Téma osvícení

[Návštěvník]

Uvědomění toho, celá ta perspektiva je iluzorní.

To co píšeš je zcela iluzorní,

Ovšem říkat ti to je také zcela iluzorní

Občas se stane, že se to dění zasekne a jede dokola to samý

A iluzorní...

[Návštěvník]

Tohle je nádherně nepodstatné, nikam to nejde. Je to jen tohle.
Veil

Příspěvky: 1660
Registrován: pon 24. srp 2020 13:58:03

Máš pravdu Veile,

Čím větší pitomosti se kdo voblbujes

Tím je to nádhernější a plně lásky

A nikam to nejde

Jen se to točí dokola



A je jen tohle



Dokolečka

[Návštěvník]

Víru a poznání do toho tahají jen mistři, protože trčí hluboko ve snu o já, které se někam má dostat a stát se bohem. Copak to není úplně jasné, že to se může stát jen ve snu?

Už jsem tě několikrát upozorňoval,

Že se máš to duchovno naučit,

Abys o něm nepsal pitomosti


Ale ty jen kopírujes názory druhých

Ty jsi horší kopírka než ti co kopírují ty mistry




Copak to není jasné že toto se může stát jen ve snu ???

Jen ve snu můžeš snít že nesmíš a že nejsi...

[Návštěvník]

Pedro mně přesvědčil, že bych měl napsat omluvu pro vás

Jana mmně požádala, ať už ničím k vám nepřispívám, že si to už více nepřeje.

Já ji rád vyhovím.

To je škoda.

Jsi přihlášený na inspiruj.cz? Tam také většina z nás píše a nikdo tě tam vyhazovat nebude. Majitel fora je velmi charakterní. A poslední dobou tam čte mnohem víc návštěvníků než tady. Bylo by prima, kdybys psal tam, pokud tady přestaneš psát.

http://www.inspiruj.cz/index.php

[Pedro.]

Ono se to dá vnímat všelijak - mysticky, poeticky, vědecky, nábožensky, euforicky, metodicky, zenově......
Ale je to furt to vnímání, a to vnímání, i když vychází z Átmá, coby čistá pozornost, tak prochází prostě tou nervovou soustavou, dotýká se smyslových vjemů, vzpomínek, oživuje ta centra logiky a citu... umožní mozku myslet.

No, a pak se v tom ztratí... :-))

Ale nějak, a právě díky tomu živému procesu, dochází v člověku k tomu uvědomění.
A ta pozornost se v tom ztrácet odnaučí.

Třebas tou meditační praxí.

Ale to neznamená že ten mozek tu schopnost uvažovat ztratí,
neboť přece nebude v práci dělat zmetky, atp, a koukat jak puk...

Jestli si někdo myslí, že bez tý schopnosti rozumět a cítit,
pamatovat si, atd, by tu napsal jediný slovo, tak ať to zkusí

Jen ta pozornost přitom může být nespoutaná, vědomá si svého
zdroje...

[Veil]

Co se může zdát, že se děje, je nádherný popis ničeho. Úžasně bezvýznamný, zcela bezúčelný, bez cíle, bez jakéhokoli programu, prostě jen odhalení že vše, co je, je co je. Je to jen tohle a to je opravdu ono. Všechno je to, co je, a toto co je, je všechno. Takže to je nic a všechno, všechno to zahrnuje. Není žádný směr, směr je pouze zdání, takže dimenze, směr, jít někam, přicházet odněkud, jít někdy, přicházet z někdy… teď, pak, tady, uvnitř, venku jsou prostě jen zdání a všechny jsou úplně nepodstatné. Jsou prázdné a plné. Vše co existuje, je prázdná plnost, forma bez formy, nic je všechno. Takže nic z toho nemá žádný význam ani účel, protože to je totálně vše zahrnující tohle, prostě okamžité naprosto okamžité, neomezené a volné. Čas a prostor jsou jen zdání, které nemají žádnou skutečnou reálnost. Realita je vlastně jen jsoucno a nejsoucno.

A co se může objevovat, je energie, která se cítí odděleně, cítí se lokalizována, cítí se stažená, viscerálně napjatá, lokalizovaná v lidském těle. Takže co se pak zdánlivě děje pro lidské tělo je pocit bytí ve vzdálenosti od toho co je, což je samozřejmě také co je, ale je to pocit bytí odděleným, ve vzdálenosti od pocitů, myšlenek, vjemů, vzpomínek, citů a emocí, ostatních lidí. Je tu pocit, že všechno je ve vzdálenosti ode „mě“. Takže já zdánlivě přichází, protože je zde zdánlivě tato stažená energie v lidském těle. A jak se to zdánlivě stane, prostor se jeví jako absolutně fundamentálně reálná věc, jako je tady naprosto skutečné a všude jinde je naprosto skutečné. Nejen zde a tam se zdají skutečné, ale také uvnitř a vně se pak zdají skutečné, odlišné dimenze. Stejně tak nyní a tehdy, zdá se, že je tu realita zvaná čas, ve které se všechno pohybuje lineárně chronologickým směrem k budoucnosti a pryč od minulosti.

A to všechno se zdá být tak skutečné pro „mě“, pro sen o já. A jak se tohle zdánlivě děje, čas se zdá skutečným, zdá se, že se to smysluplně pohybuje směrem k cíli, který se nakumuloval z příběhů o mně a mém životě, tedy to jde směrem, který já chci, po kterém toužím. Požadovaný výsledek, cíl, je jako hrnec zlata na konci duhy, je to žádané místo, kde bude všechno lepší, a to je sen plný naděje. Pro mnoho těl to zdánlivě je nějaký druh náboženské nebo duchovní cesty nebo šamanismu, cesta léčení, cesta transformace, integrace, růst různého druhu, je tu spousta nádherných vyobrazení tohoto příběhu, ale nakonec je to zdánlivě vždy stejná situace, kdy zdánlivě existuje zážitek odloučení a je pak touha s nadějí, že se jednou vrátím domů a dorazím tam, kde bude všechno lepší.

A pokud má tu smůlu, že narazí na tohle, pak je odhaleno, že celá ta konstrukce je úplná iluze, je to úplný sen. Neexistuje žádný skutečný cíl a neexistuje žádná skutečná cesta, neexistuje žádný skutečný
čas, není skutečný prostor, není skutečné uvnitř ani vně, není skutečná autonomie, není žádný skutečný význam. Vše co je, je totálně kompletně bezmezná svoboda pro nikoho. Nikdo v ní není, i když je pocit, že je, je to jen svoboda bez námahy se jevící tak. Není v tom vůbec žádný druh úsilí a a tak všechny tyto jevy, ty pojímané jako bolestivé a nepříjemné, negativní i ty, o kterých se soudí, že jsou příjemné, pozitivní a blažené, to je všechno co je, je jen domov, je to všechno domov, je to bezpodmínečný domov, nelze ho přemístit směrem k něčemu nebo od něčeho. Nelze to najít nebo skrýt, protože vše, co existuje, je domov. Není nikdo doma, je prostě jen domov, takže domov není nikdy nalezen někým, je jen domov.

Takže něčí pocit je také domov, je jen domov. Takže tohle vyjadřování a tohle neduální, nesmyslné mluvení může zdánlivě pomoci, aby tohle bylo víc zjevné pro tělo, ale ne pro já.

Takže to může vypadat, že to umožňuje nějaký druh zdánlivého posunu energie, což je také iluzorní a může to umožnit rozuzlení pevně nebo jemně se držících přesvědčení a názorů na to, jaký se život zdá být. A moji znalost, vlastnictví, jednání, poznání, to všechno zdánlivě může rozpustit. Samozřejmě to není vyžadováno nebo očekáváno očividně, protože bezmezná svoboda je vše, tedy to nemá záměr něco změnit, opravit nebo vyřešit, protože nic není problém, nic není vlastně rozbité.

Alexis

[Veil]

Ono se to dá vnímat všelijak - mysticky, poeticky, vědecky, nábožensky, euforicky, metodicky, zenově......
Ale je to furt to vnímání, a to vnímání, i když vychází z Átmá, coby čistá pozornost, tak prochází prostě tou nervovou soustavou, dotýká se smyslových vjemů, vzpomínek, oživuje ta centra logiky a citu... umožní mozku myslet.
Ale nějak, a právě díky tomu živému procesu, dochází v člověku k tomu uvědomění.
A ta pozornost se v tom ztrácet odnaučí.
Třebas tou meditační praxí.
Ale to neznamená že ten mozek tu schopnost uvažovat ztratí,
neboť přece nebude v práci dělat zmetky, atp, a koukat jak puk...
Jestli si někdo myslí, že bez tý schopnosti rozumět a cítit,
pamatovat si, atd, by tu napsal jediný slovo, tak ať to zkusí
Jen ta pozornost přitom může být nespoutaná, vědomá si svého
zdroje...

A to celé je právě ta iluze. Tohle vůbec není vnímáno. Vnímání, vědomí, mysl, poznání, to všechno je naprostá iluze.

[Veil]

Už jsem tě několikrát upozorňoval,
Že se máš to duchovno naučit,

Ó nauč mě duchovno, ó Velký Křikloune. Jak že jsi to říkal? Ty nejsi vědomí, ale ego. Vědomí je vším, ale ty tím nejsi. Vědomí je vším, ale ty nejsi vším, takže nemůžeš být vědomím, které je vším? Takže vědomí není vším? Jakže to bylo? Jo už vím, nikdy jsi na to neodpověděl a pokaždé utekl. Ó Velký Křikloune, kterého rodiče nenaučili slušnosti, protože si mysleli, že se to naučí sám a to se nestalo, osviť mne svou moudrostí.

[Veil]

Uvědomění světla je známkou duchovního pokroku ega,
Zatímco Světlo je aspektem Já

Fúúú, tak to máme kliku, že nejsme nevidomí, co? Těm se asi světlo těžko vysvětluje . Úroveň blábolů v duchovnu je opravdu maximální. Ono ale celé duchovno je jeden velký blábol.

[Pedro.]

Ono se to dá vnímat všelijak - mysticky, poeticky, vědecky, nábožensky, euforicky, metodicky, zenově......
Ale je to furt to vnímání, a to vnímání, i když vychází z Átmá, coby čistá pozornost, tak prochází prostě tou nervovou soustavou, dotýká se smyslových vjemů, vzpomínek, oživuje ta centra logiky a citu... umožní mozku myslet.
Ale nějak, a právě díky tomu živému procesu, dochází v člověku k tomu uvědomění.
A ta pozornost se v tom ztrácet odnaučí.
Třebas tou meditační praxí.
Ale to neznamená že ten mozek tu schopnost uvažovat ztratí,
neboť přece nebude v práci dělat zmetky, atp, a koukat jak puk...
Jestli si někdo myslí, že bez tý schopnosti rozumět a cítit,
pamatovat si, atd, by tu napsal jediný slovo, tak ať to zkusí
Jen ta pozornost přitom může být nespoutaná, vědomá si svého
zdroje...

A to celé je právě ta iluze. Tohle vůbec není vnímáno. Vnímání, vědomí, mysl, poznání, to všechno je naprostá iluze.

Už když něco pojmenuješ a dáš tomu význam, tak to jako by vyzvedneš z tý nerozlišený jednoty do tý svý báně,
a tam s tím nějak voperuješ. To je celá ta legendární "iluze", a je jen v "tvý" hlavě. Proto se taky říká, "pravda je tam někde venku."
Prostě kdekoliv mimo takhle osobnem zabedněnou hlavu.
Ale když to prohlédneš, ztrácí ten mentální závoj nad tebou moc.
Jinak si můžeš představovat, co chceš, ale furt v tom sebeklamu vězíš.
Ty to řešíš tím, že si řekneš nejsem...
Inu, "proti gustu žádný dišputát." :-)

[Veil]

Už když něco pojmenuješ a dáš tomu význam, tak to jako by vyzvedneš z tý nerozlišený jednoty do tý svý báně,
a tam s tím nějak voperuješ.

To je jen další blábol. Další příběh. Kdo to pojmenuje? Kdo tomu dá význam?

To je celá ta legendární "iluze", a je jen v "tvý" hlavě. Proto se taky říká, "pravda je tam někde venku."

To víš že jo, pravda je tam někde venku. To říkal Mulder se Skullyovou, viď?

Ale když to prohlédneš, ztrácí ten mentální závoj nad tebou moc.

Nesmysl. Kdo to prohlédne? Nad kým moc? To jsou jen nesmysly mistrů. Tohle vůbec není vnímáno. Vnímání, vědomí, mysl, poznání, to všechno je naprostá iluze.

Jinak si můžeš představovat, co chceš, ale furt v tom sebeklamu vězíš.

Kdo si co může představovat a kde vězet?

Ty to řešíš tím, že si řekneš nejsem...

Já to nijak neřeším. Není žádné já.

[Pedro.]

Už když něco pojmenuješ a dáš tomu význam, tak to jako by vyzvedneš z tý nerozlišený jednoty do tý svý báně,
a tam s tím nějak voperuješ.

To je jen další blábol. Další příběh. Kdo to pojmenuje? Kdo tomu dá význam?

To je celá ta legendární "iluze", a je jen v "tvý" hlavě. Proto se taky říká, "pravda je tam někde venku."

To víš že jo, pravda je tam někde venku. To říkal Mulder se Skullyovou, viď?

Ale když to prohlédneš, ztrácí ten mentální závoj nad tebou moc.

Nesmysl. Kdo to prohlédne? Nad kým moc? To jsou jen nesmysly mistrů. Tohle vůbec není vnímáno. Vnímání, vědomí, mysl, poznání, to všechno je naprostá iluze.

Jinak si můžeš představovat, co chceš, ale furt v tom sebeklamu vězíš.

Kdo si co může představovat a kde vězet?

Ty to řešíš tím, že si řekneš nejsem...

Já to nijak neřeším. Není žádné já.

No vidíš, a máš to "vyřešené".

[Pedro.]

Kdo to pojmenuje? Kdo tomu dá význam?

No to je právě dobrý zjistit, kdo to rozlišuje, kdo to pojmenovává, kdo si z toho staví ten svůj příběh,
kdo tomu dává ty významy... Ty sis přečet že nikdo, a tomu jsi uvěřil.

Já nikomu slepě nevěřil, ale třeba jsem něco slyšel, a vidím že to je sdělením totéž, co cítím.
A o čem jsem pochyboval, tak jsem to nechal být, a najednou po čase koukám - Áha ...

Jsme prostě na jiné "vlně". Já vycházím z meditace. A ty? Z toho co tvá logika vzala jako hotové.

Pro mě je to, cěmu dáváš definitivní význam, jen přeintelektializovaná advaita, co koketuje s nihilismem.

A opět jen plná neustále dokola opakovaných frází...

Kam to vede vidíme v nejednom případě.

[Veil]

No to je právě dobrý zjistit, kdo to rozlišuje, kdo to pojmenovává, kdo si z toho staví ten svůj příběh,
kdo tomu dává ty významy... Ty sis přečet že nikdo, a tomu jsi uvěřil.

Já si nic nepřečetl a ničemu neuvěřil. Prostě jen není žádné já. Žádné já, které by se mohlo stát osvíceným, někam se dostat po nějaké cestě, něco objevit, něčím se stát nebo nestat, odpadnout, nebo neodpadnout, být vším, nebo ničím. Prostě jen není žádné já.

Já nikomu slepě nevěřil, ale třeba jsem něco slyšel, a vidím že to je sdělením totéž, co cítím.

No vidíš, ale posuzuješ to v té realitě, že ty jsi skutečný. A to je první chyba od které to všechno vede už někam do nesmyslů mistrů.

A o čem jsem pochyboval, tak jsem to nechal být, a najednou po čase koukám - Áha ...

No vidíš. A přitom tě žádné to áha nikam neposunulo. Ani o píď. Možná si to myslíš, ale je to celé jen bouda. Vesmírný vtip.

Jsme prostě na jiné "vlně". Já vycházím z meditace. A ty? Z toho co tvá logika vzala jako hotové.

Ty vycházíš z toho, že jsi skutečný. To je vše. Je to jen sevřená energie, jen příběh, jen strach. To je všechno. Pak se jeví všechno ostatní také skutečné. Ale prostě a jednoduše není. Ostatně i zdánliví vědci už přišli s tím, že tenhle vesmír není skutečný. V neskutečném vesmíru budou těžko skuteční lidé. https://zoom.iprima.cz/vesmir/vesmir-neexistuje-191856

Pro mě je to, cěmu dáváš definitivní význam, jen přeintelektializovaná advaita, co koketuje s nihilismem.

Pro tebe jistě. Ale ty jsi plný nesmyslů a příběhů, kterým věříš. Žiješ jen ve světě příběhů, příteli. Bez nich by to bylo evidentní.

[Návštěvník]

Já si nic nepřečetl a ničemu neuvěřil. Prostě jen není žádné já. Žádné já, které by se mohlo stát osvíceným, někam se dostat po nějaké cestě, něco objevit, něčím se stát nebo nestat, odpadnout, nebo neodpadnout, být vším, nebo ničím. Prostě jen není žádné já.

No vidíš, ale posuzuješ to

Kdo to posuzuje, když není žádné já?

No vidíš.

Kdo vidí, když není žádné já?

Možná si to myslíš, ale je to celé jen bouda.

4

Kdo si možná něco může myslet, když není žádné já?

Ty vycházíš z toho, že jsi skutečný. To je vše. Je to jen sevřená energie, jen příběh, jen strach. To je všechno. Pak se jeví všechno ostatní také skutečné. Ale prostě a jednoduše není. Ostatně i zdánliví vědci už přišli s tím, že tenhle vesmír není skutečný.

Není žádné já, ale sevřená energie a strach je?

Žiješ jen ve světě příběhů, příteli.

Přítel je skutečný? Nebo je skutečný jen strach a sevřená energie?

[Veil]

Kdo to posuzuje, když není žádné já?
Kdo vidí, když není žádné já?
Kdo si možná něco může myslet, když není žádné já?

Tady se prostě jen objevují slova. Že se objevují ustálená slovní spojení (no vidíš), nebo se všechno nepřepisuje do řeči bez zájmen, nebo se v rámci zdánlivé diskuze tyká, nebo se zdánlivě mluví na jedince, nebo se vůbec něco objevuje, je stejně jako všechno ostatní jen to, co se zdánlivě děje. Není tu někdo osvícený, kdo by nemohl používat zájmena. Je jen to, co se zdánlivě děje bez toho, aby to někdo dělal.

Přítel je skutečný? Nebo je skutečný jen strach a sevřená energie?

Nic není skutečné, příteli.

[Jana]

Veile, jsi Boží.



Díky

[Pedro.]

No to je právě dobrý zjistit, kdo to rozlišuje, kdo to pojmenovává, kdo si z toho staví ten svůj příběh,
kdo tomu dává ty významy... Ty sis přečet že nikdo, a tomu jsi uvěřil.

Já si nic nepřečetl a ničemu neuvěřil. Prostě jen není žádné já. Žádné já, které by se mohlo stát osvíceným, někam se dostat po nějaké cestě, něco objevit, něčím se stát nebo nestat, odpadnout, nebo neodpadnout, být vším, nebo ničím. Prostě jen není žádné já.

Já nikomu slepě nevěřil, ale třeba jsem něco slyšel, a vidím že to je sdělením totéž, co cítím.

No vidíš, ale posuzuješ to v té realitě, že ty jsi skutečný. A to je první chyba od které to všechno vede už někam do nesmyslů mistrů.

A o čem jsem pochyboval, tak jsem to nechal být, a najednou po čase koukám - Áha ...

No vidíš. A přitom tě žádné to áha nikam neposunulo. Ani o píď. Možná si to myslíš, ale je to celé jen bouda. Vesmírný vtip.

Jsme prostě na jiné "vlně". Já vycházím z meditace. A ty? Z toho co tvá logika vzala jako hotové.

Ty vycházíš z toho, že jsi skutečný. To je vše. Je to jen sevřená energie, jen příběh, jen strach. To je všechno. Pak se jeví všechno ostatní také skutečné. Ale prostě a jednoduše není. Ostatně i zdánliví vědci už přišli s tím, že tenhle vesmír není skutečný. V neskutečném vesmíru budou těžko skuteční lidé. https://zoom.iprima.cz/vesmir/vesmir-neexistuje-191856

Pro mě je to, cěmu dáváš definitivní význam, jen přeintelektializovaná advaita, co koketuje s nihilismem.

Pro tebe jistě. Ale ty jsi plný nesmyslů a příběhů, kterým věříš. Žiješ jen ve světě příběhů, příteli. Bez nich by to bylo evidentní.

Copak tvrdím, že je tu nějaké já, co se může stát osvíceným? Mluvím o meditaci, kdy i pocit "já" je nepřijat. A to co zbývá, nelze ani příjmout ani nepříjmout... Takže je to úplné nepochopení toho, co je meditace. A to, co jsi vydedukoval ze slov duchovních učitelů, to je tvá iluze, ne moje. Nahradil sis to svými "gurus", které tu cituješ, takže hádám, že tě oslovili. A to, že řekneš, že to nikdo nedělá, nikdo nic nikomu neříká je groteska par excelence. Teda aspoň já se směju.

Jinak jsem měl jen jednoho Mistra, protože mě zajímalo, jak to uvnitř nás funguje, a nikde jinde jsem to tak dobře (pro můj sluch) vysvětleno nezaslech. Pro tebe by to byly samozřejmě pohádky. Protože tebe zajímá jen "tohle". No a mimo tu nauku doporučoval právě tu meditaci... Což není žádná nauka žádného učitele...

A co se týče té reálnosti něčeho... No nemám problém s kvantovou mechanikou, ale vidím to i v podtextu toho, co přístroje neodhalily, a v nadtextu toho, jak se ta souhra energií projevuje smyslovému vnímání.

Takže nejsem plný příběhů, to se ti jen zdá, jen je vidím, když chci. V hlavě je nenosím a modly jim v ní nestavím.

To se ti jen tak kámo zdánlivě jeví.

[Pedro.]

Jede jede iluze
po dálnici na koze
na zadku má SPZ
v hubě sedmikrásky květ
vedle "tohle" na mezku
vypráví mu grotesku
iluze se směje
až se koza chvěje
že prý Frigo na jelenu
zpíval trempům
kantilénu.

[Pedro.]

To víš že jo, pravda je tam někde venku. To říkal Mulder se Skullyovou, viď?

Tak to nevím odkud to je. Slyšel jsem to před sadou let někoho pronést tuším na FJZ,
a včilkaj mi to vyskočilo.