HD. píše:Pedro píše:cokoliv vnímáte,
není vaše konečná pravda!
Ufuf... s tím nemohu souhlasit. I niterné vnímání ponechané čisté pozornosti, se dotýká pravdy a ona jí..
"Cokoliv vnímáte není vaše konečná pravda",.... jestliže vnímáme skrze myšlenku, pocit, tak to platí.. ale jinak bychom ani nemohli vnímat Mistra a pravdu v něm.
Ale on zřejmě mluvil k těm, co maj na oku to sklíčko myšlenky...
To je ve smyslu, že lze jít dál.
Cokoliv vmímáte, a je tu zmíněný i pocit bytí (sat) - tedy mohlo by tu být zmíněno i blaženost (ánanda), je pozorováno.
Tady ty a Mooji jinak používáte slovo pravda.
Tady jde o návod, jak jít dál. Je to pro Janu, že to co prožívá ještě není konečná. Lze jít dál. (ale ne každý musí, ne každý chce)
Funguje to jen pro ty, kteří to chtějí objevit.
To, co píšeš ty je spíš popis, který je taky pravdou, ale nikoho to nikam neposune. (zase není nutné se vždy někam sunout)
Můj výklad s použítim příkladu s plátnem - Mooji:
Vše co je vnímáno (pocit bytí, štěstí, spokojenost, prodění lásky) není ještě plátno. Lze se dostat dál.
Pedro: Vše, co je na plátně je prpojeno s plátnem. A plátno s tím. Pohyb a nepohyb je to stejné.
To první se dá říct upřímnému hledajícímu, má to moc v tom okamžiku.
To druhé kdykoliv.
Jít dál můžeš jen, když jsi v mysli, v srdci není kam jít dál.
Ten, kdo by mohl jít dál tady mizí s myslí.
Z celé existence je tady samo sebe si vědomé Vědomí - Bytí. Nikoliv jen pocit bytí. Sat-čit-ánanda bez pociťování.