Najdi jistotu v nejistotěKarel Spilko by o sobě řekl, že je jedním ze sedmi miliard nástrojů, skrze které poznává Bůh sebe sama a ochutnává tento svět. Vše je jeho slovy předem napsáno a život přirovnává ke hře, ve které zastáváme každý svůj part. On tu v rámci své role napsal několik knih o nedualitě, přednáší lidem a baví se tím, kdo Karel skutečně je. Povídáme si, jak s tímto nastavením prožívá rok 2020 a události, které přináší.
Je něco, co vás o sobě tento rok naučil?
Nechci říct, že nenaučil, ale spíš potvrdil, že úhel pohledu na tento svět, a každý z nás má svůj, mně pomáhá velmi jemně a lehce našlapovat. Samozřejmě že na pandemii a Covid existují mraky různých scénářů a námětů, proč se to stalo, ale já osobně se tím netrápím. Nechci říct, že bych to snižoval, ale nijak mě to nezasáhlo. Pomáhá mi koncepce, kterou předkládám. Ještě několik let zpátky byla má slova v české kotlině docela nepřijatelná a vypadalo to, že si Spilko vymýšlí. V tomto světě není nic jistého. Nic. Ani zítřek. Nevíme, jaká myšlenka nám za chvíli nastoupí do hlavy. Nevíme vůbec nic a snažíme se najít nějakou jistotu. Kdo najde jistotu v nejistotě, respektive si nejistotu připustí, tak může pandemii a karanténu brát sportovně. Můj přístup k životu probíhá skrze odmocňování, protože jsme ve hře a vše se mění. Důležité je, aby byl člověk v pohodě sám se sebou. To je nejdůležitější aspekt, ze kterého se odvíjí úplně všechno ostatní.
Vašimi slovy nemůžeme zažívat jen příjemné, jako bychom čekali, že se počasí nikdy nezmění. Co když ale někoho trápí úzkosti a strachy z nemoci nebo ztráty financí. Jak se sebou pracovat?Hlavně se sebou nijak nepracovat a ještě na sebe vyvíjet tlak. Tvrdím, že vše bude tak, jak má být. I kdyby se Spilko stavěl na hlavu, tak nemůže zabránit tomu, co se má stát, a vynutit si to, co se stát nemá. Toto přijetí, nikoli vzdání se, současné situace a sami sebe takoví, jací jsme, s financemi jaké máme, je základní bod programu a bez toho se nemůže nic zlepšit. Neznám člověka, který by se jenom zlepšoval. Je to nahoru dolů. Mám hodně financí, nemám hodně financí. Klid nebo štěstí, které člověk hledá, nenajde v běhu života, ale v přístupu k životu, který je jednoduchý - děj se vůle tvá.
Čili věříte, že to celé řídí něco vyššího.Naše podstata, Bůh, Šiva, nekonečná láska, to dokonale naprogramovala a Karel je k tomu vždycky jen přivedený a zírá. Současně každý den dělá Karel to, co si myslí, že má dělat. To je koncept, který přináší absolutní klid. Ať se rozhodnete pro variantu A, nebo B a nakonec skočíte na Céčko, tak to tak evidentně mělo být. A to je klid, protože Karla nebo Lenku řídí síla, která je naší podstatou a přesahuje jakékoli poznání. Nemůžeme ji poznat, protože nejde vidět. Všechno, co si myslíme, že jsme, nejsme. V duálu, ve fyzické realitě, to vždycky bude těžké. Když nebude pandemie, bude člověk smutný, že mu někdo ukradl třeba kolo. Nebo se ráno probudíte s rýmou a budete nemocní. Nebo se naopak budete radovat, jak jste zvládla den, a zítra se něco stane. Musíme počítat s tím, že se cesta mění a bude se měnit nikoli podle Karla, ale skrze Karla.
Ta vyšší síla, o kterou se opíráte, je konkrétně co?Zdroj. Naše podstata. To je to nebo ten, kdo obývá tělo jako nástroj, který je naprogramovaný skrze naše vlastnosti, vzorce z dětství, návyky prostředí atd., a proto má život Karla nějaký koloběh. Skrze Karla ten zdroj, neboli naše podstata či vědomí, poznává samo sebe. Ochutnává skrze zkušenosti a situace úhel pohledu zvaný Karel. Díky tomu je sedm miliard různých úhlů pohledu.
Jak jste na to přišel?Řekněte mi, jak se staly velké události vašeho života? Lidské bytosti, a nebudu to dehonestovat, se považují za lidské bytosti proto, aby se ta hra mohla hrát. To vědomí, Bůh, bytí hraje hru na zapomnění. Někdy se probudilo a chtělo poznat sebe, tudíž muselo vytvořit něco, skrze co se bude poznávat, a vytvořilo sedm miliard nástrojů, přičemž každý hraje svůj part. Vědomí se nastěhovalo do těla, zapomnělo na sebe, a Karel si od svých pěti let myslel, že je Karlem. Nato začalo celé strastiplné hledání štěstí, lásky a podobně. Jenže Bůh není blb, ale geniální umělec, a tak si udělal pojistku, aby na sebe nezapomněl tím, že vždycky přijde zklamání. Až když bude Karel natolik zklamaný, že složí šípy, které vystřílel, mysl se teprve začne obracet dovnitř.
Kdy u vás nastal moment, že jste svět tímto způsobem začal vnímat?Byl jsem dřív manažer, později jsem měl prodejny potravin. V roce 2009 jsem z toho vystoupil a začal se bavit tím, že nevím, kdo je Karel. To hledání začne třeba ve čtvrtek odpoledne určitého roku a do té doby člověk neví. Lidé neustále tlačí na to, že to vše chtějí hned. Říkám jim, ať to nechají, protože je to automatický osobní proces, který u vhodných psychosomatik s nejvhodnějšími vlastnostmi dojde, anebo nedojde. Na tom vůbec nezáleží. Náš i váš zdroj je stejný a stejně tam všichni jednou vplujeme.
Tudíž žádný stres….Pokračujte v životě tak, jak to jde, a uvidíme. Vždyť něco se přece jen stane. Bůh sám na sobě zažívá následky svých rozhodnutí a ochutnává sám sebe. Vytvořil prostředí a nástroje s pěti smysly, aby se mohla fyzická realita přepisovat. Někdo je empatický, někdo flegmatický. Potkáte se, s kým máte, a nepotkáte, s kým nemáte. Není to jednoduché? Je to tak úžasně jednoduché, že to lidská mysl ani nechce. Říká si „To neexistuje žádná svobodná vůle?“. Ale koho svobodná vůle? Jedinec tady není, stejně jako vlny na moři, které jsou všechny stejně plné vody. Proud unáší vlny tam, kam má. Je to kosmický vtip, že má Karel něco v rukou. Pokud si to myslí, přichází mu trápení. Když nám to vychází, říkáme si, jaká je to nádhera, a když něco nevychází, ptáme se, co jsme udělali špatně. Mělo to být tak, jak bylo, protože pro chod celku měla daná situace dopadnout takto. Lidé se ke mně chovají tak, jak je napsáno ve scénáři, protože skrze ně hovoří také Bůh. Není špatná cesta, dobrá cesta, je jen role a ta se hraje.
Má tedy ve vašem podání smysl pátrat po smyslu života?Jestli je někdo naprogramovaný, že bude pátrat, tak bude pátrat a nebude moci té touhy zbýt. Jako když má někdo touhu vypít dva litry Jägermeistera. Kdo touhu může stáhnout z oběhu? Ten kdo ji přece vytvořil. A to není Karel, ta touha přišla a je součástí role. Tudíž pokud někdo pátrá po smyslu života, tak to má smysl. Tento koncept není proti ničemu, nechci filozofovat a mudrovat. Buďte pozorovateli sama sebe a hrajte tak, jak si myslíte, že máte hrát, a netrapte se. Uvidíte, že se dostaví svoboda.
Napsal jste řadu knížek o poznání. Předpokládám, že jste jich i spoustu přečetl. Pořád čtete?Na základě tohoto poznání si knížky čtete už tak ze srandy. Každý napsal nějakou knížku ze svého úhlu pohledu a své role. Vy ji buď přijmete, nebo odložíte. Když něco přichází a líbí se mi to, řeknu ano, děkuji, když nelíbí, řeknu ano, děkuji a odložím to stranou. Ano tedy na vaši otázku - taky čtu. A taky mám, respektive Karel má, problémy, a taky se v tom plácá kluk jeden, ale já ho chápu. (Smích)
Co když má Karel hlavu plnou myšlenek a nedaří mu je ukočírovat?Já je už delší dobu pozoruju. Je to jako být jednou nohou doma. Stejně jako když vás teď pozoruju a částí pozornosti se dívám na vás a částí jsem doma, vevnitř v tom obrovském prostoru, který jsem nikdy neviděl. Když mě zastaví policisté, řeknou si o občanský průkaz, tak jim ukážu datum narození a jsem dvacet procent doma a osmdesát venku. Když ale jedu autem sám, jsem osmdesát procent doma a dvacet venku, abych do něčeho nenarazil. Mám v tomto zřejmě už výhodu, byly roky dlouhého hledání, a teď už ten domov neopouštím.
Je to vaše kotva?Ano, moje stabilita a kotva. Jednou nohou jsem zaparkovaný doma a dívám se skrze oči Karla ven do vnější reality a zároveň ve vnější realitě Karla hraju – podávám si ruce, zdravím se s lidmi. Ve vnější realitě však štěstí nenajdeme. Potěšení ano a střídavý klid také, ale ne to, co podvědomě hledáme, což je naše podstata, ať už ji pojmenujeme klid, láska nebo štěstí. To najdeme doma, odkud se díváme ven. Když jsou vlny vnější reality moc vysoké, tak se stáhneme zpátky domů. Dřív jsem hledal štěstí ve vztazích a druhých lidech, situacích, penězích, pěkném autě, ale to jsou takové chytáky. Je dobře si je užívat, nejsem žádný asketa, ale je dobré být mezi oběma světy rozkročený. Když jste moc ve svém já, já, já, tak vám to nebude fungovat, a když budete jako indičtí jogíni meditovat daleko od společnosti, tak zase budete moc vzadu.
Máte na závěr radu, jak tuto hru života hrát?My jsme ke každé situaci dovlečeni a vymýšlíme si kolem ní různé nesmysly. Stejně se situace zase změní v jinou a jinou. Karel je tlačen a hopká po různých událostech a stále se chce rozvzpomínat proč, proč, proč? A proto je dobré ze seriálu vystoupit a přijmout všechno tak, jak to je. Navenek budeme hrát stejně, ale uvnitř už budeme hrát s vědomím. Karel je napsaný. Nemůžu si říct, že budu reagovat na tuhle větu takhle. Proto nedává smysl se jakkoli obviňovat. Já bych si s myšlením moc velkou hlavu nedělal. Ráno, když se probudíte, taky si neřeknete – dnes nebudu myslet. Už je myšleno. Pak přijde myšlenka, Karel se s ní ztotožní a jde do koupelny. Přijde další myšlenka - co si dá na snídani? Dá si kafe. To je celý příběh. My v tom hledáme složitosti. Nemáme se, co učit. Jen prožívat. Vědomě.
https://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky ... nejistote/
