Veil píše:Zdeněk píše:Na co se snažím poukázat, že světlo sice může osvítit všechno, ale neosvítí baterku, ze které vychází. V této analogii světlo mylně předpokládá, že jeho zdroj není nikde, pokud to přeneseme do psychologie člověka, že žádné já neexistuje.
To světlo je vědomí. Chápu. Ale říkám něco jiného. Já jsem vědomí je ten poslední sen. Tohle je vědomí a tohle je součástí vědomí je sen. Není to vědomí. Vědomí v sobe implikuje vztahy objekt-subjekt. Je to tohle.
Netvrdím, že Tohle neexistuje. Tvrdím, že "Tohle neexistuje" a "Tohle existuje" je pravdivostně ekvivalentní.
Kdežto ty zastáváš slavnostní pozici "je jen Tohle" (resp. "je jen tohle", což je jedno, když je jen Tohle). Ok, já to nepopírám, jenom tvrdím, že to nevidíš celé. Nevidíš tam sebe. Protože kdybys ho tam viděl, tak bys to nemohl tvrdit, protože bys viděl, že mluví nesmysly, jak poeticky vyjadřuje oxymóron K. H. Máchy: strhané struny zvuk, zborcené harfy tón.
"Je to tohle" nemůže nebýt objekt. A ten nemůže nemít subjekt.