Rozhovory s Eduardem Tomášem

[Pesriito]

Přišel jsem z hub a jsem unaven na božství.

[Jana]

Přišel jsem z hub a jsem unaven na božství.

Copak jsi našel za houbičky, Pedrito?

[Návštěvník]

[Pedriito]

Přišel jsem z hub a jsem unaven na božství.

Copak jsi našel za houbičky, Pedrito?

Nicmoc, jen pár babek.. bída.

[Návštěvník]

[Pedriito]

Krásná je teď Petra, jako by rodná sestra.
Jen nikdo neví, že to ona
vzpomínkou šťastnou radost volá

[Pedriito]

Jak se vede, hombre?

[Návštěvník]

834.

Co je to vlastně pokora? Stále nám ji doporučujete a předpisujete jako podmínku Poznání, a já vůbec nevím, co to znamená.

Pokora znamená, že máme přistupovat k Poznání nebo k Nadjá nebo k poslednímu Pozorovateli v nás s velikou úctou, důvěrou a -s- -o t e v ř e n ý m- - s r d c e m-. Že si nesmíme dělat představu, jak vypadá to, co toužíme dosáhnout, ale naopak úplně se Tomu podrobit. Musíme být povolní a tak otevření, abychom se učinili průchodem oné neznámé síly, kterou očekáváme. Božství k nám nesestoupí, dokud mu neukážeme, že jsme úplně slabí, omezení a nevědomí. My je nesmíme chtít používat, ale musíme dovolit, aby Ono použilo nás.


....

Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed a řekl: "Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v královském nebeském."


Ježíš: Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče: tak se ti zalíbilo.

[Návštěvník]

772.

Nemohu se zbavit ega. At se soustředím na cokoli nebo kohokoli pronásleduje mne ego jako neúprosný drak. Co mám dělat?

Soustředit se na ně.

Na ego?

Ano, přímo na myšlenku-cit "já".

Ale co tím proboha získám? Vždyt takovým soustředěním budu ego spíš posilovat.

Jen zdánlivě. Když vytrváš, osamostatníš myšlenku "já" a tato myšlenka se sama neudrží.

Co provede?

Sklouzne zpět do zdroje, z něhož povstala. A tím zdrojem je Nadjá.

To tedy dosáhnu Poznání?

Samozřejmě, a je to nejrychlejší a nejspolehlivější cesta, jakou znám.

To se mi nějak nezdá. Poslyšte, není v tom nějaký zádrhel? Víte, myslím nějaká podmínka nebo tak něco.

Nepatrná. Musíš to dělat s citovou oddaností a odevzdaností.

To jsem si mohla myslet. To je právě totiž to, co neumím.

....
To je ta cesta, kterou poradil Nisargadattovi jeho učitel. Potřebuje se k ní opravdovost (citová oddanost a odevzdanost), kterou Nisargadatta často zdůraznoval. Dosáhl tak Poznání za několik let.

[Návštěvník]

993.

Myslíte, že by mystikové a jogíni byli s to odvrátit hrozbu jaderné války?

Možné by to bylo...

Tak proč to neudělají?

Usilují o to již dávno, ale je jich stále ještě málo na tak veliký úkol a mnozí z nich možná nejsou ještě dost erudováni, resp. kvalitní. Přesto myslím, že jistý jejich vliv je poznatelný.

To bych neřekl, vždyt válečné napětí ve světě je čím dál tím větší.

To je možné, ale je zde odklad. Je-li pravda, že třetí světová válka měla nastat 20 let po druhé, tak jako nastala 20 let po první, pak bylo lidstvu dáno mnoho příležitosti, aby zatím prohlédlo, kam se řítí. Toto prohlédnutí může odvrátit zkázu.

V čem soudíte, že spočívá ona problematická pomoc duchovních lidí?

Ve změně myšlení a hlavně v občasném vystupování do bezčasé atmosféry. Jedině tato změna může totiž způsobit, aby se otevřely posvátné průduchy kosmických sil, které by pomohly lidstvu v jeho úsilí za mír a za více světla.

Ale to může trvat velmi dlouho, než dojde k takové změně.

Tato veliká změna se nemusí odehrát v celém lidstvu najednou, také ani nemůže, stačilo by k tomu několik duchovních silných jedinců. Ale i ostatní lidstvo se už částečně mění, aspon ve svém celku. Stává se odevzdanějším, pokornějším a také méně hedonistickým...

Toho jsem si vůbec nevšiml; čím, prosím Vás?

Strachem, který se šíří a stoupá v lidských duší přímo úměrně se stoupající hrozbou katastrofy.

-

A mohli bychom my, kteří ještě neumíme tak dobře meditovat jako těch pár vyspělých jedinců, mohli bychom také nějak pomoci?

Určitě! Každý den při vašich meditačních pokusech se vroucně modlete, aby božské Světlo vstoupilo do vás a procházelo vámi k požehnání lidstva (P.B.) Přitom obrat´te tvář k slunci nebo aspon směrem slunce a mějte nohy nezkřížené. Pak proneste potichu tato silná mantram: Subham astu sarvadžagatam - Štastny necht' jsou všechny bytosti. Rozumíte: VŠECHNY. I ty, které vám byly dříve lhostejné, které jste dříve nenáviděli, nebo kterými jste opovrhovali.



..............

Podmínkou toho je samozřejmě se stát nestranný. Vzdát se vlastních posudků, jak by to mělo správně být. Předat spravedlnost bezpodmínečně do rukou Božství, jen ono ví, co je správné. To v dnešní napjaté době málokdo dokáže.

[Petra]

754.

Je známo, že různí duchovní Mistři mají různé povahové vlastnosti a že některým dokonce přetrvaly i některé vlastnosti negativní nebo vady. Znamená to, že jejich Poznání je různé?

Ne. Poznání Pravdy je vždy stejné, ale ne všichni duchovní Mistři jsou v něm hluboko upevnění.

Čím se to vysvětluje?

Větším nebo menším rozpuštěním ega.

Tomu nerozumím.

Vhodíte-li do vody kostku cukru a ponecháte-li ji tam dostatečně dlouho, rozpustí se. Ale když ji včas opět vytáhnete, nerozpustí se docela. Možná, že i časem znovu uschne.

Ale už nikdy přece nebude taková, jako byla předtím.

Správně, něco z ní ubylo, ale ne všechno. A právě tak rozpustí se ego úplně v ohni Pravdy, takže individuální já úplně vyhasne, kdo by ještě mohl být nositelem povahových závislostí? Proto se musíme všichni snažit o úplné rozpuštění ega, při němž se všechny závislosti spalují, a hlavně negace.

.....

Komu jeho "kostka cukru" už aspon jednou "spadla" do Poznání, ten také pozná, komu jinému se to už také stalo. Rozezná, kdo mluví/píše jen z toho, co si přečetl, nebo kdo mluví ze zkušenosti Poznání.

[Návštěvník]

Eduard Tomáš:
Ze spisů svých duchovních učitelů jsem se nakonec dozvěděl, že o Bohu nemůže člověk přemýšlet, neboť Boží tajemství je nesdělitelné. Naopak, přemýšlením nám Bůh jen více uniká. Můžeme ho jen milovat a to nám musí stačit, lednu věc jsem však pochopil zcela určitě – že dvojí jáství, velké a malé, jak jsem v mládí předpokládal, byla jen iluze. Dnes vím, že všechno to je a vždycky byl jen Bůh.

Časem následovala řada záblesků, jimiž byla tato skutečnost důsledně potvrzována. Nebudu je znovu popisovat. Některé z nich znáte z mých Pamětí mystika. A znáte také skutečnost mého velikého splynutí – mystickopsychického splynutí – se Šrí Ramanou Maharšim, kdy byl zažit a pak ještě dlouho zažíván stav nekonečného univerzálního Bytí, božského Bytí, Vědomí a Blaha, který mně byl již předtím několikrát ukázán a odhalen krátkodobými záblesky. Zkušenost Nadjá, respektive duše, se však v žádném z nich neukázala jako trvalá.

Naštěstí milost Boží, která nikdy nespí, zasáhla sama a v pravý čas. K dovršení a také k potvrzení dosavadních zlomků moudrosti dostala se mi totiž do rukou kniha. Byla to biografie, kterou náhodou našla ve své knihovně jedna moje známá a půjčila mi ji.

Anammalai Svámí, dlouholetý žák Šrí Ramany Maharšiho, v ní píše, že jedinou překážkou bránící v přístupu k Nadjá, čili lidské duši, je ego. To už jsem sice věděl, ale že jsem na to takhle z ničeho nic znovu přišel v neznámé knížce, byl pro mě přímo šok.

Vážení přátelé! Uvědomujete si, jak často jste se snažili spojit se svým prapůvodem, se svojí duší, a jak často vám to nešlo?

Jak jste se chtěli co nejsnadněji spojit se svým Nadjá a jak se vám to dosud nikdy nepovedlo? Jak jste se chtěli osvobodit od malého, utlačujícího já čili ega a nevěděli jste jak? Ani já jsem to dlouho nevěděl a nepřišel na to a najednou to přede mnou stálo znovu černé na bílém jako hotový zázrak.

Budete se jistě ptát, co jsem dělal potom. No, co jiného než že jsem knihu četl od večera do božího rána a nakonec jsem vybral – pro vás jsem to vybral – několik otázek a odpovědí z onoho záznamu tak, aby se i vám dostalo pozoruhodné milosti Boží, jako se dostalo mně.

Kniha je psána jako dialog. Přečtu vám z ní jen jistou část, pojednávající o tom, jak hledat Nadjá. Pak už budete mít jen malý krok k poznání záhady, čím vlastně sami jste.

Šrí Svámí Anammalai jako učitel v ní, jak už víte, říká: „Nejhorší překážka k nalezení Nadjá je vlastně úplně malá. Je jí naše vlastní malé já, kterému říkáme ego.”

„Ale jaký je nejsnazší způsob, jak se osvobodit od tohoto malého já?” ptá se žák.

Učitel odpovídá: „Přestat se s egem identifikovat. Jestliže jste schopni přesvědčit sami sebe, že opravdu nejste toto malé já, ono se ihned rozplyne.”

Žák: „Ale jak to udělat?”

Učitel: „Malé já, tedy ego, je něčím, co se pouze zdá být skutečným, ačkoli si to osvojuje celou mysl, respektive všechny vaše myšlenky. Jestliže pochopíte, že nemá skutečnou existenci, rozplyne se a zanechá po sobě zkušenost skutečného a jediného Jáství čili Nadjá. Pochopte, že nemá skutečnou existenci, a ono vás přestane obtěžovat.”

Žák: „Ale já jsem zcela zvyklý pocitu já jako malého já. Nemohu přerušit tento dlouhodobý zvyk pouhým myšlením, že já nejsem malé já.”

Učitel: „Jestliže meditujete trvale, ustoupí malé já skutečnému Jáství. Nemůžete si to přát pouze několika zbloudilými myšlenkami. Tak by to nešlo. Zapamatujte si ale analogii provazu, který za soumraku vypadá jako had. Chcete hada zabít, ale nakonec zjistíte, že je to jen provaz. Pochopíte, že jste provaz zaměnili za hada – a nejen to, vy také víte, že žádný had nikdy nebyl. Jestliže máte takovéto čisté a správné vnímání, že žádný had nikdy neexistoval, rozplyne se otázka, jak zabít hada. Použijte tuto analogii na malé já čili ego, které vás obtěžuje. Jestliže jste schopen pochopit, že žádné malé já nikdy mimo vaši imaginaci neexistovalo, nebudete se soustřeďovat na prostředky a způsoby, jak se ho zbavit.”

Žák: „Toto všechno je naprosto jasné, ale cítím, že potřebuji nějakou pomoc. Nejsem si jistý, že já sám mohu učinit takové rozhodnutí.”

„Dobrá,” říká učitel a tady začíná žákovi tykat, „vypěstuj si silné vědomí JÁ JSEM JÁ nebo JÁ JSEM TO nebo JÁ JSEM BRAHMA nebo JÁ JSEM VŠE. Nepotřebuješ žádnou metodu, abys odstranil chybné názory na sebe, které podržuješ. Vše, co máš udělat, je přestat jim věřit. Nejlepší způsob, jak to udělat, je nahradit je názory, které mnohem přesněji odráží skutečnou situaci. Protože duše je obklopena vrstvou mysli jako ochranou, nestačí tvrdit „já jsem brahma” nebo „já jsem vše” a podobně, ale musí být přidána ještě hluboká modlitba, meditace – rovněž hluboká – a pokora.

Božství je blízko jako naše vlastní Bytí a malé bytí se má ponořit do nekonečného Bytí. Tady se setkávají člověk a Bůh.

Jestliže si myslíš a medituješ JÁ JSEM JÁ čili Nadjá, bude to pro tebe mnohem lepší než si myslet „já jsem ego, jak mohu toto malé já – ego odstranit?” Velké Já je stále realizováno a ty jsi jím. Není to něco, co musíme hledat, dosáhnout nebo objevit. Tvoje názory, mentální zvyky a tendence a všechny mylné domněnky, které o sobě máš, blokují a skrývají skutečnost velikého Já. Jestliže se nebudeš identifikovat s chybnými názory, tvoje vlastní podstata – čili Já -nebude před tebou skryta. Ego je jen mysl. Jsou to obyčejné myšlenky.

Většině lidí se místo provazu jeví jako realita had. V důsledku svého mylného vnímání vymýšlejí mnoho různých způsobů, jak zabít hada. Ale nikdy nemohou být v odstraňování hada úspěšní, dokud nepřijmou názor, že zde vůbec žádný had není.



zdroj: https://cestaduse.wordpress.com/tag/eduard-tomas/

[.Petra]

O speciélní "Boží ochraně" nebo-li vajíčku Nadjá.

E. Tomáš byl v takové ochraně např. při výslechu na gestapu.
.........

O metodě sebedotazováni :: Eduard Tomáš, Paměti mystika 06/15

https://www.youtube.com/watch?v=FjwYhxd ... R8&index=7

0:19


Eduard Tomáš:

To Vám, přátelé, řeknu, jak se ta Boží ochrana dělá. Ona se vlastně nedělá pochopitelně, protože jsme v Boží ochraně pořád. Jenomže můžeme být jako dítky Boží - trochu tomu Božímu vlivu nápomocni.

A to bylo tak: Když měla začít válka mezi Východem a Západem, mezi Hitlerem a Moskvou a Brunton to věděl, očekávalo se to prostě všeobecně, tak nám poslal takovou - takový návod. A v tom stálo: "V přítomné době si přeji, abyste chovali myšlenku na Nadjá - on tomu říkal Nadjá - Overself - myšlenku na Nadjá, jak vás zahaluje a ochranuje mentálně i materiélně, jak vám dává absolutní bezpečnost a ochranu. Tuto myšlenku chovejte neustále. " A my jsme ji také neustále chovali.

Učili jsme to kdekoho, i děti jsme tím těšili. Vzpomínám si, můj kluk - tehdy byl ještě malej - někde spadl ze střechy - já už nevím kde, ale do nějaké vánice, nějakého sněhu a říkal: "Mně se, táto, nemohlo nic stát, prosím tě, vždyt jsem byl ve vajíčku."

Oni tomu totiž říkali vajíčko. Tady to Božství, to vnitřní Božství, to Nadjá, to Overself, jak tomu říkal Brunton, si představovali, že to vyzařuje na všechny strany. především, že je to živé - a ono to živé je - že je to živé a že to vyzařuje. Prostě dělá takový obal kolem člověka, jakoby byl ve skořápce. Proto tomu říkali vajíčko. A že se nemůže na člověka vůbec nic, že se mu nemůže vůbec nic přihodit. Všechny negativní vlivy, at jsou jakékoliv, se od něho odrazí prostě - jako od pancéřového plechu.

Tak v tomto jsme žili vlastně celou válku, A i po ní ještě a ohromně se to osvědčilo. Přátelé, to vám doporučuju. Tohleto vajíčko si dělejte, jak můžete, ono vás to chrání nejen před vlivy zevními - to je pochopitelné - těch je taky dost, ale i vnitřní, Proč? Protože stále myslíte na to vnitřní Já. A to je to nejkrásnější cvičení, jaké vůbec můžete mít. Nejlepší cvičení je, stále si uvědomovat Já. To říkal Mahariši, po něm to říkal Brunton, po Bruntonovi to říkali další a další lidé, a také to skutečně dělají a ono je to pravda.

Později jsem zjistil, že tohleto vajíčko se dá roztáhnout do nekonečna, a je to výborné cvičení. Potom je, jak je.

....
Nádherná, praktická rada.

..................................

Mne zajímá už především jen konkrétní praxe a praktické rady. Neustálé teoretické diskutování o duchovnu je pro mne jako mlácení prázdné slámy, tedy jen ztráta času.

Sbírat pořád nové duchovní informace nikam nevede. To poznal na své cestě i E. Tomáš. Kdyby se místo toho odevzdával, tak by došel k Poznání mnohem dříve, říká v Pamětích mystika. Až to najdu, tak to sem dám.

[.Petra]

872.

Co je to láska?

Láska je to, co v nás zbývá, když přestaneme myslet.

Je žárlivost láska?

Ne, žárlivost není příznakem lásky, ale pocitu vlastnictví. Láska je stav bytí, ve kterém není myšlení . Proto myšlením nelze lásku vypěstovat, spíš je její největší překážkou. Ale definice lásky je procesem myšlení, a proto není láskou. Láska je nevyčerpatelná.

Co je nejvyšší Skutečností?

Rovnováha mezi rozumem a láskou, Osvícení. (Krišnamurti)

....................

Nisargadatta: Moudrost říká: "Jsem nic." Láska říká: "Jsem vše." Mezi těmi dvěmi plyne můj život.