Návštěvník píše:2:38:12 "Žádná událost nás neopravňuje k negativním pocitům."
Návštěvník píše:2:38:12 "Žádná událost nás neopravňuje k negativním pocitům."
miroslav píše:Návštěvník píše:2:38:12 "Žádná událost nás neopravňuje k negativním pocitům."
Máme tedy právo mít jen pozitivní pocity.
Návštěvník píše:Návštěvník píše:2:38:12 "Žádná událost nás neopravňuje k negativním pocitům."
A co smrt dítěte?
Nad tou se má člověk snad taky zaradovat?
Jana píše:Návštěvník píše:Návštěvník píše:2:38:12 "Žádná událost nás neopravňuje k negativním pocitům."
A co smrt dítěte?
Nad tou se má člověk snad taky zaradovat?
Tohle se asi nedá dost dobře vysvětlit. Jestli tady není přímé poznání, kdo skutečně jsme, jestli jsme v zajetí iluze, že jsme smrtelným tělem...
Dneska mi má sestra psala, že jí chybí maminka, která nám umřela. Chápu ji. Ale ve mně je jen uvědomění lásky, kterou je, a ta láska je blahem a štěstím. Není v tom žádný smutek.
Dokud tady byla, tak bylo radostí a štěstím vidět ji šťastnou. Teď tady je jen tou nekonečnou láskou.
Jestli je Tvé dítě nemocné, tak s láskou pro něj uděláš všechno pro to, aby bylo zdravé, aby mu bylo dobře, aby bylo šťastné.
Ale jestli kdokoliv milovaný opustí tělo, tak jaký má smysl se trápit? Nijak to nikomu nepomůže, není to nikomu k ničemu.
Moje maminka říkávala: "Kdo se smíří, netrpí."
Místo výčitek, že milovaná bytost tělo opustila, tady může být vděk za poznávání lásky, kterou je a kterou nepřestává být, i když opustí tělo.
Ono je vlastně poznávání našeho pravého Já tak dokonalou jednotou, že všichni milovaní jsou tou samou jedinou Boží láskou, která neumírá ani s opuštěním těla.
A jestli se v nás odbourají všechny bloky, které nám brání kohokoliv a cokoliv poznávat jako lásku, pak je zcela jasné, jak moc pravdivé je to: "Láska je vším."
Návštěvník píše:miroslav píše:Návštěvník píše:2:38:12 "Žádná událost nás neopravňuje k negativním pocitům."
Máme tedy právo mít jen pozitivní pocity.
Máš možnost být připoutaný k neosvícené mysli, být loutkou závislou na jejím vyhodnocení, máš možnost být připoutaný k negativní myšlence a cítit se kdykoliv mizerně, prožívat utrpení a nepoznávat svobodnou skutečnost.
V osvícené mysli žádná temná negativní myšlenka neexistuje, proto je osvícení osvobozením od utrpení.
Tara píše:Představ si, že teď, teď, teď stojíš před matkou, která právě ztratila dítě, které zemřelo a budeš jí říkat všechny tyto sračky.
Ty prostě žiješ ve světě, jak by to mělo, podle vyčtené advaity, být, že atd.
To je strašlivé. Necitlivé. Hrůzné.
Prakticky každá maminka, v okamžiku, kdy si byla schopna uvědomit spojení milujícího a milovaného v srdci, mluvila o nesmírné úlevě a štěstí.
Tara píše:Ty prostě žiješ ve světě, jak by to mělo, podle vyčtené advaity, být, že atd.
To je strašlivé. Necitlivé. Hrůzné.
Návštěvník píše:2:38:12 "Žádná událost nás neopravňuje k negativním pocitům."
Tara píše:
- Kód: Vybrat vše
Prakticky každá maminka, v okamžiku, kdy si byla schopna uvědomit spojení milujícího a milovaného v srdci, mluvila o nesmírné úlevě a štěstí.
Jani, jsi skutečně schopna rozpoznat, že právě teď si toto ta maminka, kterou právě opustilo její dítě, uvědomuje, to, co píšeš?
Evi, tohle se netýkalo jen maminek, které přišly o své děti, ale i všech lidí, kteří jsou osvobozeni od připoutanosti k mysli a uvědomují si ničím nepodmiňovanou lásku.V nemocnici, kde je to otázka minut, možná hodiny...?
V okamžiku, kdy jsme osvobozeni od připoutanosti k mysli a je v nás uvědomění ničím nepodmiňované lásky, poznáváme stejné štěstí pravého Já, o kterém mluví Probuzení.
Možná by stálo za to prozkoumat co je tím, co brání osvobodit se od připoutanosti k mysli.
V některých případech to byla připoutanost k myšlence: "Je to naše vina, mohli jsme udělat víc, je to jejich vina, že nedokázali pomoci..." Zpravidla, když se nedaří od připoutanosti k mysli osvobodit, tak je tady ztotožnění s osobou, která "ví" co je špatně.Podle mě je to běh na více minut, ne-li hodin, často i měsíců či roků, než se s tou ztrátou člověk vyrovná, příjme to, odbolí to.
Alespoň toto je zase moje zkušenost a mohla bych psát o příbězích z mého života, ale je to zbytečné, není to důležité....
Co je důležité, je být v tu danou chvíli přítomen jako člověk s lidským přístupem, účastí a mnohdy právě toto se děje bez přítomností slov....
P.etra píše:Návštěvník píše:2:38:12 "Žádná událost nás neopravňuje k negativním pocitům."
Když někdo něco takového tvrdí, tak je jasné, že se jedná o podivné sektářské myšlení. Někomu se to může líbit.
Jana píše:Když umřel tatínek, tak se bolest na okamžik dostavila, bylo to něco jako šok, že netuším, co s tím. Jako bych zůstala na zemi a on odcházel do nekonečna.
Pak se objevilo uvědomění éteričnosti naší skutečné existence, uvědomění že láska, kterou je, není tím mrtvým tělem, ale tím nekonečným, čím jsme. Není tady žádná skutečná oddělenost.
Při maminčině odchodu už nebyla bolest žádná.
Jana píše:P.etra píše:
Tvé pravé Já ...
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 98 návštevníků