Návštěvník píše:Když budeme hledat pravdu o konfliktu, tak najdeme leda někoho, koho budeme nenávidět a s nenávistí se stane náš život zlý. Když budeme hledat pravdu o Réze, tak najdeme lásku a budeme šťastní.
V den, kdy ukončíš BOJ UVNITŘ SEBE, ukončíš i VÁLKY PO CELÉM SVĚTĚ
Jmenuji se Lena. Jsem z Černihivu. Chtěla bych napsat dopis vděčnosti. Situace, ve které jsme se ocitli byla velká příležitost vidět a cítit změny a transformaci, která nastala u nás během těchto 2 let u Oneness.
Máme s čím srovnávat, protože to není naše první válka. Byla už v roce 2014. Rozhodně ne v tak velkém rozsahu, a ne s takovými ztrátami. Ale na to se nyní nesoustředím. Hlavní věcí je, že si pamatuji velmi dobře, jak jsem to tenkrát prožívala. Jak hrozné pocity jsem cítila. Byla jsem trhána na kusy emocemi, křičela jsem bolestí a nespravedlností. Byla jsem šílená. Chtěla jsem mlátit hlavou do zdi. Chtěla jsem vzít samopal a jít postřílet všechny nepřátele. Způsob, jak se to děje teď je naprosto jiný stav. Navzdory faktu, že tenkrát jsme všechno sledovali pouze na televizní obrazovce. A nyní jsme byli uprostřed bojů. Bylo to velmi zajímavá, nečekaná, úžasná zkušenost. Od samého začátku jsem měla možnost odejít. Ale nedělala jsem to, měla jsem pocit, že tohle je přesně místo, kde mám být. Chápala jsem a cítila, že tato zkušenost, kterou musím projít, bude velmi důležitá pro mě, můj budoucí život, moje sociální a charitativní projekty, které plánuji uskutečnit. Chtěla bych sdílet některé pocity a zázraky, které se nám staly.
Většinu času navzdory všem událostem, jsme se cítili dobře. Někdy velmi dobře. Cítili jsme klid a mír uvnitř. Cítili jsme bezpečí. Zřídka jsme cítili strach. Dokonce i když ostřelování neustávalo celý den a rakety létaly nad námi. Ve všech těchto okamžicích jsme dokázali sedět v pokoji, pít čaj, dělat vtipy a smát se. Někdy se strach objevil v noci, když byly nálety a na nás byly shazovány bomby. Ale jakmile letadla odletěly, strach také odešel. A co je nejzajímavější je, že dokonce i v těch okamžicích, kde on byl, zde byl paralelní pocit, že jsme v bezpečí. Bylo to velmi neobvyklé.
Nebyli jsme naštvaní těžkostmi, které nastaly. Neměli jsme elektriku, žádné svíčky, žádné baterky. Nebyla voda, všechny obchody ve městě byly zavřené a pouze několik supermarketů zůstalo otevřeno. A regály v těchto supermarketech byly téměř prázdné. Museli jsme stát ve frontách několik hodin. Pro vodu jsme chodili několik kilometrů a jednou jsme ve frontě stáli dokonce 7 hodin. Ano, byli jsme unavení fyzicky, ale psychologicky to bylo snadné. Někdy jsem v tom dokonce nacházela radost. Ráda čtu. Vzala jsem si knížku a četla při čekání ve frontě. Čas uběhl efektivně a dokonce i s malým potěšením.
Než jsme šli shánět jídlo, modlili jsme se, abychom byli schopni koupit všechno, co potřebujeme. A vždy se to stalo. Ve většině případů všechno vyšlo tak, že jsme nemuseli stát v dlouhých frontách a byli jsme schopni koupit věci za normální ceny. Všechno bylo velmi synchronizováno a bylo to tak viditelné a zřejmé. Byli jsme ve správném čase na správném místě a relativně rychle jsme dostali to, co jsme potřebovali. Byly případy, kdy jsme obdrželi pomoc na místech, kde jiní ji nedostali. Pak jsme vzali více jídla a rozdělili se s jinými lidmi. Malé zázraky se nám stávaly neustále, ale nejvíce nápadnou věcí je, že jsme se dokázali zúčastnit setkání 74 000 DY se Sri Bhagavanem. Ne úplně, ale byli jsme schopni poslouchat druhou část odpovědí na otázky a zpěvy. Stručně vám řeknu, jak se to stalo. Den před procesem, jsem šla k sousedům vrátit jejich trakař (kolečko), na kterém jsme vozili vodu. Vstoupila jsem do jejich zahrady a nezavřela jsem dveře. Po několika minutách do zahrady za mnou vběhli vojáci. Hledali místo, kde na ně čekali jiní vojáci. Vysvětlila jsem jim, jak se tam dostat a oni odběhli. Čekala jsem dalších 5 minut spolu se sousedy a když jsem chtěla jít domů, pomyslela jsem si, že bych měla jít a přesvědčit se, že naši vojáci se dostali na místo, kam potřebovali. Na cestě tam jsem je potkala. Právě se vraceli. Byli velmi šťastni, že jsem prokázala takovou starost o ně. Začali jsme se bavit a já jsem řekla, že nemáme elektřinu už 2 týdny, a dokonce ani nevíme, co se děje v jiných městech.
Řekli, že mohou nabít naše telefony a dokonce i laptop. Byly jsme na správném místě ve správný okamžik. Znovu, pokud byl šla k sousedům o 10 minut dříve nebo 10 minut později, nepotkali bychom se. Moje radost neznala hranic!
Také bych chtěla říct ještě jednu velmi důležitou věc: necítím se jako oběť. Necítím hněv, nenávist a odsouzení. Nemám žádný boj. Nikoho neobviňuju za nic. Nemám žádnou touhu dokázat, že někdo má pravdu a někdo nemá pravdu. Nemám žádný fanatický pocit, že spravedlnost musí zvítězit. Když čtu o těch hrozných věcech, které se staly a dějí lidem v jiných městech, cítím lásku a soucit, mám v očích slzy, ale není zde bolest. Když čtu o znásilněných ženách a dětech, mám špatné myšlenky ohledně těch, kteří to udělali a trochu se naštvu, ale rychle to zmizí. A po několika sekundách jsem zpět v normálu. Chci každého obejmout. Včetně Rusů. Hodně myslím na zářivou budoucnost, která nás čeká a co přesně mohu udělat, abych uspíšila její příchod. Každý den dávám dikšu, aby se srdce lidí na planetě probudily do jednoty, lásky a soucitu. Modlím se, abychom viděli pravdu a aby mír přišel do duší lidí. Sdílím s přáteli moji zkušenost transforamce. (Ale oni tomu vůbec nerozumí. Oni nerozumí jak můžu být tak klidná, pozitivní a proč nemám nenávist). Také pokračuji v práci na sobě, dělám sadhany, a práci na mých projektech, jejichž cíl je stejný jako je Oneness Univerzity: pomoci lidem osvobodit se z jejich utrpení a žít šťastnější a naplněný život.
Moje srdce cítí vděčnost ke Sri Ammě Bhagavanovi.
Pelvan píše:
Kruh se uzavírá. Stejní lidé, kteří protestovali proti lžiepidemii covidu, nyní protestují proti lživálce na Ukrajině.
Jenom mainstream přitvrzuje ve svém terorismu i ve svých sankcích.
Pelvan píše:https://www.youtube.com/watch?v=8XkLnrZPel0&t=16s
ÍRSKA EUROPOSLANKYŇA: EÚ NÁS ŤAHÁ DO KONFLIKTU A ZAPLATÍ TO EURÓPA, JE MI Z TOHO ZLE
miroslav píše:Bojíš se Putina, nebo mu naopak fandíš?
Pelvan píše:miroslav píše:Bojíš se Putina, nebo mu naopak fandíš?
Ahoj Miroslave
Proč se ptáš, chceš, potřebuješ mě někam nahlásit?
Komu fandíš Ty? Fialovi? No fuj. Macronovi? Proč?
Zdravím
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 81 návštevníků