KDO JSI?

[Návštěvník]

(české titulky)

[Návštěvník]

[Jana]

Poznat sám sebe jako ‚něco‘ je pozice nevědomosti; poznat sebe jako ‚nic‘ je pozice porozumění; poznat sebe jako ‚všechno‘ je pozice lásky. ~ RUPERT SPIRA…

[Návštěvník]

Robert Adams: Opravdu není co říci. Slova jsou zbytečná. Jediný důvod, proč užívám slov, je, abych odhalil ticho ve slovech. Ticho je Pravda. Pravdu nemůžete vysvětlit slovy. Slova začnou postrádat smysl, stanou se nadbytečná. Pravda k vám přijde zcela prostě, když se připravíte skrze hlubokou podrobenost k sobě samému, odevzdáním všech vazeb, odevzdáním těla, vaší mysli a všeho, co je pro vás důležité vašemu pravému Já – Self. Tak dlouho, dokud budete cokoli držet, se vám bude Skutečnost vyhýbat. Skutečnost přijde jedině tehdy, když odložíte sami sebe, když odložíte své ego, když odložíte své potřeby, svá přání, snahu se něčím stát, odložíte touhy, když odložíte snahu stát se sebe-realizovaným, když zkrátka vše necháte být. Pak se stane něco báječného. Začnete se rozpínat. Ne vaše tělo, ale vědomí, kterým jste. Stanete se vše prostupující, absolutní Skutečností. Stane se to samo od sebe.

Vše, co pociťujete, slyšíte, čeho se dotýkáte, co cítíte a chutnáte, je mája. Všechno je mája – velká iluze. Většina z nás však nerozumí, čím mája opravdu je. Má snaha vysvětlit máju – je májou. Vše, co vaše oči spatří, to považujete za důležité, a to je mája. Vše, co slyšíte, vše, co čtete, vše, co se snažíte na sobě zlepšit – to vše je mája. Vybavil se mi příběh.

Jednou se spolu bavili Buddha a Nárada, jeho hlavní žák, a Nárada se zeptal: „Mistře, co je podle vás mája? Tvrdíte, že všechno je mája. Je možné to nějak jednoduše vysvětlit? Co je mája?“ A Buddha odpověděl: „Dobře, pojďme se projít. Vysvětlím ti to.“ Kráčeli prašnou cestou. Buddha nepronesl jediné slovo. Nárada se znovu zeptal: „Mistře, vysvětlíte mi, co je mája?“ Buddha řekl: „Ano. Ale zrovna mám žízeň. Můžeš mi prosím přinést sklenici vody?“ Nárada mistrovu prosbu poslechl. Šel dál po cestě a uviděl dům. Zaklepal na dveře a otevřela nějaká paní. Nárada se zeptal: „Mohu prosím dostat sklenici vody?“ Paní odpověděla: „Ano, pojďte dál,“ a kývla na svoji dceru, „dej tomuto pánovi sklenici vody.“ Nárada pohlédl na dívku. Byla smyslně krásná. Nárada nikdy nic tak krásného v životě neviděl. A stará paní pravila: „Chcete se oženit s mojí dcerou?“ „Proč ne?“ řekl Nárada.

A tak se vzali. Nárada pracoval na polích. Měl dva syny a dceru. Přešlo mnoho let. Jednoho dne přišly deště a vichřice a země začala mizet pod vodou. Voda stoupala až k jeho domu. Nárada nashromáždil veškerý nábytek domu na jedno místo a celá jeho rodina si na tento nábytek vylezla. Ale voda stále stoupala, výš a výš. Nakonec museli utéci na střechu domu. Na střeše domu byla tyč, na kterou se věšelo prádlo, a všichni se této tyče drželi, aby si zachránili životy. Vítr foukal rychlostí 150 mil za hodinu. Voda stále stoupala výš a výš. Nakonec to jeho dcera vzdala a utopila se. Nárada byl smutkem bez sebe, ale co mohl dělat? Pak se jeho první syn už nedokázal dále držet, pustil se a utopil se. V tu chvíli se Nárada zachvěl smutkem. Nemohl porozumět, co se to děje. Pak se pustil i jeho druhý syn. Potom se pustila i jeho tchýně a Nárada řekl: „Budiž, stejně už byla stará.“ Ale pak se pustila i jeho žena a Nárada se zcela zhroutil. Už se nemohl déle udržet a téměř se pustil, když náhle zpozoroval sám sebe, jak stojí před Buddhou se sklenicí vody. A Buddha řekl: „Co je s tebou? Dej mi napít.“ Nárada odpověděl: „teď už vím, co je mája.“

Tento příběh se týká také nás. Jsme tak zapletení do světa, vše bereme tak vážně. První chyba, kterou děláme, je, že si myslíme, že jsme důležití, že je tělo důležité. Pokoušíme se tělo zlepšovat. Chceme, aby se tělo cítilo dobře. Pro tělo děláme všechno možné. Postupně se nás zmocní všechny světské problémy. Nerozumíme tomu, že všechno je předurčené. Místo abychom zkoušeli najít sebe sama, abychom si kladli otázku „kdo jsem já?“, jsme pohlceni světskými záležitostmi. Zajímají nás všechny krásné věci světa, věříme, že jsou věčné a skutečné. Zaplétáme se i do všech ošklivých věcí ve světě a chceme se jich zbavit a změnit je na krásné. Jsme tak pohlceni světem, že nemáme čas myslet na Skutečnost.

Bohužel to je důvod, proč přicházejí pohromy, jako smrt či nemoci, nebo odloučení od rodiny, ať už z nejrůznějších důvodů. Tehdy si začneme klást otázku: „Co je vlastně účelem života? Narodil jsem se, zemřu a mezitím namáhavě usiluji dosáhnout štěstí. A když ho dosáhnu, není to to, co jsem si myslel. Co je skutečnost? Co je život?“

Vytvoříte-li přání, poznat sama sebe, něco se změní. Naleznete knihu. Naleznete přítele, možná bude i o krůček dál, než vy. Začnete klást otázky. Začnete číst. A pak začnete rozumět, že za narozením, chozením do školy, prací, rodinou, dospělostí, stárnutím a smrtí, je něco dalšího. Život se stává více smysluplný. Ale přeci jen řeknete: „Ještě jsem smysl života neochutnal. Znám pouze svůj vnějšek, svoji povrchnost.“ Budete-li takto upřímně pokračovat, budete přivedeni k učiteli, ale možná také k řece či stromu, k čemukoli, z čeho pro vás dokáže vzejít hlubší pochopení a začnete jít hlouběji do sebe sama. Nemám na mysli meditaci, protože ta může být použita nesprávně. Začnete se nořit hluboko do sebe sama. Začnete pociťovat, co nikdy před tím. Budou chvíle blaženosti, ale zase odejdou a vrátíte se zpátky ke svému starému já. Začnete více přemýšlet o životě, co to vlastně je.

Jednoho dne se něco stane. Začnete si uvědomovat, že je to vaše myšlení, které je příčinou problémů, které máte. Je příčinou iluze, máji. Vaše myšlenky jsou problémem. Uvažujete o tom. Guru uvnitř vás bude probuzený. Pro vaši upřímnost, pro vaši touhu se probudit, která je silnější než cokoli jiného na světě, vás vnitřní guru vede k vnějšímu guruovi. A vnější guru vám řekne, že osobní já je pouze myšlenka, idea. Označujete se to jako „já – myšlenka“. Musíte najít zdroj tohoto „já“, které je na pravé straně hrudi. Když bude zůstávat ve zdroji myšlenky já, stočí vás to k pravému Já, k Self, které je vědomím, absolutní Skutečností. Pak budete svobodní.

To je pouze začátek. Začnete s praxí a vaše praxe vám přinese mnoho zážitků. Navštívíte okultní sféry. Budete slyšet nádhernou hudbu. Uvidíte geometrické tvary. Budete navštíveni Mudrci. Poběžíte ke guruovi a řeknete mu o všech svých zážitcích. A on vám vysvětlí: „To nic není. To je mateřská školka. Musíš jít za. Všechno to přichází z tvojí mysli. Tvá mysl je příčinou vší existence. Je to tvá mysl, která dává zrod vesmíru, Bohu, lidem, místům a věcem. Musíš mysl zničit.“ „Jak to mám udělat?“ „Dotazováním a zkoumáním: Ke komu mysl přišla? Kdo má mysl?. Pozorováním. Inteligentním pozorováním tvých myšlenek začneš svědčit svému procesu myšlení.“

Začnete provádět tuto praxi, ale život na vás bude dále působit. Události se odehrávají. Znovu a znovu budete zachyceni v máji, ve velké iluzi. Budete brát tyto věci vážně. Myslíte si, že vám svět něco nabízí, protože se ve vašem životě začnou vyskytovat nejrůznější dobré události. A pak, samozřejmě, se to celé obrátí a někdo ve vaší rodině zemře, nebo ztratíte svoji pracovní pozici, na které jste byli dvacet let. Zbankrotujete. A tak začnete znovu se zkoumáním a běžíte zpátky ke guruovi. Guru vám řekne: „Nereaguj na okolní podmínky. Nevěnuj pozornost věcem tohoto světa. Tvé tělo bude vykonávat práci, kvůli které sem přišlo. S tebou to nemá nic společné. Ať si zbankrotoval nebo jsi milionář, ať jsi nemocný či zdravý, ať žiješ v chatrči nebo na zámku, neber tyto věci vážně. Raději stoč pozornost do svého nitra. Jdi hlouběji. Ponoř se hlouběji, než kdykoli předtím. Cokoli se ti na světě přihodí, jednoduše to pozoruj. Ve skutečnosti je podkladem celé existence láska, harmonie. Na světě není nic, co by tě chtělo zničit nebo ti ublížit. Zkrátka je to mája. Znovu se zeptáte. „Co je mája?“ a guru vám vylíčí příběh, který jsem na začátku vyprávěl. A ten žák také pochopí, že voda je jen přeludem, že je májou, a že mája je něco, co se jen zdá být reálné, ale při zkoumání se zjistí, že tomu tak není. Celý svět je takový. Celý vesmír je takový. Nenechte se znovu zmást. Nic neberte vážně. Stočte se do nitra. Nereagujte. Vnořte nyní svoji mysl pevně do nitra, aby nebyla zaskočena májou.

Tak začnete provádět zkoumání odhodlaně a opravdově v každý denní okamžik Kdykoli k vám přijde myšlenka, zeptáte se: „Ke komu přišla?“ Kdykoli v televizi nebo ve světě zpozorujete něco, co vás rozruší, nezapomenete se zeptat: „Ke komu to přišlo? Kdo to zažívá?“ Občas na zkoumání zapomenete. Ale častěji si vzpomenete, než zapomenete. Bez ohledu na to, zda je daná situace dobrá či špatná, přestanete se do této situace zaplétat a zkoumáte: „Ke komu to přišlo? Ke mně. Cítím to. Já vnímám tuto máju. Tak kdo jsem já? Co je zdrojem já, které vnímá máju? Odkud já přichází? Kdo tomu dal počátek? Kdo jsem já?“

Samozřejmě, že si na tuto otázku nikdy neodpovíte. Kladete tuto otázku znovu a znovu. A všimnete se, že se něco stalo. Přestanete se zaplétat do rozhovorů. Předtím jste hovořili a hovořili a hovořili a hovořili – o všem na zemi, o počasí, o lidech, o místech, o věcech, o situacích, o světě. Nyní vás to už nezajímá. Něco vám říká, že tím plýtváte energií. Vyjadřujete se stručněji. Když vám někdo dá nějakou otázku, odpovíte ano či ne. Záležitost dál nerozvíjíte. Váš život se stává jednodušší a jednodušší. Stáváte se šťastnější a šťastnější. Všechno se to přihodí samo od sebe.

A pak zjistíte, že neustále zkoumáte „Kdo jsem já? Ke komu to přichází?“ Začnete zůstávat v „já“, sledujete toto „já“ do jeho zdroje. Přijdou-li myšlenky, ptáte se „Ke komu přicházejí?“ Nemáte cíl. Nemáte ambice. Přesto vaše tělo pokračuje v činnostech, kvůli nimž sem přišlo. A vykonává práci lépe než předtím. Jste ohromeni. Už tolik nerozebíráte, co se děje. Už se nepokoušíte rovnat věci do správné perspektivy. Už nebojujete o vaši pravdu. Našli jste mír. Jdete a sdílíte to se svým učitelem. Řeknete mu, jak daleko jste a co se s vámi stalo. A on vám odpoví: „Ale to nic není. Musíš se toho všeho vzdát. Vzdát se myšlení, že se ti něco přihodilo, že ses zlepšil, že žiješ lepší život, že jsi šťastnější, že máš jednodušší život. Všechno to musíš nechat jít.“

Snažíte se zjistit, jak se těchto věcí rychle zbavit. A odpověď je – skrze sebe odevzdání. Nejenom, že teď zkoumáte, ale také vše odevzdáte. Všechny vaše myšlenky, všechny vaše potřeby, všechny vaše tužby, vaše tělu, vaši mysli. Toto všechno odevzdáte. A ptáte se: „Komu to mám odevzdat, Mistře?“ Odpověď zní: „Sami sobě. Pravému Já, které je všudypřítomné, vševědoucí, všemohoucí. Pravému Já, které je vše prostupující. Pravému Já, jež je nejzazší jednotou, čistým uvědomováním si, sat-čit-ánanda, pará-brahman. Odevzdej to pravému Já, což jsi ty sám.

Jste ohromeni tím, co jste slyšeli. Začnete to provádět. Zatímco jste v práci, když myjete nádobí, když se díváte na televizi, nikdy nezapomenete na odevzdání. A jednoho dne vnitřní guru vtáhne vaši dovnitř, do zdroje a vy se probudíte. Budete osvobození. Budete sami sebou. Pak jste volní.

Návštěvník F.: Čas na dotazy?

Robert Adams: Kdykoli.

Návštěvník F.: Dobře. Zápasím s rozporem mezi svobodnou vůlí a předurčením. Slyšel jsem, že: „Ani vlas nespadne z mé hlavy, bez boží vůle.“ Pak mi ale také říkají, abych zachovával desatero přikázání, miloval Boha a bližního svého. Mám za to, že se mám modlit, meditovat a žít etickým životem. Nyní však, jak se zdá, bych měl zanechat spousty věcí, které se mají udělat. Má otázka je: džíva (oddělená bytost), který si myslí, že má možnost volby, tak má svobodnou vůli. Ale u átmana, která je nehybný, povstávají myšlenky a věci současně, spontánně, aniž by prošly přes filtr mysli. Když takto povstanou, jsou rozeznány jako neskutečné a nemusí se brát vážně. Bez ohledu na tuto debatu, všechna tato slova a argumenty, včetně otázky o protikladu svobodné vůle a předurčení, celá diskuze – to vše je částí lílá (boží hry). Rád bych věděl, co si o tomto scénáři myslíte?

Robert Adams: Když víte, že toto vše je lílá, tak proč se mě ptáte?

Návštěvník F.: Snažím se zjistit, jestli někdo dosvědčí moje představy. Uklidnilo by to moji mysl.

Robert Adams: Učení je paradox. Je pravdou, že všechno se stane samo od sebe. Vše je předurčeno. Ale my se přesto snažíme volit. Pouze když se zeptáte sami sebe: „Kdo zvažuje volbu?“, pak si uvědomíte, že tu není nikdo, kdo by volil. Nebyl tu nikdo, kdo by volil, protože „já“ nikdy neexistovalo. Nikdy jste neexistovali jako tělo či mysl. Proto není nikoho, kdo by měl skutečně něco udělat. Ale dokud pociťuje, že jste tělo, pak jste konající, to znamená, že musíte dodržovat morální zásady. Proto se řídíte desaterem, jak jste uvedl. Ale je to pouze pro lidi, pro davy, aby věřili v takové věci, jako jsou morální zásady. Ale je to také jen iluze, podobně jako že je nebe modré, či spatřování hada v provazu. Popravdě, mája nikdy neexistovala, tělo nikdy neexistovalo, mysl nikdy neexistovala, svět nikdy neexistoval, Bůh nikdy neexistoval, vesmír nikdy neexistoval. Vy jste skutečně pará-brahman, sat-čit-ánanda.

A jestliže budete mít o tyto otázky zájem, zatlačí vás to hlouběji do máji. Raději zkoumejte sami sebe: „Kdo jsem já? Co je ono já, které chce znát tyto věci? Co je toto já, které potřebuje mít tyto intelektuální znalosti?“
Je to stejné jako dotaz, co bylo první – strom nebo semeno, slepice nebo vejce? Neexistuje odůvodněná odpověď. Pouze, když naleznete svoji pravou podstatu, pak si uvědomíte, že celý svět je iluzí. Nemá svoji vlastní jsoucnost. Vše je brahman. Svět i vesmír se podobají obrázkům na promítacím plátně. Obrázky se objevují a s nimi i děj, který se má právě odehrát, ale plátno se nikdy nemění. Mění se obrázky. Když se probudíte, budete jako plátno a shledáte, že všechno, všechno ve vesmíru je navrstveno na vědomí. Budete to pozorovat, ale budete rozumět, že vše je v pořádku.
Návštěvník F.: Děkuji. Myslím, že mi přišly odpovědi, když jste se mě ptal, proč kladu tuto otázku.

Návštěvník R.: Roberte, řád bych řekl něco, co se mi přihodilo a co souvisí s naší debatou o máji. Nevím, jestli je to příklad máji nebo zda to nic neznamená. V neděli, když jsem odcházel z domu, jsem si vzpomněl, že jsem vzal z auta nějakou věc a nepamatoval jsem si, že bych ji vracel zpět. Jsem přesvědčený, že jsem ji nevracel. Jsem si jistý, že jsem ji nevrátil. Šel jsem k autu a ta věc tam byla. A pak se mi vybavila příhoda stará několik týdnů. Přecházel jsem křižovatku, když tu náhle zmizely moje klíče. Nevěděl jsem, kde jsou. Hledal jsem je dvě hodiny a nemohl najít. Pak jsem potřeboval udělat nějakou práci, ale k tomu jsem potřeboval ty klíče. No a najednou se jeden klíč objevil v mé ruce. Sakra, co se to děje? Jak mám z tohohle vybřednout? Je to mája nebo jen ztrácím věci a nemůžu je najít? Řekl jsem si, že klíče možná zmizely v jiné dimenzi. Roberte, máš nějakou zkušenost s podobnými šílenostmi?

Robert Adams: Neměli bychom těmto věcem dávat velký význam. Je to podobné, jako když jógín odhmotňuje a zhmotňuje věci. Ve světě máji je možné všechno. Některé věci se zdají vypadat jako zázrak. Jiné jsou děsivé. Něco ztratíte, něco naleznete. Ale nedávejte tomu význam. Nedávejte tomu příliš energie. Pozorujte, sledujte a ptejte se: „Ke komu to přišlo? Kdo prochází zkušeností, že ztrácí nebo nalézá klíče?“ A pochopíte, že je to já-myšlenka. Vždy je to já-myšlenka. Sledujte ono já. Zkoumejte: „Ke komu toto já přišlo? Kdo zažívá já?“ Něco vám řekne, že celý svět a vše v něm, včetně vašich klíčů ve vašich situacích je spojeno s já. Proto se nemusíte trápit se snahou napravit svět, nebo najít vaše klíče, nebo ztratit vaše klíče, či zkrátka myslet na tyto věci. Musíte pouze vyhladit já. Tím bude vše vyřešeno.
Já“ je první zájmeno. Po něm následuje „jsem“. Když si uvědomíte „já jsem“, budete volní. Nazývá se to bytím. Ne však být tím nebo oním. Prostě jen být. Já jsem. Je to zcela odlišný stav než ztotožnění s tělem. Tělo bude pokračovat ve ztrácení a nalézání klíčů, bude ledacos zažívat. Avšak vy ne. Budete od tohoto všeho volní. Přesto se ostatním lidem budete jevit, jako že nalézáte nebo ztrácíte klíče, zkrátka, že děláte cokoli. Skutečně se jim budete jevit jako někdo, kdo nalézá a ztrácí klíče. Avšak když naleznete pravdu o sobě samém a probudíte se, už se nadále nebudete ztotožňovat s tělem. A zároveň zjistíte, že se ostatním jevíte jako tělo a že vás vidí, jak si hrajete hry se svými klíči. Ale vy budete od tohoto odpoutaní. Přesto vaše tělo bude pokračovat ve hře. Je to paradox. Vaše tělo se objevuje asi tak jako voda ve fatě morgáně nebo jako had v provazu. Přesto, když se probudíte, už dál nejste tělo. A není žádné tělo. Avšak ostatním se vaše tělo jeví jako skutečné.

To je důvod, proč džňánin umírá nebo se zdá, že trpí. Ve skutečnosti je džňánin mimo dění. Ale pro adžňániny se toto vše děje. Vidí utrpení. Ztotožňují se se zármutkem, se smrtí a se vším ostatním. Proto vám říkám: Nevzrušujte se těmito věcmi. Zkoumejte: „Ke komu přicházejí?“ a buďte volní.

http://www.rudolfskarnitzl.cz/Texty/ost ... m_maji.htm

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Jsi láskou tančící v Prázdnotě.

Před počátkem jsi čistým Vědomím.

Jsi Úplností Lásky v Lásce a Prázdnotou Uvědomování.

Jsi sama Existence a Mír za mírem.

Jsi tou obrazovkou na které se vše promítá.

Jsi Světlem Poznání, to Jediné které zadalo koncept stvoření stvořiteli.

Zapomeň vše, co může být zapomenuto a poznej se jako to, co nelze zapomenout.

Jsi tím na čem se vše pohybuje, jen ať se to hýbe.

Jsi Toto Teď, jsi tím Nyní! Jaké ‚já‘ by mohlo být z toho co je vyňato?

Jsi Pravdou a jen Pravda Je.



Jsi nehybností.

Aktivita tě zpodobňuje, je tvojí hrou, tvým světem.

Slunce je nečinné, jeho paprsky žijí.



Jsi sám tento vzácný Moment, sama Přítomnost

a vánek, který se tě dotkne požehná i démonům.



Jsi to Jediné, které si je vědomé

uvědomování si objektů a idejí.

Jsi Tišší nežli všímání si,
Život, který předchází chápání života.

Tvojí přirozeností je Ticho a to nelze popsat slovy.

Stále jen je.



‚Prostor‘ je tvým prvním dojmem

a Sat Čit Ánanda první formou.

Svět je tvojí myslí

a spolu vyvěrají ze Srdce.

Tady a Teď, to je tvé Srdce.

Jako Láska se objevuješ v jeskyni svého Srdce

odkud přišlo vše: prostor i čas.

Jsi to Vnitřní které není uvnitř ani venku.

Mysl odpočívající Nikde je Uvnitř, Uvnitř jsi bez hranic.

Jsi existencí v každé buňce,

toto Poznání tě požehná.



Jsi Prázdnotou, posledním Jádrem:

po odstranění Prázdnoty z Prázdnoty

zůstane jen Prázdnota, protože za ní již nic není.

Vše z ní vychází, tančí v ní - kolem ní a vrátí se jen k ní.

Jako když oceán tančí ve vlnách..

jsi sama tato tančící Prázdnota.



Nic nestojí mimo Prázdnotu a proto je Úplná.

Prázdnota je ‚mezi‘: je i není.

K Osvobození potřebuješ mít křišťálovou jistotu

že jsi tento Základ-Mír-Prázdnota.



Vše co je se děje v Tobě.

Co se stane musí se stát a proto zůstaň nezasažená-ý a klidná-ý.

Buď mírumilovná-ý a tento Mír se rozšíří.

Co vzniká z Míru je mírné,

co z neklidu je neklidné.

A proto zůstávej klidná-ý a věnuj toto vesmíru,

to je vše, co můžeš udělat.

I jen pomyslet na mír jitří Mír,

tak jen buď Tiše, buď jaká-ý jsi.



Jsi - ne ‚byl-a jsem' a ne ‚budu':

jsi Bytost, ‚Bytí‘.



Jsi to Bezčasé kam nemůže smrt přijít.

Pro to, pro co neexistuje čas není ani smrt.

Tato ‚Bezčasovost‘ je Nyní, a to je Bytí.



Život vždy září, ‚Já jsem‘ je tímto Světlem.

Tento diamant se neschová a nemůže být skryt.

Když neexistuje mysl, září tvář čistotou a nevinností.

Jednoduše buď Tiše, buď jaká-ý jsi.



Jsi Místem, které se nehýbe a necestuje, nikdy.

Vnitřní a vnější svět existuje jen díky jménu a formě.

Odstraň tedy různost z mysli odstraněním náklonnosti

k objektům, myšlenkám a činům.



Jsi zahradou radosti.

Nepotřebuješ nikoho proto abys byl-a šťastná-ý.

Jsi v zahradě radosti,

ale když si vzpomeneš na staré věci, tak tě to bolí.

Tato Radost, tento Moment rozbije mysl a utrpení,

protože Nyní je radostí.

Takže, nechoď si k minulosti pro trápení.



Po ničem netoužící Vědomí je radostí

a tichem bez otázek ‚kdy a kde..?‘ Právě Nyní!

Obklopí-li Štěstí myšlenky, stane se myslí.

Dokonce i ‚já‘ jako první myšlenka je smítkem v Radosti.

Jen díky touze a nadějím ega není nikdo šťastný.

A proto nepřemýšlej a poznáš Štěstí, jinak necháš vykvést touze,

prostě jen zůstávej Tichá-ý, protože myšlení vše pohřbí.



Abys byl-a šťastná-ý, neměl-a by jsi nic skladovat, nic mít,

nebo bude ze tvých kapes cítit leklá ryba.

Můj drahý příteli - má drahá přítelkyně,

Radost není žádná zkušenost, je to tvá přirozenost

a proto pro ni nemusíš nic udělat.

Jen Sebepoznání přináší Štěstí,

protože Štěstí je přirozeností Já.



Tady, ..Tady je víno, které nikdo nezná.

Všechno je Zde: ve Vědomí.

Vědomí je základem všeho ve Vesmíru.

To ono - ty sídlí-š v každém atomu každé molekuly a

prostor i čas z něj odvozují svou existenci.

Kdo poznává, že máš tělo a mysl a že

se pohyb mezi narozením a smrtí děje stejnému Vědomí?

Jsi To: vše konající i nekonající,

celá ta rozmanitost, celý ten soulad tkví ve Vědomí.

Popírat To je spoutání, znát Osvobození.

To jsi ty - jsi to ty!



Vědomí.



Smysly je nepocítí a mysl mu neporozumí.

Samo o sobě je všude a jako ‚já‘ vychází ze tvého nitra.

Stejné je v paprscích Slunce a obíhající Zemi.

Je za prostorem i časem: nabývají v něm na skutečnosti.

Mysl je neumí najít, dotknout se jej:

mine se cílem když se o to pokouší.

Takové pokusy jen ukrývají Stálost.

Samo se Sobě odhalí když je mysl nehybná.

Zkoumej pohyb své mysli jen pouhou chvíli,

ve vteřině zastav všechny své myšlenky a touhy,

zvláště pak první myšlenku na ‚já‘ a v okamžiku

jsi mimo běh zrození a smrti - navždy!

Tento pohyb je sansára, tvou vlastní imaginací.



Nemá to začátek a jen Sebepoznání to skončí.

Otázka ‚Kdo jsem já?‘ to skončí.

Tak se pevně rozhodni, ‚musím to udělat Hned.‘

Toto lidské narození je vzácné požehnání, nepromarni je!

Odkládání je sansára, opakované utrpení.

Kdykoli jsi v nesnázích, zeptej se, ‚sním?‘

To je ‚kdo jsem já?‘ a to tě probudí

a uvrhne do lásky se svým Já.

Pak budeš vědět ‚i vše ostatní‘

a poneseš si tuto svíci ať půjdeš kamkoli!



Zůstaň tichá-ý, nemysli a nesnaž se.

Vynaložit úsilí musíš ke spoutání, ne pro Osvobození.

Mír je za přemyšlením i úsilím.

Nepřemýšlej a nesnaž se, protože

jen úsilí To zakrývá a nikdy neodhalí.

To je proč je Tichost klíčem

ke skladišti Míru a Lásky.



Tato Tichost je ne-myslí, toto ne-myšlení je Svoboda.



Ztotožni se s Tichou Bezobsažností

a dávej pozor, abys To neměl-a za jednu ze zkušeností,

protože to je způsob, jakým tě mysl vtahuje

do pasti duality, pasti diváka a představení.



Bytí je Bytí, není tu nikdo, kdo se dívá a nic na co se dívá.

Vidíš-li něco, je to stejné jako myslet si ‚jsem svobodná-ý‘,

a naprosto stejné jako naříkat ‚jsem spoutaná-ý.‘

Až odejdou objekty,

neotálej ani u subjektu.

Nech je jít, buď Tichá-ý.


<ÓM>

Smyslem života je žít v Míru,

milovat všechny bytosti a vědět, kdo jsi.

Znej sebe sama a víš vše.



Tato neznečištěná Znalost stojí sama,

Prázdnota je sama o sobě.

Jak můžeš opustit Prázdnotu,

když je bez omezení?

Objevení se projeveného

není nic jiného než líla, hrou Prázdnoty.

Znej se Tady a Teď

prostou Tichostí.



Jsi tento vzácný Moment, představ se mu,

neslučuj svoji mysl v žádném směru:

se sádhanou, minulostí, budoucností,

dokonce ani s prázdnotou srdce a prostorem - s obsažností.

Osvobození ti poskytne vždy jen přítomný Okamžik.



Tento Moment je vždy stejný a nikdy se nemění!

Je to Svoboda, svoboda od mysli a konceptů,

tvé nejvlastnější právo po narození.

Nejlepším použitím Přítomnosti je utopit se v ní.

A proto zůstávej Tichá-ý a jsi v nitru nitra,

nevěnuj se ničemu, nevyvíjej úsilí.

Koncept snažení a cvičení tě uvězní.

Jen dli v Tichosti. Ať jsi kdekoli, zůstávej Tichá-ý.



Jména a tvary ukrývají Skutečnost: to je celé Poznání.

Pojmenovávání a sledování tvarů je na překážku Svobodě

protože pak nevidíme základ, Vědomí.

Říkej tomu socha koně a žula bude skryta,

pozoruj prsten a zlato nespatříš.

Jména a tvary se z Vědomí nikdy neosamostatní,

jako nemůže prsten opustit zlato.

I prostor je obsažen Zde: ve Vědomí,

protože jen Já je.



Než se objeví vlna je Oceánem,

než se pohne touha je Prázdnotou.

Znič chuť na otroctví pochopením, že jsi
za prožíváním, ne prožívané; jsi Viděním, ne ‚ten‘ kdo se dívá.

Jsi Vědomí, ne někdo, kdo si je něčeho vědomý.

Abys byl-a svobodná-ý, musíš být jako Svoboda a ta je v ne-toužení.



Vše je a je známé jen díky nepřítomnosti přání.

Nechceš-li nic mít, odstraň své kapsy - dualitu!

Minulost minula a tak si ji s sebou netahej po kapsách.

Proč chtít chodit na hřbitov, když jsi živá-ý?

Vše co je dočasné musí odejít a proto se

drž jen svého trvalého Já.



Vše co máš rád-a, vše co miluješ,

vše co znáš, jednou zmizí.



Když to chápeš a víš, že svět je myslí,

kterou jsi si sám-a vytvořil-a, ve které si hraješ a trpíš kvůli ní,

je to známé jako rozlišování.



Rozlišuj mezi Skutečným a neskutečným.

Poznání je neskutečné: přišlo a odejde

a proto zůstaň s neznámou Pravdou která se nemění.



Vše co se objeví tě opustí, je neskutečné

a žádný nektar z toho neplyne, tak to nevyhledávej

a když to jednou necháš jít, nevracej se k tomu.

Zůstaň věčností ve svém vlastním Bytí.



Vzdej se Prostoru

nebo ego rozpusť Poznáním.

S láskou se zamilovaně

ponoř do svého Já v touze po shledání.

Toto tázání se po Zdroji rozpustí všechny touhy.

Nejde o nalezení něčeho, co se stalo a ztratilo v minulosti,

ale jednoduše o uvědomování si přítomnosti, která je Nyní.

Jdi dovnitř tak tiše, že i myšlenka je příliš hlučná.



Zůstaň tichá-ý

s pochopením, že nejsi ego, které by mělo být Tiché.

Tato tichost, toto Ticho

nemá co do činění s mluvením ani mlčením,

protože i když nemluvíš,

tvá mysl se nepřetržitě ubírá různými směry.

Když v mysli nevznikne myšlenka, je to Ticho.

Není to vědomí objektů.

Ten kdo si uvědomuje uvědomování, ten To je!



Odevzdání znamená vzdát se konceptu oddělenosti, svého ega.

Odevzdání je podstoupením své hlouposti a podlosti

touze po existenci. To je celé.

Musíš se odevzdat jako se řeka rozplývá v Oceánu.

Odevzdání znamená rozpustit řeku izolace

v oceánu Života, znamená to přijít o svá omezení

a umožnit stát se tomu, co se stane.



Prozkoumej své dojmy a pochopení dotazováním

‚co je to za proud mysli?‘

Lidé si pletou sebedotazování s jógou a meditací.

Jóga je jednota se subjektem uvnitř.

Meditace je koncentrací na objekt venku.

Sebedotazování nemá nic společného s ničím uvnitř

ani venku.



Nemůžeš najít mysl a zabít jí, je to desetihlavý démon.

Usekni jí jednu hlavu a jiná vyroste, protože

‚jsem spoutaná-ý' a ‚jsem svobodná-ý' je naprosto jedna a táž past.

Takže jen touha po svobodě pomáhá,

protože jsi co si myslíš.

Mysli na zničení mysli a mysl bude ničit, ne zničená.

Vzpomínej jen na Svobodu a budeš Svobodná-ý.

Tak neodbytně, jako když tě bolí zuby, ‚mysli‘ vždy na Já,

protože pokračuje-li touha po Svobodě,

všechno ostatní: zvyky i rozptýlení zmizí.

(Srdce které tančí - Papadží)

[Návštěvník]

Ja – otvorené, prázdne Vedomie – si uvedomujem myšlienky, pocity, telesné prežívanie a zmyslové vnemy, ale nie som nimi tvorené. To všetko prichádza, odchádza, vyvíja sa a mení, zatiaľ čo Ja ostávam stále také, aké Som – bez zrodenia, smrti, pohybu a zmeny – večné a nekonečné.

Rupert Spira

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Jednoduché, a predsa hlboké cvičenie: Pozorovanie „ja" (SK titulky)

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Vaše Bytí je hlubší než nebe, větší než prostor – a je již tady. Věnujte pozornost spíše stabilnímu pocitu Bytí než vzrušenému pocitu stávání se něčím, protože stávání se nikdy neskončí.

Co když všechno, o čem si myslíte, že jste to vy – vaše tělo, mysl, emoce a podmíněné reakce – je ve skutečnosti právě to, co nejste? Co když je to jen autoportrét vytvořený falešnou identitou, zvyky a domněnkami?

Mooji

[Návštěvník]

Kdo jsi ? jak to zjistit? A co negování, všechno, co používáš, nemůžeš být ty, všechno, co vlastníš, nemůžeš být ty, všechno, co sbíráš, nemůžeš být ty. co zbylo? Já tam je. Ale jsi já?

[Návštěvník]

Pokud se cítíte ztraceni a znovu v osobě, vše, co potřebujete, je zeptat se sami sebe, kde se bere myšlenka? Když se budete chtít podívat, uvidíte, že to, co jste.



https://www.youtube.com/watch?v=TlEnlfEZZoQ

[Návštěvník]

Když se neptáte, stanete se „části“ a stanete se projevem. Stanete se něčím, co bude nakonec zničeno. Pokračujte tedy směrem ke svému vlastnímu zdroji otázkou: ‚Kdo je tazatel?‘

[Návštěvník]

Já jsem láska

Jiří Vacek

Ježíš nás učí, že vědomí Já jsem je láska. Mojžíš nás učí, že Já jsem, naše ryzí vědomí a bytí, je Bůh. Apoštol Jan říká, že Bůh je láska, což apoštol Pavel zdůrazňuje: kdo nemá lásku, nemá nic. Kdo nemá lásku, nemá Boha a kdo nemá Boha, nemá opravdu nic, co by jej naplňovalo a chránilo.

Indové vyznávají důležitost lásky, když učí, že jedna z cest k Bohu je láskou. Blížíme se k Bohu a spojujeme se s ním v lásce, kterou k němu pěstujeme. V tom se shodují i se Starým zákonem a Ježíšem, kteří slibují věčný život v Bohu těm, kteří plní přikázání lásky k Bohu, k bližním i k sobě.

Láska je nedělitelná. Není možné milovat Boha a nemilovat své bližní i sebe. Přikázání lásky je proto shrnutím praxe bhakti jógy, cesty k Bohu láskou. V takto pěstované lásce se učíme žít v Bohu a její silou se k němu blížíme.

Láska není jen cit, ale mnohem víc: je božským principem, který je Bohem. Jako takový má i velkou moc a sílu: pomáhá uskutečňovat to, co plně milujeme. Přitahuje to svou skutečnou přitažlivou silou.

Láska sama nerozlišuje. Právě proto je potřebné milovat moudře, to co je hodno lásky, aby nás nemoudrá láska nepoutala k věcem a bytostem nebožským. Pak trpíme, ale nikoliv proto, že milujeme, ale proto, že milujeme nemoudře. K tomu přispívá nesprávné přesvědčení, že blaženost lásky nám poskytuje předmět nebo osoba, kterou milujeme. Pravda je, že dárcem štěstí a blaženosti je sama láska jako Bůh a nic jiného.

Indové učí, že nejvyšší Skutečnost, Bůh, je sat – čit – ánanda neboli bytí – vědomí – blaženost. Starý zákon učí, že Bůh je bytí a vědomí, vyjádřeno slovy: vědomí Já jsem. Ježíš a apoštolové k tomu dodávají lásku. Tak nám vzniká trojice bytí – vědomí a blaženost lásky. Ánanda Indů je blaženost lásky, která je Bohem.

Pokud se prožíváme – uvědomujeme jako vědomí Já jsem, prožíváme hluboký klid a mír tohoto vědomí, ale nutně nemusíme cítit blaženost, ánandu, pokud nemáme lásku. Láska v nejvyšší Skutečnosti vědomí Já jsem nemůže chybět. Bez ní není úplná, což ale platí i opačně: bez základu vědomí Já jsem se neobejde opět ani láska. Úplné dosažení Boha není jen ve vědomí Já jsem ani jen v lásce, ale výhradně v jednotě milujícího vědomí Já jsem. Musíme se naučit žít jak v lásce, tak ve vědomí Já jsem, pokud má být naše dosažení úplné.

Nejvyšší Skutečnost je proto blažeností lásky vědomí Já jsem.

Bytí – vědomí – láska patří k sobě. Jen v jejich jednotě je život ve věčné božské blaženosti. Láska je vlastní vědomí Já jsem. Ono, vědomí Já jsem září láskou, když odstraníme překážky, které brání jejímu vyzařování. Láska, její podstata nespočívá v dosažení toho, co nebo koho milujeme, ale v ní samé. Je Bohem a proto k blaženosti nepotřebuje nic jiného ani druhého, prostě proto, že má sama vše, co potřebuje. Naplňuje se sama sebou, je plná svým božstvím. Dává se všem a všemu bez rozdílů, ale ke svému naplnění nepotřebuje nic stvořeného. Není na ničem závislá, nic jí nechybí. Proto, kdo ji má, má vše, kdo ji nemá, nemá nic. Vše, co potřebuje, aby přinášela své božské dary, je svoboda, aby mohla v nás bez překážek vládnout a zářit sama sebou.

Kdo ji chce nalézt a žít v ní, nalezne ji v Sobě v jasném, svobodném vědomí Já jsem tak, že odstraní vše, co je s ní v rozporu a ponechá jí plnou svobodu. Pokud ji čímkoliv podmiňujeme, pak ji omezujeme a tak ji i sebe znesvobodňujeme.

Láska je vždy činná již tím, že svobodně a bez překážek v nás vládne a září. Nepotřebuje zevní skutky, aby se naplnila. Ona sama je skutkem nejvyšším. Je Bohem, noumenon, existuje sama o sobě a sebou. Milování je její činností, ale nikoliv jí samou. Nemůže nezářit sama sebou, ale její záře není zevně viditelná, ale existuje stejně jako existuje Bůh a také tak působí i když pro svou vnitřní slepotu ji nevidíme. Jako Bůh je láska vždy sama skutkem nejvyšším. Ten, kdo ji žije a je činný, již proto, že ji chová, nemůže se dopouštět ničeho zlého. Pravá charita je vždy výsledkem, vyjádřením Boha lásky v nás, ale sama není ještě láskou. Proto charita bez lásky se míjí svým účinkem, protože jí chybí Bůh. I kdybychom se druhým rozdali beze zbytku a nebyla v tom láska, opravdu bychom jim nepomohli.

Věřme proto samotné lásce a spoléhejme na její moc a nikoliv na to, co milujeme a co není samým Bohem. Nenalezneme ji a její štěstí a blaženost nikde jinde než v Bohu, prostě proto, že jí je sám Bůh. Proto ji hledejme tam, kde je: v nás – v Bohu. Pokud ji takto nalezneme, nemůže nepůsobit i když zůstáváme v klidu. Klid lásky rozhodně není nečinností, jak si ve své nevědomosti a pod vlivem svého materialismu myslíme, ale nepřetržitou činností, vyzařováním lásky a její božské moci.

Největší a pravou lásku máme všichni v sobě. Pokud ji necháváme svobodně působit, tak nás spolehlivě chrání před zlem ve všech jeho podobách. Střeží naši mysl zejména před nejhorším zlem, zejména citů, které se snaží zmocnit naší mysli. Kdo myslí a cítí v lásce, nemůže myslet a cítit něco zlého. Taková je moc Boha pravé lásky.

Láska a Já jsem jsou jedno, jediným Bohem. Udržujme proto oboje trvale v sobě a nerozdělujme, co Bůh spojil. Naše spočívání ve vědomí Já jsem se musí dít v lásce a s láskou a nikoliv v pouhém klidu sebe si vědomého, božského bytí. Já jsem, má-li být blažené, ánanda, nemůže mu chybět láska.

Nečekejme, že se objeví sama, ale připravujme jí vědomě cestu a prostor, aby se mohla plně projevit. Proto vše, co je s ní v rozporu, musí být odstraněno. Máme milovat spravedlivě, stejně v Duchu vědomí Já jsem Boha, bližní i sebe a dávat každému, co jeho jest.

[Návštěvník]

Vlny nejsou odděleny od oceánu, paprsky nejsou odděleny od slunce.
Nejste odděleni od Existence-Vědomí-Blaženosti.
Tohle je odraz Toho."
Pod každou vlnou je oceán, pod každým jménem substrát, pod každým zjevem jsi ty.
Pokud nezapomenete, kdo jste, toto zjevení je Kosmický tanec.
Nepojmenovatelné vám dal tento tvar hrát, milovat, poznávat své Já.
Na tohle nezapomeň!

[Návštěvník]

Jak být prázdný? Je to úplně špatná otázka, protože to znamená, že musíte něco udělat, abyste byli sami sebou, ale ve skutečnosti jste již prázdní. Uvědomujete si, že musíte změnit svou pozornost. Tak budete mít nejlepší dovolenou ve svém životě. Zůstaňte prázdní.

[Návštěvník]

Jsem oheň, který spaluje karmu toho, kdo je zcela bez karmy.
Jsem oheň, který spaluje smutek toho, kdo je nad vším smutkem.
Jsem oheň, který spaluje tělo toho, kdo je bez těla.
Jsem nektar Poznání, homogenní Existence, jako samo nebe.

[Návštěvník]

What you think → you become
Co si myslíš → tím se staneš

What you feel → you attract
Co cítíš → to přitahuješ

What you imagine → you manifest
Co si představuješ → tím se projevuješ