Téma osvícení

[Pedriito]

A přitom je to tak prosté, mezi všemi těmi vztahy myšlenek, pocitů a slov...
Úborů jak na maškarním bále.
Proto, kdo o to stojí, to pouští, nechá rozpouštět vrstvy, struktury, nánosy sebe -
individualitu, které bylo jaksi povšimnuto.
Kdo pak vidí radost, lásku, mír?
To není cíl, to je přirozenost Bytí.
A v sále bez hranic dál víří ples masek, co vzbuzují hrůzu i něhu,
v celé své škále...

[Veil]

Podstatou všeho, co existuje, je existence toho. A ta samotná existence je ve mně vědomá jako blaho.

Takže podstata je existence toho a je V TOBĚ vědomá. Takže nejsi to ty, ale je to v tobě? Je to taky v autu? Je auto vědomé? Je to tedy jednoduše řečeno vědomí? Má auto vědomí?

Podstata je ve všem stejná, nemění se, není omezená časem, prostorem, myslí, tvarem, formou.

Je ve všem stejná, takže je i v autu? Není omezená prostorem, takže si je vědomá druhé strany vesmíru zároveň s vědomostí v autu a v tobě?

Forma je časoprostorové omezené vyjádření projevu. Je rozmanitá, pomíjivá.

Omezené vyjádření projevu? A co je tedy ten projev?

[Jana]

Podstatou všeho, co existuje, je existence toho. A ta samotná existence je ve mně vědomá jako blaho.

Takže podstata je existence toho a je V TOBĚ vědomá. Takže nejsi to ty, ale je to v tobě? Je to taky v autu? Je auto vědomé? Je to tedy jednoduše řečeno vědomí? Má auto vědomí?

Jsem uvědoměním toho. A jsem TO.

Jediná existence, kterou jsem, je tohle Bytí, které tím vším je. Jinou existenci nemám, takže nemohu být ani nic jiného.

Podstata je ve všem stejná, nemění se, není omezená časem, prostorem, myslí, tvarem, formou.

Je ve všem stejná, takže je i v autu?

Přesně tak.

Není omezená prostorem, takže si je vědomá druhé strany vesmíru zároveň s vědomostí v autu a v tobě?

Je i v autu, protože není omezená prostorem a časem.

Forma je časoprostorové omezené vyjádření projevu. Je rozmanitá, pomíjivá.

Omezené vyjádření projevu? A co je tedy ten projev?

Všechno, co se objevuje ve vědomí. A jeví se jako něco.
Je to část celku.

Smyslové vnímání individuality je schopné zachytit jenom část, není schopné vidět celek, vnímat celek. Díky tomu může vznikat pocit, že k dokonalosti něco chybí.
Dokonalost se nalézá v celistvosti, a to je blahem, láskou, rájem.

[Veil]

Jsem uvědoměním toho. A jsem TO.

A jak to víš? Z čeho konkrétně tak usuzuješ?

Jediná existence, kterou jsem, je tohle Bytí, které tím vším je. Jinou existenci nemám, takže nemohu být ani nic jiného.

Jak víš, že jsi existencí, která je vším? Ty snad jsi vším? Máš vědomí auta? Jsi autem? Jsi měsícem? Jsi všemi hvězdami a planetami v mléčné dráze? Nepřijde mi, že bys byla mnou. Proč si to myslíš? Jak jsi na to přišla?

Je ve všem stejná, takže je i v autu?
Přesně tak.

A jak přesně víš tohle? Jak můžeš vědět, že v autu je vědomí? To by mě tedy velmi zajímalo.

Je i v autu, protože není omezená prostorem a časem.

Proč říkáš, že je v autu, když jsi to ty? Takže ty jsi v autu? Ty jsi vědomím v autě když ti stojí před domem a ty koukáš doma na televizi?

Omezené vyjádření projevu? A co je tedy ten projev?
Všechno, co se objevuje ve vědomí. A jeví se jako něco. Je to část celku.

Takže ty jsi vědomí a v tobě se objevuje projev, nebo jsi tohle Bytí, které tím vším je?

Smyslové vnímání individuality je schopné zachytit jenom část, není schopné vidět celek, vnímat celek. Díky tomu může vznikat pocit, že k dokonalosti něco chybí.

Takže jsi individualita se smyslovým vnímáním, která je schopná zachytit jen část, nebo jsi Bytím, které je vším? To je dost velký rozdíl, ne?

[Kokoška]

Jjjá jsem lleletadlo

[Návštěvník]

A jak to víš? Z čeho konkrétně tak usuzuješ?

Jak víš, že jsi existencí, která je vším? Ty snad jsi vším? Máš vědomí auta? Jsi autem? Jsi měsícem? Jsi všemi hvězdami a planetami v mléčné dráze? Nepřijde mi, že bys byla mnou. Proč si to myslíš? Jak jsi na to přišla?

Proč říkáš, že je v autu, když jsi to ty? Takže ty jsi v autu? Ty jsi vědomím v autě když ti stojí před domem a ty koukáš doma na televizi?

Takže ty jsi vědomí a v tobě se objevuje projev, nebo jsi tohle Bytí, které tím vším je?

Takže jsi... ?

Snažil jsem se na to přijít pomocí mysli a rozumu, ale to je úplně a kompletně špatný nástroj. Mysl to nikdy nepozná. Ale my jsme víc než mysl. Jsme vědomí samo. Je to tak jednoduché...

[Jana]

Jsem uvědoměním toho. A jsem TO.

A jak to víš? Z čeho konkrétně tak usuzuješ?

To se nedá ani vědět a ani z ničeho usuzovat.
Svého času se objevilo poznání, že objekt je Láska a já jako subjekt jsem nebyla nic, protože ta Láska mě zcela pohlcovala, nezůstávala žádná myšlenka, která by byla schopná mě jako "něco" držet pohromadě jakožto individualitu. A jak se tohle prohlubovalo, tak se začalo objevovat uvědomění, že subjekt i objekt jsme jedním.

Takže, kdybych Ti napsala, že Ty jsi TO, bylo by to největší vyznání Lásky. Ale jsem velmi rezervovaná. Vnímám, že je třeba nechat svobodu všemu, aby to bylo čímkoliv si zamane. Proto chápu, proč Mudrcové říkají, že to je tajemství.

Jediná existence, kterou jsem, je tohle Bytí, které tím vším je. Jinou existenci nemám, takže nemohu být ani nic jiného.

Jak víš, že jsi existencí, která je vším? Ty snad jsi vším? Máš vědomí auta? Jsi autem? Jsi měsícem? Jsi všemi hvězdami a planetami v mléčné dráze? Nepřijde mi, že bys byla mnou. Proč si to myslíš? Jak jsi na to přišla?

Ta kvalita jakékoliv existence, auta, měsíce, hvězd, Vesmíru, je stejná, pořád je to ve své podstatě blahem, Láskou. S vědomím bezpodmínečné lásky nenalézáš jinou kvalitu, než blaho.
V poznání, kým skutečně jsi, ničím jiným nejsi. Ale jak říkám, jsem rezervovaná, a máš svobodu být nebo nebýt čímkoliv uznáš za vhodné, potom samo sebou nejsi tím, co poznávám, že jsi.

Je ve všem stejná, takže je i v autu?
Přesně tak.

A jak přesně víš tohle? Jak můžeš vědět, že v autu je vědomí? To by mě tedy velmi zajímalo.

Všechno, co existuje, je vědomá existence, nic mimo ni neexistuje. Proto všechno, co existuje, je sat-čit-ánanda.
V osobním vědomí se bere jako skutečnost forma, forma auta. Ve Vědomí je jakýkoliv projev bez formy, rovnou tím, čím JE, tedy Bytím, existencí, ničím nepodmíněnou láskou. Ničím nepodmiňovaná láska je blahem, tedy ánandou. A tohle blaho je veškerou existencí (protože tady není žádná podmíněnost), a jelikož je vědomé, tak je i neosobním Vědomím.

Je i v autu, protože není omezená prostorem a časem.

Proč říkáš, že je v autu, když jsi to ty? Takže ty jsi v autu? Ty jsi vědomím v autě když ti stojí před domem a ty koukáš doma na televizi?

Aha, Ty mě bereš jako osobu Janu, viď, jako to tělo. Tak to Ti řeknu naprosto přesně, veškerý projev, i ta osoba Jana je ve Vědomí, stejně jako auto, televize nebo cokoliv jiného.

Omezené vyjádření projevu? A co je tedy ten projev?
Všechno, co se objevuje ve vědomí. A jeví se jako něco. Je to část celku.

Takže ty jsi vědomí a v tobě se objevuje projev, nebo jsi tohle Bytí, které tím vším je?

Já jsem uvědoměním Vědomého Bytí ve kterém je veškerý projev, který ve skutečnosti je tím Bytím.

Smyslové vnímání individuality je schopné zachytit jenom část, není schopné vidět celek, vnímat celek. Díky tomu může vznikat pocit, že k dokonalosti něco chybí.

Takže jsi individualita se smyslovým vnímáním, která je schopná zachytit jen část, nebo jsi Bytím, které je vším? To je dost velký rozdíl, ne?

Při ztotožnění s tělem a myslí jsem individualita, a smyslovým vnímáním nejsem schopna zachytit celek.
Dalo by se říct, že jako individualita vnímám jen formu toho všeho, protože smyslové vnímání neumožňuje vidět zároveň podstatu a celistvost toho všeho. Smyslové vnímání je dost povrchní.

Ale jak říkala liška v Malém princi: "Co je podstatné, je očím neviditelné, správně vidíme srdcem."

To umožňuje hluboké poznání skutečnosti. Tím nejhlubším poznáním je, že to je láska. A ta je blahem. Takže Mudrcové, kteří tvrdí, že neexistuje nic jiného, než sat-čit-ánanda, to říkají docela výstižně.

[Veil]

To se nedá ani vědět a ani z ničeho usuzovat.
Svého času se objevilo poznání, že objekt je Láska a já jako subjekt jsem nebyla nic, protože ta Láska mě zcela pohlcovala, nezůstávala žádná myšlenka, která by byla schopná mě jako "něco" držet pohromadě jakožto individualitu. A jak se tohle prohlubovalo, tak se začalo objevovat uvědomění, že subjekt i objekt jsme jedním.

Jestli subjekt a objekt je jedním, tak jsi přece tím autem, ne? Tak jsi přece těmi všemi hvězdami a planetami a mnou. Tak proč to tedy tak není? Proč na mě teď netroubíš ze všech aut, co jedou kolem? Proč se jako já nepochopíš aby sis sama sobě nemusela tohle vysvětlovat? Není to tím, že ve skutečnosti nejsi vším? Nebo mi to tedy dokaž. Jako monitor na mém stole začni zpívat, nebo mi tam aspoň promítni své fotky. Jinak ti tyhle naučené věty cos pochytala od mistrů mohu opravdu těžko věřit.

Navíc ty přeci nejsi jedním s objektem. Ty jsi podstata všeho. Jak píšeš: Podstatou všeho, co existuje, je existence toho. A ta samotná existence je v tobě vědomá jako blaho. Takže jsi samotná existence všeho. Tak pro tebe bude strašně jednoduché to nějak dokázat, ne? Pohni horou. Zhasni slunce. Jsi přece existencí všeho. Nebo že bys nebyla nakonec vším? Jsi i všemi planetami které zatím nemají jméno? Jsi i hvězdami, které lidstvo ještě nevidělo? JAK TO MŮŽEŠ VĚDĚT?

Takže, kdybych Ti napsala, že Ty jsi TO, bylo by to největší vyznání Lásky.

Proč bys mi to říkala? Vždyť si vším, ne? Tak komu bys to říkala? Sama sobě? To nedává smysl. A jak bys mi to mohla říkat? Proč když mluvíš sama se sebou, se nechápeš? Proč se sebou vůbec mluvíš? Vždyť jsi přece existence všeho. Podstata všeho. Může podstata mluvit? Podle toho jak jí popisuješ, tak určitě ne. Tak kdo za tebe mluví?

Ta kvalita jakékoliv existence, auta, měsíce, hvězd, Vesmíru, je stejná, pořád je to ve své podstatě blahem, Láskou.

Jak to můžeš vědět, jaká je kvalita něčeho, cos nikdy ani neviděla? Jaká je kvalita nepojmenovaných planet na druhé straně vesmíru? Jaká je kvalita hvězd, které lidstvo ještě nevidělo? Jaká je kvalita vnitřku černé díry? Co o tom můžeš vědět?

S vědomím bezpodmínečné lásky nenalézáš jinou kvalitu, než blaho. V poznání, kým skutečně jsi, ničím jiným nejsi. Ale jak říkám, jsem rezervovaná, a máš svobodu být nebo nebýt čímkoliv uznáš za vhodné, potom samo sebou nejsi tím, co poznávám, že jsi.

Jak říká Newman, nepochopení, které jednotlivec o tomhle má, jsou nekonečná. Ty jsi přece všechno, ne? Můžeš mi to strašně jednoduše dokázat. Prostě zhasni všechny hvězdy. Brnkačka ne? Nebo nejsi vším?

Když se tak oháníš láskou, tak sama jsi psala, že znásilnění ve vězení není láskou, že láskou je jen co se ti líbí, takže všechno láskou být nemůže.

Všechno, co existuje, je vědomá existence, nic mimo ni neexistuje. Proto všechno, co existuje, je sat-čit-ánanda.

Kámen je vědomá existence? Auto je vědomá existence? Jak mi takové řeči můžeš dokázat? Cokoli si myslíš že o tom víš, nebo cokoli si myslíš, že v tom poznáváš - jak můžeš vědět, že to není jen tvůj sen?

V osobním vědomí se bere jako skutečnost forma, forma auta.

V jakém osobním vědomí? Ty jsi existencí samotnou, tak jaké osobní vědomí? Na co bys ho potřebovala? Navíc je všechno ve vědomí, takže osobní vědomí je taky ve vědomí, nebo ne? Takže v osobním vědomí je forma auta. V univerzálním vědomí je osobní vědomí, takže taky forma auta, nebo ne?

Ty jsi omezená osobním vědomím? Jestli ano, tak co mi tu říkáš o tom, že jsi vším. Jestli ne, tak proč na mě mluvíš, když jsi vším? Nedává to vůbec smysl.

Ve Vědomí je jakýkoliv projev bez formy, rovnou tím, čím JE, tedy Bytím, existencí, ničím nepodmíněnou láskou.

Vážně? I to co je v tom osobním vědomí? Tam jsi zas mluvila o formě. Tak je to forma, nebo nepodmíněná láska? Dost se v tvých odporujících se vysvětleních ztrácím.

Ničím nepodmiňovaná láska je blahem, tedy ánandou. A tohle blaho je veškerou existencí (protože tady není žádná podmíněnost), a jelikož je vědomé, tak je i neosobním Vědomím.

Tak teď je zase veškerou existencí blaho, které je vědomé, takže je neosobním vědomím a osobní vědomí je pak co? No začíná to být pěkný hokej.

Chvíli jsi existencí všeho, pak jsi zas neosobním vědomím, to bys ale zas existencí všeho nebyla, viď?

Je i v autu, protože není omezená prostorem a časem.

Proč říkáš, že je v autu, když jsi to ty? Takže ty jsi v autu? Ty jsi vědomím v autě když ti stojí před domem a ty koukáš doma na televizi?

Aha, Ty mě bereš jako osobu Janu, viď, jako to tělo. Tak to Ti řeknu naprosto přesně, veškerý projev, i ta osoba Jana je ve Vědomí, stejně jako auto, televize nebo cokoliv jiného.

Nene, já tě beru jak říkáš. Říkáš že jsi subjektem i objektem, takže musíš být tím autem. Můžeš na mě teď zatroubit z auta, co mi stojí před domem?

Já jsem uvědoměním Vědomého Bytí ve kterém je veškerý projev, který ve skutečnosti je tím Bytím.

Tak moment. Jsi existencí všeho, nebo jsi blahem, nebo jsi láskou, nebo jsi vědomím, nebo jsi osobním vědomím, nebo jsi uvědoměním, nebo vědomým bytím, nebo subjektem i objektem? Dost se v těch různých názvech ztrácím. Copak nemůžeš říct co jsi a držet se toho aspoň na deset vteřin?

Smyslové vnímání individuality je schopné zachytit jenom část, není schopné vidět celek, vnímat celek. Díky tomu může vznikat pocit, že k dokonalosti něco chybí.

To mluvíš o sobě? Takže se necítíš jako auto, jako nepojmenovaná hvězda? Takže asi nebudeš vším, viď? To jsem si myslel

Při ztotožnění s tělem a myslí jsem individualita, a smyslovým vnímáním nejsem schopna zachytit celek.
Dalo by se říct, že jako individualita vnímám jen formu toho všeho, protože smyslové vnímání neumožňuje vidět zároveň podstatu a celistvost toho všeho. Smyslové vnímání je dost povrchní.

Jinak řečeno, že jsi vším je jen něco co jsi někde slyšela, ale vzhledem k tvému smyslovému omezení o tom žádný reálný důkaz podat nemůžeš. Je to jen něco, čemu věříš, správně?

To umožňuje hluboké poznání skutečnosti. Tím nejhlubším poznáním je, že to je láska. A ta je blahem.

Co je láska? To znásilnění ve vězení je láska? Říkala jsi, že není, tak se chci ubezpečit, jestli jsi náhodou nezměnila názor. Tvé hluboké poznání skutečnosti je přečtení si nekonečně citátů mistrů a "vcítění se do toho."

[Jana]

To se nedá ani vědět a ani z ničeho usuzovat.
Svého času se objevilo poznání, že objekt je Láska a já jako subjekt jsem nebyla nic, protože ta Láska mě zcela pohlcovala, nezůstávala žádná myšlenka, která by byla schopná mě jako "něco" držet pohromadě jakožto individualitu. A jak se tohle prohlubovalo, tak se začalo objevovat uvědomění, že subjekt i objekt jsme jedním.

Jestli subjekt a objekt je jedním, tak jsi přece tím autem, ne? Tak jsi přece těmi všemi hvězdami a planetami a mnou. Tak proč to tedy tak není? Proč na mě teď netroubíš ze všech aut, co jedou kolem? Proč se jako já nepochopíš aby sis sama sobě nemusela tohle vysvětlovat? Není to tím, že ve skutečnosti nejsi vším? Nebo mi to tedy dokaž. Jako monitor na mém stole začni zpívat, nebo mi tam aspoň promítni své fotky.

Jestli se na mě díváš povrchně, jako na hmotu, jako na formu těla, osobu a pak se díváš stejným způsobem na auto nebo cokoliv jiného, tak vidíš, že všechny ty formy jsou rozdílné, není to stejné. Mysl v různých formách projevu vidí rozmanitost. Projev je rozmanitý.

Když budeš vědecky zkoumat hmotu, tak v největší hloubce objevíš, že to je stejné. A stejný vhled umožňuje bezpodmínečná láska. Existence čehokoliv, existence v jakékoliv podobě má stejný šmak blaha. Jak říká Lída, láskou všechno zestejní. Tady není žádná dvojnost, žádná dualita.

Jinak ti tyhle naučené věty cos pochytala od mistrů mohu opravdu těžko věřit.

A omlouvám se, že už mě to moc nebaví ani číst, co píšeš, a ani odpovídat, je to zbytečné mluvit o něčem, co nepoznáváš jako skutečnost. Měla jsem za to, že Ti to je všechno jasné, když jsem četla, co jsi psával ze začátku.

No dobře. Zkusme pokračovat.

Navíc ty přeci nejsi jedním s objektem. Ty jsi podstata všeho. Jak píšeš: Podstatou všeho, co existuje, je existence toho. A ta samotná existence je v tobě vědomá jako blaho. Takže jsi samotná existence všeho. Tak pro tebe bude strašně jednoduché to nějak dokázat, ne? Pohni horou. Zhasni slunce. Jsi přece existencí všeho. Nebo že bys nebyla nakonec vším? Jsi i všemi planetami které zatím nemají jméno? Jsi i hvězdami, které lidstvo ještě nevidělo? JAK TO MŮŽEŠ VĚDĚT?

Ach. Proto učí guruové meditaci. Neulpívání na smyslových vjemech, na mysli. V tichu srdce zkoumat, kdo jsi, čím tohle celé je.
Při lpění na smyslovém vnímání budeš chtít důkazy projevené ve hmotě. Jestli chceš, aby se hora pohla, prosím, pořád se hýbe, točí se se Zeměkoulí. Jestli si přeješ zhasnout Slunce, musíš si ještě nějaký čas počkat, co vzniklo, zanikne, tak už to chodí.

Ale i kdybych cokoliv z toho dokázala, není to nic, co Tě dovede k poznání ráje, o kterém mluví Newman a ostatní Probuzení.

Takže, kdybych Ti napsala, že Ty jsi TO, bylo by to největší vyznání Lásky.

Proč bys mi to říkala? Vždyť si vším, ne? Tak komu bys to říkala? Sama sobě? To nedává smysl. A jak bys mi to mohla říkat? Proč když mluvíš sama se sebou, se nechápeš? Proč se sebou vůbec mluvíš? Vždyť jsi přece existence všeho. Podstata všeho. Může podstata mluvit? Podle toho jak jí popisuješ, tak určitě ne. Tak kdo za tebe mluví?

Na tuhle otázku, kdo to tady mluví, když žádná nedvojnost fakticky neexistuje, Probuzení obvykle odpovídají: Ticho promlouvá k Tichu, Vědomí k Vědomí, peavé Já, k pravému Já....

Ta kvalita jakékoliv existence, auta, měsíce, hvězd, Vesmíru, je stejná, pořád je to ve své podstatě blahem, Láskou.

Jak to můžeš vědět, jaká je kvalita něčeho, cos nikdy ani neviděla? Jaká je kvalita nepojmenovaných planet na druhé straně vesmíru? Jaká je kvalita hvězd, které lidstvo ještě nevidělo? Jaká je kvalita vnitřku černé díry? Co o tom můžeš vědět?

Nemluvím o tom, co vidím nebo nevidím, ale o tom, co JE.

S vědomím bezpodmínečné lásky nenalézáš jinou kvalitu, než blaho. V poznání, kým skutečně jsi, ničím jiným nejsi. Ale jak říkám, jsem rezervovaná, a máš svobodu být nebo nebýt čímkoliv uznáš za vhodné, potom samo sebou nejsi tím, co poznávám, že jsi.

Jak říká Newman, nepochopení, které jednotlivec o tomhle má, jsou nekonečná. Ty jsi přece všechno, ne? Můžeš mi to strašně jednoduše dokázat. Prostě zhasni všechny hvězdy. Brnkačka ne? Nebo nejsi vším?

Když se tak oháníš láskou, tak sama jsi psala, že znásilnění ve vězení není láskou, že láskou je jen co se ti líbí, takže všechno láskou být nemůže.

Projev se objeví a zmizí. Může se jevit jakkoliv. Z osobního pohledu klidně i zavrženíhodný, odporný, naprosto nepřijatelný. Ale i kdybys udělal cokoliv, třeba i to nejhorší, na té podstatě, kterou JSI, kterou tohle všechno JE, se absolutně nic nezmění. Pořád to je sat-čit-ánanda. Může tu být klidně i bolest, cokoliv, ale v poznání lásky, která si neklade vůbec žádné podmínky, je samo Bytí naprosto dokonalé, Tvá existence je dokonalá. Ovšem pravdou je, že pro Ty, co dělají to nejhorší, tedy uzavírají své srdce před láskou, je ta dokonalost nepoznatelná.

Všechno, co existuje, je vědomá existence, nic mimo ni neexistuje. Proto všechno, co existuje, je sat-čit-ánanda.

Kámen je vědomá existence? Auto je vědomá existence? Jak mi takové řeči můžeš dokázat? Cokoli si myslíš že o tom víš, nebo cokoli si myslíš, že v tom poznáváš - jak můžeš vědět, že to není jen tvůj sen?

Pořád se držíš smyslového vnímání, pořád se držíš formy, tohle je jen nepatrná částečka poznání. Podívej se na to auto z celistvěji - z pohledu věčnosti, nekonečnosti. Objeví se a zmizí. Objeví se něco jiného a zase to zmizí. Tohle celé je živé, vědomé.

V osobním vědomí se bere jako skutečnost forma, forma auta.

V jakém osobním vědomí? Ty jsi existencí samotnou, tak jaké osobní vědomí? Na co bys ho potřebovala? Navíc je všechno ve vědomí, takže osobní vědomí je taky ve vědomí, nebo ne? Takže v osobním vědomí je forma auta. V univerzálním vědomí je osobní vědomí, takže taky forma auta, nebo ne?

Osobní vědomí je to, ve kterém je vědomé to, jak realitu vnímá osoba, individualita. V její realitě prší, je zima... V realitě Vědomí je všechno dokonalé.

Ty jsi omezená osobním vědomím? Jestli ano, tak co mi tu říkáš o tom, že jsi vším. Jestli ne, tak proč na mě mluvíš, když jsi vším? Nedává to vůbec smysl.

Naše osobní vědomí je jako sen, jsme v něm individualitami, funguje to na bázi duality. Já + to ostatní.
V non-dualitě to takhle rozdělené není.

Ve Vědomí je jakýkoliv projev bez formy, rovnou tím, čím JE, tedy Bytím, existencí, ničím nepodmíněnou láskou.

Vážně? I to co je v tom osobním vědomí? Tam jsi zas mluvila o formě. Tak je to forma, nebo nepodmíněná láska? Dost se v tvých odporujících se vysvětleních ztrácím.

To, co je v osobním vědomí, je mája, sen, iluze...

Ničím nepodmiňovaná láska je blahem, tedy ánandou. A tohle blaho je veškerou existencí (protože tady není žádná podmíněnost), a jelikož je vědomé, tak je i neosobním Vědomím.

Tak teď je zase veškerou existencí blaho, které je vědomé, takže je neosobním vědomím a osobní vědomí je pak co? No začíná to být pěkný hokej.

Chvíli jsi existencí všeho, pak jsi zas neosobním vědomím, to bys ale zas existencí všeho nebyla, viď?

V osobním vědomí se vnímá jen částečná realita rozdělená v čase a prostoru, protože je tady osobní mysl. V osobním vědomí prožíváme iluzi oddělenosti.
Například v čase můžeš vnímat někdy horko, někdy zimu. Když je horko, toužíš po ochlazení, když je zima, toužíš po ohřátí.

V non-dualitě, v ráji, který popisuje Newman a další, je absolutně všechno, co existuje, všechny pocity a vjemy všeho najednou, proto to blaho, proto ta naplněnost, proto ten klid.

Kdybys spojil horko se zimou například v sauně, tak poznáváš něco podobného.

Aha, Ty mě bereš jako osobu Janu, viď, jako to tělo. Tak to Ti řeknu naprosto přesně, veškerý projev, i ta osoba Jana je ve Vědomí, stejně jako auto, televize nebo cokoliv jiného.

Nene, já tě beru jak říkáš. Říkáš že jsi subjektem i objektem, takže musíš být tím autem. Můžeš na mě teď zatroubit z auta, co mi stojí před domem?

V okamžiku, kdy je jasné, že subjekt a objekt jsou jedním, tak tady není žádné rozdělení na subjekt a objekt. Pořád máš tendenci mluvit o formě (která je, jak víš, prázdá, iluzorní), nikoliv o podstatě (která je skutečná).

Já jsem uvědoměním Vědomého Bytí ve kterém je veškerý projev, který ve skutečnosti je tím Bytím.

Tak moment. Jsi existencí všeho, nebo jsi blahem, nebo jsi láskou, nebo jsi vědomím, nebo jsi osobním vědomím, nebo jsi uvědoměním, nebo vědomým bytím, nebo subjektem i objektem? Dost se v těch různých názvech ztrácím. Copak nemůžeš říct co jsi a držet se toho aspoň na deset vteřin?

Vědomí=Bytí=Blaho=Láska a podkladem toho je uvědomění.

Smyslové vnímání individuality je schopné zachytit jenom část, není schopné vidět celek, vnímat celek. Díky tomu může vznikat pocit, že k dokonalosti něco chybí.

To mluvíš o sobě? Takže se necítíš jako auto, jako nepojmenovaná hvězda? Takže asi nebudeš vším, viď? To jsem si myslel

Necítím se být žádnou izolovanou formou, která se objeví a zmizí. Ale podstata toho všeho, čím jsem, není ničím rozdělená.

To umožňuje hluboké poznání skutečnosti. Tím nejhlubším poznáním je, že to je láska. A ta je blahem.

Co je láska? To znásilnění ve vězení je láska? Říkala jsi, že není, tak se chci ubezpečit, jestli jsi náhodou nezměnila názor. Tvé hluboké poznání skutečnosti je přečtení si nekonečně citátů mistrů a "vcítění se do toho."

Ptáš se, co je to láska.
Nisargadatta na tuhle otázku odpovídá: "Jsi to ty, když se jí nebojíš."
Mými slovy: je to vědomé štěstí, blaho, že jsi, bez ohledu na to, jestli jsi někdy někoho znásilnil ve vězení.
Protože skutečná láska je bezpodmínečná a nesčítá Tvé viny.

Když přijdeš k Newmanovi, nebo k jakémukoliv jinému Probuzenému, tak od Tebe nikdo z nich nebude žádat výpis z trestního restříku. A jestli budeš zrovna alespoň trochu vnímavý, tak budeš v jejich přítomnosti poznávat, jak nesmírnou láskou Tvá existence je.

[Pedriito]

Jsu tu z toho volajaký zmetený

[Pedriito]

Zas je to, kdo z koho
Věčná písnička
Včera mi Anička věnovala marihuanovou mast na jizvy
Jedli jsme vdolky, pili kafe, vzpomínali...
Jak nosili jsme hrdě tečky na čele
A lidi, který jsme potkávali, se ptali, co to je?
To je bindi, označuje šestou čakru
Co to je šestá čakra? Ptali se
Inu, to je bod, kde se kříží vůle s pozorností.. řekl jsem
Tak to je zajímavý, řekl jeden z cestujících tím trolejbusem
A v pátek přišel na program...
A dnes žije s Indkou a maj kupu dětí.

[Pedriito]

A to byl machr, co vytvořil vlastní styl kung-fu, Rožňovják ho vyhodil (páč tušil konkurenci)
Strašně nás po přijetí do Ášramu drezíroval... oj. Ale nedávno jsem ho potkal s pupkem...
Njn. Sundarí dobře vaří.

[Pedriito]

[Veil]

Jestli se na mě díváš povrchně, jako na hmotu, jako na formu těla, osobu a pak se díváš stejným způsobem na auto nebo cokoliv jiného, tak vidíš, že všechny ty formy jsou rozdílné, není to stejné. Mysl v různých formách projevu vidí rozmanitost. Projev je rozmanitý.
Když budeš vědecky zkoumat hmotu, tak v největší hloubce objevíš, že to je stejné. A stejný vhled umožňuje bezpodmínečná láska. Existence čehokoliv, existence v jakékoliv podobě má stejný šmak blaha. Jak říká Lída, láskou všechno zestejní. Tady není žádná dvojnost, žádná dualita.

Já se na to nijak nedívám a tyhle obecné řeči mě nezajímají. Ptám se tě na jednoduchou otázku, kdo tedy konkrétně jsi a proč si to myslíš. Očividně máš problém odpovědět a pokaždé říkáš něco jiného. Chvíli jsi subjekt a objekt dohromady, pak jsi uvědomění, pak vědomí, pak univerzální vědomí, pak láska, pak blaho, pak skutečnost, pak existence, pak podstata. Co přesně jsi a proč si to myslíš?

Navíc ty přeci nejsi jedním s objektem. Ty jsi podstata všeho. Jak píšeš: Podstatou všeho, co existuje, je existence toho. A ta samotná existence je v tobě vědomá jako blaho. Takže jsi samotná existence všeho. Tak pro tebe bude strašně jednoduché to nějak dokázat, ne? Pohni horou. Zhasni slunce. Jsi přece existencí všeho. Nebo že bys nebyla nakonec vším? Jsi i všemi planetami které zatím nemají jméno? Jsi i hvězdami, které lidstvo ještě nevidělo? JAK TO MŮŽEŠ VĚDĚT?

Při lpění na smyslovém vnímání budeš chtít důkazy projevené ve hmotě. Jestli chceš, aby se hora pohla, prosím, pořád se hýbe, točí se se Zeměkoulí. Jestli si přeješ zhasnout Slunce, musíš si ještě nějaký čas počkat, co vzniklo, zanikne, tak už to chodí.

Já na ničem nelpím. Ty říkáš, že jsi subjekt i objekt, tak jsem tě vyzval, abys to předvedla. Jsi přece vším, tak proč nedokážeš pohnout horou a zhasnout slunce? Že se hora hýbe pohybem planety a slunce jednou zhasne není úplně to samé, to jistě cítíš.

Na tuhle otázku, kdo to tady mluví, když žádná nedvojnost fakticky neexistuje, Probuzení obvykle odpovídají: Ticho promlouvá k Tichu, Vědomí k Vědomí, peavé Já, k pravému Já....

Ale mě nezajímá, co říkají tvoji mistři. Mě zajímá, co přesně jsi a proč si to myslíš. Ani z téhle odpovědi mi to není jasné. Jsi ticho? Vědomí? Pravé já? Existence? Podstata? Pokaždé říkáš něco jiného.

Nemluvím o tom, co vidím nebo nevidím, ale o tom, co JE.

Jak to můžeš vědět? Jak můžeš vědět, jestli kvalita vnitřku černé díry je jak říkáš: "Ta kvalita jakékoliv existence, auta, měsíce, hvězd, Vesmíru, je stejná, pořád je to ve své podstatě blahem, Láskou."

Projev se objeví a zmizí. Může se jevit jakkoliv. Z osobního pohledu klidně i zavrženíhodný, odporný, naprosto nepřijatelný. Ale i kdybys udělal cokoliv, třeba i to nejhorší, na té podstatě, kterou JSI, kterou tohle všechno JE, se absolutně nic nezmění. Pořád to je sat-čit-ánanda. Může tu být klidně i bolest, cokoliv, ale v poznání lásky, která si neklade vůbec žádné podmínky, je samo Bytí naprosto dokonalé, Tvá existence je dokonalá. Ovšem pravdou je, že pro Ty, co dělají to nejhorší, tedy uzavírají své srdce před láskou, je ta dokonalost nepoznatelná.

To mě pořád nezajímá, to jsou pořád vyčtená moudra (ehm "moudra"). Mě zajímá co přesně jsi a proč si to myslíš.

Pořád se držíš smyslového vnímání, pořád se držíš formy, tohle je jen nepatrná částečka poznání. Podívej se na to auto z celistvěji - z pohledu věčnosti, nekonečnosti. Objeví se a zmizí. Objeví se něco jiného a zase to zmizí. Tohle celé je živé, vědomé.

Já se nedržím smyslového vnímání. Držím se toho co říkáš. Říkáš, že jsi subjekt i objekt dohromady a že v autě je vědomí. Takže jsi vědomím ve všech autech? Jsi vědomím v planetách a hvězdách, které ještě lidstvo nevidělo? Dobře, říkáš, že je to celé živé - tak se ptám: Kámen je vědomá existence? Auto je vědomá existence? Jak mi takové řeči můžeš dokázat? Cokoli si myslíš že o tom víš, nebo cokoli si myslíš, že v tom poznáváš - jak můžeš vědět, že to není jen tvůj sen?

Osobní vědomí je to, ve kterém je vědomé to, jak realitu vnímá osoba, individualita. V její realitě prší, je zima... V realitě Vědomí je všechno dokonalé.

Já myslel, že osobní vědomí je podle tvé teorie ve vědomí. Teď zas v osobním vědomí je uvědomění a tos říkala, že jsi ty, že jsi uvědomění. Takže jsi uvědomění v osobním vědomí? Nevidíš, jak říkáš pořád něco jiného a uskakuješ od každé otázky? Bojíš se, že to řekneš špatně?

Naše osobní vědomí je jako sen, jsme v něm individualitami, funguje to na bázi duality. Já + to ostatní.
V non-dualitě to takhle rozdělené není.

Poučky tvých mistrů mě nezajímají. Opět si neodpověděla na otázku: Ty jsi omezená osobním vědomím? Jestli ano, tak co mi tu říkáš o tom, že jsi vším. Jestli ne, tak proč na mě mluvíš, když jsi vším? Nedává to vůbec smysl.

To, co je v osobním vědomí, je mája, sen, iluze...

A ty nemáš osobní vědomí? Ty jsi jiným, než osobním vědomím? A jak se to pozná? Že nejsi omezená smysly, ale jsi vším? Tak to bys měla zvládnout zhasnout ty hvězdy, ne? Proč tedy potřebuješ komunikovat přes internet?

V osobním vědomí se vnímá jen částečná realita rozdělená v čase a prostoru, protože je tady osobní mysl. V osobním vědomí prožíváme iluzi oddělenosti.
Například v čase můžeš vnímat někdy horko, někdy zimu. Když je horko, toužíš po ochlazení, když je zima, toužíš po ohřátí.

Aha a ty tedy nejsi osobním vědomím, takže nevnímáš horko a zimu, je to tak?

V okamžiku, kdy je jasné, že subjekt a objekt jsou jedním, tak tady není žádné rozdělení na subjekt a objekt. Pořád máš tendenci mluvit o formě (která je, jak víš, prázdá, iluzorní), nikoliv o podstatě (která je skutečná).

Neházej to na mě. Já se jen ptám na to co říkáš. Takže znovu jsi tu zase subjektem a objektem najednou. Tak proč nedokážeš zhasnout slunce? Jsi přece vším, ne?

Vědomí=Bytí=Blaho=Láska a podkladem toho je uvědomění.

Totální zmatení. V každé větě jsi něco jiného. Jestli jsi subjekt i objekt, tak jaké zas vědomí - bytí - blaho?

Necítím se být žádnou izolovanou formou, která se objeví a zmizí. Ale podstata toho všeho, čím jsem, není ničím rozdělená.

Necítíš se být žádnou izolovanou formou?? TAKŽE NEJSI AUTEM. Tak proč pak říkáš, že jsi subjektem i objektem? TAKŽE NEJSI SUBJEKTEM I OBJEKTEM. Objekt je přece auto, ne?

A když nejsi autem, jak můžeš vědět, že v autě je vědomí?

To umožňuje hluboké poznání skutečnosti. Tím nejhlubším poznáním je, že to je láska. A ta je blahem.

Ptáš se, co je to láska.
Nisargadatta na tuhle otázku odpovídá: "Jsi to ty, když se jí nebojíš."
Mými slovy: je to vědomé štěstí, blaho, že jsi, bez ohledu na to, jestli jsi někdy někoho znásilnil ve vězení.
Protože skutečná láska je bezpodmínečná a nesčítá Tvé viny.

Zase citace. Já se neptám na nějaké znásilnění v minulosti. Já se ptám, jestli v tuhle vteřinu probíhající znásilnění je láska. Nevíš co odpovědět, protože se na znásilnění ve vězení Nisargadatty nikdo neptal...

[Pedriito]

No, v tuhle vteřinu, probíhá hafo vražd, znásilnění, i troubících aut... Za horizontem bouchaj qvasary a černý díry pohlcují hvězdy.. sám to nechápu, že zrovna tuna a včil, se děje tenhle multimediální zázrak.. ale děje se, děl, a dít bude.....

[Pedriito]

A to i navzdory, že to osoba neguje, že se prohlásí za negaci toho všeho, že nic není..
Na to ti to, to co je, prdí. Vźdy to jde z osoby, z Veila, Pedra, Jany, Miroslava... co ocení, a co pošlou k šípku.

[miroslav]

Tak jsem se díval na video s Tony Parsons.

Ten definuje nedvojnost:

"Nedvojnost je to, co nelze poznat".

Asi to vychází z logiky, že co je poznáváno je dvojnost protože tam je poznávané a poznávající.

No tak to je teda rozumbrada jako ten náš Veil.

Je to takové to domácí filozofování, které je ale naprosto k ničemu.

Snad jen, jak pozoruji u Veila, je za tím snaha o zviditelnění, sebepotvrzení.

[Pedro]

A víš proč to tak je? To tu hezky řekla Osmička.
Kdybys nežil Hombre, nic bys netvrdil....
To by znamenalo co? No ne rozhodně tvůj pohled.
Kapišto?

[Pedro]

Tak jsem se díval na video s Tony Parsons.

Ten definuje nedvojnost:

"Nedvojnost je to, co nelze poznat".

Asi to vychází z logiky, že co je poznáváno je dvojnost protože tam je poznávané a poznávající.

No tak to je teda rozumbrada jako ten náš Veil.

Je to takové to domácí filozofování, které je ale naprosto k ničemu.

Snad jen, jak pozoruji u Veila, je za tím snaha o zviditelnění, sebepotvrzení.

To si nemyslím. On to myslí vážně. Asi jako ten láska svoboda a můj strejc jehovista, a další...
Mysl je holt různorodá...

[Pedriito]

Když chceš vidět, co je mimo tebe, zemři. Jinak o tom budeš jen snít.