Smrt těla není důležitá pro existenci vědomí, které žije dále nezměněné samo o sobě. V tomto osudovém okamžiku procházíme změnou stavu vědomí, protože se jedná o odchod z těla a ze světa. Ve chvíli, kdy člověk umírá, přebírá Nadjá celý proces. Pokud však člověk lpí na své menší přirozenosti a je v ní zakořeněn, pak je převzat jen částečně. Někteří umírají v dobrotivém míru, někteří v panice či strachu a jiní se zoufale brání. Mnozí mohou prožívat bolestnou zkušenost, když jsou oddělováni od toho, co chtěli dosáhnout a od mnohého, čeho si vážili, milovali a co považovali za podstatné. Měli bychom být vlastně vděčni za to, že nejsme navždy připoutáni ke svému tělu, neboť po určité době by se to stalo zdrojem úzkosti a beznaděje.
~ Zápisky Paula Bruntona - The Notebooks of Paul Brunton