Pro Návštěvníka

[Návštěvník]

A dokážeš tohle, co jsi sem přepsal, vnímat jako skutečnost?

Pořád hledáš nějakou osobu, která by byla/je nad skutečností. "Vnímat něco někým" na té úrovni, na kterou se snažíš dosáhnout svou myslí, už nejde.

Nic takového nehledám, je to jen Tvá představa. Můj svět je naprosto dokonalý, Boží. Tahle existence sama o sobě je sat-čit-ánanda, proto nemá chybu.

Asi by možná nebylo od věci, kdybys na chvíli zkusila vypustit ty "naučené kontexty", které se pomocí jakéhosi "vnějšího" pozorovatele (nejspíše asi tím "atmavičatovým svědkem") snaží "popsat" něco, co by "zosobnilo" Bytí a Jednotu. Je také možné, že jednou zdí, na kterou neustále narážíš, je to, že se bojíš vnitřně změnit sebe sama, opustit vše naučené - asi proto, že jsi do toho nainvestovala moře "času"...

Že to jsou načtené koncepty je Tvá představa, v okamžiku, kdy to, o čem mluví Probuzení se stane tím, co skutečně poznáváš jako nejvyšší pravdu, o tom nikdy neřekneš, že to je vyčtený koncept, naopak probudí se v Tobě schopnost nejen rozumět tomu všemu, o čem mluví Probuzení, ale i ve stejném duchu o tom promlouvat.

Je jisté, že naprostá většina nejen účastníků zájezdu, ale i obyvatel této planety nebude tušit, o čem mluvíš, ale s tím se nedá nic dělat. Nepochybně zažiješ i nesmírné štěstí, když bytost, která hledá osvobození, pozná, že jsi Já.

Neexistuje dokonalejší svoboda, než poznání nejvyšší pravdy.

Jenže, když je již v informačním systému přemíra oddělených kontextů, systém přestává fungovat, a je nutné ten systém zjednodušit.
Jak ti správně ukazuje pár "nicků", tvé portfolio konceptů je tak přebobtnalé, že už jde moc často do sporu mezi těmi koncepty samými a jejich postuláty navzájem.

Odpovím Ti s úrovně, ze které právě teď promlouváš, z úrovně nevědomé mysli, z úrovně iluze oddělenosti, protože Ti to do toho Tvého konceptu bude pasovat. Z úrovně ztotožnění s myslí.

Jsi hlupák.

Kdybych Ti psala z úrovně toho, co zatím považuješ za vyčteninu, tak bych napsala, že jsi Láskou, štěstím. Jenže tahle realita je pro Tebe zatím jenom vyčtená.

Přestaň přemýšlet nad tím, jak ty koncepty "sjednotit", protože to od určité kvantity prostě nejde. Z mého pohledu se dokonce zdá, že jsi naplnila misku informací (ne znalostí) a ona ti už neposkytuje místo pro nové, protože přetéká... V takové situaci je dobré podívat se na "totéž" z jiného úhlu...

Opět se budu opakovat, vůbec netušíš, o čem mluvím, proto znovu. Na té úrovni, kterou považuješ za skutečnou realitu:

Jsi hlupák.

Jako pomůcka může posloužit krátký návod jak zamezit neustálemu "cyklení se" v případě nemožnosti zastavit neustálé rozebírání: https://www.youtube.com/watch?v=kgF_GqyfSMI (za inline propagaci se omlouvám, doba je už taková)

Pokud najdeš odvahu, zkus se i podívat, jak (a jakýma očima) vidí totéž jiní... https://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/budd ... imraci.pdf

Post Scriptum: Podívat znamená jen podívat, ne se snažit "nově" viděné propojovat oslími můstky s již myslí "zkompilovaným".
Přišla bys tím o pointu, kdy se to složí prostě úplně samo bez tvého přičinění...

Shi Heng Yi ve svých učeních zdůrazňuje, že každá zkušenost, ať už je bolestivá nebo příjemná, přispívá k osobnímu růstu. Klíčem je přijmout tyto zkušenosti, učit se z nich a pokračovat v cestě za osobním rozvojem a vnitřním klidem​.

Osobní růst je stále záležitostí ega.

To, co učí Nisargadatta všechno osobní přesahuje.

Nicméně můžeš využít Shaolinský přístup nalezení klidu a pohody, kdy se Tě označení za hlupáka absolutně nedotkne.

A jestli se Ti tohle povede, tak už můžeš začít pomalu rozumět tomu, o čem mluví Probuzení a proč je jejich svět tak dokonalý.

Ale jistě.
Ty víš, že je to tak, že já s tebou tvými prostředky "bojovat" nebudu. Slovní přetahovaná je pro děti, které si myslí, že mohou vyhrát.
A já slovní pře vyhrávat, narozdíl od tebe, nemusím.
Klidně ti přiznám, že ten kdo ti zde odpovídá, je hlupák - ono totiž na pojmenování záleží jen těm, kteří nevidí uvnitř sebe vše, jako jednotu.

Mnohem zajímavější je tvá reakce z hlediska toho, co jsi tou reakcí na sebe prozradila... Nebudu tvé ego více zraňovat, dopřeji mu ty pomíjivou blaženost, že se obhájilo.

A odpověď Pedrovi - Miroslav se už dříve ptal, co mi přináší Jana pro mne, že dělám to, co dělám. Nemám žádnou potřebu, kterou by Jana mohla naplňovat, takže mi nijak nevadí, že Jana mi nepřináší vůbec nic. A protože jednota je vždy vyvážená, tahle slovní kočkovaná s Janou umožní - když ne přímo Janě , tak určitě někomu jinému - uvidět její jádro a tím i pochopení, jak to ve skutečnosti je.

[Návštěvník]

Šmárjapannojozefe, to jste mi s tím "dodem" úplně zamotali šišku.
Tak teď už to může rozlousknout jedině dodo. :-)

Manželovi jsem přečetla vaše odpovědi a prý by se přikláněl k tomu blbounovi :-))))), no ale já fakt nevííííííím, o čem je ten nick, co tím dodo zamýšlel, proč si takový nick dal :-)))

DODO!!!!!!!!!!!

Halóóóóóó, co ten zvolený nick znamená?????????

Ať aspoň dnes v noci se trošinku vyspím, chjo, no. :-)

To bude nejspíš zkratka - dobro došli.

Anebo Dodáme Domů - mám pocit že někde taková firma operuje...

[Návštěvník]

Dodo

[z kořene, jenž znamená „milovaný“].

1. Předek, pravděpodobně děd, soudce Toly z kmene Isachar. (Sd 10:1)

2. Potomek Benjamína přes Achochiho. Dodův syn Eleazar byl jedním z Davidových tří silných mužů. (2Sa 23:9; 1Pa 11:12) Dodai (jiná forma jména Dodo) sloužil jako velitel vojenského oddílu druhého měsíce — snad v tom smyslu, že tuto funkci vykonával jeho syn Eleazar. (1Pa 27:4)

3. Obyvatel Betléma, jehož syn Elchanan byl jedním z Davidových silných mužů. (2Sa 23:24; 1Pa 11:26)

Ano, Bibli Jehovistů mám doma - všechny ostatní jsem dostával zdarme, Jehovistická je tedy - z dnešního pohledu - nejcennější, stála mne pár stokorun.

Pokud osoba za přezdívkou Dodo není sečtělý Jehovista, musel by použít jméno Dodi (v 2. pádu by bylo v případě jméno Dodo slovo Doda), (2.SAM:23,9 A po něm Eleazar syn Dodi, syna Achochi, mezi třmi silnými, kteříž byli s Davidem, když se opovážili proti Filistinským shromážděným tam k boji, když již byli odtáhli muži Izraelští.) takže si dovolím předpokládat, že tohle je slepá cesta.

[Návštěvník]

Šmárjapannojozefe, to jste mi s tím "dodem" úplně zamotali šišku.
Tak teď už to může rozlousknout jedině dodo. :-)

Manželovi jsem přečetla vaše odpovědi a prý by se přikláněl k tomu blbounovi :-))))), no ale já fakt nevííííííím, o čem je ten nick, co tím dodo zamýšlel, proč si takový nick dal :-)))

DODO!!!!!!!!!!!

Halóóóóóó, co ten zvolený nick znamená?????????

Ať aspoň dnes v noci se trošinku vyspím, chjo, no. :-)

Dovolím si předpokládat, že při vzniku přezdívky Dodo nebyl brán žádný zřetel na nějaký skrytý význam této přezdívky. Takže se mi jen "hodilo" si lehce užít té "Smějící se bestie"....

Takže můžeš klidně spát, a manželův odhad chválím...

[Návštěvník]

... a malý poddotek:

Probuzení (a jejich slova) jsou sice zajímaví, ale nejsou autoritativní. Autoritativní jsou jen Mistři.

To proto, že jen Probuzený není zárukou neexistence osoby, se vší parádou různých zkreslení za touto osobou ještě stojící.

[Návštěvník]

A specielně pro Janu.

Díky za docela veselou zábavu, nenacházím ji ve slovech úplně každý den, tohle je skutečně milé, možná ti to v budoucnu i kněčemu bude,

[Pedro.]

Šmárjapannojozefe, to jste mi s tím "dodem" úplně zamotali šišku.
Tak teď už to může rozlousknout jedině dodo. :-)

Manželovi jsem přečetla vaše odpovědi a prý by se přikláněl k tomu blbounovi :-))))), no ale já fakt nevííííííím, o čem je ten nick, co tím dodo zamýšlel, proč si takový nick dal :-)))

DODO!!!!!!!!!!!

Halóóóóóó, co ten zvolený nick znamená?????????

Ať aspoň dnes v noci se trošinku vyspím, chjo, no. :-)

To bude nejspíš zkratka - dobro došli.

Anebo Dodáme Domů - mám pocit že někde taková firma operuje...

Taky to může být zkrácenina jména.

Například - Dobromil Dolechtal.

[Tara]

... a malý poddotek:

Probuzení (a jejich slova) jsou sice zajímaví, ale nejsou autoritativní. Autoritativní jsou jen Mistři.

To proto, že jen Probuzený není zárukou neexistence osoby, se vší parádou různých zkreslení za touto osobou ještě stojící.

Hlavní rozdíl mezi probuzeným a mistrem je, že jedině mistr dokáže poznání předat.
Pokud ne, je "jen" probuzený."

Jako např. jáčko a možná i další.

[Pedro.]

... a malý poddotek:

Probuzení (a jejich slova) jsou sice zajímaví, ale nejsou autoritativní. Autoritativní jsou jen Mistři.

To proto, že jen Probuzený není zárukou neexistence osoby, se vší parádou různých zkreslení za touto osobou ještě stojící.

Hlavní rozdíl mezi probuzeným a mistrem je, že jedině mistr dokáže poznání předat.
Pokud ne, je "jen" probuzený."

Jako např. jáčko a možná i další.

Poznání dokáže předat i bříza na mezi. Či vlčí mák na stráni....
Záleží na příjemci.

[Tara]

Co se týká toho vylití naplněného šálku čaje, zažila jsem tuto situaci na vlastní duši... :-)

Podle mne to chce absolutní důvěru k tomu člověku, velmi intimní důvěryhodný vztah, jako měli např, mezi sebou Milarepa a Marpa. (Kniha https://www.slovanskakultura.cz/milarep ... pfEALw_wcB)

Tehdy, před lety a bylo to na zahrádce, v létě, při práci, plení záhonů, mě jáčko zásoboval otázkami a otázkami, vyloženě cílenými na intelekt, mysl.
A já se snažila, odpovídala, co to šlo a co můj intelet vymyslel. :-)

A potom, najednou, na té zahrádce, došlo, samovolně, spontánně k jakésimu restartu mysli. Vylití šálku čaje.

Napnelismus hlavy, myšlenek, intelektu ustal a nastal klid... velká úleva.....

A jsem moc vděčná za to, že se to stalo, protože kdo ví, kde bych dnes byla a v jakém rozpoložení.... :-)

U Jany je to těžké v tom, že ona si k sobě (asi) nikoho takového důvěryhodného člověka, který by se jí věnoval živě) nevpustí.... protože tu ochrannou slupku má moc tvrdou, vrstvenou.... a není ještě pro ni čas.....

Ale jak psal Návštěvník, že třeba ta jeho slova budou užitečná pro další a díky za to.

Otevření se životu, dovolení si projevit skutečnou svou opravdovost (ať si o ní myslí kdo chce co chce) je velká milost, milodar, pro všechny, ....

Spontánnost, ne citování, papouškování nějakých slov kohosi (ahoj Petro), je velkým darem pro nás všechny.

VŠECHNY.

[Tara]

... a malý poddotek:

Probuzení (a jejich slova) jsou sice zajímaví, ale nejsou autoritativní. Autoritativní jsou jen Mistři.

To proto, že jen Probuzený není zárukou neexistence osoby, se vší parádou různých zkreslení za touto osobou ještě stojící.

Hlavní rozdíl mezi probuzeným a mistrem je, že jedině mistr dokáže poznání předat.
Pokud ne, je "jen" probuzený."

Jako např. jáčko a možná i další.

Poznání dokáže předat i bříza na mezi. Či vlčí mák na stráni....
Záleží na příjemci.

Mno...., pokud je žák připraven....a takových je málo...., viz. Jana nebo ty a další.... neber si to prosím osobně.....

[Návštěvník]

Mno...., pokud je žák připraven....a takových je málo...., viz. Jana nebo ty a další.... neber si to prosím osobně.....

Samozřejmě. Nebo třeba ty... nic ve zlém.

[Tara]

Mno...., pokud je žák připraven....a takových je málo...., viz. Jana nebo ty a další.... neber si to prosím osobně.....

Samozřejmě. Nebo třeba ty... nic ve zlém.

OK, neberu si to ve zlém :-)

[Tara]

Mno...., pokud je žák připraven....a takových je málo...., viz. Jana nebo ty a další.... neber si to prosím osobně.....

Samozřejmě. Nebo třeba ty... nic ve zlém.

V souvislosti s tím chci podotknout, že mi na mysl přišel rozdíl mezi Mílou a Eduardem, kteří se absolutně krásně doplňovali....a zanechali pro nás odkaz neocenitelné ceny.....
A teď tím nechci nic nic říct nebo obhájit nebo cokoliv.....

Míla byla Mistr. Měla hotovo.

Eduard byl v tomto životě spíš bhakta, tzn.: dokud poslední bytost nedojde naplnění, budu tady stále a stále pomáhat....

[Návštěvník]

A protože jednota je vždy vyvážená

To, co je vyvážené, je dualita jin a jang, je to sice užitečným konceptem pro porozumění a navigaci v každodenním životě, ale pro dosažení hlubšího duchovního pochopení a vnímání jednoty všeho je třeba překročit tuto dualitu a dosáhnout stavu neduálního vědomí.

[Návštěvník]

... a malý poddotek:

Probuzení (a jejich slova) jsou sice zajímaví, ale nejsou autoritativní. Autoritativní jsou jen Mistři.

To proto, že jen Probuzený není zárukou neexistence osoby, se vší parádou různých zkreslení za touto osobou ještě stojící.

Hlavní rozdíl mezi probuzeným a mistrem je, že jedině mistr dokáže poznání předat.
Pokud ne, je "jen" probuzený."

Jako např. jáčko a možná i další.

Jak se podle tebe pozná, že bylo poznání předáno?

[Pedro.]

Mno...., pokud je žák připraven....a takových je málo....

Právě od toho jsou tu duchovní Mistři (Učitelé), aby žáka na ten okamžik připravili.
Ne proto aby se mu dotkli na satsangu hlavy a hotovo. :-)
Když už řízením osudu připraven je, bylo by to nošením dříví do lesa, chodit za Guruem
a číst moudré knihy - to mu dá jen vědění. Což se v jedné z etap Cesty stává často závislostí.
A může mu dát falešné ideje ve smyslu přesvědčení, že tím už je hotovo. Kdepak. Tehdy teprve
začíná to podstatné - vše co posbíral rozdat, odevzdat. A jestli je mu něco z toho ponecháno,
pak je to dar. Ne však už k jeho prospěchu.

[Návštěvník]

Mno...., pokud je žák připraven....a takových je málo...., viz. Jana nebo ty a další.... neber si to prosím osobně.....

Samozřejmě. Nebo třeba ty... nic ve zlém.

Mistr tím, že žáka přijme, mu obětuje svou osobu, pomocí ní žákovi žákovi, jemu srozumitelným způsobem, vytváří a připravuje situace, které žáka vedou k vědomému opouštění svých ztotožnění se (s kdečím). A místy to funguje i jako velká zábava... (a protože máš ráda příběhy, je tu i celá kapitola...)

KVĚTÁKOVÁ LOUPEŽ
„Dárek pro vás, mistře! Těchto šest velkých květáků jsem zasadil vlastní rukou; dohlížel jsem na ně s něžnou starostlivostí matky, která pečuje o své dítě.“ Podal jsem mistrovi košík zeleniny s obřadnou okázalostí.
„Děkuji ti,“ ocenil 140„Šrí Juktéšvar můj dar úsměvem. „Schovej je, prosím tě, ve svém pokoji – budu je potřebovat zítra na speciální večeři.“
Přij140„el jsem zrovna do Purí, 69 abych strávil vysokoškolské prázdniny se svým guruem v jeho přímořském ášramu. Příjemný malý, jednopatrový útulek, postavený mistrem a jeho žáky, hledí na Bengálský záliv.
Příští ráno jsem se probudil časně, osvěžen slaným vánkem od moře a půvaby svého okolí. Ozval se melodický hlas Šrí Juktéšvara; podíval jsem se na své vzácné květáky a pečlivě jsem je schoval pod postelí.
„Pojďte, půjdeme na pláž!“ Mistr šel v čele a několik jeho žáků včetně mne za ním v roztroušené skupině. Náš guru nás přehlédl mírně kritickým pohledem.
„Když jdou vaši západní bratři, zpravidla pochodují stejným krokem. Seřaďte se do zástupu po dvou a udržujte rytmicky krok!“
Šrí Juktéšvar se díval, jak to poslušně provádíme, a pak se dal do zpěvu: „Chlapci jdou, chlapci jdou, ve dvou řadách za sebou.“ Musel jsem mistra obdivovat, jak snadno dokáže držet krok s mladými studenty.
„Stát!“ Guruovy oči vyhledaly moje. „Nezapomněl jsi zamknout zadní dveře ášramu?“
„Myslím že ne, pane.“
Šrí Juktéšvar chvíli mlčel s polopotlačovaným úsměvem na rtech.
„Ne, zapomněl jsi,“ řekl nakonec. „Meditování o Bohu nesmí být výmluvou pro materiální neopatrnost. Zanedbal jsi svou povinnost zajistit ášram; musíš být potrestán.“
Myslel jsem, že jenom tak záhadně žertuje, když dodal: „Z tvých šesti květáků bude brzy jen pět.“
Na mistrův rozkaz jsme se otočili a pochodovali zpátky, až jsme byli zase blízko ášramu.
„Počkejte chvíli! Mukundo, podívej se doleva; pozoruj cestu za naším pozemkem. Za chviličku se tam objeví muž, který bude nástrojem tvého potrestání.“
Skryl jsem svůj zmatek z těchto nepochopitelných poznámek.
Brzy se objevil na cestě venkovan; groteskně poskakoval a s nesmyslnými gesty mával rukama. Skoro ochromen zvědavostí nespouštěl jsem zrak z té podivné podívané. Když muž dospěl k bodu na cestě, kde by nám zmizel z dohledu, řekl Šrí Juktéšvar: „Teď se otočí.“
Venkovan okamžitě změnil směr a zamířil k zadní části ášramu.
Přešel přes pruh písku a zadními dveřmi vešel dovnitř; nechal jsem je odemčené, přesně jak řekl guru. Muž se za chvíli opět vynořil s jedním z mých vzácných květáků v ruce. Teď už kráčel důstojně, obtěžkán vlastnictvím.
Fraška, ve které mi připadla zjevně role užaslé oběti, mě nedokázala vyvést z míry natolik, abych upustil od pohoršeného pronásledování pachatele. Už jsem byl skoro na cestě, když mě mistr zavolal zpátky. Celý se otřásal smíchem.
„Ten bláznivý chudák toužil po květáku,“ vysvětloval mezi výbuchy veselí. „Myslel jsem, že je to dobrý nápad, když dostane jeden z těch tvých, tak špatně střežených.“
Uháněl jsem do svého pokoje a zjistil, že zloděj, zřejmě zatížený na zeleninu, nechal moje zlaté prsteny, hodinky i peníze nedotčeny; ležely na dece všem na očích. Místo toho vlezl pod postel, kde probudil jeho jedinou touhu jeden z mých pečlivě ukrytých květáků.
Večer jsem poprosil mistra, aby mi vysvětlil tuto příhodu, která měla několik zarážejících rysů.
Guru zvolna zavrtěl hlavou. „Jednou to pochopíš. Věda brzy odhalí několik z těchto utajených zákonů.“
Vzpomněl jsem si na mistrovu předpověď, když o pár let později přišel div rádia. Odvěké pojetí času a prostoru se zhroutilo; domov žádného venkovana nebyl dost odlehlý, aby do něho nemohl vstoupit Londýn nebo Kalkata. I nejtupější inteligence se musela sklonit před tímto neoddiskutovatelným důkazem lidské všudepřítomnosti alespoň v jednom ohledu.
Zápletku“ květákové komedie lze nejlépe pochopit z analogie rádia. Šrí Juktéšvar byl dokonalé lidské rádio. Myšlenky nejsou nic jiného než velmi jemné vibrace, které se pohybují v éteru. Stejně jako naladěný přijímač zachytí hudbu z tisíce jiných programů na všech stranách, byl můj guru schopen zachytit myšlenku prosťáčka, který měl chuť na květák, mezi nesčetnými myšlenkami vysílajících lidských mozků na světě.
Dík své síle byl mistr zároveň lidskou vysílačkou a s úspěchem nařídil venkovanovi, aby změnil směr svých kroků a šel do jisté místnosti pro jediný květák.
Intuice je duchovní vedení, které se přirozeně objevuje v člověku v okamžicích, kdy je jeho mysl klidná. Skoro každý už zažil nevysvětlitelně správné „tušení“ nebo s úspěchem přenesl své myšlenky na druhého.
Lidská mysl osvobozená od statického neklidu může zastávat prostřednictvím své antény intuice všechny funkce složitého rozhlasového mechanismu – vysílat a přijímat myšlenky i odlaďovat ty nežádoucí. Tak jako síla rádia závisí na množství elektrického proudu, které má k dispozici, odpovídá energie lidského rádia síle vůle, kterou má ten či onen jedinec.
Všechny myšlenky věčně vibrují ve vesmíru. Dík hluboké koncentraci je mistr schopen odhalit myšlenky kterékoli mysli, živé nebo mrtvé. Myšlenky mají univerzální a ne individuální kořeny; pravdu nelze stvořit, nýbrž jenom vnímat. Omylné myšlenky člověka jsou důsledkem nedokonalosti jeho rozpoznávání. Cílem jógy je uklidnit mysl, aby mohla odrážet bez zkreslení božskou vizi ve vesmíru.
Rozhlas a televize přenesly momentální zvuk a obraz vzdálených osob ke krbům milionů – první slabý vědecký náznak, že člověk je duch pronikající vším. Nikoli tělo omezené na jediný bod v prostoru, ale veliká duše, proti níž kuje ego marně ty nejbarbarštější pikle, aby ji ochromilo.
„Velmi podivné, velmi podivuhodné a zdánlivě velmi nepravděpodobné jevy se ještě mohou objevit, které, až budou zavedeny, nás nebudou udivovat o nic víc, než nás teď udivuje všecko to, čemu nás za poslední století naučila věda,“ prohlásil Charles Robert Richet, nositel Nobelovy ceny za fyziologii.
„Předpokládá se, že jevy, které teď přijímáme bez překvapení, v nás nebudí úžas jen proto, že jim rozumíme. Ale není tomu tak.
Nepřekvapují nás proto, že bychom je chápali, nýbrž protože je dobře známe; neboť kdyby nás mělo překvapovat to, co nechápeme, muselo by nás překvapovat všecko – pád kamene vyhozeného do vzduchu, semínko, ze kterého vyroste dub, rtuť, jež se při zahřátí rozpíná, železo přitahované magnetem, fosfor, který vzplane, když jej třeme...
Dnešní věda není nic; revoluce a evoluce, které zažijeme v příštích tisíci letech, daleko přesáhnou nejsmělejší očekávání. Pravdy – ony překvapivé, ohromující, netušené pravdy – které odhalí naši potomci, jsou už teď všude kolem nás, hledí nám tak říkajíc do očí, a přece je nevidíme. Ale nestačí říct, že je nevidíme; nechceme je vidět. Neboť jakmile se objeví nečekaný a neznámý fakt, snažíme se jej zasadit do rámce všednosti už získaného poznání a pohoršuje nás, že se někdo odvažuje dál experimentovat.“
Několik dní poté, co jsem byl tak neslavně oloupen o květák, došlo ke komické události. Nemohli jsme najít jednu petrolejovou lampu. Protože jsem byl tak nedávno svědkem guruovy vševědoucnosti, domníval jsem se, že nám předvede, že nalézt lampu je úkol pro malé děcko.
Mistr pochopil mé očekávání. S přehnanou vážností vyslýchal všechny obyvatele ášramu. Jeden chlapec se přiznal, že lampu použil, když šel ke studni na zadním dvoře.
Šrí Juktéšvar mi slavnostně poradil: „Hledej lampu u studny!“
Běžel jsem tam; lampa tam nebyla. Sklesle jsem se vrátil ke guruovi. Srdečně se zasmál, bez lítosti nad mým zklamáním.
To je škoda, že jsem tě nedokázal zavést ke ztracené lampě; nejsem žádný jasnovidec.“ Se zajiskřením v očích dodal: „Dokonce ani pořádný Sherlock Holmes!“
Uvědomil jsem si, že mistr nikdy nepředvádí své schopnosti na výzvu nebo pro nic za nic.
Příjemné týdny míjely. Šrí Juktéšvar plánoval náboženské procesí.
Požádal mě, abych vedl žáky přes město a pláž. Sváteční den vzešel jako jeden z nejhorčejších dnů toho léta.
„Gurudží, jak mám vést bosé studenty po tom rozpáleném písku?“ zeptal jsem se zoufale.
„Prozradím ti tajemství,“ odvětil mistr. „Pán vám pošle mračný deštník; půjde se vám pohodlně.“
Zorganizoval jsem průvod; naše skupina vyrazila od ášramu s praporem satsangy. Navrhl jej sám Šrí Juktéšvar a byl na něm symbol jediného oka, teleskopický pohled intuice.
Sotva jsme opustili poustevnu, pokryla se jako zázrakem část oblohy nad námi mraky. Za doprovodu užaslého jásotu ze všech stran snesl se velmi lehký deštík, který ochladil městské ulice a rozpálenou pláž. Chladivé kapky dopadaly po celé dvě hodiny našeho průvodu. Přesně v okamžiku, kdy se naše skupina vrátila do ášramu, mraky i déšť beze stopy zmizely.
„Vidíš, jak s námi Bůh cítí?“ řekl mistr, když jsem mu vyjádřil svou vděčnost. „Pán odpovídá na všechno a působí pro všechny. Tak jako seslal na mou prosbu déšť, splní každé upřímné přání svého uctívače. Lidé si jen zřídka uvědomují, jak často vyslyší Bůh jejich modlitby. Není předpojatý jen pro několik jedinců, ale vyslechne každého, kdo k němu přistoupí s důvěrou. Jako děti bychom měli vždycky věřit v milující laskavost svého všudepřítomného Otce.“
Šrí Juktéšvar pořádal každoročně oslavu čtyř svátků o rovnodeních a slunovratech, kdy se shromažďovali jeho žáci zblízka i zdálky. Oslavy zimního slunovratu se konaly ve Šrírámpuru; první, které jsem se zúčastnil, mi zanechala trvalé požehnání.
Oslava začala ráno bosým procesím v ulicích. Zvučely v nich hlasy stovky studentů prozpěvující sladké náboženské písně; několik hudebníků hrálo na flétnu a khol-kartál (bubny a tympány). Nadšení měšťané posypávali cestu květinami; rádi se nechali odlákat naším zvučným velebením požehnaného jména Páně od prozaických povinností. Dlouhý pochod končil na dvoře ášramu. Tam jsme obklopili v kruhu svého gurua a studenti z horních balkonů nás zasypávali květy měsíčků.
Mnoho hostí přišlo nahoru, aby dostali pudink z tvarohu a pomerančů. Já jsem zamířil ke skupině spolubratří, kteří dnes sloužili jako kuchaři. Pro tak velké shromáždění se muselo vařit venku v širokých kotlech. Kouř z improvizovaných cihlových pecí
vytápěných dřevem štípal do očí, až nám slzely, ale vesele jsme se při práci smáli. Nábože nské slavnosti nepovažuje nikdo v Indii za dřinu; každý hraje svou roli, dodává peníze, rýži, zeleninu nebo osobní služby.
Brzy byl mezi námi i mistr; dohlížel na všechny podrobnosti. Pořád měl plné ruce práce a držel krok i s těmi nejčilejšími studenty.
V prvním poschodí probíhal sankírtan (sborový zpěv) za doprovodu harmonia a indických bubnů. Šrí Juktéšvar pozorně poslouchal; měl dokonalý hudební sluch.
„Zpívají falešně!“ Mistr opustil kuchaře a připojil se k umělcům.
Uslyšeli jsme znovu tutéž melodii, ale tentokrát ve správném podání.
V Indii je hudba stejně tak jako malířství a divadlo považována za božské umění. Prvními hudebníky byli Brahma, Višnu a Šiva – Věčná Trojice. Božského tanečníka Šivu představují písma jako tvůrce, který ve svém kosmickém tanci vesmírného stvoření, zachování a rozmetání vypracoval nekonečné druhy rytmu, zatímco je Brahma zdůrazňoval zvonivými tympány a Višnu doprovázel hrou na posvátnou mrdángu čili buben. Kršna, Višnuovo vtělení, se v hinduistickém umění zobrazuje vždy s flétnou, na kterou hraje úchvatné písně, jež volají lidské duše bloudící v klamu máje zpět do jejich pravého domova. Sarasvatí, bohyně moudrosti, hraje zase na vínu, matku všech strunných nástrojů. Indická Sámavéda obsahuje nejranější záznamy hudby na světě.
Základním kamenem hinduistické hudby jsou rágy neboli ustálené melodické stupnice. Šest základních rág se štěpí na 126 odvozených ráginí („manželek“) a putrů („synů“). Každá rága má minimálně pět tónů: dominantní tón (vádí čili krále), sekundární tón (samavádí čili ministerského předsedu), pomocné tóny (anuvádí, asistenty) a disonantní tóny (vivádí, nepřátele).
Každé se šesti základních rág přirozeně odpovídá určitá denní doba, roční období a hlavní božstvo udílející jí zvláštní schopnost.
Tak 1. rága hindóla zní jedině za úsvitu na jaře, aby vyvolala náladu univerzální lásky; 2. rága dípaka se hraje o letním večeru a probouzí soucit; 3. rága mégha je melodií poledne v období dešťů a dodává odvahu; 4. rága bhairava zaznívá ráno v srpnu, září a říjnu a přináší klid; 5. rága šrí je vyhrazena podzimnímu soumraku a tlumočí čistou lásku; a 6. rágu málkaušu je možno uslyšet o zimní půlnoci a vyjadřuje neohroženost.
Tyto zákonitosti zvukového spojení mezi přírodou a člověkem odhalili už starověcí ršijové. Protože příroda je objektivizací aum, prazvuku či vibračního slova, může člověk použitím jistých manter či zpěvů získat vládu nad všemi přírodními jevy.
Indická hudba dělí oktávu na 22 šruti čili čtvrttónů. Tyto mikrotónové intervaly umožňují jemné odstíny hudebního výrazu, kterých západní chromatická stupnice se 12 půltóny nemůže dosáhnout. Každý ze sedmi základních tónů oktávy je v hinduistické
mytologii spojen s určitou barvou a hlasem ptáka nebo zvířete: do se zelenou a pávem, re s červenou a skřivánkem, mi se zlatou a kozou, fa se zažloutle bílou a volavkou, sol s černou a slavíkem, la se žlutou a koněm a si s kombinací všech barev a slonem.
Západní hudba používá jen tří stupnic – durové, harmonické molové a melodické molové – kdežto indická hudba má 72 thát čili škál. Hudebník má tvůrčí prostor pro nekonečné improvizace na stanovené tradiční melodie neboli rágy; soustředí se na cit nebo určitou náladu strukturálního námětu a potom je zdobí až po nejzazší mez své vlastní originality. Hinduistický hudebník nečte pevné noty; při každé produkci odívá holou kostru rágy nově, často se omezuje na jedinou melodickou sekvenci a opakováním zdůrazňuje všechny její jemné mikrotónové a rytmické variace. Mezi západními skladateli měl Bach pochopení pro kouzlo a sílu opakování zvuku, lehce obměňovaného na sto různých způsobů.
Starověká sanskrtská literatura popisuje 120 tál čili taktů. Tradiční zakladatel hinduistické hudby Bharata prý izoloval ze zpěvu skřivánka 32 druhů tál. Původ tály či rytmu má své kořeny v lidských pohybech – dvoutakt v chůzi a trojtakt v dýchání ve spánku, kdy je vdech dvakrát delší než výdech. Indie považovala vždy za nejdokonalejší hudební nástroj lidský hlas. Proto se hinduistická hudba zpravidla omezuje na rozsah tří oktáv. Z téhož důvodu je také položen větší důraz na melodii (vztah následných tónů) než na harmonii (vztah současných tónů).
Hlubším cílem raných ršijů–hudebníků bylo sladit pěvce s Kosmickým zpěvem, který lze slyšet dík probuzení skrytých páteřních center v člověku. Indická hudba je subjektivní, duchovní a individualistické umění, nezaměřené na symfonickou brilantnost, nýbrž na osobní soulad s Nadduší. Sanskrtské slovo pro hudebníka je výraz značící „ten kdo pěje Boží chválu“. Sankírtany čili hudební shromáždění jsou účinnou formou jógy nebo duchovní kázně, vyžadující hluboké soustředění, intenzivní ponor do myšlenky a zvuku. Protože člověk sám je výrazem Tvůrčího Slova, má na něj zvuk nejsilnější a okamžitý účinek – nabízí mu způsob rozpomenutí na jeho božský původ.
Sankírtan, linoucí se v den svátku z pokoje Šrí Juktéšvara v prvním patře, inspiroval i kuchaře mezi hrnci, ze kterých se kouřilo. Moji spolubratři i já jsme radostně prozpěvovali refrény a tleskali dlaněmi do rytmu.
Kolem západu slunce jsme obsloužili stovky návštěvníků khičuri (rýží s čočkou), zeleninovým kárí a rýžovým pudinkem. Po dvoře jsme rozprostřeli bavlněné deky; brzy dřepělo shromáždění pod hvězdnou klenbou a v tiché pozornosti naslouchalo moudrosti, která se řinula mistrovi ze rtů. Jeho veřejné projevy zdůrazňovaly hodnotu krijájógy a sebeúctu, odhodlanost, prostou stravu a pravidelné cvičení.
Potom zazpívala skupina velmi mladých žáků několik zbožných písní; shromáždění zakončil sankírtan. Od deseti do půlnoci umývali obyvatelé ášramu hrnce a pánve a čistili dvůr. Guru si mě zavolal k sobě.
Potěšilo mě, s jakou radostí jsi tvrdě pracoval dnes i po celý týden příprav. Chci tě u sebe; můžeš dnes spát v mé posteli.“
To byla výsada, o které se mi nikdy ani nesnilo. Sotva deset minut poté, co jsme ulehli, mistr vstal a začal se oblékat.
„Co se děje, pane?“ V neočekávaném štěstí, že smím spát vedle svého gurua, jsem pociťoval cosi neskutečného.
„Myslím, že tu bude za chvíli pár studentů, co zmeškali vlak. Připravíme jim něco k snědku.“
„Gurudží, v jednu v noci už přece nikdo nepřijde.“
„Zůstaň ležet, pracoval jsi hodně tvrdě. Ale já jim jdu něco uvařit.“
Při rezolutním tónu Šrí Juktéšvara jsem vyskočil z lůžka a následoval ho do malé kuchyňky sousedící s vnitřním balkonem v prvním patře. Brzy se už vařila rýže i dál.
Guru se láskyplně usmál. „Dnes jsi přemohl únavu i obavy z těžké práce; nikdy v budoucnu tě už nebudou trápit.“
Sotva vyslovil tato slova celoživotního požehnání, ozvaly se na dvoře kroky. Seběhl jsem dolů a vpustil skupinu studentů.
„Moc neradi rušíme mistra v tuhle hodinu, bratře,“ oslovil mě jeden z nich omluvně. „Ale spletli jsme si jízdní řád a potom jsme měli pocit, že se nemůžeme vrátit domů, dokud ještě jednou neuvidíme našeho gurua.“
„Čekal vás a zrovna vám chystá něco k jídlu.“
Potom se ozval vítající hlas Šrí Juktéšvara; zavedl jsem užaslé návštěvníky do kuchyně. Mistr se ke mně otočil a mrknul na mne.
„Když už jste si porovnali poznámky, jistě ses přesvědčil, že naši hosté opravdu zmeškali vlak.“
O půlhodinu později jsem ho následoval do ložnice s plným vědomím toho, že budu spát po boku božského gurua.

[Návštěvník]

A protože jednota je vždy vyvážená

To, co je vyvážené, je dualita jin a jang, je to sice užitečným konceptem pro porozumění a navigaci v každodenním životě, ale pro dosažení hlubšího duchovního pochopení a vnímání jednoty všeho je třeba překročit tuto dualitu a dosáhnout stavu neduálního vědomí.

Myslíš to dobře, ale nesprávně formuluješ. Nelze "dosáhnout" něčeho, co tu je - taková formulace vede na nějaké úsilí a to úsilí potřebuje osobu a osoba zamezuje výše napsanému.
Jediné, co je možné, je upustit od dualitního rozlišování a a když je od toho upuštěno zcela, je přítomné to, co bylo tím dualitním rozlišováním skryto.

[Pedro.]

Tara: Mno...., pokud je žák připraven....a takových je málo...., viz. Jana nebo ty a další.... neber si to prosím osobně.....

Pedro: Samozřejmě. Nebo třeba ty... nic ve zlém.

OK, neberu si to ve zlém :-)

V souvislosti s tím chci podotknout, že mi na mysl přišel rozdíl mezi Mílou a Eduardem, kteří se absolutně krásně doplňovali....a zanechali pro nás odkaz neocenitelné ceny.....
A teď tím nechci nic nic říct nebo obhájit nebo cokoliv.....

Míla byla Mistr. Měla hotovo.

Eduard byl v tomto životě spíš bhakta, tzn.: dokud poslední bytost nedojde naplnění, budu tady stále a stále pomáhat....

Co vidím, že mnohá tvá prohlášení, protože je myslíš naprosto vázně, prozrazují tvou "zabydlenost" v určitém (v tom pyšně svém) pokojíčku, kde vše přesně musí být dle tebe urovnáno, seřazeno... Panny takové bývají, strážkyně svého pořádku, nesnesou cokoliv, co by jim to mohlo nějako rozhodit, nedej bože rozbourat...

:-)