Pedriito píše:V ODLESKY ODĚNÉ
I nevšední krása šperků,
jimiž bílé paže,
jiskřivý cinkot šperků,
v křehounkých prstech Múz,
pojících tóny elementů
prastarých osnov,
kde mysl drží půst..
i ony ztrácejí záře,
propadajíc se tělem světla,
jehož nahost Víly zdobily,
jich bílé paže,
cudnou krásou šperků,
co padající tělem světla,
ztrácí své záře..
tím světlem prozřené.
Dnes smutek halí poetiku
Kdo řeže živou hlavu?
Kdo znásílní dítě a pak ho zastřelí?
Jen ďábel sám.