Mistr vždy souhlasí se všemi událostmi ve svém životě, neboť ačkoliv vypadají jakkoli nepříznivě, v dřívější době vytvořil podmínky k jejich vzniku. Neznamená to však, že podlehnete tlaku událostí, ale vezmete si z nich poučení.
*
Mistr vidí dokonalost i ve zdánlivě nedokonalém.
*
Ne vždy si Mistr uvědomuje, na jaké úrovni chtěl dosáhnout určitého výsledku. Ale nikdy nepochybuje o tom, že daného výsledku na nějaké úrovni dosáhnout chtěl.
*
Mistr nikdy a nic neodsuzuje, za žádných okolností. Ví, že si vytvořil všechno, co nyní prožívá a je si vědom prostého faktu, že je schopen kdykoli změnit vše, co kdy vytvořil.
*
Mistr si uvědomuje, že vše, co by odsuzoval by vlastně udržoval. Ví, že pro svůj vývoj potřebuje vše, co vlastní a prožívá právě v tomto okamžiku.
*
Mistr se rozhoduje vždy sám za sebe, nikoli na základě zažitých společenských konvencí a názorů okolí. Svá rozhodnutí považuje za správné a stejnou volbu dává i druhým.
*
Mistr ví, že svoboda je podstatou duše, nikoli jejím cílem. Nikdy neomezuje svobodu svojí, ani druhých.
*
Mistr ví, že rozhodnutí druhých nemá právo měnit a ovlivňovat, přestože se mu mohou jevit jako nevhodná či dokonce škodlivá.
*
Mistr pozoruje, vyhodnocuje a pokud je požádán, pomůže.
*
Mistr má na své cestě k osvícení dovoleno vše, co činí s láskou a nejlepším svědomím.
*
Mistr se vždy řídí svými pocity.
*
Mistr dělá vždy to, co ho baví a naplňuje. Ví, že je to snadná a jediná možná cesta k dokonalosti a štěstí.
*
Mistr se nesnaží o výsledky, prostě si jen uvědomuje, že již existují.
*
Mistr nedělá nic pro to, aby dosáhl uznání, ale chce vyjádřit to, čím ve skutečnosti je.
*
Mistr vždy uznává druhé takové, jací jsou a vždy povzbuzuje druhé k tomu, aby uznávali a milovali sami sebe. Nikdy ze skromnosti nepopírá nejkrásnější aspekty svého já a o totéž se snaží u druhých.
*
Mistr se dokáže radovat z vlastní existence. Ze svých pocitů, kontaktů, úspěchů i neúspěchů a život považuje za lehkou hru, která ho povznáší k poznání a dalšímu duchovnímu růstu.
http://www.slovakweb.eu/gaia2010/index. ... &Itemid=51
Mistr
Přejít na nepřečtené příspěvky • Příspěvků: 20
• Stránka 1 z 1
Mistr
od Návštěvník » úte 24. dub 2012 6:03:43
- Návštěvník
Re: Staň se mistrem svého života
od Návštěvník » úte 12. črc 2016 21:17:33
Štěstí, radost, spokojenost, blaženost – čtyři zdroje štěstí
Lidé, kteří mluví a píšou o štěstí, používají slova štěstí, radost, spokojenost, blaženost … míchají při tom dohromady jablka a hrušky. Všechna tato slova vyjadřují příjemné pocity, které pocházejí z různých zdrojů.
Spokojenost
Spokojenost (uspokojení) je příjemný pocit, který přichází skrze tělo. Spokojený je ten, kdo je najedený, je mu teplo, je sexuálně uspokojený…
Často slyšíme o spokojeném manželství, existuje online vzdělávací program Cesta spokojené ženy.
Spokojenost je „zvířecí“ stádium štěstí. Člověk má zvířecí tělo a je v pořádku být spokojený. Ale nestačí to.
Radost a Štěstí
Dvě nejpoužívanější slova pro příjemné pocity jsou Radost a Štěstí.
Líbí se nám rozdělení, podle kterého radost pochází z rozumu a štěstí z pocitů. Člověk může mít radost z toho, že vyřešil složitý matematický úkol anebo vydělal hodně peněz (rozumové věci) a zároveň být nešťastný z toho, že mu umřela milovaná kočka (pocit smutku).
Muži všeobecně zažívají víc pocitů radosti (řídí se víc rozumem a logikou a pocity mohou mít otupělé), ženy zažívají víc pocitů štěstí (řídí se víc srdcem a mohou jednat nerozumně a impulzivně).
Blaženost
Blaženost to je jiný kalibr štěstí. Blaženost je pocit, který přichází z duše. Blaženost zažívá ten, kdo zažívá spojení své duše s Bohem, Světlem, Dokonalostí, Zdrojem, Vesmírem, Nebem.
Nemyslíme si, že člověk se dostane do Nebe až po smrti. Naopak, užívat si Nebe, vracet se tam, občerstvovat se, koupat se ve Světle můžeme a máme i během života na Zemi.
Pocit blaženosti může „převálcovat“ i pocit (ne)spokojenosti.
Blažený může být i ten, komu je zima, kdo má hlad a kdo je mrtvý …
Dokonalost …
Materialisté, požitkáři, se snaží uspokojovat všechny potřeby těla – zajistit mu dobré jídlo, dobrý sex, pěknou práci i zábavu, sportovní i kulturní povyražení.
Asketové se snaží zažívat Blaženost. Místo toho, aby dali tělu, co mu patří, týrají ho a umrtvují. Buddha to také dělal, týral se hladem a teprve, když se najedl, dosáhl osvícení, spojeného s blažeností.
Podle pověsti vyhladovělý a špinavý Buddha meditoval na břehu řeky, když uslyšel učitele hudby říkat svému žáku: „Když strunu napneš moc – praskne; když jí necháš příliš volnou – nebude hrát.“ Tehdy se Buddha poprvé po letech najedl a opláchl v řece. Pochopil, že cesta k Dokonalosti a Blaženosti vede středem.
—
Rozdělení pocitů štěstí podle zdrojů, ze kterých pocházejí, považujeme za zcela zásadní. Člověk pak nepaběrkuje pocity štěstí, ale čerpá je na správném místě.
Když začneme nazývat věci pravými jmény a rozdělovat, co kam patří, dokážeme pochopit řád světa a posléze vytvořit funkční celek. Snáze pak pochopíme, které úrovně své bytosti zahlcujeme pozorností a péčí a které chřadnou nedostatkem.
Opravdu Šťastný je ten, kdo čerpá štěstí ze všech zdrojů.
Šťastný je ten, kdo pečuje o tělo a dopřává mu, používá rozum i cit ve stejné míře a zažívá Spojení s Dokonalostí.
Pak Spokojenost, Štěstí, Radost a Blaženost znějí spolu jako čtyři struny, které vytvářejí Božskou hudbu a Božské pocity …
Vítek♥Mína
Lidé, kteří mluví a píšou o štěstí, používají slova štěstí, radost, spokojenost, blaženost … míchají při tom dohromady jablka a hrušky. Všechna tato slova vyjadřují příjemné pocity, které pocházejí z různých zdrojů.
Spokojenost
Spokojenost (uspokojení) je příjemný pocit, který přichází skrze tělo. Spokojený je ten, kdo je najedený, je mu teplo, je sexuálně uspokojený…
Často slyšíme o spokojeném manželství, existuje online vzdělávací program Cesta spokojené ženy.
Spokojenost je „zvířecí“ stádium štěstí. Člověk má zvířecí tělo a je v pořádku být spokojený. Ale nestačí to.
Radost a Štěstí
Dvě nejpoužívanější slova pro příjemné pocity jsou Radost a Štěstí.
Líbí se nám rozdělení, podle kterého radost pochází z rozumu a štěstí z pocitů. Člověk může mít radost z toho, že vyřešil složitý matematický úkol anebo vydělal hodně peněz (rozumové věci) a zároveň být nešťastný z toho, že mu umřela milovaná kočka (pocit smutku).
Muži všeobecně zažívají víc pocitů radosti (řídí se víc rozumem a logikou a pocity mohou mít otupělé), ženy zažívají víc pocitů štěstí (řídí se víc srdcem a mohou jednat nerozumně a impulzivně).
Blaženost
Blaženost to je jiný kalibr štěstí. Blaženost je pocit, který přichází z duše. Blaženost zažívá ten, kdo zažívá spojení své duše s Bohem, Světlem, Dokonalostí, Zdrojem, Vesmírem, Nebem.
Nemyslíme si, že člověk se dostane do Nebe až po smrti. Naopak, užívat si Nebe, vracet se tam, občerstvovat se, koupat se ve Světle můžeme a máme i během života na Zemi.
Pocit blaženosti může „převálcovat“ i pocit (ne)spokojenosti.
Blažený může být i ten, komu je zima, kdo má hlad a kdo je mrtvý …
Dokonalost …
Materialisté, požitkáři, se snaží uspokojovat všechny potřeby těla – zajistit mu dobré jídlo, dobrý sex, pěknou práci i zábavu, sportovní i kulturní povyražení.
Asketové se snaží zažívat Blaženost. Místo toho, aby dali tělu, co mu patří, týrají ho a umrtvují. Buddha to také dělal, týral se hladem a teprve, když se najedl, dosáhl osvícení, spojeného s blažeností.
Podle pověsti vyhladovělý a špinavý Buddha meditoval na břehu řeky, když uslyšel učitele hudby říkat svému žáku: „Když strunu napneš moc – praskne; když jí necháš příliš volnou – nebude hrát.“ Tehdy se Buddha poprvé po letech najedl a opláchl v řece. Pochopil, že cesta k Dokonalosti a Blaženosti vede středem.
—
Rozdělení pocitů štěstí podle zdrojů, ze kterých pocházejí, považujeme za zcela zásadní. Člověk pak nepaběrkuje pocity štěstí, ale čerpá je na správném místě.
Když začneme nazývat věci pravými jmény a rozdělovat, co kam patří, dokážeme pochopit řád světa a posléze vytvořit funkční celek. Snáze pak pochopíme, které úrovně své bytosti zahlcujeme pozorností a péčí a které chřadnou nedostatkem.
Opravdu Šťastný je ten, kdo čerpá štěstí ze všech zdrojů.
Šťastný je ten, kdo pečuje o tělo a dopřává mu, používá rozum i cit ve stejné míře a zažívá Spojení s Dokonalostí.
Pak Spokojenost, Štěstí, Radost a Blaženost znějí spolu jako čtyři struny, které vytvářejí Božskou hudbu a Božské pocity …
Vítek♥Mína
- Návštěvník
- Návštěvník
Re: Staň se mistrem svého života
od Návštěvník » stř 16. srp 2017 19:03:27
Myslete na teď a tady.
Mentor Dan Millman zná recept na spokojený život
Mrknul na plastovou židli, která stála u cihlové zdi, a chystal se na ní udělat stojku. Nakonec ale zavrtěl hlavou a znovu si oblékl sako. „Ne, tahle by určitě praskla,“ omlouval se Dan Millman.
Napadlo mě, že se před fotografem Forbesu jen vytahuje. Udělat v jednasedmdesáti letech na židli stojku? Ne, to je hloupost. Jenže o den později, na své přednášce v rámci programu Meltingpot na letošním hudebním festivalu Colours of Ostrava přesně tenhle kousek na pódiu předvedl.
Zaplněný sál vítkovického Gongu nadšeně tleskal, ale důvod, proč se tady stovky lidí tísnily, aby viděli vitálního Američana, nebyla ona stojka. Vlastně si přišli poslechnout, co se svým životem.
Millman, v mládí úspěšný gymnasta s olympijskými ambicemi, kterému ale život převrátila naruby dopravní nehoda, je totiž spisovatel, mentor a tak trochu i mentální kouč, kterého se vyplatí poslouchat. V roce 1980 napsal poloautobiografický román Cesta pokojného bojovníka, který byl přeložen už do 29 jazyků a v roce 2006 se dočkal i filmového zpracování.
Jeho autor v něm rozvíjí životní filozofii, která vychází z konceptu „teď a tady“ – svým fanouškům v ní radí, jak se zabývat pocity, emocemi a rozhodnutími, kterým čelíme právě teď, a jak se nestresovat tím, co nás čeká. Millman od svého bestselleru napsal dalších 16 úspěšných knih, které se ale znovu točí kolem myšlenek pokojného bojovníka.
„Všichni hledáme mír v srdci a jak být méně stresovaní. Ale zároveň jsou v životě každého z nás momenty, kdy potřebujeme mít i schopnosti bojovníka. Každý z nás to hluboko uvnitř sebe má, jen jsme to někdy zapomněli,“ vypráví Millman v rozhovoru pro Forbes.
Nechme ale mluvit přímo samotného autora:
Co to znamená žít jako pokojný bojovník? Vysvětlím to na příkladu bojových umění. Ve sportu je ve hře bod nebo zápas, je to jeho podstata. Jenže v bojových uměních máte na výběr jen ze dvou možností. Život nebo smrt. A to je druh rizika, jaké vám žádný sport nenabídne. Tenis nehrajete o život. A staří japonští bojovníci věděli, že fyzický trénink je důležitý, ale pokud se nebudou věnovat i tréninku mysli a tomu, jak se naučit ustát emoční bouře, fyzické síly by nestačily.
Tohle uvažování je hodně zaměřeno na samotnou akci. Dneska je hodně populární mluvit o tom, jak je důležité myslet pozitivně, mít ty správné myšlenky, myslet si, že všechno bude v pohodě, být sebevědomý, pozitivní – a pak budete žít spokojeně a šťastně.
Ale přístup, který používám já, je jiný. Máme totiž jen malou vědomou kontrolu nad tím, jaké emoce námi procházejí. Emoce jsou jako počasí – jen kolem nás procházejí. Nemůžeme sami sebe přinutit necítit to, co cítíme. Nemáme žádný spam filtr v naší hlavě. Proto když se podíváme na naše životy, jsem přesvědčený, že jsou mnohem víc ovlivněny tím, co jsme prožili, než tím, co si v danou chvíli myslíme.
To je jeden ze základů myšlení pokojného bojovníka – zaměřit se na to, co budeme dělat právě teď. Říká se, že hrdinové i ti, co stojí v koutě, cítí přesně ten stejný strach. Každý ale jedná úplně jinak. Proto je mnohem důležitější nesoustředit se na to, abych byl v pohodě a cítil se spokojený, ale mnohem důležitější je soustředit se na to, co musím udělat právě teď. Bez ohledu na to, jak se cítím.
Není nic jako budoucí štěstí. Buď jste šťastný teď, nebo nejste. Takže když si říkáte: Zítra budu šťastný, je to k ničemu. Pokojný bojovník myslí na to, co je teď. Není to žádný klub, do kterého se můžete přihlásit. Musíte to jen trénovat – a nejlepší trénink je meditace.
Pro mě je vlastně meditace něco jako příprava na smrt. Je to proces, při kterém se vzdáváme všeho, o co přijdeme po smrti. O čas, všechny věci, které na nás působí, vztahy, emoce. Možná se mě zeptáte, proč byste se měli učit meditovat o umírání… Jde o to, že smrt dává našemu životu smysl. Bez ní by smysl neměl. A díky ní máme možnost být vděční za možnost narodit se jako lidé na planetě Zemi.
Všichni jednou ztratíme své blízké, život je prostě hořko-sladký. Jeden chytrý mistr zenu řekl: Přišel jsem na tento svět křičící a kopající, a pravděpodobně stejně i odejdu. Takže iluze o pokojné a tiché smrti je stejná jako iluze o pokojném a tichém porodu. Všichni zkrátka jednou umřeme. A pokud se v duchu na smrt připravíme, nebudeme se smrti bát. Protože člověk se bojí toho, co nezná. Vyrovnat se se smrtí je základní lidská dovednost.
Ve své knize vyprávím příběh muže, kterého honil tygr. Doběhl na kraj útesu, skočil a zachytil se o větev. Zachránil se před tím tygrem, ale když se podíval dolů, uviděl pod sebou dalšího tygra. Na té větvi seděla myš, která ji postupně ohlodávala, že byla tenčí a tenčí. V tom ten muž uviděl vedle sebe zralou jahodu. Utrhl ji, strčil ji do pusy a pomyslel si: Tohle je ta nejsladší jahoda. To je přece ono! Žijte teď a tady.
Čím víc se ve svém životě soustředím na to, co se děje teď, tím víc je můj život jednodušší. Spousta lidí se probudí a už přemýšlí, co všechno budou muset ten den udělat. Ne, to je špatně. V té chvíli musí udělat jen jednu věc. Otevřít oči. A to je to podstatné.
Říká se, že důležitější než cíl je cesta samotná. Ano, ale bez toho cíle by ani nebyla ta cesta, jen tak bychom bezcílně bloumali. A já věřím, že právě ten cíl a naše cesta k němu je pro spoustu lidí něco jako štěstí. To, že k něčemu směřujeme, dělá z našeho života něco smysluplného. A klidně u toho můžeme občas cítit smutek.
Spousta lidí sní o velkém domě, o tom, že z nich budou miliardáři. Jednoduše proto, že chtějí, aby příjemné emoce převažovaly nad těmi nepříjemnými. Ale já štěstí nepovažuji za emoci. Pokud bychom byli neustále šťastní, jak bychom věděli, že jsme šťastní? Nevěřím, že cílem lidské evoluce je chodit po světě a neustále se usmívat. Spíš je to přirozená touha žít s pocitem naplněnosti. Není to jen o štěstí. Mnohem důležitější je pocit, že váš život má smysl, že tady nejsme zbytečně.
Když žijeme dobrý život, ani nás nenapadne se ptát, jestli jsme šťastní. Mám pocit, že právě ti nejvíc nejnešťastnější lidé se mě neustále ptají, jestli jsem šťastný.
Jedna z největších výzev v lidském životě je přetavit to, co víme, v to, co skutečně děláme. Lidé hledají triky, jak se motivovat, dělat to, co chtějí, jak být víc disciplinovaný. Přitom to nejjednodušší, co radím, je, aby lidé měli velké sny, ale začali malými věcmi. Spousta z nás ty velké sny má, ale stejně to nefunguje. Dáte si za cíl, že budete denně cvičit hodinu, ale postupně zjistíte, že to nestíháte, takže se na to vykašlete. Ale když denně cvičíte čtyři minuty, je to snazší.
Věřte svému životu, že bude O.K. A i kdyby vám přišlo, že není, pořád je to součást procesu našeho učení, takže je to v pořádku. Držte se toho. Těžkosti jste už jednou zvládli, tak je zvládnete i teď.
Druhá věc – nehoňte se neustále za pozitivními myšlenkami. Prostě se smiřte a přijměte ty, které k vám přišly právě teď. Umírá vám někdo blízký? Neutíkejte od toho, nesnažte se před smutkem obrnit – prostě to přijměte jako fakt a poperte se s tím. Smrt je naprosto přirozená.
http://www.forbes.cz/myslete-na-ted-a-t ... eny-zivot/
Mentor Dan Millman zná recept na spokojený život
Mrknul na plastovou židli, která stála u cihlové zdi, a chystal se na ní udělat stojku. Nakonec ale zavrtěl hlavou a znovu si oblékl sako. „Ne, tahle by určitě praskla,“ omlouval se Dan Millman.
Napadlo mě, že se před fotografem Forbesu jen vytahuje. Udělat v jednasedmdesáti letech na židli stojku? Ne, to je hloupost. Jenže o den později, na své přednášce v rámci programu Meltingpot na letošním hudebním festivalu Colours of Ostrava přesně tenhle kousek na pódiu předvedl.
Zaplněný sál vítkovického Gongu nadšeně tleskal, ale důvod, proč se tady stovky lidí tísnily, aby viděli vitálního Američana, nebyla ona stojka. Vlastně si přišli poslechnout, co se svým životem.
Millman, v mládí úspěšný gymnasta s olympijskými ambicemi, kterému ale život převrátila naruby dopravní nehoda, je totiž spisovatel, mentor a tak trochu i mentální kouč, kterého se vyplatí poslouchat. V roce 1980 napsal poloautobiografický román Cesta pokojného bojovníka, který byl přeložen už do 29 jazyků a v roce 2006 se dočkal i filmového zpracování.
Jeho autor v něm rozvíjí životní filozofii, která vychází z konceptu „teď a tady“ – svým fanouškům v ní radí, jak se zabývat pocity, emocemi a rozhodnutími, kterým čelíme právě teď, a jak se nestresovat tím, co nás čeká. Millman od svého bestselleru napsal dalších 16 úspěšných knih, které se ale znovu točí kolem myšlenek pokojného bojovníka.
„Všichni hledáme mír v srdci a jak být méně stresovaní. Ale zároveň jsou v životě každého z nás momenty, kdy potřebujeme mít i schopnosti bojovníka. Každý z nás to hluboko uvnitř sebe má, jen jsme to někdy zapomněli,“ vypráví Millman v rozhovoru pro Forbes.
Nechme ale mluvit přímo samotného autora:
Co to znamená žít jako pokojný bojovník? Vysvětlím to na příkladu bojových umění. Ve sportu je ve hře bod nebo zápas, je to jeho podstata. Jenže v bojových uměních máte na výběr jen ze dvou možností. Život nebo smrt. A to je druh rizika, jaké vám žádný sport nenabídne. Tenis nehrajete o život. A staří japonští bojovníci věděli, že fyzický trénink je důležitý, ale pokud se nebudou věnovat i tréninku mysli a tomu, jak se naučit ustát emoční bouře, fyzické síly by nestačily.
Tohle uvažování je hodně zaměřeno na samotnou akci. Dneska je hodně populární mluvit o tom, jak je důležité myslet pozitivně, mít ty správné myšlenky, myslet si, že všechno bude v pohodě, být sebevědomý, pozitivní – a pak budete žít spokojeně a šťastně.
Ale přístup, který používám já, je jiný. Máme totiž jen malou vědomou kontrolu nad tím, jaké emoce námi procházejí. Emoce jsou jako počasí – jen kolem nás procházejí. Nemůžeme sami sebe přinutit necítit to, co cítíme. Nemáme žádný spam filtr v naší hlavě. Proto když se podíváme na naše životy, jsem přesvědčený, že jsou mnohem víc ovlivněny tím, co jsme prožili, než tím, co si v danou chvíli myslíme.
To je jeden ze základů myšlení pokojného bojovníka – zaměřit se na to, co budeme dělat právě teď. Říká se, že hrdinové i ti, co stojí v koutě, cítí přesně ten stejný strach. Každý ale jedná úplně jinak. Proto je mnohem důležitější nesoustředit se na to, abych byl v pohodě a cítil se spokojený, ale mnohem důležitější je soustředit se na to, co musím udělat právě teď. Bez ohledu na to, jak se cítím.
Není nic jako budoucí štěstí. Buď jste šťastný teď, nebo nejste. Takže když si říkáte: Zítra budu šťastný, je to k ničemu. Pokojný bojovník myslí na to, co je teď. Není to žádný klub, do kterého se můžete přihlásit. Musíte to jen trénovat – a nejlepší trénink je meditace.
Pro mě je vlastně meditace něco jako příprava na smrt. Je to proces, při kterém se vzdáváme všeho, o co přijdeme po smrti. O čas, všechny věci, které na nás působí, vztahy, emoce. Možná se mě zeptáte, proč byste se měli učit meditovat o umírání… Jde o to, že smrt dává našemu životu smysl. Bez ní by smysl neměl. A díky ní máme možnost být vděční za možnost narodit se jako lidé na planetě Zemi.
Všichni jednou ztratíme své blízké, život je prostě hořko-sladký. Jeden chytrý mistr zenu řekl: Přišel jsem na tento svět křičící a kopající, a pravděpodobně stejně i odejdu. Takže iluze o pokojné a tiché smrti je stejná jako iluze o pokojném a tichém porodu. Všichni zkrátka jednou umřeme. A pokud se v duchu na smrt připravíme, nebudeme se smrti bát. Protože člověk se bojí toho, co nezná. Vyrovnat se se smrtí je základní lidská dovednost.
Ve své knize vyprávím příběh muže, kterého honil tygr. Doběhl na kraj útesu, skočil a zachytil se o větev. Zachránil se před tím tygrem, ale když se podíval dolů, uviděl pod sebou dalšího tygra. Na té větvi seděla myš, která ji postupně ohlodávala, že byla tenčí a tenčí. V tom ten muž uviděl vedle sebe zralou jahodu. Utrhl ji, strčil ji do pusy a pomyslel si: Tohle je ta nejsladší jahoda. To je přece ono! Žijte teď a tady.
Čím víc se ve svém životě soustředím na to, co se děje teď, tím víc je můj život jednodušší. Spousta lidí se probudí a už přemýšlí, co všechno budou muset ten den udělat. Ne, to je špatně. V té chvíli musí udělat jen jednu věc. Otevřít oči. A to je to podstatné.
Říká se, že důležitější než cíl je cesta samotná. Ano, ale bez toho cíle by ani nebyla ta cesta, jen tak bychom bezcílně bloumali. A já věřím, že právě ten cíl a naše cesta k němu je pro spoustu lidí něco jako štěstí. To, že k něčemu směřujeme, dělá z našeho života něco smysluplného. A klidně u toho můžeme občas cítit smutek.
Spousta lidí sní o velkém domě, o tom, že z nich budou miliardáři. Jednoduše proto, že chtějí, aby příjemné emoce převažovaly nad těmi nepříjemnými. Ale já štěstí nepovažuji za emoci. Pokud bychom byli neustále šťastní, jak bychom věděli, že jsme šťastní? Nevěřím, že cílem lidské evoluce je chodit po světě a neustále se usmívat. Spíš je to přirozená touha žít s pocitem naplněnosti. Není to jen o štěstí. Mnohem důležitější je pocit, že váš život má smysl, že tady nejsme zbytečně.
Když žijeme dobrý život, ani nás nenapadne se ptát, jestli jsme šťastní. Mám pocit, že právě ti nejvíc nejnešťastnější lidé se mě neustále ptají, jestli jsem šťastný.
Jedna z největších výzev v lidském životě je přetavit to, co víme, v to, co skutečně děláme. Lidé hledají triky, jak se motivovat, dělat to, co chtějí, jak být víc disciplinovaný. Přitom to nejjednodušší, co radím, je, aby lidé měli velké sny, ale začali malými věcmi. Spousta z nás ty velké sny má, ale stejně to nefunguje. Dáte si za cíl, že budete denně cvičit hodinu, ale postupně zjistíte, že to nestíháte, takže se na to vykašlete. Ale když denně cvičíte čtyři minuty, je to snazší.
Věřte svému životu, že bude O.K. A i kdyby vám přišlo, že není, pořád je to součást procesu našeho učení, takže je to v pořádku. Držte se toho. Těžkosti jste už jednou zvládli, tak je zvládnete i teď.
Druhá věc – nehoňte se neustále za pozitivními myšlenkami. Prostě se smiřte a přijměte ty, které k vám přišly právě teď. Umírá vám někdo blízký? Neutíkejte od toho, nesnažte se před smutkem obrnit – prostě to přijměte jako fakt a poperte se s tím. Smrt je naprosto přirozená.
http://www.forbes.cz/myslete-na-ted-a-t ... eny-zivot/
- Návštěvník
Re: Staň se mistrem svého života
od Návštěvník » pát 18. srp 2017 11:58:27
I nepříjemné emoce mohou být součástí šťastného života
Většina laiků se domnívá, že šťastný život znamená mít neustále pozitivní neboli příjemné emoce a stavy. Ale vědci z Izraele tvrdí, že i smutek, truchlení, bolest či zoufalost mohou být součástí života velmi šťastných lidí. Pokud odpovídají dané situaci a jsou adekvátní reakcí. Lidé mohou být spokojení a šťastní, i když nejsou veselí a mají nepříjemné pocity.
„Štěstí je víc než jednoduše cítit potěšení a vyhýbat se bolesti. Štěstí spočívá v tom, že máme zážitky a zkušenosti, které jsou smysluplné a hodnotné, včetně emocí, které jsou podle nás v tu danou chvíli odpovídající. Všechny emoce mohou být pozitivní v určitých kontextech a negativní v jiných, nejde přitom o fakt, jestli jsou příjemné či nepříjemné,“ tvrdí profesorka Maya Tamir z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě.
Během výzkumu mezi vysokoškolskými studenty zjistila, že ti jedinci, kteří jsou nejvíce spokojeni se svým životem a mají nejméně depresivních symptomů, jsou také těmi, kteří prožívají emoce, které si prožívat přejí, nikoli ti, kteří prožívají většinově příjemné emoce. Mnozí studenti byli spokojeni s tím, že občas cítí hněv a zlobu.
„Lidé se chtějí cítit neustále velmi dobře, zvláště v západních kulturách a nejvíce v USA. I když se cítí dobře většinu času, pořád si mohou myslet, že by se měli cítit ještě lépe, což je ale může celkově činit méně spokojenými a šťastnými,“ dodává profesorka Tamir.
Tréninkem ke štěstí?
Jak být vlastně šťastný? Psychologové z prestižní Kliniky Mayo v Minnesotě tvrdí, že štěstí je vlastně volba. Člověk si může zvolit, že se na svět bude dívat pozitivně. A kdo to neumí, toho jsou schopni to za pár týdnů naučit. Vytvořili dokonce techniku zvanou 5-3-2, která do deseti týdnů pomůže člověku začít myslet pozitivně a zažívat pocit štěstí každý den.
Doktor Amit Sood tvrdí, že je potřeba postupovat ve čtyřech krocích.
☻ Prvním z nich je trénink pozornosti. K tomu je dobré vstávat ráno a opakovat si, za co vše je člověk vděčný, pobývat v přírodě, vědomě odmítat neustálé posuzování něčeho a vyjadřování svého názoru, ale naopak je dobré vyjadřovat druhým svou vlídnost.
☻ Druhým krokem je emocionální odolnost. „Když se věci nedaří, snažte se zaměřit na to, co je v tu chvíli dobré v tom, co se zrovna nedaří. Na všem něco najedete,“ tvrdí doktor Sood. Navíc je v tu chvíli potřeba posilovat vděčnost, soucit, toleranci a odpuštění.
☻Třetím krokem je propojení mysli a těla. Toho lze dosáhnout čtením, cvičením, hudbou, uměleckou tvorbou, meditací, jógou a hlubokým dýcháním.
☻Čtvrtým krokem jsou zdravé návyky. Zjednodušte si život, vypusťte zbytečnosti, cvičte, jezte zdravě, nebojujte, pokud to není nezbytně nutné a prosvětlete svůj život humorem.
☻Dalším krokem je procvičování techniky 5-3-2. „Každý den pomyslete ihned po probuzení s vděčností na 5 lidí, kteří jsou ve vašem životě nejdůležitější. První 3 minuty na návštěvě rodiny tyto lidi přivítejte jako dlouho ztraceného, velmi dobrého kamaráda, nijak ho neposuzujte a nesnažte se ho nijak měnit. A první 2 sekundy při setkání s neznámým člověkem si tiše v duchu řekněte: ‚Přeji ti dobro,‘“ radí ve své knize Sood.
Většina laiků se domnívá, že šťastný život znamená mít neustále pozitivní neboli příjemné emoce a stavy. Ale vědci z Izraele tvrdí, že i smutek, truchlení, bolest či zoufalost mohou být součástí života velmi šťastných lidí. Pokud odpovídají dané situaci a jsou adekvátní reakcí. Lidé mohou být spokojení a šťastní, i když nejsou veselí a mají nepříjemné pocity.
„Štěstí je víc než jednoduše cítit potěšení a vyhýbat se bolesti. Štěstí spočívá v tom, že máme zážitky a zkušenosti, které jsou smysluplné a hodnotné, včetně emocí, které jsou podle nás v tu danou chvíli odpovídající. Všechny emoce mohou být pozitivní v určitých kontextech a negativní v jiných, nejde přitom o fakt, jestli jsou příjemné či nepříjemné,“ tvrdí profesorka Maya Tamir z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě.
Během výzkumu mezi vysokoškolskými studenty zjistila, že ti jedinci, kteří jsou nejvíce spokojeni se svým životem a mají nejméně depresivních symptomů, jsou také těmi, kteří prožívají emoce, které si prožívat přejí, nikoli ti, kteří prožívají většinově příjemné emoce. Mnozí studenti byli spokojeni s tím, že občas cítí hněv a zlobu.
„Lidé se chtějí cítit neustále velmi dobře, zvláště v západních kulturách a nejvíce v USA. I když se cítí dobře většinu času, pořád si mohou myslet, že by se měli cítit ještě lépe, což je ale může celkově činit méně spokojenými a šťastnými,“ dodává profesorka Tamir.
Tréninkem ke štěstí?
Jak být vlastně šťastný? Psychologové z prestižní Kliniky Mayo v Minnesotě tvrdí, že štěstí je vlastně volba. Člověk si může zvolit, že se na svět bude dívat pozitivně. A kdo to neumí, toho jsou schopni to za pár týdnů naučit. Vytvořili dokonce techniku zvanou 5-3-2, která do deseti týdnů pomůže člověku začít myslet pozitivně a zažívat pocit štěstí každý den.
Doktor Amit Sood tvrdí, že je potřeba postupovat ve čtyřech krocích.
☻ Prvním z nich je trénink pozornosti. K tomu je dobré vstávat ráno a opakovat si, za co vše je člověk vděčný, pobývat v přírodě, vědomě odmítat neustálé posuzování něčeho a vyjadřování svého názoru, ale naopak je dobré vyjadřovat druhým svou vlídnost.
☻ Druhým krokem je emocionální odolnost. „Když se věci nedaří, snažte se zaměřit na to, co je v tu chvíli dobré v tom, co se zrovna nedaří. Na všem něco najedete,“ tvrdí doktor Sood. Navíc je v tu chvíli potřeba posilovat vděčnost, soucit, toleranci a odpuštění.
☻Třetím krokem je propojení mysli a těla. Toho lze dosáhnout čtením, cvičením, hudbou, uměleckou tvorbou, meditací, jógou a hlubokým dýcháním.
☻Čtvrtým krokem jsou zdravé návyky. Zjednodušte si život, vypusťte zbytečnosti, cvičte, jezte zdravě, nebojujte, pokud to není nezbytně nutné a prosvětlete svůj život humorem.
☻Dalším krokem je procvičování techniky 5-3-2. „Každý den pomyslete ihned po probuzení s vděčností na 5 lidí, kteří jsou ve vašem životě nejdůležitější. První 3 minuty na návštěvě rodiny tyto lidi přivítejte jako dlouho ztraceného, velmi dobrého kamaráda, nijak ho neposuzujte a nesnažte se ho nijak měnit. A první 2 sekundy při setkání s neznámým člověkem si tiše v duchu řekněte: ‚Přeji ti dobro,‘“ radí ve své knize Sood.
- Návštěvník
Re: Mistr
od Návštěvník » sob 15. črc 2023 14:58:55
Před několika měsíci (březen 1992), na jednom ze satsangů, které diriguji v Lucknow, mi někdo dal lístek se závěrem: "Moje pokorná úcta a vděčnost vám, zvláště tomu, kdo byl žákem Ramany Maharshi."
Tohle jsem nemohl nechat projít. "Proč říkáš 'byl'?" vykřikl jsem. "Prosím, opravte si gramatiku! Prosím, opravte si gramatiku! Jsem jeho žák! Je to můj Mistr. Jak ho mohu odhodit do minulosti? Pro Mistra neexistuje žádná minulost a žádná budoucnost. Neexistuje ani přítomnost, protože překonal čas."
Když jsem ho v roce 1947 fyzicky opustil, řekl mi: "Jsem s tebou, ať jsi kdekoli." To byl jeho slib a to je moje zkušenost.
Nikdo, kdo se jmenuje Poonja, už nezůstal. Tam, kde býval, je jen prázdnota. A v té prázdnotě září ‚já‘. ‚Já‘, které je mou realitou, ‚já‘, které je mým Mistrem, ‚já‘, kterému slíbil, že bude se mnou, ať jsem kdekoli.
Kdykoli mluvím, není to někdo zvaný Poonja, kdo mluví, je to „já“, které mluví Maharshi, „já“, které je Já v Srdci všech bytostí.
- Návštěvník
Re: Mistr
od Návštěvník » stř 20. pro 2023 7:28:41
83. Skutečný Guru (z knihy Já Jsem To)
Tazatel: Jednou jste říkal, že základem pro vaši realizaci byla víra ve vašeho Gurua. Ujistil vás, že už jste Absolutní Skutečnost a že proto není třeba nic dalšího dělat. Věřil jste mu a zanechal jste jakéhokoli úsilí a snažení. Moje otázka zní: dospěl byste k realizaci i bez víry ve svého Gurua? Protože jste to, co jste, bez ohledu na to, zda vaše mysl věří nebo ne. Byly by vaše pochybnosti překážkou pro Guruova slova a způsobily by, že budou jeho slova neúčinná?
Maharádž: Ano, řekl jste to správně, slova by neměla účinek – ale jenom dočasně.
T: A co by se stalo s energií či silou Guruových slov?
M: Zůstala by latentní, neprojevená. Ale celá vaše otázka je založena na nepochopení. Mistr, žák, láska a důvěra mezi nimi, to je jeden jediný fakt, nikoliv několik nezávislých faktů. Jeden je součástí druhého. Bez lásky a důvěry by nebyl ani Guru, ani žák, ani žádný vztah mezi nimi. Je to jako když zmáčknete vypínač, abyste rozsvítil lampu. Světlo vznikne proto, že je tu jednota tvořená lampou, kabely, vypínačem, transformátorem, vedením vysokého napětí a elektrárnou. Když bude kterýkoli z těchto článků chybět, lampa se nerozsvítí. Nesmíte oddělovat to, co je neoddělitelné. Slova nemohou vytvářet fakta; slova fakta jenom popisují nebo překrucují. Ale fakta jsou vždy neverbální.
T: Pořád tomu nerozumím. Mohou zůstat Guruova slova nenaplněna, nebo se musí nevyhnutelně naplnit?
M: Slova realizovaného člověka se nikdy neminou účinkem. Čekají, až nastanou vhodné podmínky, aby se mohla projevit, což může nějakou dobu trvat, ale to je přirozené, protože je čas setí a je čas sklízení. Ale Guruovo slovo je semeno, které nemůže zaniknout. Je samozřejmé, že to musí být opravdový Guru, který je za tělem a myslí, i za samotným vědomím, za časem a prostorem, za dualitou i jednotou, nepochopitelný a nepopsatelný. Dobří lidé, kteří jsou sečtělí a mohou vám toho mnoho říci, vás mohou naučit spoustu užitečných věcí, ale nejsou to skuteční Guruové, jejichž slova by se nevyhnutelně naplnila. I oni vám sice mohou říkat, že jste Nejvyšší Skutečnost, ale k čemu vám to bude?
T: Pokud se z nějakého důvodu stane, že jim přesto uvěřím a budu je poslouchat, znamená to, že jsem prohrál?
M: Pokud jste schopen někomu uvěřit a poslouchat ho, nebude to trvat dlouho a vy najdete opravdového Gurua, nebo spíše on najde vás.
T: Stane se Guruem každý, kdo poznal Já, nebo může existovat člověk, který je znalcem Skutečnosti, a přesto není schopen ostatním pomoci?
M: Pokud znáte to, co učíte, můžete učit to, co znáte. Tady je znalost a učení jedno a totéž. Ale Absolutní skutečnost je za obojím. Samozvaní Guruové mluví o vyzrávání a úsilí, o zásluhách a dosažení, o soudu a milosti; to všechno jsou ale jenom mentální konstrukce, projekce závislé mysli. Místo aby pomáhali, jen překážejí.
T: Jak mohu zjistit, komu mám věřit a komu ne?
M: Nevěřte nikomu, dokud se nepřesvědčíte. Opravdový Guru vás nikdy nebude ponižovat, ani vás nebude odvádět od vašeho já. Bude vás naopak neustále přivádět zpět k faktu, že jste vnitřně dokonalý, a bude vás povzbuzovat, abyste hledal uvnitř. Ví, že nepotřebujete nic, dokonce ani jeho, a bude vám to neúnavně připomínat. Ale samozvaný Guru se stará víc o sebe než o své žáky.
T: Říkal jste, že Skutečnost je za poznáním a za učením o Skutečnosti. Není snad poznání Skutečnosti samo o sobě tím Nejvyšším a není snad učení důkazem jeho dosažení?
M: Poznání Skutečnosti či Já je stavem mysli. Učení druhých je pohybem v dualitě. Obojí se týká pouze mysli; satva je koneckonců pouhá guna.
T: Co je tedy skutečné?
M: Ten, kdo zná mysl jako realizovanou i nerealizovanou, kdo zná nevědomost i poznání jakožto stavy mysli, je skutečný. Když dostanete diamanty smíchané se štěrkem, můžete je ve štěrku najít, ale také nemusíte. Vše záleží na vašem zraku. Kdybyste neměl zrak, nebyla by tu ani šeď štěrku, ani krása diamantů. Poznané je pouhý tvar a poznání je jen jméno. Poznávající je jenom stavem mysli. Ale Skutečnost je za tím.
T: Je jasné, že objektivní poznání věcí je něco jiného než sebepoznání. K jednomu je potřebný mozek, ke druhému nikoli.
M: Slova můžete pro účely vzájemné diskuse skládat do vět a přisuzovat jim různé významy, ale faktem zůstává, že veškeré poznání je formou nevědomosti. I ta nejpřesnější mapa je stále jenom pouhým papírem. Veškeré poznání je uloženo v paměti, je to jenom rozpomínání, kdežto skutečnost je za dualitou poznávajícího a poznaného.
T: Tak podle čeho se dá skutečnost poznat?
M: Jak zavádějící je váš jazyk! Nevědomky předpokládáte, že skutečnost je dosažitelná skrze poznání. A potom zavedete pojem poznávajícího, jenž poznává skutečnost v oblasti za poznáním. Pochopte, že aby skutečnost byla, nemusí být poznána. Nevědomost a poznání jsou v mysli, nikoliv ve skutečnosti.
T: Neexistuje-li nic takového jako poznání skutečnosti, tak jak mohu skutečnosti dosáhnout?
M: Nemusíte dosahovat toho, co už v sobě máte. Samo vaše snažení vám brání v tom, abyste byl se skutečností v kontaktu. Vzdejte se představy, že jste ji nenašel, a prostě jen dovolte, aby se na ni zaměřila pozornost vašeho vnímání, tady a teď. Toho dosáhnete tím, že odstraníte veškerý obsah své mysli.
T: Když vše, co může, odejde z mysli, co tam potom zůstane?
M: Zůstane prázdnota, zůstane uvědomění, zůstane čiré světlo vědomí. Je to jako otázka, co zůstane v místnosti, když odstraníme všechen nábytek. Zůstane nám ta nejužitečnější místnost. A když strhneme i zdi, zůstane prostor. A za prostorem a časem se nachází ono tady a teď Skutečnosti.
T: Zůstane svědek?
M: Dokud je tu vědomí, je tu i jeho svědek. Obojí vzniká a zaniká současně.
T: Je-li svědek také pomíjivý, proč je mu potom přikládána taková důle žitost?
M: Jen kvůli tomu, aby se zrušilo kouzlo poznaného, iluze, že jenom vnímatelné je skutečné.
T: Vnímání je primární, svědek je sekundární.
M: V tom je podstata věci. Dokud věříte, že pouze vnější svět je skutečný, zůstáváte jeho otrokem. Abyste se osvobodil, musí být vaše pozornost přivedena k „já jsem“, ke svědkovi. Poznávající a poznané nejsou samozřejmě dva, jsou jedním, ale aby bylo možné zrušit kouzlo poznaného, je potřeba přivést do popředí poznávajícího. Ani jeden z nich není prvotní, oba jsou odrazem nevýslovného zážitku, který je neustále nový a aktuální, nepřeložitelný, rychlejší než mysl.
T: Pane, jsem jen prostý hledající, který chodí od Gurua ke Guruovi a hledá úlevu. Má mysl je nemocná, spalovaná touhami a mrznoucí strachem. Mé dny se míhají, rudé bolestí a šedé nudou. Můj věk narůstá, zdraví ubývá, má budoucnost je temná a hrozivá. Když to tak půjde dál, budu žít v utrpení a zemřu v zoufalství. Mám nějakou naději? Nebo jsem přišel příliš pozdě?
M: Na vás samotném vůbec nic špatného není, to jenom vaše představy jsou úplně chybné. Nejste to vy, kdo trpí, touží a má strach, ale jedinec, který je vybudován na základě vašeho těla vnějšími okolnostmi a vlivy. Vy nejste tímto jedincem. To musíte mít pevně zakotveno v mysli a nikdy na to nezapomínat. K tomu je normálně potřeba dlouhá sádhana, léta askeze a meditace.
T: Má mysl je slabá a nerozhodná. Nemám na sádhanu dost síly ani vytrva losti. Můj případ je asi beznadějný.
M: Svým způsobem je váš případ naopak velice nadějný. K sádhaně existuje alternativa, a sice víra. Nemůžete-li získat přesvědčení na základě svého vlastního úspěšného hledání, tak využijte mých vlastních objevů, o které se s vámi velice rád podělím. Vidím naprosto jasně, že jste nikdy nebyl, nejste, ani nebudete oddělen od skutečnosti, že jste plností doko nalosti tady a teď a že vás nic nemůže zbavit vašeho dědictví – toho, co jste. Vůbec v ničem se ode mne nelišíte, jenom o tom nevíte. Nevíte, kdo jste, a tudíž si představujete, že jste něčím, čím ve skutečnosti nejste. Odtud pramení vaše touhy, strach a naprosté zoufalství. A nesmyslné činy, které děláte, abyste tomu unikl. Prostě mi uvěřte a žijte podle této víry. Já vás nepodvedu. Jste Nejvyšší Skutečnost, která je za světem a jeho stvořitelem, za vědomím a jeho svědkem, za jakýmkoli tvrzením i jeho odmítnutím. Pamatujte na to, myslete na to, jednejte podle toho. Vzdejte se úplně pocitu oddělenosti, spatřujte sebe sama ve všem a jednejte podle toho. Spolu s vaším konáním přijde blaženost a s blažeností i přesvědčení. Vy o sobě koneckonců pochybujete proto, že se trápíte. Štěstí, které je přirozené, spontánní a trvalé, si ani nelze představit. Ať už tu je nebo ne. Jednou začnete zakoušet mír, lásku a štěstí, které nepotřebují žádné vnější příčiny; všechny vaše pochybnosti se rozplynou. Stačí se držet toho, co jsem vám řekl, a žít podle toho.
T: Radíte mi, abych žil podle vzpomínek?
M: Podle vzpomínek žijete tak jako tak. Já vás jenom žádám, abyste nahradil staré vzpomínky vzpomínkami na to, co jsem vám řekl. Tak jako jste dříve jednal podle svých starých vzpomínek, tak teď jednejte podle těch nových. Nebojte se toho. Je zákonité, že po určitou dobu budou vznikat konflikty mezi novým a starým, ale když se rozhodně přidáte na stranu nového, budou spory brzy u konce a vy si uvědomíte ten přirozený a nenucený stav, kdy jste sám sebou a nejste klamán touhami a strachy zrozenými z iluze.
T: Mnoho Guruů má ve zvyku používat jako doklad svého požehnání turbany, hole, žebrácké misky či róby, kterými na své žáky přenášejí realizaci nebo ji u nich potvrzují. Myslím, že takové praktiky nemají žádnou hodnotu. To, co předávají, není realizace, ale namyšlenost. Jaký má smysl říkat lidem věci, které jsou sice velice líbivé, ale nepravdivé? Na jedné straně mne varujete před mnoha samozvanými Guruy, a na druhé straně po mně chcete, abych věřil vám. Proč tvrdíte, že jste výjimkou?
M: Nechci po vás, abyste věřil mně. Věřte mým slovům a připomínejte si je, já chci vaše štěstí, ne svoje. Nevěřte těm, kteří tvrdí, že je mezi vámi a vaším pravým bytím nějaká mezera, a nabízejí se jako prostředníci k jejímu překonání. Já nic takového nedělám. Ani nikomu nic neslibuji. Pouze říkáM: pokud uvěříte mým slovům a prověříte si je, poznáte sám, jak absolutně jsou pravdivá. Pokud chcete důkaz dříve, než se odvážíte to zkusit, mohu vám říci jen tohle: já jsem ten důkaz. Věřil jsem slovům svého učitele, pamatoval jsem na ně a zjistil jsem, že měl pravdu, že jsem byl, jsem a budu Nekonečnou Skutečností, která vše zahrnuje, a zároveň přesahuje. Jak jste říkal, nemáte ani čas, ani energii na zdlouhavou praxi. Já vám nabízím alternativu. Přijměte má slova, uvěřte jim a žijte nově – anebo si žijte postaru a umírejte v utrpení.
T: To vypadá příliš krásně na to, aby to byla pravda.
M: Nenechte se zmást jednoduchostí mé rady. Je jenom pár těch, kteří mají odvahu věřit tomu, co je nevinné a jednoduché. Vědět, že jste vězněm své mysli, že žijete v imaginárním světě, který jste si sám vytvořil, je počátkem moudrosti. Nechtít od ní nic, být připraven ji zcela opustit, je upřímná opravdovost. Jenom taková opravdovost, zrozená z opravdového zoufalství, může způsobit, že mi uvěříte.
T: Netrpěl jsem snad už dost?
M: Utrpení vás otupilo a vy už nejste schopen vidět jeho obludnost. Vaším prvním úkolem je uvědomit si utrpení v sobě a kolem sebe; vaším dalším úkolem je intenzivně toužit po osvobození. Samotná intenzita této touhy vás povede; žádného jiného průvodce nepotřebujete.
T: Utrpení mne otupilo natolik, že jsem lhostejný dokonce i k sobě.
M: Je možné, že vás neotupilo utrpení, ale potěšení. Prozkoumejte to.
T: Ať je příčina jakákoli, jsem otupělý. Nemám ani vůli, ani energii.
M: Ale kdepak. Máte jí dost na to, abyste udělal aspoň první krok. A každý předcházející krok vytvoří dost energie pro krok příští. Energie přichází s důvěrou a důvěra se zkušeností.
T: Je správné měnit Guruy?
M: A proč ne? Guruové jsou jako milníky. Je přirozené jít od jednoho k druhému. Každý z nich vám ukazuje směr a vzdálenost, kdežto Sadguru, věčný Guru, je cestou samotnou. Jakmile si uvědomíte, že cílem je cesta a že jste na cestě pořád, ne abyste dosáhl nějakého cíle, ale abyste si užíval její krásu a moudrost, váš život přestane být břemenem a stane se přirozeným a jednoduchým a bude sám o sobě extází.
T: Takže není potřeba uctívat, modlit se, praktikovat Jógu?
M: Trocha toho každodenního zametání, praní a koupání nemůže uško-dit. Sebe-uvědomění vám kdykoli řekne, co je potřeba udělat. Až bude vše uděláno, mysl zůstane tichá. Teď jste v bdělém stavu, jste jedinec, který má jméno a formu, raduje se a trpí. Tento jedinec tu nebyl před vaším narozením a nebude tu ani po vaší smrti. Co kdybyste se místo urputné snahy udělat z jedince něco, čím není, pokusil překročit bdělý stav a úplně opustil život jedince? Neznamenalo by to zánik jedince, byl by to jen pohled ze správné perspektivy.
T: Ještě jednu otázku. Říkal jste, že před narozením jsem byl v jednotě s čirým bytím skutečnosti. Kdo tedy rozhodl, abych se narodil?
M: Ve skutečnosti jste se nikdy nenarodil a nikdy nezemřete. Ale vy si teď myslíte, že jste tělo, či že máte tělo, a ptáte se, co vám tento stav přináší. Odpověď v rámci omezenosti iluze je tato: touha zrozená z paměti vás přitahuje k tělu a způsobuje, že si myslíte, že jste tělem. Ale to je pravda jenom z relativního pohledu. Ve skutečnosti neexistuje žádné tělo ani svět, který by tělo obsahoval; je tu jenom mentální forma, snový stav, který lze snadno rozptýlit přezkoumáním jeho reálnosti.
T: Až zemřete, vrátíte se zase zpátky? Kdybych žil dost dlouho, potkal bych vás znovu?
M: Pro vás je tělo skutečné, pro mne žádné tělo neexistuje. Já, tak jak mne vidíte, existuji jenom ve vaší představivosti. Až mne budete potřebovat, určitě mne zase uvidíte. Ale já jsem tím nedotčen, stejně jako je Slunce nedotčeno svými východy a západy. Protože je tím nedotčeno, je jisté, že až bude potřeba, tak tu bude. Vy jste posedlý poznáním, já ne. Já nemám ten pocit nejistoty, který vás nutí, abyste se dožadoval poznání. Jsem zvědavý, jako je zvědavé dítě. Ale není ve mně žádný strach, který by mne nutil hledat úlevu v poznání. Proto se nestarám o to, zda budu znovuzrozen, nebo jak dlouho bude trvat svět. To jsou otázky zrozené ze strachu.
Tazatel: Jednou jste říkal, že základem pro vaši realizaci byla víra ve vašeho Gurua. Ujistil vás, že už jste Absolutní Skutečnost a že proto není třeba nic dalšího dělat. Věřil jste mu a zanechal jste jakéhokoli úsilí a snažení. Moje otázka zní: dospěl byste k realizaci i bez víry ve svého Gurua? Protože jste to, co jste, bez ohledu na to, zda vaše mysl věří nebo ne. Byly by vaše pochybnosti překážkou pro Guruova slova a způsobily by, že budou jeho slova neúčinná?
Maharádž: Ano, řekl jste to správně, slova by neměla účinek – ale jenom dočasně.
T: A co by se stalo s energií či silou Guruových slov?
M: Zůstala by latentní, neprojevená. Ale celá vaše otázka je založena na nepochopení. Mistr, žák, láska a důvěra mezi nimi, to je jeden jediný fakt, nikoliv několik nezávislých faktů. Jeden je součástí druhého. Bez lásky a důvěry by nebyl ani Guru, ani žák, ani žádný vztah mezi nimi. Je to jako když zmáčknete vypínač, abyste rozsvítil lampu. Světlo vznikne proto, že je tu jednota tvořená lampou, kabely, vypínačem, transformátorem, vedením vysokého napětí a elektrárnou. Když bude kterýkoli z těchto článků chybět, lampa se nerozsvítí. Nesmíte oddělovat to, co je neoddělitelné. Slova nemohou vytvářet fakta; slova fakta jenom popisují nebo překrucují. Ale fakta jsou vždy neverbální.
T: Pořád tomu nerozumím. Mohou zůstat Guruova slova nenaplněna, nebo se musí nevyhnutelně naplnit?
M: Slova realizovaného člověka se nikdy neminou účinkem. Čekají, až nastanou vhodné podmínky, aby se mohla projevit, což může nějakou dobu trvat, ale to je přirozené, protože je čas setí a je čas sklízení. Ale Guruovo slovo je semeno, které nemůže zaniknout. Je samozřejmé, že to musí být opravdový Guru, který je za tělem a myslí, i za samotným vědomím, za časem a prostorem, za dualitou i jednotou, nepochopitelný a nepopsatelný. Dobří lidé, kteří jsou sečtělí a mohou vám toho mnoho říci, vás mohou naučit spoustu užitečných věcí, ale nejsou to skuteční Guruové, jejichž slova by se nevyhnutelně naplnila. I oni vám sice mohou říkat, že jste Nejvyšší Skutečnost, ale k čemu vám to bude?
T: Pokud se z nějakého důvodu stane, že jim přesto uvěřím a budu je poslouchat, znamená to, že jsem prohrál?
M: Pokud jste schopen někomu uvěřit a poslouchat ho, nebude to trvat dlouho a vy najdete opravdového Gurua, nebo spíše on najde vás.
T: Stane se Guruem každý, kdo poznal Já, nebo může existovat člověk, který je znalcem Skutečnosti, a přesto není schopen ostatním pomoci?
M: Pokud znáte to, co učíte, můžete učit to, co znáte. Tady je znalost a učení jedno a totéž. Ale Absolutní skutečnost je za obojím. Samozvaní Guruové mluví o vyzrávání a úsilí, o zásluhách a dosažení, o soudu a milosti; to všechno jsou ale jenom mentální konstrukce, projekce závislé mysli. Místo aby pomáhali, jen překážejí.
T: Jak mohu zjistit, komu mám věřit a komu ne?
M: Nevěřte nikomu, dokud se nepřesvědčíte. Opravdový Guru vás nikdy nebude ponižovat, ani vás nebude odvádět od vašeho já. Bude vás naopak neustále přivádět zpět k faktu, že jste vnitřně dokonalý, a bude vás povzbuzovat, abyste hledal uvnitř. Ví, že nepotřebujete nic, dokonce ani jeho, a bude vám to neúnavně připomínat. Ale samozvaný Guru se stará víc o sebe než o své žáky.
T: Říkal jste, že Skutečnost je za poznáním a za učením o Skutečnosti. Není snad poznání Skutečnosti samo o sobě tím Nejvyšším a není snad učení důkazem jeho dosažení?
M: Poznání Skutečnosti či Já je stavem mysli. Učení druhých je pohybem v dualitě. Obojí se týká pouze mysli; satva je koneckonců pouhá guna.
T: Co je tedy skutečné?
M: Ten, kdo zná mysl jako realizovanou i nerealizovanou, kdo zná nevědomost i poznání jakožto stavy mysli, je skutečný. Když dostanete diamanty smíchané se štěrkem, můžete je ve štěrku najít, ale také nemusíte. Vše záleží na vašem zraku. Kdybyste neměl zrak, nebyla by tu ani šeď štěrku, ani krása diamantů. Poznané je pouhý tvar a poznání je jen jméno. Poznávající je jenom stavem mysli. Ale Skutečnost je za tím.
T: Je jasné, že objektivní poznání věcí je něco jiného než sebepoznání. K jednomu je potřebný mozek, ke druhému nikoli.
M: Slova můžete pro účely vzájemné diskuse skládat do vět a přisuzovat jim různé významy, ale faktem zůstává, že veškeré poznání je formou nevědomosti. I ta nejpřesnější mapa je stále jenom pouhým papírem. Veškeré poznání je uloženo v paměti, je to jenom rozpomínání, kdežto skutečnost je za dualitou poznávajícího a poznaného.
T: Tak podle čeho se dá skutečnost poznat?
M: Jak zavádějící je váš jazyk! Nevědomky předpokládáte, že skutečnost je dosažitelná skrze poznání. A potom zavedete pojem poznávajícího, jenž poznává skutečnost v oblasti za poznáním. Pochopte, že aby skutečnost byla, nemusí být poznána. Nevědomost a poznání jsou v mysli, nikoliv ve skutečnosti.
T: Neexistuje-li nic takového jako poznání skutečnosti, tak jak mohu skutečnosti dosáhnout?
M: Nemusíte dosahovat toho, co už v sobě máte. Samo vaše snažení vám brání v tom, abyste byl se skutečností v kontaktu. Vzdejte se představy, že jste ji nenašel, a prostě jen dovolte, aby se na ni zaměřila pozornost vašeho vnímání, tady a teď. Toho dosáhnete tím, že odstraníte veškerý obsah své mysli.
T: Když vše, co může, odejde z mysli, co tam potom zůstane?
M: Zůstane prázdnota, zůstane uvědomění, zůstane čiré světlo vědomí. Je to jako otázka, co zůstane v místnosti, když odstraníme všechen nábytek. Zůstane nám ta nejužitečnější místnost. A když strhneme i zdi, zůstane prostor. A za prostorem a časem se nachází ono tady a teď Skutečnosti.
T: Zůstane svědek?
M: Dokud je tu vědomí, je tu i jeho svědek. Obojí vzniká a zaniká současně.
T: Je-li svědek také pomíjivý, proč je mu potom přikládána taková důle žitost?
M: Jen kvůli tomu, aby se zrušilo kouzlo poznaného, iluze, že jenom vnímatelné je skutečné.
T: Vnímání je primární, svědek je sekundární.
M: V tom je podstata věci. Dokud věříte, že pouze vnější svět je skutečný, zůstáváte jeho otrokem. Abyste se osvobodil, musí být vaše pozornost přivedena k „já jsem“, ke svědkovi. Poznávající a poznané nejsou samozřejmě dva, jsou jedním, ale aby bylo možné zrušit kouzlo poznaného, je potřeba přivést do popředí poznávajícího. Ani jeden z nich není prvotní, oba jsou odrazem nevýslovného zážitku, který je neustále nový a aktuální, nepřeložitelný, rychlejší než mysl.
T: Pane, jsem jen prostý hledající, který chodí od Gurua ke Guruovi a hledá úlevu. Má mysl je nemocná, spalovaná touhami a mrznoucí strachem. Mé dny se míhají, rudé bolestí a šedé nudou. Můj věk narůstá, zdraví ubývá, má budoucnost je temná a hrozivá. Když to tak půjde dál, budu žít v utrpení a zemřu v zoufalství. Mám nějakou naději? Nebo jsem přišel příliš pozdě?
M: Na vás samotném vůbec nic špatného není, to jenom vaše představy jsou úplně chybné. Nejste to vy, kdo trpí, touží a má strach, ale jedinec, který je vybudován na základě vašeho těla vnějšími okolnostmi a vlivy. Vy nejste tímto jedincem. To musíte mít pevně zakotveno v mysli a nikdy na to nezapomínat. K tomu je normálně potřeba dlouhá sádhana, léta askeze a meditace.
T: Má mysl je slabá a nerozhodná. Nemám na sádhanu dost síly ani vytrva losti. Můj případ je asi beznadějný.
M: Svým způsobem je váš případ naopak velice nadějný. K sádhaně existuje alternativa, a sice víra. Nemůžete-li získat přesvědčení na základě svého vlastního úspěšného hledání, tak využijte mých vlastních objevů, o které se s vámi velice rád podělím. Vidím naprosto jasně, že jste nikdy nebyl, nejste, ani nebudete oddělen od skutečnosti, že jste plností doko nalosti tady a teď a že vás nic nemůže zbavit vašeho dědictví – toho, co jste. Vůbec v ničem se ode mne nelišíte, jenom o tom nevíte. Nevíte, kdo jste, a tudíž si představujete, že jste něčím, čím ve skutečnosti nejste. Odtud pramení vaše touhy, strach a naprosté zoufalství. A nesmyslné činy, které děláte, abyste tomu unikl. Prostě mi uvěřte a žijte podle této víry. Já vás nepodvedu. Jste Nejvyšší Skutečnost, která je za světem a jeho stvořitelem, za vědomím a jeho svědkem, za jakýmkoli tvrzením i jeho odmítnutím. Pamatujte na to, myslete na to, jednejte podle toho. Vzdejte se úplně pocitu oddělenosti, spatřujte sebe sama ve všem a jednejte podle toho. Spolu s vaším konáním přijde blaženost a s blažeností i přesvědčení. Vy o sobě koneckonců pochybujete proto, že se trápíte. Štěstí, které je přirozené, spontánní a trvalé, si ani nelze představit. Ať už tu je nebo ne. Jednou začnete zakoušet mír, lásku a štěstí, které nepotřebují žádné vnější příčiny; všechny vaše pochybnosti se rozplynou. Stačí se držet toho, co jsem vám řekl, a žít podle toho.
T: Radíte mi, abych žil podle vzpomínek?
M: Podle vzpomínek žijete tak jako tak. Já vás jenom žádám, abyste nahradil staré vzpomínky vzpomínkami na to, co jsem vám řekl. Tak jako jste dříve jednal podle svých starých vzpomínek, tak teď jednejte podle těch nových. Nebojte se toho. Je zákonité, že po určitou dobu budou vznikat konflikty mezi novým a starým, ale když se rozhodně přidáte na stranu nového, budou spory brzy u konce a vy si uvědomíte ten přirozený a nenucený stav, kdy jste sám sebou a nejste klamán touhami a strachy zrozenými z iluze.
T: Mnoho Guruů má ve zvyku používat jako doklad svého požehnání turbany, hole, žebrácké misky či róby, kterými na své žáky přenášejí realizaci nebo ji u nich potvrzují. Myslím, že takové praktiky nemají žádnou hodnotu. To, co předávají, není realizace, ale namyšlenost. Jaký má smysl říkat lidem věci, které jsou sice velice líbivé, ale nepravdivé? Na jedné straně mne varujete před mnoha samozvanými Guruy, a na druhé straně po mně chcete, abych věřil vám. Proč tvrdíte, že jste výjimkou?
M: Nechci po vás, abyste věřil mně. Věřte mým slovům a připomínejte si je, já chci vaše štěstí, ne svoje. Nevěřte těm, kteří tvrdí, že je mezi vámi a vaším pravým bytím nějaká mezera, a nabízejí se jako prostředníci k jejímu překonání. Já nic takového nedělám. Ani nikomu nic neslibuji. Pouze říkáM: pokud uvěříte mým slovům a prověříte si je, poznáte sám, jak absolutně jsou pravdivá. Pokud chcete důkaz dříve, než se odvážíte to zkusit, mohu vám říci jen tohle: já jsem ten důkaz. Věřil jsem slovům svého učitele, pamatoval jsem na ně a zjistil jsem, že měl pravdu, že jsem byl, jsem a budu Nekonečnou Skutečností, která vše zahrnuje, a zároveň přesahuje. Jak jste říkal, nemáte ani čas, ani energii na zdlouhavou praxi. Já vám nabízím alternativu. Přijměte má slova, uvěřte jim a žijte nově – anebo si žijte postaru a umírejte v utrpení.
T: To vypadá příliš krásně na to, aby to byla pravda.
M: Nenechte se zmást jednoduchostí mé rady. Je jenom pár těch, kteří mají odvahu věřit tomu, co je nevinné a jednoduché. Vědět, že jste vězněm své mysli, že žijete v imaginárním světě, který jste si sám vytvořil, je počátkem moudrosti. Nechtít od ní nic, být připraven ji zcela opustit, je upřímná opravdovost. Jenom taková opravdovost, zrozená z opravdového zoufalství, může způsobit, že mi uvěříte.
T: Netrpěl jsem snad už dost?
M: Utrpení vás otupilo a vy už nejste schopen vidět jeho obludnost. Vaším prvním úkolem je uvědomit si utrpení v sobě a kolem sebe; vaším dalším úkolem je intenzivně toužit po osvobození. Samotná intenzita této touhy vás povede; žádného jiného průvodce nepotřebujete.
T: Utrpení mne otupilo natolik, že jsem lhostejný dokonce i k sobě.
M: Je možné, že vás neotupilo utrpení, ale potěšení. Prozkoumejte to.
T: Ať je příčina jakákoli, jsem otupělý. Nemám ani vůli, ani energii.
M: Ale kdepak. Máte jí dost na to, abyste udělal aspoň první krok. A každý předcházející krok vytvoří dost energie pro krok příští. Energie přichází s důvěrou a důvěra se zkušeností.
T: Je správné měnit Guruy?
M: A proč ne? Guruové jsou jako milníky. Je přirozené jít od jednoho k druhému. Každý z nich vám ukazuje směr a vzdálenost, kdežto Sadguru, věčný Guru, je cestou samotnou. Jakmile si uvědomíte, že cílem je cesta a že jste na cestě pořád, ne abyste dosáhl nějakého cíle, ale abyste si užíval její krásu a moudrost, váš život přestane být břemenem a stane se přirozeným a jednoduchým a bude sám o sobě extází.
T: Takže není potřeba uctívat, modlit se, praktikovat Jógu?
M: Trocha toho každodenního zametání, praní a koupání nemůže uško-dit. Sebe-uvědomění vám kdykoli řekne, co je potřeba udělat. Až bude vše uděláno, mysl zůstane tichá. Teď jste v bdělém stavu, jste jedinec, který má jméno a formu, raduje se a trpí. Tento jedinec tu nebyl před vaším narozením a nebude tu ani po vaší smrti. Co kdybyste se místo urputné snahy udělat z jedince něco, čím není, pokusil překročit bdělý stav a úplně opustil život jedince? Neznamenalo by to zánik jedince, byl by to jen pohled ze správné perspektivy.
T: Ještě jednu otázku. Říkal jste, že před narozením jsem byl v jednotě s čirým bytím skutečnosti. Kdo tedy rozhodl, abych se narodil?
M: Ve skutečnosti jste se nikdy nenarodil a nikdy nezemřete. Ale vy si teď myslíte, že jste tělo, či že máte tělo, a ptáte se, co vám tento stav přináší. Odpověď v rámci omezenosti iluze je tato: touha zrozená z paměti vás přitahuje k tělu a způsobuje, že si myslíte, že jste tělem. Ale to je pravda jenom z relativního pohledu. Ve skutečnosti neexistuje žádné tělo ani svět, který by tělo obsahoval; je tu jenom mentální forma, snový stav, který lze snadno rozptýlit přezkoumáním jeho reálnosti.
T: Až zemřete, vrátíte se zase zpátky? Kdybych žil dost dlouho, potkal bych vás znovu?
M: Pro vás je tělo skutečné, pro mne žádné tělo neexistuje. Já, tak jak mne vidíte, existuji jenom ve vaší představivosti. Až mne budete potřebovat, určitě mne zase uvidíte. Ale já jsem tím nedotčen, stejně jako je Slunce nedotčeno svými východy a západy. Protože je tím nedotčeno, je jisté, že až bude potřeba, tak tu bude. Vy jste posedlý poznáním, já ne. Já nemám ten pocit nejistoty, který vás nutí, abyste se dožadoval poznání. Jsem zvědavý, jako je zvědavé dítě. Ale není ve mně žádný strach, který by mne nutil hledat úlevu v poznání. Proto se nestarám o to, zda budu znovuzrozen, nebo jak dlouho bude trvat svět. To jsou otázky zrozené ze strachu.
- Návštěvník
Re: Mistr
od Návštěvník » stř 20. pro 2023 10:57:23
84. Vaším Guruem je váš cíl (z knihy Já Jsem To)
Tazatel: Říkal jste nám, že je mnoho samozvaných Guruů, ale skutečný Guru je vzácnost. Je mnoho džňáninů, kteří si myslí, že jsou realizovaní, ale jediné, co mají, je knižní poznání a vysoké mínění o sobě samém. Někdy mohou lidem imponovat či je dokonce okouzlovat a přitahují žáky, kteří kvůli nim ztrácí svůj čas prováděním zbytečných cvičení. Po pár letech, když si v sobě žák udělá inventuru, nezjistí žádnou změnu. Když si postěžuje svému Guruovi, dostane obvykle vynadáno, že se dostatečně nesnažil. Vina je svalována na nedostatek víry a lásky v žákově srdci, zatímco skutečnou vinu má Guru, který neměl právo přijímat žáky a dávat jim nějaké naděje. Jak se má člověk před takovými Guruy ochránit?
Maharádž: Proč se tolik starat o ostatní? Kdokoli může být Guruem a pokud má čisté srdce a jedná v dobré víře, nezpůsobí žákovi žádnou újmu. Nemají-li žáci výsledky, je chyba v žácích, v jejich lenosti a nedostatku sebekázně. Na druhé straně, pokud je žák opravdový a pustí se s nadšením do sádhany, určitě potká kvalifikovanějšího učitele, který ho dovede dál. Vaše otázka pramení ze tří chybných předpokladů: že se člověk musí zabývat druhými lidmi, že člověk může hodnotit druhé a že žákův pokrok je záležitost Guruovy zodpovědnosti. Ve skutečnosti je Guruova role pouze v tom, že dává žákovi pokyny a dodává mu odvahu. Žák je sám za sebe stoprocentně zodpovědný.
T: Říkalo se ale, že stačí totální odevzdanost Guruovi, a vše ostatní udělá už Guru.
M: Jistě, pokud je tu totální odevzdanost a člověk se úplně přestane starat o svou minulost, přítomnost a budoucnost, o své fyzické a duchovní jistoty, znamená to počátek nového života, plného lásky a krásy; potom už Guru není důležitý, protože žák rozbil skořápku, ve které byl uvězněn. Naprosté sebeodevzdání je samo o sobě osvobozením.
T: Co se stane, když je neschopný Guru i žák?
M: V běhu na dlouhou trať nakonec oba zvítězí. Koneckonců jejich skutečné Já není nijak dotčeno komedií, kterou dočasně hrají. Nakonec přijdou k rozumu, vyspějí a jejich vztah se přenese na vyšší úroveň.
T: Nebo se mohou rozejít.
M: Ano, mohou se rozejít. Ostatně, žádný vztah není navěky. Dualita je dočasný stav.
T: Je náhodné, že jsem vás potkal, a bude náhodné to, že se možná rozejdeme a nikdy už se nesetkáme? Nebo je mé setkání s vámi součástí kosmické hry, zlomkem velkého dramatu našich životů?
M: Skutečnost je smysluplná a to, co je smysluplné, se vztahuje ke skutečnosti. Pokud je náš vztah pro vás i pro mne smysluplný, nemůže být náhodný. Budoucnost ovlivňuje přítomnost, stejně jako minulost.
T: Jak mohu zjistit, kdo je skutečný světec a kdo ne?
M: To zjistit nemůžete, dokud nemáte jasný vhled do jeho srdce. Zdání klame. Abyste viděl jasně, musí být vaše mysl jasná a nepřipoutaná. Dokud neznáte sám sebe, jak chcete znát druhé? A pokud znáte sám sebe, potom jste tím druhým. Nechte na chvíli druhé být a zkoumejte sám sebe. Je tolik věcí, které o sobě nevíte – co jste, kdo jste, jak jste se narodil, co teď děláte a proč, kam jdete, jaký je smysl a účel vašeho života, vaší smrti, vaší budoucnosti? Máte nějakou minulost, máte budoucnost? Jak to, že žijete ve zmatku a utrpení, když celé vaše bytí touží po štěstí a míru? To jsou závažné otázky a měl byste je řešit jako první. Zjišťovat, kdo je a kdo není džňánin, není nutné, ani na to nemáte čas.
T: Já si ale přece musím pečlivě vybrat správného Gurua.
M: Buďte správný člověk a správný Guru si vás určitě najde sám.
T: Ale vy jste neodpověděl na mou otázku: jak najít toho pravého Gurua?
M: Ale já jsem vám odpověděl. Nehledejte Gurua, ani na něj nemyslete. Udělejte svým Guruem svůj cíl. Ostatně, Guru je jenom prostředek k dosažení výsledku, nikoliv samotný výsledek. Guru není důležitý, důležité je to, co od něj očekáváte. Takže, co tedy očekáváte?
T: Díky jeho milosti se stanu šťastným, silným a vyrovnaným.
M: Vy máte ale ambice! Jak může jedinec, omezený časem a prostorem, pouhé tělo a mysl, ta hromádka neštěstí mezi zrozením a smrtí, být šťastný? Samotné okolnosti jeho vzniku vylučují, aby byl šťastný. Mír, síla, štěstí, to nejsou nikdy stavy jedince, nikdo nemůže říci „můj mír“, „má síla“ – protože „moje“ znamená výlučnost, která je křehká a nejistá.
T: Já znám jen svou podmíněnou existenci; nic jiného neexistuje.
M: Tohle přece nemůžete nikdy říci. V hlubokém spánku nejste podmíněný. Jak ochotně a toužebně jdete spát a jak klidný, svobodný a šťastný jste, když spíte!
T: O tom nic nevím.
M: Vezměme to negativně. Když spíte, necítíte bolest, svázanost, ani neklid.
T: Už chápu, kam míříte. V bdělém stavu vím, že jsem, ale nejsem šťastný; v hlubokém spánku jsem také, a navíc šťastný, i když o tom nevím. Jediné, co potřebuji vědět, je to, že jsem svobodný a šťastný.
M: Přesně tak. Takže, jděte dovnitř, do stavu, který bychom mohli přirovnat k bdělému spánku, ve kterém si uvědomujete sám sebe, ale neuvědomujete si svět. V tomto stavu budete bez sebemenší stopy pochybnosti vědět, že v samotném základu svého bytí jste svobodný a šťastný. Jediný problém je v tom, že jste připoutaný k zážitkům a milujete své vzpomínky. Ve skutečnosti je to naopak – to, na co si vzpomínáte, není nikdy skutečné – skutečnost je pouze v přítomnosti.
T: Tohle všechno chápu slovně, ale nemám to vnitřně zažité. Mám to v sobě jako obraz, na který se můžu dívat. Není snad úkolem Gurua, aby tomuto obrazu vdechl život?
M: I tohle je zase přesně naopak. Obraz je živý; mrtvá je mysl. Protože je mysl utvořena ze slov a představ, jsou takové i odrazy v mysli. Mysl zakrývá skutečnost verbalizací a potom si stěžuje. Říkáte, že musíte mít Gurua, který by s vámi dělal zázraky. Ale vy si jenom hrajete se slovy. Guru a žák jsou jeden jediný celek, tak jako svíčka a její plamen. Dokud není žák opravdový, není to ještě skutečný žák. Dokud není Guru vše milující a obětavý, není to skutečný Guru. Skutečné může být zplozeno jedině Skutečným, nikdy ne neskutečným.
T: Chápu, že jsem nepravdivý. Kdo mne udělá pravdivým?
M: Samotná slova, která jste vyslovil, to udělají. Věta: „Chápu, že jsem nepravdivý“, obsahuje vše, co potřebujete ke svému osvobození. Přemýšlejte o tom, hluboce se do toho ponořte, jděte ke kořeni těchto slov; uvidíte, že to bude fungovat. Síla je ve slovu, nikoliv v jedinci.
T: Pořád vám ještě úplně nerozumím. Na jednu stranu říkáte, že je Guru nutný, ale na druhou stranu prohlašujete, že mi Guru může dát pouze radu, ale úsilí musím vynaložit já. Prosím vyjádřete se jasně – může člověk realizovat Já bez Gurua, nebo je podstatné najít opravdového Gurua?
M: Mnohem podstatnější je najít opravdového žáka. Věřte mi, že opravdový žák je něco velice vzácného, jelikož dokáže zakrátko překročit touhu mít Gurua tím, že nalezne sám sebe. Neztrácejte čas zjišťováním, zda jsou Guruovy rady založeny jenom na jeho vědomostech, nebo na skutečných vlastních zkušenostech. Prostě se jimi s důvěrou řiďte. Život vám přinese jiného Gurua, pokud to bude potřeba. Anebo se zbavte všeho vnějšího vedení a spolehněte se sám na sebe. Je velice důležité pochopit, že to, na čem záleží, není osoba Gurua, ale jeho učení. Dostanete například dopis, který vás rozpláče či rozesměje. Nezpůsobil to přece pošťák. Guru vám jenom sděluje dobré zprávy o vašem pravém Já a ukazuje vám, jak se k němu vrátit. Guru je svým způsobem poslíčkem vašeho Já. Poslíčků může být mnoho, ale vzkaz je jediný: „Buďte to, co jste.“ Nebo to můžete vyjádřit ještě jinak: dokud nepoznáte sama sebe, nemůžete vědět, kdo je váš skutečný Guru. Po realizaci zjistíte, že všichni Guruové, které jste měl, přispěli k vašemu probuzení. Vaše realizace je důkazem toho, že Guru byl skutečný. A proto jej berte takového, jaký je, dělejte to, co vám říká, s upřímností a nadšením a věřte svému srdci, že vás upozorní, kdyby něco nebylo v pořádku. Pokud vyvstanou pochybnosti, nebojujte s nimi. Přimkněte se k tomu, co je nepochybné a nechte pochybnosti svému osudu.
T: Mám Gurua a velice jej miluji, ale zda je to můj opravdový Guru, to nevím.
M: Pozorujte se. Pokud zjistíte, že se měníte k lepšímu, rostete, znamená to, že jste našel toho pravého člověka. Může být krásný či ošklivý, příjemný nebo nepříjemný, může na vás být milý či vám nadávat; na ničem z toho nezáleží, kromě toho jediného faktu, že vnitřně rostete. Pokud ne, dobře – může to být váš přítel, ale není to váš Guru.
T: Když potkám nějakého jen trochu vzdělaného Evropana a říkám mu o Guruovi a jeho učení, jeho reakce je: „Ten člověk musí být blázen, když učí takovéhle nesmysly.“ Co mu mám na to říct?
M: Přiveďte ho k sobě samému. Ukažte mu, jak málo toho o sobě ví, jaké absurdní výroky o sobě samém považuje za svatou pravdu. Říkají mu, že má tělo, že se narodil, zemře, že má rodiče, povinnosti. Učí se mít rád to, co mají rádi druzí, a bát se toho, čeho se bojí oni. Jakožto totální výtvor dědičnosti a společnosti žije podle svých vzpomínek a jedná na základě svých zvyků. Nezná sebe sama ani své opravdové zájmy, a proto se honí za falešnými cíli a je neustále frustrovaný. Jeho život i smrt jsou nesmyslné a bolestné a zdá se, že z toho není žádné východisko. Takže mu řekněte, že existuje východisko, které má na dosah ruky, nikoliv však nějaká konverze k jiné soustavě idejí, nýbrž osvobození se ode všech idejí a životních schémat. Neříkejte mu o Guruech a žácích – tento způsob uvažování pro něj není. Jeho cesta je vnitřní, on je poháněn vnitřní touhou a veden vnitřním světlem. Vybízejte jej k tomu, aby se bouřil, to v něm vyvolá odezvu. Nesnažte se mu vnucovat, že ten a ten člověk je realizovaný a může být přijímán jako Guru. Dokud nevěří sám sobě, nemůže věřit nikomu druhému. A důvěra přijde spolu se zkušeností.
T: To je tedy zvláštní! Já si vůbec nedokážu představit život bez Gurua.
M: To je záležitost temperamentu. Vy máte také pravdu. Vám stačí, když zpíváte bhadžany. Nemusíte toužit po realizaci, ani podstupovat nějakou sádhanu. Boží jméno je vše, co máte zapotřebí. Žijte podle toho.
T: Není náhodou tohle neustálé opakování několika slov trochu bláznivé?
M: Je to bláznovství, ale je to rozumné bláznovství. Každé opakování je tamas, ale opakování božího jména je satvický tamas, protože má vznešený cíl. Díky přítomnosti satvy se tamas unaví a vezme na sebe formu totální odpoutanosti, odtaženosti, vzdání se, rezervovanosti, neměnnosti. Tamas se stane pevným základem, na kterém se dá žít celistvý život.
T: Umírá to, co je neměnné?
M: Umírá jen to, co se mění. Neměnné ani nežije, ani neumírá; je to věčný svědek života a smrti. Nemůžete říci, že je to mrtvé, protože to má uvědomění. Nemůžete ale ani říci, že to je živé, protože se to nemění. Je to jako váš magnetofon. Nahrává a přehrává – všechno dělá sám. Vy jenom posloucháte. Podobně já pozoruji vše, co se děje, včetně toho, jak s vámi mluvím. Nejsem to já, kdo mluví, slova se objevují v mé mysli a potom je slyším znít.
T: Není to snad stejné u každého člověka?
M: A kdo říká, že ne? Ale vy trváte na tom, že myslíte a mluvíte, zatímco pro mne tu je myšlení a mluvení.
T: Jsou dvě možnosti. Buďto jsem našel Gurua, nebo nenašel. Co je nejlepší v každém z těchto dvou případů dělat?
M: Vy ale nejste nikdy bez Gurua, protože Guru je věčně přítomen ve vašem srdci. Někdy se může zvnějšnit a objeví se ve vašem životě jako povznášející a reformátorský faktor v podobě matky, manželky, učitele. Anebo zůstane v podobě vnitřní touhy po poctivosti a dokonalosti. Jediné, co máte dělat, je poslouchat ho a dělat to, co vám řekne. To, co po vás chce, je jednoduché – učit se sebe-uvědomění, sebe-ovládání, sebe-odevzdání. Může se to zdát obtížné, je to ale jednoduché, pokud jste upřímný a opravdový. A zcela nemožné, pokud nejste. Opravdovost je jak nutná, tak postačující podmínka. Opravdovosti se vždycky všechno podvolí.
T: Co člověka dělá upřímným a opravdovým?
M: Základem opravdovosti je soucítění. Soucítění se sebou i s druhými, zrozené z utrpení, svého i druhých.
T: Musím trpět, abych byl opravdový?
M: Nemusíte, pokud jste citlivý a zapůsobí na vás utrpení druhých, jako tomu bylo v případě Buddhy. Jste-li ale necitlivý a nelítostný, potom vám vaše vlastní utrpení začne klást nevyhnutelné otázky.
T: Já vím, že trpím, ale asi ne dostatečně. Můj život je sice nepříjemný, ale je snesitelný. Mé malé bolesti jsou vyváženy mými malými radostmi a celkově jsem na tom lépe než většina lidí, které znám. Vím, že moje situace je nejistá a že mne kdykoli může postihnout nějaké neštěstí. Musím čekat, až přijde krize, abych se vydal na cestu za pravdou?
M: Ve chvíli, kdy jste pochopil, jak křehká je vaše situace, už jste bdělý. Takže zůstávejte bdělý, pozorný, zkoumejte, vyšetřujte a objevujte chyby své mysli a těla a zbavujte se jich.
T: A kde k tomu mám najít energii? Připadám si jako ochrnutý člověk v hořícím domě.
M: I ochrnutí lidé začnou někdy ve chvíli nebezpečí chodit! Ale vy nejste ochrnutý, jenom si to myslíte. Udělejte první krok a tím začne vaše cesta.
T: Cítím, že má připoutanost k tělu je tak silná, že se prostě nedokážu vzdát myšlenky, že jsem tělo. Tahle myšlenka mne bude provázet až do smrti. Někteří lidé tvrdí, že realizace není možná, dokud je člověk naživu, a já s nimi souhlasím.
M: Dříve než budete s někým souhlasit nebo nesouhlasit, bylo by možná dobré prozkoumat samotnou ideu těla. Objevuje se mysl v těle, nebo tělo v mysli? Jistě tu musí být nejprve mysl, která si vytvoří představu „já jsem tělo“. Tělo bez mysli nemůže být „mé tělo“. „Mé tělo“ tu nevyhnutelně nemůže být, je-li mysl v klidu. Nemůže tu být ani tehdy, když je mysl hluboce ponořena v myšlenkách a pocitech. Jakmile pochopíte, že tělo je závislé na mysli, mysl na vědomí, vědomí na uvědomění, a nikoliv naopak, bude vaše otázka, zda sebe-realizace může či nemůže přijít, dokud je člověk naživu, zodpovězena. Není to tak, že se nejprve musíte osvobodit od myšlenky „já jsem tělo a mysl“, a teprve potom si můžete uvědomit své Já. Je to právě naopak – lpíte na nepravdivém proto, že neznáte to, co je pravdivé. Nutnou podmínkou k sebe-realizaci není dokonalost, ale opravdovost. Ctnosti a síly přijdou spolu s realizací, nikoliv před ní.
♥
Tazatel: Říkal jste nám, že je mnoho samozvaných Guruů, ale skutečný Guru je vzácnost. Je mnoho džňáninů, kteří si myslí, že jsou realizovaní, ale jediné, co mají, je knižní poznání a vysoké mínění o sobě samém. Někdy mohou lidem imponovat či je dokonce okouzlovat a přitahují žáky, kteří kvůli nim ztrácí svůj čas prováděním zbytečných cvičení. Po pár letech, když si v sobě žák udělá inventuru, nezjistí žádnou změnu. Když si postěžuje svému Guruovi, dostane obvykle vynadáno, že se dostatečně nesnažil. Vina je svalována na nedostatek víry a lásky v žákově srdci, zatímco skutečnou vinu má Guru, který neměl právo přijímat žáky a dávat jim nějaké naděje. Jak se má člověk před takovými Guruy ochránit?
Maharádž: Proč se tolik starat o ostatní? Kdokoli může být Guruem a pokud má čisté srdce a jedná v dobré víře, nezpůsobí žákovi žádnou újmu. Nemají-li žáci výsledky, je chyba v žácích, v jejich lenosti a nedostatku sebekázně. Na druhé straně, pokud je žák opravdový a pustí se s nadšením do sádhany, určitě potká kvalifikovanějšího učitele, který ho dovede dál. Vaše otázka pramení ze tří chybných předpokladů: že se člověk musí zabývat druhými lidmi, že člověk může hodnotit druhé a že žákův pokrok je záležitost Guruovy zodpovědnosti. Ve skutečnosti je Guruova role pouze v tom, že dává žákovi pokyny a dodává mu odvahu. Žák je sám za sebe stoprocentně zodpovědný.
T: Říkalo se ale, že stačí totální odevzdanost Guruovi, a vše ostatní udělá už Guru.
M: Jistě, pokud je tu totální odevzdanost a člověk se úplně přestane starat o svou minulost, přítomnost a budoucnost, o své fyzické a duchovní jistoty, znamená to počátek nového života, plného lásky a krásy; potom už Guru není důležitý, protože žák rozbil skořápku, ve které byl uvězněn. Naprosté sebeodevzdání je samo o sobě osvobozením.
T: Co se stane, když je neschopný Guru i žák?
M: V běhu na dlouhou trať nakonec oba zvítězí. Koneckonců jejich skutečné Já není nijak dotčeno komedií, kterou dočasně hrají. Nakonec přijdou k rozumu, vyspějí a jejich vztah se přenese na vyšší úroveň.
T: Nebo se mohou rozejít.
M: Ano, mohou se rozejít. Ostatně, žádný vztah není navěky. Dualita je dočasný stav.
T: Je náhodné, že jsem vás potkal, a bude náhodné to, že se možná rozejdeme a nikdy už se nesetkáme? Nebo je mé setkání s vámi součástí kosmické hry, zlomkem velkého dramatu našich životů?
M: Skutečnost je smysluplná a to, co je smysluplné, se vztahuje ke skutečnosti. Pokud je náš vztah pro vás i pro mne smysluplný, nemůže být náhodný. Budoucnost ovlivňuje přítomnost, stejně jako minulost.
T: Jak mohu zjistit, kdo je skutečný světec a kdo ne?
M: To zjistit nemůžete, dokud nemáte jasný vhled do jeho srdce. Zdání klame. Abyste viděl jasně, musí být vaše mysl jasná a nepřipoutaná. Dokud neznáte sám sebe, jak chcete znát druhé? A pokud znáte sám sebe, potom jste tím druhým. Nechte na chvíli druhé být a zkoumejte sám sebe. Je tolik věcí, které o sobě nevíte – co jste, kdo jste, jak jste se narodil, co teď děláte a proč, kam jdete, jaký je smysl a účel vašeho života, vaší smrti, vaší budoucnosti? Máte nějakou minulost, máte budoucnost? Jak to, že žijete ve zmatku a utrpení, když celé vaše bytí touží po štěstí a míru? To jsou závažné otázky a měl byste je řešit jako první. Zjišťovat, kdo je a kdo není džňánin, není nutné, ani na to nemáte čas.
T: Já si ale přece musím pečlivě vybrat správného Gurua.
M: Buďte správný člověk a správný Guru si vás určitě najde sám.
T: Ale vy jste neodpověděl na mou otázku: jak najít toho pravého Gurua?
M: Ale já jsem vám odpověděl. Nehledejte Gurua, ani na něj nemyslete. Udělejte svým Guruem svůj cíl. Ostatně, Guru je jenom prostředek k dosažení výsledku, nikoliv samotný výsledek. Guru není důležitý, důležité je to, co od něj očekáváte. Takže, co tedy očekáváte?
T: Díky jeho milosti se stanu šťastným, silným a vyrovnaným.
M: Vy máte ale ambice! Jak může jedinec, omezený časem a prostorem, pouhé tělo a mysl, ta hromádka neštěstí mezi zrozením a smrtí, být šťastný? Samotné okolnosti jeho vzniku vylučují, aby byl šťastný. Mír, síla, štěstí, to nejsou nikdy stavy jedince, nikdo nemůže říci „můj mír“, „má síla“ – protože „moje“ znamená výlučnost, která je křehká a nejistá.
T: Já znám jen svou podmíněnou existenci; nic jiného neexistuje.
M: Tohle přece nemůžete nikdy říci. V hlubokém spánku nejste podmíněný. Jak ochotně a toužebně jdete spát a jak klidný, svobodný a šťastný jste, když spíte!
T: O tom nic nevím.
M: Vezměme to negativně. Když spíte, necítíte bolest, svázanost, ani neklid.
T: Už chápu, kam míříte. V bdělém stavu vím, že jsem, ale nejsem šťastný; v hlubokém spánku jsem také, a navíc šťastný, i když o tom nevím. Jediné, co potřebuji vědět, je to, že jsem svobodný a šťastný.
M: Přesně tak. Takže, jděte dovnitř, do stavu, který bychom mohli přirovnat k bdělému spánku, ve kterém si uvědomujete sám sebe, ale neuvědomujete si svět. V tomto stavu budete bez sebemenší stopy pochybnosti vědět, že v samotném základu svého bytí jste svobodný a šťastný. Jediný problém je v tom, že jste připoutaný k zážitkům a milujete své vzpomínky. Ve skutečnosti je to naopak – to, na co si vzpomínáte, není nikdy skutečné – skutečnost je pouze v přítomnosti.
T: Tohle všechno chápu slovně, ale nemám to vnitřně zažité. Mám to v sobě jako obraz, na který se můžu dívat. Není snad úkolem Gurua, aby tomuto obrazu vdechl život?
M: I tohle je zase přesně naopak. Obraz je živý; mrtvá je mysl. Protože je mysl utvořena ze slov a představ, jsou takové i odrazy v mysli. Mysl zakrývá skutečnost verbalizací a potom si stěžuje. Říkáte, že musíte mít Gurua, který by s vámi dělal zázraky. Ale vy si jenom hrajete se slovy. Guru a žák jsou jeden jediný celek, tak jako svíčka a její plamen. Dokud není žák opravdový, není to ještě skutečný žák. Dokud není Guru vše milující a obětavý, není to skutečný Guru. Skutečné může být zplozeno jedině Skutečným, nikdy ne neskutečným.
T: Chápu, že jsem nepravdivý. Kdo mne udělá pravdivým?
M: Samotná slova, která jste vyslovil, to udělají. Věta: „Chápu, že jsem nepravdivý“, obsahuje vše, co potřebujete ke svému osvobození. Přemýšlejte o tom, hluboce se do toho ponořte, jděte ke kořeni těchto slov; uvidíte, že to bude fungovat. Síla je ve slovu, nikoliv v jedinci.
T: Pořád vám ještě úplně nerozumím. Na jednu stranu říkáte, že je Guru nutný, ale na druhou stranu prohlašujete, že mi Guru může dát pouze radu, ale úsilí musím vynaložit já. Prosím vyjádřete se jasně – může člověk realizovat Já bez Gurua, nebo je podstatné najít opravdového Gurua?
M: Mnohem podstatnější je najít opravdového žáka. Věřte mi, že opravdový žák je něco velice vzácného, jelikož dokáže zakrátko překročit touhu mít Gurua tím, že nalezne sám sebe. Neztrácejte čas zjišťováním, zda jsou Guruovy rady založeny jenom na jeho vědomostech, nebo na skutečných vlastních zkušenostech. Prostě se jimi s důvěrou řiďte. Život vám přinese jiného Gurua, pokud to bude potřeba. Anebo se zbavte všeho vnějšího vedení a spolehněte se sám na sebe. Je velice důležité pochopit, že to, na čem záleží, není osoba Gurua, ale jeho učení. Dostanete například dopis, který vás rozpláče či rozesměje. Nezpůsobil to přece pošťák. Guru vám jenom sděluje dobré zprávy o vašem pravém Já a ukazuje vám, jak se k němu vrátit. Guru je svým způsobem poslíčkem vašeho Já. Poslíčků může být mnoho, ale vzkaz je jediný: „Buďte to, co jste.“ Nebo to můžete vyjádřit ještě jinak: dokud nepoznáte sama sebe, nemůžete vědět, kdo je váš skutečný Guru. Po realizaci zjistíte, že všichni Guruové, které jste měl, přispěli k vašemu probuzení. Vaše realizace je důkazem toho, že Guru byl skutečný. A proto jej berte takového, jaký je, dělejte to, co vám říká, s upřímností a nadšením a věřte svému srdci, že vás upozorní, kdyby něco nebylo v pořádku. Pokud vyvstanou pochybnosti, nebojujte s nimi. Přimkněte se k tomu, co je nepochybné a nechte pochybnosti svému osudu.
T: Mám Gurua a velice jej miluji, ale zda je to můj opravdový Guru, to nevím.
M: Pozorujte se. Pokud zjistíte, že se měníte k lepšímu, rostete, znamená to, že jste našel toho pravého člověka. Může být krásný či ošklivý, příjemný nebo nepříjemný, může na vás být milý či vám nadávat; na ničem z toho nezáleží, kromě toho jediného faktu, že vnitřně rostete. Pokud ne, dobře – může to být váš přítel, ale není to váš Guru.
T: Když potkám nějakého jen trochu vzdělaného Evropana a říkám mu o Guruovi a jeho učení, jeho reakce je: „Ten člověk musí být blázen, když učí takovéhle nesmysly.“ Co mu mám na to říct?
M: Přiveďte ho k sobě samému. Ukažte mu, jak málo toho o sobě ví, jaké absurdní výroky o sobě samém považuje za svatou pravdu. Říkají mu, že má tělo, že se narodil, zemře, že má rodiče, povinnosti. Učí se mít rád to, co mají rádi druzí, a bát se toho, čeho se bojí oni. Jakožto totální výtvor dědičnosti a společnosti žije podle svých vzpomínek a jedná na základě svých zvyků. Nezná sebe sama ani své opravdové zájmy, a proto se honí za falešnými cíli a je neustále frustrovaný. Jeho život i smrt jsou nesmyslné a bolestné a zdá se, že z toho není žádné východisko. Takže mu řekněte, že existuje východisko, které má na dosah ruky, nikoliv však nějaká konverze k jiné soustavě idejí, nýbrž osvobození se ode všech idejí a životních schémat. Neříkejte mu o Guruech a žácích – tento způsob uvažování pro něj není. Jeho cesta je vnitřní, on je poháněn vnitřní touhou a veden vnitřním světlem. Vybízejte jej k tomu, aby se bouřil, to v něm vyvolá odezvu. Nesnažte se mu vnucovat, že ten a ten člověk je realizovaný a může být přijímán jako Guru. Dokud nevěří sám sobě, nemůže věřit nikomu druhému. A důvěra přijde spolu se zkušeností.
T: To je tedy zvláštní! Já si vůbec nedokážu představit život bez Gurua.
M: To je záležitost temperamentu. Vy máte také pravdu. Vám stačí, když zpíváte bhadžany. Nemusíte toužit po realizaci, ani podstupovat nějakou sádhanu. Boží jméno je vše, co máte zapotřebí. Žijte podle toho.
T: Není náhodou tohle neustálé opakování několika slov trochu bláznivé?
M: Je to bláznovství, ale je to rozumné bláznovství. Každé opakování je tamas, ale opakování božího jména je satvický tamas, protože má vznešený cíl. Díky přítomnosti satvy se tamas unaví a vezme na sebe formu totální odpoutanosti, odtaženosti, vzdání se, rezervovanosti, neměnnosti. Tamas se stane pevným základem, na kterém se dá žít celistvý život.
T: Umírá to, co je neměnné?
M: Umírá jen to, co se mění. Neměnné ani nežije, ani neumírá; je to věčný svědek života a smrti. Nemůžete říci, že je to mrtvé, protože to má uvědomění. Nemůžete ale ani říci, že to je živé, protože se to nemění. Je to jako váš magnetofon. Nahrává a přehrává – všechno dělá sám. Vy jenom posloucháte. Podobně já pozoruji vše, co se děje, včetně toho, jak s vámi mluvím. Nejsem to já, kdo mluví, slova se objevují v mé mysli a potom je slyším znít.
T: Není to snad stejné u každého člověka?
M: A kdo říká, že ne? Ale vy trváte na tom, že myslíte a mluvíte, zatímco pro mne tu je myšlení a mluvení.
T: Jsou dvě možnosti. Buďto jsem našel Gurua, nebo nenašel. Co je nejlepší v každém z těchto dvou případů dělat?
M: Vy ale nejste nikdy bez Gurua, protože Guru je věčně přítomen ve vašem srdci. Někdy se může zvnějšnit a objeví se ve vašem životě jako povznášející a reformátorský faktor v podobě matky, manželky, učitele. Anebo zůstane v podobě vnitřní touhy po poctivosti a dokonalosti. Jediné, co máte dělat, je poslouchat ho a dělat to, co vám řekne. To, co po vás chce, je jednoduché – učit se sebe-uvědomění, sebe-ovládání, sebe-odevzdání. Může se to zdát obtížné, je to ale jednoduché, pokud jste upřímný a opravdový. A zcela nemožné, pokud nejste. Opravdovost je jak nutná, tak postačující podmínka. Opravdovosti se vždycky všechno podvolí.
T: Co člověka dělá upřímným a opravdovým?
M: Základem opravdovosti je soucítění. Soucítění se sebou i s druhými, zrozené z utrpení, svého i druhých.
T: Musím trpět, abych byl opravdový?
M: Nemusíte, pokud jste citlivý a zapůsobí na vás utrpení druhých, jako tomu bylo v případě Buddhy. Jste-li ale necitlivý a nelítostný, potom vám vaše vlastní utrpení začne klást nevyhnutelné otázky.
T: Já vím, že trpím, ale asi ne dostatečně. Můj život je sice nepříjemný, ale je snesitelný. Mé malé bolesti jsou vyváženy mými malými radostmi a celkově jsem na tom lépe než většina lidí, které znám. Vím, že moje situace je nejistá a že mne kdykoli může postihnout nějaké neštěstí. Musím čekat, až přijde krize, abych se vydal na cestu za pravdou?
M: Ve chvíli, kdy jste pochopil, jak křehká je vaše situace, už jste bdělý. Takže zůstávejte bdělý, pozorný, zkoumejte, vyšetřujte a objevujte chyby své mysli a těla a zbavujte se jich.
T: A kde k tomu mám najít energii? Připadám si jako ochrnutý člověk v hořícím domě.
M: I ochrnutí lidé začnou někdy ve chvíli nebezpečí chodit! Ale vy nejste ochrnutý, jenom si to myslíte. Udělejte první krok a tím začne vaše cesta.
T: Cítím, že má připoutanost k tělu je tak silná, že se prostě nedokážu vzdát myšlenky, že jsem tělo. Tahle myšlenka mne bude provázet až do smrti. Někteří lidé tvrdí, že realizace není možná, dokud je člověk naživu, a já s nimi souhlasím.
M: Dříve než budete s někým souhlasit nebo nesouhlasit, bylo by možná dobré prozkoumat samotnou ideu těla. Objevuje se mysl v těle, nebo tělo v mysli? Jistě tu musí být nejprve mysl, která si vytvoří představu „já jsem tělo“. Tělo bez mysli nemůže být „mé tělo“. „Mé tělo“ tu nevyhnutelně nemůže být, je-li mysl v klidu. Nemůže tu být ani tehdy, když je mysl hluboce ponořena v myšlenkách a pocitech. Jakmile pochopíte, že tělo je závislé na mysli, mysl na vědomí, vědomí na uvědomění, a nikoliv naopak, bude vaše otázka, zda sebe-realizace může či nemůže přijít, dokud je člověk naživu, zodpovězena. Není to tak, že se nejprve musíte osvobodit od myšlenky „já jsem tělo a mysl“, a teprve potom si můžete uvědomit své Já. Je to právě naopak – lpíte na nepravdivém proto, že neznáte to, co je pravdivé. Nutnou podmínkou k sebe-realizaci není dokonalost, ale opravdovost. Ctnosti a síly přijdou spolu s realizací, nikoliv před ní.
♥
- Návštěvník
Nisargadatta byl opravdu velmi temperamentní. Re: Mistr
od P.etra » stř 20. pro 2023 12:32:56
Sri Nisargadatta Maharaj on Death
....
Jean Dunn, úzká žáčka Maharadže a vydavatelka více knih s jeho rozhovory, ho líčí takto:
"Maurice Frydman popsal tohoto velkého učitele jako srdečného, chápavého, velmi bystrým způsobem humoru plného, absolutně nebojácného a pravdivého - jako někoho, kdo všechny, kteří k němu přišli, inspiroval, vedl a podporoval. Jiní ho popsali jako "tygra". Byl vším, co bylo potřeba: laskavý, jemný, trpělivý, strohý, příkrý, netrpělivý. Nálady jím procházely jako letní vánek a sotva se ho dotkly."
....
Jean Dunn, úzká žáčka Maharadže a vydavatelka více knih s jeho rozhovory, ho líčí takto:
"Maurice Frydman popsal tohoto velkého učitele jako srdečného, chápavého, velmi bystrým způsobem humoru plného, absolutně nebojácného a pravdivého - jako někoho, kdo všechny, kteří k němu přišli, inspiroval, vedl a podporoval. Jiní ho popsali jako "tygra". Byl vším, co bylo potřeba: laskavý, jemný, trpělivý, strohý, příkrý, netrpělivý. Nálady jím procházely jako letní vánek a sotva se ho dotkly."
- P.etra
Re: Mistr
od Návštěvník » ned 04. úno 2024 14:38:44
Otázka: Kdo jsou skuteční Mistři dnešního světa? Můžete některé z nich jmenovat?
Papajı: Existuje jen jeden skutečný Mistr a ten je neznámý. Nemá žádné jméno, žádnou formu a žádný příbytek.
Otázka: Kdo je vaším vlastním Mistrem?
Papaji: To je neznámo.
Otázka: Říkáte nám, abychom to ‚nechali být‘, ale je to velmi obtížné.
Papaji: To proto, že máte představu, že ‚nechat být‘ je něco, co musíte udělat. Přemístit se z jednoho místa na druhé může být obtížné, pokud je cesta dlouhá a náročná. Ale když se vůbec nemusíte hýbat, jak můžete říct, že je to těžké? Stačí se vzdát myšlenky, že musíte něco udělat nebo někam dotáhnout. To je vše, co musíte udělat.
Otázka: Ale když řeknete: Není to těžké, k čemu je Mistr? Proč trváte na tom, že ho potřebujeme, když je to tak snadné?
Papaji: Byli jste podmíněni věřit, že lano je had. Mistr je potřeba, aby vás přesvědčil, že lano je skutečně lano. Říká vám jen o tom, co je pravdivé a skutečné, protože trváte na víře v to, co je nepravdivé a nereálné. Jakmile najdete svou původní přirozenost, už Mistra nepotřebujete.
Otázka: Může mi Mistr říci, co se děje, když tam probíhá přenos Guru-žák? Protože se paradoxně zdá, že se nic neděje.
Papaji: Mistr vydává slovo pravdy a žák naslouchá. Když neexistuje žádná touha po výsledku nebo následku, žákovi se ukáže původní stav, který pak funguje spontánně. Stává se to samo od sebe.
Otázka: Pokud vás hledající opustí a odejde k jinému duchovnímu Mistrovi, co uděláte?
Papaji: Kam můžu jít? kamkoli jde, jsem já.
- Návštěvník
Příspěvků: 20
• Stránka 1 z 1
Kdo je online
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků