salmo1cz. píše:Je ještě jedna věc která by mě zajímala.
To je resp.říkáme Brahman nemá vědomí a to mi docela nesedí.Jediný argument který znám je, že nemůže mít vědomí protože je na světě hodně nepravostí a utrpení.Tedy Bůh nemá oči jinak by nebyl Bohem ale ignorant.To chápu to je argument.
Teď jde o to, jestli je svět možný bez toho, co chápeme, vnímáme jako nepravosti nebo utrpení.
Bolest a hlad jsou utrpení nebo upozornění.Pokud nebude smrt je možné zrození atp.To nejsou otázky ale odpovědi.
Takže na jednu stranu říkáme a je to tak, duše vidí a Bůh ne, aha...opravdu je to tak.
Už jenom ta první věta.Ať je mě mnoho...to jako pro to co nevnímá... vážně?seriously
Brahman či absolutní realita je neoddělitelná od vědomí. „Já jsem“ je základní pocit existence a toto „Já jsem“ je klíčem k pochopení skutečné povahy reality.
Utrpení a nepravosti jsou výsledkem mylné identifikace s tělem a myslí. Utrpení je nevyhnutelné, když se ztotožňujeme s omezenou osobností a jejími prožitky. Avšak, když si uvědomíme svou pravou přirozenost jako čisté vědomí, které přesahuje tělo a mysl, utrpení mizí.
Dualita (dobro a zlo, radost a bolest) je inherentní součástí projeveného světa. Svět bez utrpení je transcendentováním duality a rozpoznáním nedualistické podstaty existence. V tomto stavu čistého vědomí je svět vnímán jako jednotný celek, kde nejsou žádné protiklady.
Tělesné pocity jako bolest a hlad jsou přirozenou součástí existence těla. Tyto pocity slouží jako upozornění na potřeby těla. Avšak, když si uvědomíme, že nejsme toto tělo, ale čisté vědomí, tyto pocity ztrácejí svou moc způsobovat utrpení.
Jak duše (individuální vědomí), tak Bůh (absolutní vědomí) jsou aspekty jedné a té samé reality. Mezi individuálním vědomím a absolutním vědomím není žádný skutečný rozdíl. Když si uvědomíme svou pravou přirozenost, vidíme, že jsme vždy byli a vždy budeme jedním s absolutním vědomím.