Utrpení

[Návštěvník]

-Bolest je fyzická, utrpení je duševní. Mimo mysl neexistuje žádné utrpení. Bolest je nezbytná pro přežití těla, ale nikdo vás nutí trpět.
-Srí Nisargadatta Maharaj

[Návštěvník]

Jak odpustit? Je těžké pustit někoho, kdo nám ubližuje? Nejprve si uvědomte, co odpuštění skutečně je, jste to vy, že necháváte jít, vy sami sobě dáváte svobodu... vy jste se rozhodli netrpět.

Osvobozuje se od zátěže. Protože když chováte zášť, trpíte.

[Návštěvník]

Příčina neštěstí není ve vašem vnějším světě, ale ve vás, ve vašem egu.

[Návštěvník]

Proč musí být osobní růst někdy nepříjemný. Bolest a utrpení jsou základní složky života. Musí tam být, protože vytvářejí a podporují evoluci. Potěšení samo o sobě nepodporuje sebepozorování. Obtížné a náročné situace v nás spouští více reflexních a meditativních vlastností.

[Návštěvník]

Utrpení a zlo



Často se ptáme, proč jsou všechny stvořené věci tak plné utrpení a zla? Vše, co k tomu může být řečeno, je, že je to Boží vůle, která je zahalena tajemstvím. Žádný motiv, žádná touha, žádný konec, kterého lze dosáhnout, to vše může být připsáno této nekonečné, nejmoudřejší a nejmocnější Bytosti. Bůh je nedotčen všemi aktivitami, které se dějí v Jeho přítomnosti. Nedává žádný smysl připisovat zodpovědnost a motiv tomu Jednomu, před tím, než se to stalo mnohostí. Ale Boží vůle pro předepsaný běh událostí je dobré vysvětlení pro sužující otázku svobodné vůle. Jestliže je mysl sužována tím, co se nám stane nebo tím, co bylo spácháno, či tím, co bylo opominuto, je moudré se vzdát pocitů zodpovědnosti a svobodné vůle tím, že budeme na sebe pohlížet jako na předepsané instrumenty Nejmoudřejšího a Nejmocnějšího, konající a trpcí, jak se Mu zlíbí. Potom je to On, který má vše na starosti a to nám dává klid.

https://www.sriramanamaharshi.org/teach ... s/?lang=cs

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Viděl jsem jejich utrpení, ale netrpěl jsem s nimi.

Vnímal jsem jejich utrpení.

Poslouchal jsem tyto lidi často, na tvář jsem měl lehký úsměv.

A ten lehký úsměv tam na mé tváři byl, i když jsme mluvili spolu o jejich utrpení.

A když jsem jim velmi pozorně naslouchal, na tváři jsem měl lehký úsměv, někteří z nich najednou přestali mluvit a řekli: "Proč se usmíváš, nemyslíš si snad, že to je vtipné ?"

A já si uvědomil, že se nesmím smát, i když jsem cítil něco, co přesahovalo jejich utrpení, co oni sami nedokázali vnímat.

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Staletí plynou, ale hlavní problém lidstva se nemění – pro­blém utrpení a jeho ukončení.

[Návštěvník]

89. Pokrok v duchovním životě (z knihy Já Jsem To)

Tazatel: Jsme obě dvě z Anglie a přijely jsme se podívat do Indie. O józe toho víme jen málo a přišly jsme sem, protože nám bylo řečeno, že duchovní učitelé hrají v indickém způsobu života důležitou roli.
Maharádž: Jste vítány. Nenajdete zde nic nového. Práce, kterou tu děláme, je věčná. Byla stejná před deseti tisíci lety a za dalších deset tisíc let bude zase stejná. Staletí plynou, ale hlavní problém lidstva se nemění – pro­blém utrpení a jeho ukončení.

T: Jednou se u nás objevilo sedm mladých cizinců a požádali na pár nocí o nocleh. Přijeli za svým Guruem, který měl přednášky v Bombaji. Viděl jsem ho – je to velice příjemný mladý muž – zjevně velice věcný a schopný, a přitom je kolem něj atmosféra klidu a ticha. Jeho učení je tradiční, s důrazem na karmajógu, nesobeckou práci, službu Guruovi a tak dále. Stejně jako Gíta, i on říká, že nesobecká práce vede k osvobození. Je plný ambiciózních plánů – chce vycvičit lidi, kteří v mnoha zemích vybudují duchovní centra. Zdá se, že jim poskytuje nejen autoritu, ale také sílu, aby dělali tu práci v jeho jménu.
M: Ano, takové věci jako přenos síly existují.

T: Když jsem byl s nimi, měl jsem zvláštní pocit, že se stávám neviditelným. Oddaní žáci odevzdali svému Guruovi nejen sebe, ale i mne! Cokoli jsem pro ně udělal, byla práce jejich Gurua a mě vůbec nebrali v úvahu, leda jako pouhý nástroj. Byl jsem jenom jako kohoutek, kterým se otáčí doleva nebo doprava. Nebyl tam vůbec žádný osobní vztah. Zkoušeli mě trochu obrátit na svou víru, ale jakmile ucítili můj odpor, prostě mne přestali vnímat. Ani mezi sebou neměli nijak zvlášť silné vazby, jediné, co je spojovalo, byl jejich společný zájem o svého Gurua. Zdálo se mi to dost chladné, skoro až nelidské. Považovat člověka za nástroj v Božích rukou je jedna věc; ale když vám někdo vůbec odmítá věnovat pozornost a nebere na vás ohledy, protože prý „všechno je Bůh“, může to vést ke lhostejnosti, která hraničí s krutostí. Ostatně, všechny války jsou vedeny „ve jménu Božím“. Celá historie lidstva je vlastně řadou „svatých válek“. Člověk není nikdy tak neosobní jako právě ve válce!
M: Trvat na něčem anebo se něčemu bránit, to obojí je obsaženo v touze být. Odstraníte-li touhu být, co zbude? Existence a neexistence se vztahují k něčemu, co je v prostoru a v čase; pojmy tady a teď, tam a tehdy, jsou ale jenom v mysli. Mysl je založena na pouhých domněnkách, nikdy si není jistá, je sužována strachem a neklidem. Vám je proti srsti být považován za pouhý nástroj nějakého boha či Gurua a trváte na tom, abyste byl pokládán za jedince, protože si nejste jistý svou vlastní existencí a nechcete se vzdát pohodlí a jistot osobnosti. Možná nejste tím, co si myslíte, že jste, ale dává vám to pocit kontinuity, vaše budoucnost vstupuje do přítomnosti a stává se plynule minulostí. Být zbaven osobní existence je pro vás hrozivé, ale musíte tomu čelit a najít svou totožnost s celkem života. Potom problém, kdo koho využívá, odpadne.

T: Jediná pozornost, kterou mi věnovali, byl jejich pokus obrátit mě na svou víru. Když jsem se nedal, úplně o mě ztratili zájem.
M: Člověk se nestává žákem tím, že konvertuje, ani nějakou souhrou náhod. Většinou tu je pradávná spojitost, udržovaná po mnoho životů, která vykvete v podobě lásky a víry, bez kterých je pojem žáka nemyslitelný.

T: Co vás přimělo k rozhodnutí stát se učitelem?
M: Stal jsem se jím jenom proto, že mi tak začali říkat. Kdo jsem, abych mohl někoho učit, a koho vůbec? To, co jsem já, jste i vy, a to, co jste vy – to jsem já. „Já jsem“ je společné nám všem; za „já jsem“ je nezměrnost světla a lásky. Ale vy to nevidíte, protože se díváte úplně někam jinam. Já můžu pouze ukázat na oblohu, ale uvidět hvězdu, to už je vaše práce. Někomu to trvá déle, než uvidí hvězdu, někomu stačí kratší doba. To záleží na ostrosti zraku a opravdovosti hledání. Tyhle dvě kvality musíte mít – já vám mohu jenom dodávat odvahu.

T: Co se ode mne očekává, stanu-li se žákem?
M: Každý učitel má svou vlastní metodu, založenou obvykle na učení svého Gurua a na vlastních zkušenostech, a používá svou vlastní terminologii. Kromě toho přizpůsobuje své učení žákově osobnosti. Žákovi je dána plná svoboda myšlení a zkoumání a žák je vybízen k tomu, aby se ptal na cokoli. Musí si být naprosto jist schopnostmi a zkušenostmi svého Gurua, jinak by jeho víra nebyla absolutní a jeho konání by nebylo dokonalé. Absolutno, které máte v sobě, vás dovede k absolutnu, které vás překračuje – absolutní pravda, láska a nesobeckost jsou rozhodujícími faktory v sebe-realizaci. Lze jich dosáhnout jen upřímnou opravdovostí.

T: Pochopil jsem, že aby se člověk stal žákem, musí se vzdát svého majetku a rodiny.
M: To je u každého Gurua jiné. Někteří Guruové vyžadují, aby se jejich vyspělí žáci stali askety a žili v ústraní. Jiní své žáky vedou k tomu, aby žili rodinný život se všemi jeho povinnostmi. Většina z nich považuje model rodinného života za obtížnější, vhodný pro zkušenější a vyrovnanější jedince. V počátečních fázích může být doporučována disciplína klášterního života. Proto se v hinduistické kultuře od studentů do dvaceti pěti let očekává, že budou žít jako mniši – v chudobě, sexuální zdrženlivosti a poslušnosti – aby měli příležitost vypěstovat si vlastnosti potřebné k tomu, aby mohli čelit těžkostem a zkouškám manželského života.

T: Kdo jsou lidé v této místnosti? Jsou to vaši žáci?
M: Zeptejte se jich. Člověk se nestává žákem na slovní úrovni, ale v tichých hlubinách svého bytí. Stát se žákem není otázkou vaší volby. Je to spíše otázka osudu než svobodné vůle. Na tom, kdo je váš učitel, zas tak moc nezáleží – všichni jsou pro vás dobří. Ten, na kom záleží, je žák – jde o jeho poctivost a upřímnost. Opravdový žák najde vždycky toho pravého učitele.

T: Já si uvědomuji krásu a blahodárnost života, který je zasvěcen hledání pravdy pod vedením kompetentního a milujícího učitele. Bohužel se ale musíme vrátit zpátky do Anglie.
M: Vzdálenost nehraje roli. Jsou-li vaše touhy silné a opravdové, přizpůsobí váš život tomu, aby se mohly naplnit. Zasejte semeno a nechte na ně působit čas.

T: Jaké jsou příznaky pokroku v duchovním životě?
M: Osvobození od jakéhokoli strachu, pocit radosti, hluboký mír uvnitř a spousta energie navenek.

T: Jak jste toho dosáhl?
M: To všechno jsem našel ve svaté přítomnosti svého Gurua – sám jsem nic neudělal. Řekl mi, abych byl tichý – a já to dělal, jak jen jsem mohl.

T: Je vaše přítomnost také tak silná jako jeho?
M: Jak to mám vědět? Pro mne existuje jen jeho přítomnost. Jste-li se mnou, jste i s ním.

T: Každý Guru mne bude odkazovat na svého Gurua. Kde to má začátek?
M: Ve vesmíru je síla, která pracuje na osvícení a osvobození. Říkáme jí Sadášiva a je neustále přítomna v srdcích všech lidí. Je to něco, co všechny spojuje. Jednota osvobozuje – svoboda sjednocuje. V posledku nic není moje a nic není vaše – všechno je naše. Buďte v jednotě sám se sebou a budete v jednotě se všemi. Celý vesmír bude vaším domovem.

T: Chcete říci, že všechna tato požehnání přijdou díky pouhému přebývání v pocitu „já jsem“?
M: To, co je jisté, je jednoduché – nikoliv komplikované. Lidé ale jaksi nevěří tomu, co je jednoduché, snadné, vždy po ruce. Proč nevyzkoušet to, co vám říkám? Může to vypadat jako něco velice malého a nedůležitého, je to ale jako semeno, které vyroste ve veliký strom. Dejte sám sobě šanci!

T: Vidím tu tiše sedět tolik lidí. Kvůli čemu přišli?
M: Aby potkali sami sebe. Doma na ně svět příliš doléhá. Tady je nic neruší; mají tu příležitost odpočinout si od svých každodenních starostí a setkat se s tím, co je v nich podstatné.

T: V čem spočívá nácvik sebe-uvědomování?
M: To není potřeba nacvičovat. Uvědomění je stále s vámi. Stačí jen tutéž pozornost, kterou směřujete ven, upřít dovnitř. Žádný nový nebo zvláštní druh uvědomění není potřeba.

T: Pomáháte lidem i v osobních záležitostech?
M: Lidé přicházejí se svými problémy. Zjevně očekávají nějakou pomoc, jinak by nechodili.

T: Jsou rozhovory s lidmi vždy veřejné, nebo s nimi mluvíte také v soukromí?
M: To záleží na jejich přání. Já osobně žádný rozdíl mezi osobním a soukromým nedělám.

T: Máte na lidi vždy čas, nebo máte ještě nějakou jinou práci?
M: Jsem lidem k dispozici pořád, ale nejvhodnější čas je po ránu a pozdě odpoledne.

T: Pochopil jsem, že žádná práce není důležitější, než práce duchovního učitele.
M: Nejdůležitější je záměr.

♥

[Návštěvník]

Nisargadatta Maharaj, jeden z nejvýznamnějších duchovních učitelů 20. století, měl jedinečný pohled na svět a jeho problémy.

Když řekl: “To je váš svět. Já ve vašem světe nejsem. Ten váš svět ani neznám. V mém světe nic takového není.”, neznamenalo to, že by se vyhýbal světovým problémům nebo je ignoroval.

Maharaj tímto výrokem poukazuje na to, že jeho zkušenost reality je odlišná od běžného vnímání. Jeho “svět” je stav osvícení, kde je všechno jedno a kde neexistují oddělené identity. Tento stav je často popisován jako stav blaženosti, klidu a míru.

Když Maharaj říká, že “ve vašem světě nejsem”, neznamená to, že by se odtrhl od reality nebo ignoroval utrpení. Spíše to znamená, že jeho zkušenost a pochopení světa je odlišné. On vidí svět jako celek, kde všechno je propojené a kde neexistují oddělené identity.

Toto pochopení mu umožňuje vidět utrpení a konflikty z jiné perspektivy. Místo toho, aby se nechal strhnout emocemi a negativitou, může zachovat klid a soucit, i když je konfrontován s těmito těžkostmi.

Je důležité si uvědomit, že Maharajův pohled na svět a jeho problémy je velmi odlišný od běžného vnímání. To, co pro něj může vypadat jako únik, je ve skutečnosti hluboké pochopení reality a jeho místa v ní.

Podle Nisargadatta Maharaje, osvícená bytost může prožívat fyzické nebo emocionální pocity, ale neidentifikuje se s nimi jako s utrpením. Maharaj tvrdí, že utrpení je výsledkem sebeztotožnění s omezením, což znamená, že jedinec se identifikuje s určitými aspekty svého života nebo svého já, jako je tělo, mysl, emoce, role, atd.

Když jedinec prožívá silné pocity, ale neidentifikuje se s nimi, pak tyto pocity nezpůsobují utrpení. Naopak, když jedinec začne tyto pocity považovat za součást své identity, začne trpět. Například, když jedinec prožívá bolest, ale neidentifikuje se s ní jako s utrpením, pak tato bolest nezpůsobuje utrpení. Ale když jedinec začne tuto bolest považovat za součást své identity, začne trpět.

Takže podle Maharaje, osvícená bytost může prožívat různé pocity, ale neidentifikuje se s nimi jako s utrpením. To je důvod, proč Maharaj tvrdí, že osvícená bytost nemůže trpět. Osvícená bytost vidí všechny pocity jako dočasné a proměnlivé, a proto se s nimi neztotožňuje. Toto je klíč k pochopení, jak osvícená bytost může prožívat různé pocity, ale přesto nezažívá utrpení.

[Návštěvník]

Buddha nazval neštěstí, které potkává člověka v jeho životě, utrpením duality. Říká, že každý člověk trpí, dokud se neprobudí.

A mnoho utrpení není způsobeno vašimi životními okolnostmi, ačkoli většina lidí si myslí.

Větší část vašeho utrpení je kvůli vašemu mentálnímu komentáři o vašich životních okolnostech, vaše mysl vám říká něco, co vytváří pocit neštěstí.

[Návštěvník]

VŠECHNO UTRPENÍ POCHÁZÍ Z MYLNÉHO PŘESVĚDČENÍ,

ŽE JÁ JSEM TĚLO.

[Návštěvník]

...Nakonec věřím, že utrpení spojuje se Spasením. Utrpení musíme nějak přijmout, nepopírat, ale pociťovat jako své utrpení. A pak uděláme jedno ze dvou rozhodnutí. Buď se rozhodneme projít branou zášti, která vede k pomstě, která vede k sebepoškozování, která vede k ubližování druhým, nebo procházíme branou odpuštění, která vede k Milosti....

[Návštěvník]

Lidské utrpení je primárně zakořeněno v duchovní chudobě, spíše než v nedostatku materiálních zdrojů.

.

[Návštěvník]

Eckhart Tolle zkoumá běžné omyly týkající se štěstí a skutečného účelu životních výzev. Vysvětluje, že svět není určen k tomu, aby nás udělal šťastnými, ale aby nás učinil vědomými a že růst nastává překonáváním obtíží.

Eckhart Tolle diskutuje o tom, jak psychické utrpení může vést k probuzení a odhaluje, že mnoho našeho neštěstí je vytvořeno námi samotnými. Důraz klade na důležitost přítomnosti a nalezení míru i v momentech smutku. Nakonec Eckhart Tolle naznačuje, že poznání role ega v našem utrpení nám může pomoci ho překonat a zažít hlubší pocit míru.

Eckhart popisuje utrpení spojené s hledáním “egoického naplnění” a jak obracení se k mysli zřídka, pokud vůbec, produkuje inspirativní řešení. V tomto základním rozhovoru sdílí pokyny, jak zůstat zakořeněni v přítomnosti, když čelíme výzvám našeho života.

[Návštěvník]

Swami Jyotirmayananda: Proč smutek nemá skutečný základ

Svámí Jyotirmayananda, poslední žijící žák Svámího Šivanandy, nabízí hluboký vhled na zvládání smutku prostřednictvím moudrosti Gíty. Zjistěte, proč emoce smutku často nemají žádný skutečný reálný základ a jak může integrální jóga pomoci transformace těchto pocitů. Krátký, ale účinný průvodce k pohledu z nové perspektivy.

[Návštěvník]

"Zármutek je možný pouze tehdy, když o sobě uvažujeme jako o těle. Pokud je překročena forma, člověk pochopí, že Já je nesmrtelné - existuje mimo počátek a konec.”
Bhagaván Šrí Ramana Mahárši

.

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Pokud zůstanete jen pozorovatelem, nebudete trpět.
Uvidíte svět jako show, jako velmi zábavnou show.

.