Eduard Tomáš - Jaký je cíl duchovních nauk?

[Návštěvník]

Kdysi se konalo na nebi shromáždění nejvyšších mudrců a Bohů. Byl tam i Šri Krišna, Šri Vašista, Gautama Budha, Vasvamitra a mnoho jiných mudrců, zakladatelé náboženství a Bohů bez počtu. Každý hájil svůj vlastní duchovní systém a prohlašoval jej za lepší než ostatní duchovní cesty. Kdo je měl rozsoudit? Podle jejich chování nedalo se dílo rozlišit. Někteří byli v samadhi, někteří filosofovali, jiní zas byli zabráni nejrůznějšími pracemi, jiní byli plni lásky k Absolutnu a opět jiní se chovali tak prostě jako obyčejní lidé. Všichni byli však stejného, tj. nejvyššího řádu svatosti a moudrosti. I obrátili se na samotného Brahmu, aby rozhodl, který duchovní sytém a jaké pojetí Absolutna je nejlepší. „To bych také rád věděl“, pravil Brahma-tvořitel, ale je tu přece Riši Parasvara, ten je vševědoucí, ten to bude vědět. Ale tu jeden z Bohů Šiva vytušil, že by Rišiové neměli ani k vševědoucímu důvěru a řekl: „Já sám nevidím, která z metod by byla ta pravá, ale meditujme na Bohyni, na Její Veličenstvo, Nejvyšší inteligence, ženskou tvář Absolutna, Nepodmíněné Vědomí všeho, a pak budeme schopni porozumět z Její Milosti i nejjemnějším Pravdám.“

I počali všichni Bohové a mudrci meditovat o jejím Božském Majestátu, Transcedentálním Vědomím, Královně Nebes pronikající všemi třemi stavy života, bděním, snem i hlubokým spánkem…

Takto invokována zjevila se ve svoji slávě jakožto Transcedentální Hlas v prostoru čirého Vědomí. A oni Ho slyšeli hovořit jako Hlas hromu a nebes:

„Vyjádřete se rychle, Rišiové! Přání těch, kteří se mě oddali, budou splněna okamžitě!“

Slyšíce svatý Hlas, Rišiové i Bohové padli u vytržení na tvář a pozdravivše Bohyni, zjevili ji svou pokornou prosbu:
„Řekni nám, ó laskavá, ty nikdy nezrozená, jež jsi stále mladá a nikdy nezestárneš, kteráž jsi esencí všeho, a přece bez jádra individuality, Královno světů, řekni nám, který z prostředků je nejpřiměřenější k dosažení Tebe a jaké pojetí Absolutna je nejlepší?“

Takto vyzvána pravila Bohyně všeho vědění:

„Jsem abstraktní inteligence, ze které vesmír počíná a do níž se rozpouští jako obraz v zrcadle. Nevědomý zná mě jako hrubý svět, moudrý však mne zná jako své vlastní čiré Bytí. Má konkrétní forma je věčný pár, tj. svrchovaný Pán všeho plus energie, vždy v nerozděleném spojení, přebývající jako věčné vědomí v bdění, snění i spánku. Bozi, lidé, hadi i nadlidské bytosti, všichni jsou projevem mne. Projevují se nejrůznějšími způsoby, a přece zůstávám neposkvrněna, neboť Absolutno je mé bytí. Jsem neomezena. Ač nejsem začleněna v nic a nižádným způsobem a jsem stále svobodna, skrývám svou moc zvanou Maya a kryji se nevědomostí, která se projevuje jako přání a touhy. Rodím se a zrozuji jako Individuum, až zmoudřevši, hledám Učitele a Mudrce, zvídám Pravdu od nich, provádím ji v praxi a konečně se stávám vyproštěnou.
Nejpřiměřenější z prostředků mého dosažení je mentální obrazotvornost, vztahující se k Bohu, čili savikalpa samadhi.
Očišťuje, posiluje, činí mysl schopnou pozbýti své Já. Je to vzývání Abstraktní Inteligence v konkrétní formě. Je nejen nejvýš užitečná, ale i nesmírně složitá. Jak by se jinak mohl člověk stát připraveným k neduální realizaci bez jejího požehnání? Nevědomost přeci nelze odstranit přímo, ale je možno ji postupně odklidit přechodem ze savikalpa do nirvikalpa při vzkříšení člověka z nevědomosti do vědomosti. Jen tak se může úplně ponořit do Já, kde není již vědomí odděleného od prostého vědomí blažené existence Bytí.
To je nirvikalpa samadhi. Vybrav si i z něho vidí člověk svět právě tak jako každý jiný člověk, ale jeho stanovisko je nyní docela změněno. On je nyní schopen znát své činné Já a nadále je již nezaměňuje za své ego. Toto je sahaža nirvikalpa samadhi, vyvrcholení realizace.
Ten, kdo mě takto poznává a zná, je dokonalý mezi moudrými a není rozdílu mezi mnou a jím. A co jsem nyní řekla, je odpověď na vaše otázky“, pravila Bohyně. „Nadále není potřeba, abyste byli zmateni pochybnostmi“, dohovoříc Transcedentální Inteligence utichla.

Pak všichni Rišiové pozdravili Šivu i ostatní Bohy a odebrali se ke svým příbytkům.

To je výtah z citované knihy „Tripura Rahasya“. Její pojetí Pravdy i cesty k ní, odpovídá v mnohém tajné Nauce „Tumo“.

(Eduard Tomáš - Tajné nauky Tibetu)

[Návštěvník]

Co je pravda?

Zažili jste někdy z ničeho nic krásnou náladu? Pocit míru, uvolnění, osvobození - a třeba jen na malý okamžik? Tak to je právě ono. Aspoň z jisté části je to ono. A člověk si vždycky přeje, aby to co nejdéle zůstalo, pokud možno trvale, ale to se mu, bohužel, nikdy nepodaří. Dokud neví a nepozná, jak to provést a kde by vlastně měl své štěstí hledat. Či vlastně, kde a jak je opět najít. A protože je nehledá soustavně a taky ne vždycky doopravdy, nedaří se mu to.
Proto bývá život lidí často velmi nudný, nedokonalý, plochý, někdy i smutný a šedivý. To platí pro většinu lidí na tomto světě, bohužel. A člověk to pak zahání všelijak. I pochybnými zábavami nebo pitím nebo zbytečnou činností a někdy dokonce i drogami. Někdy ovšem člověk také zažívá opravdové štěstí. To když se třeba na chvíli odosobní, ztiší a vnitřně povznese, třeba při pohledu na vzdálený obzor nebo na tichou noční oblohu plnou hvězd nebo i při nenadálém úleku a strachu a také při velké, opravdové a hluboké lásce člověka k člověku. Tyto zážitky vnitřního štěstí a blaha bývají často nahodilé a někdy i neúplné. Nikdy, bohužel, to nebývá trvalé, vždycky jen dočasné. Věřte mi, že pokud vůbec člověk může v tomto životě zažít takové nahodilé chvilky opravdového štěstí, že jsou to vlastně jen zbytky z bohatého stolu naší duše. Stoprocentní kontakt s živým prazákladem našeho života je přece jenom něco jiného. Je nesmírně inspirující.
Slovy se nedá popsat stav, v němž se nachází člověk, který poznává pravdu. Co je to pravda? Na tuto otázku, když mu ji položil Pilát, i Ježíš mlčel. Protože je to opravdu nepopsatelná a taky nepředstavitelná zkušenost. Živý jas a mír a tichá moudrost, která odstraní dosavadní klam o nás i o světě, jako když mocný vítr foukne do pápěří. A je to i největší dobrodružství našeho života. Daleko hlubší stav než je člověk běžně zvyklý zažívat, ale přitom je to stav jemu vlastní. zkušeností poznává, že je to jeho přirozený stav.
Království nebeské je ve vás," jak jinde řekl Kristus. Tento stav je možno naštěstí realizovat. Nikoliv až po smrti, ale ještě v tomto životě, když se to umí. Já vím, že to zní jako pohádka z Tisíce a jedné noci, ale je to pohádka, kterou můžete, přátelé, zažít sami, sami se sebou. Jen zkuste začít hledat. Můžete se ptát: A co když člověk v žádnou duši nevěří? No, pravda, když člověk v duši nevěří, proč by ji vůbec hledal? Ale to neznamená, že ji nemá. Existují cesty, říká se jim jóga a mystika, které vás k prazákladu vašeho života přivedou.
Jóga. Co je to vlastně jóga? Jóga je široký pojem pro ovládání mysli a ovšem také těla. Například hathajóga. To jsou tělesná cvičení různých pozic, tzv. ásan, s nutností vydržet v nich po nějakou dobu. To je velmi dobré k upevnění zdraví, pro dobrou kondici, pro udržení duchovní i tělesné svěžesti, ale není to ještě přímý směr sebepoznání, i když je prospěšný v přípravných fázích každé duchovní cesty. Ale nám půjde spíš o praxi jógové nebo mystické filozofie a o jejich naplnění poznáním sama sebe. Souhrn návodů, které poskytuje prastará jógová filozofie, si klade stejné cíle jako mystika, která je bližší západu.
Obě, jak jóga, tak mystika, jdou cestou intuitivního poznávání, které má stejný cíl - a tím je splynutí s Bohem. Stoupencům těchto směrů duchovního poznání jde, na rozdíl od většiny náboženství, o přímý kontakt s duší člověka. Vyvíjejí proto úsilí směřující k prožitku totožnosti a splynutí s Bohem, s božskou podstatou veškerého bytí.
Protože to možná zní trochu cize a nepochopitelně, pokusím se vám to přiblížit přirovnáním: Představte si nekonečný provaz, na kterém jsou smyčky. Každá smyčka začíná a končí v uzlíku, pochopitelně. Ty smyčky, to jsou jakoby stvořené individuality a uzlík představuje jejich nevědomost o tom, že jsou součástí nekonečného provazu. Teprve když se uzel nevědomosti na provazu rozváže a smyčka splyne s nekonečným provazem, z něhož byla vytvořena, pozná se, že oddělenost smyčky byla jen zdánlivá a provázek že je vlastně jednotný, nekonečný, univerzální. Oddělenost byla nejen zdánlivá, ale také jen dočasná. A stejné je to, přátelé, s námi: Klid a pohyb v jednotě, rub a líc jedné mince.

http://zivotni-energie.cz/eduard-tomas.html

[Návštěvník]

Temná noc duše

Mystikové a jógini považují tento stav za největší zkoušku života.


Já bych však neřekl, že je to jen zkouška. Podle mne je to prostě pád. Nepřichází v začátcích hledání, ale až později, po jistých hlubších duchovních zkušenostech. Není to ovšem trest za naše hříchy, jak si mnozí myslí. Naopak, je to duchovní výzva pomocných božských sil, výzva k duchovnímu pokroku. Zkušenost je to ovšem přesto strašná. Já, protože znám toto období až moc dobře, jsem tomu říkal pád rovnou do pekla. Prodělal jsem ho také, i když je to už hezká řádka let.

Je to pád, který se projevuje jako silný nedostatek duchovní moudrosti, jako naprosté neštěstí. Jen si to představte. Jste už jakž takž pokročilí, takže máte naprostou nechuť, ba přímo odpor ke všemu, co je povrchní, plytké a stupidní, všední a šedé, a celým svým srdcem toužíte po nadpozemské blaženosti, protože jste ji již mnohokrát okusili. A zčistajasna je všemu konec, ono nadpozemské vás najednou nechce. A vy ani nevíte proč. Následkem toho, jak sílí vaše duchovní touha, sílí i vaše neštěstí a temnota, a duchovní tma se stává neproniknutelnou.

Jedná se, pravda, o očišťující proces, ale vy to nevíte. Nevíte, že je to očišťující proces, který vás má naučit hlubšímu sebeodevzdání a pokoře -já to aspoň nevěděl a můj přítel také ne, protože nám to nikdo neřekl a nikdo neporadil. Dal byste celý život za jediný paprsek duchovního světla nebo aspoň naděje, ale nakonec jste zbaven i tohoto přirozeného toužení a hlavně jakékoli naděje, protože i ta se ztratí. Vypaří se bez varování a vám se zdá, že je to naprostý konec a zmar všeho - štěstí i života.

Proč ještě žít? Staré špatné dávno zapomenuté sklony, o nichž jste měl za to, že jste je už dávno překonal, se znovu objevují a napadají vás jako nezranitelné hydry a lákají vás, abyste se k nim opět a opět vrátil a utápěl v nich svůj čas. Ale ani tím to ještě nekončí. Na všechno nakonec padá neplodná, mrtvá, zatuchlá rezignace. A vaše vůle je nyní tak oslabena, že udělá i to, co by nikdy dřív neudělala.

Je to hrozná doba. Nejčernější období života, jaké znám. Duchovní světlo, které vás již oživovalo a znovu a znovu vracelo k životu, nyní zhaslo docela a zůstává jen bezcílný strach a beznadějná duchovní nejistota s přesvědčením, že to tak už bude asi navždy. Navždy! Snad až do skonání světa.

Co má člověk za těchto okolností dělat? Nic, leda snad umřít. Ale ani to se mu nepovede. Jako se to ještě nikdy nikomu v temné noci duše nepovedlo. Proč? Protože temná noc duše je nejen zkouškou, ale vlastně i milostí, jak už jsem řekl. Je to nejvyšší milost Božích sil na duchovní cestě.

I když vaše duchovní cvičení nevedou k ničemu a člověk je tak zoufalý a osamělý jako ten zpuchřelý kůl v plotě, temná noc duše není ničím jiným než milující milostí nejvyššího Já.


A potom uprostřed největší tmy a tísně přichází zvrat. Náhle, když už jste nic nechtěli a ani nemohli chtít a na všechno naprosto rezignovali, náhle je tu světlo vyšší a jasnější než kdykoli jindy a vaše meditace se změní v koncentraci, koncentrace v kontemplaci a kontemplace v duchovní jas. Tak jsem to zažil kdysi já sám, a proto vím, o čem mluvím. A právě tak to zažil i můj dobrý přítel. Co mu zbývalo? To, co je příznačné pro tuto situaci, totiž změnit taktiku. Odložit, ba přímo zavrhnout dosavadní evoluční postup dlouhé cesty, na které dosud pracoval tolik trapných let, a nastoupit krátkou duchovní cestu uvědomění. Uvědomění si toho, čím odjakživa člověk je - svého vlastního božství.

To však znamená jediné - cele se obrátit k samotné pravdě, ke zdroji existence a dovolit jí, aby pronikla celou vaší bytostí, myšlenkami, žádostmi, vírou i altruistickou činností, a setrvat tak už napořád a stále. A bez ustání si připomínat védántickou pravdu, že božství není něčím, co má být jednou dosaženo, ale zeje a žije v člověku stále už ted a právě teď, v každém současném okamžiku života. Přestat se proto po božském pachtit a těžce o ně usilovat, jako to dělal můj přítel a jak jsem to po celá dlouhá léta dělal i já, a prostě se mu odevzdat.

Zdroj: Eduard Tomáš - Živá věčnost - paměti mystika II.
https://usmev-v-nas.webnode.cz/news/temna-noc-duse/

[Návštěvník]

http://gahvara.cz/atharvana/%C5%9B%C3%A ... A1nda.html

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Protože to možná zní trochu cize a nepochopitelně, pokusím se vám to přiblížit přirovnáním: Představte si nekonečný provaz, na kterém jsou smyčky. Každá smyčka začíná a končí v uzlíku, pochopitelně. Ty smyčky, to jsou jakoby stvořené individuality a uzlík představuje jejich nevědomost o tom, že jsou součástí nekonečného provazu. Teprve když se uzel nevědomosti na provazu rozváže a smyčka splyne s nekonečným provazem, z něhož byla vytvořena, pozná se, že oddělenost smyčky byla jen zdánlivá a provázek že je vlastně jednotný, nekonečný, univerzální. Oddělenost byla nejen zdánlivá, ale také jen dočasná. A stejné je to, přátelé, s námi: Klid a pohyb v jednotě, rub a líc jedné mince.

A nyní, přátelé, abychom si nejdřív sami v sobě ověřili naše meditační a introspektivní a jiné schopnosti a také naši schopnost soustředivosti, zkusíme si spolu malé cvičení, které je sice pro začátek trochu neobvyklé, ale pro náš účel, tzn. prověření našich schopností, bude velmi dobře vyhovovat.

V indických védách se dočteme, že každá věc, oni říkají jsoucnost, že každá jsoucnost má pět charakteristik. A to: bytí neboli existenci, vědomí, blaho, jméno a tvar. Ty tři první (bytí, vědomí a blaho) jsou božské, neboť jsou přímo součástí božského tvoření a stvoření a říká se jim také existence, poznatelnost a přitažlivost. Ty dvě další, jméno a tvar, jsou tzv. charakteristikami světa neboli lidské. Jméno a tvar známe dobře, neboť jsou zjevné a viditelné, resp. obvykle chápané našimi smysly. Ty první tři ale - bytí, vědomí a blaho - neznáme. Neznáme je vůbec anebo jen povrchně. Ačkoliv jsou přítomny všude, ve všech věcech, ve všech zvířatech, v lidech, v zemi, ve vodě, ve vzduchu... Jsou to charakteristiky božské, univerzální. Ve věcech jsou označovány jako brahma a v člověku jako átman. Tyto pojmy a některé další jsou převzaty ze sanskrtu.

A nyní pozor, přátelé. Co zbude z lidí a věcí, když si odmyslíme jejich jména a tvary?

No, přirozeně, absolutní bytí, absolutní vědomí a absolutní blaženost, čili Bůh. Tato skutečnost je metafyzickým odůvodněním jógové filozofie a vyplývají z ní všechny jógové nebo mystické metody bez výjimky. Absolutno, nebo chcete-li Bůh, je všude, ve všech jsoucnostech. Pro člověka však je Bůh nejblíž v něm samém, čili v člověku.

Nyní o něm, čili o Bohu, tedy už víme, ale neznáme ho. Nuže, posaďte se teď pěkně uvolněně na židli, do křesla nebo kde jinde rádi ve chvílích klidu sedáváte, dvakrát nebo třikrát zhluboka vydechněte a zase nadechněte. Nespěchejte přitom. Tak ještě jednou. Prudký, silný výdech a plynulý hluboký nádech. Myšlenky, které se vám asi stále ještě honí v hlavě vás nezajímají, jsou vám úplně lhostejné. Teď jen uvolňujete své tělo a současně i svou mysl. Až to budete opakovat sami, můžete ještě tak dva nebo tři nádechy a výdechy přidat. A teď si uvědomte, že nejste jenom jménem a tvarem, to zanmená tělem ani pouhými myšlenkami nebo city. Vy jste především samým prazákladem svého života, to znamená bytím, vědomím a blažeností. Čili nekonečným jástvím, božstvím, které všechno ostatní oživuje, osvětluje a také pozoruje.

I když jste v podstatě posledními pozorovateli všech možných jmen a tvarů, sami sebe bohužel neznáte. Proč?

Protože se stále díváte jen ven a nikdy dovnitř. A proto nyní obraťte svou pozornost do duchovního srdce. To je tam, kam mimoděk ukážete prsty pravé ruky, když řeknete "já", čili na střed hrudi, maličko doprava. A uvědomte si ještě jednou, že opravdu nejste jen tělem ani jen myšlenkami nebo city a položte si do tohoto místa vpravo od středu hrudi, do svého duchovního srdce, tichou otázku: "Kdo jsem vlastně já?" Na tuto otázku si neodpovídejte. Jen se stále tiše soustřeďte na myšlenku "já" ve formě citové oddanosti nekonečnému JÁSTVÍ, z něhož tato myšlenka pramení. Je to takový tázací postoj. Už to nemusí být zájmeno, už to nemusí být víceméně ani myšlenka, jeno postoj vnitřního dotazování k absolutnímu JÁSTVÍ. Nenechte se přitahovat k četným myšlenkám, které se mohou objevit právě teď, počátkem této malé meditace, ale buďte od nich jakoby odděleni, vzdáleni jakoby clonou lhostejnosti a nezájmu. Asi jako člověk který si říká: "Ať se to či ono odehrává nebo může odehrát v této mysli, já budu pouhým svědkem." Vytrvalé cvičení tohoto jednoduchého postoje mysli s vytrvalým upřením pozornosti na VĚDOMÍ, čili na Já, vás především zbaví pocitu egoismu a pokud udržíte tento tázací postoj déle, přinese vám i pravou odpověď na vaši otázku. Opakuji: neodpovídejte si nikdy sami, ale čekejte trpělivě a odevzdaně s vnitřním pocitem lásky k tomu, jehož se tážete a jemuž jste oddáni. Odpověď, jak už jsem řekl, nepřijde slovy, ale ve formě jemného vnitřního pochopení, poznání, vycítění, respektive porozumění vaší vlastní podstatě.

Tento jemný, ale pevný tázací postoj udržujte asi půl hodiny. Možná, že odpověď ve formě duchovního záblesku, velice jemného záblesku, přijde ještě dnes. Většina z vás bude však muset přece jen toto cvičení ještě pravděpodobně mnohokrát opakovat, než se odpověď dostaví. To záleží, přirozeně, an duchovní pokročilosti. Opravdovost, pokora a trpělivost jsou nutné v každém případě. Vždyť to, co bylo, přátelé, miliony let, ba i vtělení zanedbáváno, nemůže se projevit náhle nepatrným lidským úsilím. Milostí vyšších sil však ano.

Toto jednoduché civčení končící vnitřní otázkou "Kdo nebo co jsem já?" s udržením tohoto tázacího postoje, to zdůrazňuji, platí pro většinu lidí. Hlavně udržet tázací postoj, to je nutné. Pro většinu lidí s normální, průměrnou energií to platí. Pro povahy egocentričtější, energičtější se postup trochu mění. Dávejte prosím pozor. Teď přijde druhá alternativa. Kdykoliv se v mysli objeví nějaká myšlenka, pokládejte ji za předmět a zaujměte k ní naprosto indiferentní stanovisko. To znamená, jakoby se vás to vůbec netýkalo. Ovšem o duši, nebo átmanu čili o vaší pravé duchovní podstatě, kterou hledáte, o tom absolutním bytí, absolutním vědomí a absolutním blahu, čili JÁSTVÍ, myslete jako o své přirozenosti, věčné a stálé. Myšlenky se budou pochopitelně stále ještě objevovat, ale když jim nebudete věnovat pozornost a věnujete ji právě jen své duchovní podstatě čili duši, átmanu, pak budou postupně myšlenky mizet, až se vytratí úplně.

A teď ještě třetí alternativa. Lidé s mimořádně silnou energií mohou jít ještě trochu dál. Myslí si totiž o bytí, vědomí a blahu, že jsou to jejich vlastní charakteristiky, respektive, že oni sami jsou jimi, těmito charakteristikami, a řeknou si proto: "Já nejsem ani tělem ani myšlenkami (sice je mám, já je vlastním, ale nejsem jimi), neboť v postatě jsem sám tím bytím, vědomím a blahem." To je silné, velice silné předsevzetí. A má taky obrovské důsledky. A připojte k tomu ještě: "Jsem nepřipoutaný, samozářící (což je naprostá pravda) a prost duality." Milí přátelé, zkuste si všechna tato civčení postupně a nebojte se toho. Některá z těchto metod určitě zabere, dřív nebo pozdějí.

z knihy Eduard Tomáš - Cestami sebepoznání

[Návštěvník]

"On je nyní schopen znát své činné Já a nadále je již nezaměňuje za své ego."

To je nirvikalpa samadhi.

[Návštěvník]

V kévala nirvikalpa samádhi je mysl dočasně utišena v nečinnosti, avšak není mrtvá. Tehdy je ve stavu lája, nikoli nasa. Proto když jsou objekty v kontaktu s tělem a smysly nebo když je mysl jinak uvedena v pohyb, pak je tenká niť samádhi přerušena. Nicméně v případě dokonalého samádhi, tj. v sahadža nirvikalpa samádhi, je stav samádhi trvalý a je stavem naší vlastní přirozenosti.
viewtopic.php?f=119&t=2446&p=142941#p142941

[Mudrc]

Jan Zahradník Havelka o Tomášových:

[miroslav]

A tady povídá o duchovní atmosféře za totáče - pro ty, co to nezažili:

[Mudrc]

A tady povídá o duchovní atmosféře za totáče - pro ty, co to nezažili:

A jak by to asi bylo dneska, bez totáče, přemítám.

Nic bychom nevlastnili a byli bychom šťastni?

[Mudrc]

Ono totiž biblické Nyní jdi a pobij Amáleka; jako klaté zničíte vše, co mu patří. Nebudeš ho šetřit, ale usmrtíš muže i ženu, pachole i kojence, býka i ovci, velblouda i osla!

docela připomíná aktuální izraelskou genocidu.

A k tomu si vezměme, jak izraelská lobby ovládá USA...

A k tomu si vezměme proroctví E. Cayceho a baby Vangy ohledně Ruska...

To se asi Miroslav p........

[Návštěvník]

Míla Tomášová | 1920 – 2001 | Duchovní Životopis