Zdeněk píše:
V podobném duchu totiž jedná onen mladík, nedopouští se fyzického násilí/týrání, nicméně silně překračuje rozumné hranice. Neustále provokuje zlost kocoura a pak mu ustupuje, což nakonec ústí v jeho "lov", což je samozřejmě špatně, protože kocour jakoby se ztrácel v přirozeném rozlišování, kdy jde o hru, a tedy co si může dovolit a co už ne (což je vina toho mladíka, ne kocoura, a v tomto smyslu jde o špatné zacházení s domácím zvířetem).
Čili, ten mladík měl při chování kocoura na tom videu ihned na začátku hru přerušit, resp. praštit tou chňapkou kocoura přes hlavu.
Jana píše:tak jsem netušila, že síly byly vyrovnané. Nicméně v těch prvních záběrech je na mladíkovo tváři vidět, že si užívá svou velikostní převahu, asi jako zamindrákovaný deváťák, který si troufne na prvňáka, směje se, když jeho oběť řve. Jeho ego je živeno pocitem moci.
Zdeněk píše:Jana a její svět
Salmo zas vidí v kočkách zmutované krvelačné bestie, co se člověku přisají na končetinu a pustí se až pod vodou.
Ty bláho, vy jste duchovňácká dvojka. Ještě by se mohl přidat Miroslav. Nebo Dodo, ten vždycky Janě v nouzi přispěchal na pomoc.
Zdeněk píše:Jana vidí v kočkování mocenské ukájení se sadistického psychopata...
Jana píše:A právě ta citlivost Ti na Tvé duchovní pouti, dle mého mínění, momentálně chybí k tomu, abys mohl nalézt to, co hledáš, a nemusel sis vymýšlet, že jiní také nenalézají.
Jana píše:Zdeňku, onen hravý chlapec, ke kterému ses přirovnával, si potřeboval stejně jako Ty, dokazovat, že je macho, a pak se zdrápaný marně snažil před svou obětí ukrýt na balkóně. Nediv se, že i Ty podobným způsobem dostáváš na frak od života.
Jana píše:Možná si to neuvědomuješ, ale je velkou výhodou dělat jen to, co cítíš, že je správné. Buddhisté tomu rozšířenému cítění říkají SOUCIT, tedy cítit i to, jak se cítí například kočka, když si někdo nad ní dokazuje svou moc. Respektovat to, co svým projevem dává najevo.
Zdeněk píše:Podívej Jano, my jsme vždycky měli doma kočky, psa. Ty zřejmě ne, předpokládám tedy, že s kočkováním nemáš zkušenost.
Podstatou kočkování je, že si jeden hraje na macho a pak se zase role vystřídají, to je ta legrace (za mlada jsem si takhle vydržel hrát i hodiny). Jako když si malé děti hrají na babu tak jeden pronásleduje, druhý před ním utíká (resp. když si hrají na vojáčky, je hloupé pohoršovat se a vidět v nich zabijáky).
Otázkou je, proč ti nevadí Oshovo (nesmyslné) bohatství v jeho hladovém okolí, když jsi tak jemnocitná se vzteklým kocourem?
Což se nedokážeš vcítit do žebrajícího hladového, resp. do muže, který potřebuje nakrmit své děti a tak běhá zapřažen s bílým mužem na káře po Kalkatě?
Jana píše:Předpokládáš špatně. Kocour, který s námi bydlí, zažívá velký respekt a úctu. Hravost nemá důvod zvrhávat se v boj o dominanci.
Jana píše:Oshovo bohatství mi opravdu nevadí, řekla bych, že jeho bohatství momentálně není z tohoto světa.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 15 návštevníků