Obtížní lidé

[Návštěvník]

Proč musím snášet takového člověka? Jak to s ním mám vydržet…! Ajahn Brahm ukazuje s laskavým humorem několik metod, jak dobře vycházet s problematickými lidmi.

02:48 Co mě naučili komáři
12:58 Zlobou živený démon
20:10 Obtížné lidi lze změnit
27:09 Sendvičová metoda (jak sdělit kritiku)
31:05 Únava příčinou stresu
42:48 Žít s obtížným „Já“
53:13 Osel ve studni (jak přijmout kritiku)
1:00:38 Když se děti špatně chovají

Ajahn Brahmavamso ("Adžán"), autor knihy „Kráva, která plakala“, absolvent Univerzity v Cambridge, je buddhistický mnich a duchovní superstar. Přitom stále skromný, laskavý, autentický a vtipný. Žije v malé jeskyni uprostřed kláštera Bodhinyana nedaleko Perthu v Austrálii.

[Návštěvník]

Co mě naučili komáři:

[Návštěvník]

Hněv je jako vzít do ruky žhavý uhlík a pokusit se jej na někoho hodit. Většinou se netrefíte, ale pokaždé se sami spálíte.
Ajahn Brahm ukazuje, jak hněv a nenávist vůči někomu, kdo nám zle ublížil, sice může být kulturně akceptovatelnou a pochopitelnou reakcí, avšak nám samotným spíše ještě více ublíží a věci nepomůže. Moudří lidé vědí, že existuje jiná cesta, dostupná každému z nás.

[Návštěvník]

Skvělý postřeh: "Čím víc se zapojujete do boje, tím užší je pole vašeho vědomí. "

Ego potřebuje ke své existenci boj. Pokud přestanete bojovat, sami od sebe se začnete posouvat ke Skutečnosti. Podívejte se kolem sebe. Většina lidí se neustále konfrontuje se vším, kde to jde. Koukněte do diskuzí pod články, poslechněte si lidi kolem sebe. V autobuse, v restauraci nebo na ulici. Stále s něčím argumentují, něco hodnotí, kritizují. Nedokážou být vlastně chvíli v klidu. Dokonce na dovolené na pláži, nevydrží jen tak ležet. Neustále vyhledávají vzruch kolem sebe. Přijeli si odpočinout a stále se snaží s ostatními argumentovat svými "správnými" názory na cokoli si vzpomenete. Když někomu řeknete, že na to nemáte názor, stáváte se okamžitě jejich nepřáteli. Protože když nemáte stejný názor, musíte mít ten opačný, neboť nikdo nemůže nemít názor. Tak to vidí ego. Přestaňte se účastnit názorových diskuzí o tom, či onom. Přestaňte číst štvavé články i když se zdají být poplatné nějaké správné věci. Ego si dokáže vše vždy "správně" zdůvodnit. Někdy i protichůdně v krátkém čase. Svou pozornost zaměřte na Přítomnost (Tady a Teď). Nechte ať se věci dějí tak jak se dějí. Nic nehodnoťte, s ničím nebojujte, přestaňte argumentovat, zahoďte všechny názory. Pak vás v té Přítomnosti zaplaví klid, radost a štěstí, které se jen tak objeví, sami od sebe.

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Obklopují vás samí blbci? Pak jste pravděpodobně jedním z nich

Možná to pravidlo znáte. Když na někoho ukazujete prstem, jen jeden míří na dotyčného, zbylé tři ale ukazují na vás.

Podle psycholožky Simine Vazireové si dokážeme lehce přiznat neutrální vlastnosti, tedy takové, které nejsou vyloženě špatné ani dobré. Lidé například obvykle vědí, zda jsou upovídaní – je víceméně v pořádku být upovídaný a je víceméně v pořádku být tichý, a v obou případech je míra vaší upovídanosti všem na očích.

Nicméně otázka „jsem sebestředný blbec?“ už představuje jiný kalibr. Je vysoce hodnotící, takže máme velkou motivaci dospět k odpovědi: „Ne, samozřejmě že ne!“ Naše vlastní blbost také není jednoznačně pozorovatelná, takže máme spoustu prostoru pro reinterpretaci důkazů: „Jistě, možná jsem byl na tu servírku protivný, ale zasloužila si to, protože mi přinesla ke kávě jen jedno mlíčko, ačkoliv jsem chtěl dvě.

Blbci vidí svět brýlemi, které zatemňují lidskost ostatních. Obsluha v restauraci pro ně není potenciálně zajímavý člověk s životním příběhem – je pouze nástrojem, kterým si můžete zajistit jídlo, nebo ideálním terčem pro vybití špatné nálady.

Vůči takovémuto způsobu uvažování nejsou navíc imunní ani akademicky vzdělaní lidé. Naopak, nedávný výzkum Dana M. Kahana z Yaleovy univerzity naznačuje, že přemýšliví a vzdělaní lidé mohou být v racionalizaci svých již existujících přesvědčení obzvláště zdatní.

Definujme blbost

Na cestě k uznání vlastní blbosti stojí i další překážka – zatím neexistuje žádný oficiální vědecký popis, který by odpovídal celé škále běžného použití termínu „blbec“, což je škoda. „Tvrdím, že blbost by měla být přijata jako samostatná kategorie hodná vědeckého zkoumání. Slovo blbec je výstižné a užitečné. Vystihuje velmi reálný jev, který žádný jiný pojem v psychologii nevystihuje. Blbci jsou lidé, kteří nedokážou, nebo nechtějí ocenit lidi kolem sebe a považují je za nástroje, jimiž je třeba manipulovat, nebo za hlupáky, s nimiž je třeba se vypořádat. Být blbcem znamená být určitým způsobem ignorantský – ignorovat hodnotu druhých, nechápat hodnotu jejich myšlenek a plánů, pohrdat jejich přáními a přesvědčeními,“ popisuje profesor filozofie na Kalifornské univerzitě v Riverside Eric Schwitzgebel.

Jste obklopeni hlupáky, lidmi se špatným vkusem a hloupými touhami, nudnými jedinci, kteří si nezaslouží vaši pozornost, podlézavci, nafoukanými snoby a vlastně i blbci? Pokud vám svět připadá právě takový, pak jste pravděpodobně tím blbcem vy sami.

Blbci podle něj vidí svět brýlemi, které zatemňují lidskost ostatních. Obsluha v restauraci pro ně není potenciálně zajímavý člověk s životním příběhem – je pouze nástrojem, kterým si můžete zajistit jídlo, nebo ideálním terčem pro vybití špatné nálady.

Podle sebe soudím tebe

Další výraznou překážkou sebepoznání je neschopnost blbce naslouchat. Přitom právě otevřené naslouchání kritice druhých vůči nám představuje pravděpodobně jednou z nejdůležitějších cest k morálnímu sebepoznání, píše Schwitzgebel. To ale blbec jen tak nedokáže, protože má tendenci nevnímat ostatní jako sobě rovné, hodné intelektuální a morální úcty, a málokdy přijímá kritiku konstruktivně. Proč brát vážně to, co říká nástroj nebo hlupák? Je pravděpodobné, že blbec kritiku odmítne, či se naštve a podnikne protiútok. V povaze blbců zkrátka je, že si zacpávají uši.

Všichni se na svět někdy díváme skrze brýle blbce, ale je třeba se v tom nezaseknout. Pouze tím, že se nad ním trochu zamyslíme, můžeme alespoň na okamžik poznat, co je na tomto vnímání vadné. A to je cesta, jak si ty blbé brýle sundat.

Pokud je podstatou blbosti neschopnost vzít v potaz perspektivu druhých, naznačuje to, co by mohlo být cestou k sebepoznání – nedívat se na sebe, ale na druhé lidi. Jste obklopeni hlupáky, lidmi se špatným vkusem a hloupými touhami, nudnými lidmi, kteří si nezaslouží vaši pozornost, podlézavci, nafoukanými snoby a vlastně i blbci? „Pokud vám svět připadá právě takový, pak mám pro vás špatnou zprávu. Pravděpodobně jste ten blbec vy. Takto svět pro většinu lidí nevypadá a takový ve skutečnosti není. Máte zkreslené vidění. Nevidíte individualitu a potenciál lidí kolem sebe,“ vzkazuje Schwitzgebel.

Pokud chcete dosáhnout přesného vnímání své blbosti, toto je podle Schwitzgebela nejjednodušší způsob. „Přemýšlejte o tomto článku někdy později, až budete obklopeni dalšími lidmi – třeba ve frontě na oběd, na schůzi, na večírku nebo na přeplněném náměstí. Všímejte si lidí kolem sebe. Jsou to hlupáci a nástroje, nebo z nich čiší zajímavá individualita? Jinými slovy, pozorujte, zda máte na očích brýle blbce. Všichni se na svět někdy skrze ně díváme, ale je třeba se v tom nezaseknout. Pouze tím, že se nad ním trochu zamyslíme, můžeme alespoň na okamžik poznat, co je na tomto vnímání vadné. A to je cesta, jak si ty blbé brýle sundat,“ vzkazuje Schwitzgebel.

https://bigthink.com/neuropsych/how-to- ... re-a-jerk/

[Návštěvník]

Věděli jste, že podvědomá mysl nezná nikoho jiného, kromě vás?

Vsadím se, že ne.

Když kritizujeme ostatní a nacházíme na nich chyby,

naše podvědomá mysl si myslí, že mluvíme o sobě.

Proto je tak důležité si uvědomit sílu našich slov,

protože naše slova a pocity, které jdou přímo navenek

se mohou často odrazit a způsobit zmatek v našich vlastních životech.

Samozřejmě, že tyto věci děláme nevědomě,

většina lidí si neuvědomuje, že naše myšlenky a slova ovlivňují to, jaký je náš život....

[Jana]

[Návštěvník]

Není nutné a ani není možné měnit druhé lidi.
Ale pokud se změníte sami, tak zjistíte,
že žádné další změny nejsou potřeba.

.