Utrpení

[Návštěvník]

Tao, které lze postihnout slovy,
není věčné a neměnné tao;
jméno, které lze pojmenovat,
není věčné a neměnné jméno

Bezejmenné je prapočátkem nebe a země.
Pojmenované je matkou všeho stvoření.
Proto ten , kdo zůstává bez žádosti,
proniká k jádru této tajemnosti;
kdo je naplněn žádostmi,
postihuje jen vnější tvářnost věcí.

To obojí - ač má rozličná jména -
vyvěrá ze stejného prapůvodu.
Stejnost - toť hlubina záhadnosti.

[miroslav]

Tao, které lze postihnout slovy,
není věčné a neměnné tao;
jméno, které lze pojmenovat,
není věčné a neměnné jméno

Bezejmenné je prapočátkem nebe a země.
Pojmenované je matkou všeho stvoření.
Proto ten , kdo zůstává bez žádosti,
proniká k jádru této tajemnosti;
kdo je naplněn žádostmi,
postihuje jen vnější tvářnost věcí.

To obojí - ač má rozličná jména -
vyvěrá ze stejného prapůvodu.
Stejnost - toť hlubina záhadnosti.

Ono vykládat poezii, tedy to, co tím chtěl básník říci, jak vidno není dobrý nápad.

[Návštěvník]

Skutečnost nevyvěrá ani nepramení, protože samotný pojem pramenění nebo děje je součástí dualistického myšlení, které platí jen na úrovni mysli a vnímání. Skutečnost je neproměnná a nepodléhá času ani prostoru, proto nelze mluvit o jejím vzniku nebo pramenění.

Vědomí a skutečnost nejsou dvě odlišné věci, ale jedno a totéž. Vědomí je základní podstatou skutečnosti, a tím, co je vždy přítomné. Co se ve vědomí objevuje – myšlenky, pocity, vjemy – je projevem vědomí, ale tyto projevy samy o sobě nejsou trvalé, a proto je nelze považovat za skutečnost ve smyslu absolutní pravdy.

Skutečnost je všeobjímající, jednotná a nedělitelná. To, co se objevuje a mizí, je jen její hra, její projev v relativním světě. Avšak v konečném smyslu není žádného rozdílu mezi skutečností a tím, co je vnímané – vše je jedno. Dualita mezi "skutečným" a "neskutečným" existuje pouze z pohledu mysli, která vytváří rozdíly a odděluje. V pravém pohledu, z hlediska absolutna, existuje pouze jedna stále stejná skutečnost, která zahrnuje všechno.

[miroslav]

Skutečnost je všeobjímající, jednotná a nedělitelná. To, co se objevuje a mizí, je jen její hra, její projev v relativním světě. Avšak v konečném smyslu není žádného rozdílu mezi skutečností a tím, co je vnímané – vše je jedno. Dualita mezi "skutečným" a "neskutečným" existuje pouze z pohledu mysli, která vytváří rozdíly a odděluje. V pravém pohledu, z hlediska absolutna, existuje pouze jedna stále stejná skutečnost, která zahrnuje všechno.

Která mysl stvořila tento proslov?

Absolutno má nějaké hledisko?
Stále stejná skutečnost zahrnuje všechno, tedy i pohyb?
Není rozdílu mezi skutečností a tím co je vnímáno. Ok, Takže je-li vnímán pohyb, změna, je to také skutečnost?

[Návštěvník]

obtížnost chápání

Ono vykládat poezii, tedy to, co tím chtěl básník říci, jak vidno není dobrý nápad.

Slova, jež říkám,
jsou tak snadná k pochopení,
tak snadná k provádění!

A přece není na světě nikdo,
kdo by to dovedl chápat,
kdo by to dovedl provádět!

Slova mají své původce,
skutky mají svého strůjce.
Avšak protože je nelze poznat,
ani mne nikdo nechápe...

Lao-C´

[Návštěvník]

Skutečnost nevyvěrá ani nepramení, protože samotný pojem pramenění nebo děje je součástí dualistického myšlení, které platí jen na úrovni mysli a vnímání. Skutečnost je neproměnná a nepodléhá času ani prostoru, proto nelze mluvit o jejím vzniku nebo pramenění.

Vědomí a skutečnost nejsou dvě odlišné věci, ale jedno a totéž. Vědomí je základní podstatou skutečnosti, a tím, co je vždy přítomné. Co se ve vědomí objevuje – myšlenky, pocity, vjemy – je projevem vědomí, ale tyto projevy samy o sobě nejsou trvalé, a proto je nelze považovat za skutečnost ve smyslu absolutní pravdy.

Skutečnost je všeobjímající, jednotná a nedělitelná. To, co se objevuje a mizí, je jen její hra, její projev v relativním světě. Avšak v konečném smyslu není žádného rozdílu mezi skutečností a tím, co je vnímané – vše je jedno. Dualita mezi "skutečným" a "neskutečným" existuje pouze z pohledu mysli, která vytváří rozdíly a odděluje. V pravém pohledu, z hlediska absolutna, existuje pouze jedna stále stejná skutečnost, která zahrnuje všechno.

obtížnost chápání

...Těch, kdož mne chápou,
je jen vzácně málo,
a proto i já se zdám vzácný.

Proto moudrý:
ač je zahalený hrubou suknici,
chová v srdci vzácný drahokam.

Lao-C´

[Jana]

Skutečnost nevyvěrá ani nepramení, protože samotný pojem pramenění nebo děje je součástí dualistického myšlení, které platí jen na úrovni mysli a vnímání. Skutečnost je neproměnná a nepodléhá času ani prostoru, proto nelze mluvit o jejím vzniku nebo pramenění.

Vědomí a skutečnost nejsou dvě odlišné věci, ale jedno a totéž. Vědomí je základní podstatou skutečnosti, a tím, co je vždy přítomné. Co se ve vědomí objevuje – myšlenky, pocity, vjemy – je projevem vědomí, ale tyto projevy samy o sobě nejsou trvalé, a proto je nelze považovat za skutečnost ve smyslu absolutní pravdy.

Skutečnost je všeobjímající, jednotná a nedělitelná. To, co se objevuje a mizí, je jen její hra, její projev v relativním světě. Avšak v konečném smyslu není žádného rozdílu mezi skutečností a tím, co je vnímané – vše je jedno. Dualita mezi "skutečným" a "neskutečným" existuje pouze z pohledu mysli, která vytváří rozdíly a odděluje. V pravém pohledu, z hlediska absolutna, existuje pouze jedna stále stejná skutečnost, která zahrnuje všechno.

obtížnost chápání

...Těch, kdož mne chápou,
je jen vzácně málo,
a proto i já se zdám vzácný.

Proto moudrý:
ač je zahalený hrubou suknici,
chová v srdci vzácný drahokam.

Lao-C´

Nádherné, díky.

Děkuju