Tázající: Když jsem zticha – jen cítím tuto lásku – je to tak krásné. Pak přichází tento pocit strachu; jako by láska odešla. Nechci, aby ten strach přišel. Chci jen zůstat v kráse pocitu lásky.
PAPAJI: Mohu jen navrhnout, že když přijde ten strach, tak ho nech přijít. Přijmi tento strach, neodmítej ho. Obejmi ho a polib to. Pokud strach přichází, když jsi šťastný, je to starý zvyk, který se objevil, dřímající tendence mysli. Všechno, co dřímá, teď bude muset povstat; jinak by ti tyto tendence znovu a znovu způsobily mnoho problémů. Musel bys prožít ty věci, které byly pohřbeny hluboko v podvědomí. Nyní, protože smysl individuálního konatele zde již není, tyto tendence v současnosti nestoupají a už nemusíš nic dělat.
Když je koncept budoucnosti odhozen a v přítomnosti nemáš žádnou touhu; minulé tendence mohou volně stoupat. Takže se je teď nepokoušej pohřbít. Předtím mohli čekat na další inkarnaci, pokud by se nyní nenaplnily, ale teď už čekat nemohou – je čas, aby odešly. Takže buď zticha a jednoduše se dívej. Nebudou tě obtěžovat. Nezastavuj je. Neříkej: "Nechci je." Pozvi je. Řekni jim: „Pojďte! Prosím, pojďte hned; teď je ten správný čas." Už se nebraň. Nech, aby vše, co může vzniknout, vzniklo samo od sebe.
Buď připraven. Nezastavuj je, neutíkej, nech je povstat. Dříve jsi byl vždy zaneprázdněn každodenními touhami, budoucími nadějemi a očekáváními. Byl jsi tak zaujat tím vším, že tyto spící tendence čekaly a říkaly si: "Příště se nám naplní." Teď je ten čas tady, protože už není žádné očekávání, žádná naděje, žádná touha. Toto je čas, aby se objevily dřímající tendence pohřbené v podvědomí a opustily toto místo. Nebraň se tedy. Nech je povstat, ano? Dobře.
6. prosince 1991