Veil píše:Jana píše:Na cokoliv to ukáže, tak to je láska, absolutno (nejvyšší pravda) a současně to není žádná forma, žádné jméno, vše pomíjivé je jen zdánlivé.
Tudíž jsem i nejsem.
Tak to je hodně divoký závěr. I kdyby ta první věta byla pravda, tak na sebe ukázat nemůžeš.
Na cokoliv ukážeš, je absolutno, není tady absolutně žádná oddělenost. Jsoucno není mnohost skutečností, ale jen jednou jedinou skutečností, a to je láska. proto má "tohle" pořád stejnou kvalitu, že vyvstávají slova: ráj, dokonalý, úžasný, čistý, svobodný, absolutní, nekonečný, láska.
Můžeš ukázat na tělo, ok, tak to tělo můžeš klidně označit za absolutno. Ty ale nejsi tělo, sama to tady pořád opakuješ.
Je to hlubší a celistvější. To, jak se jeví tělo, záleží na kvalitě smyslového vnímání, holubí oko bude vidět zcela jinou realitu, než lidské oko, jinak bude vypadat Tvé tělo, když se budeme dívat na něj lupou nebo dalekohledem. To, jaké je Tvé tělo, je závislé na čase, Tvé dětské tělo bylo zcela jiné, než je teď a za pár desítek let z něj zbyde pravděpodobně jen popel. Absolutno je pořád stejné, neměnné. Můžeš se dívat na cokoliv, ukázat na cokoliv, a pořád to je stejná kvalita Jsoucna: ráj, dokonalý, úžasný, čistý, svobodný, absolutní, nekonečný, láska. Ovšem jen v případě, že tady není ten omyl osobního ztotožnění s individuálním já.