Martin Bohuš:
Jak na lehkost bytí?Martine, v čem spočívá ona lehkost bytí? A proč zrovna lehkost?
Lehkost bytí se objeví, když rozpoznám, čím opravdu jsem. Je to odhalení naší nejhlubší esence. Pokud bych to měl zkusit popsat, tak se dá říct, že to je uvědomění si toho, že jsem vědomou přítomností. Jsem naživu, jsem tu a uvědomuji si to. Jsem bytí, které si uvědomuje, že tu je a že si uvědomuje. Je neměnné, je zde neustále, nemá žádný tvar, nelze najít jako objekt, vše se z něj spontánně objevuje, vše je z něj utkáno. Vlastně to jediné čím je možné být - je bytí:) Ale my jsme nějak zapomněli a vtipně si mysleli, že lze BÝT i něčím jiným.
O lehkosti mluvím proto, že při takovém rozpoznání z člověka spadne obrovský balík představ, domněnek, omezení... Je to velká úleva to uvidět, ale zároveň je to zcela obyčejné.
A lehkost přináší i vhled do toho, jak vlastně ten celý život tady funguje, že je v nulové vzdálenosti ode mě. Nic nechybí. Ten svět, který prožívám, jsem vlastně také já. To není nějaký vnější fyzicky existující svět, je to spíš hra mysli. Nebo jinými slovy - je to ten proměnlivý aspekt vědomí.
A
co je na tvém způsobu provázení lidí do přítomnosti vlastně netradičního?
Netradiční je na tom možná můj zcela jednoduchý a přátelský přístup, bez zbytečných tajemství. Vše co říkám, si lze ověřit, uvidět v bezprostřední zkušenosti. Ničemu z toho není potřeba jen slepě věřit. Mám jakýsi dar, lidem zprostředkovat velmi jednoduše to, o čem mluví velcí mistři či svaté knihy - dar nechat je to také ochutnat. Umím je tam "vzít".
Je to takový přímý způsob - bez zbytečných fantazií, bez vysněných cílů a tím se to také liší od mainstreamové spirituality či různých náboženství a duchovních cest.
Jaký typ lidí tedy na tvá setkání chodí a co hledají?
Chodí za mnou tři typy lidí. Za prvé to jsou lidé, kteří by tam mohli třeba stát a vykládat místo mě. Přijdou, protože se rádi setkají s někým, kdo to vidí stejně jako oni. Nepotřebují to již ukázat, ale i tak si seminář užijí třeba i díky mému netradičně jednoduchému přístupu. Dále přijdou lidé, kterým je můj pohled blízký, ale potřebují v tom ještě zapátrat, vnést více jasnosti apod. A do třetice jsou to lidé, kteří si myslí, že dostanou jednoduchý recept "jak být tady a teď", ale nemají dost otevřenosti to celé prokouknout. Ještě nechytili ten mechanismus, jak je ta tzv. iluze postavená. Ti se mi snaží nejčastěji vysvětlovat, že to je jinak, než jak to prezentuji:)
Já to poměrně rychle cítím, kdo jak to má a snažím se při semináři věnovat všem tak, aby si z něj každý něco odnesl.
Můžeš dát i teď nějaký tip na jednoduchý způsob, jak si přítomnost více užívat?
Ten nejjednodušší způsob je prostě si toho všimnout. Přítomnost je tu neustále. Vše se odehrává právě teď. Stačí se tedy jen podívat, co se děje. Vždy to je mozaika vjemů, pocitů, myšlenek. Barvy, zvuky, vůně, chutě, hmatové vjemy... Nic víc. A nic z toho nemá mít nějaký speciální tvar, aby to byla ta "správná" přítomnost. To je jedna z překážek, proč lidé mají pocit, že nejsou v přítomnosti - protože mají nějakou (vysněnou) představu, jak by to vypadat mělo.
Ale co když se někdo bojí všechno pustit a trpí obavami z budoucnosti?
V mém pochopení to není o tom, že někdo něco může pustit. Pouštění se buď stane nebo nestane. Takže bát se vše pustit je OK. A obávat se budoucnosti je taky OK. Ale samozřejmě pokud to někoho hodně trápí, že se bojí (domnělou!) kontrolu pustit nebo že se hodně bojí budoucnosti - tak může zkusit nesčetně způsobů, co s tím. Může to prozkoumat - z čeho strach je stvořen, kde je, kdy je apod. Nebo může jít na terapii a pohnout s tím tak (dnes je dostatek různých efektivních metod jak se strachy pracovat.)
Ale pro mě je přítomnost o tom, být s tím co je, tak jak to je čili i strach tu má své místo. Tím je možná můj způsob zkoumání přítomného okamžiku také netradiční, že přiznává vše co tu je.
Jak probíhají procházky, kterým říkáš NOW WALK, a co se při nich děje?
Při NOW WALKU nemám připravený nějaký daný program, takže to bývá poměrně volné. Je to taková ochutnávka toho, co dělám. Pokud dorazí třeba někdo jen individuálně, tak mívá často potřebu něco ze sebe sdílet a já si to poslechnu a lehce do toho vnesu co cítím, že je třeba. Ale pokud dorazí více lidí či skupina, je NOW WALK takovou procházkou, kdy vás provedu jiným pohledem na život. Ozřejmím při tom pro někoho možná netušené mechanismy, z čeho je vlastně život resp. naše prožívání složeno a vždy nás to bere do hodně intenzivního až kouzelného prožitku.
V podstatě je to o tom, že se přesouváme z "myšlenkového světa", ve kterém nevědomě většinu života pozorností trávíme - do světa bezprostřední zkušenosti, dá se říci do světa smyslů.
Zeptám se ještě, jaké hodnoty jsou pro tebe v životě důležité a jaké jsi opustil?
Důležitá je pro mě důvěra v život samotný, přítomnost, svoboda, otevřenost a jasnost. Tyto hodnoty mě poslední roky provází nejsilněji. A čím dál více si cením i jedinečnosti - jako určitého práva žít život jakkoli ho chci žít, protože nikdy jiný ho za mě nežije.
Svoboda a její objevování je pro mě základní linkou života. Otevřenost a přítomnost mi pak otevírá dveře tam, kdy bych je jinak neviděl. A spíš než mlhavé představy a spousty líbivých slov, mi vyhovuje mít jasno, jak to se mnou, světem a životem je - a to na základě vlastní bezprostřední zkušenosti.
Díky těmto hodnotám se přirozeně rozvíjí další a já důvěřuji tomu procesu.
Já už si úplně nepamatuji, jaké hodnoty jsem dříve uznával, ale asi to bylo něco obecného a převzatého, dříve jsem toto neřešil. Co pozoruji, tak opouštím průběžně různé druhy lpění (na penězích, majetku, vztahu, identitě, zážitcích, vysněných představách atd.)
Díky důvěře v život, se učím být "s tím co je", tak jak to je. V tom objevuji svobodu.
Co můžeme udělat pro to, abychom byli „s tím co je“ spokojenější?
Můžeme zkusit cokoli (beztak to již nyní děláme!). Už teď se snažíme dělat vše tak, abychom byli šťastní - akorát třeba neznáme způsob, jak na to, aby to bylo opravdové a do hloubky. Spíše než, abychom se učili skrz vlastní zkušenost, je tendence přejímat názory druhých nebo jít ke spokojenosti skrz obecně známé prostředky jako je zábava, sport, látky ovlivňující vědomí, hromadění peněz, majetku, aut, dovolených, extra zážitků...
Ale trvalou spokojenost nic z toho nepřinese, tak to prostě nefunguje.
Doporučuju život zkoumat, s otevřeností se od něj učit a on nás sám povede k esenci spokojenosti.
Prozkoumat kdo jsem a co to vlastně přesně znamená být spokojený. Co takto ve svém prožitku označuji? Pro mě třeba jeden význam je "být v pokoji, s tím co je";)
Martine, díky moc za rozhovor.http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... kost-byti/