od Max » sob 26. kvě 2012 13:53:57
Nejvnitřnější esenci můžem zvát též semínkem...
Mít mikroskop, který protáhne náš zrak všemi sférami energie,
až za samé dno projeveného, spatřili bychom jej jako to,
co mezi vším viditelným a definovatelným nelze uvidět ani definovat.
Ale máme jen křídla poezie, která kreslí do prostoru verše o
semínku neprojeveném a rozhrnují tak vrstvy energie až na samé dno.
Máme meziřádky, mezírky mezi myšlenkami, což je dar intuice za dar naslouchání.
Máme možnost zvědět vše, když v nitru necháme semínko projevit a rozrůst do všech
viditelných sfér života.
Avšak nejzázračnější konečná možnost, po tisících zde nevyřčených,
je: ani zlomek z toho si neponechat. Protože jen tak to skrze ten košatý
lidský strom vnímání může téct dál - míza se stává květem, plodem, vůní a ony inspirací...
A esence pak ve spojení s takovým to vnímáním a vědomím, v které ji bylo "umožněno" se rozkvést,
může říct: "znám vše" (sama sebe). Neboť není jiných úst než ústa cítících a myslících tvorů, jimiž ona by to mohla (ale také nemusela) říci.
A není živoucí moudrosti ani radosti mimo toto spojení.