Nová teorie evoluce

[Pedriito]

Já nic, já muzikant, to jste se s Miroslavem dlouho nemuseli hledat

A ty si myslíš. když k tobě píšu a ty mi za to dáváš mínusy, že ti chci ve skutečnosti ublížit? Asi ano, když mi dáváš ty mínusy.

Miroslav je provokatér, i když píše co píše. On se ti nijak nevěnuje, nic nezamýšlí - viz. jen tě záměrně mate - např. s tím Zdeňkem a kdyby náhodou něco k tobě napsal, tak omylem.
Bože, toho tak kopnout do kostky, to by bylo fakt málo

Vidíme svět jinak bábí, Miroslav nepotřebuje kopnout, dle mě to potřebuješ ty. Změnit sloku, proměnit refrém, v jinou hudbu, ne tvou. Ta, co zní sama. Jak to nazvat a jak tě kopnout bezbolestně? A přitom, abys to pustila? Je to možné?

[Tara]

Já s Pedritem nic nedělám, nijak se mu nevěnuji, naopak ho nechávám naprosto na pokoji a pokud na něj náhodou zareaguji, tak omylem.
On to nepotřebuje.

Já bych to od tebe bral.
:-)
Zdaleka nevím, co ty. Láká mě to. Jako by nenápadně rozhrnuješ závoj, a to mám rád.

Nenápadně rozhrnout závěs - jako ta žena za plentou, co nejdříve vystrčí malíček, pak nožku po kolena, pak ještě výš,
koukám na to jak vyoraná myš, ještě, ještě kousek,
ale ouha, druhý malíček, nožka po kolena, pak ještě víc...

a pak tma a už nic.

Sedím před plentou a čekám,
láká mě ta hra na nesmrtelného brouka.
To mám rád, nemuset nic,
vůbec nic...

[Tara]

Já nic, já muzikant, to jste se s Miroslavem dlouho nemuseli hledat

A ty si myslíš. když k tobě píšu a ty mi za to dáváš mínusy, že ti chci ve skutečnosti ublížit? Asi ano, když mi dáváš ty mínusy.

Miroslav je provokatér, i když píše co píše. On se ti nijak nevěnuje, nic nezamýšlí - viz. jen tě záměrně mate - např. s tím Zdeňkem a kdyby náhodou něco k tobě napsal, tak omylem.
Bože, toho tak kopnout do kostky, to by bylo fakt málo

Vidíme svět jinak bábí, Miroslav nepotřebuje kopnout, dle mě to potřebuješ ty. Změnit sloku, proměnit refrém, v jinou hudbu, ne tvou. Ta, co zní sama. Jak to nazvat a jak tě kopnout bezbolestně? A přitom, abys to pustila? Je to možné?

No jistě, ještě tak do Miroslava kopat!!!!!

[Tara]

[Pedriito]

Já s Pedritem nic nedělám, nijak se mu nevěnuji, naopak ho nechávám naprosto na pokoji a pokud na něj náhodou zareaguji, tak omylem.
On to nepotřebuje.

Já bych to od tebe bral.
:-)
Zdaleka nevím, co ty. Láká mě to. Jako by nenápadně rozhrnuješ závoj, a to mám rád.

Nenápadně rozhrnout závěs - jako ta žena za plentou, co nejdříve vystrčí malíček, pak nožku po kolena, pak ještě výš,
koukám na to jak vyoraná myš, ještě, ještě kousek,
ale ouha, druhý malíček, nožka po kolena, pak ještě víc...

a pak tma a už nic.

Sedím před plentou a čekám,
láká mě ta hra na nesmrtelného brouka.
To mám rád, nemuset nic,
vůbec nic...

To je jeden z ztěchh tvých omylů. Ta tvoje sebesvojnost.. On mi jáčko požehnal, mluvit s tebou o józe. Že se na to necítím, je moje věc. Ale jestli budeš ještě chvíli provokovat. Tak to udělám.

[Tara]

Furt jáčko, požehnal, joga, nic, prdlajs.

[Tara]

To je jeden z ztěchh tvých omylů. Ta tvoje sebesvojnost.. On mi jáčko požehnal, mluvit s tebou o józe. Že se na to necítím, je moje věc. Ale jestli budeš ještě chvíli provokovat. Tak to udělám.

Hele, mám nápad.

Založ na to vlákno, tady se to ztratí a piš, teď to myslím vážně, jako by to nebylo pro mne ani pro někoho konkrétního, piš třeba o té józe, jak to cítíš, co bys popř. chtěl někomu, třeba i mě říct, bez toho, abys věděl, že si to přečtu nebo nepřečtu..., bez jáčka, jakési kohosi požehnání, sám za sebe...

Něco jako MILÝ DENÍĆKU.... nedělám si srandu, teď ne.

Zkus to...

[Pedriito]

To je jeden z ztěchh tvých omylů. Ta tvoje sebesvojnost.. On mi jáčko požehnal, mluvit s tebou o józe. Že se na to necítím, je moje věc. Ale jestli budeš ještě chvíli provokovat. Tak to udělám.

Hele, mám nápad.

Založ na to vlákno, tady se to ztratí a piš, teď to myslím vážně, jako by to nebylo pro mne ani pro někoho konkrétního, piš třeba o té józe, jak to cítíš, co bys popř. chtěl někomu, třeba i mě říct, bez toho, abys věděl, že si to přečtu nebo nepřečtu..., bez jáčka, jakési kohosi požehnání, sám za sebe...

Něco jako MILÝ DENÍĆKU.... nedělám si srandu, teď ne.

Zkus to...

To je těžký, potřebuju k tomu impuls, a zatím nepřišel. Nenosím si to v hlavě.
Musíš mě k tomu poňouknout.

[miroslav]

Zdaleka nevím, co ty. Láká mě to. Jako by nenápadně rozhrnuješ závoj, a to mám rád.

Nenápadně rozhrnout závěs - jako ta žena za plentou, co nejdříve vystrčí malíček, pak nožku po kolena, pak ještě výš,
koukám na to jak vyoraná myš, ještě, ještě kousek,
ale ouha, druhý malíček, nožka po kolena, pak ještě víc...

a pak tma a už nic.

Sedím před plentou a čekám,
láká mě ta hra na nesmrtelného brouka.
To mám rád, nemuset nic,
vůbec nic...[/quote]

Jen jedenkrát kolem mne šla láska.
Vlas černý pad jí k pasu,
a sladkým hlasem hovořila ke mně:
"Vy dobrého jste srdce,
a s vámi bude šťastná každá žena."
a krátký plachý pohled,
jenž více řek než její sladká slova,
jež řekla sladkým tónem,
jak mluví se v mé vlasti u Těšína,
šel s její řečí! -

***

A já ji miloval a ona se mi vdala!
Tak můj krb vyhas, v srdce lehly stíny,
a smutek bez konce jde mojím žítím,
když vzpomenu si často,
že sladkým krokem kolem mne šla láska,
a já přirazil dveře svojí chaty,
a nikdy víc se nenavrátí zpátky!

[Tara]

Pro Pedrita:

Já to zase neumím jinak, než že tě kopnu a to v tomto případě nechci a Miroslav na tebe nereaguje, protože nemá proč, protože to dle něho nepotřebuješ, tak to bude těžký...

Začni třeba tím, proč zrovna jóga, čím je ti blízká, proč si myslíš, že by mohla být pro druhého přínosem, neplantej do tho toho nebo onoho a požehnání, piš jen sám za sebe...., někomu je zase blízká meditace (čumění do blba), pronášení manter, tanec atd. atd.

Proč u tebe jóga a co to vlastně dle tebe je...

[Návštěvník]

To je jeden z ztěchh tvých omylů. Ta tvoje sebesvojnost.. On mi jáčko požehnal, mluvit s tebou o józe. Že se na to necítím, je moje věc. Ale jestli budeš ještě chvíli provokovat. Tak to udělám.

Hele, mám nápad.

Založ na to vlákno, tady se to ztratí a piš, teď to myslím vážně, jako by to nebylo pro mne ani pro někoho konkrétního, piš třeba o té józe, jak to cítíš, co bys popř. chtěl někomu, třeba i mě říct, bez toho, abys věděl, že si to přečtu nebo nepřečtu..., bez jáčka, jakési kohosi požehnání, sám za sebe...

Něco jako MILÝ DENÍĆKU.... nedělám si srandu, teď ne.

Zkus to...

[Pedriito]

Zdaleka nevím, co ty. Láká mě to. Jako by nenápadně rozhrnuješ závoj, a to mám rád.

Nenápadně rozhrnout závěs - jako ta žena za plentou, co nejdříve vystrčí malíček, pak nožku po kolena, pak ještě výš,
koukám na to jak vyoraná myš, ještě, ještě kousek,
ale ouha, druhý malíček, nožka po kolena, pak ještě víc...

a pak tma a už nic.

Sedím před plentou a čekám,
láká mě ta hra na nesmrtelného brouka.
To mám rád, nemuset nic,
vůbec nic...

Jen jedenkrát kolem mne šla láska.
Vlas černý pad jí k pasu,
a sladkým hlasem hovořila ke mně:
"Vy dobrého jste srdce,
a s vámi bude šťastná každá žena."
a krátký plachý pohled,
jenž více řek než její sladká slova,
jež řekla sladkým tónem,
jak mluví se v mé vlasti u Těšína,
šel s její řečí! -

***

A já ji miloval a ona se mi vdala!
Tak můj krb vyhas, v srdce lehly stíny,
a smutek bez konce jde mojím žítím,
když vzpomenu si často,
že sladkým krokem kolem mne šla láska,
a já přirazil dveře svojí chaty,
a nikdy víc se nenavrátí zpátky![/quote]

To je je tak krásný... Kdo to prosím tě tole napsal?

Já ve škole moc nedával pozor.

[Jana]

Jana je ztracený případ a nenazrál u ní ještě čas

K čemu prosím Tě?

Tahle existence je takhle , jak je, naprosto dokonalá, lepší to být nemůže, čas bez připoutanosti k mysli se jí nedotýká. Co by měla chtít podle Tebe víc?

Potřebuješ nějak změnit osobu Janu, aby ses mohla osvobodit od iluze oddělenosti?

Potřebuješ měnit druhou osobu, aby ses mohla osvobodit od představy vlastní osoby, která to nemá tak, jak bys chtěla?

Nebo by Ti stačilo poznat dokonalost Skutečnosti, dokonalost skutečného ničím nerozděleného Bytí ?

Nestačilo by jenom poznat dokonalost toho, kým skutečně jsi?

[Tara]

Jani, jak?

JAK?

[Pedriito]

Pro Pedrita:

Já to zase neumím jinak, než že tě kopnu a to v tomto případě nechci a Miroslav na tebe nereaguje, protože nemá proč, protože to dle něho nepotřebuješ, tak to bude těžký...

Začni třeba tím, proč zrovna jóga, čím je ti blízká, proč si myslíš, že by mohla být pro druhého přínosem, neplantej do tho toho nebo onoho a požehnání, piš jen sám za sebe...., někomu je zase blízká meditace (čumění do blba), pronášení manter, tanec atd. atd.

Proč u tebe jóga a co to vlastně dle tebe je...

Ale takhle to nepůjde. Požehnání je, že přeješ všem to nejlepší, a to není oddělené od svolení, někoho moudrého. Co ti říká (ne utvrzuje) máš, co říct. A meditaci vůbec nevíš, oč jde. A ten Jiří má oltáře a nad ním Ganéšu.
Ty mu nevěříš? Jestli chceš se o tom bavit, založ to vlákno.

[Tara.]

Pro Pedrita:

Já to zase neumím jinak, než že tě kopnu a to v tomto případě nechci a Miroslav na tebe nereaguje, protože nemá proč, protože to dle něho nepotřebuješ, tak to bude těžký...

Začni třeba tím, proč zrovna jóga, čím je ti blízká, proč si myslíš, že by mohla být pro druhého přínosem, neplantej do tho toho nebo onoho a požehnání, piš jen sám za sebe...., někomu je zase blízká meditace (čumění do blba), pronášení manter, tanec atd. atd.

Proč u tebe jóga a co to vlastně dle tebe je...

Ale takhle to nepůjde. Požehnání je, že přeješ všem to nejlepší, a to není oddělené od svolení, někoho moudrého. Co ti říká (ne utvrzuje) máš, co říct. A meditaci vůbec nevíš, oč jde. A ten Jiří má oltáře a nad ním Ganéšu.
Ty mu nevěříš? Jestli chceš se o tom bavit, založ to vlákno.

Ani nechci, ty jsi s tím začal, s jáčkem, požehnáním a jogou..., tak jsem myslela, že je to pro tebe nějak důležité..., ta cesta....

[Jana]

Jani, jak?

JAK?

Buď mi můžeš věřit, že to, co skutečně jsi, je neměnné věčné absolutně dokonalé a nemá to chybu a je tím vším, co skutečně existuje, nebo se k témuž můžeš dopracovat pomocí všech těchhle guruů, mistrů, citací, případně čehokoliv jiného, co osloví Tvé srdce a přiměje Tvou mysl, aby v té lásce, štěstí a kráse zmizela.

[Pedriito]

Pro Pedrita:

Já to zase neumím jinak, než že tě kopnu a to v tomto případě nechci a Miroslav na tebe nereaguje, protože nemá proč, protože to dle něho nepotřebuješ, tak to bude těžký...

Začni třeba tím, proč zrovna jóga, čím je ti blízká, proč si myslíš, že by mohla být pro druhého přínosem, neplantej do tho toho nebo onoho a požehnání, piš jen sám za sebe...., někomu je zase blízká meditace (čumění do blba), pronášení manter, tanec atd. atd.

Proč u tebe jóga a co to vlastně dle tebe je...

Ale takhle to nepůjde. Požehnání je, že přeješ všem to nejlepší, a to není oddělené od svolení, někoho moudrého. Co ti říká (ne utvrzuje) máš, co říct. A meditaci vůbec nevíš, oč jde. A ten Jiří má oltáře a nad ním Ganéšu.
Ty mu nevěříš? Jestli chceš se o tom bavit, založ to vlákno.

Ani nechci, ty jsi s tím začal, s jáčkem, požehnáním a jogou..., tak jsem myslela, že je to pro tebe nějak důležité..., ta cesta....

Když nechceš, tak neprovokuj, je nám to společné, ale ty to nevidíš, a nechceš. Tobě stačí příběh, co si vztáhneš emotivně ku své osobě. A jóga, meditace je úplně z jiného soudku. A zatím to vidět nemůžeš, pro samé vidění toho svého. Není mezi tím až taký rozdíl s Janou...

[miroslav]

Jen jedenkrát kolem mne šla láska.
Vlas černý pad jí k pasu,
a sladkým hlasem hovořila ke mně:
"Vy dobrého jste srdce,
a s vámi bude šťastná každá žena."
a krátký plachý pohled,
jenž více řek než její sladká slova,
jež řekla sladkým tónem,
jak mluví se v mé vlasti u Těšína,
šel s její řečí! -



***

A já ji miloval a ona se mi vdala!
Tak můj krb vyhas, v srdce lehly stíny,
a smutek bez konce jde mojím žítím,
když vzpomenu si často,
že sladkým krokem kolem mne šla láska,
a já přirazil dveře svojí chaty,
a nikdy víc se nenavrátí zpátky!

To je je tak krásný... Kdo to prosím tě tole napsal?

Já ve škole moc nedával pozor.

Petr Bezruč. Mne to už tenkrát ve škole vzalo.

[Návštěvník]

Já s tím nezačala :-)

Jóga, meditace atd. jsou cesty vedoucí k poznáním osvobození, pravdě...., Jana má, jak se prezentuje, už dosaženo, hotovo,

Což jsem já a doufám, že ani z mého projevu to tak nevyznívá, nikdy samu sebe tak neprezentovala, že mám hotovo, příběh je dle mě nejlepší, nejideálnější prostředek (tedy taky cesta) k pochopení, protože jedině prožití ti dá v uvozovkách tu stopu, která ti něco může dát /prožitím) pochopit.
Tuny slov (jen slov) ti to nikdy nedají, protože právě chybí i ten prožitek = zkušenost.
Tolik vysvětlení.... viz. před chvílí báseň od Miroslava, kterou sem dal... i tebe ten příběh, báseň zaujal/a :-)

Tak jak mě můžeš srovnávat s Janou?

Měj se :-)