OTÁZKY A ODPOVĚDI

[Návštěvník]

Někteří by rádi furt enem loupali a loupali a pozorovali a pozorovali, aby mohli být činní = živí, jako konatelé, osoby, ega... :-)

Vždyť je to krásná činnost. Člověk si popláče ...

A naplesá....

[Návštěvník]

1. Já je: já je a to že říkáš, že "já není" je kamufláž - měl bys prokouknou a zjistit, že já je a dá se krásně pročišťovat.
2. oponenti Goro a spol. (a momentálně i já): Já není - "já/ego" je jen kamufláž, když se pořádně podíváš, zjistíš, že není - nic takového jako já/ego není.

Tak už?

To už jsem úplně ztracená :-), jak oponenti, když tvrdí to samé, co goro, že já/ego není. To první je jasné, já je a dá se pěkně pročišťovat, nebo pozorovat, nebo si uvědomovat jeho motivace atd. To nelze popřít, kdo tvrdí, že se u něj ego neprojevuje (nikdy a záždných okolností), lýe nebo je mrtvý :-).
No a tvrdit, že já ego není - no to jsem vlastně teď napsala, že je to blbost. Ve světě duality, žitých vztahů.
Minimálně se "já" projevuje coby individualita, je účastna různých vztahů, zaujímá různé postoje (nelze jinak), dnes a denně se rozhoduje atd. Tak je vlastní individualitě ve světě.
Co bude asi důležité je působení té individuality, jáčka ve světě. Jak působí a zde přichází na řadu motivace jáčka, individuality, které určují, ty motivace jeho působení. jsou-li vedeny, resp. jsou-li v souladu s celkem nebo proti němu, jsou-li vedeny láskou (nerada používám tohle slovo v diskzuích, ale nyní nemohu jinak), nebo jsou vedeny sobeckostí, tzn. jednám, myslím s vidinou kořisti pro své já...

[Návštěvník]

Takže když to shrnu, vlítnout do jakékoli diskuze s výtězným voláním: "Já neexistuje" je no ehm poněkud úsměvné. Když se zároveň nevysvětlí, nebo alespoň nepokusí vysvětlit, přiblížit - souvislosti...opakovat to nebo k tomu dodávat: "tak se přesvěč", nebo dokonce operovat a dodávat váhu mému výkřiku odvoláváním se na velikány je taky úsměvné.

Já existuje.

Já neexistuje.

:-)

Pokud by to goro chápal jako vybídnutí k rozvedení, jak je to s tím já, bylo by to fajn...

[Já je]

Když jsem neexistenci já uviděl, neměl jsem nejmenší tušení o nějakém duchovnu a nikdy by mě nenapadlo, že slovem já se může myslet taky něco jiného, než co tomu významu přikládá běžný, o duchovno se nezajímající, člověk.

A co že jsi to nakonec uviděl???

Můžeš ho pročišťovat jak chceš, nakonec zjistíš, že celou dobu neexistovalo . Tvrdit že neexistuje samozřejmě nepomůže. Stejně jako tvrdit, že existuje. Musí to být viděno.

Čistit - třeba sklo v okně - neznamená to, že vezmeš kladívko a sklo jednou ranou zcela navždy vysklíš . Ale naopak, pečlivě ho od prachu, ptačího trusu, mušinců, pavučin a pod. očistíš tak, aby když se tím oknem podíváš ven, tak vidíš vše jasně, jako by jsi byl venku, nikoli zamženě a zkresleně, přes špinavé a popatlané sklo.
Očištovat své já, znamená jen to, že ho zbavuješ nežádoucích nečistot - zloby, vzteku, závisti, nenávisti, pýchy, nelaskavosti, sobeckosti, povyšování se nad jinými já, a tak dále, atakdál. Ale to by jsi přeci měl dávno vědět.

[rosada]

Minimálně se "já" projevuje coby individualita, je účastna různých vztahů, zaujímá různé postoje (nelze jinak), dnes a denně se rozhoduje atd. Tak je vlastní individualitě ve světě.

No o to je tu ten spor. O individualitu ve světě. Když se na to díváš ze světa, z pozice jiné individuality. Tak ty individuality prokazatelně jsou.

Je však možný jistý náhled, kdy se zdá, že je něco "za" touto hrou na individuality a z tohoto bodu mimo svět se pak jeví, že není já. Není kdo by rozhodoval - rozhodnutí přicházejí, není tu kdo by myslel - je tu jen proud myšlenek, není tu kdo by konal - je tu jen sled činností, není tu kdo by trpěl nebo měl radost - je tu jen proud emocí. vše přichází a odchází, vše se mění. Je tu Jeden neměnný, který to vše vnímá. A tomu se (aby se nám to trochu zkomplikovalo) říká Já, neboť já to jsem, kdo to vnímá.
No ale to takto řečeno vlastně opět ve světě, kde já jsem já a ty jsi ty, zní dosti podivně.
Je to něco jako řvát v bazénu: já jsem suchá - na břehu to ještě byla pravda, ale tam nebylo to komu říct.

Co bude asi důležité je působení té individuality, jáčka ve světě. Jak působí a zde přichází na řadu motivace jáčka, individuality, které určují, ty motivace jeho působení. jsou-li vedeny, resp. jsou-li v souladu s celkem nebo proti němu, jsou-li vedeny láskou (nerada používám tohle slovo v diskzuích, ale nyní nemohu jinak), nebo jsou vedeny sobeckostí, tzn. jednám, myslím s vidinou kořisti pro své já...

Tady je asi důležité, co se myslí tím celkem ... je jeden celek (když si ho představíš dostatečně velký a dostatečně jeden), vůči němuž nelze být v nesouladu.

[Honzam]

Já je dokonalé. Individuality nejsou podstatné. Podstatné je ptát se "Kdo jsem já?"
Rozhodnutí přicházejí z lásky. Já je láska. Všechno ostatní je nepodstatné a je to nevědomí ve vědomí.
Otázka "Kdo jsem já?" směřuje přímo ke zdroji vědomí, k Bohu/Brahman, ke zdroji já, což je Já samo bez čehokoliv jiného.

[Honzam]

Nejá je strašlivé. Hledat zdroj utrpení a tak vysvobození pro všechny nevědomé individuality si troufne jen šílenec nebo Buddha.
Vede k němu děsivá otázka "Kdo není námi?".

[Goro]

Čistit - třeba sklo v okně - neznamená to, že vezmeš kladívko a sklo jednou ranou zcela navždy vysklíš . Ale naopak, pečlivě ho od prachu, ptačího trusu, mušinců, pavučin a pod. očistíš tak, aby když se tím oknem podíváš ven, tak vidíš vše jasně, jako by jsi byl venku, nikoli zamženě a zkresleně, přes špinavé a popatlané sklo.
Očištovat své já, znamená jen to, že ho zbavuješ nežádoucích nečistot - zloby, vzteku, závisti, nenávisti, pýchy, nelaskavosti, sobeckosti, povyšování se nad jinými já, a tak dále, atakdál. Ale to by jsi přeci měl dávno vědět.

Pořád to nechápeš, nebo nechceš pochopit. Opakuji znovu: Můžeš si pročišťovat já jak dlouho chceš. Nakonec stejně zjistíš, že neexistuje.
Abych otočil tvé přirovnání: Myslíš si, že čistíš sklo, ale žádné tam není. Není potřeba ani čistící prostředky, ani kladívko. Už to chápeš?

[Goro]

Minimálně se "já" projevuje coby individualita, je účastna různých vztahů, zaujímá různé postoje (nelze jinak), dnes a denně se rozhoduje atd.

Opravdu? Jsi si tím naprosto jistá? Tohle je jen myšlenkový koncept, první věc, co tě napadla, první myšlenka, co přišla. Kdybys ale opravdu zkoumala každou z těch věcí (můžeš začít třeba rozhodováním), tak bys mohla dojít taky k úplně jiným závěrům.

Jak působí a zde přichází na řadu motivace jáčka, individuality, které určují, ty motivace jeho působení. jsou-li vedeny, resp. jsou-li v souladu s celkem nebo proti němu, jsou-li vedeny láskou (nerada používám tohle slovo v diskzuích, ale nyní nemohu jinak), nebo jsou vedeny sobeckostí, tzn. jednám, myslím s vidinou kořisti pro své já...

Nesmysly, hlouposti! Máš štěstí, že nejsem žádný guru, za tohle bys už dostala pár ran holí přes záda.

[Goro]

Takže když to shrnu, vlítnout do jakékoli diskuze s výtězným voláním: "Já neexistuje" je no ehm poněkud úsměvné. Když se zároveň nevysvětlí, nebo alespoň nepokusí vysvětlit, přiblížit - souvislosti...opakovat to nebo k tomu dodávat: "tak se přesvěč", nebo dokonce operovat a dodávat váhu mému výkřiku odvoláváním se na velikány je taky úsměvné.

Pokud by to goro chápal jako vybídnutí k rozvedení, jak je to s tím já, bylo by to fajn...

Hahaha a když ti to vysvětlím já, tak to pro tebe úsměvné nebude? Když jsou pro tebe úsměvná slova mistrů i vlastní zkoumání, nevím co už pro tebe úsměvné není. Nemám žádnou potřebu vyvracet ti tvoje názory, hádat se s tvými myšlenkami. Proč bych to dělal? Je tu obrovské vlákno plné hádání o neexistenci já: viewtopic.php?f=145&t=90

nebo v krátkosti zde: http://mozaika.bloguje.cz/905159-nikdo-tu-neni.php

[Honzam]

Zen and the Art of Stick Fighting.jpg (9.07 KiB) Zobrazeno 5771 krát

[Návštěvník]

Takže když to shrnu, vlítnout do jakékoli diskuze s výtězným voláním: "Já neexistuje" je no ehm poněkud úsměvné. Když se zároveň nevysvětlí, nebo alespoň nepokusí vysvětlit, přiblížit - souvislosti...opakovat to nebo k tomu dodávat: "tak se přesvěč", nebo dokonce operovat a dodávat váhu mému výkřiku odvoláváním se na velikány je taky úsměvné.

Pokud by to goro chápal jako vybídnutí k rozvedení, jak je to s tím já, bylo by to fajn...

Hahaha a když ti to vysvětlím já, tak to pro tebe úsměvné nebude? Když jsou pro tebe úsměvná slova mistrů i vlastní zkoumání, nevím co už pro tebe úsměvné není. Nemám žádnou potřebu vyvracet ti tvoje názory, hádat se s tvými myšlenkami. Proč bych to dělal? Je tu obrovské vlákno plné hádání o neexistenci já: viewtopic.php?f=145&t=90

nebo v krátkosti zde: http://mozaika.bloguje.cz/905159-nikdo-tu-neni.php

Jak jsi přišel na to, že jsou pro mne úsměvná slova mistrů? Nebo vlastní zkoumání?

Skutečný mistr i ránu holí uštědří jen tehdy, ví-li, že k něčemu bude.
Stejně tak volí slova.

Tvůj projev je jen násilné tlačení něčeho, co se stalo tvou moldou: "Já neexistuje." Více nenabídneš, neumožníš k tomu "vidění" (říkáš), prožitku dovést, jen stále hulákáš: "Já neexistuje", dokonce se snažíš zaštiťovat mistry, hrozíš holí... :-)

Zkus to jinak...ale nemusíš...

[Návštěvník]

Skutečného mistra dělá schopnost poznání předat.

Hulákat něco dokáže každá opice.

[Honzam]

Nejá je strašlivé. Hledat zdroj utrpení a tak vysvobození pro všechny nevědomé individuality si troufne jen šílenec nebo Buddha.
Vede k němu děsivá otázka "Kdo není námi?".

Kdo není s námi ?

Je proti nám!
To nám však nebraní našeho nepřítele milovat.

[Goro]

Skutečný mistr i ránu holí uštědří jen tehdy, ví-li, že k něčemu bude.
Stejně tak volí slova.

Ještě, že nejsem žádný mistr, takže si můžu říkat, co chci. Dokážu si ale představit, co by dělal mistr, kdybys to řekla jemu. Vypadalo by to asi takhle:

Ty: Skutečný mistr i ránu holí uštědří jen tehdy... (PRÁSK!!!) a už bys jí měla.

Tvůj projev je jen násilné tlačení něčeho, co se stalo tvou moldou: "Já neexistuje."

Hehe, já ti nic násilím netlačím.

Více nenabídneš, neumožníš k tomu "vidění" (říkáš), prožitku dovést, jen stále hulákáš: "Já neexistuje", dokonce se snažíš zaštiťovat mistry, hrozíš holí... :-)

Nemůžu ti umožnit vidět to, to musíš sama. Já ti můžu dát jen pohlavek, když se díváš jinam. Navíc jsem se tady celkem snažil k tomu vidění někoho dovést (viz několik duelů).

Zkus to jinak...ale nemusíš...

Ty to zkus jinak. Já nemusím nic, já není.

Skutečného mistra dělá schopnost poznání předat.

Jak říkám, nejsem žádný mistr. Proto nemusím nikomu nic předávat.

Hulákat něco dokáže každá opice.

Tak přestaň hulákat .

[Návštěvník]

Nemůžu ti umožnit vidět to, to musíš sama. Já ti můžu dát jen pohlavek, když se díváš jinam. Navíc jsem se tady celkem snažil k tomu vidění někoho dovést (viz několik duelů).

Ty to zkus jinak. Já nemusím nic, já není.

Hulákat něco dokáže každá opice.

Tak přestaň hulákat .

Díky, to mi stačí k ukončení rozhovoru. Pardon, duelu.

[Já je]

Pořád to nechápeš, nebo nechceš pochopit. Opakuji znovu: Můžeš si pročišťovat já jak dlouho chceš. Nakonec stejně zjistíš, že neexistuje.
Abych otočil tvé přirovnání: Myslíš si, že čistíš sklo, ale žádné tam není. Není potřeba ani čistící prostředky, ani kladívko. Už to chápeš?

Opakovat si to můžeš do alelujá, stejně nakonec jednou zjistíš, že pravdu mám já.
Stadium "neexistence já" je jen slepá ulička v hledání Univeza, budeš se muset stejně jednou vrátit na začátek a začít hledat znova, tentokrát líp.
Máš na to celý tento život a ještě spoustu dalších, určitě se jednou strefíš správně.

[Malý Vlk]

Opakovat si to můžeš do alelujá, stejně nakonec jednou zjistíš, že pravdu mám já.

Řekl bych, že pravdu asi nelze vlastnit, ale možná jsi to chtěl říct tak, že je pravdou to, co říkáš. Budiž.
Proto tě poprosím - mohl bys tu pravdu popsat? Vlastními slovy popiš vlastní zkušenost, vlastní poznání. Vůbec nemusíš používat slova z knih, povšimni si, že každý kdo pravdu poznal a žije v ní, může volit vlastní slova a vůbec se nemusí ohlížet na to, jak to řekli jiní. Zdá se, že pravda je univerzální. Co je to tedy ta pravda?
Proč se ptám?
Nevěřím ti. Neber si to osobně, ale vůbec ti nevěřím. Třeba se ale pletu, tak proto tě žádám, jestli bys nemohl popsat svou zkušenost. Zdůrazňuji - vlastní zkušenost.

Stadium "neexistence já" je jen slepá ulička v hledání Univeza

To samé - prosím o předání vlastní zkušenosti. Jakou cestou ji šel ty? Kam jsi došel? Co jsi poznal a viděl? Kde jsi to Univerzum tedy nakonec našel, jestli jsi jej našel?

Máš-li takovou zkušenost a víš tedy o čem mluvíš, rád se ti omluvím, že jsem o tobě pochyboval.

Díky

Malý Vlk

[Já je]

To samé - prosím o předání vlastní zkušenosti. Jakou cestou ji šel ty? Kam jsi došel? Co jsi poznal a viděl? Kde jsi to Univerzum tedy nakonec našel, jestli jsi jej našel?

Popsat vlastní zkušenost by se mohla, ale stejně by jsi mi nejspíš nevěřil.

V krátkosti by se dalo napsat toto – rozpoznání a spatření vnitřního světla a po dlouholeté praxi, i splynutí na nějakou dobu s oním vnitřním světlem, s Univerzem.
Prostě byl to úplně normální postup při zkoumání onoho duchovna (např. v buddhismu).
Mé „já“ tyto vjemy pečlivě zaznamenávalo do své paměti. Podotýkám – do své paměti – nikoli třeba do paměti tvého já, nebo do paměti nějakého jiného já..
Takže bezpečně vím, že na té nejhlubší (nebo snad nejvyšší?) rovině, jsem součástí celku, Univerza, ale i zrovna tak dobře vím, že mé já existuje neustále, i když se při kontemplaci (splynutí s Univerzem) na chvíli ukládá stranou a pak, po návratu z kontemplace, se obohacuje o poznatky z té kontemplace. V kontemplaci jsi totiž stáváš na nějaký čas jiným já, bez vnímání svého já i těla. Jsi tím, o čem píšou duchovní mistři:

Kontemplace: Stanutí se pravdou

Skrze koncentraci se stáváme jednobodovými. Skrze meditaci rozšiřujeme své vědomí do Nesmírnosti a vcházíme do jejího vědomí. Ale v kontemplaci vrůstáme do Nesmírnosti samé a toto vědomí se stává naším zcela vlastním. V kontemplaci jsme současně ve své nejhlubší koncentraci i ve své nejvyšší meditaci. Vrůstáme v pravdu, kterou jsme viděli a cítili v meditaci, a v kontemplaci se s ní stáváme naprosto jednotni. Pokud se soustředíme na Boha, můžeme cítit Boha přímo před námi anebo vedle nás. Když meditujeme, můžeme cítit Nekonečnost, Věčnost a Nesmrtelnost uvnitř nás. Avšak když kontemplujeme, uvidíme, že my sami jsme Bůh, že my sami jsme Nekonečnost, Věčnost a Nesmrtelnost.
Kontemplace znamená naši vědomou jednotu s nekonečným, věčným Absolutnem. V kontemplaci Stvořitel a stvoření, milující a Milovaný, znalec a poznávané se stávají jedním. V jeden okamžik jsme božským milovníkem a Bůh je Nejvyšším Milovaným. V příští okamžik si vyměníme úlohy. V kontemplaci se stáváme jedním se Stvořitelem a vidíme celý vesmír uvnitř sebe. Když se v tu chvíli podíváme na svou vlastní existenci, nevidíme lidskou bytost. Vidíme cosi jako zdroj světla, míru a blaženosti.

* Koncentrace předává poselství bdělosti. Meditace předává poselství nesmírnosti. Kontemplace předává poselství neoddělitelné jednoty.
http://www.srichinmoy.org/czech/duchovn ... tanuti_se/

Kdyby já neexistovalo, nešlo by se pak vrátit zpět ke svým vzpomínkám, ke svým zkušenostem, dovednostem, ke svých citům, pocitům , ke svému tělu, atd., nešlo by si vyměnit úlohy, nebylo by s kým:

V příští okamžik si vyměníme úlohy.

[Návštěvník]

http://www.youtube.com/watch?annotation ... M2R_GxndDw