miroslav píše:No nevím.
Žena se ptala svého muže, proč chlastá: "Prosímtě, co na tom chlastu máš?"
"To tak akorát, já ti to řeknu a budeš chlastat taky."
:-)))
My pijeme oba dva, ale!
Manžel je chlap. Muž. A má vůli a tím i jaxi samo o sobě dodržuje hranice, asi jsem ho ještě nikdy neviděla, že by byl pod obraz ...
Když cítí, že má dost (návštěva, večírek atd.,) prostě přestane. Vůbec s tím nemá žádný problém.
Stejně tak, když se kdysi za mlada rozhodl nekouřit (kořili jsme oba dva). Prostě jednoho dne se rozhodl a od toho dne už nekouřil a nekouří. Zvládl to vůlí. Tak, jak píše mudr. (Jsem ráda, že tu jsi....)
No a já to mám jinak. Já jaxi nemám hranice, resp. nemám vůli, pro mě je přirozené prostě nechat věci plynout i za cenu toho, co to může přinést :-), nemůžu dělat něco, co mi někdo řekne: ale, to bys měla, tohle bys neměla, pít, kouřit, meditovat atd. a jsem si vědoma toho, že si za následky nesu odpovědnost, já, nikdo jiný :-), ale nemůžu jít proti sobě, svému naturelu, bo jak jsem psala, když jsem se kdysi snažila jakože meditovat, připadala jsem si jako vůl :-), jsem spíše takový živel, no...
S tím kořením. Manžel přestal kouřit ze dne na den, jak jsem řekla, díky své vůli.
Já ne. Kouřila jsem dál a byla černou ovcí, už jsem to tu kdesi psala, do toho tehdy malá dcera: maminko nekuř, umřeš a furt dokola, výčitky svědomí, nešťastnost z toho, že s tím nic neumím udělat, nepomáhalo si nekoupit cigarety domů, to jsem potmě v teplácích letěla do nejbližší hospody si je koupit.... a to jsem nekouřila moc, v práci vůbec, a doma, jednu, dvě na balkoně, kdy to byl pro mě relax a konečně být jen sama se sebou a.... cigaretou. Byl to vlastně takový pro mě potřebný rituál, kterého jsem se nechtěla a vlastně ani neuměla vzdát... :-), vůlí určitě ne.
No ty výčitky až potom zhnusení sama nad sebou, že s tím nedokážu nic udělat asi dostoupily vrcholu. A svoje jsem si odtrpěla... jednou, když už celá rodina zalehla do hajan, já měla chvíli jen sama pro sebe (teď si pouštím hudbu a relaxuji při ní, nejlépe s vínečkem, ale i bez :-), vzala jsem si opět cigaretu, vyšla na balkón, pozdní večer, všude ticho, dřepla jsem si do koutečku (tehdy to dřepnutí ještě šlo lehce :- ), zapálila si, někdo tady kouřil, někdo pozoroval dým, jak stoupá vzhůru, nebyl přítomen nikdo, kdo by cokoli hodnotil..... a to byla moje poslední cigareta. A tady říkám, že se stal zázrak.... Tahle závislost s kouřením ode mne sama? odpadla....
Tož tak, mudrci.
Něco na tom bude, co píšeš. U muže funguje vůle. U ženy propustnost, přijetí.
Díky.
♥