Mysl

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Stop přemýšlení

Odstraňte stres, úzkost a zklidněte mysl

Zažeňte veškerou špatnou energii

[Návštěvník]

MYSL JE JAKO BLÁZNIVÝ METEOROLOG



"Nakonec ztratíte zájem o to, abyste byli osvobozeni, protože si uvědomíte, že není třeba být osvobozen. Jediné, co je třeba vysvobodit, je vaše svoboda od myšlenky být podstatným jménem, od toho, co nejste. To je celé řešení. Poznání, že jsem nikdy nebyl tím, čím jsem si myslel, že jsem, a tolik jsem se z toho snažil vymanit. S tím jsem přestal." - Paul Hedderman

Mysl je jako bláznivý meteorolog. Každý den předpovídá bouřky. Říká vám, že i když je slunečno, nemůžete si ho užívat, protože se blíží velká bouře. Je to klid? Kratičký kousek klidu, který předchází dlouhodobější bouři? Tohle je ten klid?

Klid je před tím. Klid se nezakládá na okolnostech a situacích. Kořenem problému je ztotožnění se s mentálním obrazem zvaným já. Mysl vás prezentuje jako tělo. A pak je celá řada mentálních stavů a procesů považována za soukromé stavy a procesy - za vaše - a přitom jimi nejsou. Jsou jen vytvářeny myslí.

Žijete v časové rovině, v mentální říši. Pocit, že jste dlouhotrvající nezávislá oddělená entita, je vytvářený mechanismem. Je to pocit spojený s myšlením. Řečí těla jsou pocity, řečí mysli je myšlení. Pocity těla jsou unášeny mentálním procesem, který z nich spřádá příběh pocitů o vás. O tom, co jsi byl a čím budeš. Myšlenky to pak ještě umocňují. Celodenní posedlost sebou samým.

Já si musí vykouzlit pocit reálnosti v podstatě z ničeho. Protože žádnou skutečností není. Toto divadélko je založeno na skutečné úrovni reality, kterou je vědomý kontakt. Vidění, ochutnávání a dotýkání se musí odehrávat prostřednictvím těla. Vědomí nemůže mít kontakt s tímto místem jinak než prostřednictvím těla. Musí projít určitými dveřmi. Dveřmi vidění, chuti atd.

Vědomí oživuje tělo, aby umožnilo prožitek. Vědomí prochází dveřmi smyslů a setkává se zde samo se sebou. Mentální proces se pak k němu hlásí: Já jsem ten, kdo vidí, dělá atd. Je to mé tělo. Podmíněná mysl je loutkovým divadlem. Tvrdí o sobě, že je ve vědomém kontaktu, že vidí, cítí, ochutnává a dotýká se. Dělá z toho "moje vidění" a "moje dotýkání".

Myšlenka je jen myšlenkou, dokud se nestane vaší myšlenkou. Jak se stane vaší myšlenkou? Dochází k jejímu přivlastňování. Je to mentální proces. Znamená to, že existuje nějaké vy, které si myšlenku přivlastňuje? Ne. Toto "já" je také jednou z myšlenek.

Nejde o to, zda znáte pravdu, nebo ne. Není třeba znát pravdu. Vůbec žádnou. Vy jste TO! Poznejte klam a buďte pravdou.

Toto divadlo s vámi nemá nic společného. Jste jako vypravěč hry. Hru nemůžete vypnout. Mysl ji vypráví s pocitem, že jste hercem. Už víte, jak hra probíhá, když jste ztotožněni s tělem. Nyní můžete zjistit, jak to probíhá, když jím nejste.

Nechci poznat sám sebe. Chci poznání, které mě dovede k osvobození od sebe sama. Řešení poznáte podle toho, že žádný probém neřešíte. Když je vyprávění mysli odloženo, uvědomíte si: "To je to, čím jsem se trápil!"

***
Přeloženo z knihy The Escape To Everywhere od Paula Heddermana.

[Návštěvník]

Myšlenky jsou mocný nástroj, pokud chcete vědět, co jste si mysleli před rokem, podívejte se, co se děje ve vašem životě teď.

[Návštěvník]

Když dojde k realizaci, mysl již není přítomna. Člověk nedosáhne seberealizace pouhým jejím odstraněním. Realizace nastane, když pochopíte a víte, že

mysl nikdy ve skutečnosti neexistovala.

Ramana Maharshi

[Návštěvník]

Pozitivní myšlení. Pomáhá nebo škodí?

MARTIN DANIEL

Když se mám rozhodnout mezi pozitivním a negativním myšlením, tak si určitě zvolím to pozitivní.

Ale když mám možnost si zvolit mezi pravdivým myšlením nebo falešně pozitivním, tak já si vždy vyberu pravdu. I když mi to někdy trvá dlouho. Protože je snadnější žít v falešném světě.

Proč někdo vůbec myslí negativně? Když všechny knihy říkají, že mu to škodí.

Když někdo myslí negativně, vždy k tomu má důvod. Prostě žije ve světě, kde jsou jen samá negativa. A proto těmto lidem nestačí moudrost knih, navíc když je falešná.
Ale jak je to možné? Když ten člověk má objektivně všechno?

Ale jeho vnitřní dítě žije ve světě, kde je všechno špatně.

Znám ženu, která je bytostně přesvědčená, že ji nikdo nemá rád. I přesto, že se o ni stará její rodina, má sousedku, se kterou si může popovídat, má faráře, který si pro ni najde čas. A i když jsem proti pozitivnímu myšlení, vůbec mi nedošlo, že vlastně když ji nutím, aby přijala realitu, jaká je, tak pro její vnitřní dítě dělám falešně pozitivní myšlení. Protože její vnitřní dítě nežije tady a teď. Ale tehdy.

A mě se zatím nepodařilo zjistit, co se tehdy stalo a kdy bylo tehdy, protože mi k tomu nedala svolení. A já už teď rozumím tomu, že i když je jí 80, tak se pořád chová jako malé dítě. Protože kromě okamžiků, kdy je jí dobře a kdy je trochu dospělejší, tak je pořád malé ukňourané dítě v těle 80leté ženy.
A už rozumím, proč jakoukoliv snahu, aby porozuměla důsledkům svého chování, bere jako osobní útok na sebe. A od té doby, kdy mi to došlo, tak došlo k úžasné proměně našeho vztahu. Takže pořád ji ani já nemám rád (podle ní), ale už je tam přesto vidět veliká změna.

Když je negativní myšlení prospěšné

Dcera této ženy říkala: Neboj se, strachem si to přivoláš. A ukázalo se, že je lepší žít ve strachu, než ho potlačovat, obzvláště takhle agresivně.
Protože její dcera už zemřela. Protože nesnesla svůj strach, ani strach své matky. A kdyby se bývala zabývala svým strachem, tak by zjistila, že strach nebyl příčinou. Ale že ji varoval před tím, co bylo před ní. Ale ona svůj strach nebrala jako svého pomocníka, ale nepřítele. A tak ztratila možnost svou nemoc uzdravit dříve, než přišla. Protože nejlepší smrtelná nemoc je ta, která se uzdraví dříve, než přijde. A všechny těžké a nepříjemné věci se v našem životě nejdříve projeví jako strach. A my ho 1. uzdravíme, 2. potlačíme, jako to udělala dcera nebo 3. ho necháme být.

A až teď mi dochází naplno, v jak nesnesitelně těžkém stavu žije její vnitřní dítě, když ta dospělá paní od něj nepřevzala vládu nad sebou. A je jedno, jak veliké bylo jeho utrpení objektivně. Protože subjektivně bylo největší na celém světě. A proto má paní právo se zlobit na celý svět. A naštěstí se její dceři nepodařilo ji přesvědčit k pozitivnímu myšlení, protože v tom případě by tady byla paní ještě méně, než dnes. A teď už vím, co musím udělat, abych paní pomohl. Skočit za ní do těch největších sraček. A zůstat tam s ní tak dlouho, dokud nebude chtít vyplavat ven. I když se všichni ezoterici světa spojí, aby v tom viděli můj problém.
Ale současně musím být schopen do těch jejích s… se nezapojit. Abych byl schopen vyplavat. Až bude ten správný čas. A veliká výhoda je, celou tu dobu můžu zůstat současně nahoře. Když už nebudu vidět sračky, ale to, co je za nimi. Její čistou duši.

Anebo ji mohu odmítnout jako manipulátorku, narcistku.

Ale tím bych nejvíc ublížil sám sobě. Protože tím bych současně odmítl i sám sebe. Protože my jsme všechno. A zejména to, co nám vadí na druhých, jsme my. Přesněji řečeno naše část, kterou nechceme vidět a kterou raději zašlápneme. A vždy když něco zašlápneme venku, totéž zašlápneme i uvnitř nás. A nám je lépe. Ale za tu cenu, že něčemu uvnitř nás je mnohonásobně hůře.

https://medium.seznam.cz/clanek/martin- ... kodi-50414

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Mysl je vědomí, které si uložilo omezení, jste původně neomezení a dokonalí, ale postupně jste převzali omezení a ztotožnili se myslí.

[Návštěvník]

Míra nepřítomnosti vašich myšlenek je měřítkem vašeho pokroku v realizaci.

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Zkušenost existence bez mysli ♡ Eduard Tomáš

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Uklidit svou mysl, není proces, který trvá dlouho. Můžeš si říct: "Dobře, teď tuhle myšlenku vyřazuji jako nepotřebnou, jaká je další myšlenka, kterou vypustím?" Je to jako když uklízíš pokoj a vyhazuješ odpadky a všechno, co nepotřebuješ.
Ale ty nemusíš uklidit svou mysl. Je to okamžitá věc, stáhneš se z myšlení, a staneš se přítomným.

[Návštěvník]

Mysl je jako bláznivý meteorolog

"Nakonec ztratíte zájem o to, abyste byli osvobozeni, protože si uvědomíte, že není třeba být osvobozen. Jediné, co je třeba vysvobodit, je vaše svoboda od myšlenky být podstatným jménem, od toho, co nejste. To je celé řešení. Poznání, že jsem nikdy nebyl tím, čím jsem si myslel, že jsem, a tolik jsem se z toho snažil vymanit. S tím jsem přestal." - Paul Hedderman



Mysl je jako bláznivý meteorolog. Každý den předpovídá bouřky. Říká vám, že i když je slunečno, nemůžete si ho užívat, protože se blíží velká bouře. Je to klid? Kratičký kousek klidu, který předchází dlouhodobější bouři? Tohle je ten klid?

Klid je před tím. Klid se nezakládá na okolnostech a situacích. Kořenem problému je ztotožnění se s mentálním obrazem zvaným já. Mysl vás prezentuje jako tělo. A pak je celá řada mentálních stavů a procesů považována za soukromé stavy a procesy - za vaše - a přitom jimi nejsou. Jsou jen vytvářeny myslí.

Žijete v časové rovině, v mentální říši. Pocit, že jste dlouhotrvající nezávislá oddělená entita, je vytvářený mechanismem. Je to pocit spojený s myšlením. Řečí těla jsou pocity, řečí mysli je myšlení. Pocity těla jsou unášeny mentálním procesem, který z nich spřádá příběh pocitů o vás. O tom, co jsi byl a čím budeš. Myšlenky to pak ještě umocňují. Celodenní posedlost sebou samým.

Já si musí vykouzlit pocit reálnosti v podstatě z ničeho. Protože žádnou skutečností není. Toto divadélko je založeno na skutečné úrovni reality, kterou je vědomý kontakt. Vidění, ochutnávání a dotýkání se musí odehrávat prostřednictvím těla. Vědomí nemůže mít kontakt s tímto místem jinak než prostřednictvím těla. Musí projít určitými dveřmi. Dveřmi vidění, chuti atd.

Vědomí oživuje tělo, aby umožnilo prožitek. Vědomí prochází dveřmi smyslů a setkává se zde samo se sebou. Mentální proces se pak k němu hlásí: Já jsem ten, kdo vidí, dělá atd. Je to mé tělo. Podmíněná mysl je loutkovým divadlem. Tvrdí o sobě, že je ve vědomé kontaktu, vidí, cítí, ochutnává a dotýká se. Dělá z toho "moje vidění" a "moje dotýkání".

Myšlenka je jen myšlenkou, dokud se nestane vaší myšlenkou. Jak se stane vaší myšlenkou? Dochází k jejímu přivlastňování. Je to mentální proces. Znamená to, že existuje nějaké vy, které si myšlenku přivlastňuje? Ne. Toto "já" je také jednou z myšlenek.

Nejde o to, zda znáte pravdu, nebo ne. Není třeba znát pravdu. Vůbec žádnou. Vy jste TO! Poznejte klam a buďte pravdou.

Toto divadlo s vámi nemá nic společného. Jste jako vypravěč hry. Hru nemůžete vypnout. Mysl ji vypráví s pocitem, že jste hercem. Už víte, jak hra probíhá, když jste ztotožněni s tělem. Nyní můžete zjistit, jak to probíhá, když jím nejste.

Nechci poznat sám sebe. Chci poznání, které mě dovede k osvobození od sebe sama. Řešení poznáte podle toho, že žádný problém neřešíte. Když je vyprávění mysli odloženo, uvědomíte si: "To je to, čím jsem se trápil!"

***
Přeloženo z knihy The Escape To Everywhere od Paula Heddermana

[Návštěvník]

Probudil jsem se a najednou jsem to pochopil. Najednou jsem pochopil, jak myšlenka byla pouhá věc a jak myšlenka je zodpovědná za většinu utrpení, které zažíváme, ne-li za všechno. A pak jsem najednou měl pocit, že se na tyto myšlenky dívám z jiné perspektivy. A zajímalo mě, kdo je to já. Kdo je to? Kdo si je vědom toho, že přemýšlím? A najednou jsem byl uvržen do toho rozsáhlého úžasného pocitu svobody od sebe sama, od svých problémů, viděl jsem, že jsem větší, než to, co dělám. Byl jsem větší, než své tělo. Byl jsem vším a každým, byl jsem Vesmírem...

[Návštěvník]

Mooji nabízí přímé vedení, které odhaluje „opičí" identitu a odkrývá čirý prostor nezúčastněného svědka.

„Jak zastavit opičí mysl? - Když pozorujete mysl s odstupem, aniž byste se přihlásili k její energii, automaticky se zpomalí a nahradí ji pocit neosobní přítomnosti - což rozhodně není „opičí" potrava.

Je čas se posadit a jen pozorovat - opustit všechno."

[Návštěvník]

Síla sebereflexe

Přemýšlením o děsivých problémech mysl jednoduše vytváří teror.
Mysl se začíná ptát, jaký je na to lék?
A nejúčinnější způsob nápravy je rozpoznání toho, "kdo jsem já".
Zapomněl jsi svou pravou identitu. Ego není tvá identita.

.

[Návštěvník]

“Zůstaňte bez myšlenek; dokud existuje myšlení, bude existovat strach.”

.

[Návštěvník]

"Lidé se bojí, že když je ego nebo mysl zabita, výsledkem může být pouhá prázdnota, a ne štěstí.

Co se ve skutečnosti stane, je, že myslitel, předmět myšlení a myšlení se spojí do jednoho zdroje, kterým je vědomí a samotná blaženost. A tak ten stav není ani tak vnitřní a ani prázdný.

Nechápu, proč by se lidé měli bát toho stavu, ve kterém všechny myšlenky přestanou existovat a mysl je zabita.

Každý den, když zažijí spánek bez mysli a bez myšlenek, tak po probuzení říkají, jak se šťastně vyspali.

Spánek je každému tak drahý, že se bez něj žádný princ a ani žebrák neobejde."

[Návštěvník]

Jednoduchá metafora, príbeh dvoch vtákov, ilustruje posun od toho, kto vykonáva z osobného miesta a je chytený v dennom živote, k neutrálnej, neosobnej pozorujúcej prítomnosti.

„Nesnažte sa zastaviť myseľ, nechajte ju utekať, ak sa nezapojíte do tejto aktivity a len pozorujete, myseľ sa vzďaľuje a pozornosť zaostrí na miesto pozorovania.

Spočiatku sa to môže zdať príliš pasívne, myseľ povie: „Vôbec nič nerobíš! Predstieraš. Čo je toto za duchovno?"

Len si to uvedomujte a ďalej vnímajte, že je to len ďalší hlas vynárajúci sa v priestore pozorovania. Nechcem vám povedať nič viac, objavte, čo to je."