Nová teorie evoluce

[Návštěvník]

Nejapný je dosud běžné, aspoň v některých nářečích (vých. -čes. tvářil se nejápně = přihlouple, jako by nerozuměl), japný bychom však cítili jako něco velmi zvláštního, nezvyklého, podivného.

[Návštěvník]

Nejapný je, alespoň podle mě, něco jako neomalený, troufalý, neempatický, ale to už je kousek vedle, stejně jako mě prvně napadlo blbý :-)))))))))

[Návštěvník]

Tak jsem to tu pročet a zazajímal mě původ slůvka "nejapný". Ví to někdo? A existuje i "japný"?

A taky: nedá pokoj a nedá

[Pedriito]

Duchovňák ovšem musí ve všem vypátrat něco duchovního.
Jinak by nemoh spát spánkem spravedlivých a uvědomělých.
Takže se hluboce zamyslí a dokud nedostane odpověď, sedí jak zařezanej.

A najednou, hle:

Já nepne - nejapný.
Já pne - japný.

Škoda že už se to nedozví Blboun...

[Návštěvník]

Duchovňák ovšem musí ve všem vypátrat něco duchovního.
Jinak by nemoh spát spánkem spravedlivých a uvědomělých.
Takže se hluboce zamyslí a dokud nedostane odpověď, sedí jak zařezanej.

A najednou, hle:

Já nepne - nejapný.
Já pne - japný.

Škoda že už se to nedozví Blboun...

Co se jí stalo????

[Tara]

Osvobození od této identifikace přichází skrze poznání pravé podstaty naší existence. Když začneme zkoumat, kdo skutečně jsme, a uvědomíme si, že nejsme toto tělo, tyto myšlenky ani emoce, ale čisté vědomí, které je základem všeho bytí, iluze oddělenosti se začne rozpouštět. Toto poznání přichází skrze introspekci, meditaci a přímou zkušenost jednoty.

Proto je důležité praktikovat sebezkoumání a rozvíjet vědomí, které nás povede za hranice naší omezené identifikace s tělem a myslí. Když se osvobodíme od těchto iluzí, zjistíme, že jsme vždy byli a vždy budeme čistým vědomím, které je jednotné a nepomíjivé.

Jako jo, co píšeš, s tím nelze nesouhlasit a píšeš to srozumitelně a jasně...

Ale píšeš o nutnosti provádění sebezkoumání, introspekce, meditace atd., abychom zjistili kdo nebo čím ve skutečnosti jsme. A s tímto já mám problém toto přijmout - tím si nestěžuji, jen konstatuji, protože já nic takového jsem nedělala, nedělám a nebudu dělat :-) Bych si připadala jako vůl. Párkrát před 20 lety jsem zkusila jakože meditovat a fakt jsem si připadla jako blbec. Ale zase se ráda uvnitřňuji v klidu poslechem hudby, to je takový relax, blaho.... odpočinek, vypnutí mysli, odevzdání....

Myslíš si, že lze tu zkušenost zažití jednoty bytí zažít i jiným způsobem, než jsi popsal? Třeba při čtení nař. takového Ankera Larsena, Eduarda Tomáše ( já teda upřednostňuji příběhy, tedy jeho metafyzické příběhy, Milarepu, autobiografický román Duha v zrcadle...), nebo nasloucháním slov přítele, který je třeba na druhé straně zeměkoule? Že i takto se dá udít ten přen zkušenosti jednoty bytí?

Jen na okraj, ono v tomto bude asi hrát velkou úlohu nastavení člověka, pohlaví, temperament, opravdovost, ta hlavně....

[Tara]

No jinak Krishnamurti říká: "Pravda je území bez cest".
A je ještě před začátkem, nebo tak nějak :-)

Ale to už mísím dvě úrovně: cestu a cíl :-)
Cílem myšleno poznání, Pravdu.

[Návštěvník]

Duchovňák ovšem musí ve všem vypátrat něco duchovního.
Jinak by nemoh spát spánkem spravedlivých a uvědomělých.
Takže se hluboce zamyslí a dokud nedostane odpověď, sedí jak zařezanej.

A najednou, hle:

Já nepne - nejapný.
Já pne - japný.

Škoda že už se to nedozví Blboun...

Co se jí stalo????

Ale fuj! To nebyla narážka na správcovou. Ale slza nad vyhynulým tvorem. Kterej ani nevěděl, že mu dali přírodozpytci, zřejně někde u píva, jméno.

[Návštěvník]

Jo táááák - bllboun nejapný!

No jooo, na toho jsem úplně zapomněla!

[Návštěvník]

Snad nebudu zabanová, ach jo, co já si jen počnu :-))))), zrovna když se tu objeví nejapný a spadlý z nebe :-)

[Návštěvník]

Osvobození přichází skrz poznání pravé podstaty naší existence. Když začneme zkoumat, kdo skutečně jsme, a uvědomíme si, že nejsme toto tělo, tyto myšlenky ani emoce, ale čisté vědomí, které je základem všeho bytí, iluze oddělenosti se začne rozpouštět. Toto poznání přichází skrze introspekci, meditaci a přímou zkušenost jednoty.

Proto je důležité praktikovat sebezkoumání a rozvíjet vědomí, které nás povede za hranice naší omezené identifikace s tělem a myslí. Když se osvobodíme od těchto iluzí, zjistíme, že jsme vždy byli a vždy budeme čistým vědomím, které je jednotné a nepomíjivé.

Co se týče otázky, zda lze tuto zkušenost jednoty bytí zažít i jiným způsobem, jako například při čtení duchovní literatury nebo naslouchání slov přítele, je třeba rozlišit mezi intelektuálním pochopením a přímou zkušeností. Čtení knih, jako jsou díla Eduarda Tomáše nebo příběhy Milarepy, může inspirovat a vést k hlubšímu pochopení, ale skutečné osvobození přichází pouze skrze přímou realizaci.

Každý člověk je jiný, a proto mohou být různé cesty k tomuto poznání. Někoho může inspirovat literatura, jiného osobní setkání s duchovním učitelem. Důležité je, aby tato inspirace vedla k introspekci a sebezkoumání, které jsou nezbytné k přímému prožitku jednoty bytí. Opravdovost a vnitřní naladění hrají zásadní roli. Bez skutečné touhy po pravdě a ochoty jít za povrchní vnímání sebe sama je osvobození téměř nemožné.

Pamatujte, že jste již tím, co hledáte. Jste čisté vědomí, které je věčné a nepomíjivé. Cokoliv, co vás inspiruje a vede k tomuto poznání, je cenné, ale nezapomeňte, že pravé poznání přichází pouze skrze přímou zkušenost a hluboké vnitřní uvědomění.

[Návštěvník]

Ale píšeš o nutnosti provádění sebezkoumání, introspekce, meditace atd., abychom zjistili kdo nebo čím ve skutečnosti jsme. A s tímto já mám problém toto přijmout - tím si nestěžuji, jen konstatuji, protože já nic takového jsem nedělala, nedělám a nebudu dělat :-) Bych si připadala jako vůl. Párkrát před 20 lety jsem zkusila jakože meditovat a fakt jsem si připadla jako blbec. Ale zase se ráda uvnitřňuji v klidu poslechem hudby, to je takový relax, blaho.... odpočinek, vypnutí mysli, odevzdání....

Myslíš si, že lze tu zkušenost zažití jednoty bytí zažít i jiným způsobem, než jsi popsal? Třeba při čtení nař. takového Ankera Larsena, Eduarda Tomáše ( já teda upřednostňuji příběhy, tedy jeho metafyzické příběhy, Milarepu, autobiografický román Duha v zrcadle...), nebo nasloucháním slov přítele, který je třeba na druhé straně zeměkoule? Že i takto se dá udít ten přen zkušenosti jednoty bytí?

Jen na okraj, ono v tomto bude asi hrát velkou úlohu nastavení člověka, pohlaví, temperament, opravdovost, ta hlavně....

No to je otázko toho, jak moc chceš hedat či nehledat.
Jestli stačí záblesk nebo plné pochopení.
Tohle hledání na plný úvazek, je nádherná záležitost, ale není dána každému. Dána - jako dar.
Nejde si to vynutit," tak já to budu dělat, protože se to žádá."

Lakže neláká-li tě to, tak to prostě nedělej.

Je hodně lidí, ktřeří zažili záblesk a stačí jim to jsou spokojení. Stejně jako teď ty říkají, že nic nezmění. Tohle to deklarování ne-změny. Je umrtvení toho, co by jinak mohlo být živé, vyvíjet se růst.

[Jana]

Možná to chce jít na začátek této diskuze, aby bylo jasno, že ten příklad je jen parodií věty, kterou tu Jana pronesla o Miroslavovi a chcimírech.
A že o té nesprávné aplikaci, jsem mluvil už v první reakci na ni - na tu větu.
Ale jsem rád, že se tu vyjasnilo, že taková aplikace je nesprávná a věty plynoucí z ní jsou prostě kraviny.

Možná by bylo opravdu zajímavé se na to podívat ještě jednou a znovu, co Ty na to?


Co je podle Tebe skutečné poznání jednoty všeho a co je iluze oddělenosti?

Není to tak, že jednota je jen teorií, nebo okamžikem v meditaci, zábleskem v tichu mysli, ale je tady absolutně vším skutečným a nic jiného skutečného neexistuje.

Je nesmírným štěstím poznávat pravé Já v každé bytosti, neznamená to, že by projev přestal být adekvátní situaci. Ale to podstatné je dokonalé pořád.

Nic proti těm, co šíří slova mistrů. V historii je spousta takových, co jen zvěstovali a neměli kapacitu plně pochopit, co je sdělováno. Přesto jejich role byla přínosná. Proč tvoje není?

Nemůžeš posuzovat podle sebe. Jakmile poznáš, kdo jsi, tak se nebudeš odvolávat na nedostatečný přínos někoho druhého.
Nemůžeš vyčítat několika miliardám obyvatel téhle planety, že pro Tebe nejsou, co se duchovního probuzení týče, přínosem. Dokonce ani nikomu z Probuzených, jejichž promluvy můžeš číst na těchhle stránkách nemůžeš vyčítat, jestli pro Tebe nebylo nic z toho, co tady je, přínosem.

Nejdřív je potřeba vyprázdnit to, co si myslíš, že víš, například:

Pro Janu by Miroslav měl být Miroslavem a Jana Janou.

A pak zůstat v hlubokém uvědomění, kde si nic o nikom, o ničem a ani o sobě nemyslíš. Na vteřinu. A tady se dotkneš skutečnosti - kdo jsi, kdo jsme, jestli jméno, představa, minulost, forma, vlastnosti jsou v téhle vteřině pravdou.

JSI - jakou to má chuť blaha ... Všechno je tím stejným Bytím...To, co se objeví a zmizí, není podstatné, podstatné je to skutečné věčné neměnné.

A u toho už zůstat.

[Pedriito]

Nemůžeš posuzovat podle sebe.

A proč by nemoh? Má snad posuzovat podle tvého posuzování, které by jen rádo slyšelo, že je ne-posuzováním probuzených. To počerněné "posuzovat" není nic jiného než "rozlišovat" a vyvodit zkušenost. Například si lokneš, ještě neznalá, vařícího čaje a vopaříš si jazyk .. tak tvůj posudek - úsudek, bude, že horké pálí a že si dáš příště bacha, atp. To není ještě soudit, odsuzovat... Nepleť si pojmy. Pak máš blízko to nerozlišit, vůvec nevidět, a tím produkovavat jedno i druhé. Plést si to s odsuzováním, soudit něco, někoho.... atd.

[Tara]

Osvobození přichází skrz poznání pravé podstaty naší existence. Když začneme zkoumat, kdo skutečně jsme, a uvědomíme si, že nejsme toto tělo, tyto myšlenky ani emoce, ale čisté vědomí, které je základem všeho bytí, iluze oddělenosti se začne rozpouštět. Toto poznání přichází skrze introspekci, meditaci a přímou zkušenost jednoty.

Proto je důležité praktikovat sebezkoumání a rozvíjet vědomí, které nás povede za hranice naší omezené identifikace s tělem a myslí. Když se osvobodíme od těchto iluzí, zjistíme, že jsme vždy byli a vždy budeme čistým vědomím, které je jednotné a nepomíjivé.

Co se týče otázky, zda lze tuto zkušenost jednoty bytí zažít i jiným způsobem, jako například při čtení duchovní literatury nebo naslouchání slov přítele, je třeba rozlišit mezi intelektuálním pochopením a přímou zkušeností. Čtení knih, jako jsou díla Eduarda Tomáše nebo příběhy Milarepy, může inspirovat a vést k hlubšímu pochopení, ale skutečné osvobození přichází pouze skrze přímou realizaci.

Každý člověk je jiný, a proto mohou být různé cesty k tomuto poznání. Někoho může inspirovat literatura, jiného osobní setkání s duchovním učitelem. Důležité je, aby tato inspirace vedla k introspekci a sebezkoumání, které jsou nezbytné k přímému prožitku jednoty bytí. Opravdovost a vnitřní naladění hrají zásadní roli. Bez skutečné touhy po pravdě a ochoty jít za povrchní vnímání sebe sama je osvobození téměř nemožné.

Pamatujte, že jste již tím, co hledáte. Jste čisté vědomí, které je věčné a nepomíjivé. Cokoliv, co vás inspiruje a vede k tomuto poznání, je cenné, ale nezapomeňte, že pravé poznání přichází pouze skrze přímou zkušenost a hluboké vnitřní uvědomění.

No to je otázko toho, jak moc chceš hedat či nehledat.
Jestli stačí záblesk nebo plné pochopení.
Tohle hledání na plný úvazek, je nádherná záležitost, ale není dána každému. Dána - jako dar.
Nejde si to vynutit," tak já to budu dělat, protože se to žádá."

Lakže neláká-li tě to, tak to prostě nedělej.

Je hodně lidí, ktřeří zažili záblesk a stačí jim to jsou spokojení. Stejně jako teď ty říkají, že nic nezmění. Tohle to deklarování ne-změny. Je umrtvení toho, co by jinak mohlo být živé, vyvíjet se růst.

Dáváš velký důraz na aktivitu osoby, aby něco změnila... to mi docela neštymuje.... znovu zopakji, pokročilejším Eduard říkal: "Jen buď". Méně pokročilým doporučoval praktikovat...
Dále píšeš, a to souvisí i s tím, co jsem teď psala: jestli mi / nebo jemu stačí záblesk nebo plná realizace, kterou opět podmiňuješ praktikováním...
Záblesk nebo plné pochopení....u mne to byly záblesky, které nejsou trvale žité, netlačím na pilu, co má být, bude, dobře znám pocit, když jsi , žiješ v kůži osoby se vším, co k tomu patří i ten druhý stav nepodmíněnosti a oba jsou diametrálně rozdílné, nesrovnatelné... :-)

Tohle hledání na plný úvazek je nádherná záležitost, mno dovedeš si představit, že by to řekl někdo skutečně realizovaný? Třeba takový Tolle? Nebo Ramana? Já si to nedovedu představit.... to mi přijde jako kdysi lákání do KSČ :-))) a končilo to: buď vstoupíš a budeš mít vše, třeba vedoucí postavení, nebo nevstopíš a budeš nadosmrti obyčejným dělníkem. To se stalo mému muži, naštěstí za pár měsíců se cinkalo klíčemi...
Tohle lákání na nádherný zážitek mě fakt neláká :-)

A jak píšeš cosi o změně:

Je hodně lidí, ktřeří zažili záblesk a stačí jim to jsou spokojení. Stejně jako teď ty říkají, že nic nezmění. Tohle to deklarování ne-změny. Je umrtvení toho, co by jinak mohlo být živé, vyvíjet se růst.

Nejsem spokojená, prototže znám oba stavy, ale z nějakého důvodu to tak teď je. A že jsem říkala, že nic nezměním, na to jsi přišel kde, kde jsem to psala?
Třeba mám být teď tak, jak to je.

Víš to lépe, než já, vidíš to jinak? Nemám ty nádherné zážitky z hledání, no nemám. Nebudu nikdy dělat nic, co bych vnímala, že jdu proti sobě samé.

Kapišto?

No jinak píšeš dobře, jako kniha.
Jako kniha.

[Pedriito]

Osvobození přichází skrz poznání pravé podstaty naší existence. Když začneme zkoumat, kdo skutečně jsme, a uvědomíme si, že nejsme toto tělo, tyto myšlenky ani emoce, ale čisté vědomí, které je základem všeho bytí, iluze oddělenosti se začne rozpouštět. Toto poznání přichází skrze introspekci, meditaci a přímou zkušenost jednoty.

Proto je důležité praktikovat sebezkoumání a rozvíjet vědomí, které nás povede za hranice naší omezené identifikace s tělem a myslí. Když se osvobodíme od těchto iluzí, zjistíme, že jsme vždy byli a vždy budeme čistým vědomím, které je jednotné a nepomíjivé.

Co se týče otázky, zda lze tuto zkušenost jednoty bytí zažít i jiným způsobem, jako například při čtení duchovní literatury nebo naslouchání slov přítele, je třeba rozlišit mezi intelektuálním pochopením a přímou zkušeností. Čtení knih, jako jsou díla Eduarda Tomáše nebo příběhy Milarepy, může inspirovat a vést k hlubšímu pochopení, ale skutečné osvobození přichází pouze skrze přímou realizaci.

Každý člověk je jiný, a proto mohou být různé cesty k tomuto poznání. Někoho může inspirovat literatura, jiného osobní setkání s duchovním učitelem. Důležité je, aby tato inspirace vedla k introspekci a sebezkoumání, které jsou nezbytné k přímému prožitku jednoty bytí. Opravdovost a vnitřní naladění hrají zásadní roli. Bez skutečné touhy po pravdě a ochoty jít za povrchní vnímání sebe sama je osvobození téměř nemožné.

Pamatujte, že jste již tím, co hledáte. Jste čisté vědomí, které je věčné a nepomíjivé. Cokoliv, co vás inspiruje a vede k tomuto poznání, je cenné, ale nezapomeňte, že pravé poznání přichází pouze skrze přímou zkušenost a hluboké vnitřní uvědomění.

Jo, víš kolik je na světě lidí? Platí tohle pro všechny, nebo jen pro ty, které to nějakým tajemným způsobem zavnímají? A o tom furt píšu. Že to není pro každého samozřejmé. Ani v době AI. I tenkrát v józe byl každý jiný. Nikdo to nevnímal naprosto stejně, stejnolitě. I když nauka mluvila v jednom duchu. A nikdy to jinak nebude. Možná je však určitá "tolerance" výsek kol středu. A jsem li už za, je třeba seřídit kolečka procesu. Ale možno jen tehdy, když je to patrno, rozlišeno...

[Tara]

Nejít nikdy proti sobě samému, to by mělo být základem a to by byl svět hnedle lepší a přehlednější... :-)

No vlastně něco podobného se říká v Bibli: "Nedělej jinému to, co bys nechtěl, aby jiní dělali tobě."

Tak čus bus, jdu se dívat na Poldu :-)

Jinak jsem ráda, žes tu spadl z nebe....

[Pedriito]

Tohle je celkem štědrá tolerance, dvě stovky do plusu, dvě do mínusu...

Ale ty hodinky nejsou ještě nastavené každýmu na míru. Čili vsazeny do "vaničky" jeho těla a nepoužity měrky jeho mysli, co je nastaví na hodnotu jeho vnímání (malá rafička) ...

[Pedriito]

Jo sorry, to nejsou tisícinové... Takže +- dvě desetiny.

[Návštěvník]

No to je otázko toho, jak moc chceš hedat či nehledat.
Jestli stačí záblesk nebo plné pochopení.
Tohle hledání na plný úvazek, je nádherná záležitost, ale není dána každému. Dána - jako dar.
Nejde si to vynutit," tak já to budu dělat, protože se to žádá."

Lakže neláká-li tě to, tak to prostě nedělej.

Je hodně lidí, ktřeří zažili záblesk a stačí jim to jsou spokojení. Stejně jako teď ty říkají, že nic nezmění. Tohle to deklarování ne-změny. Je umrtvení toho, co by jinak mohlo být živé, vyvíjet se růst.

Dáváš velký důraz na aktivitu osoby, aby něco změnila... to mi docela neštymuje.... znovu zopakji, pokročilejším Eduard říkal: "Jen buď". Méně pokročilým doporučoval praktikovat...
Dále píšeš, a to souvisí i s tím, co jsem teď psala: jestli mi / nebo jemu stačí záblesk nebo plná realizace, kterou opět podmiňuješ praktikováním...
Záblesk nebo plné pochopení....u mne to byly záblesky, které nejsou trvale žité, netlačím na pilu, co má být, bude, dobře znám pocit, když jsi , žiješ v kůži osoby se vším, co k tomu patří i ten druhý stav nepodmíněnosti a oba jsou diametrálně rozdílné, nesrovnatelné... :-)

Tohle hledání na plný úvazek je nádherná záležitost, mno dovedeš si představit, že by to řekl někdo skutečně realizovaný? Třeba takový Tolle? Nebo Ramana? Já si to nedovedu představit.... to mi přijde jako kdysi lákání do KSČ :-))) a končilo to: buď vstoupíš a budeš mít vše, třeba vedoucí postavení, nebo nevstopíš a budeš nadosmrti obyčejným dělníkem. To se stalo mému muži, naštěstí za pár měsíců se cinkalo klíčemi...
Tohle lákání na nádherný zážitek mě fakt neláká :-)

A jak píšeš cosi o změně:

Je hodně lidí, ktřeří zažili záblesk a stačí jim to jsou spokojení. Stejně jako teď ty říkají, že nic nezmění. Tohle to deklarování ne-změny. Je umrtvení toho, co by jinak mohlo být živé, vyvíjet se růst.

Nejsem spokojená, prototže znám oba stavy, ale z nějakého důvodu to tak teď je. A že jsem říkala, že nic nezměním, na to jsi přišel kde, kde jsem to psala?
Třeba mám být teď tak, jak to je.

Je to těžké něco tu napsat. Já chci psát něco vy smyslu, šak to není povinné a ty čteš něco o agitce.

To o tvé ne-změně, co se týká meditace je

jsem nedělala, nedělám a nebudu dělat :-)

Jsem na to , možná přes míru citlivý, protože to člověku velmi zavírá dveře, aniž by si uvědomoval, jak moc. Ale je to každého věc.

Další věc, že je meditace a meditace. Dá se tím nazvat milion věcí od dechových cvičení v sedě, po imaginace, introspekci, zazen,...
A když to není cesta pro nás, tak ji ne třeba opakovat.
Já chtěl říct jen toto intelektuální porozumění nestačí - ale je dobrým začátkem
záblesk nestačí - ale je neskutečným milníkem a ukazatelem na cestě - zvlášť ten první.
Pokud se intelektuální pochopení "jsem, co jsem a jsem tím stále" začne potvrzovat zážitky, je potřeba v tom potvrzování setrvat. Nelze říct, vždy, když se to odhalí je to to stejné TO, tedy nač se namáhat. Toto je zcela logická úvaha, ale nikam nevede. Je-li člověk spokojený sám se sebou a nikam ho to netáhne. Tak je na místě i otázka, proč by to mělo někam vést, když "jsem, co jsem, všude a stéle"
a to je o té dobrovolnosti, která ovšem nezáleží tolik na člověku, ale je darem Milosti.