Svoboda

[Jana]

Mooji nám znovu ukazuje, jak můžeme všechny obtížné pocity a tísnivé myšlenky, které nás udržují v pocitu svázanosti, přivést do světla jasného vidění a být nadčasově svobodní.

[Návštěvník]

Čím jsem svobodnější, tím jdu výš.
Čím výš jdu, tím víc vidím.
Čím více toho vidím, tím méně vím.
Čím méně toho vím, tím více jsem svobodný.

[Návštěvník]

"Jak se osvobodit od bolesti, utrpení (psychicky) a samsáry? Musíte se ptát, musíte věnovat pozornost, otevřít svou mysl a zpochybnit své myšlenky a zkušenosti, teprve potom samsára nebo nekonečné utrpení skončí."

[Návštěvník]

Zdá se, že něco v nás dalo obrovskou energii, pro oslepení k neměnnosti.

Protože v okamžiku, kdy poznáš neměnnost, jsi svobodný.

Když si uvědomíš, že ty a neměnnost jste jedno,

pak si můžeš užívat proměnlivého beze strachu.

Zajímalo by mě, jestli to vidíš.

Je to důležité, protože pokud jste slyšeli a viděli,

na co poukazuji,

v tomto okamžiku je to jako byste se znovu zrodili

do nevinnosti a čistoty....

[Návštěvník]

Jelikož se lotos nedotýká vody, nenechte svět vstoupit do vašeho SRDCE.

[Návštěvník]

Když k ničemu nejsou žádné připoutanosti,

ke všemu existuje pouze láska.

[Návštěvník]

Rupert říká, že ačkoli se nekonečné vědomí lokalizuje jako každá z našich omezených myslí a přitom přehlíží nebo zapomíná svou nekonečnou povahu a zdá se, že se stává dočasnou a konečnou, naše pravá přirozenost stále zůstává ve svém původním stavu. Je tedy možné, i v této zdánlivě ztělesněné formě, rozpoznat esenciální podstatu našeho bytí, a tak se osvobodit od smutku a konfliktu, které doprovázejí víru v odloučení.

Všichni známe okamžiky štěstí a lásky – i když se to stalo jen na zlomek vteřiny. Už jen to, že k této absenci touhy, která je synonymem štěstí, došlo jednou, stačí k poznání, že je možné se osvobodit od touhy a neštěstí. A je možné, aby tento stav byl trvalý, nikoli pomíjivý.

0:00 Budu vždy trpět?
0:22 Proč trpíme?
1:28 Mohu ukončit své utrpení?
1:37 Nalezení svého pravého Já
2:04 Okamžiky štěstí
2:34 Jak se mohu stát svobodným?
2:52 Můžete být vždy šťastní?
3:22 Pocit míru
3:59 Umírání před smrtí
4:47 Co je to štěstí?
5:25 Ciťte se celiství a kompletní
6:21 Po čem skutečně toužíme
7:44 Nalezení své pravé přirozenosti
8:25 Zažijte své pravé Já
8:52 Štěstí nepoznáme
9:00 Nemůžeme být nešťastní

[Návštěvník]

Osvobození přichází, když plně pochopíte a zažijete,

že neexistuje nikdo, kdo by osvobození potřeboval.

[Návštěvník]

Nisargadatta Maharaj Uvědomění je svobodné

[Návštěvník]

Pro osvobození z otroctví je potřeba rozlišit pravé já od ega.
Rozlišení přináší hlubokou radost, když člověk rozpozná sebe jako čistou bytost, Blaženost a Vědomí.

[Návštěvník]

98. Osvobození od sebeztotožňování (z knihy Já Jsem To)

Maharádž: Můžete sedět na zemi? Nepotřebujete polštář? Máte nějaké otázky? Ne, že byste se musel ptát, můžete klidně jen poslouchat. Důležité je být, jenom být. Nemusíte se na nic ptát, ani nic dělat. Takový zdánlivě líný způsob trávení času se v Indii vřele doporučuje. Znamená to, že když pouze jste, zůstáváte uchráněn od své posedlosti tím, „co bude dál“. Když nikam nespěcháte a mysl není sužována obavami, tak se ztiší a v tichu můžete zaslechnout něco, co je tak jemné a subtilní, že to jinak vašemu vnímání uniká. Mysl musí být otevřená a tichá, aby byla dost citlivá. My se tady snažíme dostat svou mysl do toho správného stavu, ve kterém je schopna pochopit to, co je skutečné.

Tazatel: Jak se máme naučit tomu, abychom se dokázali odříznout od svých starostí?
M: Se svými starostmi si nemusíte dělat starosti. Prostě jenom buďte. Nezkoušejte být tichý; nedělejte si z „bytí v tichu“ nějaký cíl, kterého byste chtěl dosáhnout. Nebuďte nervózní z toho, že chcete „být klidný“, utrápený z toho, abyste „byl šťastný“. Jenom si uvědomujte, že jste a ­setrvávejte v tom – neříkejte: „Ano, tak já tedy jsem, a co dál?“ V „já jsem“ není žádné „dál“. Je to věčný stav.

T: Je-li to věčný stav, tak se prosadí sám od sebe.
M: Jste tím, čím jste, věčně, ale k čemu vám to je, dokud to nevíte a nejednáte podle toho? Vaše žebrácká miska může být z ryzího zlata, ale dokud to nevíte, jste pořád jen žebrák. Musíte znát svou vnitřní hodnotu, věřit jí a vyjadřovat ji svým každodenním obětováním touhy a strachu.

T: Až budu znát sebe sama, copak už nebudu osvobozen od tužeb a strachu?
M: Vaše staré mentální zvyky, jako třeba touha po poznané minulosti a strach z nepoznané budoucnosti, mohou navzdory nové vizi ještě nějakou dobu přetrvávat. Když poznáte, že takové zvyky jsou jen v mysli, můžete je překročit. Dokud o sobě máte všechny možné druhy zkreslených představ, jste schopen vnímat sám sebe jen skrze jejich clonu. Abyste poznal sám sebe takového, jakým opravdu jste, musíte se všech těchto představ vzdát. Chuť čisté vody si nelze nijak představit – odhalíte ji jen tak, že odstraníte všechny její příchutě. Dokud vás baví váš současný způsob života, nebudete ho chtít opustit. Objevování nového nemůže přijít, dokud lpíte na tom, co znáte. Cestu ven naleznete teprve tehdy, až si plně uvědomíte to nezměrné utrpení svého života a začnete proti němu protestovat.

T: Teď chápu, že indické tajemství věčného života spočívá v těch dimenzích existence, kterých byla Indie vždycky strážcem.
M: Je veřejným tajemstvím, že tu vždycky byli lidé ochotní a připravení tyto poznatky sdílet. Učitelů je mnoho – nebojácných žáků je jen pár.

T: Já jsem absolutně svolný se začít učit.
M: Nestačí učit se jen slova. Můžete znát teorii, ale pouhé slovní znalosti, bez opravdového vlastního prožitku sebe sama jakožto neosobního a neomezeného centra bytí, jsou sterilní.

T: Tak co mám dělat?
M: Zkoušejte být, jenom být. Zásadní je slovo „zkoušejte“. Věnujte denně přiměřený čas tomu, abyste seděl v tichu a zkoušel, jenom zkoušel překročit osobnost, se všemi jejími závislostmi a posedlostmi. Neptejte se jak, to se nedá vysvětlit. Prostě to zkoušejte vytrvale dál, dokud neuspě­jete. Pokud vytrváte, nemůžete prohrát. To, na čem nejvíc záleží, je vaše upřímnost a opravdovost; musíte už mít opravdu plné zuby toho jedince, kterým jste, mít neodbytnou potřebu osvobodit se od zbytečného sebe­ztotožnění s balíkem vzpomínek a zvyků. Tento neochvějný odpor k zbytečnému je tajemstvím úspěchu. Ostatně tím, co jste, jste stále, v každém životním okamžiku, ale vy si to nikdy, snad kromě chviličky těsně po probuzení, neuvědomujete. Jediné, co potřebujete, je uvědomovat si bytí, nikoliv jako slovní tvrzení, ale jako věčně přítomný fakt. Uvědomění, že jste, vám otevře oči, abyste uviděl, kým jste. Všechno je to velice jednoduché. Nejdříve ze všeho si vybudujte trvalý kontakt se svým bytím, buďte stále sám se sebou. Prostřednictvím sebe-uvědomění se vám dostane veškerého požehnání. Začněte jako centrum pozorování, uváženého poznávání, a postupně vyrostete v centrum lásky v činnosti. „Já jsem“ je malé semínko, které vyroste ve velký strom – zcela přirozeně, bez jediné stopy úsilí.

T: Vidím v sobě tolik zlého. Neměl bych to změnit?
M: Zlo je jen stínem nepozornosti. Ve světle sebe-uvědomění zvadne a odpadne. Jakákoli závislost na ostatních je neplodná, protože to, co vám jedni mohou dát, to vám jiní vezmou. Jenom to, co je od začátku vaše, vám zůstane až do konce. Nepřijímejte žádné jiné vedení, kromě toho, které máte v sobě, ale i potom oddělujte a zahazujte vzpomínky, protože jsou zavádějící. I když naprosto neznáte žádné cesty a prostředky, zůstávejte v tichu a dívejte se dovnitř; vedení určitě přijde. Nikdy nenastane situace, že nebudete vědět jak dál. Problém je v tom, že od toho možná budete chtít utéct. Guru je tu proto, aby vám dodával odvahu, protože má zkušenosti a jeho hledání bylo úspěšné. Ale jedině to, co sám objevíte prostřednictvím svého uvědomění, svého vlastního úsilí, vám přinese trvalý užitek. Pamatujte si, že nic z toho, co můžete vnímat, není vaše. Z vnějšku k vám nemůže přijít nic cenného; jediné, co je pro vás důležité a přínosné, je vaše vlastní cítění a porozumění. Slova, ať už vyslechnutá nebo přečtená, mohou vytvořit jen obrazy ve vaší mysli, ale vy nejste myšlenkový obraz. Vy jste samotná schopnost vnímat a jednat, která je v pozadí každého obrazu.

T: Zdá se, že mi radíte, abych byl naprosto sobecký. To se mám vzdát i svého zájmu o ostatní lidi?
M: Váš zájem o druhé je egoistický, sebestředný. Nezajímáte se o druhé kvůli nim samotným, ale spíše kvůli tomu, do jaké míry mohou obohatit a zušlechtit obraz, který si sám o sobě vytváříte. A vrcholem sobectví je starat se o ochranu, zachování a rozmnožení svého těla. Přitom tělem myslím vše, co je spojeno s vaším jménem a formou – vaši rodinu, národ­nost, zemi, rasu atd. Sobectví znamená být připoután ke svému jménu a formě. Člověk, který ví, že není ani tělo, ani mysl, nemůže být sobecký, protože k tomu nemá žádný důvod. Nebo to můžete říci tak, že je stejně sobecký jménem každého, koho potká; blaho druhých je i jeho blahem. Pocit „já jsem svět, svět je já“ se pro něj stal naprosto přirozeným; jakmile k tomu dojde, není prostě vůbec možné, aby byl sobecký. Být sobecký znamená dychtit, získávat a hromadit v zájmu části na úkor celku.

T: Člověk může získat spoustu majetku díky dědictví, sňatku, nebo prostě náhodou.
M: Pokud na tom nebudete lpět, tak vám to bude zase odebráno.

T: Můžete ve svém současném stavu milovat druhého jedince jako jedince?
M: Já jsem tím druhým, on je mnou; jménem a formou se lišíme, ale není tu oddělenost. V jádru našeho bytí jsme jedním.

T: A není to tak vždycky, když se dva lidé milují?
M: Je, ale oni si to neuvědomují. Cítí přitažlivost, ale neznají její příčinu.

T: Proč je láska vybíravá?
M: Láska není vybíravá, to touha je vybíravá. V lásce nejsou žádní cizí lidé. Když zmizí ego, zmizí i všechny touhy po potěšení a strach z bolesti. Člověk už se nesnaží o to, aby byl šťastný; překročil představu štěstí a dostal se tam, kde pulsuje čirá síla, nevyčerpatelná energie, extáze rozdávání z věčného zdroje.

T: Neměl bych si pro sebe vyřešit problém, co je dobré a co špatné?
M: To, co je příjemné, považují lidé za dobré, a co je bolestné, považují za špatné.

T: Ano, tak to bereme my, obyčejní lidé. Ale jak to vidíte vy, ze své úrovně jednoty? Co je podle vás dobré a co špatné?
M: To, co zvětšuje utrpení, je špatné a to, co utrpení odstraňuje, je dobré.

T: Takže vy popíráte, že by utrpení mohlo být dobré. Některá nábo­ ženství považují utrpení za dobré a ušlechtilé.
M: Karma či osud je výrazem blahodárného zákona: univerzálního směřování k rovnováze, harmonii a jednotě. Cokoli se děje v přítomném okamžiku, je to nejlepší. Může se to jevit jako bolestivé a ošklivé, jako hořké a nesmyslné utrpení, ale v kontextu minulých a budoucích událostí je to to nejlepší, co se může dít, je to jediná cesta ven z katastrofální situace.

T: Trpí člověk jen za své vlastní hříchy?
M: Člověk trpí spolu s tím, za co se považuje. Pokud se cítíte v jednotě s celým lidstvem, tak trpíte za celé lidstvo.

T: Takže když tvrdíte, že jste v jednotě s celým vesmírem, tak je vaše utrpení nekonečné v čase i prostoru!
M: Být znamená trpět. Čím užší je kruh mého sebeztotožnění, tím ­palči­vější je utrpení způsobené mými touhami a strachem.

T: Křesťanství přijímá utrpení jako očistné a zušlechťující, kdežto ­hinduismus se dívá na utrpení s odporem.
M: Křesťanství je jeden způsob skládání slov dohromady – hinduismus druhý. Ale skutečnost je za slovy, je nesdělitelná, je přístupná jen prostřednictvím přímého prožitku, její účinek na mysl je explozivní. Je snadno dosažitelná, pokud nechcete nic jiného. Neskutečné je vytvářeno představivostí a udržováno touhou.

T: Může existovat utrpení, které je potřebné a dobré?
M: Náhodná bolest je nevyhnutelná a pomíjivá; záměrná bolest, i kdyby byla vyvolána těmi nejlepšími úmysly, je nesmyslná a krutá.

T: Takže vy byste netrestal lidi za spáchání zločinu?
M: Trest je jen legalizovaný zločin. Ve společnosti založené na prevenci, místo na odplatě, by bylo velmi málo zločinů. A těch pár výjimek by se řešilo léčením, stejně jako nemocné tělo a mysl.

T: Zdá se, že si moc nevážíte náboženství.
M: Co je to náboženství? Je to jen mrak na nebi. Mým příbytkem je nebe – nikoliv mraky, které jsou jen shluky mnoha slov. Zahoďte všechna slova a co zbude? Pravda. Můj domov je v neměnném, které se jeví jako stav neustálého smiřování a spojování protikladů. Lidé sem chodí proto, aby se tu dozvěděli o skutečné existenci takového stavu, o překážkách, které brání tomu, aby se projevil, o tom, jak se v tomto stavu stabilizovat poté, co se objeví, aby nevznikaly rozpory mezi pochopením a žitím. Tento stav je za myslí a není nutné se mu učit. Mysl se může pouze zaměřit na překážky; vidět překážku jako překážku je účinné, protože mysl přitom působí sama na sebe. Začněte od začátku: věnujte pozornost faktu, že jste. Nikdy nemůžete prohlásit „já jsem nebyl“, můžete jen říci „nepamatuji si“. Víte přece, jak nespolehlivá je paměť. Uvědomte si, že jste zabředl do nicotných osobních problémů a přitom zapomněl, kdo jste. Zkuste si vybavit ztracenou vzpomínku tím, že eliminujete vše poznané. Nemůžu vám říci, co se stane, není to ostatně ani žádoucí; vaše očekávání by vytvářelo iluzorní představy. Při vnitřním hledání se nevyhnutelně setkáte s něčím neočekávaným; objevování je zákonitě za hranicemi toho, co si lze představit. Tak jako nenarozené dítě nemůže znát život po svém naro­zení, protože v jeho mysli není nic, co by mohlo zformovat jakoukoli představu, tak také mysl není schopna přemýšlet o skutečném v pojmech neskutečného, kromě negace: „Ne toto, ne tamto.“ Přijímáte-li neskutečné jako skutečné, je to překážka; teprve když začnete vidět falešné jako falešné a opustíte je, může se skutečnost odhalit. Stavy naprosté jasnosti, nezměrné lásky, absolutní nepřítomnosti strachu – to vše jsou zatím pro vás pouhá slova, obrysy bez barev, náznaky toho, jak by to mohlo být. Jste jako slepec, který čeká, že po operaci uvidí – pokud ovšem od operace neuteče! Ve stavu, ve kterém jsem, na slovech vůbec nezáleží. Není v něm žádná závislost na slovech. Důležitá jsou jenom fakta.

T: Beze slov nemůže existovat žádné náboženství.
M: Zapsaná náboženství jsou jen hromady slov. Náboženství ukazuje svou pravou tvář v činech, v tichých činech. Chcete-li poznat, čemu člověk věří, sledujte jeho činy. Pro většinu lidí je náboženstvím služba svému tělu a mysli. Mohou mít náboženské ideje, ale nejednají podle nich. Hrají si s nimi, často je mají velmi rádi, ale skutek utek ́.

T: Slova jsou nutná pro komunikaci.
M: Pro výměnu informací ano. Ale skutečná komunikace mezi lidmi je mimoslovní. K vytvoření a udržení vztahu mezi dvěma lidmi je nezbytné láskyplné uvědomění, které je vyjádřeno konkrétními činy. Nezáleží na tom, co říkáte, ale na tom, co děláte. Slova jsou vytvořena myslí a jsou smysluplná jenom na úrovni mysli. Slovem „chleba“ se nenajíte, může ve vás vyvolat jen představu. Získá smysl až tehdy, když skutečně jíte. Něco podobného je, když vám říkám, že Normální Stav je mimoslovní. Mohu prohlásit, že je to moudrá láska vyjádřená v činnosti, ale taková slova vám toho dají jen málo, dokud je sám nezakusíte v jejich plnosti a kráse. Slova mají svůj omezený význam, ale my je strašně přeceňujeme, a tím sami sebe přivádíme na pokraj zoufalství. Naše vznešené ideje jsou spolehlivě vyváženy přízemními činy. Mluvíme o Bohu, Pravdě a Lásce, ale místo přímé zkušenosti máme jen definice. A místo rozšiřování a prohlubování svých činů své definice jen vylepšujeme. A představujeme si, že známe to, co můžeme definovat!

T: Jak může člověk předat nějakou zkušenost bez použití slov?
M: Zkušenost nemůže být předána slovy. Lze ji získat jedině činy. Z člověka, který má silnou zkušenost, vyzařuje důvěra a odvaha. Druzí, vedeni jeho příkladem, začnou také jednat a i oni získají prostřednictvím svých činů zkušenost. Slovní učení má ale také svůj význam, protože připravuje mysl na to, aby se zbavila všeho, co nahromadila, a úplně se pročistila. Člověk dosáhne mentální zralosti v okamžiku, kdy pro něj vše vnější ztratí hodnotu a jeho srdce je připraveno se všeho vzdát. Tehdy dostane skutečnou příležitost a chytí se jí. Prodlevy, pokud jsou nějaké, jsou způsobeny myslí, která nechce chápat nebo odhazovat.

T: To jsme tak totálně sami?
M: Kdepak, nejsme. Ti, kdo mají, mohou rozdávat. A takových dárců je mnoho. Samotný svět je nejvyšším darem, který je udržován láskyplnou obětí. Ale opravdových příjemců, moudrých a skromných, je tak málo. „Proste a bude vám dáno“, je odvěkým zákonem. Tolik slov jste se ­naučil, tolik jste jich vyslovil. Znáte všechno, ale neznáte sám sebe. Protože Já nelze poznat skrze slova – jedině pomocí přímého vhledu. Dívejte se dovnitř, hledejte uvnitř.

T: Je nesmírně obtížné opustit slova. Náš mentální život je jeden souvislý proud slov.
M: Není to otázka obtížnosti. Nemáte na výběr. Buďto to zkoušíte, nebo ne. Je to na vás.

T: Už jsem to zkoušel tolikrát a nikdy se mi to nezdařilo.
M: Tak to zkoušejte znova. Když se budete snažit, může k tomu dojít. Ale když nebudete dělat nic, zůstanete ve slepé uličce. Můžete znát všechna správná slova, citovat knihy, umět výborně diskutovat, ale stejně vám to bude k ničemu. Naproti tomu můžete být nenápadný, skromný a zcela bezvýznamný člověk, a přesto vyzařovat milující laskavost a hlubokou moudrost.

♥

[Návštěvník]

BEZ JÁ MŮŽEME BÝT SVOBODNÍ




Pravděpodobně jste začali číst tento článek s přesvědčením, že jste se rozhodli ho přečíst a že se rozhodnete, v jakém místě čtení ukončíte, nebo zda ho dočtete až do konce.

Jde o myšlenku, že existuje "vy" nebo "já" podobné vnitřnímu výkonnému řediteli, který řídí celou show a o všem rozhoduje. Nejdůležitější je předpoklad, že tento ředitel má to, co filozofové (a nyní i neurovědci) nazývají svobodnou vůlí. Otázka svobodné vůle zůstává ústřední otázkou toho, co znamená být člověkem, protože svobodná vůle se výslovně ptá... Kdo je ten, který má svobodnou vůli?

Většina lidí předpokládá, že "my" existujeme někde uvnitř lebky a toto já se může svobodně rozhodovat. Toto "já" je "kapitánem" těla, který řídí naše chování a činí naše životní rozhodnutí. Problém je v tom, že ani toto vnitřní já, ani svobodná vůle neexistují tak, jak si většina lidí myslí.

Výzkumy přesvědčivě ukazují, že jde jen o příběhy, které si my lidé vymýšlíme. Přelomový výzkum Michaela Gazzanigy nakonec dospěl k závěru, že já je jen fikce vytvořená mozkem. Lidé si takové příběhy vymýšlejí, věří jim a jen zřídkakdy pochybují o jejich platnosti.

Největším moderním zmatkem týkajícím se lidské mysli je zaměňování myšlení s vědomím, proto je důležité toto rozlišovat. Uvažujme nejprve o myslící mysli. V západní kultuře je lidská existence definována myšlením. Se slavným Descartovým výrokem "Myslím, tedy jsem" se naše existence stala závislou na myšlení.

Většina myšlení se skládá z běžícího vnitřního příběhu, který se důsledně snaží vysvětlit, co se děje, nebo vytváří teorii k předvídání budoucnosti. Myšlení je vnitřní hlas, který slyšíte, když se snažíte usnout, protože spekuluje o tom, jak vás e-mail, který jste během dne poslali svému šéfovi, pravděpodobně dostane zítra do problémů. I když mnozí možná vědí, že levá část mozku se specializuje na jazyk, je zodpovědná i za tento vnitřní hlas. Právě tento vnitřní hlas vytváří všechny příběhy, kterým říkáme myšlení.

Většina z nás přemýšlí natolik, že myšlenky stojí v cestě klidnému životu, protože mnozí trpí vtíravými a nežádoucími myšlenkami. Nejprve se zamysleme nad tím, co zjistila neurověda o levé části mozku, která vypráví příběhy a nadměrně přemýšlí.

Jeden z nejpronikavějších poznatků na toto téma pochází od pacientů s rozdvojeným mozkem. Když Gazzaniga studoval izolovaný levý mozek poté, co byl chirurgicky oddělen od pravého, prokázal jedinečnou schopnost vytvářet příběhy a následně jim věřit. Když byla pravému mozku vyslána zpráva typu "vstaň", vyhověl jí a pacient vstal. Když byl levý mozek dotázán: "Proč jste právě vstal?", vymyslel si příběh, který byl sice uvěřitelný, ale nesprávný. Pacientův levý mozek odpověděl: "Měl jsem žízeň a potřeboval jsem se napít. Správná odpověď zněla: "Nevím," protože levý mozek neměl žádnou informaci o původním požadavku na pravý mozek, protože obě strany byly odděleny a nemohly spolu dále komunikovat.

Ze všech příběhů, které levý mozek vypráví, je příběh o sobě jeho největším příběhem. Výzkumy silně naznačují, že neexistuje žádný skutečný ředitel, který by velel, ale pouze vyprávění sestávající z příběhů vymyšlených levým mozkem.

Mozek vytvoří příkaz vstát a teprve později je vymyšlen příběh, který to vysvětluje. Tato "rozhodnutí" byla vždy dodatečná a šlo jen o příběhy, které se hodily k dané situaci. Pokud neexistuje žádné já, které by řídilo naše myšlenky, zdá se, že myslící mysl postrádá svobodnou vůli a je stejně deterministická jako jakýkoli počítačový program.

Než se dostaneme k dobrým zprávám, zamysleme se nad tím, co se zdá být tou špatnou zprávou.

Nejenže neexistuje žádný generální ředitel, který by kontroloval vaše myšlenky a rozhodnutí, ale většina z nás tráví polovinu času spíše v této myšlenkové fantazii než v reálném světě. Výzkumy ukazují, že polovinu bdělých dní trávíme ztraceni v myšlenkami generovaných příbězích o tom, co se neděje, místo abychom přímo prožívali to, co se děje. A co je ještě důležitější, toto bloudění myslí nás ve skutečnosti činí méně šťastnými.

To by mohlo vysvětlovat, proč jsou mindfulness a meditace tak oblíbené; probouzejí nás ze snu o bezděčném myšlení a vracejí nás zpět do reálného světa. V reálném světě nacházíme vědomí. V reálném světě existuje vědomí toho, co se děje tady a teď, nikoli toho, co by se mohlo stát v budoucnosti nebo co si myslíme, že se stalo v minulosti.

Nemusí záležet na tom, zda naše myšlenky běží jako nepružný počítačový program, protože naše skutečná existence sahá daleko za myšlení.

To je dobrá zpráva.

Vezměte si, když ráno vstanete, napijete se kávy, vyjdete ven a ucítíte slunce na tváři. To jsou přímé vědomé zážitky bez jakéhokoli přispění myslící mysli. Tyto zkušenosti jsou bez kategorií myslící mysli, včetně kategorií, jako je svobodná vůle versus determinismus.

Zenoví mistři, jako byl Dógen, učili, že nemyslet je podstatou zenové praxe. To je všímavost, která je "mimo" dvojakost vytvořenou myšlením. Svobodná vůle ve vědomém stavu bez myšlení jednoduše nemá žádný význam. Všichni prožíváme realitu vědomí, ale když se myslící mysl znovu zapne, zavrhne to jako banalitu nebo "chvilkové vypnutí".

Ti, kdo praktikují meditaci a všímavost, přemýšlejí jen občas a většinu času tráví všímavostí a vědomím toho, co právě dělají. Podstatou zenového buddhismu je být v přirozeném stavu našich předků, spontánně s přírodou a uvědomovat si ji, a ne být zahleděn do myšlení. To jsou však výjimky z obvyklého způsobu života, v němž převládá myšlení levé hemisféry.

Dobrou zprávou je, že každý může přejít od vyprávění příběhů mysli k existenci zakotvené ve vědomí.

Snad nejcharakterističtějším aspektem myšlení je jeho kategoričnost. Levá část mozku se stala zodpovědnou za jazyk díky kategorické povaze jazyka a kategorickému nadání levé části mozku. Kategorie berou jednu vlastnost, kterou má mnoho různých věcí společnou, ignorují vše ostatní a vytvářejí skupinu.

Vezměte si, že ve sportu, pokud mají všichni stejné tričko, stávají se jedním týmem bez ohledu na to, kolik rozdílů existuje. Slovo "pes" používáme pro seskupení zvířat, která mají něco společného, a zároveň ignorujeme všechny rozdíly.

Jakmile je vytvořena nějaká kategorie, téměř vždy má svůj protiklad. Buď pracujeme, nebo máme volno, jsme bohatí, nebo chudí, chytří, nebo ne až tak chytří, v práci jsou někteří pod námi nebo nad námi, jsme šťastní, nebo smutní atd. Uvažte, že i "já" je v podstatě kategorické, jako "ty" v protikladu ke "všem" a "všemu" ostatnímu. Myslet znamená myslet v kategoriích, a to nelze obejít.

Trik myšlení, který ve světě ovládaném myšlením zůstává nepovšimnut, spočívá v tom, že tyto kategorie existují pouze jako myšlenky; kategorie ve skutečnosti neexistují. Když se díváte na svého psa, ano, je skutečný, ale jeho kategorizace do skupiny "pes" existuje výhradně jako produkt levého mozku a pouze jako myšlenka.

Myšlení vytvořilo kategorii "svobodná vůle versus předurčenost" stejným způsobem, jakým vytváří všechny kategorie myšlení. Velkou ironií je, že tuto kategorii vytvořil levý mozek, který vypráví příběh o já se svobodnou vůlí a zároveň se nekonečně potýká s tím, že nemůže ovládat myšlenky.

To, co se považuje za svobodnou vůli, je prostě příběh vytvořený levým mozkem stejným způsobem, jakým vytvořil příběh o já. Zatímco levý mozek se zabývá vytvářením příběhů, které mylně považuje za realitu, pravý mozek zpracovává svět kontinuálním, propojeným a bezprostředním způsobem. Spíše než aby přemýšlel o otázkách kategorických protikladů s hlasem v hlavě, pravý mozek zpracovává vědomé zážitky v přítomném okamžiku.

Přísně vzato, vědomí bez pojmového myšlení není deterministické, ale také nemá svobodnou vůli. Je mimo kategorie myšlení. Když se člověk přestane ztotožňovat s omezenými kategoriemi levého mozku, má pocit svobody.

Možná to vysvětluje, proč je toto téma tak často opředeno paradoxy. Můžete otázku svobodné vůle stáhnout a být si jednoduše vědomi jediného nádechu? Co se stane se všemi myšlenkově vytvořenými kategoriemi, když existuje pouze vědomý zážitek ranního čaje? Kde je debata o svobodné vůli, když o ní nikdo nepřemýšlí?

Problém s myšlením nelze vyřešit dalším myšlením, takže o tom nelze přemýšlet. To neznamená, že myšlenky nejsou občas užitečné, ale jsou to nástroje a otázka zní: používáte je vy, nebo ony používají vás?

Neurověda se s velkým úsilím pokoušela najít v mozku já, ale bezvýsledně. Je to pravděpodobně proto, že žádné já, které by se dalo najít, neexistuje, protože já je jen další příběh, který vypráví levá část mozku. Lidé po tisíciletí hledali závěr debaty o svobodné vůli. Mohla by být debata o svobodné vůli a determinismu jen další kategorickou fikcí levého mozku? Mohla by být otázka "svobodná vůle nebo determinismus?" jen další zenovou hádankou, která nám má pomoci překročit myšlení?

***
Autor textu Chris Niebauer, Ph.D. Přeloženo a zkráceno z webu https://chrisniebauerphd.com/

[Návštěvník]

Osvobození se nenachází nikde mimo vás.

Je ve vás.

Když hledáte osvobození, vnitřní Guru vás přitahuje dovnitř.

Zatímco vnější Guru vás vede směrem k sobě,

to je Guruova milost.

[Návštěvník]

Jiskra ´Jáství´

Tazatel: Takže svoboda leží ve schopnosti nalézt, kdo jsem?

Maharadž: Jakmile objevíte toto „Já“, jež nemá žádnou barvu, představu či tvar, nebudete již dále požadovat svobodu, nebudete podmíněn svobodou. Budete za svobodou.

Co je to jóga? Jóga znamená sjednocení, dvě věci spojené dohromady – to je jóga.

Celá populace je výsledkem jógy. Jedna skupina spojena nebo sjednocena s druhou plodí potomky s identitou představující obě skupiny. Proč hledáte jógu? Jóga znamená most, spojení nebo vztah. Proč hledáte toto spojení? Musíte zjistit, proč se objevilo. Před objevením se mostu jóga požadována nebyla.

Musíte zjistit, jaký byl váš stav před tímto mostem. Jakýkoliv princip nebo stav, který zde byl před tímto spojením, před existencí mostu, byl dokonalý stav. Protože se zdánlivě objevil most, cítíte se odděleni od svého skutečného „Já“, a snažíte se znovu být sjednoceni; to je jóga.

Kvůli tomuto jste se stali služebníkem svých žádostí. Metoda, kterou praktikují jogíni, je kontrola dechu. Pomocí této kontroly dechu jsou schopni vstoupit do stavu samádhí. Protože byly jejich žádosti na nějaký čas potlačeny, myslí si, že dosáhli Seberealizaci. Před tím, než jsem se setkal se svým Guruem, měl jsem pro tyto věci zálibu. Jednou mne přišel navštívit velký jogín. Pod kontrolou svého dechu si nechal přes sebe přejet náklaďák. Toto byly zázračné síly, které mohl předvádět. Byla to ale sféra jeho jógických studií – kontrola dechu, provádění zázraků a předvádění se. Ti, kdo vstupují do samádhí pomocí zadržování dechu, se pouze naučili nějaké dovednosti. Nemají poznání a netranscendovali poznání. S akrobacií dechu mohou dočasně dosáhnout nějaké síly, ale to není skutečné sjednocení se Zdrojem. Je požadováno poznání „Já“ (džňána).

Oni Konečnou Jednotu s Absolutnem nedosáhli. ◙ Jiskra ´Jáství´

[Návštěvník]

Pro úplnou svobodu je „já“ cenou, „já“ je jediným otroctvím.
Zaplatíte tuto cenu a jste volní.

[Návštěvník]

Rupert Spira

Co je to „mysl začátečníka“ a jak to souvisí s nedvojným chápáním?

Stručně řečeno, Rupert vysvětluje, že je to mysl ve svém přirozeném stavu, než byla podmíněna myšlením a vnímáním. Je to přirozený stav otevřenosti a míru, který zůstane, pokud odstraníme z mysli vše, co jsme získali zkušeností. Ne nějaká mimořádná, osvícená mysl – jen náš základní, přirozený stav.

Důvodem, proč různé duchovní tradice zatemnily toto jednoduché, přímé porozumění, je to, že v průběhu staletí měli lidé nespočet otázek a námitek. V reakci na to učení předkládá nespočet myšlenek a cest.

Ale pravda je jednoduchá a všechno to vybavení je zbytečné.

Na závěr dodává: „Máme přímý přístup k tomu, čím v podstatě jsme. . . a můžeme stát zcela osvobozeni od všech tradic, učitelů a myšlenek.“

0:00 Co je mysl začátečníka?
0:55 Proč jsou duchovní nauky tak složité?
1:55 Esence spirituality
2:43 Myšlenka osvícení
3:35 Přímý přístup k našemu Já
4:33 Pravda je jednoduchá
5:26 Nedvojné porozumění
6:30 Svoboda, která už je

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Děje se to samo

[Návštěvník]

Osvobodit se od ega znamená osvobodit se od myšlenek, od ztotožnění se s myšlenkou, to je konec ega. Možná se čas od času ego může vrátit, ale alespoň je jasné, jak to je.

.

[Návštěvník]

To je jak se dosahuje svobody: Jsi již svobodná(ý). Jen jednou jak to od učitele uslyšíš, budeš svobodná(ý). Když ti to nikdy neříká, cvič. Když můžeš slyšet učitele, který není lhářem, který mluví pravdu a když skutečně hoříš pro svobodu, stačí to slyšet jednou a být svobodná(ý). Pokud nejsi opravdová(ý) a učitel autentický, nebude to fungovat. Budeš muset cvičit, pokud je někde něco špatně. Jaké cvičení? Vždy, při všech činnostech, chůzi, ve spánku, při snění, bdění, stání, sezení, ležení, budeš opakovat mantru. Mantry můžu také doporučit, jako druhé nejlepší. Pokud budeš tuto mantru opakovat od nyní po okamžik svého posledního vydechnutí, zaručuji ti, že se znovu nenarodíš. Neupadneš do žádné hrobky. Co je to za mantru? "Jsem svobodná(ý)!" Cvič jí pokud mi nevěříš.
https://soulad.webnode.cz/osobnosti/papaji/