XII.
Ó Brahman Nejvyšší!
Bez tvaru jsi a přece
(i když důvod nikdo nezná)
vydáváš ze sebe mnoho tvarů
vydáváš je ven a potom zase
do sebe zpět je přijímáš.
Naplň naši mysl Tebou!
Ty jsi oheň,
Ty jsi Slunce,
Ty jsi vzduch,
Ty jsi Luna,
Ty jsi obloha hvězdami posetá,
Ty jsi Brahman Nejvyšší!
Ty jsi vodstvo - Ty,
Stvořitel všeho!
Ty jsi žena, Ty jsi muž,
Ty jsi hoch, Ty jsi dívka,
Ty jsi stařec, jenž o holi klopýtá,
Tvá tvář pohlíží skrz vše.
Ty jsi tmavý motýl,
Ty jsi zelený papoušek s červenýma očima,
Ty jsi bouřkový mrak,
roční doba i moře.
Bez počátku jsi,
nad časem a nad prostorem,
Ty jsi ten, ze kterého povstaly
tři světy.
Mája je tvou božskou průvodkyní,
Tobě oddanou.
Tys jejím pánem.
Červená, bílá a černá je ona.
Co barva, to guna.
Mnoho má dětí -
řeky, hory,
květinu, kámen i strom,
zvíře, ptáka i člověka -
ve všem jsou jí podobní.
Ty duchu v těle
zapomínáš, co jsi,
poutáš se s Májou,
však jenom na chvíli.
Nakonec jí opouštíš
a znovu nalézáš sebe....
....
Je to safra dlouhý a kdoví, zda to někoho zajímá..