Jana píše:To sis moc neposvítil.
Stejně jako jí on nijak neosvítil a byla to celé jen habaďůra.
Guru říká, že cíl duchovní cesty, kam se dostat, není od Tebe nijak vzdálen.
A proto celé jeho učení, jak se tam dostat. Podvod.
Pravým Já nazývají Guruové to, co nazývá Jim Newman nekonečným oceánem, ve kterém je všechno a nic.
A jedním dechem dodávají, že ty jsi to. Nejsi. Lžou.
Newman si to zjednodušil, že učí poznávat jen půlku pravdy - nejsi nic, nejsi osobní já, žádné já nehledej.
Ale je mu také jasné, že od toho všeho, co je, neexistuje žádná faktická oddělenost. Tedy Ty nejsi od toho všeho nijak oddělen.
Sama si tu protiřečíš, jestli není žádné já, tak kdo má hledat. Jestli není žádné já, tak kdo by měl být od něčeho neoddělen?
Od poznání skutečnosti individualitu odděluje jen mentální forma - časoprostorově ohraničená představa v mysli, například představa, že to, kým jsi, je ohraničeno tělem, balónem...
Ale kdepak. Není žádné já. Pořád to neslyšíš. Co to povídáš o tom, že tě něco od něčeho odděluje nebo neodděluje. Není žádné já. Vidíš, jak to v jedné větě připouštíš a v druhé úplně popíráš? Nejsi žádná duše, žádná entita obývající tělo, žádné vědomí, ve kterém se všechno objevuje, to všechno je jen sen, to všechno jsou jen pohádky.
Ale to, co jsi, není obal něčeho. Jsi podstata toho. Jsi všechno a nic. V balónu je všechno a nic, v oceánu je všechno a nic. Když mentální forma - balón - praskne, zmizí. Tak už nejsi jen ta omezená individualita všechno a nic uzavřené v balónu, ale jsi nekonečné všechno a nic, jako kdokoliv z nás.
Znovu a znovu NE. Nejsi všechno a nic. Je to jen malý podvůdek mistrů, který způsobuje tolik a tolik nedorozumění. Je to taková slizká vyčůranost, takový chyták, na který jedinec nikdy nepřijde. Co ve skutečnosti jsi je tohle. Ano, svým způsobem to skoro je pravda, ale není. Pojďme si to tedy osvětlit.
Jedinec tohle vždycky pochopí tak, že to podstatné, to nejdůležitější z něj, například to co si myslí, že v něm vnímá, je vším, je tohle. To je ale nesprávné pochopení a nejvíc lživé. Je to totiž myšleno úplně naopak a to co z jedince zbyde, když jedinec odpadne, je to všechno, je tohle. Takže když říkají, že to čím ve skutečnosti je, nemyslí jeho, myslí tělo, myslí myšlenky, myslí všechno ostatní kromě něj. To by se dalo označit (byť je to logika podfukáře), jako co jedinec skutečně je, tedy ne jedinec. A to pak je skutečně vším, ale i tak je tam malá lež, i tak je tam podvůdek, protože to říkají někomu, kdo vůbec není a i kdyby to pochopil správně, což se nikdy nestane, tak stejně je to pokřivená logika a říkají někomu kdo není, že čím ve skutečnosti je, je ten zbytek.
Jenže Ty věříš na to, že jsi jen obal a se zmizením obalu se nedokážeš vymezit, protože nekonečno vymezit nejde.
Právě naopak. Ten obal je skutečnější, než co je uvnitř, protože uvnitř ve skutečnosti nic není. Nikdo se nedívá, nikdo to nepozoruje, není žádné já.
Kdybys byl z toho všechno a nic, jen to nic, a všechno by bylo to ostatní, tak by to byla dualita, nemyslíš?
Jenže já nejsem nic. Prostě jen není žádné já. Já je naprosto vymyšlený koncept. V realitě nemá žádný skutečný odraz. Proto to není dualita, protože jediná dualita je já jsem. Tím je pak všechno ostatní. Když není já jsem, je jen všechno.