VŠE JE ILUZE
40. Meditujte na Já
Já je bez pocitu úzkosti. Jakmile odejde vaše stále se měnící uchvácení iluzí, mysl se utiší a zakusíte, že jste Brahman. Duchovní síly (siddhis) jsou závislé na těle. Vytvářejí nadšení pro iluzi a mysl se opět začne čeřit. Jestliže tu je radostné nadšení, je tu touha po iluzi. Mimořádná radost, neboli obal blažeností (ánandamája), je také dopad iluze. V obou typech radosti existuje společný rys. Iluze poskytuje potěšení a potěšení zavdá příčinu utrpení. Být vzrušen a vzápětí zase unaven, je jako řetězec střídajících se stavů.
Prosím poslechněte si nyní, jak a kdy tento postoj vyvstává. Když se vaše pozornost stále více začne soustředit na Já, je s tím provázející vyvstání duchovních sil. Avšak využití těchto sil znamená ztrátu soustředění. Toto svádění je jen podvodný trik. Není to nic než návnada kladená iluzí.
Hlavním účelem duchovních sil je oklamat a chytit vás do osidel iluze. Existují čtyři typy neboli čtyři třídy duchovních sil: 1) vrozená síla, 2) síla způsobená léčivými prostředky, 3) síla vyvolaná opakováním manter a 4) síla získaná prováděním různých jógických praktik. Jeden druh síly je získán spojením prány (vitálních vdechů) a apány (výdechů z těla, vyměšovacích sil a plynů). Určitá síla je vrozená. Ryba například plave ve vodě. To je schopnost, která je jí přirozená a instinktivní. Tomu se říká vrozená síla. Některé síly či schopnosti jsou způsobené drogami. Některé jsou zase získány prováděním určitých pokání a rituálů, vynaložením určitého fyzického úsilí. Jiné síly jsou získány opakováním manter.
Vlastnosti ryb, plujících ve vodě a ptáků, létajících ve vzduchu, jsou vrozenými rysy. Kukačka si velice melodicky a přirozeně prozpěvuje. Tyto síly se nazývají silami vrozenými. Přijímáním léků je umožněna ochrana fyzického těla různými způsoby. Lidé například mohou přijímat ve zvyšujících se dávkách jed díky pravidelnému návyku přijímat tyto látky.
Síla získaná pokáním či obřady je tak velká, že s ní můžete podstoupit některé tvrdé zkoušky, jako třeba zkoušku ohněm, a provádět hatha-jógická cvičení. Někteří lidé dokonce sedí na mrtvém těle a opakují určitá slova či mantry a jiní zbaví zasaženého člověka jedu, který se mu dostal do těla po uštknutí hadem. Někteří lidé umí zaklínat rituály voodoo. Avšak pokud nic z toho neprovádíte a jen se soustředíte na Já, budete přirozeně všemi těmito silami vybaveni. Apánaváju (váju jako vítr) je velice mocná síla, ale je také velice hutná. Právě díky této síle je tělo podsadité a nepoletuje v prostoru, ale je rovněž tak prudké, že se může pohybovat a rozbořit i velký dům. Nicméně jakmile je vědomí zastavené a poklidné, apána a prána se spojí a převládne mír. Ve zdánlivém světě existují všelijaké objekty smyslů a zaměřením se na ně je pozornost automaticky obrácena ven. Brahman je nejvnitřnější. Zaměřením pozornosti mysli na Brahman začne mysl směřovat dovnitř a prána a apána se tímto způsobem přirozeně spojí. Když se takto spojí, vědomí ztratí svou dualitu, a tím získáte Brahman. Nabudete tím pravé Já a získáte čtyři druhy osvobození.
Bůh říká: „Jestliže se člověk soustředí na získání různých sil, nepřijde ke Mně. Mí oddaní netouží po duchovních silách, a Já je proto chválím a uctívám. Pravý vlastník všech sil jsem Já a mí uctívatelé nejsou nic než Já sám. Já jsem samotné Já, jež je Všemohoucí. Všechny síly jsou mou pravou přirozeností, proto jsem nazván Všemocným. Když oddaný dosáhne Mne, stane se zajedno se Mnou. On sám je Bůh. Dosáhl podstaty, Já všech sil. On už pak nic nechce. On je král a sláva celého království je jeho slávou. Mnoho sluhů mu slouží. Tento král je opravdu panovníkem všech. Je tu mnoho sil, mnoho siddhis, ale aby byla jejich existence možná, musí v nich být Já. Bez Já nemůže nic existovat. Takže Já všech sil, veškeré moci, a veškerého umění, je oddaný, a je proto rovněž Bůh. Já jsem zajedno s oddaným. Není tu žádné Já kromě Mne v mém bytí. To je Jednota bez druhého. To je známé pouze Mnou, nebo mým oddaným. Ostatní nepoznají toto tajemství. Jakmile se stanete vlastníkem všech sil, vzdáte se světského bohatství neboli Lakšmí, Bohyně blahobytu, a přesto se stanete manželem Lakšmí. Ten, kdo odkopne pryč všechny duchovní síly, všechny siddhis, bude opravdový Siddha. Je tu pouze Jeden Siddha, Já, neboli ÁtmaSiddha. Tento Jeden Siddha je Mistr jakožto Jeho pravá přirozenost (svarúpa).“
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
Nisargadatta cituje svého gurua Siddharaméšvara
Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž
od Návštěvník » úte 06. srp 2024 15:43:29
VŠE JE ILUZE
41. Vzdejte se závislosti na světském pozemském životě
Mistr vám řekne, že jste Brahman. Nicméně iluze je tak svůdná, že i když aspirant ví, že je Brahman, myslí si, že je individualita. Je to kvůli jeho chtivosti po objektech. Chtivost je samotná iluze. Jestliže chtivost skončí, iluze také skončí. Když iluze skončí, pak to, co zůstává, je Brahman. Takový je způsob jednání iluze. Proto nemějte pochybnosti o správnosti slov světce, jinak budete nuceni projít řadou milionů zrození a smrtí. K tomu, aby inteligence zapadala dobře do vztahu s Já, je milost Mistra nutná. Je nutné mít svou inteligenci spojenou s Já. To znamená, že koncept „Já jsem On (Sóham)“ by měl být v mysli.
Největším zlozvykem je světský život. Říká se mu „největší závislost“. Kvůli němu je Paramátman považován za individualitu, a tím pádem je On (Paramátman) donucen žít světský život jakoby ve vězení. Všechny zlozvyky lze zahodit, ale nadšení pro světský život je nejtěžší pustit. Muž vidí ve své ženě svého drahouška do té doby, dokud ho žena poslouchá. Světský pozemský život je jinak označen za „zaslepeně temný život“. Největším lákadlem iluze je tento světský život. Ať je vaše soužení jakkoliv velké, svého nadšení pro světský život se pustit stejně nedokážete. Ten, kdo se zbavil tohoto sklonu, má obrovské štěstí. Je tu pouze jedna bytost, která světský život odsuzuje, a tou je světec. Nikdo jiný to nedělá. Nikdo nepomyslí na opuštění pozemského života, ani kdyby trpěl největšími možnými nesnázemi. Lidé se snaží upevnit své vazby k druhým tím, že jim projevují úctu a navzájem si gratulují k uskutečnění třeba jen malých věcí. Lidé spolu soutěží za účelem dosažení většího uznání a postavení. Tímto způsobem nabývají pocit, že jsou v životě šťastni. Jednají, jako kdyby tento nepřátelský zvyk byl něčím úctyhodným.
Bůh smrti vám s radostí udělí mnoho druhů tělesných forem a s tím spojených různých problémů. Vzdejte se pocitu „moje“. Vězte, že tělo je váš nepřítel. Je jen velmi málo těch, kteří opravdu pochopili. Jen někteří šťastlivci, kteří dostanou požehnání od Gurua, jenž je Já, dokáží uniknout z této iluze díky správnému úsilí. Všichni ostatní jsou povinni se úmorně trmácet životem v různých vtěleních a mít mnoho zrodů v různých tělesných podobách a dobách trvání.
Požehnán je ten, kdo je osvícen díky učení Satgurua v tomto lidském zrození. Jen v lidském těle je možné prožívat „Blaženost Já“, osvobození. Zbývá vám velmi málo dní života, tak se vysvoboďte, dokud máte tu možnost. K osvobození dojde jen prostřednictvím učení Satgurua. Proto mějte víru v Gurua a dělejte přesně to, co vám vysvětlil. Všichni lidé uctívají toho, kdo je přivede na duchovní cestu. Jenže ti, kdo sami sebe nazývají znalci a odborníky, jen dál množí pochybnosti a vedou dost podivný způsob duchovního života. Nakonec skončí jako nešťastná individua a druhé učiní rovněž nešťastnými. Člověk, který je mimořádně vychytralý, je popravdě řečeno k ničemu. Uvrhne sebe a druhé do velké pohromy. Trpí důsledkem své vlastní pýchy.
Ten, kdo dospěje k poznání Skutečnosti, netrpí žádnými touhami či přáním. Všemohoucí Bůh dohlíží osobně na jeho blaho. Ať je hledající postižen slepotou či slabomyslností, Sám Všemohoucí Bůh slibuje: „Dohlížím na blaho toho, kdo na mne medituje.“ Duchovní osoba se nikdy nestane otrokem, který někomu slouží. Proto se netrapte. Učiňte z Boha svého přítele. Kdo by činil potíže někomu, kdo je ochraňován Bohem (Rámou)? Může tu být tolik nepřátel, kolik je hvězd na nebi, avšak pokud máte požehnání od Gurua, nikdo vám nezkřiví ani jeden vlas. Ten, kdo má víru v Gurua, nemá z nikoho strach. Co je ještě zapotřebí, je-li tu požehnání od Gurua? I kdyby byl váš osud ten nejhorší, požehnání od Gurua vše změní. To je ustavičně a velice důrazně uváděno v písmu a Védách. Věřte Védám. Považujte se pouze za Brahman. Pokud je váš intelekt pod kontrolou, budete mít úspěch. Mějte kontrolu nad intelektem a věřte Guruovi. Pokud to tímto způsobem provádíte, budete snadno zachráněni. Mějte důvěru v Satgurua. On vás určitě zachrání. Připomínáním si Satgurua dojde k trvalému zahnání iluze z vašeho života a rozvinutí dobrých vlastností. Kdykoliv někdo takový začne hovořit, pak je to učení světců, které přichází spontánně z jeho úst.
Věci tohoto světa, které lidé mají v lásce, plodí vždy strach. Máte-li v úmyslu provést na základě vyslechnutého názoru od světských lidí nějakou činnost, pak po jejím uskutečnění akorát přibude mnoho strachu. Staneme se zcela vyčerpáni, budeme-li se snažit držet si věci, které se objeví v iluzi, neboť tyto věci nakonec stejně zaniknou. Na druhé straně se oprostíte od strachu, budete-li poslouchat příběhy ze života světců. Posloucháte-li světce, tak to, k čemu na základě těchto přednášek dospějete, však pomíjivé není. Duchovní uskutečnění je plné štěstí. Nabudete-li zkušenosti v duchovním životě, uvědomíte si podstatu požehnání od Satgurua, které jste obdrželi. Pak se stanete šťastnějšími a budete pozorovat ubohý stav těch, kteří se vám posmívali. Požehnán je ten, kdo umírá ve chvíli, když provádí uctívání Pána Hariho (Višnu). Kdo dokáže popsat jeho štěstí? Pouze On si uvědomuje své nesmírné štěstí. On je jen a jen Paramátman. Stanete se podobně jako světec Tukárám Bohem Bohů. Poslechl a následoval jsem Nejvyšší Pravdu od světce a stal se otcem všech otců, konečně jsem Bohem. Kromě toho neměl můj život žádný užitek.
Ve stručnosti, lidé jsou jako osli. Nikdy neposlouchají, neboť jsou od narození silně podmíněni a formováni návyky. Ale ti, kteří si vyslechnou pravdu, získají realizaci Já. Odpřísáhněte, že se budete obětovat ve službě Satguruovi a nikdy nepřestanete v srdci uchovávat jméno Boha, Hari. Paramátman se nachází poblíž toho, kdo má neotřesitelnou víru. Jak jsem právě sdělil, pokud budete kráčet po duchovní cestě, a budete se držet toho, co vám bylo vysvětleno, budete vedeni a chráněni samotným Paramátman, vaším božským přítelem, Satguruem Bhausahebem Maharadžem. On ochrání váš dům a majetek.
vlevo foto Šrí Bhausahéba Mahárádže, který zavedl v tradici Navnath Samradája (někdy také zvané Inčigiri Sampradája, pojmenované po místě Inčigiri, kde Bhausaheb založil ašrám a postavil samádhí svému Guruovi Šrí Gurulingadžangamovi) zpívání bhadžanů. Bhausahéb Maharádž je Guru Šrí Siddharáméšvara Mahárádže.
Ti, kteří mají víru, získávají faktický a uctívateli velmi dobře poznatelný důkaz. Božská kráva (Kamadhenu) splní všechna přání pouze těm, kteří mají naprostou víru. Bůh je spokojený, máte-li víru. Pokud si myslíte, že je s kvalitami, pak On je takový. Jestliže Ho spíše chcete mít bezforemného, je bezforemný. Dostane se vám takové zkušenosti, jaká je vaše víra. Jasně vysvětlit učení a odstranit pochybnosti je prací světců. Tomu, kdo to přijme, se to stane užitečné. Tomu, kdo to nepřijme, nebude činěn od nikoho nátlak. Je na každém, co si myslí. Bůh je takový, jaká je vaše víra. Jedna osoba si oholila hlavu a nabídla své vlasy Bohu. Bůh jí dal zrození medvěda. Pokud mu nabídnete sebe se vším všudy, budete Nejvyšší Já, Paramátman. Nabudete „To“.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
41. Vzdejte se závislosti na světském pozemském životě
Mistr vám řekne, že jste Brahman. Nicméně iluze je tak svůdná, že i když aspirant ví, že je Brahman, myslí si, že je individualita. Je to kvůli jeho chtivosti po objektech. Chtivost je samotná iluze. Jestliže chtivost skončí, iluze také skončí. Když iluze skončí, pak to, co zůstává, je Brahman. Takový je způsob jednání iluze. Proto nemějte pochybnosti o správnosti slov světce, jinak budete nuceni projít řadou milionů zrození a smrtí. K tomu, aby inteligence zapadala dobře do vztahu s Já, je milost Mistra nutná. Je nutné mít svou inteligenci spojenou s Já. To znamená, že koncept „Já jsem On (Sóham)“ by měl být v mysli.
Největším zlozvykem je světský život. Říká se mu „největší závislost“. Kvůli němu je Paramátman považován za individualitu, a tím pádem je On (Paramátman) donucen žít světský život jakoby ve vězení. Všechny zlozvyky lze zahodit, ale nadšení pro světský život je nejtěžší pustit. Muž vidí ve své ženě svého drahouška do té doby, dokud ho žena poslouchá. Světský pozemský život je jinak označen za „zaslepeně temný život“. Největším lákadlem iluze je tento světský život. Ať je vaše soužení jakkoliv velké, svého nadšení pro světský život se pustit stejně nedokážete. Ten, kdo se zbavil tohoto sklonu, má obrovské štěstí. Je tu pouze jedna bytost, která světský život odsuzuje, a tou je světec. Nikdo jiný to nedělá. Nikdo nepomyslí na opuštění pozemského života, ani kdyby trpěl největšími možnými nesnázemi. Lidé se snaží upevnit své vazby k druhým tím, že jim projevují úctu a navzájem si gratulují k uskutečnění třeba jen malých věcí. Lidé spolu soutěží za účelem dosažení většího uznání a postavení. Tímto způsobem nabývají pocit, že jsou v životě šťastni. Jednají, jako kdyby tento nepřátelský zvyk byl něčím úctyhodným.
Bůh smrti vám s radostí udělí mnoho druhů tělesných forem a s tím spojených různých problémů. Vzdejte se pocitu „moje“. Vězte, že tělo je váš nepřítel. Je jen velmi málo těch, kteří opravdu pochopili. Jen někteří šťastlivci, kteří dostanou požehnání od Gurua, jenž je Já, dokáží uniknout z této iluze díky správnému úsilí. Všichni ostatní jsou povinni se úmorně trmácet životem v různých vtěleních a mít mnoho zrodů v různých tělesných podobách a dobách trvání.
Požehnán je ten, kdo je osvícen díky učení Satgurua v tomto lidském zrození. Jen v lidském těle je možné prožívat „Blaženost Já“, osvobození. Zbývá vám velmi málo dní života, tak se vysvoboďte, dokud máte tu možnost. K osvobození dojde jen prostřednictvím učení Satgurua. Proto mějte víru v Gurua a dělejte přesně to, co vám vysvětlil. Všichni lidé uctívají toho, kdo je přivede na duchovní cestu. Jenže ti, kdo sami sebe nazývají znalci a odborníky, jen dál množí pochybnosti a vedou dost podivný způsob duchovního života. Nakonec skončí jako nešťastná individua a druhé učiní rovněž nešťastnými. Člověk, který je mimořádně vychytralý, je popravdě řečeno k ničemu. Uvrhne sebe a druhé do velké pohromy. Trpí důsledkem své vlastní pýchy.
Ten, kdo dospěje k poznání Skutečnosti, netrpí žádnými touhami či přáním. Všemohoucí Bůh dohlíží osobně na jeho blaho. Ať je hledající postižen slepotou či slabomyslností, Sám Všemohoucí Bůh slibuje: „Dohlížím na blaho toho, kdo na mne medituje.“ Duchovní osoba se nikdy nestane otrokem, který někomu slouží. Proto se netrapte. Učiňte z Boha svého přítele. Kdo by činil potíže někomu, kdo je ochraňován Bohem (Rámou)? Může tu být tolik nepřátel, kolik je hvězd na nebi, avšak pokud máte požehnání od Gurua, nikdo vám nezkřiví ani jeden vlas. Ten, kdo má víru v Gurua, nemá z nikoho strach. Co je ještě zapotřebí, je-li tu požehnání od Gurua? I kdyby byl váš osud ten nejhorší, požehnání od Gurua vše změní. To je ustavičně a velice důrazně uváděno v písmu a Védách. Věřte Védám. Považujte se pouze za Brahman. Pokud je váš intelekt pod kontrolou, budete mít úspěch. Mějte kontrolu nad intelektem a věřte Guruovi. Pokud to tímto způsobem provádíte, budete snadno zachráněni. Mějte důvěru v Satgurua. On vás určitě zachrání. Připomínáním si Satgurua dojde k trvalému zahnání iluze z vašeho života a rozvinutí dobrých vlastností. Kdykoliv někdo takový začne hovořit, pak je to učení světců, které přichází spontánně z jeho úst.
Věci tohoto světa, které lidé mají v lásce, plodí vždy strach. Máte-li v úmyslu provést na základě vyslechnutého názoru od světských lidí nějakou činnost, pak po jejím uskutečnění akorát přibude mnoho strachu. Staneme se zcela vyčerpáni, budeme-li se snažit držet si věci, které se objeví v iluzi, neboť tyto věci nakonec stejně zaniknou. Na druhé straně se oprostíte od strachu, budete-li poslouchat příběhy ze života světců. Posloucháte-li světce, tak to, k čemu na základě těchto přednášek dospějete, však pomíjivé není. Duchovní uskutečnění je plné štěstí. Nabudete-li zkušenosti v duchovním životě, uvědomíte si podstatu požehnání od Satgurua, které jste obdrželi. Pak se stanete šťastnějšími a budete pozorovat ubohý stav těch, kteří se vám posmívali. Požehnán je ten, kdo umírá ve chvíli, když provádí uctívání Pána Hariho (Višnu). Kdo dokáže popsat jeho štěstí? Pouze On si uvědomuje své nesmírné štěstí. On je jen a jen Paramátman. Stanete se podobně jako světec Tukárám Bohem Bohů. Poslechl a následoval jsem Nejvyšší Pravdu od světce a stal se otcem všech otců, konečně jsem Bohem. Kromě toho neměl můj život žádný užitek.
Ve stručnosti, lidé jsou jako osli. Nikdy neposlouchají, neboť jsou od narození silně podmíněni a formováni návyky. Ale ti, kteří si vyslechnou pravdu, získají realizaci Já. Odpřísáhněte, že se budete obětovat ve službě Satguruovi a nikdy nepřestanete v srdci uchovávat jméno Boha, Hari. Paramátman se nachází poblíž toho, kdo má neotřesitelnou víru. Jak jsem právě sdělil, pokud budete kráčet po duchovní cestě, a budete se držet toho, co vám bylo vysvětleno, budete vedeni a chráněni samotným Paramátman, vaším božským přítelem, Satguruem Bhausahebem Maharadžem. On ochrání váš dům a majetek.
vlevo foto Šrí Bhausahéba Mahárádže, který zavedl v tradici Navnath Samradája (někdy také zvané Inčigiri Sampradája, pojmenované po místě Inčigiri, kde Bhausaheb založil ašrám a postavil samádhí svému Guruovi Šrí Gurulingadžangamovi) zpívání bhadžanů. Bhausahéb Maharádž je Guru Šrí Siddharáméšvara Mahárádže.
Ti, kteří mají víru, získávají faktický a uctívateli velmi dobře poznatelný důkaz. Božská kráva (Kamadhenu) splní všechna přání pouze těm, kteří mají naprostou víru. Bůh je spokojený, máte-li víru. Pokud si myslíte, že je s kvalitami, pak On je takový. Jestliže Ho spíše chcete mít bezforemného, je bezforemný. Dostane se vám takové zkušenosti, jaká je vaše víra. Jasně vysvětlit učení a odstranit pochybnosti je prací světců. Tomu, kdo to přijme, se to stane užitečné. Tomu, kdo to nepřijme, nebude činěn od nikoho nátlak. Je na každém, co si myslí. Bůh je takový, jaká je vaše víra. Jedna osoba si oholila hlavu a nabídla své vlasy Bohu. Bůh jí dal zrození medvěda. Pokud mu nabídnete sebe se vším všudy, budete Nejvyšší Já, Paramátman. Nabudete „To“.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
- Návštěvník
Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž
od Návštěvník » stř 07. srp 2024 8:25:22
VŠE JE ILUZE
42. Jak bylo dřív vysvětleno, poznejte, že jste Paramátman
Jakákoliv práce by měla být nejprve správně pochopena a potom udělána. Jakmile bude správně vykonaná, stane se blahodárnou. Individualita neboli džíva má tři kvality. Jedna je sattvická, druhá radžasická, a třetí tamasická. Špatná vlastnost znamená mít v oblibě zlé věci. To je tamas. Radžas značí mít v oblibě uznání a přát si obdržet od druhých chválu, velebení, atd. Spočívat v kvalitě sattva značí provádění duchovní praxe, meditace, dobročinnosti, uctívání, zpívání oddaných písní, dělání púdži atd. Co je cílem toho všeho? Uskutečňujeme to proto, abychom se v budoucnosti setkali s Guruem a byli vyvedeni ze světského života. Cítíme, že je to velmi důležité, proto klademe důraz na sattvickou kvalitu. Když vás Guru potká, řekne vám „Ty jsi Bůh“. Potom je zapotřebí tento postoj zaujmout.
Když student udělá nějakou zkoušku a dostane se tím do vyššího ročníku, neočekává se od něho, aby nadále seděl v dosavadní nižší třídě, protože již postoupil do třídy vyšší. Vy jste Nejvyšší Já, Paramátman, přesto do uvědomění se jako Paramátman musíte ještě dospět. Jak toho dosáhnout? Musíte žít plně si vědomi tohoto cíle. Například jste-li právník, musíte se snažit uspět a vyhrát právní spor. Uděláte vše, co je k tomu nutné. Zde mysl bude soudcem. Její rozsudek je správný rozsudek. Musíte být plně přesvědčeni, že jste Bůh. Jednomu bláznovi řekl moudrý muž: „Ty nejsi blázen. Lidé tě chybně označují za blázna.“ Toto mu řekl a blázen se na základě toho vnitřně změnil. Třebaže měl občas potrhlé záchvaty, velmi usilovně se snažil uvěřit tomu, že je rozumný, a brzy na to se jeho postoj změnil, až jeho poblázněnost zmizela. Každý člověk má právo získat svobodu. Neexistuje zvýhodňování mužů, žen, dětí. Každý musí provádět duchovní praxi neboli „sádhanu“.
Jednou tu byl žák, který i přesto, že dostal instrukci od svého Gurua, nevzdal se svého dřívějšího postoje. Měl ve zvyku mít všude extrémní čistotu. Jeho koncept byl natolik přehnaný, že aby se vyhnul styku se špinavou zemí, lezl po stromech. Žil ve stromech, pil jen dešťovou vodu a stále věřil tomu, že země je nečistá. Když se to doneslo ke Guruovi, Guru se vydal ho navštívil. Spatřil, jak slavný se tento žák stal. Lidé postavili okolo stromu vysokou okrouhlou tribunu a tu okázale a dojemně vyzdobili. Žák nechtěl scházet dolů, protože pro něho byla země špinavá. Když ho uviděl jeho Guru, zavolal na něho nahoru a řekl mu: „Pojď sem za mnou dolů.“ Žák řekl: „Já se nedotknu země.“ Guru se ho zeptal: „Na čem právě sedíš?“ Žák odvětil: „Na tomto stromě.“ Na to mu Guru odpověděl: „Strom je součástí země, a tak zůstáváš na zemi. Strom a země od sebe nejsou odděleny. Oddělil jsi je svou mylnou představou, ale strom nemůže být od země oddělen. Strom je následek země, a proto nemůže být oddělen. Je ve své úplnosti součástí země. Jsi přemožen svou představou, a tudíž ses sám stal nečistý. Udělil jsem ti mantru, aby ses stal pročištěný a sjednocený s celým vesmírem, ale ty se kvůli své představivosti držíš ideje oddělenosti a rozlišování na čisté a nečisté, a sám se proto stáváš nečistý. Nyní nejsi schopen dosáhnout Realizace ve smyslu pochopení, že tu není nic než Brahman. To je důvod, proč nemáš žádné Sebe-poznání, a nejsi proto schopen pochopit, že vše je pouze Jedno Jediné Absolutní Brahman!“ Jak si to žák vyslechl, pochopil svou hloupost a pln strachu slezl dolů. Potom mu Guru řekl: „Abys vytrhl a zahodil své ego, budeš muset žít v ohradě s prasaty šest měsíců.“
Když vám Guru dá poznání, měli byste se vzdát všech dřívějších rituálů a provádět pouze taková duchovní cvičení, které vám Guru doporučil. Měli byste se zcela oddat Guruovi. Neuctívejte různá božstva. Když jste pochopili, že jste Bůh, proč si o sobě myslíte, že jste individualita? Jestliže jste král a stále živíte iluzorní pochybnost ohledně svého postavení, jak si pak můžete udržet své království? Pokloňte se pouze před Guruem s celým svým srdcem. Před jinými bohy byste se klanět neměli. Jejich existence by neměla být nijak zvlášť uznána ani potvrzena. I kdyby se tu objevili panditi (učenci), velmi znalí Véd, měli byste se nejprve uklonit před Guruem, protože Guru vám dal status Boha. Uctívejte pouze svého Gurua. Považujte Gurua za Všemohoucího Pána celého vesmíru. Dosáhněte pochopení „Já jsem Brahman“.
Nevzdávejte se svého Božství a neklesejte ani o krok níže. Vaše Božství bude dokázáno vašimi činy. Musíte si být jisti tím, co jste. Pokud hinduista prohlásí, že se chce stát muslimem, jsou zde lidé, kteří jsou připraveni ho hned obrátit na tuto víru. Jakmile řeknete, že jste individualita, pak vás iluze s radostí odvede od vaší skutečné přirozenosti a bude vás držet uvězněné uvnitř své instituce.
Neztraťte své Božství uctíváním mnoha bohů. Projevte pravou duchovnost. Jak již bylo dříve vysvětleno a okomentováno, vy jste Nejvyšší Já, Paramátman. Nesestupujte dolů z této pozice. Neuctívejte mnoho dalších bohů, ani kdyby se před vámi objevil Brahma, stvořitel, a řekl vám, že tím nijak svou Božskost neztratíte. Uctíváním mnoha bohů se stáváte zbyteční a ubozí.
Krišna doporučil v Bhagavadgítě: „Zanechte všech náboženství a odevzdejte se pouze Mně (Paramátman) samotnému.“ Neoddávejte se zbytečným činnostem. Je bezvýznamné uctívat mnoho bohů. Nedělejte to. Pokud to druzí dělají, nechte je být. Měli byste si pouze připomínat Já (Rámu). Vy jste Ráma. Provádění nespočtu rituálů vám sice může poskytnout mnohé věci, ty všechny vás však jen přemohou a podmaní si vás. Guru říká: „Jsi to ty, jehož autoritu by měli všichni uposlechnout.“ Musíte dosáhnout stavu Paramátman. Jestliže před sebe položíte mnoho menších bohů, jak potom můžete být Paramátman? K tomu, abyste zůstali jako Já, není zapotřebí provádět s připoutaností obtížné rituály. Můžete se mnohým rituálům věnovat do té doby, dokud nejste požehnáni Guruem. Jestliže uctíváte nižší bohy i poté, stanete se sami malými. Stáváte se tím, co uctíváte. Neměli byste se ponižovat a prohlašovat se za individualitu.
Koho bude Paramátman uctívat? Vy jste Paramátman. Nižší božstva by měla být strachy bez sebe ze samotného pohledu na vás. Je-li někdo posedlý duchem, pak z něho duch uteče, jen jak vás zahlédne. Jestliže projevíte obavu z duchů, pak se na vás budou vozit. Kde je potom vaše božská podstata? Stanete-li se individualitou, buďte si jisti tím, že vás duch přemůže. Dokonce vás pohltí a zničí. Buďte velmi opatrní, abyste nevyměnili své postavení Boha za stav individuality. Vzdejte se bezvýznamných rituálů. Buďte jako císař.
Proč se zneklidňujete posvátností, nebo nějakými jinými tělesnými stavy? Já je vrcholně laskavé, nanejvýš čiré. Kdy lze říci, že požehnáním Gurua došlo k velkému zázraku? Pouze když víte, že vy sám jste Paramátman. Nižší božstva utečou při pohledu na Syna Gurua, na toho, kdo je vskutku povznesenou bytostí.
Víno a lihoviny by se neměly pít, protože jestliže jste pod jejich vlivem, můžete se dopustit velkých chyb. Falešná představivost je jako víno. Nižší božstva se drží vašich úzkostlivě přehnaných konceptů a vy kvůli falešným představám utrpíte velkou ztrátu. To si děláte sami. Musíte stále praktikovat jedno. A sice neztratit své postavení Já. To je vše. To je Největší Oddanost.
Zůstat ve svém vlastním Já je opravdové náboženství. Není potřeba provádět nějakou další praxi (sádhanu), není tu žádný jiný Bůh. Nebuďte podvedeni. Rituály jsou myšleny pro ty, kteří jsou svázáni doktrínami, jakými jsou Védy. V každodenním životě se držte víry, že jste Param-átman. Nezapomínejte na to. Je nutné být v tomto ohledu velice pozorní a dodržovat to. Může nastat nebezpečná situace, že se něco, co je nesprávné, může jevit jako správná stezka, a tím pádem bude z dohledu ztracena ta skutečná stezka, která vede k Poznání. Proto příliš nenásledujte stezku rituálů. To je bezvýsledné. Můžete někoho poprosit o jídlo, abyste naplnili svůj žaludek, ale nedělejte něco, co by vadilo stezce Poznání. Pokud moudrý člověk požádá o almužnu, žádná ostuda to není, ale nepřipusťte, aby existovalo uctívání nižších božstev. Nikdy neumožněte mysli, aby padla za kořist zlým vlivům.
Víra v Brahman musí být právem hájena. Předtím než vy, jež jste sami o sobě září Pravdy, začnete uctívat nižší božstva, myslete na toto: K čemu vám jsou tato nízká bezvýznamná božstva? Co vám dají? Bude si oceán žádat vodu od řeky? Když Guru prohlásí, že jste Bůh, proč tvrdošíjně zastáváte názor, že jste pouze individualita? To je vaše vlastní hloupost. Příště ji už nedělejte.
Často si kontrolujte, zda zastáváte správný koncept, že jste Paramátman. To znamená, že byste si Toho měli být neustále vědomi. Nikdy na to ani na okamžik nezapomeňte. Jak dlouho potrvá, než dojde k Sebe-realizaci, když stále unikáte svému Vědomí? Je neustále tady, měli byste skutečně takto žít.
Vy jste Paramátman, triumfální vůz, jehož kola jsou všemi božstvy. Nedopouštějte se nějaké chyby. Nemějte sebemenší pochybnost. Buďte si neustále vědomi toho, že jste Paramátman.
Lidé říkají, že jestliže vykonáte nějakou zvláštní věc, získáte zásluhu. Proč toužíte po zásluze? Pravou zásluhou je vzdání se stavu ztotožnění s individualitou. Následovat náboženství ostatních se stává hříchem. Jak může Paramátman, kterým jste, následovat náboženství ostatních? On je největší. Mocí Jeho vrozené nesmírnosti je On úplnou a přirozeně „Nejvyšší Radostí“ (Paramánanda).
Jestliže vás někdo urazí zlými nadávkami, uchováte si to v paměti, ale Poznání, kterým jste šlechetně zahrnováni, zůstává bez povšimnutí. To je znak toho, že se pokládáte za individualitu. Ať vás někdo klidně zasype těmi nejpotupnějšími nadávkami, buďte si však jisti, že jste Bůh, a pohlédněte, jaký zázrak nastane. Jakmile vnitřní soudce vynesl rozsudek, že jste Bůh, tento rozsudek nebude nikdy změněn. To je vše, co je třeba. Potom se skutečně stanete Paramátman. Předpokládejte, že je mysl vaší ženou. Jestliže vás neposlouchá, kde je pak vaše udatnost? Ptejte se na to sebe sama každou hodinu. „Jsi se mnou? Jsi při vědomí?“ Odpovědí musí být „ano“. Musíte si to neustále uvědomovat.
Abyste dosáhli božské podstaty a získali poznání, že jste Já, neměli byste nikdy dělat něco za účelem světského úspěchu. Takový úspěch ohrozí vaše pátrání po Já. Tento čin se sice ze světského pohledu může zdát výhodný a žádoucí, ale vše, co podkopává stav Brahman, je zcela nepřijatelné. Jen ten, kdo opravdu praktikuje, to tímto způsobem uskutečňuje. Čeho dosáhnete, nebudete-li usilovně studovat? Vyvinout pocit sebe jako Já je samo o sobě zásluhou. Ztratit tento stav znamená zhřešit. Co si myslíte, že znamená oddanost ke Guruovi? Oddaností ke Guruovi se můžete stát vládcem všech Bohů. Znovu tím získáváte sebe sama, uvědomíte si svou skutečnou přirozenost, své pravé Bytí, svou skutečnou sílu. To je tím, co se nazývá oddanost ke Guruovi.
Oddaností ke Guruovi, oddaností k Bohu, je možné dosáhnout vlastního Já, své „úplnosti“. I kdybychom prováděli jen malou oddanost ke Guruovi, dosáhneme tím Sebe-realizace. Co se stalo s těmi, kteří měli oddanost ke Guruovi? Sami se stali Brahman, dosáhli Skutečnosti. Oddanost ke Guruovi musí být skutečně jednobodová. Pouze pak je možné realizovat Brahman. Někdo tvrdí: „Sloužím svému Guruovi. Provádím oddanost ke svému Guruovi.“ Pak se ho zeptám: „Co vlastně děláš v této oddanosti?“
Uvědomíte si svou pravou přirozenost. Dosáhnete toho, co je vaším skutečným vlastnictvím. Stanete se Já, Bohem (Átmaram). To je pravá oddanost k Satguruovi. Guru je tak mocný, že se Ho všechna nižší božstva bojí. Přebývejte ve svém Já. Neztraťte svou božskou podstatu. „Já jsem Brahman“ je vaše božská podstata. Nikdy na „To“ nezapomeňte.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
42. Jak bylo dřív vysvětleno, poznejte, že jste Paramátman
Jakákoliv práce by měla být nejprve správně pochopena a potom udělána. Jakmile bude správně vykonaná, stane se blahodárnou. Individualita neboli džíva má tři kvality. Jedna je sattvická, druhá radžasická, a třetí tamasická. Špatná vlastnost znamená mít v oblibě zlé věci. To je tamas. Radžas značí mít v oblibě uznání a přát si obdržet od druhých chválu, velebení, atd. Spočívat v kvalitě sattva značí provádění duchovní praxe, meditace, dobročinnosti, uctívání, zpívání oddaných písní, dělání púdži atd. Co je cílem toho všeho? Uskutečňujeme to proto, abychom se v budoucnosti setkali s Guruem a byli vyvedeni ze světského života. Cítíme, že je to velmi důležité, proto klademe důraz na sattvickou kvalitu. Když vás Guru potká, řekne vám „Ty jsi Bůh“. Potom je zapotřebí tento postoj zaujmout.
Když student udělá nějakou zkoušku a dostane se tím do vyššího ročníku, neočekává se od něho, aby nadále seděl v dosavadní nižší třídě, protože již postoupil do třídy vyšší. Vy jste Nejvyšší Já, Paramátman, přesto do uvědomění se jako Paramátman musíte ještě dospět. Jak toho dosáhnout? Musíte žít plně si vědomi tohoto cíle. Například jste-li právník, musíte se snažit uspět a vyhrát právní spor. Uděláte vše, co je k tomu nutné. Zde mysl bude soudcem. Její rozsudek je správný rozsudek. Musíte být plně přesvědčeni, že jste Bůh. Jednomu bláznovi řekl moudrý muž: „Ty nejsi blázen. Lidé tě chybně označují za blázna.“ Toto mu řekl a blázen se na základě toho vnitřně změnil. Třebaže měl občas potrhlé záchvaty, velmi usilovně se snažil uvěřit tomu, že je rozumný, a brzy na to se jeho postoj změnil, až jeho poblázněnost zmizela. Každý člověk má právo získat svobodu. Neexistuje zvýhodňování mužů, žen, dětí. Každý musí provádět duchovní praxi neboli „sádhanu“.
Jednou tu byl žák, který i přesto, že dostal instrukci od svého Gurua, nevzdal se svého dřívějšího postoje. Měl ve zvyku mít všude extrémní čistotu. Jeho koncept byl natolik přehnaný, že aby se vyhnul styku se špinavou zemí, lezl po stromech. Žil ve stromech, pil jen dešťovou vodu a stále věřil tomu, že země je nečistá. Když se to doneslo ke Guruovi, Guru se vydal ho navštívil. Spatřil, jak slavný se tento žák stal. Lidé postavili okolo stromu vysokou okrouhlou tribunu a tu okázale a dojemně vyzdobili. Žák nechtěl scházet dolů, protože pro něho byla země špinavá. Když ho uviděl jeho Guru, zavolal na něho nahoru a řekl mu: „Pojď sem za mnou dolů.“ Žák řekl: „Já se nedotknu země.“ Guru se ho zeptal: „Na čem právě sedíš?“ Žák odvětil: „Na tomto stromě.“ Na to mu Guru odpověděl: „Strom je součástí země, a tak zůstáváš na zemi. Strom a země od sebe nejsou odděleny. Oddělil jsi je svou mylnou představou, ale strom nemůže být od země oddělen. Strom je následek země, a proto nemůže být oddělen. Je ve své úplnosti součástí země. Jsi přemožen svou představou, a tudíž ses sám stal nečistý. Udělil jsem ti mantru, aby ses stal pročištěný a sjednocený s celým vesmírem, ale ty se kvůli své představivosti držíš ideje oddělenosti a rozlišování na čisté a nečisté, a sám se proto stáváš nečistý. Nyní nejsi schopen dosáhnout Realizace ve smyslu pochopení, že tu není nic než Brahman. To je důvod, proč nemáš žádné Sebe-poznání, a nejsi proto schopen pochopit, že vše je pouze Jedno Jediné Absolutní Brahman!“ Jak si to žák vyslechl, pochopil svou hloupost a pln strachu slezl dolů. Potom mu Guru řekl: „Abys vytrhl a zahodil své ego, budeš muset žít v ohradě s prasaty šest měsíců.“
Když vám Guru dá poznání, měli byste se vzdát všech dřívějších rituálů a provádět pouze taková duchovní cvičení, které vám Guru doporučil. Měli byste se zcela oddat Guruovi. Neuctívejte různá božstva. Když jste pochopili, že jste Bůh, proč si o sobě myslíte, že jste individualita? Jestliže jste král a stále živíte iluzorní pochybnost ohledně svého postavení, jak si pak můžete udržet své království? Pokloňte se pouze před Guruem s celým svým srdcem. Před jinými bohy byste se klanět neměli. Jejich existence by neměla být nijak zvlášť uznána ani potvrzena. I kdyby se tu objevili panditi (učenci), velmi znalí Véd, měli byste se nejprve uklonit před Guruem, protože Guru vám dal status Boha. Uctívejte pouze svého Gurua. Považujte Gurua za Všemohoucího Pána celého vesmíru. Dosáhněte pochopení „Já jsem Brahman“.
Nevzdávejte se svého Božství a neklesejte ani o krok níže. Vaše Božství bude dokázáno vašimi činy. Musíte si být jisti tím, co jste. Pokud hinduista prohlásí, že se chce stát muslimem, jsou zde lidé, kteří jsou připraveni ho hned obrátit na tuto víru. Jakmile řeknete, že jste individualita, pak vás iluze s radostí odvede od vaší skutečné přirozenosti a bude vás držet uvězněné uvnitř své instituce.
Neztraťte své Božství uctíváním mnoha bohů. Projevte pravou duchovnost. Jak již bylo dříve vysvětleno a okomentováno, vy jste Nejvyšší Já, Paramátman. Nesestupujte dolů z této pozice. Neuctívejte mnoho dalších bohů, ani kdyby se před vámi objevil Brahma, stvořitel, a řekl vám, že tím nijak svou Božskost neztratíte. Uctíváním mnoha bohů se stáváte zbyteční a ubozí.
Krišna doporučil v Bhagavadgítě: „Zanechte všech náboženství a odevzdejte se pouze Mně (Paramátman) samotnému.“ Neoddávejte se zbytečným činnostem. Je bezvýznamné uctívat mnoho bohů. Nedělejte to. Pokud to druzí dělají, nechte je být. Měli byste si pouze připomínat Já (Rámu). Vy jste Ráma. Provádění nespočtu rituálů vám sice může poskytnout mnohé věci, ty všechny vás však jen přemohou a podmaní si vás. Guru říká: „Jsi to ty, jehož autoritu by měli všichni uposlechnout.“ Musíte dosáhnout stavu Paramátman. Jestliže před sebe položíte mnoho menších bohů, jak potom můžete být Paramátman? K tomu, abyste zůstali jako Já, není zapotřebí provádět s připoutaností obtížné rituály. Můžete se mnohým rituálům věnovat do té doby, dokud nejste požehnáni Guruem. Jestliže uctíváte nižší bohy i poté, stanete se sami malými. Stáváte se tím, co uctíváte. Neměli byste se ponižovat a prohlašovat se za individualitu.
Koho bude Paramátman uctívat? Vy jste Paramátman. Nižší božstva by měla být strachy bez sebe ze samotného pohledu na vás. Je-li někdo posedlý duchem, pak z něho duch uteče, jen jak vás zahlédne. Jestliže projevíte obavu z duchů, pak se na vás budou vozit. Kde je potom vaše božská podstata? Stanete-li se individualitou, buďte si jisti tím, že vás duch přemůže. Dokonce vás pohltí a zničí. Buďte velmi opatrní, abyste nevyměnili své postavení Boha za stav individuality. Vzdejte se bezvýznamných rituálů. Buďte jako císař.
Proč se zneklidňujete posvátností, nebo nějakými jinými tělesnými stavy? Já je vrcholně laskavé, nanejvýš čiré. Kdy lze říci, že požehnáním Gurua došlo k velkému zázraku? Pouze když víte, že vy sám jste Paramátman. Nižší božstva utečou při pohledu na Syna Gurua, na toho, kdo je vskutku povznesenou bytostí.
Víno a lihoviny by se neměly pít, protože jestliže jste pod jejich vlivem, můžete se dopustit velkých chyb. Falešná představivost je jako víno. Nižší božstva se drží vašich úzkostlivě přehnaných konceptů a vy kvůli falešným představám utrpíte velkou ztrátu. To si děláte sami. Musíte stále praktikovat jedno. A sice neztratit své postavení Já. To je vše. To je Největší Oddanost.
Zůstat ve svém vlastním Já je opravdové náboženství. Není potřeba provádět nějakou další praxi (sádhanu), není tu žádný jiný Bůh. Nebuďte podvedeni. Rituály jsou myšleny pro ty, kteří jsou svázáni doktrínami, jakými jsou Védy. V každodenním životě se držte víry, že jste Param-átman. Nezapomínejte na to. Je nutné být v tomto ohledu velice pozorní a dodržovat to. Může nastat nebezpečná situace, že se něco, co je nesprávné, může jevit jako správná stezka, a tím pádem bude z dohledu ztracena ta skutečná stezka, která vede k Poznání. Proto příliš nenásledujte stezku rituálů. To je bezvýsledné. Můžete někoho poprosit o jídlo, abyste naplnili svůj žaludek, ale nedělejte něco, co by vadilo stezce Poznání. Pokud moudrý člověk požádá o almužnu, žádná ostuda to není, ale nepřipusťte, aby existovalo uctívání nižších božstev. Nikdy neumožněte mysli, aby padla za kořist zlým vlivům.
Víra v Brahman musí být právem hájena. Předtím než vy, jež jste sami o sobě září Pravdy, začnete uctívat nižší božstva, myslete na toto: K čemu vám jsou tato nízká bezvýznamná božstva? Co vám dají? Bude si oceán žádat vodu od řeky? Když Guru prohlásí, že jste Bůh, proč tvrdošíjně zastáváte názor, že jste pouze individualita? To je vaše vlastní hloupost. Příště ji už nedělejte.
Často si kontrolujte, zda zastáváte správný koncept, že jste Paramátman. To znamená, že byste si Toho měli být neustále vědomi. Nikdy na to ani na okamžik nezapomeňte. Jak dlouho potrvá, než dojde k Sebe-realizaci, když stále unikáte svému Vědomí? Je neustále tady, měli byste skutečně takto žít.
Vy jste Paramátman, triumfální vůz, jehož kola jsou všemi božstvy. Nedopouštějte se nějaké chyby. Nemějte sebemenší pochybnost. Buďte si neustále vědomi toho, že jste Paramátman.
Lidé říkají, že jestliže vykonáte nějakou zvláštní věc, získáte zásluhu. Proč toužíte po zásluze? Pravou zásluhou je vzdání se stavu ztotožnění s individualitou. Následovat náboženství ostatních se stává hříchem. Jak může Paramátman, kterým jste, následovat náboženství ostatních? On je největší. Mocí Jeho vrozené nesmírnosti je On úplnou a přirozeně „Nejvyšší Radostí“ (Paramánanda).
Jestliže vás někdo urazí zlými nadávkami, uchováte si to v paměti, ale Poznání, kterým jste šlechetně zahrnováni, zůstává bez povšimnutí. To je znak toho, že se pokládáte za individualitu. Ať vás někdo klidně zasype těmi nejpotupnějšími nadávkami, buďte si však jisti, že jste Bůh, a pohlédněte, jaký zázrak nastane. Jakmile vnitřní soudce vynesl rozsudek, že jste Bůh, tento rozsudek nebude nikdy změněn. To je vše, co je třeba. Potom se skutečně stanete Paramátman. Předpokládejte, že je mysl vaší ženou. Jestliže vás neposlouchá, kde je pak vaše udatnost? Ptejte se na to sebe sama každou hodinu. „Jsi se mnou? Jsi při vědomí?“ Odpovědí musí být „ano“. Musíte si to neustále uvědomovat.
Abyste dosáhli božské podstaty a získali poznání, že jste Já, neměli byste nikdy dělat něco za účelem světského úspěchu. Takový úspěch ohrozí vaše pátrání po Já. Tento čin se sice ze světského pohledu může zdát výhodný a žádoucí, ale vše, co podkopává stav Brahman, je zcela nepřijatelné. Jen ten, kdo opravdu praktikuje, to tímto způsobem uskutečňuje. Čeho dosáhnete, nebudete-li usilovně studovat? Vyvinout pocit sebe jako Já je samo o sobě zásluhou. Ztratit tento stav znamená zhřešit. Co si myslíte, že znamená oddanost ke Guruovi? Oddaností ke Guruovi se můžete stát vládcem všech Bohů. Znovu tím získáváte sebe sama, uvědomíte si svou skutečnou přirozenost, své pravé Bytí, svou skutečnou sílu. To je tím, co se nazývá oddanost ke Guruovi.
Oddaností ke Guruovi, oddaností k Bohu, je možné dosáhnout vlastního Já, své „úplnosti“. I kdybychom prováděli jen malou oddanost ke Guruovi, dosáhneme tím Sebe-realizace. Co se stalo s těmi, kteří měli oddanost ke Guruovi? Sami se stali Brahman, dosáhli Skutečnosti. Oddanost ke Guruovi musí být skutečně jednobodová. Pouze pak je možné realizovat Brahman. Někdo tvrdí: „Sloužím svému Guruovi. Provádím oddanost ke svému Guruovi.“ Pak se ho zeptám: „Co vlastně děláš v této oddanosti?“
Uvědomíte si svou pravou přirozenost. Dosáhnete toho, co je vaším skutečným vlastnictvím. Stanete se Já, Bohem (Átmaram). To je pravá oddanost k Satguruovi. Guru je tak mocný, že se Ho všechna nižší božstva bojí. Přebývejte ve svém Já. Neztraťte svou božskou podstatu. „Já jsem Brahman“ je vaše božská podstata. Nikdy na „To“ nezapomeňte.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
- Návštěvník
Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž
od Návštěvník » sob 10. srp 2024 10:34:37
VŠE JE ILUZE
43. Jak provádět duchovní praxi
Můžete přečíst různá svatá písma a mytologické knihy, to vše je ale k ničemu, nemáte-li Sebe-poznání. V tomto světě je pouze jedna stezka Osvobození. Měli byste studovat Já (Átman). Poznejte, že všech pět elementů je pouze jeden celek, a že Nejvyšší Já, Paramátman, je Vše-prostupující. Musíte dojít k tomuto pochopení.
Na počátku by meditace měla být zaměřena na opakování mantry (jméno Boha nebo Vyjádření), kterou jste dostali od Gurua. Noví aspiranti mohou vidět různé barvy, jako například žlutou, bílou a modrou. To vše je zpočátku běžné, ale žádnému z těchto jevů by se neměl klást nějaký zvláštní význam. Meditace by se měla provádět ráno a večer s klidnou myslí. Poté, kdy ráno vstanete a vykonáte základní potřebu atd., měli byste si sednout a nějakou dobu meditovat, abyste utišili mysl. Místo, kde meditujete, by mělo být k tomu vyhrazené. Pokud je to možné, pak by to nemělo být stejné místo, které se používá k obvyklému sezení či spaní. Bylo by nejlepší, kdyby místo, kde meditujete, bylo používáno výhradně k meditační praxi. Můžete sedět v noci ve tmě a za denního světla přes den a vaše meditační pozice by měla být přirozená a pohodlná. Měli byste být uvolnění, ve svalech by nemělo být žádné napětí. Neměli byste provádět takové cviky jako zadržování dechu atd. Uvolněná pohodlná lotosová pozice je nejlepší. Ti, kdo dosáhli vyššího pochopení, by měli mysl pravidelně soustředit na Já, a tak klidně spočívat v pravé přirozenosti nejpodstatnějšího Brahman, kterým jste. Měli byste se pokusit vstoupit do samádhi, „transcendentální blaženosti“.
Ve světě se jen tak snadno nedozvíte něco o této velké cestě k uvědomění si Brahman, o stezce k Sebe-realizaci. Sloužit Guruovi neznamená jen o něj fyzicky pečovat. Měli byste pravidelně provádět druh meditace podle instrukcí, které jste dostali. Alespoň jednou za týden byste se měli snažit dělat meditaci o jednu hodinu delší, než obvykle. Pokud není možné v důsledku nedostatku peněz navštívit Gurua, můžete dělat meditaci alespoň ve svém bytě a soustředit se na Já, zpívat oddané písně (bhadžany) s láskou k Bohu. Pochopte, že to je samotný Bůh, kdo provádí toto vše, ale své meditace se nezříkejte. Měli byste každou noc odrecitovat dvanáct Abhangů (noční bhadžán). Sám Pán Vitthala požehnal světce Tukáráma, že každý, kdo bude pravidelně recitovat tyto Abhangy (které Tukárám složil), dosáhne Sebe-poznání.
Nepřestávejte s meditací, i kdyby někdo ve vašem domě zemřel. Meditace by měla být pravidelná. I když ženy mají menstruační dny, měly by meditovat. Neměly by se zaobírat nějakými pochybnostmi. Dejme tomu, že vás následující den čeká mnoho práce a budete tudíž zaneprázdněni, měli byste si to vynahradit dnes a meditovat tedy o něco déle, ale nikdy meditaci nevynechávejte a nepřerušujte. Jestliže jste natolik pracovně vytížení, že nemáte čas ani na večeři, tak to určitě ničemu nebrání v tom, abyste večer meditovali a nevymlouvali se. I za této situace byste totiž měli mít v srdci horlivou touhu provést večer meditaci na Boha. Dělejte meditaci tímto způsobem a automaticky dosáhnete Poznání.
Neustále si připomínejte Boha. Nikdy nikomu neubližujte, ani nikoho neobviňujte. Co máte co do činění se skutky druhých, které vykonali? Každý sklidí ovoce svých činů. „Nikdo nemá podvod jako svého příbuzného.“ Ten, kdo ubližuje druhým, sám utrpí škodu. Můžete lidi pochválit za jejich dobré vlastnosti, ale nekritizujte jejich chyby. Buďte hluší k pomluvám. Pomlouváním se zvýší nepřátelství a přeruší přátelství. Prosím vás, nezapomeňte na to. Měli byste denně zpívat oddané zpěvy (bhadžany) a nabízet jídlo Bohu, recitovat hymny a uložit Boha ke spánku, a až poté byste měli jít spát. Pokud žijete s touto bezžádostivou oddaností, pak vám Bůh dá požehnání.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
43. Jak provádět duchovní praxi
Můžete přečíst různá svatá písma a mytologické knihy, to vše je ale k ničemu, nemáte-li Sebe-poznání. V tomto světě je pouze jedna stezka Osvobození. Měli byste studovat Já (Átman). Poznejte, že všech pět elementů je pouze jeden celek, a že Nejvyšší Já, Paramátman, je Vše-prostupující. Musíte dojít k tomuto pochopení.
Na počátku by meditace měla být zaměřena na opakování mantry (jméno Boha nebo Vyjádření), kterou jste dostali od Gurua. Noví aspiranti mohou vidět různé barvy, jako například žlutou, bílou a modrou. To vše je zpočátku běžné, ale žádnému z těchto jevů by se neměl klást nějaký zvláštní význam. Meditace by se měla provádět ráno a večer s klidnou myslí. Poté, kdy ráno vstanete a vykonáte základní potřebu atd., měli byste si sednout a nějakou dobu meditovat, abyste utišili mysl. Místo, kde meditujete, by mělo být k tomu vyhrazené. Pokud je to možné, pak by to nemělo být stejné místo, které se používá k obvyklému sezení či spaní. Bylo by nejlepší, kdyby místo, kde meditujete, bylo používáno výhradně k meditační praxi. Můžete sedět v noci ve tmě a za denního světla přes den a vaše meditační pozice by měla být přirozená a pohodlná. Měli byste být uvolnění, ve svalech by nemělo být žádné napětí. Neměli byste provádět takové cviky jako zadržování dechu atd. Uvolněná pohodlná lotosová pozice je nejlepší. Ti, kdo dosáhli vyššího pochopení, by měli mysl pravidelně soustředit na Já, a tak klidně spočívat v pravé přirozenosti nejpodstatnějšího Brahman, kterým jste. Měli byste se pokusit vstoupit do samádhi, „transcendentální blaženosti“.
Ve světě se jen tak snadno nedozvíte něco o této velké cestě k uvědomění si Brahman, o stezce k Sebe-realizaci. Sloužit Guruovi neznamená jen o něj fyzicky pečovat. Měli byste pravidelně provádět druh meditace podle instrukcí, které jste dostali. Alespoň jednou za týden byste se měli snažit dělat meditaci o jednu hodinu delší, než obvykle. Pokud není možné v důsledku nedostatku peněz navštívit Gurua, můžete dělat meditaci alespoň ve svém bytě a soustředit se na Já, zpívat oddané písně (bhadžany) s láskou k Bohu. Pochopte, že to je samotný Bůh, kdo provádí toto vše, ale své meditace se nezříkejte. Měli byste každou noc odrecitovat dvanáct Abhangů (noční bhadžán). Sám Pán Vitthala požehnal světce Tukáráma, že každý, kdo bude pravidelně recitovat tyto Abhangy (které Tukárám složil), dosáhne Sebe-poznání.
Nepřestávejte s meditací, i kdyby někdo ve vašem domě zemřel. Meditace by měla být pravidelná. I když ženy mají menstruační dny, měly by meditovat. Neměly by se zaobírat nějakými pochybnostmi. Dejme tomu, že vás následující den čeká mnoho práce a budete tudíž zaneprázdněni, měli byste si to vynahradit dnes a meditovat tedy o něco déle, ale nikdy meditaci nevynechávejte a nepřerušujte. Jestliže jste natolik pracovně vytížení, že nemáte čas ani na večeři, tak to určitě ničemu nebrání v tom, abyste večer meditovali a nevymlouvali se. I za této situace byste totiž měli mít v srdci horlivou touhu provést večer meditaci na Boha. Dělejte meditaci tímto způsobem a automaticky dosáhnete Poznání.
Neustále si připomínejte Boha. Nikdy nikomu neubližujte, ani nikoho neobviňujte. Co máte co do činění se skutky druhých, které vykonali? Každý sklidí ovoce svých činů. „Nikdo nemá podvod jako svého příbuzného.“ Ten, kdo ubližuje druhým, sám utrpí škodu. Můžete lidi pochválit za jejich dobré vlastnosti, ale nekritizujte jejich chyby. Buďte hluší k pomluvám. Pomlouváním se zvýší nepřátelství a přeruší přátelství. Prosím vás, nezapomeňte na to. Měli byste denně zpívat oddané zpěvy (bhadžany) a nabízet jídlo Bohu, recitovat hymny a uložit Boha ke spánku, a až poté byste měli jít spát. Pokud žijete s touto bezžádostivou oddaností, pak vám Bůh dá požehnání.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
- Návštěvník
Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž
od Návštěvník » pon 12. srp 2024 10:25:17
VŠE JE ILUZE
44. Paramátman je Vše-prostupující
Úplné pochopení, že jste Vše-prostupující, dokonalé, nejvyšší Já, Paramátman, vám umožní získat všechny Mé síly. Jsem Mistr všech sil. Díky Mně (Paramátman) je vše viděno. Jsem Védami, což je nástroj veškerého poznání. Jsem „žijící duch“, vědomí, Já (Átman) ve všech bytostech. Je to Já, jež je příčinou veškerého tělesného pohybu. Jaký je jinak rozdíl mezi mrtvolou a živým člověkem? Jsem, podobně jako prostor, jenž je uvnitř i vně hrnku, také uvnitř a vně všeho. Jsem základní podpora všeho. Já je neustále všude stejnoměrně rozptýlené. Stav Jednoty a Nerozdílnosti je vždy v rovnováze. Neznat Já je stavem rozdílnosti neboli oddělenosti. Znát zcela Já je rovnocennost neboli Jednota. Ačkoli je to pravda, jestliže nevíte, že to je pravda, pak je to rozdílnost.
Když řeknete: „Byl jsem vzhůru“ nebo „Spal jsem“, tak tím znovu opakujete a dokazujete, že v obou stavech jste existoval („Já existoval“). Je to v obou případech Já, které říká „ne“ a rovněž „ano“. Pokaždé to je jen a jen Já, které to říká. Kdyby tu Já nebylo, kdo by to mohl potvrdit či popřít? Bylo tu, když jste řekli: „Věděl jsem to“. Když to chápete, tak se automaticky chápe, že to Já pochopilo. Pochopení je možné proto, že tu je Já. Kdyby tu Já nebylo, nic by se nepoznalo. V hlubokém spánku není přítomná radost ani utrpení. Je to Já, jež je touto radostí a potěšením. Vše – jedení, pití a spaní – je radost samotného Já.
I vyprázdnění stolice je radost, neboť to přináší úlevu a pokoj. Zakusit pocit, který nám je prospěšný, je radost. Poškrábat se je také radost. Já jsem Paramátman, jenž je ve „Svém“ bytí, pohybu a radosti všude. Celý svět je zcela vytvořen pěti základními elementy, ale Já prostupuji a pronikám všemi těmito elementy na všech místech.
Jestliže si hledající uvědomí Paramátman, duchovní síly vstoupí do cesty a svedou ho na scestí. Jasně si uvědomte, že všechny síly jsou na překážku v dosažení Jednoty s Paramátman. Nenechte se oklamat uchýlením se k nim. Nepropásněte šanci prožívat svou Skutečnost tím, že se necháte strhnout duchovními silami (siddhis). Siddhi značí sílu. Je-li tu pocit pýchy a závislosti na nějaké světské věci, které se držíte, pak je to překážka.
Jakýkoliv majetek či vlastnictví, nebo jakákoliv zkušenost, kterou získáte, je pouze klamné zdání. Zážitek prchavého jevu nebude nikdy napořád i přesto, že se velmi snažíte o to, aby stále trval. Toho, kdo se pyšní úspěchy, či se nechá unést objekty světa, čeká pokles. Ti, kteří nejsou osvobozeni od iluze, mají duchovní síly v oblibě. Jsou slabí a patří mezi zběhlíky od Já. Prosím, vyslechněte si, co vám tu povídám.
Ten, kdo je zcela bez žádostí, není postižen těmito světskými lákadly. Říká: „K čemu mi jsou všechny ty věci? Jsem za všemi kvalitami. Nejsem člověk. Nemám, k čemu bych tyto síly využil.“ Uvědomí si, že skutečná přirozenost duchovních sil je falešná, a dosáhne tak Nejvyššího stavu, „dokonalého Poznání“. Ten, kdo neopustil všechny naděje a iluzi, nedosáhne Brahman. Vysvětlil jsem vám to, takže příště nebudete schopností duchovních sil oklamáni. To je důvod, proč byla tato problematika probírána. Ten, kdo je šťastný, se zřekne všeho, a získává blaženou radost svého nejzákladnějšího Bytí. Světec nemá nic na práci a má veškerou radost Pána třech světů. To je radost plynoucí z odřeknutí. Je tu spousta připoutaností, jež způsobují utrpení. Vzdát se všech připoutaností je Osvobození. Pro toho, kdo je skutečně osvobozen, jsou siddhis neboli duchovní síly ničím. On je Paramátman, On je „Vše-mocný“. Každý žije dle své vlastní zkušenosti.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
44. Paramátman je Vše-prostupující
Úplné pochopení, že jste Vše-prostupující, dokonalé, nejvyšší Já, Paramátman, vám umožní získat všechny Mé síly. Jsem Mistr všech sil. Díky Mně (Paramátman) je vše viděno. Jsem Védami, což je nástroj veškerého poznání. Jsem „žijící duch“, vědomí, Já (Átman) ve všech bytostech. Je to Já, jež je příčinou veškerého tělesného pohybu. Jaký je jinak rozdíl mezi mrtvolou a živým člověkem? Jsem, podobně jako prostor, jenž je uvnitř i vně hrnku, také uvnitř a vně všeho. Jsem základní podpora všeho. Já je neustále všude stejnoměrně rozptýlené. Stav Jednoty a Nerozdílnosti je vždy v rovnováze. Neznat Já je stavem rozdílnosti neboli oddělenosti. Znát zcela Já je rovnocennost neboli Jednota. Ačkoli je to pravda, jestliže nevíte, že to je pravda, pak je to rozdílnost.
Když řeknete: „Byl jsem vzhůru“ nebo „Spal jsem“, tak tím znovu opakujete a dokazujete, že v obou stavech jste existoval („Já existoval“). Je to v obou případech Já, které říká „ne“ a rovněž „ano“. Pokaždé to je jen a jen Já, které to říká. Kdyby tu Já nebylo, kdo by to mohl potvrdit či popřít? Bylo tu, když jste řekli: „Věděl jsem to“. Když to chápete, tak se automaticky chápe, že to Já pochopilo. Pochopení je možné proto, že tu je Já. Kdyby tu Já nebylo, nic by se nepoznalo. V hlubokém spánku není přítomná radost ani utrpení. Je to Já, jež je touto radostí a potěšením. Vše – jedení, pití a spaní – je radost samotného Já.
I vyprázdnění stolice je radost, neboť to přináší úlevu a pokoj. Zakusit pocit, který nám je prospěšný, je radost. Poškrábat se je také radost. Já jsem Paramátman, jenž je ve „Svém“ bytí, pohybu a radosti všude. Celý svět je zcela vytvořen pěti základními elementy, ale Já prostupuji a pronikám všemi těmito elementy na všech místech.
Jestliže si hledající uvědomí Paramátman, duchovní síly vstoupí do cesty a svedou ho na scestí. Jasně si uvědomte, že všechny síly jsou na překážku v dosažení Jednoty s Paramátman. Nenechte se oklamat uchýlením se k nim. Nepropásněte šanci prožívat svou Skutečnost tím, že se necháte strhnout duchovními silami (siddhis). Siddhi značí sílu. Je-li tu pocit pýchy a závislosti na nějaké světské věci, které se držíte, pak je to překážka.
Jakýkoliv majetek či vlastnictví, nebo jakákoliv zkušenost, kterou získáte, je pouze klamné zdání. Zážitek prchavého jevu nebude nikdy napořád i přesto, že se velmi snažíte o to, aby stále trval. Toho, kdo se pyšní úspěchy, či se nechá unést objekty světa, čeká pokles. Ti, kteří nejsou osvobozeni od iluze, mají duchovní síly v oblibě. Jsou slabí a patří mezi zběhlíky od Já. Prosím, vyslechněte si, co vám tu povídám.
Ten, kdo je zcela bez žádostí, není postižen těmito světskými lákadly. Říká: „K čemu mi jsou všechny ty věci? Jsem za všemi kvalitami. Nejsem člověk. Nemám, k čemu bych tyto síly využil.“ Uvědomí si, že skutečná přirozenost duchovních sil je falešná, a dosáhne tak Nejvyššího stavu, „dokonalého Poznání“. Ten, kdo neopustil všechny naděje a iluzi, nedosáhne Brahman. Vysvětlil jsem vám to, takže příště nebudete schopností duchovních sil oklamáni. To je důvod, proč byla tato problematika probírána. Ten, kdo je šťastný, se zřekne všeho, a získává blaženou radost svého nejzákladnějšího Bytí. Světec nemá nic na práci a má veškerou radost Pána třech světů. To je radost plynoucí z odřeknutí. Je tu spousta připoutaností, jež způsobují utrpení. Vzdát se všech připoutaností je Osvobození. Pro toho, kdo je skutečně osvobozen, jsou siddhis neboli duchovní síly ničím. On je Paramátman, On je „Vše-mocný“. Každý žije dle své vlastní zkušenosti.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
- Návštěvník
Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž
od Návštěvník » stř 14. srp 2024 10:06:35
VŠE JE ILUZE
45.Zůstaňte ve stavu Brahman
Co můžete dělat po smrti? Pak už nic neuděláte. Když lidé spálí tělo, znamená to, že nebyla jiná možnost než ho spálit. Pokud ho pohřbí, muselo být pohřbeno. Také pochopte, že tu není žádná pevně určená doba úmrtí. Není dopředu známo, kdy člověk umře. Není větší hlupák než ten, kdo odsune duchovní studium na potom (zítřek). Nikdo si nedovolil nazvat moudrého krále Dharmu hlupákem. Je známá příhoda, jak jednou přišel brahmín za králem Dharmou a žádal o audienci. Král Dharma mu řekl, ať přijde znova až za osm dní. V tu chvíli Bhíma, králův bratr, udělal podivnou věc. Začal tlouci do velkého bubnu, což mělo vyjadřovat radost. Když Bhíma tloukl do bubnu bez zjevného důvodu, král Dharma se ho zeptal: „Proč tlučeš na buben?“ Bhíma mu odvětil: „Řekl jsi tomu brahmínovi, aby se sem znova vrátil za osm dní. Máš jistotu, že potom budeš ještě žít?“ Dharma mu řekl: „Měl jsi tu možnost pobývat zde v mé společnosti a je vidět, že ses stal moudrý, a já dnes ze sebe udělal naprostého hlupáka.“ Stručně řečeno, neexistuje záruka jakéhokoliv momentu, a není jisté, jak dlouho budeme žít. Snažte se udělat vše pro to, čeho chcete dosáhnout. Udělejte to, dokud se vaše tělo hýbá. Musíte si pospíšit a udělat pro to maximum.
To je důvod, proč Bůh smrti, Jama, tluče na buben vítězství. Král Dharma, který byl známý svou znalostí náboženství, byl toho dne za hlupáka. Podobně i vy marníte svůj čas a využíváte ho nesprávně. Vidíte, že právník pracuje jako číšník v baru. Proč? Protože nedokáže využít své znalosti patřičným způsobem. Jaký smysl má pak jeho vzdělání a učení? Ten, kdo si uvědomil své pravé bytí, by se neměl chovat jako někdo, kdo je dosud nevědomý. Musí jednat na základě své moudrosti. Musíte vědět, co jste a jaká je vaše povinnost, a podle toho se chovat. Nepřišli jsme na svět pouze, abychom jedli a plnili své žaludky, ale abychom osvobodili svět.
Světec Tukárám řekl: „My, co pocházíme z Vaikunthy (příbytek Boha), tu jsme pro tento jediný účel.“ Velcí moudří mistři tu ponechali nějaké jídlo (prasád neboli učení). Měli bychom se z toho najíst (poučit) a osvobodit se. Je to požehnané posvátné učení z jejich úst. Ve skutečnosti to, co bylo chápáno jako falešné, vám nakonec bylo k užitku, zatímco to, co se jeví nejprve jako pravé, je pro vás pak nebezpečné. To nepravé (falešné) je žezlo Boha smrti, Jámy. Královstvím Boha smrti, Jámy, je tento svět (jeho projev). Pokud někdo vstoupí do království Sebe-poznání, království Boha smrti Jámy (svět) přestane existovat. Náležitě vytěžil ze života ten, kdo pochopil, že svět je falešný. Jinak tu čeká velká a mocná ruka Boha smrti, jež tu je přichystána. Musíme vyklestit stezku Poznání, protože celý svět je vyplněn spoustou divokých lesů. Odkud jste přišli? Přemýšlejte o tom prosím velice důkladně. Proč jste sem přišli? Je to vaše poslání mít děti a založit velkou rodinu? Pomysleli jste někdy na to? Pokud na to nemyslíte, pak kdo a jak vás osvobodí?
Když jednoho dne vaše tělo zemře a bude spáleno, celá vaše hra tím pádem skončí, a vy budete vyřízeni. Musíte začít od začátku v novém zrození. Nikdy jste nepomysleli na toto: „K čemu to vše vůbec je?“ Z toho důvodu musí být plamen Já uchován tak, aby zářil skutečnou bezžádostivostí. Pouze pak bude duchovní dosažení možné. Pokud nebudete opravdu bezžádostiví, Poznání nikdy nezískáte. Zřeknutí se věcí a pocit nezájmu je znakem pokroku na duchovní stezce. Poté, kdy k tomu dojde, budete rozhodně naplněni radostí a klidem. Odhozením iluze získáte Brahman. Rozpusťte se ve skutečnosti svého Bytí. To je smysl našeho života. Jen kvůli tomu jsme přišli na svět. Na základě tohoto uvědomění neustále praktikujte a získejte Sebe-poznání. Dosáhněte „Poznání Brahman“.
Vše, co se odehrává v každodenním životě, pečlivě prozkoumejte. Guru vám nebude každý den říkat, co máte dělat, takže studujte s takovým nasazením, abyste mohli čím dál víc chápat Poznání, které vám Guru uděluje, a tím Gurua nejvíce potěšíte. Jednejte a dbejte ve svém životě o to, aby nevyhasla vnitřní lampa Poznání. Nečekejte a neříkejte: „Nejprve si dokončím své rodinné povinnosti, a potom se začnu zajímat o duchovní život.“ Je zbytečné říkat, že království získáte až po zničení celé armády. Měli byste získat Poznání, ještě když je armáda neponičená. Podobně pokračujte v provádění duchovní praxe (sádhany), dokud dýcháte. Nevšímejte si kritiky ostatních lidí. Zachraňte své Já od nekonečného cyklu rození. Udělte Mu svobodu. Nechte odejít ego, a tím budete osvobozeni.
Pýcha je zabijákem Já. Pochopte toto: „Já nejsem synem iluze. Já jsem Paramátman. Jsem za kvalitami. Urážky či pochvaly se mnou nemají nic společného.“ Světskému člověku se dostane potupy či pochvaly. Já jsem bez pochybností, bez formy, zcela odpoután a ničím nedotčen. Co má rodinný život co dělat s odpoutanou bytostí? Pro toho, kdo to chápe, již spoutanost neexistuje. Tato osvobozená bytost je svobodná i přesto, že nadále fyzicky žije ve světě. Netrpte zbytečně ve snaze uchovat slávu a jméno vašeho otce. Zůstaňte s Poznáním Brahman a přestaňte se sužovat světským životem. Oddejte se Bohu (Ráma) a staňte se Bohem. Zůstaňte jako Brahman.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
45.Zůstaňte ve stavu Brahman
Co můžete dělat po smrti? Pak už nic neuděláte. Když lidé spálí tělo, znamená to, že nebyla jiná možnost než ho spálit. Pokud ho pohřbí, muselo být pohřbeno. Také pochopte, že tu není žádná pevně určená doba úmrtí. Není dopředu známo, kdy člověk umře. Není větší hlupák než ten, kdo odsune duchovní studium na potom (zítřek). Nikdo si nedovolil nazvat moudrého krále Dharmu hlupákem. Je známá příhoda, jak jednou přišel brahmín za králem Dharmou a žádal o audienci. Král Dharma mu řekl, ať přijde znova až za osm dní. V tu chvíli Bhíma, králův bratr, udělal podivnou věc. Začal tlouci do velkého bubnu, což mělo vyjadřovat radost. Když Bhíma tloukl do bubnu bez zjevného důvodu, král Dharma se ho zeptal: „Proč tlučeš na buben?“ Bhíma mu odvětil: „Řekl jsi tomu brahmínovi, aby se sem znova vrátil za osm dní. Máš jistotu, že potom budeš ještě žít?“ Dharma mu řekl: „Měl jsi tu možnost pobývat zde v mé společnosti a je vidět, že ses stal moudrý, a já dnes ze sebe udělal naprostého hlupáka.“ Stručně řečeno, neexistuje záruka jakéhokoliv momentu, a není jisté, jak dlouho budeme žít. Snažte se udělat vše pro to, čeho chcete dosáhnout. Udělejte to, dokud se vaše tělo hýbá. Musíte si pospíšit a udělat pro to maximum.
To je důvod, proč Bůh smrti, Jama, tluče na buben vítězství. Král Dharma, který byl známý svou znalostí náboženství, byl toho dne za hlupáka. Podobně i vy marníte svůj čas a využíváte ho nesprávně. Vidíte, že právník pracuje jako číšník v baru. Proč? Protože nedokáže využít své znalosti patřičným způsobem. Jaký smysl má pak jeho vzdělání a učení? Ten, kdo si uvědomil své pravé bytí, by se neměl chovat jako někdo, kdo je dosud nevědomý. Musí jednat na základě své moudrosti. Musíte vědět, co jste a jaká je vaše povinnost, a podle toho se chovat. Nepřišli jsme na svět pouze, abychom jedli a plnili své žaludky, ale abychom osvobodili svět.
Světec Tukárám řekl: „My, co pocházíme z Vaikunthy (příbytek Boha), tu jsme pro tento jediný účel.“ Velcí moudří mistři tu ponechali nějaké jídlo (prasád neboli učení). Měli bychom se z toho najíst (poučit) a osvobodit se. Je to požehnané posvátné učení z jejich úst. Ve skutečnosti to, co bylo chápáno jako falešné, vám nakonec bylo k užitku, zatímco to, co se jeví nejprve jako pravé, je pro vás pak nebezpečné. To nepravé (falešné) je žezlo Boha smrti, Jámy. Královstvím Boha smrti, Jámy, je tento svět (jeho projev). Pokud někdo vstoupí do království Sebe-poznání, království Boha smrti Jámy (svět) přestane existovat. Náležitě vytěžil ze života ten, kdo pochopil, že svět je falešný. Jinak tu čeká velká a mocná ruka Boha smrti, jež tu je přichystána. Musíme vyklestit stezku Poznání, protože celý svět je vyplněn spoustou divokých lesů. Odkud jste přišli? Přemýšlejte o tom prosím velice důkladně. Proč jste sem přišli? Je to vaše poslání mít děti a založit velkou rodinu? Pomysleli jste někdy na to? Pokud na to nemyslíte, pak kdo a jak vás osvobodí?
Když jednoho dne vaše tělo zemře a bude spáleno, celá vaše hra tím pádem skončí, a vy budete vyřízeni. Musíte začít od začátku v novém zrození. Nikdy jste nepomysleli na toto: „K čemu to vše vůbec je?“ Z toho důvodu musí být plamen Já uchován tak, aby zářil skutečnou bezžádostivostí. Pouze pak bude duchovní dosažení možné. Pokud nebudete opravdu bezžádostiví, Poznání nikdy nezískáte. Zřeknutí se věcí a pocit nezájmu je znakem pokroku na duchovní stezce. Poté, kdy k tomu dojde, budete rozhodně naplněni radostí a klidem. Odhozením iluze získáte Brahman. Rozpusťte se ve skutečnosti svého Bytí. To je smysl našeho života. Jen kvůli tomu jsme přišli na svět. Na základě tohoto uvědomění neustále praktikujte a získejte Sebe-poznání. Dosáhněte „Poznání Brahman“.
Vše, co se odehrává v každodenním životě, pečlivě prozkoumejte. Guru vám nebude každý den říkat, co máte dělat, takže studujte s takovým nasazením, abyste mohli čím dál víc chápat Poznání, které vám Guru uděluje, a tím Gurua nejvíce potěšíte. Jednejte a dbejte ve svém životě o to, aby nevyhasla vnitřní lampa Poznání. Nečekejte a neříkejte: „Nejprve si dokončím své rodinné povinnosti, a potom se začnu zajímat o duchovní život.“ Je zbytečné říkat, že království získáte až po zničení celé armády. Měli byste získat Poznání, ještě když je armáda neponičená. Podobně pokračujte v provádění duchovní praxe (sádhany), dokud dýcháte. Nevšímejte si kritiky ostatních lidí. Zachraňte své Já od nekonečného cyklu rození. Udělte Mu svobodu. Nechte odejít ego, a tím budete osvobozeni.
Pýcha je zabijákem Já. Pochopte toto: „Já nejsem synem iluze. Já jsem Paramátman. Jsem za kvalitami. Urážky či pochvaly se mnou nemají nic společného.“ Světskému člověku se dostane potupy či pochvaly. Já jsem bez pochybností, bez formy, zcela odpoután a ničím nedotčen. Co má rodinný život co dělat s odpoutanou bytostí? Pro toho, kdo to chápe, již spoutanost neexistuje. Tato osvobozená bytost je svobodná i přesto, že nadále fyzicky žije ve světě. Netrpte zbytečně ve snaze uchovat slávu a jméno vašeho otce. Zůstaňte s Poznáním Brahman a přestaňte se sužovat světským životem. Oddejte se Bohu (Ráma) a staňte se Bohem. Zůstaňte jako Brahman.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
- Návštěvník
Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž
od Návštěvník » sob 17. srp 2024 12:05:08
VŠE JE ILUZE
46.Sloužit u nohou Mistra
Ten, kdo se soustředí v oddanosti bez jakéhokoliv očekávání, nevnímá či nevidí nic, kromě Boha. Je spojen se Skutečností a získá všechny duchovní síly. Ten, kdo nic neočekává, kdo je sjednocen s Pánem, a u koho došlo k rozlomení spárů touhy, nepřikládá těmto silám žádnou hodnotu. Ve světě je pět elementů a Já (Átman). Tato šestice spolu s nevědomou individualitou tvoří dohromady sedm prvků. Individualita je dvojí. Jednou je to individualita (džíva) a jindy Bůh (Šiva). Ten, kdo lpí na pocitu „moje“, stává se individualitou. Když si někdo myslí „Vše jsem Já a Já prostupuji vším“, stává se Bohem. Individualita je předmětem vývoje. Džíva (individualita) byl zprvu velmi malý atom. Ve vodě na špičce korálu se nachází tisíce živočišných organismů.
Džíva je natolik drobný, a i přesto dokáže dorůst do velkého těla, a to kvůli svým touhám. Lev je mocnější než slon, ale člověk je nejmocnější, přesto má více strachu. Člověk se bojí všech dalších stvoření, a právě důsledkem strachu se zmenšil, co se fyzické velikosti týče. Kdyby neměl žádný strach, byl by obrovský, ale vzhledem k nevědomosti kvalitativně upadá, a dokonce umírá.
Jestliže se stanete zajedno se světem prostřednictvím pochopení, že celý svět jste vy sami, stáváte se Paramátman. Jinak, i kdybyste byli sám Pán Šiva, stáváte se otrokem. Dostane-li se vám poučení od Gurua a stanete-li se moudrými, přeměníte se z otroka v nekonečnost. Veškerá iluze je kvůli ztotožnění se s tělem. Zahoďte koncept, že jste fyzické tělo. Tímto způsobem se stanete nekoneční a můžete být vládcem času a smrti. Když je strach ze všech stvoření překonán, nazývá se to Poznání. Strach je tu do té doby, dokud zůstáváte malí a tělesně omezení. Jakkoliv dlouhý bude váš život, nezapomeňte, že i Brahma a Šiva jsou předurčeni k zániku. Zemřou za mnoho a mnoho let, lidské bytosti umřou po kratší době. Bohové jsou také smrtelní. Člověk se přestane bát poté, kdy přijme učení Satgurua. Tělo je vytvořené z pěti elementů. Já je životní energie, je nesmrtelná, nezničitelná, a nemá žádné zrození či počátek.
Když se Já dívá na život skrze oči nevědomosti, stane se individualitou, a trpí zrozením a smrtí. Ale pokud se On dívá očima, které vše vidí s poznáním a moudrostí, automaticky se z individuality stane Paramátman v těle, aniž by musel procházet zrozeními a smrtí. Zjistěte, jak se díváte, když nahlížíte na druhé. Jestliže se díváte spolu s božskou podstatou, uvidíte Boha. Pokud se však díváte jako lidská bytost, uvidíte lidskou bytost. Jestliže se díváte s konceptem „přízraku“, spatříte přízrak. Měli byste pozorně sledovat svůj způsob nahlížení na věci. To, jak spí ryba ve vodě, lze poznat jen, když se stanete rybou. Pravdu světa poznáte, jen když se sami stanete „Ochráncem“ (Višnu). Je to individualita, která je vytvořena z elementů. Tato individualita, která je zformována z pěti elementů, by se měla stát Bohem, Šivou, tím, že dosáhne stavu Šivy. Podobně, když poznáte podstatu Višnua, sami se stanete Višnuem. Živelné vidí jen živel. Boha spatří jen Bůh.
Osoba může vidět jen podle druhu zrození, které na sebe bere. Zřekněte se pomíjivého přízemního konceptu, že jste individualita, a pak pomocí konceptu, kdy sebe berete jako Boha, se stanete Bohem. Podle druhu své oddanosti získáváte potřebný užitek. Pokud jste oddáni světskému životu, stanete se pozemskými jedinci. Jestliže věnujete svou oddanost Šivovi, stanete se Šivou. Snažíte-li se soustředit, iluze se vám v tom snaží co nejvíce zabránit a chce vás strhnout dolů nabízením duchovních sil, které se rovnají rozpínání světského života. Špinavá věc se již nestane špinavou tím, že se dostane do kontaktu s něčím špinavým, protože je sama špinavá. To, co má vyšší kvalitu, ať je to cokoliv, se může stát nečistým, ale jak se to, co je samo nečisté, stane čistým?
Bůh říká: „Individuality neznají štěstí, které je se mnou, a jsou odlákáni duchovními silami.“ Pokud je někdo závislý na masité potravě, tak i když přestane jíst maso na čtyři dny, touha tu je stále, a po uplynutí této doby začne znovu s tímto zvykem. Peníze, vydělané obchodováním ve světě, jsou pro duchovní dosažení k ničemu. Hodnota není jedna a ta samá, je odlišná. Hodnota duchovního dosažení je větší. Je nutné to vyměnit. Ten, kdo začne praktikovat duchovní život s ambicemi, Sebe-poznání nedosáhne. Ten, kdo se soustředí na Já bez jakéhokoliv očekávání, získá Poznání velmi snadno. Jak můžete spatřit svou tvář v zrcadle, stojíte-li před ním zády? Svou tvář spatříte pouze, když se přímo díváte do zrcadla. Jak můžete získat stav Paramátman, je-li vaše pozornost odvedena silami?
Nestaňte se světcem za účelem získat cokoliv ve světě. Buďte světcem čistě pro stav světce. Paramátman můžete realizovat, jen pokud je oddanost bez jakékoliv touhy. Když je oddaný se mnou spojen, nestará se o nějaké síly. Získá čistě jen můj stav. Vnitřní blaženost je možná pouze, je-li služba Guruovi bez sobeckého záměru. Ten, kdo věnoval své tělo pouze oddanosti k Bohu, a kdo je oddán Guruovi, nemá potřebu duchovních sil. Jediný způsob dosažení svobody je „bezžádostivost“. To je jediná cesta ke skutečné svobodě. Nesmí zde být ani špetka sobeckosti, nebo nějaké touhy získat cokoliv. Aspirant musí být zcela bez žádostí. Stejně jako muž nemá touhu nosit ženské šaty, oddaný nemá žádosti a díky tomu dosahuje stavu Paramátman.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
46.Sloužit u nohou Mistra
Ten, kdo se soustředí v oddanosti bez jakéhokoliv očekávání, nevnímá či nevidí nic, kromě Boha. Je spojen se Skutečností a získá všechny duchovní síly. Ten, kdo nic neočekává, kdo je sjednocen s Pánem, a u koho došlo k rozlomení spárů touhy, nepřikládá těmto silám žádnou hodnotu. Ve světě je pět elementů a Já (Átman). Tato šestice spolu s nevědomou individualitou tvoří dohromady sedm prvků. Individualita je dvojí. Jednou je to individualita (džíva) a jindy Bůh (Šiva). Ten, kdo lpí na pocitu „moje“, stává se individualitou. Když si někdo myslí „Vše jsem Já a Já prostupuji vším“, stává se Bohem. Individualita je předmětem vývoje. Džíva (individualita) byl zprvu velmi malý atom. Ve vodě na špičce korálu se nachází tisíce živočišných organismů.
Džíva je natolik drobný, a i přesto dokáže dorůst do velkého těla, a to kvůli svým touhám. Lev je mocnější než slon, ale člověk je nejmocnější, přesto má více strachu. Člověk se bojí všech dalších stvoření, a právě důsledkem strachu se zmenšil, co se fyzické velikosti týče. Kdyby neměl žádný strach, byl by obrovský, ale vzhledem k nevědomosti kvalitativně upadá, a dokonce umírá.
Jestliže se stanete zajedno se světem prostřednictvím pochopení, že celý svět jste vy sami, stáváte se Paramátman. Jinak, i kdybyste byli sám Pán Šiva, stáváte se otrokem. Dostane-li se vám poučení od Gurua a stanete-li se moudrými, přeměníte se z otroka v nekonečnost. Veškerá iluze je kvůli ztotožnění se s tělem. Zahoďte koncept, že jste fyzické tělo. Tímto způsobem se stanete nekoneční a můžete být vládcem času a smrti. Když je strach ze všech stvoření překonán, nazývá se to Poznání. Strach je tu do té doby, dokud zůstáváte malí a tělesně omezení. Jakkoliv dlouhý bude váš život, nezapomeňte, že i Brahma a Šiva jsou předurčeni k zániku. Zemřou za mnoho a mnoho let, lidské bytosti umřou po kratší době. Bohové jsou také smrtelní. Člověk se přestane bát poté, kdy přijme učení Satgurua. Tělo je vytvořené z pěti elementů. Já je životní energie, je nesmrtelná, nezničitelná, a nemá žádné zrození či počátek.
Když se Já dívá na život skrze oči nevědomosti, stane se individualitou, a trpí zrozením a smrtí. Ale pokud se On dívá očima, které vše vidí s poznáním a moudrostí, automaticky se z individuality stane Paramátman v těle, aniž by musel procházet zrozeními a smrtí. Zjistěte, jak se díváte, když nahlížíte na druhé. Jestliže se díváte spolu s božskou podstatou, uvidíte Boha. Pokud se však díváte jako lidská bytost, uvidíte lidskou bytost. Jestliže se díváte s konceptem „přízraku“, spatříte přízrak. Měli byste pozorně sledovat svůj způsob nahlížení na věci. To, jak spí ryba ve vodě, lze poznat jen, když se stanete rybou. Pravdu světa poznáte, jen když se sami stanete „Ochráncem“ (Višnu). Je to individualita, která je vytvořena z elementů. Tato individualita, která je zformována z pěti elementů, by se měla stát Bohem, Šivou, tím, že dosáhne stavu Šivy. Podobně, když poznáte podstatu Višnua, sami se stanete Višnuem. Živelné vidí jen živel. Boha spatří jen Bůh.
Osoba může vidět jen podle druhu zrození, které na sebe bere. Zřekněte se pomíjivého přízemního konceptu, že jste individualita, a pak pomocí konceptu, kdy sebe berete jako Boha, se stanete Bohem. Podle druhu své oddanosti získáváte potřebný užitek. Pokud jste oddáni světskému životu, stanete se pozemskými jedinci. Jestliže věnujete svou oddanost Šivovi, stanete se Šivou. Snažíte-li se soustředit, iluze se vám v tom snaží co nejvíce zabránit a chce vás strhnout dolů nabízením duchovních sil, které se rovnají rozpínání světského života. Špinavá věc se již nestane špinavou tím, že se dostane do kontaktu s něčím špinavým, protože je sama špinavá. To, co má vyšší kvalitu, ať je to cokoliv, se může stát nečistým, ale jak se to, co je samo nečisté, stane čistým?
Bůh říká: „Individuality neznají štěstí, které je se mnou, a jsou odlákáni duchovními silami.“ Pokud je někdo závislý na masité potravě, tak i když přestane jíst maso na čtyři dny, touha tu je stále, a po uplynutí této doby začne znovu s tímto zvykem. Peníze, vydělané obchodováním ve světě, jsou pro duchovní dosažení k ničemu. Hodnota není jedna a ta samá, je odlišná. Hodnota duchovního dosažení je větší. Je nutné to vyměnit. Ten, kdo začne praktikovat duchovní život s ambicemi, Sebe-poznání nedosáhne. Ten, kdo se soustředí na Já bez jakéhokoliv očekávání, získá Poznání velmi snadno. Jak můžete spatřit svou tvář v zrcadle, stojíte-li před ním zády? Svou tvář spatříte pouze, když se přímo díváte do zrcadla. Jak můžete získat stav Paramátman, je-li vaše pozornost odvedena silami?
Nestaňte se světcem za účelem získat cokoliv ve světě. Buďte světcem čistě pro stav světce. Paramátman můžete realizovat, jen pokud je oddanost bez jakékoliv touhy. Když je oddaný se mnou spojen, nestará se o nějaké síly. Získá čistě jen můj stav. Vnitřní blaženost je možná pouze, je-li služba Guruovi bez sobeckého záměru. Ten, kdo věnoval své tělo pouze oddanosti k Bohu, a kdo je oddán Guruovi, nemá potřebu duchovních sil. Jediný způsob dosažení svobody je „bezžádostivost“. To je jediná cesta ke skutečné svobodě. Nesmí zde být ani špetka sobeckosti, nebo nějaké touhy získat cokoliv. Aspirant musí být zcela bez žádostí. Stejně jako muž nemá touhu nosit ženské šaty, oddaný nemá žádosti a díky tomu dosahuje stavu Paramátman.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
- Návštěvník
Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž
od Návštěvník » ned 18. srp 2024 11:50:47
VŠE JE ILUZE
47. Sloužit nohám Mistra
Ten, kdo se zřekne všech ostatních cest a odevzdá se zcela Satguruovi, se díky službě Mistrovi stane skutečně „Tím, kdo dosáhl Jednoty“, Siddhou. Ten, kdo má aktivní základ Všemocného Boha, slouží Mistrovi. Nikdo jiný o tom rozjímat nebude. K tomu je nutná kvalita čiré sattvy. Ten, kdo má víru, že Guru je vše, dosáhne stavu Paramátman. Pokud máte tento postoj, buďte ubezpečeni, že znak bez-žádostivosti je tím, co přináší velké vnitřní blaho. Zcela jistě pochopte, že ten, kdo je věrně oddaný nohám Mistra, získá Sebe-poznání. Stejně jako někdo, kdo je nešťastný, vypudí posvátnou krávu Kámadhénu (krávu plnící přání), a ti, kdo jsou zabednění a mají tupý intelekt, nikdy nezískají hlubší poznání. Osoba, která není šťastná, trpí z dopadů svých vlastních chyb, a nikdy si nevyslechne světce. Mnoho lidí potkalo velké štěstí, když se setkali se Satguruem alespoň jednou za život, ale pouze ten, kdo má víru, je zachráněn a povznesen. Jaká je víra, takový je výsledek. Ten, kdo nemá v oblibě potěšení z tělesných požitků, snadno získá védskou moudrost, a je tudíž vrcholně inteligentní. Tomu se říká „Obrovské štěstí“. Proč se starat o duchovní síly, když jste se všeho zřekli? Ten, jehož ego je pryč, nepřikládá silám žádnou hodnotu. Oddanost, osvobození, hojnost a síly (siddhis), to vše leží u jeho nohou. Průměrní lidé to nepochopí. Vynakládají jen zbytečné úsilí. Všechny síly přicházejí tomu, kdo vůbec nic neočekává.
Býk není chován za tím účelem, aby střežil úrodu, protože by ji celou sežral. Kdo by dal kočku k mléku, aby ho hlídala? Plody sklízí ten, kdo je bez touhy. Ten, kdo nemá žádná očekávání nebo touhu, tyto síly získá, a třebaže nemá potřebu je mít, síly u něho mohou zůstat, i když je odmítne. Ve skutečnosti siddhis také potřebují klid a odpočinek. Jsou unaveny z vyřizování všech obtížných problémů světa. Naváží kontakt s bezžádostivou bytostí, aby si dopřály jistý odpočinek, ale od člověka, který je chtivý po požitcích, rychle utečou. Ten, kdo je bezžádostivý, získá poznání, a stane se po zásluze Paramátman. Dosáhnout Brahman je nemožné pro toho, kdo nemá víru v Gurua. Přirozenost Brahman je právě taková. Sebe-realizaci je velice těžké pochopit. Ti všichni, kdo se stali duchovně uvědomělí, Sebe-realizace dosáhli jen díky naprostnému odevzdání se Guruovi. Jak může někdo získat duchovní poznání bez Gurua? Běžnou školní výuku vyučují učitelé ve škole, zatímco učení, které je vykládáno Guruem, je „vyšší poznání“, které se týká Brahman. K tomu, abyste skutečně nabyli vlastní přirozenosti, se musí svědek stát Prožíváním Já (Brahman). Je tu to, co je pozorováno, a musí tu být svědek, který vše pozoruje. Náboženství zrozené z Brahman, je právě takové. Proto musíte mít oddanost k Satguruovi.
Ti, kdo jsou méně inteligentní, jsou snadno silami (siddhis) svedeni, protože jejich mysl chová bez toho, aby si toho byli vědomi, jemný pocit ega. Pocit sebe-důležitosti je velice lákavý. I když třeba víte, že jste Paramátman, stále se považujete za individualitu, a zbytečně si přejete trpět žalem a strastí. I když znáte význam slova „zbytečně“, plně si neuvědomujete jeho dosah. Tím, že nahlížíte na pět elementů v nevědomosti, stáváte se individualitou (džíva) a nahlížením pomocí „Oka moudrosti“ se stáváte Bohem (Šiva). Pokud se díváte s konceptem „Vše je Brahman“, stanete se zajedno s Paramátman.
Slovo „Kumbhaka“ neznamená ani tak zadržení dechu, jako spíš zjištění, že „já vyplňuji celý vesmír, jako voda naplňuje hliněný džbán, kterému se říká kumbha.“ Znát svět takový, jaký je, je výdechem neboli „réčaka“, a jednota „mne“ se světem je nádechem, neboli „púraka“. Slovo švása značí dech a višvása neboli důvěra, značí mít lítost. To znamená, že lítost je pociťována do té doby, dokud si myslíte, že to jste vy, kdo dýchá. Ten, jehož pocit dvojnosti je pryč, je synem Gurua (Guru-putra). Když žijete jako šestý element, tedy jako Já, jenž je za pěti elementy, stanete se Bohem, a Bůh je Všudypřítomný. Potom to, co vidíte, již nejsou dále lidé neboli džána, ale vše vidíte jako „Jednoho Boha“ čili „dohlížitele ve všech lidech“, Džanardana. Jestliže se díváte tímto způsobem, stanete se Bohem, jinak budete žít jako omezená individualita.
Bůh nikdy nevrhne ani letmý pohled na osobu, která vyžaduje síly. Zřeknutí se všech tužeb je hlavním prostředkem k dosažení pravého osvobození. Být bez jakéhokoliv očekávání je nejvyšším stavem. Naprostá svoboda, stav zvaný „sájudžja“, tíhne k nohám toho, kdo je bezžádostivý, jako bláto, co se lepí na nohy. Očekávání je touha. Být bez očekávání je samo o sobě stav bezžádostivosti. Víra v Satgurua je největší štěstí. Je znám příběh o jednom ševci jménem Basanna. Švec jednou připravil boty pro svého Gurua z vlastní kůže. Když se o tom doslechl král, žádal si také pár takových bot pro sebe. Když švec králi neposloužil a jeho žádost tudíž odmítl, král ho k tomu násilím donutil, až mu švec boty dodal. Jenže jakmile si král boty obul, jeho tělo začalo mít palčivý pocit. Král úpěnlivě žadonil o odpuštění. Potom Guru řekl králi, aby se osprchoval v ševcově koupelně, a když král skočil pod vodu, tento pocit se utišil. Bůh nesnese nátlak, ke kterému je donucován žák Gurua. Guru řekl, že ani on sám není způsobilý k tomu, aby nosil tyto boty, protože by to zvětšilo jeho pýchu, a pocítil, že by je měl nabídnout svému Guruovi, kterým byl Gurulingadžangam Maharadž (učitel Bhausaheba Maharadže, který byl učitelem Siddharaméšvara Maharadže). Potom, skrze tuto jeho projevenou bezžádostivost a odřeknutí pýchy, si žák Gurua uvědomil svou pravou přirozenost. Taková je víra v Gurua. Pokud je zde naprostá víra v Gurua, pak můžete přivézt i mrtvého k životu tím, že na něho položíte trochu hlíny.
Řeknu vám, a na to přísahám, že to je Guru, který přináší plody, jež jsou ve vašem vlastním srdci. Ví o všem, co děláte. Je to On sám, kdo dává nejvhodnější plody. Guru má jediný úkol, a sice dát vám poučení. Mít oddanost, víru a studovat, je prací oddaného. Musíte studovat. Nevzdávejte se oddanosti, i kdyby se na vás snesla spousta pohrom. Jak by mohl oddaný a ten, co oddaný není, spolu navzájem vůbec někdy souhlasit? Ti, kdo nemají žádnou oddanost, budou pouze bojovat. Oddaný bude muset čelit obrovskému odporu a nepřátelství a musí snést tvrdou kritiku a soužení. V tom je duchovnost. Tento oddaný je rodící se Bůh. Paramátman na něho čeká. Význam nejdůležitější části Upanišad je tento: „Nemějte žádné očekávání.“ To je největší tajemství. Éknáth Maharadž říká, že díky požehnání, které se mu dostalo od jeho Gurua, Džanardana Svámího, získal tento stav. S vnitřním klidem se stal bezžádostivým, a dosáhl „vnitřní radosti“.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
47. Sloužit nohám Mistra
Ten, kdo se zřekne všech ostatních cest a odevzdá se zcela Satguruovi, se díky službě Mistrovi stane skutečně „Tím, kdo dosáhl Jednoty“, Siddhou. Ten, kdo má aktivní základ Všemocného Boha, slouží Mistrovi. Nikdo jiný o tom rozjímat nebude. K tomu je nutná kvalita čiré sattvy. Ten, kdo má víru, že Guru je vše, dosáhne stavu Paramátman. Pokud máte tento postoj, buďte ubezpečeni, že znak bez-žádostivosti je tím, co přináší velké vnitřní blaho. Zcela jistě pochopte, že ten, kdo je věrně oddaný nohám Mistra, získá Sebe-poznání. Stejně jako někdo, kdo je nešťastný, vypudí posvátnou krávu Kámadhénu (krávu plnící přání), a ti, kdo jsou zabednění a mají tupý intelekt, nikdy nezískají hlubší poznání. Osoba, která není šťastná, trpí z dopadů svých vlastních chyb, a nikdy si nevyslechne světce. Mnoho lidí potkalo velké štěstí, když se setkali se Satguruem alespoň jednou za život, ale pouze ten, kdo má víru, je zachráněn a povznesen. Jaká je víra, takový je výsledek. Ten, kdo nemá v oblibě potěšení z tělesných požitků, snadno získá védskou moudrost, a je tudíž vrcholně inteligentní. Tomu se říká „Obrovské štěstí“. Proč se starat o duchovní síly, když jste se všeho zřekli? Ten, jehož ego je pryč, nepřikládá silám žádnou hodnotu. Oddanost, osvobození, hojnost a síly (siddhis), to vše leží u jeho nohou. Průměrní lidé to nepochopí. Vynakládají jen zbytečné úsilí. Všechny síly přicházejí tomu, kdo vůbec nic neočekává.
Býk není chován za tím účelem, aby střežil úrodu, protože by ji celou sežral. Kdo by dal kočku k mléku, aby ho hlídala? Plody sklízí ten, kdo je bez touhy. Ten, kdo nemá žádná očekávání nebo touhu, tyto síly získá, a třebaže nemá potřebu je mít, síly u něho mohou zůstat, i když je odmítne. Ve skutečnosti siddhis také potřebují klid a odpočinek. Jsou unaveny z vyřizování všech obtížných problémů světa. Naváží kontakt s bezžádostivou bytostí, aby si dopřály jistý odpočinek, ale od člověka, který je chtivý po požitcích, rychle utečou. Ten, kdo je bezžádostivý, získá poznání, a stane se po zásluze Paramátman. Dosáhnout Brahman je nemožné pro toho, kdo nemá víru v Gurua. Přirozenost Brahman je právě taková. Sebe-realizaci je velice těžké pochopit. Ti všichni, kdo se stali duchovně uvědomělí, Sebe-realizace dosáhli jen díky naprostnému odevzdání se Guruovi. Jak může někdo získat duchovní poznání bez Gurua? Běžnou školní výuku vyučují učitelé ve škole, zatímco učení, které je vykládáno Guruem, je „vyšší poznání“, které se týká Brahman. K tomu, abyste skutečně nabyli vlastní přirozenosti, se musí svědek stát Prožíváním Já (Brahman). Je tu to, co je pozorováno, a musí tu být svědek, který vše pozoruje. Náboženství zrozené z Brahman, je právě takové. Proto musíte mít oddanost k Satguruovi.
Ti, kdo jsou méně inteligentní, jsou snadno silami (siddhis) svedeni, protože jejich mysl chová bez toho, aby si toho byli vědomi, jemný pocit ega. Pocit sebe-důležitosti je velice lákavý. I když třeba víte, že jste Paramátman, stále se považujete za individualitu, a zbytečně si přejete trpět žalem a strastí. I když znáte význam slova „zbytečně“, plně si neuvědomujete jeho dosah. Tím, že nahlížíte na pět elementů v nevědomosti, stáváte se individualitou (džíva) a nahlížením pomocí „Oka moudrosti“ se stáváte Bohem (Šiva). Pokud se díváte s konceptem „Vše je Brahman“, stanete se zajedno s Paramátman.
Slovo „Kumbhaka“ neznamená ani tak zadržení dechu, jako spíš zjištění, že „já vyplňuji celý vesmír, jako voda naplňuje hliněný džbán, kterému se říká kumbha.“ Znát svět takový, jaký je, je výdechem neboli „réčaka“, a jednota „mne“ se světem je nádechem, neboli „púraka“. Slovo švása značí dech a višvása neboli důvěra, značí mít lítost. To znamená, že lítost je pociťována do té doby, dokud si myslíte, že to jste vy, kdo dýchá. Ten, jehož pocit dvojnosti je pryč, je synem Gurua (Guru-putra). Když žijete jako šestý element, tedy jako Já, jenž je za pěti elementy, stanete se Bohem, a Bůh je Všudypřítomný. Potom to, co vidíte, již nejsou dále lidé neboli džána, ale vše vidíte jako „Jednoho Boha“ čili „dohlížitele ve všech lidech“, Džanardana. Jestliže se díváte tímto způsobem, stanete se Bohem, jinak budete žít jako omezená individualita.
Bůh nikdy nevrhne ani letmý pohled na osobu, která vyžaduje síly. Zřeknutí se všech tužeb je hlavním prostředkem k dosažení pravého osvobození. Být bez jakéhokoliv očekávání je nejvyšším stavem. Naprostá svoboda, stav zvaný „sájudžja“, tíhne k nohám toho, kdo je bezžádostivý, jako bláto, co se lepí na nohy. Očekávání je touha. Být bez očekávání je samo o sobě stav bezžádostivosti. Víra v Satgurua je největší štěstí. Je znám příběh o jednom ševci jménem Basanna. Švec jednou připravil boty pro svého Gurua z vlastní kůže. Když se o tom doslechl král, žádal si také pár takových bot pro sebe. Když švec králi neposloužil a jeho žádost tudíž odmítl, král ho k tomu násilím donutil, až mu švec boty dodal. Jenže jakmile si král boty obul, jeho tělo začalo mít palčivý pocit. Král úpěnlivě žadonil o odpuštění. Potom Guru řekl králi, aby se osprchoval v ševcově koupelně, a když král skočil pod vodu, tento pocit se utišil. Bůh nesnese nátlak, ke kterému je donucován žák Gurua. Guru řekl, že ani on sám není způsobilý k tomu, aby nosil tyto boty, protože by to zvětšilo jeho pýchu, a pocítil, že by je měl nabídnout svému Guruovi, kterým byl Gurulingadžangam Maharadž (učitel Bhausaheba Maharadže, který byl učitelem Siddharaméšvara Maharadže). Potom, skrze tuto jeho projevenou bezžádostivost a odřeknutí pýchy, si žák Gurua uvědomil svou pravou přirozenost. Taková je víra v Gurua. Pokud je zde naprostá víra v Gurua, pak můžete přivézt i mrtvého k životu tím, že na něho položíte trochu hlíny.
Řeknu vám, a na to přísahám, že to je Guru, který přináší plody, jež jsou ve vašem vlastním srdci. Ví o všem, co děláte. Je to On sám, kdo dává nejvhodnější plody. Guru má jediný úkol, a sice dát vám poučení. Mít oddanost, víru a studovat, je prací oddaného. Musíte studovat. Nevzdávejte se oddanosti, i kdyby se na vás snesla spousta pohrom. Jak by mohl oddaný a ten, co oddaný není, spolu navzájem vůbec někdy souhlasit? Ti, kdo nemají žádnou oddanost, budou pouze bojovat. Oddaný bude muset čelit obrovskému odporu a nepřátelství a musí snést tvrdou kritiku a soužení. V tom je duchovnost. Tento oddaný je rodící se Bůh. Paramátman na něho čeká. Význam nejdůležitější části Upanišad je tento: „Nemějte žádné očekávání.“ To je největší tajemství. Éknáth Maharadž říká, že díky požehnání, které se mu dostalo od jeho Gurua, Džanardana Svámího, získal tento stav. S vnitřním klidem se stal bezžádostivým, a dosáhl „vnitřní radosti“.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
- Návštěvník
Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž
od Návštěvník » úte 20. srp 2024 17:29:04
VŠE JE ILUZE
48. Oheň Poznání
Když mají mysl a objekty smyslů neshody a začnou se dostávat do sporu, je zažehnuto palivové dříví, a les nevědomosti hoří, až je nakonec celý zničen. Ten, kdo se spřátelí se Satguruem a přijme Ho, obdrží od Něj požehnání. Ten, jehož nevědomost je spálena „ohněm požehnání od Gurua“, získá Sebe-poznání. Jak dlouho se ještě budete oddávat světskému životu poté, co vás Boží milost přiměje k činu, a vy se tak stanete rezolutní v postoji? Budete natolik otráveni světem, že zvěř světa, šakali, psi, tygři smyslnosti, zlosti, chtivosti atd. začnou utíkat pryč, protože džungle světského života se ocitne v ohni a les nevědomosti začne celý hořet.
Když se vzdáte připoutaností k majetku a tomu, co jste si oblíbili, pak všechny nemoci a pohromy uprchnou. Pouta zaujetí a pocit vlastnictví jsou trny života. Se Sebe-poznáním se tyto trny klamu začnou upalovat, až nakonec shoří. Krajta svádění je spálena na popel. I smrt, která je „časem“, což znamená navršenými momenty, začne hořet, až celá uhoří. Tygr egoismu nemůže nikde najít únikovou cestu, kudy by utekl. Oheň Poznání spaluje veškerou nevědomost a jeho síla je obrovská. V iluzi spálí úplně vše, a jakmile je hotov, udusí nakonec sám sebe, když vyčerpá svou vlastní spalující sílu. Taková je velikost Ohně Poznání.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
48. Oheň Poznání
Když mají mysl a objekty smyslů neshody a začnou se dostávat do sporu, je zažehnuto palivové dříví, a les nevědomosti hoří, až je nakonec celý zničen. Ten, kdo se spřátelí se Satguruem a přijme Ho, obdrží od Něj požehnání. Ten, jehož nevědomost je spálena „ohněm požehnání od Gurua“, získá Sebe-poznání. Jak dlouho se ještě budete oddávat světskému životu poté, co vás Boží milost přiměje k činu, a vy se tak stanete rezolutní v postoji? Budete natolik otráveni světem, že zvěř světa, šakali, psi, tygři smyslnosti, zlosti, chtivosti atd. začnou utíkat pryč, protože džungle světského života se ocitne v ohni a les nevědomosti začne celý hořet.
Když se vzdáte připoutaností k majetku a tomu, co jste si oblíbili, pak všechny nemoci a pohromy uprchnou. Pouta zaujetí a pocit vlastnictví jsou trny života. Se Sebe-poznáním se tyto trny klamu začnou upalovat, až nakonec shoří. Krajta svádění je spálena na popel. I smrt, která je „časem“, což znamená navršenými momenty, začne hořet, až celá uhoří. Tygr egoismu nemůže nikde najít únikovou cestu, kudy by utekl. Oheň Poznání spaluje veškerou nevědomost a jeho síla je obrovská. V iluzi spálí úplně vše, a jakmile je hotov, udusí nakonec sám sebe, když vyčerpá svou vlastní spalující sílu. Taková je velikost Ohně Poznání.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
- Návštěvník
Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž
od Návštěvník » čtv 22. srp 2024 17:47:18
VŠE JE ILUZE
49. Žijte podle Sebe-poznání
Všechen vzduch, vítr a životní síla, jak uvnitř, tak vně, jsou jedno. Celé je to součástí těla. Veškerý prostor je jeden jediný. Jas je stejný jak uvnitř, tak vně. Pokud nezaujmete vnější prostor, nebudete velcí. Můžete říci „ten prostor je mnou“, ale pokud ho celý neprostoupíte, tedy i prostor ostatních, nemůžete tvrdit, že je vámi. To vše je vámi. Vy jste vše. Pět elementů a jediné Já je stejné u každého. Musíte tomu uvěřit a volně v tom spočinout. Když něco píšete na vodní hladině, stačí, abyste napsali první písmeno, a stejně na hladině nezůstane. Jakmile začnete psát další písmeno, je to první pryč. Takový je sled událostí v tvoření, ve zdánlivém, jevícím se světě. To vše je celistvé, nerozdělené Brahman, jež je všude stejně rozptýlené. Pokud získáte nějaké Poznání, můžete si ho vzít na jakkoliv vzdálené místo, a ono je s vámi.
Kráčejte zároveň ve vzduchu, v nebi i na zemi. Nelze žít tím způsobem, že se budete dotýkat pouze jednoho a to další necháte stranou. Vše dohromady tvoří tělesnou formu. Pět elementů vytváří jedno univerzální tělo. Pět elementů tvoří Jedno Brahman. Pět elementů je zajedno s Já. Všechny věci jsou s „Já“ shodné. Pokud Pán Ganéša jezdí na myši, pak je větší, ale pokud se myš bude vozit na Ganéšovi, pak je větší ona. Celý svět je jako myš, jezdící na Ganéšovi. Snaha světa, jeho skutečná funkce, je právě taková. Pokud jste samotným Ganéšou, žijete v nejvnitřnější existenci, základní části Bytí. Co získáte, jestliže veškeré ponaučení je pozřeno tělem? Tělo je země. A ta zhltne všechny vozy najednou, tedy v náležitou dobu. Měli byste být Ganéšou, a do praxe zavést to, co jste se naučili.
Malý kluk byl poslán na záchod, aby zde vykonal velkou potřebu. Přišel tam a vyprázdnil se, ale zapomněl si sundat kalhoty nebo se po vykonání potřeby neočistil dostatečně vodou. Byl dotázán, proč to neudělal. Odpověděl: „Udělal jsem přesně to, co jste mi řekli. A to, co mi nebylo přikázáno, jsem neudělal.“ Vy děláte to samé. Jak vám někdo může říct úplně vše? K pochopení musíte dojít sami. Dítě, které každý den studuje a čte, vám dá rychlou odpověď. Může obratně odpovídat, neboť neustále něco studuje. Měli byste studovat podobným způsobem. Vyslechnete si něco, pak jdete domů a děláte mnoho dalších věcí, ale na učení přitom zapomenete. Jak to pak můžete vzhledem k této nepozornosti správně a plně chápat? To je důvod, proč se vám to musí každý den znovu a znovu opakovat. Avšak to, co se naučíte, se neztratí. Studium by mělo být plně vstřebáno. Samotný život, všechny atomy, všechny molekuly a Já, které je ještě jemnější než to velejemné, „To Vše jsem Já“. Oheň, voda, nebe, všechny elementy, to vše je Jedno. Neexistuje nic dole, nic nahoře, nic vzadu, nic vpředu. Všechna jména a formy jsou falešná. Slon, kůň, prostě cokoliv – to vše je iluze. To, co je, je Já - jedna ryzí duše. Všechna jména a formy jsou klamná.
Řeka poznání je pohlcena jménem a formou. Veškeré poznání je jako řeka, která se však kvůli jménu a formě stala velmi malou, zúženou a bezvýznamnou. Velká nezměrnost, kterou je Já, je za jménem a formou. Právě kvůli omezenosti jménem a formou došlo k něčemu, co se dá přirovnat k řece, která místo aby nesla loďku, se plaví v loďce. Slon, kůň a hory – to vše se plaví v této vodě, ale ani vrabec zde nemůže uhasit svou žízeň. Brahman ve formě vrabce nemůže uhasit svou žízeň. Nenechte se oklamat iluzorním egem v podobě „jména a formy“. Zůstaňte takoví, jací jste. Myš by se neměla vozit na Ganéšovi. Ganapati (Ganéša) byl posazen do dřevěného sedadla. Myš vylezla po jeho zádech a ukradla mu sladkou kuličku ládú (cukroví) z ruky. Myš si řekla: „Ganéša se každý den vozí na mně, dneska budu sedět já na jeho těle a jíst jeho ládú kuličku. Když Ganéša jezdí na myši, získává všechny síly, ale pokud myš sedí na těle Ganéši, všechny síly mu odejme. Pokud sebe chápete jako malou přízemní bytost, myslíte na stále víc věcí, kterých se dožadujete. Jednou máte potřebu chtít toto, pak zase tamto. Pokud však sebe pokládáte za prapůvodní, věčně existující a nesmrtelnou duši, a rovněž to také realizujete, pak se vaše nutkavá potřeba něco si žádat zcela zmenší, až zcela ubude. Nebudete mít potřebu o něco prosit a být žebrákem. Budete naplněni stále větším klidem, spokojeností a zdravím. Automaticky začnete dostávat vše postačující a to, co plně uspokojí vaše potřeby. Pocítíte klid a spokojenost.
Proto přísahejte, že jste Brahman, jež je vnitřním zakusitelem všech zkušeností. Kdo je vlastník pole? Je to král nebo farmář? Králi musíte platit odvody, daně. On je vlastník. Vše vnitřní a vnější náleží pouze králi! Vy nejste nic než vesničan. Můžete žít na vesnici, což je vaše právo, ale veškerá moc je svěřena králi. Čí moc by měla být uznána? Na základě zvyku by manžel neměl vyslovit jméno své ženy a žena by neměla vyslovit jméno svého muže, protože se má za to, že pokud se osloví někdo, kdo ve skutečnosti nemá žádné jméno či formu, je tím ztracena určitá duchovní hodnota. Hlavním významem je však v tomto případě poznání, že Brahman nemá žádné jméno či formu.
Honosné šaty jsou určeny lidem, co se pyšní svým zjevem. K čemu jsou mi tyto luxusní šaty? Pohnutkou k tomu obléct si krásné šaty je potřeba vypadat před druhými pohledně, nebo tím dát najevo svou zámožnost. To vše je pýcha. Pokud jsou šaty exkluzivní, musíte na ně dávat pozor, jsou-li obyčejné, není žádný problém v tom, kde se posadíte. Můžete sedět kdekoliv. Pokud si je sundáte a pověsíte venku, nepotřebujete se trápit jejich ztrátou. Jediné, co je vaše, je jídlo, které jste snědli a dostali do žaludku. Stručně řečeno – nic vnějšího vaše není. Vnější věci jsou určeny pro ostatní. Veškerá nenasytnost je zbytečná. Trpíte pouze kvůli egu. Vzdejte se ega. Bohatý člověk je šťastný na základě domnění, že je bohatý. Jenže jediné, co v něm panuje, je nenasytnost, nic jiného. Měli byste zaujmout postoj, že „vše ve světě náleží mně“, a tím přestat po něčem lačnit. Zmenší se vaše velkolepost, když řeknete, že něco není „vaše“? Tělo je schopné se dál pohybovat, a to jediné je vaše potřeba. Vše ostatní tu může či nemusí být, co ztratíte?
Ráma a Krišna byly dvě odlišné postavy, ale mantra „Rámakrišna Hari“ je utvořena způsobem, že se obě jména spojí. Pak je pryč jak Ráma, tak i Krišna, a přemění se v „Rámakrišna Hari“. Zanechte přetvářky vlastnictví a nenasytnosti. Všechen majetek syna Gurua patří Guruovi. Vzduch, voda, světlo, noc, den – to vše je jen pro Něho. Vše je Jeho, takže kde je jakýkoliv nedostatek? Ten, kdo nakrmí živočichy žijící ve skále, a ten, kdo dá jídlo ptákům, hnízdícím na vrcholu nejvyšší hory, je pouze „On“, jenž dává vše svou vlastní silou. Na každém zrnu je vyryto jméno konzumenta. On je vše. Jídlo a On nejsou dvě oddělené věci. On je tygr a také kůň. Protože je On formou, je také jménem.
I když nazvete všechny končetiny svého těla rozdílným názvem, to vše dohromady oslovíte jako „já“. Buďte stejně tak sjednoceni se všemi věcmi a zvířaty. Buďte Já. Buďte svým vlastním pravým Já. Berou na sebe prostor, voda a další elementy nějaké vlastnosti, jako například schopnost sezení, spaní atd.? Jsou tu všude po celou dobu. Nedržte se Jednoty pouze jako intelektuální vědomosti, převeďte ji do praxe, a jednejte podle toho. Když Ardžuna začal jednat na základě toho, co si vyslechl a co se naučil, dosáhl mistrovství. Karna nepokračoval ve studiu lukostřelby, a proto si na ni nemohl vzpomenout ve chvíli, kdy to potřeboval umět. Země představující fyzické tělo spolkla jeho válečný vůz, jeho poznání. Sebe-realizovanou bytostí, tedy Džňáninem, se stanete jen tehdy, když prožíváte svou realizaci ve svém každodenním životě.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
49. Žijte podle Sebe-poznání
Všechen vzduch, vítr a životní síla, jak uvnitř, tak vně, jsou jedno. Celé je to součástí těla. Veškerý prostor je jeden jediný. Jas je stejný jak uvnitř, tak vně. Pokud nezaujmete vnější prostor, nebudete velcí. Můžete říci „ten prostor je mnou“, ale pokud ho celý neprostoupíte, tedy i prostor ostatních, nemůžete tvrdit, že je vámi. To vše je vámi. Vy jste vše. Pět elementů a jediné Já je stejné u každého. Musíte tomu uvěřit a volně v tom spočinout. Když něco píšete na vodní hladině, stačí, abyste napsali první písmeno, a stejně na hladině nezůstane. Jakmile začnete psát další písmeno, je to první pryč. Takový je sled událostí v tvoření, ve zdánlivém, jevícím se světě. To vše je celistvé, nerozdělené Brahman, jež je všude stejně rozptýlené. Pokud získáte nějaké Poznání, můžete si ho vzít na jakkoliv vzdálené místo, a ono je s vámi.
Kráčejte zároveň ve vzduchu, v nebi i na zemi. Nelze žít tím způsobem, že se budete dotýkat pouze jednoho a to další necháte stranou. Vše dohromady tvoří tělesnou formu. Pět elementů vytváří jedno univerzální tělo. Pět elementů tvoří Jedno Brahman. Pět elementů je zajedno s Já. Všechny věci jsou s „Já“ shodné. Pokud Pán Ganéša jezdí na myši, pak je větší, ale pokud se myš bude vozit na Ganéšovi, pak je větší ona. Celý svět je jako myš, jezdící na Ganéšovi. Snaha světa, jeho skutečná funkce, je právě taková. Pokud jste samotným Ganéšou, žijete v nejvnitřnější existenci, základní části Bytí. Co získáte, jestliže veškeré ponaučení je pozřeno tělem? Tělo je země. A ta zhltne všechny vozy najednou, tedy v náležitou dobu. Měli byste být Ganéšou, a do praxe zavést to, co jste se naučili.
Malý kluk byl poslán na záchod, aby zde vykonal velkou potřebu. Přišel tam a vyprázdnil se, ale zapomněl si sundat kalhoty nebo se po vykonání potřeby neočistil dostatečně vodou. Byl dotázán, proč to neudělal. Odpověděl: „Udělal jsem přesně to, co jste mi řekli. A to, co mi nebylo přikázáno, jsem neudělal.“ Vy děláte to samé. Jak vám někdo může říct úplně vše? K pochopení musíte dojít sami. Dítě, které každý den studuje a čte, vám dá rychlou odpověď. Může obratně odpovídat, neboť neustále něco studuje. Měli byste studovat podobným způsobem. Vyslechnete si něco, pak jdete domů a děláte mnoho dalších věcí, ale na učení přitom zapomenete. Jak to pak můžete vzhledem k této nepozornosti správně a plně chápat? To je důvod, proč se vám to musí každý den znovu a znovu opakovat. Avšak to, co se naučíte, se neztratí. Studium by mělo být plně vstřebáno. Samotný život, všechny atomy, všechny molekuly a Já, které je ještě jemnější než to velejemné, „To Vše jsem Já“. Oheň, voda, nebe, všechny elementy, to vše je Jedno. Neexistuje nic dole, nic nahoře, nic vzadu, nic vpředu. Všechna jména a formy jsou falešná. Slon, kůň, prostě cokoliv – to vše je iluze. To, co je, je Já - jedna ryzí duše. Všechna jména a formy jsou klamná.
Řeka poznání je pohlcena jménem a formou. Veškeré poznání je jako řeka, která se však kvůli jménu a formě stala velmi malou, zúženou a bezvýznamnou. Velká nezměrnost, kterou je Já, je za jménem a formou. Právě kvůli omezenosti jménem a formou došlo k něčemu, co se dá přirovnat k řece, která místo aby nesla loďku, se plaví v loďce. Slon, kůň a hory – to vše se plaví v této vodě, ale ani vrabec zde nemůže uhasit svou žízeň. Brahman ve formě vrabce nemůže uhasit svou žízeň. Nenechte se oklamat iluzorním egem v podobě „jména a formy“. Zůstaňte takoví, jací jste. Myš by se neměla vozit na Ganéšovi. Ganapati (Ganéša) byl posazen do dřevěného sedadla. Myš vylezla po jeho zádech a ukradla mu sladkou kuličku ládú (cukroví) z ruky. Myš si řekla: „Ganéša se každý den vozí na mně, dneska budu sedět já na jeho těle a jíst jeho ládú kuličku. Když Ganéša jezdí na myši, získává všechny síly, ale pokud myš sedí na těle Ganéši, všechny síly mu odejme. Pokud sebe chápete jako malou přízemní bytost, myslíte na stále víc věcí, kterých se dožadujete. Jednou máte potřebu chtít toto, pak zase tamto. Pokud však sebe pokládáte za prapůvodní, věčně existující a nesmrtelnou duši, a rovněž to také realizujete, pak se vaše nutkavá potřeba něco si žádat zcela zmenší, až zcela ubude. Nebudete mít potřebu o něco prosit a být žebrákem. Budete naplněni stále větším klidem, spokojeností a zdravím. Automaticky začnete dostávat vše postačující a to, co plně uspokojí vaše potřeby. Pocítíte klid a spokojenost.
Proto přísahejte, že jste Brahman, jež je vnitřním zakusitelem všech zkušeností. Kdo je vlastník pole? Je to král nebo farmář? Králi musíte platit odvody, daně. On je vlastník. Vše vnitřní a vnější náleží pouze králi! Vy nejste nic než vesničan. Můžete žít na vesnici, což je vaše právo, ale veškerá moc je svěřena králi. Čí moc by měla být uznána? Na základě zvyku by manžel neměl vyslovit jméno své ženy a žena by neměla vyslovit jméno svého muže, protože se má za to, že pokud se osloví někdo, kdo ve skutečnosti nemá žádné jméno či formu, je tím ztracena určitá duchovní hodnota. Hlavním významem je však v tomto případě poznání, že Brahman nemá žádné jméno či formu.
Honosné šaty jsou určeny lidem, co se pyšní svým zjevem. K čemu jsou mi tyto luxusní šaty? Pohnutkou k tomu obléct si krásné šaty je potřeba vypadat před druhými pohledně, nebo tím dát najevo svou zámožnost. To vše je pýcha. Pokud jsou šaty exkluzivní, musíte na ně dávat pozor, jsou-li obyčejné, není žádný problém v tom, kde se posadíte. Můžete sedět kdekoliv. Pokud si je sundáte a pověsíte venku, nepotřebujete se trápit jejich ztrátou. Jediné, co je vaše, je jídlo, které jste snědli a dostali do žaludku. Stručně řečeno – nic vnějšího vaše není. Vnější věci jsou určeny pro ostatní. Veškerá nenasytnost je zbytečná. Trpíte pouze kvůli egu. Vzdejte se ega. Bohatý člověk je šťastný na základě domnění, že je bohatý. Jenže jediné, co v něm panuje, je nenasytnost, nic jiného. Měli byste zaujmout postoj, že „vše ve světě náleží mně“, a tím přestat po něčem lačnit. Zmenší se vaše velkolepost, když řeknete, že něco není „vaše“? Tělo je schopné se dál pohybovat, a to jediné je vaše potřeba. Vše ostatní tu může či nemusí být, co ztratíte?
Ráma a Krišna byly dvě odlišné postavy, ale mantra „Rámakrišna Hari“ je utvořena způsobem, že se obě jména spojí. Pak je pryč jak Ráma, tak i Krišna, a přemění se v „Rámakrišna Hari“. Zanechte přetvářky vlastnictví a nenasytnosti. Všechen majetek syna Gurua patří Guruovi. Vzduch, voda, světlo, noc, den – to vše je jen pro Něho. Vše je Jeho, takže kde je jakýkoliv nedostatek? Ten, kdo nakrmí živočichy žijící ve skále, a ten, kdo dá jídlo ptákům, hnízdícím na vrcholu nejvyšší hory, je pouze „On“, jenž dává vše svou vlastní silou. Na každém zrnu je vyryto jméno konzumenta. On je vše. Jídlo a On nejsou dvě oddělené věci. On je tygr a také kůň. Protože je On formou, je také jménem.
I když nazvete všechny končetiny svého těla rozdílným názvem, to vše dohromady oslovíte jako „já“. Buďte stejně tak sjednoceni se všemi věcmi a zvířaty. Buďte Já. Buďte svým vlastním pravým Já. Berou na sebe prostor, voda a další elementy nějaké vlastnosti, jako například schopnost sezení, spaní atd.? Jsou tu všude po celou dobu. Nedržte se Jednoty pouze jako intelektuální vědomosti, převeďte ji do praxe, a jednejte podle toho. Když Ardžuna začal jednat na základě toho, co si vyslechl a co se naučil, dosáhl mistrovství. Karna nepokračoval ve studiu lukostřelby, a proto si na ni nemohl vzpomenout ve chvíli, kdy to potřeboval umět. Země představující fyzické tělo spolkla jeho válečný vůz, jeho poznání. Sebe-realizovanou bytostí, tedy Džňáninem, se stanete jen tehdy, když prožíváte svou realizaci ve svém každodenním životě.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
- Návštěvník
Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž
od Návštěvník » ned 25. srp 2024 16:36:34
VŠE JE ILUZE
50. Význam Satgurua a „Ty jsi To“
Význam a sláva Satgurua, opravdového mistra, je nezměřitelná. Ten, komu se po získání Poznání zeslabí víra v Gurua, nedosáhne radosti „největší blaženosti“. Zeslabení víry v Gurua je příčinou selhání. Neměli byste se dokonce ani napít vody předtím, než ji nejprve nabídnete Guruovi. Všechny činy a věci, ze kterých se chcete těšit a užívat si jich, by měly být nabídnuty Guruovi a pouze to, co zůstane, byste si měli vzít. Slovo „jsi“ ve významu prohlášení „Ty Jsi To“(Tat Tvam Asi), je možné dosáhnout jen díky Milosti Gurua.
Sloužit Satguruovi je to nejvýznamnější. Tato oddanost vám dovolí dosáhnout stavu, jenž není ničemu ve světě roven. V momentu „Tohoto“ dosažení nastane změna v intelektu. Avšak iluzorní myšlenka přijde na mysl a zeptá se: „Jaký význam má Guru?“ Proto nikdy neopouštějte oddanost ke Guruovi. Pouze v důsledku hluboké víry v Gurua budete schopni dosáhnout Realizace, a pak poznáte, že vše se děje podle vašeho přání. Musíte skutečně cítit a zakoušet význam slova „jsi“ (Asi), uznat sebe jako Brahman a dosáhnout tak konečné spokojenosti. Sebe-poznání je vnímáno jako něco, čeho lze stěží dosáhnout, protože vaše oddanost je nedostačující. Oddanost k Brahman s kvalitou a formou ve tvaru Gurua (oddanost zvaná saguna) je velice obtížná. Oddaný pocítí ztrátu i při sebemenší zahálčivosti ve svém úsilí. Zahálčivost proto není vhodná, co se jeho oddanosti týče.
Vzdát se všech věr (konceptů) má zvláštní význam. Znamená to, že byste se měli vzdát všech svých zvyků, které vyživují vaše tělesné vědomí. To zajistí váš úspěch na duchovní cestě. Zabít Kuruovce (z Bhagavadgíty) znamená zabít totožnost s fyzickým tělem. „Bojovat“ je to, co se nazývá vírou. To je stezka povinnosti. Musíme bojovat, abychom zničili nevědomost a získali Sebe-poznání. To se nazývá vaší přirozenou povinností. Proto musíte vykonat svou povinnost, musíte jednat, a pokud nesplníte, co máte, osud si vynutí nějakou činnost, a vy zakusíte pád. Víra musí být následována a boj musí být podstoupen. Proveďte to tak, jak vám říkám. Máte dostačující poznání, ale vaše víra je nedostatečná. Zvětšete intenzitu své víry. Posilněte svou víru v Satgurua.
Musíte mít přesvědčení o „Absolutní přirozenosti Brahman“. Není tu nic než Brahman. Podle toho, jaký je váš vnitřní pocit, takový je Bůh. Rozdíl ve vašem cítění nastane pouze dle vaší víry. Ti, kdo si přejí stát se Bohem, by měli následovat stezku oddanosti. Stav Brahman bude váš v okamžiku, kdy je vaše oddanost prokázána. Závoj nespočtu dní musí být odstraněn.
Pokud vaše oddanost zeslábne poté, co získáte Sebe-poznání, pak toto Poznání nepřináší úspěch. Díky vlastní oddanosti k Bohu se stanete slavnými a významnými ve světě. Takový oddaný nic nepotřebuje. Kde je nedostatek v Jeho víře? I když byl Krišna princ, sloužil svému Guruovi, a vykonával mnoho těžké práce. To vyústilo v to, že Krišna získal více Božské hojnosti, než jeho Guru. Každému se dostane takového postavení, jaké si zaslouží. Výsledek opravdové víry je jednoznačný a zaručený.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
50. Význam Satgurua a „Ty jsi To“
Význam a sláva Satgurua, opravdového mistra, je nezměřitelná. Ten, komu se po získání Poznání zeslabí víra v Gurua, nedosáhne radosti „největší blaženosti“. Zeslabení víry v Gurua je příčinou selhání. Neměli byste se dokonce ani napít vody předtím, než ji nejprve nabídnete Guruovi. Všechny činy a věci, ze kterých se chcete těšit a užívat si jich, by měly být nabídnuty Guruovi a pouze to, co zůstane, byste si měli vzít. Slovo „jsi“ ve významu prohlášení „Ty Jsi To“(Tat Tvam Asi), je možné dosáhnout jen díky Milosti Gurua.
Sloužit Satguruovi je to nejvýznamnější. Tato oddanost vám dovolí dosáhnout stavu, jenž není ničemu ve světě roven. V momentu „Tohoto“ dosažení nastane změna v intelektu. Avšak iluzorní myšlenka přijde na mysl a zeptá se: „Jaký význam má Guru?“ Proto nikdy neopouštějte oddanost ke Guruovi. Pouze v důsledku hluboké víry v Gurua budete schopni dosáhnout Realizace, a pak poznáte, že vše se děje podle vašeho přání. Musíte skutečně cítit a zakoušet význam slova „jsi“ (Asi), uznat sebe jako Brahman a dosáhnout tak konečné spokojenosti. Sebe-poznání je vnímáno jako něco, čeho lze stěží dosáhnout, protože vaše oddanost je nedostačující. Oddanost k Brahman s kvalitou a formou ve tvaru Gurua (oddanost zvaná saguna) je velice obtížná. Oddaný pocítí ztrátu i při sebemenší zahálčivosti ve svém úsilí. Zahálčivost proto není vhodná, co se jeho oddanosti týče.
Vzdát se všech věr (konceptů) má zvláštní význam. Znamená to, že byste se měli vzdát všech svých zvyků, které vyživují vaše tělesné vědomí. To zajistí váš úspěch na duchovní cestě. Zabít Kuruovce (z Bhagavadgíty) znamená zabít totožnost s fyzickým tělem. „Bojovat“ je to, co se nazývá vírou. To je stezka povinnosti. Musíme bojovat, abychom zničili nevědomost a získali Sebe-poznání. To se nazývá vaší přirozenou povinností. Proto musíte vykonat svou povinnost, musíte jednat, a pokud nesplníte, co máte, osud si vynutí nějakou činnost, a vy zakusíte pád. Víra musí být následována a boj musí být podstoupen. Proveďte to tak, jak vám říkám. Máte dostačující poznání, ale vaše víra je nedostatečná. Zvětšete intenzitu své víry. Posilněte svou víru v Satgurua.
Musíte mít přesvědčení o „Absolutní přirozenosti Brahman“. Není tu nic než Brahman. Podle toho, jaký je váš vnitřní pocit, takový je Bůh. Rozdíl ve vašem cítění nastane pouze dle vaší víry. Ti, kdo si přejí stát se Bohem, by měli následovat stezku oddanosti. Stav Brahman bude váš v okamžiku, kdy je vaše oddanost prokázána. Závoj nespočtu dní musí být odstraněn.
Pokud vaše oddanost zeslábne poté, co získáte Sebe-poznání, pak toto Poznání nepřináší úspěch. Díky vlastní oddanosti k Bohu se stanete slavnými a významnými ve světě. Takový oddaný nic nepotřebuje. Kde je nedostatek v Jeho víře? I když byl Krišna princ, sloužil svému Guruovi, a vykonával mnoho těžké práce. To vyústilo v to, že Krišna získal více Božské hojnosti, než jeho Guru. Každému se dostane takového postavení, jaké si zaslouží. Výsledek opravdové víry je jednoznačný a zaručený.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
- Návštěvník
Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž
od Návštěvník » stř 28. srp 2024 10:03:22
VŠE JE ILUZE
51. Džňanéšvarí
Satguru může být přirovnán k „horkému slunci“. Problém nastává, jakmile slunce vyjde. Král i žebrák si v hlubokém spánku užívají stejnou radost. Vyjde-li slunce poznání, přestane existovat den či noc. Protože je zdání světa hrubo-hmotné, zdá se být svět skutečný, i když je to pozemský sen. Když se rozptýlí „světlo poznání“, zruší se iluzorní zdání světa. Satguru je „slunce poznání“. Den Sebe-poznání začal existovat pro „děti poznání“. Ptáci (džívové) dostanou oči Átman (Já). Strach v myslích těch, kteří kráčí po stezce Sebe-poznání, je pryč. Když se rozptýlí světlo Já, temnota světského života je zničena, a pak přichází zdání duchovních sil, které nejsou nic než přízrak.
Když chápete, že jste On, pak se jedná o pravé poledne, kdy je slunce na vrcholu. Iluze je noc, která nadále udržuje sen o existenci celého světa. Když celá noc iluze zmizí, zanikne s ní rovněž sen pocitu „já“. Poté je plně realizována „velká zkušenost“, která se stává naším místem působení. Satguru je slunce, které ničí jak východ, tak západ (slunce). Vyšlo slunce v podobě Satgurua. „Vidět“ znamená vidět svět. To je iluze a Já tím pádem není poznáno. Ve Védántě existuje falešný koncept, který se nazývá „iluze“, a ten Satguru zcela zničil. Velikost Gurua je tak obrovská, že mi nezbývá než Ho velebit používáním Jeho vlastních slov. Co jiného mohu dělat?
Satguru je za dnem a nocí. Kdo Ho může vidět? On je Mistrem světla, ale je také Pánem „konečné stezky“ (Nivrittinath), a ta naopak nemá žádné světlo. Nechť je Jemu opětovně provolávána sláva. Nikdy nebude dostačující jeho oslavování. Je to stejně tak zbytečné, jako když budeme nazývat krále boháčem. Satgurua není možné takovým omezujícím způsobem chválit. Mohl by někdo vyčíslit, co vše nám Satguru udělil? Védánta je tím nejvýznamnějším pátráním. Šťastný je ten, kdo ji skutečně studuje. To, co je vykonáváno tělem, je umění, a to, co je dosaženo myslí neboli vědomím, je poznání neboli vidja. Čtrnáctým typem poznání je „Poznání Brahman“, tedy Brahmavidja. Sílu, pomocí které se toto Poznání zvětší, není možné změřit, a Védy jsou písma, která byla sepsána po prožití tohoto Poznání. Každý hledající, který byl schopen se plně obrátit do nitra, zachytil tuto zkušenost.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
51. Džňanéšvarí
Satguru může být přirovnán k „horkému slunci“. Problém nastává, jakmile slunce vyjde. Král i žebrák si v hlubokém spánku užívají stejnou radost. Vyjde-li slunce poznání, přestane existovat den či noc. Protože je zdání světa hrubo-hmotné, zdá se být svět skutečný, i když je to pozemský sen. Když se rozptýlí „světlo poznání“, zruší se iluzorní zdání světa. Satguru je „slunce poznání“. Den Sebe-poznání začal existovat pro „děti poznání“. Ptáci (džívové) dostanou oči Átman (Já). Strach v myslích těch, kteří kráčí po stezce Sebe-poznání, je pryč. Když se rozptýlí světlo Já, temnota světského života je zničena, a pak přichází zdání duchovních sil, které nejsou nic než přízrak.
Když chápete, že jste On, pak se jedná o pravé poledne, kdy je slunce na vrcholu. Iluze je noc, která nadále udržuje sen o existenci celého světa. Když celá noc iluze zmizí, zanikne s ní rovněž sen pocitu „já“. Poté je plně realizována „velká zkušenost“, která se stává naším místem působení. Satguru je slunce, které ničí jak východ, tak západ (slunce). Vyšlo slunce v podobě Satgurua. „Vidět“ znamená vidět svět. To je iluze a Já tím pádem není poznáno. Ve Védántě existuje falešný koncept, který se nazývá „iluze“, a ten Satguru zcela zničil. Velikost Gurua je tak obrovská, že mi nezbývá než Ho velebit používáním Jeho vlastních slov. Co jiného mohu dělat?
Satguru je za dnem a nocí. Kdo Ho může vidět? On je Mistrem světla, ale je také Pánem „konečné stezky“ (Nivrittinath), a ta naopak nemá žádné světlo. Nechť je Jemu opětovně provolávána sláva. Nikdy nebude dostačující jeho oslavování. Je to stejně tak zbytečné, jako když budeme nazývat krále boháčem. Satgurua není možné takovým omezujícím způsobem chválit. Mohl by někdo vyčíslit, co vše nám Satguru udělil? Védánta je tím nejvýznamnějším pátráním. Šťastný je ten, kdo ji skutečně studuje. To, co je vykonáváno tělem, je umění, a to, co je dosaženo myslí neboli vědomím, je poznání neboli vidja. Čtrnáctým typem poznání je „Poznání Brahman“, tedy Brahmavidja. Sílu, pomocí které se toto Poznání zvětší, není možné změřit, a Védy jsou písma, která byla sepsána po prožití tohoto Poznání. Každý hledající, který byl schopen se plně obrátit do nitra, zachytil tuto zkušenost.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
- Návštěvník
Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž
od Návštěvník » čtv 05. zář 2024 14:38:55
VŠE JE ILUZE
52. Bůh prostupuje světem
Světec Éknáth se klaní svému Guruovi Džanardanovi Maharadžovi a říká mu: „Pocit, že tu je světská existence, se vytratil ve chvíli, když jsem získal Sebe-poznání.“ Není to tak, že přestal vidět svět, ale spíš že si uvědomil důležitost Gurua, který ví, že tu není „ty“ či „já“. Dokud zde je „já“, jsou tu všechny další věci. Co zůstane, když „já“ přestane existovat? Jak může být Bůh rozmístěn v prostoru, který jste celý zabrali? Potom dokud tu jste, je správné provolávat slávu Guruovi (Já). Když obojí, tedy „já“ a „ty“, je pryč, zůstává tu pouze Já. Odděleni zůstanete do té doby, dokud si neuvědomíte „Jednotu poznání všech věcí“.
Ganéša (Ganapati) má jen jeden kel. To znamená, že je Sám Sebou. V projevu je četné množství různých věcí, ale vše je Jedno Jediné. Barev je mnoho, všechny však vzešly z jedné jediné barvy. Mistrem všech barev je „Pán barev“, Ranganáth. On je ale ve skutečnosti bezbarvý. Všechny rozmanitosti začínají od Ganapatiho. Počítání začíná s Ním. Vše je obsaženo v pupku Jediného. Protože jsme se vzdálili, a tím oddělili, nazýváme se individuality (džíva). Pokud po příchodu na svět ve formě lidské bytosti dokážeme své „lidství“, pak se můžeme stát Bohem, Nárájanou. Jinak ne. Náš intelekt tu není určen k vydělávání si na živobytí, ale k dosažení Sebe-realizace. Využíváte-li intelekt právě tímto způsobem, pak je to známka toho, že jste se stali Nárájana. Vše závisí na vás, neboť vy zaměstnáváte intelekt. Intelekt je nezkrotný kůň. Musíte si ho zkrotit a vycvičit. Potom vám kůň v lidské formě umožní získat stav Paramátman, avšak je nutné ho k tomuto účelu využívat.
Ganéša je také označen jako ničitel pohrom či problémů. Jeho čtyři ruce znázorňují čtyři dokonalé úspěchy (zbožnost, hojnost, bezžádostivost a osvobození). Ó Pane Ganéšo, jsi to Ty, kdo dáváš světlo věcem, které samy poskytují světlo. Posouzení o pravém či falešném dáváte Vy, nikdo jiný. Vaše zření vidí vše jako Brahman. Ten, kdo vás chápe, se stává „hlasem Brahman“. On se stává šťastný v blaženosti Brahman. Opasek z hada okolo vašeho břicha vyjadřuje moudrost. Nazývá se to „opaskem moudrosti“. Ten, kdo vás pozná, nevidí žádné pohromy. Oddaného, kterého máte rádi, si přiblížíte, a pokud tu je někdo, kdo nemá žádné očekávání čehokoliv, tomu udělíte to nejvyšší štěstí a vlastnoručně mu podáte sladký pocit Radosti. Nejjemnější místo je vaším příbytkem. Myš u vašich nohou je sotva zřetelná. Pokud někdo letmo zahlédne nepatrnou myš, neměl by se dál dívat na měsíc, což znamená, že jeho naděje a touhy by neměly narůstat. Ganéša, jenž je bezforemný, se stal „Konatel všech věcí“.
Sarasváti značí intelekt. Ona rozlišuje mezi podstatným a nepodstatným. Proto je Sarasváti. Podněcuje a aktivuje smyslové orgány, a proto je nazvána Sarasváti. Sebe sama chápe pomocí svého vlastního světla. Je to její hlas, který říká Pravdu, a ona prohlašuje, že tato řeč je správná. Jen díky ní může být Pravda vyjádřena ve slovech. Kdo je tím, kdo se nazývá světcem? Světcem je ten (sadžana), kdo je ztělesněním vlastního klidu Já, a kdo dává uspokojení těm, kteří se nacházejí v potížích. Všichni tito světci jsou blažení. Světci jsou ti, kdo jsou hravou radostí duchovní moudrosti. Světci poskytují Bohu ve svém nitru místo k odpočinku. Štěstí a odpočinek se nenacházejí na žádném jiném místě než u světců. Světci jsou „oceánem soucitu“. Světci nevidí žádnou věc, která by v lidech chyběla. Světci jsou skutečné končetiny Absolutna. Spokojenost sídlí u nohou světců. Ten, kdo slouží světcům, získává uspokojení a klid.
Smrt vás nikdy nenavštíví, aniž byste předtím nelitovali svých chyb. Váš následující výdech může být ten poslední. Člověk si vždy začne uvědomovat, jakých chyb se dopustil, když se blíží smrt. Individualita neumře dřív, než si stihne připomenout všechny své chyby. Sklopte svou hlavu a položte ji k nohám světců. Ten, kdo má strach, má obavy ze smrti.
Ti, komu světci požehnají, se stanou Brahman. Není zapotřebí podstoupit těžkou praxi za účelem dosažení čtyř úspěchů (zbožnosti, hojnosti, bezžádostivosti a osvobození). Ten, kdo všechny vysvobodí, je Paramátman. Překoná vlastní intelekt a plně se ztotožní se Skutečností. K tomu je nutná víra, a pak je zde všude samé světlo. Jenže individuality, džívové, následují stezku pochybností a jsou podvedeni. Ti, kdo v mysli chovají pochybnosti, nesklidí plody Realizace. Dokonce se stalo, že i ten, kdo měl víru v pouhou sochu, dosáhl realizace Brahman. Pokud se skloníte pouze jednou před světcem s plnou vírou, učiní vás tím, čím je On. Můžete Ho uctívat tím způsobem, že ho budete vnímat, dotýkat se Jeho chodidel, mluvit k Němu a poslouchat Ho, nabízet Mu třeba jen list, květinu, kousek ovoce, nebo jen vodu. Světci nejsou dotčeni formou, či deformitami, nebo světským chováním. Světec není dotčen požitkem z objektů, či opuštěním všeho. Pokud řeknete, že někdo je dnes očištěn, pak to bude znamenat, že včera byl nečistý.
Světci se nechlubí svým poznáním, či svou výstředností. Žijí v přirozené jednoduchosti. Žijí nejen jako poznání, ale i jako nevědomost Jáství. Pokryjí obojí. Láska Absolutna je v Nich plně vstřebána. Pocit údivu v Nich zmizel. Celý život je Jednotou. Světský život a duchovní život je Jeden jediný společný život. Vzpomínání je pryč spolu se zapomínáním. Pocit „já“ je pryč, a pýcha na opuštění pocitu „já“ je také pryč. Co se mělo zahodit, když to ani neexistovalo? A k čemu vlastně došlo? Stavy snění a bdění zmizely. Vytržení se začalo radovat samo ze sebe. Viděné spolu s pocitem vidění zmizelo. Vnímání sebe jakožto pozorovatele také zmizelo. Poznání spolu s nevědomostí jsou pryč. Rozpoznání sebe jako „znalce“ tu také není. Veškeré poznání zaniklo, jako když se vytratí sen. Moudrost, která byla vždy přítomna, byla plně vstřebána. Nepřišla z vnějšku, odněkud mimo. Klaním se těm, kdo jsou moudří tímto způsobem. Musíte být zcela pokorní, jinak bude váš život úplně promarněn. Měli bychom se sklánět před Satguruem. Díky Jeho milosti jsme schopni být „svědkem všeho“, a zabít smrt bez skutečného zabití. On je Tím, kdo uděluje všemu krásu. On je za tělesným vědomím, i když je ztělesněn. V Něm není známka něčeho, co by bylo zapotřebí. On je Tím, kdo nechová žádnou pochybnost. Je si sám sebou naprosto jistý.
Budeme-li se upřímně (s láskou) chtít stát oddanými, získáme božství. Dvojnost mezi oddaným a předmětem oddanosti zmizí u toho, kdo uctívá své Já. On pak obdrží oddanost. Snaha o „ne-myšlení“ přejde do skutečného „ne-myšlení“. Mysl je překročena, přestane existovat dotčenost myslí. Ten, komu se klaním, se stal Mnou (Já). Pozorovatel, včetně toho, co je pozorováno, a samotné pozorování, jsou jedním, a všechny rozdíly zanikly. Kdo je nyní Bůh a kdo oddaný? Nic nezůstalo. Bůh ztratil Svou totožnost Boha a nyní prostupuje vším ve světě bez odděleného pocitu božskosti. Dvojnost Boha a oddaného je odstraněna. Nyní je tu naprostá svoboda, která je Jeho sluhou. Blaženost tohoto stavu nelze popsat. Řeč zde nemá místo. Světci Nárada, Šuka a mnozí další se stali radostí bez sebe díky této blaženosti. Voda v řece se spojila s vodou v moři, a radost z tohoto spojení je mimořádná.
Pouze ten, kdo prožije pocit rozpuštění duality, může sám poznat, jaké to je. On je král jóginů a slunce vědomí v lidské mysli. To je příběh o osvobození. Ten, kdo si ho přeje vyslechnout, musí položit své nohy na hlavu mysli. Měli byste svou mysl ovládnout. To, co je popsáno v písmech se vlastně týká našeho vědomí. Pán Krišna, jenž byl prost iluze již od narození, osvobodil i své nepřátele. Ve svém vtělení vykonal neobyčejné skutky. Tím, že byl Sám celým Veškerenstvem, pozvedal každého (na duchovní cestě). Žil v celibátu, třebaže byl ženatý a měl děti. To vše je tak úžasné. Kdo ho může velebit? Kdo dokáže popsat jeho Velikost?
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
52. Bůh prostupuje světem
Světec Éknáth se klaní svému Guruovi Džanardanovi Maharadžovi a říká mu: „Pocit, že tu je světská existence, se vytratil ve chvíli, když jsem získal Sebe-poznání.“ Není to tak, že přestal vidět svět, ale spíš že si uvědomil důležitost Gurua, který ví, že tu není „ty“ či „já“. Dokud zde je „já“, jsou tu všechny další věci. Co zůstane, když „já“ přestane existovat? Jak může být Bůh rozmístěn v prostoru, který jste celý zabrali? Potom dokud tu jste, je správné provolávat slávu Guruovi (Já). Když obojí, tedy „já“ a „ty“, je pryč, zůstává tu pouze Já. Odděleni zůstanete do té doby, dokud si neuvědomíte „Jednotu poznání všech věcí“.
Ganéša (Ganapati) má jen jeden kel. To znamená, že je Sám Sebou. V projevu je četné množství různých věcí, ale vše je Jedno Jediné. Barev je mnoho, všechny však vzešly z jedné jediné barvy. Mistrem všech barev je „Pán barev“, Ranganáth. On je ale ve skutečnosti bezbarvý. Všechny rozmanitosti začínají od Ganapatiho. Počítání začíná s Ním. Vše je obsaženo v pupku Jediného. Protože jsme se vzdálili, a tím oddělili, nazýváme se individuality (džíva). Pokud po příchodu na svět ve formě lidské bytosti dokážeme své „lidství“, pak se můžeme stát Bohem, Nárájanou. Jinak ne. Náš intelekt tu není určen k vydělávání si na živobytí, ale k dosažení Sebe-realizace. Využíváte-li intelekt právě tímto způsobem, pak je to známka toho, že jste se stali Nárájana. Vše závisí na vás, neboť vy zaměstnáváte intelekt. Intelekt je nezkrotný kůň. Musíte si ho zkrotit a vycvičit. Potom vám kůň v lidské formě umožní získat stav Paramátman, avšak je nutné ho k tomuto účelu využívat.
Ganéša je také označen jako ničitel pohrom či problémů. Jeho čtyři ruce znázorňují čtyři dokonalé úspěchy (zbožnost, hojnost, bezžádostivost a osvobození). Ó Pane Ganéšo, jsi to Ty, kdo dáváš světlo věcem, které samy poskytují světlo. Posouzení o pravém či falešném dáváte Vy, nikdo jiný. Vaše zření vidí vše jako Brahman. Ten, kdo vás chápe, se stává „hlasem Brahman“. On se stává šťastný v blaženosti Brahman. Opasek z hada okolo vašeho břicha vyjadřuje moudrost. Nazývá se to „opaskem moudrosti“. Ten, kdo vás pozná, nevidí žádné pohromy. Oddaného, kterého máte rádi, si přiblížíte, a pokud tu je někdo, kdo nemá žádné očekávání čehokoliv, tomu udělíte to nejvyšší štěstí a vlastnoručně mu podáte sladký pocit Radosti. Nejjemnější místo je vaším příbytkem. Myš u vašich nohou je sotva zřetelná. Pokud někdo letmo zahlédne nepatrnou myš, neměl by se dál dívat na měsíc, což znamená, že jeho naděje a touhy by neměly narůstat. Ganéša, jenž je bezforemný, se stal „Konatel všech věcí“.
Sarasváti značí intelekt. Ona rozlišuje mezi podstatným a nepodstatným. Proto je Sarasváti. Podněcuje a aktivuje smyslové orgány, a proto je nazvána Sarasváti. Sebe sama chápe pomocí svého vlastního světla. Je to její hlas, který říká Pravdu, a ona prohlašuje, že tato řeč je správná. Jen díky ní může být Pravda vyjádřena ve slovech. Kdo je tím, kdo se nazývá světcem? Světcem je ten (sadžana), kdo je ztělesněním vlastního klidu Já, a kdo dává uspokojení těm, kteří se nacházejí v potížích. Všichni tito světci jsou blažení. Světci jsou ti, kdo jsou hravou radostí duchovní moudrosti. Světci poskytují Bohu ve svém nitru místo k odpočinku. Štěstí a odpočinek se nenacházejí na žádném jiném místě než u světců. Světci jsou „oceánem soucitu“. Světci nevidí žádnou věc, která by v lidech chyběla. Světci jsou skutečné končetiny Absolutna. Spokojenost sídlí u nohou světců. Ten, kdo slouží světcům, získává uspokojení a klid.
Smrt vás nikdy nenavštíví, aniž byste předtím nelitovali svých chyb. Váš následující výdech může být ten poslední. Člověk si vždy začne uvědomovat, jakých chyb se dopustil, když se blíží smrt. Individualita neumře dřív, než si stihne připomenout všechny své chyby. Sklopte svou hlavu a položte ji k nohám světců. Ten, kdo má strach, má obavy ze smrti.
Ti, komu světci požehnají, se stanou Brahman. Není zapotřebí podstoupit těžkou praxi za účelem dosažení čtyř úspěchů (zbožnosti, hojnosti, bezžádostivosti a osvobození). Ten, kdo všechny vysvobodí, je Paramátman. Překoná vlastní intelekt a plně se ztotožní se Skutečností. K tomu je nutná víra, a pak je zde všude samé světlo. Jenže individuality, džívové, následují stezku pochybností a jsou podvedeni. Ti, kdo v mysli chovají pochybnosti, nesklidí plody Realizace. Dokonce se stalo, že i ten, kdo měl víru v pouhou sochu, dosáhl realizace Brahman. Pokud se skloníte pouze jednou před světcem s plnou vírou, učiní vás tím, čím je On. Můžete Ho uctívat tím způsobem, že ho budete vnímat, dotýkat se Jeho chodidel, mluvit k Němu a poslouchat Ho, nabízet Mu třeba jen list, květinu, kousek ovoce, nebo jen vodu. Světci nejsou dotčeni formou, či deformitami, nebo světským chováním. Světec není dotčen požitkem z objektů, či opuštěním všeho. Pokud řeknete, že někdo je dnes očištěn, pak to bude znamenat, že včera byl nečistý.
Světci se nechlubí svým poznáním, či svou výstředností. Žijí v přirozené jednoduchosti. Žijí nejen jako poznání, ale i jako nevědomost Jáství. Pokryjí obojí. Láska Absolutna je v Nich plně vstřebána. Pocit údivu v Nich zmizel. Celý život je Jednotou. Světský život a duchovní život je Jeden jediný společný život. Vzpomínání je pryč spolu se zapomínáním. Pocit „já“ je pryč, a pýcha na opuštění pocitu „já“ je také pryč. Co se mělo zahodit, když to ani neexistovalo? A k čemu vlastně došlo? Stavy snění a bdění zmizely. Vytržení se začalo radovat samo ze sebe. Viděné spolu s pocitem vidění zmizelo. Vnímání sebe jakožto pozorovatele také zmizelo. Poznání spolu s nevědomostí jsou pryč. Rozpoznání sebe jako „znalce“ tu také není. Veškeré poznání zaniklo, jako když se vytratí sen. Moudrost, která byla vždy přítomna, byla plně vstřebána. Nepřišla z vnějšku, odněkud mimo. Klaním se těm, kdo jsou moudří tímto způsobem. Musíte být zcela pokorní, jinak bude váš život úplně promarněn. Měli bychom se sklánět před Satguruem. Díky Jeho milosti jsme schopni být „svědkem všeho“, a zabít smrt bez skutečného zabití. On je Tím, kdo uděluje všemu krásu. On je za tělesným vědomím, i když je ztělesněn. V Něm není známka něčeho, co by bylo zapotřebí. On je Tím, kdo nechová žádnou pochybnost. Je si sám sebou naprosto jistý.
Budeme-li se upřímně (s láskou) chtít stát oddanými, získáme božství. Dvojnost mezi oddaným a předmětem oddanosti zmizí u toho, kdo uctívá své Já. On pak obdrží oddanost. Snaha o „ne-myšlení“ přejde do skutečného „ne-myšlení“. Mysl je překročena, přestane existovat dotčenost myslí. Ten, komu se klaním, se stal Mnou (Já). Pozorovatel, včetně toho, co je pozorováno, a samotné pozorování, jsou jedním, a všechny rozdíly zanikly. Kdo je nyní Bůh a kdo oddaný? Nic nezůstalo. Bůh ztratil Svou totožnost Boha a nyní prostupuje vším ve světě bez odděleného pocitu božskosti. Dvojnost Boha a oddaného je odstraněna. Nyní je tu naprostá svoboda, která je Jeho sluhou. Blaženost tohoto stavu nelze popsat. Řeč zde nemá místo. Světci Nárada, Šuka a mnozí další se stali radostí bez sebe díky této blaženosti. Voda v řece se spojila s vodou v moři, a radost z tohoto spojení je mimořádná.
Pouze ten, kdo prožije pocit rozpuštění duality, může sám poznat, jaké to je. On je král jóginů a slunce vědomí v lidské mysli. To je příběh o osvobození. Ten, kdo si ho přeje vyslechnout, musí položit své nohy na hlavu mysli. Měli byste svou mysl ovládnout. To, co je popsáno v písmech se vlastně týká našeho vědomí. Pán Krišna, jenž byl prost iluze již od narození, osvobodil i své nepřátele. Ve svém vtělení vykonal neobyčejné skutky. Tím, že byl Sám celým Veškerenstvem, pozvedal každého (na duchovní cestě). Žil v celibátu, třebaže byl ženatý a měl děti. To vše je tak úžasné. Kdo ho může velebit? Kdo dokáže popsat jeho Velikost?
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
- Návštěvník
Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž
od Návštěvník » sob 07. zář 2024 9:54:08
VŠE JE ILUZE
53. Satguru je Bůh všech Bohů
Satrguru je Bůh všech Bohů. Jelikož nás činí Bohem, je Bohem všech Bohů. Pokud chudý člověk zbohatne, více si peněz cení. Udělat bohatého muže ještě bohatším nemá význam. Univerzální Já prostoupené ve vesmíru se objevilo v těle, a tak Ho můžete nazývat sebou (svým Já). Dokud však nemáte naprostou důvěru v Satgurua, nemůžete se stát zajedno s univerzálním Já. Ten, kdo plně věří Satguruovi, začne sebe vnímat jako univerzální Já. Samotné tělo nelze označit jako něco, čemu by se dalo věřit. Védánta je v první řadě praktická a proveditelná. To, co existuje i po smrti, To, co je za čtyřmi těly, je Bůh, Satguru. Byl zhanoben bezvěrci a odpůrci oddanosti. Tento Bůh je Všemocný a žehná prostřednictvím vaší důvěry v Něj. Ten, kdo spočine u Satguruových chodidel, obdrží Jeho pohled, Jeho daršan. Oddaný musí být schopen pevně se držet nohou Gurua. Pán Krišna říká: „Oddaný přechází v Absolutno poté, kdy zmizí trojná poloha vědomí (viděné, vidoucí a vidění), spolu s pocitem „mne“, a stejně tak s poznáním „Já jsem To“.“
Jen s fyzickým tělem souvisí pojem rodiče, které má každý. Jenže matkou pravé „Podstaty vašeho Bytí“ je Satguru. V tomto smyslu je otcovství uvnitř vás. Ten, kdo nenabízí oddanost tomuto Satguruovi, se stává nešťastný. Povím vám, jak se to navenek projeví. Věřte mi, že ten, kdo není oddaný, je stále požírán iluzí, což je doprovázeno obrovským soužením.
Držet se „chodidel Boha“, Satgurua, pána Šivy, znamená sedět v meditaci (být ve stavu ne-myšlení). Pán Brahma se stal Jeho synem, s přáním obdržet nějaké poznání. Laskavý je Satguru, jenž vám dává toto Poznání. Satguru vás potká jen v případě, pokud nashromáždíte velké duchovní zásluhy. Světec Éknáth říká: „Ó Guru, má matko, otče, Ty, jenž jsi dárcem Sebe-klidu, vešel jsi do mého domu. Nyní jsem naplnil smysl života. Obdař mne poučením v duchu náboženství Bhagwat, a vysvoboď mne od činnosti, jakož i nečinnosti.“
Iluze je tak silná, že Hari (Višnu) a Hara (Šiva) se jí stále obávají. Tato iluze (mája) má tři kvality (3 guny). Například slunce nemá žádný záměr, ale jakmile ráno vyjde, celý svět začne být činný. Cítíte-li, že tu je něco, třebaže tu ve skutečnosti nic není, pak to je iluze. Co je to, co vlastně říká „já“? Je to domnělá individualita. Tělo nejen že neobsahuje to, co prohlašuje „já“, ale je hrubo-hmotné, složené z krve, masa, semene a dalších hmotných částí. Takže entita, která říká „já“, tu opravdu není. Ve skutečnosti tu nejsou žádní „druzí“, žádná pochybnost, či jiné možnosti. Zpočátku dojde k prvotnímu usilování, kterému se říká prapůvodní iluze neboli múla-mája. Z ní vyvstane blaženost v trojím aspektu (bytí, vědomí a blažený klid), tedy sat-čit-ánanda. Potom On vidí sama sebe, jí sama sebe, pije sama sebe, a začne toužit po získání Sebe-uvědomění blaha. To, co si podle své představivosti přál, začne vzápětí získávat. Všechny čtyři skupiny bytostí jsou stvořeny na základě představivosti. Tři kvality (guny), tři světy, pět elementů, to vše je vytvořeno Jím. On byl vším, ale začal si myslet, že je Jedním („Já jsem To“), a věděl pouze to. V původní nedotčené ryzí podobě byl jen On. Stejně jako tomu je ve snu, kdy vidíte mnoho zdánlivých postav, ale v podstatě jste to jen vy sami, neboli ten snící.
To, co se nehýbá, je nebe čili prostor (akáša), a to, co se začalo hýbat, je vítr (vzduch). Po větru následuje oheň, potom přichází na řadu voda, a nakonec země. Vítr je tím, co se pohybuje. Bezforemný duch se nazývá Puruša, a když se začne pohybovat, je znám jako vítr. Pět elementů se nazývá Prákrti (projev). Puruša (bezforemný duch) je tu sám o sobě. Prákrti je však směsice všeho. Říká se jí Hari-mája, neboli síla Pána (Hariho), jenž je jako veškerý projev. Pouze On si je vědom Sebe.
Ten, kdo nezná iluzi neboli máju, je „esencí ducha“ (čidghana). „Život“ je Jeho vlastností. Všichni ostatní jsou neživí. Pět elementů je na prvopočátku. Vše ostatní je pozdějším projevem. V každém elementu je obsaženo identické „já“. Tento stejný princip je prostoupen v kosmu. Je nazýván jako „Šiva“. Když vstoupí do těla, stane se individualitou („džíva“).
To, co vidíme ve spánku, se nazývá sen. Sen Boha je označen jako svět. Naše vědomí bdělého stavu je snem Šivy. Stejným způsobem je to s Poznáním. Když víte, že sen je vaše vlastní myšlenka, a když jste dosáhli Sebe-poznání, váš život se stává iluzí. To je mája. Když člověk hovoří, mluví díky síle Já, ale dopouští se chyby, když si o sobě myslí, že je jen tělem. Když se Brahman začne vyjadřovat, projeví se nejprve zvuk Óm. Jeho samohláskami je A+U+M. Bůh se zde stal vězněm. Sestoupil ze svého prapůvodního stavu. Individualita (džíva) není nic než Šiva, ale kouzlo vábení iluze je silné.
Třebaže jste Šiva, iluze vás nutí myslet si o sobě, že jste tělo. To je její síla. Ona postupně zvětšuje zapomnění pravého Já, a zvyšuje touhu po smyslových požitcích. Myšlení na smyslové objekty se nazývá myslí. Inteligence ega se nazývá intelekt. K přechodu z tohoto falešného pocitu „já“ (ega) do Brahman (Skutečnosti) dojde v případě, kdy já začne být přesvědčeno o tom, že je Já. Mysl, pozornost, intelekt a ego – to vše se spojí s jediným zvukem Óm. Desetinásobné vlastnosti deseti smyslových orgánů jsou ve skutečnosti neživé. Cokoliv vnímat jsou schopni jen díky Bohu, Nárájanovi, jenž sídlí ve všech těchto orgánech. To znamená, že Nárájana je „Tím Jediným, kdo ví“. Smyslové orgány jsou hrubé. Bůh (Nárájana) provádí všechny jejich činnosti.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
53. Satguru je Bůh všech Bohů
Satrguru je Bůh všech Bohů. Jelikož nás činí Bohem, je Bohem všech Bohů. Pokud chudý člověk zbohatne, více si peněz cení. Udělat bohatého muže ještě bohatším nemá význam. Univerzální Já prostoupené ve vesmíru se objevilo v těle, a tak Ho můžete nazývat sebou (svým Já). Dokud však nemáte naprostou důvěru v Satgurua, nemůžete se stát zajedno s univerzálním Já. Ten, kdo plně věří Satguruovi, začne sebe vnímat jako univerzální Já. Samotné tělo nelze označit jako něco, čemu by se dalo věřit. Védánta je v první řadě praktická a proveditelná. To, co existuje i po smrti, To, co je za čtyřmi těly, je Bůh, Satguru. Byl zhanoben bezvěrci a odpůrci oddanosti. Tento Bůh je Všemocný a žehná prostřednictvím vaší důvěry v Něj. Ten, kdo spočine u Satguruových chodidel, obdrží Jeho pohled, Jeho daršan. Oddaný musí být schopen pevně se držet nohou Gurua. Pán Krišna říká: „Oddaný přechází v Absolutno poté, kdy zmizí trojná poloha vědomí (viděné, vidoucí a vidění), spolu s pocitem „mne“, a stejně tak s poznáním „Já jsem To“.“
Jen s fyzickým tělem souvisí pojem rodiče, které má každý. Jenže matkou pravé „Podstaty vašeho Bytí“ je Satguru. V tomto smyslu je otcovství uvnitř vás. Ten, kdo nenabízí oddanost tomuto Satguruovi, se stává nešťastný. Povím vám, jak se to navenek projeví. Věřte mi, že ten, kdo není oddaný, je stále požírán iluzí, což je doprovázeno obrovským soužením.
Držet se „chodidel Boha“, Satgurua, pána Šivy, znamená sedět v meditaci (být ve stavu ne-myšlení). Pán Brahma se stal Jeho synem, s přáním obdržet nějaké poznání. Laskavý je Satguru, jenž vám dává toto Poznání. Satguru vás potká jen v případě, pokud nashromáždíte velké duchovní zásluhy. Světec Éknáth říká: „Ó Guru, má matko, otče, Ty, jenž jsi dárcem Sebe-klidu, vešel jsi do mého domu. Nyní jsem naplnil smysl života. Obdař mne poučením v duchu náboženství Bhagwat, a vysvoboď mne od činnosti, jakož i nečinnosti.“
Iluze je tak silná, že Hari (Višnu) a Hara (Šiva) se jí stále obávají. Tato iluze (mája) má tři kvality (3 guny). Například slunce nemá žádný záměr, ale jakmile ráno vyjde, celý svět začne být činný. Cítíte-li, že tu je něco, třebaže tu ve skutečnosti nic není, pak to je iluze. Co je to, co vlastně říká „já“? Je to domnělá individualita. Tělo nejen že neobsahuje to, co prohlašuje „já“, ale je hrubo-hmotné, složené z krve, masa, semene a dalších hmotných částí. Takže entita, která říká „já“, tu opravdu není. Ve skutečnosti tu nejsou žádní „druzí“, žádná pochybnost, či jiné možnosti. Zpočátku dojde k prvotnímu usilování, kterému se říká prapůvodní iluze neboli múla-mája. Z ní vyvstane blaženost v trojím aspektu (bytí, vědomí a blažený klid), tedy sat-čit-ánanda. Potom On vidí sama sebe, jí sama sebe, pije sama sebe, a začne toužit po získání Sebe-uvědomění blaha. To, co si podle své představivosti přál, začne vzápětí získávat. Všechny čtyři skupiny bytostí jsou stvořeny na základě představivosti. Tři kvality (guny), tři světy, pět elementů, to vše je vytvořeno Jím. On byl vším, ale začal si myslet, že je Jedním („Já jsem To“), a věděl pouze to. V původní nedotčené ryzí podobě byl jen On. Stejně jako tomu je ve snu, kdy vidíte mnoho zdánlivých postav, ale v podstatě jste to jen vy sami, neboli ten snící.
To, co se nehýbá, je nebe čili prostor (akáša), a to, co se začalo hýbat, je vítr (vzduch). Po větru následuje oheň, potom přichází na řadu voda, a nakonec země. Vítr je tím, co se pohybuje. Bezforemný duch se nazývá Puruša, a když se začne pohybovat, je znám jako vítr. Pět elementů se nazývá Prákrti (projev). Puruša (bezforemný duch) je tu sám o sobě. Prákrti je však směsice všeho. Říká se jí Hari-mája, neboli síla Pána (Hariho), jenž je jako veškerý projev. Pouze On si je vědom Sebe.
Ten, kdo nezná iluzi neboli máju, je „esencí ducha“ (čidghana). „Život“ je Jeho vlastností. Všichni ostatní jsou neživí. Pět elementů je na prvopočátku. Vše ostatní je pozdějším projevem. V každém elementu je obsaženo identické „já“. Tento stejný princip je prostoupen v kosmu. Je nazýván jako „Šiva“. Když vstoupí do těla, stane se individualitou („džíva“).
To, co vidíme ve spánku, se nazývá sen. Sen Boha je označen jako svět. Naše vědomí bdělého stavu je snem Šivy. Stejným způsobem je to s Poznáním. Když víte, že sen je vaše vlastní myšlenka, a když jste dosáhli Sebe-poznání, váš život se stává iluzí. To je mája. Když člověk hovoří, mluví díky síle Já, ale dopouští se chyby, když si o sobě myslí, že je jen tělem. Když se Brahman začne vyjadřovat, projeví se nejprve zvuk Óm. Jeho samohláskami je A+U+M. Bůh se zde stal vězněm. Sestoupil ze svého prapůvodního stavu. Individualita (džíva) není nic než Šiva, ale kouzlo vábení iluze je silné.
Třebaže jste Šiva, iluze vás nutí myslet si o sobě, že jste tělo. To je její síla. Ona postupně zvětšuje zapomnění pravého Já, a zvyšuje touhu po smyslových požitcích. Myšlení na smyslové objekty se nazývá myslí. Inteligence ega se nazývá intelekt. K přechodu z tohoto falešného pocitu „já“ (ega) do Brahman (Skutečnosti) dojde v případě, kdy já začne být přesvědčeno o tom, že je Já. Mysl, pozornost, intelekt a ego – to vše se spojí s jediným zvukem Óm. Desetinásobné vlastnosti deseti smyslových orgánů jsou ve skutečnosti neživé. Cokoliv vnímat jsou schopni jen díky Bohu, Nárájanovi, jenž sídlí ve všech těchto orgánech. To znamená, že Nárájana je „Tím Jediným, kdo ví“. Smyslové orgány jsou hrubé. Bůh (Nárájana) provádí všechny jejich činnosti.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
- Návštěvník
Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž
od Návštěvník » pát 13. zář 2024 6:40:02
VŠE JE ILUZE
54. Tělo není „Já“
Pouze „On“ („Jedno jediné Já“) osvětluje mysl, intelekt a všechny smyslové orgány a jejich objekty. Je to falešná představa myslet si, že „On“ je „někdo“. Pokud trváte na tom, že jste „tělo“, pak vám připadá, že tělo dělá všechno, tedy že jí, pije atd. Tomu se říká nevědomost. Iluzorní koncept „já jsem tělo“ vytváří individualitu, a pocit „já nejsem tělo“ vás dělá Bohem (Šivou). Víra, že objekty, vnímané smysly, jsou plné radosti, je pouhý koncept. Smyslové orgány se starají o to, aby zachytily objekty. Svět těla je vyměřen. Je to svět o velikosti tři a půl paže (paže je zde jako délková míra a tři a půl paže je průměrná velikost lidského těla). Všechny činnosti jsou jen pro tělo. Tělesné záliby a připoutanosti přinášejí potěšení pouze tělu. Ono poskytlo svou slávu smyslovým orgánům a nyní ji nedostanete nazpět, ani kdybyste se o to pokoušeli. Smysly jsou závislé. I kdybyste se o to snažili deset tisíc let, stejně nebudete schopni mít je pod kontrolou. To je div! To je to, co se nazývá „potěšení“! Potěšení je vyjádřením smyslových nervů.
Existuje tu hra plná šílenství a bylo rozhodnuto, že musíte zůstat v této hře, končící vítězstvím či prohrou, potěšením či smutkem, a dále ji prožívat. Říkáte tomu potěšení, ve skutečnosti to však není nic než hra představivosti. Nazýváte to potěšení, ale přitom je to třeba „zlikvidovat“. Ve zničení požitku tkví opravdové štěstí. Lidé však v honbě za požitky pokračují, což jim ve skutečnosti způsobuje jen samé utrpení. Pokud jste požitek sprovodili ze svého života, pak je to dobře, avšak nezapomeňte, že ten, kdo ho zničil, musí také umřít.
Objekty jsou zdánlivé a požitek z nich je také jen zdánlivý. Požitek je pocit, který máte rádi. Máte radost, když vše běží podle vašeho očekávání. Bůh (Šiva) je bez myšlenky duality a bez jakýchkoliv pochybností. Objekty každého smyslového orgánu jsou rozdílné. Všech deset orgánů vás žene do deseti směrů. Jáma, bůh smrti, jezdí na buvolu nevědomosti a útočí na vás. Nevědomost je to, co vás dovede do říše smrti. Svádění smysly a to, že se v honbě za požitky necháme chytit do pasti, není nic než naše připoutanost k tělu.
Vše se děje v impozantním zintrikovaní věcí, ale individualita říká: „To „já“ jsem vše udělala.“ I když je ve skutečnosti Já, říká, že je tělem a nese břemeno zásluh a hříchů. To je choroba tělesné totožnosti, tedy ega. Je to jako pes, který běží pod jedoucím vozem a říká, že to je on, kdo vůz řídí. Podobně se individualita ujímá falešné pýchy. Chce dělat vše. Vůbec nikdy se nezastaví, aby si odpočinula. Je to jako kdyby ji postihl neovladatelný záchvat tělesné totožnosti.
Ve městě, kde žili slepí lidé, byla uzákoněna vyhláška, v níž bylo stanoveno, že pokud přijde do města někdo, kdo je schopen vidět, ostatní mu vyjmou oční bulvy. Chce-li si návštěvník města uchovat svůj zrak, musí odsud nenápadně uniknout. Iluze ví, že pokud někdo realizuje Já, bude tím sama zhanobena, tudíž začne vynakládat úsilí v opačném směru Poznání. Protože jste připoutáni, cyklus zrození a smrti neustal. Vlastně jen když si začnete myslet, že štěstí je nic než utrpení, pak se jedná o opravdové štěstí. Činnost s očekáváním prospěchu je velice zhoubná. Touha po výsledku donutí Já, které je mimo zrození, aby se zrodilo. Proto nemějte touhu po jakémkoliv výsledku. Iluze sužuje individualitu (džívu) tím, že jí přivodí přelud tělesné totožnosti, ale žel bohu, individualitu to nijak neotravuje. Individualita prochází zrozením v mnoha různých tělesných formách a trpí, a vše se děje na základě jejího souhlasu. Individualita se toulá všude sem a tam, překrývaje záměrně oči Jáství.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
54. Tělo není „Já“
Pouze „On“ („Jedno jediné Já“) osvětluje mysl, intelekt a všechny smyslové orgány a jejich objekty. Je to falešná představa myslet si, že „On“ je „někdo“. Pokud trváte na tom, že jste „tělo“, pak vám připadá, že tělo dělá všechno, tedy že jí, pije atd. Tomu se říká nevědomost. Iluzorní koncept „já jsem tělo“ vytváří individualitu, a pocit „já nejsem tělo“ vás dělá Bohem (Šivou). Víra, že objekty, vnímané smysly, jsou plné radosti, je pouhý koncept. Smyslové orgány se starají o to, aby zachytily objekty. Svět těla je vyměřen. Je to svět o velikosti tři a půl paže (paže je zde jako délková míra a tři a půl paže je průměrná velikost lidského těla). Všechny činnosti jsou jen pro tělo. Tělesné záliby a připoutanosti přinášejí potěšení pouze tělu. Ono poskytlo svou slávu smyslovým orgánům a nyní ji nedostanete nazpět, ani kdybyste se o to pokoušeli. Smysly jsou závislé. I kdybyste se o to snažili deset tisíc let, stejně nebudete schopni mít je pod kontrolou. To je div! To je to, co se nazývá „potěšení“! Potěšení je vyjádřením smyslových nervů.
Existuje tu hra plná šílenství a bylo rozhodnuto, že musíte zůstat v této hře, končící vítězstvím či prohrou, potěšením či smutkem, a dále ji prožívat. Říkáte tomu potěšení, ve skutečnosti to však není nic než hra představivosti. Nazýváte to potěšení, ale přitom je to třeba „zlikvidovat“. Ve zničení požitku tkví opravdové štěstí. Lidé však v honbě za požitky pokračují, což jim ve skutečnosti způsobuje jen samé utrpení. Pokud jste požitek sprovodili ze svého života, pak je to dobře, avšak nezapomeňte, že ten, kdo ho zničil, musí také umřít.
Objekty jsou zdánlivé a požitek z nich je také jen zdánlivý. Požitek je pocit, který máte rádi. Máte radost, když vše běží podle vašeho očekávání. Bůh (Šiva) je bez myšlenky duality a bez jakýchkoliv pochybností. Objekty každého smyslového orgánu jsou rozdílné. Všech deset orgánů vás žene do deseti směrů. Jáma, bůh smrti, jezdí na buvolu nevědomosti a útočí na vás. Nevědomost je to, co vás dovede do říše smrti. Svádění smysly a to, že se v honbě za požitky necháme chytit do pasti, není nic než naše připoutanost k tělu.
Vše se děje v impozantním zintrikovaní věcí, ale individualita říká: „To „já“ jsem vše udělala.“ I když je ve skutečnosti Já, říká, že je tělem a nese břemeno zásluh a hříchů. To je choroba tělesné totožnosti, tedy ega. Je to jako pes, který běží pod jedoucím vozem a říká, že to je on, kdo vůz řídí. Podobně se individualita ujímá falešné pýchy. Chce dělat vše. Vůbec nikdy se nezastaví, aby si odpočinula. Je to jako kdyby ji postihl neovladatelný záchvat tělesné totožnosti.
Ve městě, kde žili slepí lidé, byla uzákoněna vyhláška, v níž bylo stanoveno, že pokud přijde do města někdo, kdo je schopen vidět, ostatní mu vyjmou oční bulvy. Chce-li si návštěvník města uchovat svůj zrak, musí odsud nenápadně uniknout. Iluze ví, že pokud někdo realizuje Já, bude tím sama zhanobena, tudíž začne vynakládat úsilí v opačném směru Poznání. Protože jste připoutáni, cyklus zrození a smrti neustal. Vlastně jen když si začnete myslet, že štěstí je nic než utrpení, pak se jedná o opravdové štěstí. Činnost s očekáváním prospěchu je velice zhoubná. Touha po výsledku donutí Já, které je mimo zrození, aby se zrodilo. Proto nemějte touhu po jakémkoliv výsledku. Iluze sužuje individualitu (džívu) tím, že jí přivodí přelud tělesné totožnosti, ale žel bohu, individualitu to nijak neotravuje. Individualita prochází zrozením v mnoha různých tělesných formách a trpí, a vše se děje na základě jejího souhlasu. Individualita se toulá všude sem a tam, překrývaje záměrně oči Jáství.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
- Návštěvník
Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž
od Návštěvník » pon 16. zář 2024 10:06:32
VŠE JE ILUZE
55. Cyklus iluze
Země se točí kolem Slunce, ale nevědomí lidé tvrdí, že se rozhodně pohybuje a točí Slunce. Podobně džíva (individualita) podstoupí řadu zrození v různých zvířecích formách, a to jen pro pobavení iluze. Džíva trpí, protože si nepamatuje sám sebe. Sbírá plody jak zrození, tak smrti. Svobodné a dokonalé Já se stalo vzhledem k totožnosti s tělem zotročené. Člověka žijícího v klamném domnění, že v objektech je možné získat štěstí, čeká jen samé utrpení a sžírá ho jed spoutanosti. Chemický jed
zabije člověka pouze jednou, avšak jed smyslových objektů se množí a přechází do dalších životů jako zabiják. Utrpení překrývá utrpení. Džíva je vržen do bezedné propasti tužeb a utrpení, a zatímco v životě trpí, obrovská vlna zkázy smete jeho tělo a je tu opět další zrození.
V lidském životě jsou patrné dvě cesty. Jednou je cesta Osvobození, druhou je cesta znovuzrození. Zcela vzácně se někdo vydá po cestě Osvobození.
Bez opravdové oddanosti k Bohu se ani bytost s dosaženým Poznáním nestane svobodnou. Největší oddaností je Oddanost ke Guruovi. Oddaní Gurua zjišťují, že obtíže, které mají, se stávají jejich příležitostmi. Iluze je vskutku velice podivná a vzbuzuje hrůzný úžas. Mimo její spáry se dostanou ti, kteří nejsou namyšlení, a ti, kteří prohlašují, že jí uniknou díky svému intelektu, budou vskutku ošáleni. Iluze Boha Hariho (Višnua) je skutečně nepřekonatelná. Je to ve skutečnosti falešná věc, jenže pro toho, kdo je připoután k tělu, je velmi silná a strašně houževnatá.
Někteří si myslí, že by neměli být připoutáni k světskému životu, ale nemají přitom mysl pod kontrolou. Ti, kdo pochopili, že Guru jsou Oni Sami, Paramátman, jsou schopni se dostat za tuto iluzi velice snadno. Jaký léčebný prostředek na iluzi zabere? Takový lék vám může naordinovat pouze a jen ten, jehož intelekt je jasný a kdo rozpozná výrazný rozdíl mezi iluzí a Brahman. Pro někoho takového je překročení iluze tak snadné, jako kráčení po přímé upravené cestě. Abyste toho byli také schopni, musí u vás dojít k naprostému nezájmu o smyslové objekty.
Ten, kdo dokáže rozpoznat stálé od nestálého, je osvícená bytost. Potěšení, které vám přinášejí pomíjivé věci, je ve skutečnosti trápením. Ten, kdo netouží po smyslových objektech, je již svobodný. Ti, kdo pociťují velké nadšení během užívání si smyslových objektů, jsou jen tvorové se zvířecím tělem. Vydělávají a hromadí až do smrti peníze, jen aby vše nakonec zanechali ženě a dětem.
Džíva se vydal na cestu tím způsobem, že začal sbírat hromady zásluh a hříchů. Jen ten, u něhož zmizí připoutanost k světskému životu, kdo má víru v Gurua, a chápe podstatu pravé duchovní stezky, je skutečnou „duchovní autoritou“. Tomu bude patřit opravdová a věčná sláva.
Guru, jenž zbaví své žáky ega, a udělí jim poznání o bez-žádostivosti, je opravdový Satguru. Ten, kdo realizoval Brahman, kdo žije v souladu s učením a nelační po slávě či penězích, je opravdu velký Guru. On vidí vše jako Brahman a nijak své žáky nezatěžuje a nežádá si podporu. Smyslové objekty ani nepotlačuje, ani se z nich netěší. Je mu jedno, zda-li je jeho tělo nošeno na nosítkách, nebo zda kráčí bosky po drsné cestě. Vzdělaní učenci nerozumí těmto znakům pravého Gurua. Tito vzdělanci jsou pyšní na to, že jsou filosofy a náleží do tradiční skupiny učenců. Místo aby se spojili se Skutečností, jejich mysl ustrnula pýchou. Nechápou, že tím, jak stále kupí své vědomosti, svůj život jen zatracují. Místo aby spočinuli v naprostém klidu, jejich ego běhá nezkrotně sem a tam. Klid je znakem Satgurua.
Opravdu moudré lidi nespoutávají žádné děje ve vnějším světě, neboť si uvědomují, že nejsou skutečné. Nemají v sobě ani drobek přesvědčení, že by vnější věci byly skutečné, nebo že by jednoho dne mohly být užitečné.
Dokud zcela nepocítíte, že světské projevy jsou neskutečné, vaše pozornost se k nim bude neustále obracet.
Člověk je k těmto světským projevům přitahován v domnění, že objektivní svět je skutečný, a že dnes či některý další den jemu či ostatním přinese užitek. Ten, kdo realizuje Podstatu (Pravdu), je prost všech konceptů. Je přesvědčen o tom, že objektivní svět nebude ani dnes, či někdy jindy nějak užitečný. Tato moudrá bytost je vskutku prospěšná.
Proto probuzená bytost nehledí na objekty a neříká: „Ano, jsou skutečné.“
Plně se od nich stáhla. Je vždy plná klidu, žije a raduje se zcela bez příčiny. Jenže bez oddanosti k Satguruovi duchovního klidu nedosáhnete. Guru poskytuje žákovi svůj vlastní stav. Tak obrovský je výsledek oddanosti ke Guruovi. Měli byste být naplněni takovým jednoznačným přesvědčením, že si klidně řeknete: „Ať mě třeba přepadne smrt, já však spatřím zcela jistě Boha. Nechť tělo zemře, já svého cíle určitě dosáhnu.“ Někdo takový s tak silným odhodláním získává milost a plnou podporu Satgurua. Tito oddaní bez prodlení dosáhnou osvobození. Ten, kdo je připraven klidně položit svůj život ve snaze ochránit slova Satgurua, a kdo se řídí příkazy Gurua a je přesvědčen o tom, že Guru je Paramátman, je Sám Všemohoucí Bůh. To je důvod, proč byste měli mít naprostou víru v Satgurua. Vskutku, On je Bůh.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
55. Cyklus iluze
Země se točí kolem Slunce, ale nevědomí lidé tvrdí, že se rozhodně pohybuje a točí Slunce. Podobně džíva (individualita) podstoupí řadu zrození v různých zvířecích formách, a to jen pro pobavení iluze. Džíva trpí, protože si nepamatuje sám sebe. Sbírá plody jak zrození, tak smrti. Svobodné a dokonalé Já se stalo vzhledem k totožnosti s tělem zotročené. Člověka žijícího v klamném domnění, že v objektech je možné získat štěstí, čeká jen samé utrpení a sžírá ho jed spoutanosti. Chemický jed
zabije člověka pouze jednou, avšak jed smyslových objektů se množí a přechází do dalších životů jako zabiják. Utrpení překrývá utrpení. Džíva je vržen do bezedné propasti tužeb a utrpení, a zatímco v životě trpí, obrovská vlna zkázy smete jeho tělo a je tu opět další zrození.
V lidském životě jsou patrné dvě cesty. Jednou je cesta Osvobození, druhou je cesta znovuzrození. Zcela vzácně se někdo vydá po cestě Osvobození.
Bez opravdové oddanosti k Bohu se ani bytost s dosaženým Poznáním nestane svobodnou. Největší oddaností je Oddanost ke Guruovi. Oddaní Gurua zjišťují, že obtíže, které mají, se stávají jejich příležitostmi. Iluze je vskutku velice podivná a vzbuzuje hrůzný úžas. Mimo její spáry se dostanou ti, kteří nejsou namyšlení, a ti, kteří prohlašují, že jí uniknou díky svému intelektu, budou vskutku ošáleni. Iluze Boha Hariho (Višnua) je skutečně nepřekonatelná. Je to ve skutečnosti falešná věc, jenže pro toho, kdo je připoután k tělu, je velmi silná a strašně houževnatá.
Někteří si myslí, že by neměli být připoutáni k světskému životu, ale nemají přitom mysl pod kontrolou. Ti, kdo pochopili, že Guru jsou Oni Sami, Paramátman, jsou schopni se dostat za tuto iluzi velice snadno. Jaký léčebný prostředek na iluzi zabere? Takový lék vám může naordinovat pouze a jen ten, jehož intelekt je jasný a kdo rozpozná výrazný rozdíl mezi iluzí a Brahman. Pro někoho takového je překročení iluze tak snadné, jako kráčení po přímé upravené cestě. Abyste toho byli také schopni, musí u vás dojít k naprostému nezájmu o smyslové objekty.
Ten, kdo dokáže rozpoznat stálé od nestálého, je osvícená bytost. Potěšení, které vám přinášejí pomíjivé věci, je ve skutečnosti trápením. Ten, kdo netouží po smyslových objektech, je již svobodný. Ti, kdo pociťují velké nadšení během užívání si smyslových objektů, jsou jen tvorové se zvířecím tělem. Vydělávají a hromadí až do smrti peníze, jen aby vše nakonec zanechali ženě a dětem.
Džíva se vydal na cestu tím způsobem, že začal sbírat hromady zásluh a hříchů. Jen ten, u něhož zmizí připoutanost k světskému životu, kdo má víru v Gurua, a chápe podstatu pravé duchovní stezky, je skutečnou „duchovní autoritou“. Tomu bude patřit opravdová a věčná sláva.
Guru, jenž zbaví své žáky ega, a udělí jim poznání o bez-žádostivosti, je opravdový Satguru. Ten, kdo realizoval Brahman, kdo žije v souladu s učením a nelační po slávě či penězích, je opravdu velký Guru. On vidí vše jako Brahman a nijak své žáky nezatěžuje a nežádá si podporu. Smyslové objekty ani nepotlačuje, ani se z nich netěší. Je mu jedno, zda-li je jeho tělo nošeno na nosítkách, nebo zda kráčí bosky po drsné cestě. Vzdělaní učenci nerozumí těmto znakům pravého Gurua. Tito vzdělanci jsou pyšní na to, že jsou filosofy a náleží do tradiční skupiny učenců. Místo aby se spojili se Skutečností, jejich mysl ustrnula pýchou. Nechápou, že tím, jak stále kupí své vědomosti, svůj život jen zatracují. Místo aby spočinuli v naprostém klidu, jejich ego běhá nezkrotně sem a tam. Klid je znakem Satgurua.
Opravdu moudré lidi nespoutávají žádné děje ve vnějším světě, neboť si uvědomují, že nejsou skutečné. Nemají v sobě ani drobek přesvědčení, že by vnější věci byly skutečné, nebo že by jednoho dne mohly být užitečné.
Dokud zcela nepocítíte, že světské projevy jsou neskutečné, vaše pozornost se k nim bude neustále obracet.
Člověk je k těmto světským projevům přitahován v domnění, že objektivní svět je skutečný, a že dnes či některý další den jemu či ostatním přinese užitek. Ten, kdo realizuje Podstatu (Pravdu), je prost všech konceptů. Je přesvědčen o tom, že objektivní svět nebude ani dnes, či někdy jindy nějak užitečný. Tato moudrá bytost je vskutku prospěšná.
Proto probuzená bytost nehledí na objekty a neříká: „Ano, jsou skutečné.“
Plně se od nich stáhla. Je vždy plná klidu, žije a raduje se zcela bez příčiny. Jenže bez oddanosti k Satguruovi duchovního klidu nedosáhnete. Guru poskytuje žákovi svůj vlastní stav. Tak obrovský je výsledek oddanosti ke Guruovi. Měli byste být naplněni takovým jednoznačným přesvědčením, že si klidně řeknete: „Ať mě třeba přepadne smrt, já však spatřím zcela jistě Boha. Nechť tělo zemře, já svého cíle určitě dosáhnu.“ Někdo takový s tak silným odhodláním získává milost a plnou podporu Satgurua. Tito oddaní bez prodlení dosáhnou osvobození. Ten, kdo je připraven klidně položit svůj život ve snaze ochránit slova Satgurua, a kdo se řídí příkazy Gurua a je přesvědčen o tom, že Guru je Paramátman, je Sám Všemohoucí Bůh. To je důvod, proč byste měli mít naprostou víru v Satgurua. Vskutku, On je Bůh.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
- Návštěvník
Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž
od Návštěvník » stř 18. zář 2024 13:21:25
VŠE JE ILUZE
56. Devět druhů oddanosti
Prvním druhem oddanosti je naslouchání neboli šravana. Jak bychom měli uctívat? Oddanost je Matka Poznání (džňána). Bez oddanosti tu žádné Poznání není. Oddanost je nejvyšší stezka. Kdo není schopen praktikovat oddanost fyzicky, měl by ji provádět alespoň v mysli. Měli byste si vyslechnout všechny stezky vysvětlené Guruem, tedy „Stezku Poznání (džňána)“, „Stezku bezžádostivosti (vairágja)“, „Stezku duchovní praxe (sádhana)“ a „Stezku nejvyšší pravdy (siddhanta)“. Měli byste nalézt podstatu každé z nich.
Druhým typem oddanosti je zpívání zbožných písní, v nichž se oslavuje Bůh (kirtanbhakti). Kirtan je zpěv ve chvále ztělesněného Boha (Gurua). Měli byste provádět takový kirtan, který znáte nazpaměť, a měli byste rozumět mnohým jeho důležitým významům a odkazům. V kirtanu by se měl vyprávět příběh o Pánu Hari (Bůh). Z jakého důvodu? Prostě jen proto, že se cítíte šťastní, když tak činíte. Celý svět by měl být vaším polem, kde šíříte velikost Já. Tento druh uctívání (kirtan) očišťuje každého.
Třetím typem oddanosti je pamatování na Gurua (Bůh). Připomínejte si Satgurua. To by mělo být prováděno po celou dobu, tedy ráno, v poledne a večer. Připomínejte si: „Já jsem Brahman“, „Já jsem Šiva“, „Já jsem On“. Připomínání by mělo být zcela nepřetržité, jako hodiny, které stále tikají. Srdce, ve kterém je stále přítomna věrná oddanost Guruovi, je dojemnou živou svatyní. Všichni světci došli osvobození opakováním jména Boha (např. Ráma). Samotný Pán Mahádév (Šiva) se prostřednictvím opakování svatého jména nenechal spoutat smyslovými objekty.
Čtvrtým druhem oddanosti je služba Guruovi. Chodidla Gurua by měla být uctívána. Měli byste sloužit Guruovi, abyste se vymanili ze života a smrti. Je to Satguru, který vysvětluje Skutečnost. To, co oči nevidí, a není tudíž zjevné, je dosažitelné díky požehnání od Gurua. Stavy vědomí jako jsou nepřipoutanost, odevzdání, transcendence těla i mysli a spočívání v přirozeném stavu naprosté nedotčenosti, jsou získány pouze požehnáním od Gurua. Jména se liší, ale stav je Jeden. Jestliže je získán jeden z těchto stavů, pak je získáno vše. Nepřipoutanost značí vzdát se pocitu „moje“, jakož i jména a formy. Kromě Gurua, jenž má mateřský cit, tu není nikdo jiný, kdo by byl schopen naprostého odpuštění. Pokud se zcela odevzdáte Guruovi, získáte Boha. Oddaný by měl sloužit u nohou Gurua. Ověření toho, co jsme se naučili, by mělo být potvrzeno třemi způsoby: 1) učením Gurua, 2) učením z písma a 3) ověřením prostřednictvím vlastní zkušenosti. Dosažení Poznání Brahman je závislé na vás samotných, ale bez Satgurua nezískáte skutečnou spokojenost. Pouhým studiem nezískáte to, co se naučíte posloucháním Guruových slov. To, co je nedosažitelné, se stane dosažitelné pouze díky milosti Gurua. Získání Absolutní skutečnosti, Parabrahman, není možné bez společnosti světců. To je znak čtvrtého typu uctívání.
Pátým druhem oddanosti je uctívání Gurua (arčan). Různí Bohové jsou skutečnými Guruy, kteří tu v minulosti žili. Svatyně jsou zasvěcené těmto Guruům. Jak lze postavit chrám Tomu, kdo je větší než celý vesmír? Moudrá bytost, žijící s Poznáním, je Bůh. Tělo moudrého člověka, tedy forma, kterou má jako své tělo, je samotnou podobou Poznání, uctívaným objektem moudrosti. On je ztělesněná božská moudrost. To je poznání, vlastněné Satguruem, ale Satguru se od poznání liší. Dokud jste se nesetkali se Satguruem, měli byste uctívat minulé Guruy, dávné mudrce. Avšak pokud jste se se Satguruem potkali, vaše uctívání Satgurua by mělo být prováděno fyzicky, slovně a mentálně. Oddanost k Satguruovi je nejvyšším činem, který lze pro své Já udělat. Je to ta nejlepší činnost, kterou můžeme vykonat pro naše vlastní blaho. Je to ta nejlepší praxe, umožňující veškeré dosažení a naprostou spokojenost. Všechny další činnosti se stávají zbytečné a brzy zaniknou.
Šestý druh oddanosti je klanění neboli vandanam. Měli byste se klanět Bohu (Satguruovi). Klaněním dojde k odstranění nedostatků v našem charakteru. Poté je získáno požehnání a Guru je tak potěšen. Klaněním se stáváte pokorní a šťastní a díky tomuto štěstí nabýváte stav, kde není stopy po nepřátelství, ale jen samotné blaho.
Sedmým typem oddanosti je stezka služby čili dásjam. Měli byste být vždy k dispozici a sloužit u dveří Boha (Gurua). Měli byste přestavět chátrající svatyně, opravit vodní nádrže a šířit slávu Boží a chrámu. Význam slov „být vždy k dispozici u dveří Gurua“ znamená neustále se soustředit na Já (Átman) ve svém nitru. Uvědomění, že „já jsem“, pozornost k faktu, že „já jsem“, je smyslem naší existence, je dveřmi ke Guruovi, dveřmi k Bohu. Vnitřní strana je místem Gurua, místem Boha. Naše uvědomění, naše pozornost, je stezka vedoucí ke vstupu do svatyně tohoto Boha. Musíme vstoupit do tohoto nejvnitřnějšího zákoutí těmito dveřmi. Neustálým Sebe-uvědomováním se můžete dostat do stavu, ve kterém spočívá (existuje) Guru. Měli bychom přestavět chátrající svatyně. To znamená těla všech lidí. Musíme se pokusit různými prostředky o to, aby těla oddaných, jež jsou vyčerpaná a sužovaná různými neštěstími a obtížemi, se opět stala zdravá a silná. Měli bychom jim tedy slovně poradit nebo jim skutečně pomáhat. Měli bychom opravit vodní nádrže. Vodní nádrže mysli jsou rozbité (popraskané) důsledkem nepříznivých dějů (vlivů) a opakovaných otřesů, neboť se v nich kvůli špatnému myšlení nastřádalo mnoho špíny, jakož i plevele a mechu. Měli bychom odstranit všechen odpad a vyčistit tak vodní nádrž. Zdi okolo mysli (nádrže) by měly být silné. Měly by být postaveny tak, aby vydržely, a měli bychom to zařídit tím způsobem, aby voda z nádrže byla vždy druhým k užitku.
Měli bychom mít rádi právě to, co má rád Satguru. Ten je rád, když se držíme stranou smyslových objektů a jsme spokojení, aniž bychom si užívali potěšení, které nám nabízejí objekty ve světě prostřednictvím smyslových orgánů, a nepřetržitě tudíž spočíváme v nesmrtelném a blaženém stavu Já. Měli bychom se přestat znepokojovat o svou rodinu a rodinný život, měli bychom přednášet příběhy o slávě Boha stejně jako zpívat kirtany na Jeho počest. Neměli bychom mít odpor k podřadným, nekvalifikovaným druhům práce. Měli bychom pro Boha pracovat i jako sluhové. Měli bychom dělat podřadné práce s velkou oblibou a nadšením, protože díky tomu ztrácíme pýchu na tělo (ego). Měli bychom sloužit s radostí. Jestliže toho fyzicky nejsme schopni, pak bychom o těchto pokynech měli alespoň přemýšlet.
Osmým druhem oddanosti je přátelství neboli sakhjam. Měli bychom se spřátelit s Bohem. Já (Átman) je Satguru. Měli bychom se spojit se Satguruem a vroucně ho milovat. Jako ve světském životě existuje práce, tak v duchovním životě je to služba ve formě devíti druhů uctívání. Měli bychom se snažit dělat pořád nové věci. Vyjadřujeme-li oddanost, měli bychom dělat nějaké neobvyklé (originální) věci s využitím své představivosti, což přináší naší mysli štěstí, novou energii a také radost. Měli bychom se projevovat takovým způsobem, aby byl Satguru šťastný. Měli bychom jednat stylem, jenž je Bohu milý. Pouze pak je tu přátelství a láska. Jakmile se věci dějí podle našeho přání, je tu spontánní přátelství. Měli bychom mít rádi to, co má rád Satguru. Měli bychom velebit Satgurua. Může se dokonce stát, že budeme muset být stranou od všech, budeme-li se chtít spřátelit s Bohem. Ten, kdo jedná s pocitem, že Bůh je jeho „Skutečná životní síla“, je schopný stát se jeho pravým oddaným. Satguru je životní síla. On je Nejvyšší Já. To se nazývá uctívání přátelstvím.
V hinduistické mytologii byl dům zvaný Lakšagriha celý postavený z laku a ostatních hořlavých materiálů. Význam slova Lakša značí v duchovním smyslu něco odlišného. Bůh ve formě Pána Krišny mohl odvést rodinu Panduovců z tohoto domu (Lakšagriha) tunelem. Slovo „Lakšagriha“ je možné přeložit jako „naše pozornost k objektům“. Jsme k objektům připoutáni a osvobodíme se od nich pouze připomínáním si Pána a pozorností na Něho (Lakšja – objekt pozornosti; připomínání si, že „já jsem Já“). Lakšja se nazývá to, když si připomínáme, že „my jsme“. Začínáme ze stavu, kdy nic nevíme, a posloucháním mnoha věcí od mnoha lidí se naše mysl zaplní koncepty, které jsme si vyslechli, a naše pozornost je ovlivněna vším vyslechnutým. Kuruovci značí individuality, tedy džívy, kteří se otočili zády k Já, pryč od Átman. Kvůli jejich konceptuální představivosti je „objekt“ pozornosti uvězněn v domě jejich pozornosti. Touhy se chystají spálit tyto individuality zažehnutím paliva objektů.
Zaměříme-li celou pozornost na připomínání si Satgurua a jména Boha, budeme schopni se vysvobodit z tohoto hořícího domu objektů, který přináší pouze plameny utrpení. Ti, kdo se z domu vysvobodí, prožívají naprosté štěstí. Ostatní kvůli nedostatku sil vybrat si správnou věc zde zůstávají a trpí v tomto domě, kde budou opětovně spalováni. Existuje pro vás však jedna možnost, jak se vysvobodit. Jak se má Guru o vás starat, zajímáte-li se jen sami o sebe? Zřekněte se svého strachování a zajímejte se o Gurua. Potom bude Satguru zajisté pečovat o vás. Satguru je Nejvyšší Já, Paramátman. On je bez jakékoliv formy nebo chyby. Naše víra je ztracena ve chvíli, když se stane něco, co pro nás není žádoucí, ale my bychom se přesto nikdy neměli ničím znepokojovat. Nechť Bůh dělá, co si přeje udělat. Říkáte, že nejste Bohu nadřazení, ale vaše vnitřní mysl (ego) to takto necítí. Měli byste se chovat podle Jeho vůle a nikdy nebuďte zarmoucení. Jestliže se člověk zcela svěří Bohu, Satguruovi, tak je to On, jehož srdce trpí i třeba jen, když se jeho oddaný lehce poraní nebo si zkřiví vlas na hlavě. Satguru vždy stojí na straně strádajících. Nepřestane, dokud vás nedostane na nejvyšší místo spočinutí, které je spolehlivé a trvalé. Příbuzní a takzvaní blízcí, kterým důvěřujete, vás akorát doprovodí na hřbitov. Budou hlasitě truchlit nad vaší smrtí, ale Bůh nikdy nenechá na holičkách ty, kdo se Mu odevzdali. Proto byste se měli s Bohem spřátelit.
Devátým druhem oddanosti je Sebe-odevzdání. Jestliže cítíte, že vše je Brahman, pak musíte mít přesvědčení, že i vy sami jste Brahman. Stav ne-dvojnosti přichází přirozeně. Když dostanete mantru od Gurua, jste korunováni na krále. Pouze jeden z pěti uspěje. Bohyně Lakšmí přišla, aby označila tilakem čelo pěti lidí, ale čtyři z nich řekli, že si neomyli tvář. Rychle si běželi tvář umýt. Pátý člověk však stál tam, kde byl. Lakšmí otiskla jeho čelo a on se stal velkým. Pravá nečinnost věrného oddaného se stala činem Brahman. To je tím, čemu se říká stav ryzosti. Naše duchovní praxe by měla být intenzivní. To znamená, že bychom se měli oprostit od veškerého špatného myšlení. Naše oddanost by měla být vše pohlcující. Chovat s láskou ve svém srdci podobu svého Satgurua po celou dobu je praxe, a to je známka ryzosti. „To“, co je vždy čisté, svaté a ryzí, je tou nejmocnější, nezničitelnou a nesmrtelnou pravou přirozeností (svarúpa) Satgurua. Nezapomenout na to je samo o sobě duchovní praxí.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+[/quote]
56. Devět druhů oddanosti
Prvním druhem oddanosti je naslouchání neboli šravana. Jak bychom měli uctívat? Oddanost je Matka Poznání (džňána). Bez oddanosti tu žádné Poznání není. Oddanost je nejvyšší stezka. Kdo není schopen praktikovat oddanost fyzicky, měl by ji provádět alespoň v mysli. Měli byste si vyslechnout všechny stezky vysvětlené Guruem, tedy „Stezku Poznání (džňána)“, „Stezku bezžádostivosti (vairágja)“, „Stezku duchovní praxe (sádhana)“ a „Stezku nejvyšší pravdy (siddhanta)“. Měli byste nalézt podstatu každé z nich.
Druhým typem oddanosti je zpívání zbožných písní, v nichž se oslavuje Bůh (kirtanbhakti). Kirtan je zpěv ve chvále ztělesněného Boha (Gurua). Měli byste provádět takový kirtan, který znáte nazpaměť, a měli byste rozumět mnohým jeho důležitým významům a odkazům. V kirtanu by se měl vyprávět příběh o Pánu Hari (Bůh). Z jakého důvodu? Prostě jen proto, že se cítíte šťastní, když tak činíte. Celý svět by měl být vaším polem, kde šíříte velikost Já. Tento druh uctívání (kirtan) očišťuje každého.
Třetím typem oddanosti je pamatování na Gurua (Bůh). Připomínejte si Satgurua. To by mělo být prováděno po celou dobu, tedy ráno, v poledne a večer. Připomínejte si: „Já jsem Brahman“, „Já jsem Šiva“, „Já jsem On“. Připomínání by mělo být zcela nepřetržité, jako hodiny, které stále tikají. Srdce, ve kterém je stále přítomna věrná oddanost Guruovi, je dojemnou živou svatyní. Všichni světci došli osvobození opakováním jména Boha (např. Ráma). Samotný Pán Mahádév (Šiva) se prostřednictvím opakování svatého jména nenechal spoutat smyslovými objekty.
Čtvrtým druhem oddanosti je služba Guruovi. Chodidla Gurua by měla být uctívána. Měli byste sloužit Guruovi, abyste se vymanili ze života a smrti. Je to Satguru, který vysvětluje Skutečnost. To, co oči nevidí, a není tudíž zjevné, je dosažitelné díky požehnání od Gurua. Stavy vědomí jako jsou nepřipoutanost, odevzdání, transcendence těla i mysli a spočívání v přirozeném stavu naprosté nedotčenosti, jsou získány pouze požehnáním od Gurua. Jména se liší, ale stav je Jeden. Jestliže je získán jeden z těchto stavů, pak je získáno vše. Nepřipoutanost značí vzdát se pocitu „moje“, jakož i jména a formy. Kromě Gurua, jenž má mateřský cit, tu není nikdo jiný, kdo by byl schopen naprostého odpuštění. Pokud se zcela odevzdáte Guruovi, získáte Boha. Oddaný by měl sloužit u nohou Gurua. Ověření toho, co jsme se naučili, by mělo být potvrzeno třemi způsoby: 1) učením Gurua, 2) učením z písma a 3) ověřením prostřednictvím vlastní zkušenosti. Dosažení Poznání Brahman je závislé na vás samotných, ale bez Satgurua nezískáte skutečnou spokojenost. Pouhým studiem nezískáte to, co se naučíte posloucháním Guruových slov. To, co je nedosažitelné, se stane dosažitelné pouze díky milosti Gurua. Získání Absolutní skutečnosti, Parabrahman, není možné bez společnosti světců. To je znak čtvrtého typu uctívání.
Pátým druhem oddanosti je uctívání Gurua (arčan). Různí Bohové jsou skutečnými Guruy, kteří tu v minulosti žili. Svatyně jsou zasvěcené těmto Guruům. Jak lze postavit chrám Tomu, kdo je větší než celý vesmír? Moudrá bytost, žijící s Poznáním, je Bůh. Tělo moudrého člověka, tedy forma, kterou má jako své tělo, je samotnou podobou Poznání, uctívaným objektem moudrosti. On je ztělesněná božská moudrost. To je poznání, vlastněné Satguruem, ale Satguru se od poznání liší. Dokud jste se nesetkali se Satguruem, měli byste uctívat minulé Guruy, dávné mudrce. Avšak pokud jste se se Satguruem potkali, vaše uctívání Satgurua by mělo být prováděno fyzicky, slovně a mentálně. Oddanost k Satguruovi je nejvyšším činem, který lze pro své Já udělat. Je to ta nejlepší činnost, kterou můžeme vykonat pro naše vlastní blaho. Je to ta nejlepší praxe, umožňující veškeré dosažení a naprostou spokojenost. Všechny další činnosti se stávají zbytečné a brzy zaniknou.
Šestý druh oddanosti je klanění neboli vandanam. Měli byste se klanět Bohu (Satguruovi). Klaněním dojde k odstranění nedostatků v našem charakteru. Poté je získáno požehnání a Guru je tak potěšen. Klaněním se stáváte pokorní a šťastní a díky tomuto štěstí nabýváte stav, kde není stopy po nepřátelství, ale jen samotné blaho.
Sedmým typem oddanosti je stezka služby čili dásjam. Měli byste být vždy k dispozici a sloužit u dveří Boha (Gurua). Měli byste přestavět chátrající svatyně, opravit vodní nádrže a šířit slávu Boží a chrámu. Význam slov „být vždy k dispozici u dveří Gurua“ znamená neustále se soustředit na Já (Átman) ve svém nitru. Uvědomění, že „já jsem“, pozornost k faktu, že „já jsem“, je smyslem naší existence, je dveřmi ke Guruovi, dveřmi k Bohu. Vnitřní strana je místem Gurua, místem Boha. Naše uvědomění, naše pozornost, je stezka vedoucí ke vstupu do svatyně tohoto Boha. Musíme vstoupit do tohoto nejvnitřnějšího zákoutí těmito dveřmi. Neustálým Sebe-uvědomováním se můžete dostat do stavu, ve kterém spočívá (existuje) Guru. Měli bychom přestavět chátrající svatyně. To znamená těla všech lidí. Musíme se pokusit různými prostředky o to, aby těla oddaných, jež jsou vyčerpaná a sužovaná různými neštěstími a obtížemi, se opět stala zdravá a silná. Měli bychom jim tedy slovně poradit nebo jim skutečně pomáhat. Měli bychom opravit vodní nádrže. Vodní nádrže mysli jsou rozbité (popraskané) důsledkem nepříznivých dějů (vlivů) a opakovaných otřesů, neboť se v nich kvůli špatnému myšlení nastřádalo mnoho špíny, jakož i plevele a mechu. Měli bychom odstranit všechen odpad a vyčistit tak vodní nádrž. Zdi okolo mysli (nádrže) by měly být silné. Měly by být postaveny tak, aby vydržely, a měli bychom to zařídit tím způsobem, aby voda z nádrže byla vždy druhým k užitku.
Měli bychom mít rádi právě to, co má rád Satguru. Ten je rád, když se držíme stranou smyslových objektů a jsme spokojení, aniž bychom si užívali potěšení, které nám nabízejí objekty ve světě prostřednictvím smyslových orgánů, a nepřetržitě tudíž spočíváme v nesmrtelném a blaženém stavu Já. Měli bychom se přestat znepokojovat o svou rodinu a rodinný život, měli bychom přednášet příběhy o slávě Boha stejně jako zpívat kirtany na Jeho počest. Neměli bychom mít odpor k podřadným, nekvalifikovaným druhům práce. Měli bychom pro Boha pracovat i jako sluhové. Měli bychom dělat podřadné práce s velkou oblibou a nadšením, protože díky tomu ztrácíme pýchu na tělo (ego). Měli bychom sloužit s radostí. Jestliže toho fyzicky nejsme schopni, pak bychom o těchto pokynech měli alespoň přemýšlet.
Osmým druhem oddanosti je přátelství neboli sakhjam. Měli bychom se spřátelit s Bohem. Já (Átman) je Satguru. Měli bychom se spojit se Satguruem a vroucně ho milovat. Jako ve světském životě existuje práce, tak v duchovním životě je to služba ve formě devíti druhů uctívání. Měli bychom se snažit dělat pořád nové věci. Vyjadřujeme-li oddanost, měli bychom dělat nějaké neobvyklé (originální) věci s využitím své představivosti, což přináší naší mysli štěstí, novou energii a také radost. Měli bychom se projevovat takovým způsobem, aby byl Satguru šťastný. Měli bychom jednat stylem, jenž je Bohu milý. Pouze pak je tu přátelství a láska. Jakmile se věci dějí podle našeho přání, je tu spontánní přátelství. Měli bychom mít rádi to, co má rád Satguru. Měli bychom velebit Satgurua. Může se dokonce stát, že budeme muset být stranou od všech, budeme-li se chtít spřátelit s Bohem. Ten, kdo jedná s pocitem, že Bůh je jeho „Skutečná životní síla“, je schopný stát se jeho pravým oddaným. Satguru je životní síla. On je Nejvyšší Já. To se nazývá uctívání přátelstvím.
V hinduistické mytologii byl dům zvaný Lakšagriha celý postavený z laku a ostatních hořlavých materiálů. Význam slova Lakša značí v duchovním smyslu něco odlišného. Bůh ve formě Pána Krišny mohl odvést rodinu Panduovců z tohoto domu (Lakšagriha) tunelem. Slovo „Lakšagriha“ je možné přeložit jako „naše pozornost k objektům“. Jsme k objektům připoutáni a osvobodíme se od nich pouze připomínáním si Pána a pozorností na Něho (Lakšja – objekt pozornosti; připomínání si, že „já jsem Já“). Lakšja se nazývá to, když si připomínáme, že „my jsme“. Začínáme ze stavu, kdy nic nevíme, a posloucháním mnoha věcí od mnoha lidí se naše mysl zaplní koncepty, které jsme si vyslechli, a naše pozornost je ovlivněna vším vyslechnutým. Kuruovci značí individuality, tedy džívy, kteří se otočili zády k Já, pryč od Átman. Kvůli jejich konceptuální představivosti je „objekt“ pozornosti uvězněn v domě jejich pozornosti. Touhy se chystají spálit tyto individuality zažehnutím paliva objektů.
Zaměříme-li celou pozornost na připomínání si Satgurua a jména Boha, budeme schopni se vysvobodit z tohoto hořícího domu objektů, který přináší pouze plameny utrpení. Ti, kdo se z domu vysvobodí, prožívají naprosté štěstí. Ostatní kvůli nedostatku sil vybrat si správnou věc zde zůstávají a trpí v tomto domě, kde budou opětovně spalováni. Existuje pro vás však jedna možnost, jak se vysvobodit. Jak se má Guru o vás starat, zajímáte-li se jen sami o sebe? Zřekněte se svého strachování a zajímejte se o Gurua. Potom bude Satguru zajisté pečovat o vás. Satguru je Nejvyšší Já, Paramátman. On je bez jakékoliv formy nebo chyby. Naše víra je ztracena ve chvíli, když se stane něco, co pro nás není žádoucí, ale my bychom se přesto nikdy neměli ničím znepokojovat. Nechť Bůh dělá, co si přeje udělat. Říkáte, že nejste Bohu nadřazení, ale vaše vnitřní mysl (ego) to takto necítí. Měli byste se chovat podle Jeho vůle a nikdy nebuďte zarmoucení. Jestliže se člověk zcela svěří Bohu, Satguruovi, tak je to On, jehož srdce trpí i třeba jen, když se jeho oddaný lehce poraní nebo si zkřiví vlas na hlavě. Satguru vždy stojí na straně strádajících. Nepřestane, dokud vás nedostane na nejvyšší místo spočinutí, které je spolehlivé a trvalé. Příbuzní a takzvaní blízcí, kterým důvěřujete, vás akorát doprovodí na hřbitov. Budou hlasitě truchlit nad vaší smrtí, ale Bůh nikdy nenechá na holičkách ty, kdo se Mu odevzdali. Proto byste se měli s Bohem spřátelit.
Devátým druhem oddanosti je Sebe-odevzdání. Jestliže cítíte, že vše je Brahman, pak musíte mít přesvědčení, že i vy sami jste Brahman. Stav ne-dvojnosti přichází přirozeně. Když dostanete mantru od Gurua, jste korunováni na krále. Pouze jeden z pěti uspěje. Bohyně Lakšmí přišla, aby označila tilakem čelo pěti lidí, ale čtyři z nich řekli, že si neomyli tvář. Rychle si běželi tvář umýt. Pátý člověk však stál tam, kde byl. Lakšmí otiskla jeho čelo a on se stal velkým. Pravá nečinnost věrného oddaného se stala činem Brahman. To je tím, čemu se říká stav ryzosti. Naše duchovní praxe by měla být intenzivní. To znamená, že bychom se měli oprostit od veškerého špatného myšlení. Naše oddanost by měla být vše pohlcující. Chovat s láskou ve svém srdci podobu svého Satgurua po celou dobu je praxe, a to je známka ryzosti. „To“, co je vždy čisté, svaté a ryzí, je tou nejmocnější, nezničitelnou a nesmrtelnou pravou přirozeností (svarúpa) Satgurua. Nezapomenout na to je samo o sobě duchovní praxí.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+[/quote]
- Návštěvník
Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž
od Návštěvník » čtv 19. zář 2024 17:04:03
VŠE JE ILUZE
57. Pokloňme se před Matkou Šruti
Véda je Matka všech. Stejně jako matka všechny děti chrání, tak matka, zvaná Véda, poskytuje všem útulek. Ten, kdo se k této matce neuchýlil, bude zajisté zarmoucený, ať je jinak třeba dostatečně silný. Každá normální matka dychtivě touží oženit svého syna s nějakou ženou a uvalit na něho úmorný koloběh rodinného života. Jenže tato matka Véda vůbec taková není. Svatba je skutečnou pohromou, jež vrhá člověka do spoutanosti. Ten, kdo se uchýlí k této matce Védě, je osvobozený a stává se prapůvodním Já. Pouze Satguru nechá zcela odkrytou studnici Védského Poznání, z níž každému volně rozdává sladký nektar této Moudrosti. Satguru přeměňuje mizerný život v život plný radosti. Světec Tukárám složil báseň (abhang) na základě tohoto faktu. Říká zde: „Vyšlo zlaté slunce, jež má nádech nektaru.“
Satguru je schopen udělit naprostou svobodu a Absolutno svým žákům. Soucit Satgurua je velký jako samo nekonečné nebe. Satguru je převoz přes oceán života. Je kotvou, kterou upevní své žáky ke Skutečnosti. Satguru je hlídač času, jenž nikoho neušetří, tedy ani tři Bohy, kterými jsou Brahma, Višnu a Šiva. On je oporou v jiném světě, tedy ve Skutečnosti, a je domovem štěstí. Ten, kdo se odevzdá tomuto Satguruovi, ztratí všechny pocity oddělenosti. Měli byste se Mu klanět a být tak za tělesným vědomím. Tento světský život je dlouhý sen, ve kterém se lidé svým způsobem zmítají napříč iluzí. Myslí si: „Stal jsem se ve snu rybou a moje žena se stala jinou rybou“, během toho, co je tato snová ryba ve skutečnosti jen kusem masa, pronášející stále dokola „já“, „já“. Život uvnitř snu pokládají za skutečný. Tento jedinec se stal otcem snové postavy, džívou. Kromě své ženy nikomu jinému neslouží. Hmotně založení lidé si myslí, že světci přinášejí do jejich života jen samé neštěstí. Stačí letmo zahlédnout světce, vyslechnout si ho, a vytratí se přesvědčení o významu aktivního rodinného života a zpřetrhají se pozemské zájmy. Proto ti, kdo jsou tradičně připoutáni k rodinnému životu a jsou otroky iluze, úporně zbrojí proti světcům.
Ve snu plném nevědomosti člověk tvrdí, že vše patří jemu, ale tito lidé, kteří toto prohlašují, jsou skutečně hrůznými monstry. Ti, kdo si prostě užívají smyslových objektů, jsou obyčejnými lidskými bytostmi, zatímco ten, kdo se radikálně všeho zřekl, je jako Všemohoucí Bůh. Mluvit bez dosaženého poznání se nazývá přebytečnou mluvou. Jakmile slunce Poznání zapadne, vesmír se zaplní temnotou Nevědomosti, a i hvězda zbožnosti přestane být patrná. Potom zmatená mysl nechápe, co vlastně je. Naprosto nic si nepamatuje. Ego, jež je králem na trůnu tělesného vědomí, mělo sen. Ten král zůstal trčet v hustém lese, byl znaven a začal být zcela zarmoucen. Našel zde ženu, se kterou se oženil. Kácel stromy, z nich zpracované dřevo pak prodával a vydělával tím na živobytí. Jedli maso lesní zvěře a žili velmi uboze. Náhle se probudil v důsledku nesmírné bolesti. Podobně i vy zakoušíte podobný sen. Celý tento svět je neskutečný. Tento král zde v lese vládnul 17 let. Sečte-li se pět smyslových orgánů, pět funkčních orgánů, mysl, intelekt a pět životních sil (prán), potom je to dohromady číslo 17. To je těch 17 let. Nevědomá individualita, džíva, musí kvůli nim trpět. Vy spíte, nejste probuzeni. Narodíte se do stavu spánku (nevědomosti) a rovněž v této nevědomosti (spánku) umíráte. Ve spánku bloudíte neomezenou dobu. Místo abyste si uvědomili svou velikost, stáváte se trpitelem. Proto musíte mít Poznání vlastního Já. Toto duchovní Poznání je největší věda. Nazývá se to Adhjatma-Vidja.
Co tu existuje od počátku? Kdo je tu od první chvíle? Od „počátku“, od „první chvíle“ značí předtím, než něco začnete prožívat. Nejprve jsme tu my sami. Vědět, co to je, jak to je a co je jeho přirozeností, znamená „poznat“ neboli mít „Pochopení“. Když se toto „Pochopení“ upevní a stane se konečné, nazve se Duchovním Poznáním čili Adhjatma-Vidja. Pouze posluchač, který naslouchá se všemi smysly obrácenými k Jednomu (Já), je skutečně hoden Duchovního Poznání. Dokáže pochopit deset dílů, zatímco druzí by neměli otevřít ani tento díl, protože nepochopí jeho význam. Pouze ten, kdo říká: „Nechť vše ostatní odejde. Já se o to nestarám. Já si přeji pouze následovat duchovní stezku“, může mít užitek z této duchovní cesty. Pouze on je vskutku duchovní adept. Pán Krišna říká: „Ten, kdo je zcela zaujat Mnou, získá vše, co je Mé s celou Mou Slávou.“ Celý svět, všechny objekty jsou Krišnovou armádou. Oddaní Boha volí pouze Boha. Paramátman získají Jeho oddaní bez rozdílů pohlaví, tedy jak muži, tak ženy. Určitě se setkám s jóginem, který kráčí po Mé stezce k Já. Tento oddaný se stává Zajedno s Nejvyšším Já, Paramátman, a splyne s Absolutnem.
Jakou povinnost má aspirant? Musí se řídit radami Gurua a prováděním duchovní praxe neboli sádhany splyne s Bohem. Pokud zůstáváte věrni svému rodinnému životu, není podstatné, kolik praxe vykonáváte. Víra v Poznání je tím, co je zapotřebí. Je jedno, jaké máte zaměstnání. Pouze ten, kdo má víru v Poznání, může dosáhnout stavu Paramátman. Člověk dostane to, co si opravdu toužebně přeje. Ten, kdo má víru v Poznání, bude ve chvíli, když zaslechne něco o oddanosti, podnícen a natolik inspirován, že začne intenzivně přemýšlet o oddanosti. Jen se zřekne připoutanosti k tělu. Pak mu bude jedno, zda má tělo nebo ho čeká ztráta těla. Krystal soli se stane mořem v okamžiku, kdy se setká s mořem. Ten, kdo má víru v Poznání, může dokonce udělat špatnou věc, přesto je sloučen se Mnou. Jeho činy se ho nedotknou. Když byl vypuzen světec Čokhamela z Pandharpuru, mnoho lidí hned poté onemocnělo, ale jakmile byl přiveden nazpět do chrámu, nemocní se zase uzdravili. Bůh miluje oddanost, na fyzických činech zase tolik nezáleží. Špatné činy mých oddaných jsou pro Mne také dobré činy. V případě mého oddaného je jedno, zda-li jsou činy dobré nebo zlé, vše přechází v Boha. Činy svazují jen toho, kdo je pyšný. Světce žádné činy nespoutávají. Síla slova, svěřená Satguruem do péče jeho oddaného, je tak velká, že může dělat cokoliv, protože Guruovo požehnání je s ním. On je největší ve světě. I Bůh smrti se bojí oddaného Gurua.
Moudrost Brahman je k ničemu tomu, kdo neustále obviňuje Gurua. Takový člověk musí být vyhnán. Dokud zde není oslnivé „Světlo Já“, budou zde špatné a dobré činy. Jakmile zazáří Světlo Já, všechny činy budou v tomto Světle příznivé. Zbožností se rozumí dosažení „Jednoty se Mnou“, Jednoty s Bohem Všemohoucím. Toto je správné jednání. Pokud je zde možnost být sjednocen s Bohem, pak klidně dělejte i to, čím ostatní běžně opovrhují a pokládají to za hřích! Jsou známé příběhy například o Prahladovi, který neuposlechl svého otce, o Vibhíšanovi, který opustil svého bratra, a o Bharatovi, který pohrdal svou matkou. Ti všichni nebyli spojeni s nikým jiným, než s Bohem. Jakmile potkáte universálního Boha, všechny činnosti budou dobré. Když vyjde slunce, temnota zmizí. Můj oddaný dosáhne stavu, kde prostor a čas neexistují. Ten, kdo se zřekne totožnosti s tělem, je velkým jóginem. Nezměrný je ten, kdo je „Zajedno s Já“ a má víru, že je Já.
I kdyby se světskému člověku vlilo spousty Duchovního Poznání, je mu to k ničemu. Pohromy se v životech mého oddaného dějí pouze za tím účelem, aby ho posilnily a osvobodily. Jestliže člověk začne být pyšný na ego a nedbá Mého učení, je nucen padat dolů po stezce úpadku. I přesto, že jste v podstatě nesmrtelní, budete trpět, pokud Mne neuposlechnete. I když jste mimo zrození a smrt, budete muset znova a znova umírat, jste-li připoutáni k tělu. „Ó Ardžuno, dám ti ovoce nesmrtelnosti, budu-li tebou potěšen. Ani zrození, ani smrt neobrátí svou pozornost na tebe.“ Jsou tu dva ptáci, jeden dává zrození a smrt, zatímco druhý dává Osvobození.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
57. Pokloňme se před Matkou Šruti
Véda je Matka všech. Stejně jako matka všechny děti chrání, tak matka, zvaná Véda, poskytuje všem útulek. Ten, kdo se k této matce neuchýlil, bude zajisté zarmoucený, ať je jinak třeba dostatečně silný. Každá normální matka dychtivě touží oženit svého syna s nějakou ženou a uvalit na něho úmorný koloběh rodinného života. Jenže tato matka Véda vůbec taková není. Svatba je skutečnou pohromou, jež vrhá člověka do spoutanosti. Ten, kdo se uchýlí k této matce Védě, je osvobozený a stává se prapůvodním Já. Pouze Satguru nechá zcela odkrytou studnici Védského Poznání, z níž každému volně rozdává sladký nektar této Moudrosti. Satguru přeměňuje mizerný život v život plný radosti. Světec Tukárám složil báseň (abhang) na základě tohoto faktu. Říká zde: „Vyšlo zlaté slunce, jež má nádech nektaru.“
Satguru je schopen udělit naprostou svobodu a Absolutno svým žákům. Soucit Satgurua je velký jako samo nekonečné nebe. Satguru je převoz přes oceán života. Je kotvou, kterou upevní své žáky ke Skutečnosti. Satguru je hlídač času, jenž nikoho neušetří, tedy ani tři Bohy, kterými jsou Brahma, Višnu a Šiva. On je oporou v jiném světě, tedy ve Skutečnosti, a je domovem štěstí. Ten, kdo se odevzdá tomuto Satguruovi, ztratí všechny pocity oddělenosti. Měli byste se Mu klanět a být tak za tělesným vědomím. Tento světský život je dlouhý sen, ve kterém se lidé svým způsobem zmítají napříč iluzí. Myslí si: „Stal jsem se ve snu rybou a moje žena se stala jinou rybou“, během toho, co je tato snová ryba ve skutečnosti jen kusem masa, pronášející stále dokola „já“, „já“. Život uvnitř snu pokládají za skutečný. Tento jedinec se stal otcem snové postavy, džívou. Kromě své ženy nikomu jinému neslouží. Hmotně založení lidé si myslí, že světci přinášejí do jejich života jen samé neštěstí. Stačí letmo zahlédnout světce, vyslechnout si ho, a vytratí se přesvědčení o významu aktivního rodinného života a zpřetrhají se pozemské zájmy. Proto ti, kdo jsou tradičně připoutáni k rodinnému životu a jsou otroky iluze, úporně zbrojí proti světcům.
Ve snu plném nevědomosti člověk tvrdí, že vše patří jemu, ale tito lidé, kteří toto prohlašují, jsou skutečně hrůznými monstry. Ti, kdo si prostě užívají smyslových objektů, jsou obyčejnými lidskými bytostmi, zatímco ten, kdo se radikálně všeho zřekl, je jako Všemohoucí Bůh. Mluvit bez dosaženého poznání se nazývá přebytečnou mluvou. Jakmile slunce Poznání zapadne, vesmír se zaplní temnotou Nevědomosti, a i hvězda zbožnosti přestane být patrná. Potom zmatená mysl nechápe, co vlastně je. Naprosto nic si nepamatuje. Ego, jež je králem na trůnu tělesného vědomí, mělo sen. Ten král zůstal trčet v hustém lese, byl znaven a začal být zcela zarmoucen. Našel zde ženu, se kterou se oženil. Kácel stromy, z nich zpracované dřevo pak prodával a vydělával tím na živobytí. Jedli maso lesní zvěře a žili velmi uboze. Náhle se probudil v důsledku nesmírné bolesti. Podobně i vy zakoušíte podobný sen. Celý tento svět je neskutečný. Tento král zde v lese vládnul 17 let. Sečte-li se pět smyslových orgánů, pět funkčních orgánů, mysl, intelekt a pět životních sil (prán), potom je to dohromady číslo 17. To je těch 17 let. Nevědomá individualita, džíva, musí kvůli nim trpět. Vy spíte, nejste probuzeni. Narodíte se do stavu spánku (nevědomosti) a rovněž v této nevědomosti (spánku) umíráte. Ve spánku bloudíte neomezenou dobu. Místo abyste si uvědomili svou velikost, stáváte se trpitelem. Proto musíte mít Poznání vlastního Já. Toto duchovní Poznání je největší věda. Nazývá se to Adhjatma-Vidja.
Co tu existuje od počátku? Kdo je tu od první chvíle? Od „počátku“, od „první chvíle“ značí předtím, než něco začnete prožívat. Nejprve jsme tu my sami. Vědět, co to je, jak to je a co je jeho přirozeností, znamená „poznat“ neboli mít „Pochopení“. Když se toto „Pochopení“ upevní a stane se konečné, nazve se Duchovním Poznáním čili Adhjatma-Vidja. Pouze posluchač, který naslouchá se všemi smysly obrácenými k Jednomu (Já), je skutečně hoden Duchovního Poznání. Dokáže pochopit deset dílů, zatímco druzí by neměli otevřít ani tento díl, protože nepochopí jeho význam. Pouze ten, kdo říká: „Nechť vše ostatní odejde. Já se o to nestarám. Já si přeji pouze následovat duchovní stezku“, může mít užitek z této duchovní cesty. Pouze on je vskutku duchovní adept. Pán Krišna říká: „Ten, kdo je zcela zaujat Mnou, získá vše, co je Mé s celou Mou Slávou.“ Celý svět, všechny objekty jsou Krišnovou armádou. Oddaní Boha volí pouze Boha. Paramátman získají Jeho oddaní bez rozdílů pohlaví, tedy jak muži, tak ženy. Určitě se setkám s jóginem, který kráčí po Mé stezce k Já. Tento oddaný se stává Zajedno s Nejvyšším Já, Paramátman, a splyne s Absolutnem.
Jakou povinnost má aspirant? Musí se řídit radami Gurua a prováděním duchovní praxe neboli sádhany splyne s Bohem. Pokud zůstáváte věrni svému rodinnému životu, není podstatné, kolik praxe vykonáváte. Víra v Poznání je tím, co je zapotřebí. Je jedno, jaké máte zaměstnání. Pouze ten, kdo má víru v Poznání, může dosáhnout stavu Paramátman. Člověk dostane to, co si opravdu toužebně přeje. Ten, kdo má víru v Poznání, bude ve chvíli, když zaslechne něco o oddanosti, podnícen a natolik inspirován, že začne intenzivně přemýšlet o oddanosti. Jen se zřekne připoutanosti k tělu. Pak mu bude jedno, zda má tělo nebo ho čeká ztráta těla. Krystal soli se stane mořem v okamžiku, kdy se setká s mořem. Ten, kdo má víru v Poznání, může dokonce udělat špatnou věc, přesto je sloučen se Mnou. Jeho činy se ho nedotknou. Když byl vypuzen světec Čokhamela z Pandharpuru, mnoho lidí hned poté onemocnělo, ale jakmile byl přiveden nazpět do chrámu, nemocní se zase uzdravili. Bůh miluje oddanost, na fyzických činech zase tolik nezáleží. Špatné činy mých oddaných jsou pro Mne také dobré činy. V případě mého oddaného je jedno, zda-li jsou činy dobré nebo zlé, vše přechází v Boha. Činy svazují jen toho, kdo je pyšný. Světce žádné činy nespoutávají. Síla slova, svěřená Satguruem do péče jeho oddaného, je tak velká, že může dělat cokoliv, protože Guruovo požehnání je s ním. On je největší ve světě. I Bůh smrti se bojí oddaného Gurua.
Moudrost Brahman je k ničemu tomu, kdo neustále obviňuje Gurua. Takový člověk musí být vyhnán. Dokud zde není oslnivé „Světlo Já“, budou zde špatné a dobré činy. Jakmile zazáří Světlo Já, všechny činy budou v tomto Světle příznivé. Zbožností se rozumí dosažení „Jednoty se Mnou“, Jednoty s Bohem Všemohoucím. Toto je správné jednání. Pokud je zde možnost být sjednocen s Bohem, pak klidně dělejte i to, čím ostatní běžně opovrhují a pokládají to za hřích! Jsou známé příběhy například o Prahladovi, který neuposlechl svého otce, o Vibhíšanovi, který opustil svého bratra, a o Bharatovi, který pohrdal svou matkou. Ti všichni nebyli spojeni s nikým jiným, než s Bohem. Jakmile potkáte universálního Boha, všechny činnosti budou dobré. Když vyjde slunce, temnota zmizí. Můj oddaný dosáhne stavu, kde prostor a čas neexistují. Ten, kdo se zřekne totožnosti s tělem, je velkým jóginem. Nezměrný je ten, kdo je „Zajedno s Já“ a má víru, že je Já.
I kdyby se světskému člověku vlilo spousty Duchovního Poznání, je mu to k ničemu. Pohromy se v životech mého oddaného dějí pouze za tím účelem, aby ho posilnily a osvobodily. Jestliže člověk začne být pyšný na ego a nedbá Mého učení, je nucen padat dolů po stezce úpadku. I přesto, že jste v podstatě nesmrtelní, budete trpět, pokud Mne neuposlechnete. I když jste mimo zrození a smrt, budete muset znova a znova umírat, jste-li připoutáni k tělu. „Ó Ardžuno, dám ti ovoce nesmrtelnosti, budu-li tebou potěšen. Ani zrození, ani smrt neobrátí svou pozornost na tebe.“ Jsou tu dva ptáci, jeden dává zrození a smrt, zatímco druhý dává Osvobození.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
- Návštěvník
Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž
od Návštěvník » sob 21. zář 2024 6:55:02
VŠE JE ILUZE
58. Kdo je Bůh?
Žák se zeptal Mistra: „Kdo je Bůh?“ Ten mu odpověděl: „Životní energie neboli Čajtanja je Bůh.“ Životní energie je vaše bytí neboli existence. Bohové z hlíny či kamene jsou vykonstruovaní Bohové. Bohové, vytvoření představivostí, zaniknou v momentu, kdy skončí velký kosmický cyklus neboli kalpa. Čajtanja je základ, původ všech vtělení Višnua, jakými jsou Ráma a Krišna, nebo vtělení matky Prakrti, jako jsou Ambika nebo Sarasvatí. Višnu je životní energie. Tato životní energie je Bůh. Pán Šiva řekl Párvatí, že životní energie, která vším hýbe, je Bůh. Ta je ve všem vrozená. Je to Bůh, jenž je čirou Čajtanjou. Ten, kdo Ho rozeznává, se také nazývá Bohem. Světec Jádžňavalkja byl optán svým žákem: „Kdo je Bůh?“ Světec mu odvětil: „Ty jsi Bůh.“ Myslete na to, že jste Bůh.
Dva žáci, jeden Bůh a druhý démon, šli ke Guruovi. Guru jim oznámil: „Ty jsi To.“ Démon šel domů a pokračoval v pojídání masa. První žák, který byl Bohem, začal přemýšlet: „Jak mohu být Bohem?“ Šel tedy znova ke Guruovi a řekl mu: „Prosím, odhal mi, jak mám být Bohem.“ Guru mu řekl: „Bůh je to, co oživuje tělo. Tělo není Bůh. Životní energie je Bůh a to jsi ty sám.“ Jaký je rozdíl mezi mrtvým a živým? V živém je pohyb, kdežto v mrtvém je nepohyb. To je ten rozdíl. Je tu sedm základních faktorů, které tvoří tělo, jakými jsou kosti, svaly, krev atd. To vše se nazývá Dhatu, neboli základní elementy těla. To je fyzické tělo. Tyto elementy jsou prostředky k tomu, aby fungovala továrna, které se říká tělo. A produktem této továrny není nic než výkal. Nejsem fyzické tělo. Nejsem jemné tělo. Toto tělo může být neustále trestáno, což znamená, že každý den obdrží postih. Individualita neustále trpí trestem. Kdo je ten, kdo by měl být nazván mnichem? Ten, kdo se zřekne vnějších věcí a říká si sannjásin? Ne. Jednoduše se vzdát vnějších věcí z vás sannjásina neučiní! Nejsem-li myslí ani intelektem, pak činy, vykonané myslí a intelektem, ať už dobré nebo špatné, nejsou rovněž moje. Ten, kdo to ví, je Osvobozený.
„Mysl“ značí něco říkat nebo něco prosazovat. Neříkat nic značí opuštění mysli. Jakmile je mysl takto zanechána, je vše zapomenuto a „nic“ nezůstane. To je kauzální tělo (karana-déha). To je noc nevědomosti. Pokud detailně prostudujeme takzvané zapomnění, zakusíme, že tu je toto „nic“, které se nazývá kauzálním tělem. Jakmile je vše zapomenuto a zůstává tu toto „nic“, nezbývá, než se vzdát
i tohoto „nic“. Pokud je vše tímto způsobem provedeno, vše odhozeno, pak to, co zůstává, jste vy sami. Toto vědomí je Brahman. On je znalcem třech světů, bdělého stavu, stavu snění a stavu hlubokého spánku. Bdělý stav je Brahmův svět neboli Satja-lóka, stav snění je svět Višnua neboli Vaikuntha-lóka a stav hlubokého spánku je svět Šivy, tedy Kailasa-lóka. Paramátman je za všemi těmi světy.
Ve snovém stavu tu je entita, která sní, a která je někým jiným, než postavou ve snu. Sen přichází a odchází, hluboký spánek přichází a odchází, i bdělý stav přichází a odchází. Poznání jakékoliv věci přichází a odchází. Poznání samotné přišlo a potom odešlo. Každá věc, která přichází, jednou odejde, ale vy zůstáváte. To, co je neměnné a věčné, jste „Vy“. Vy pozorujete všechny tyto stavy. Jakýkoliv vjem (chuť), který nastane, zajisté odezní. Jakýkoliv zakoušený požitek časem odešel. Můžete rozumět čemukoliv, ale to, co chápete, tu nezůstane, neboť to vše existuje v iluzi, a tudíž pomine.
Narodí se dítě, a jestliže zemře, jeho tělo pohřbíme. Uděláme to, protože dítě je mrtvé a už je zkrátka pryč. Takže pochopte, že dítě, jeho báječnost, radost a péče, kterou jste mu dali – to vše je pomíjivé, smrtelné, tedy ve sféře smrti, v iluzi. Vše, co je v této sféře, vše, z čeho se těšíte, vše, co lze zakusit, i poznání – to vše není nesmrtelné, tudíž je to mrtvé. Prý si sečtělí lidé, překypující poznáním, užívají nektaru nesmrtelnosti, ale všechny jejich vědomosti, spolu s poznáním Vaikunthy a Kailás, jsou mrtvé, neboť oni sami nejsou nesmrtelní. Pouze realizovaná bytost, tedy On, Džňánin, který dosáhl Sebe-poznání, se těší z „Nektaru Nesmrtelnosti“.
Narodilo se dítě, které vidíme před sebou. Jenže vzápětí onemocnělo a nakonec umřelo, tudíž se objevilo jen na krátkou dobu. Náhle bylo k ničemu. Pouze Džňánin pije Nektar nesmrtelnosti. Měli byste se také napít tohoto nektaru. Guru je Já, jež je ve všech bytostech. Když to takto prohlásíte a zakusíte, váš úkol je hotov. On je ve všem. On je To, co je nesmrtelné. Měli bychom realizovat, že On je věčný a měli bychom být jen Jemu oddáni.
Pouze On je důvěryhodný. Měli bychom věřit pouze Jemu. On je ve všem. On existuje před vším a On tu stále zůstává, když vše zmizí. Pochopit to značí opravdové uctívání Boha. Znát jemný princip se nazývá Sebe-poznání a ten, kdo jej zná, se nazývá Džňánin neboli Mistr Sebe-poznání (On). Všechny zkušenosti jsou pouze Bůh, Šrí Hari (Višnu). Uctívat Ho jakožto Toho, kdo je ve všem a pořád, se nazývá Skutečné Uctívání.
Pán třech světů přebývá ve všem. Nejvyšší Já, Paramátman, je tu vždy ve Svém nedotčeném prapůvodním Bytí. Neříkejte: „To, co je uvnitř mne, je Bůh, ale v tobě Bůh není.“ On je ve všech tvorech. Proto jednejte s pocitem Jednoty se vším. On byl před vším stvořeným, a když v Něm nastal určitý pohyb, stal se vzduchem, větrem. Všechna těla byla stvořena až poté. Já, Átman, je Bůh a nezapomeňte, že vy jste Átman. Meditujte na to.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
58. Kdo je Bůh?
Žák se zeptal Mistra: „Kdo je Bůh?“ Ten mu odpověděl: „Životní energie neboli Čajtanja je Bůh.“ Životní energie je vaše bytí neboli existence. Bohové z hlíny či kamene jsou vykonstruovaní Bohové. Bohové, vytvoření představivostí, zaniknou v momentu, kdy skončí velký kosmický cyklus neboli kalpa. Čajtanja je základ, původ všech vtělení Višnua, jakými jsou Ráma a Krišna, nebo vtělení matky Prakrti, jako jsou Ambika nebo Sarasvatí. Višnu je životní energie. Tato životní energie je Bůh. Pán Šiva řekl Párvatí, že životní energie, která vším hýbe, je Bůh. Ta je ve všem vrozená. Je to Bůh, jenž je čirou Čajtanjou. Ten, kdo Ho rozeznává, se také nazývá Bohem. Světec Jádžňavalkja byl optán svým žákem: „Kdo je Bůh?“ Světec mu odvětil: „Ty jsi Bůh.“ Myslete na to, že jste Bůh.
Dva žáci, jeden Bůh a druhý démon, šli ke Guruovi. Guru jim oznámil: „Ty jsi To.“ Démon šel domů a pokračoval v pojídání masa. První žák, který byl Bohem, začal přemýšlet: „Jak mohu být Bohem?“ Šel tedy znova ke Guruovi a řekl mu: „Prosím, odhal mi, jak mám být Bohem.“ Guru mu řekl: „Bůh je to, co oživuje tělo. Tělo není Bůh. Životní energie je Bůh a to jsi ty sám.“ Jaký je rozdíl mezi mrtvým a živým? V živém je pohyb, kdežto v mrtvém je nepohyb. To je ten rozdíl. Je tu sedm základních faktorů, které tvoří tělo, jakými jsou kosti, svaly, krev atd. To vše se nazývá Dhatu, neboli základní elementy těla. To je fyzické tělo. Tyto elementy jsou prostředky k tomu, aby fungovala továrna, které se říká tělo. A produktem této továrny není nic než výkal. Nejsem fyzické tělo. Nejsem jemné tělo. Toto tělo může být neustále trestáno, což znamená, že každý den obdrží postih. Individualita neustále trpí trestem. Kdo je ten, kdo by měl být nazván mnichem? Ten, kdo se zřekne vnějších věcí a říká si sannjásin? Ne. Jednoduše se vzdát vnějších věcí z vás sannjásina neučiní! Nejsem-li myslí ani intelektem, pak činy, vykonané myslí a intelektem, ať už dobré nebo špatné, nejsou rovněž moje. Ten, kdo to ví, je Osvobozený.
„Mysl“ značí něco říkat nebo něco prosazovat. Neříkat nic značí opuštění mysli. Jakmile je mysl takto zanechána, je vše zapomenuto a „nic“ nezůstane. To je kauzální tělo (karana-déha). To je noc nevědomosti. Pokud detailně prostudujeme takzvané zapomnění, zakusíme, že tu je toto „nic“, které se nazývá kauzálním tělem. Jakmile je vše zapomenuto a zůstává tu toto „nic“, nezbývá, než se vzdát
i tohoto „nic“. Pokud je vše tímto způsobem provedeno, vše odhozeno, pak to, co zůstává, jste vy sami. Toto vědomí je Brahman. On je znalcem třech světů, bdělého stavu, stavu snění a stavu hlubokého spánku. Bdělý stav je Brahmův svět neboli Satja-lóka, stav snění je svět Višnua neboli Vaikuntha-lóka a stav hlubokého spánku je svět Šivy, tedy Kailasa-lóka. Paramátman je za všemi těmi světy.
Ve snovém stavu tu je entita, která sní, a která je někým jiným, než postavou ve snu. Sen přichází a odchází, hluboký spánek přichází a odchází, i bdělý stav přichází a odchází. Poznání jakékoliv věci přichází a odchází. Poznání samotné přišlo a potom odešlo. Každá věc, která přichází, jednou odejde, ale vy zůstáváte. To, co je neměnné a věčné, jste „Vy“. Vy pozorujete všechny tyto stavy. Jakýkoliv vjem (chuť), který nastane, zajisté odezní. Jakýkoliv zakoušený požitek časem odešel. Můžete rozumět čemukoliv, ale to, co chápete, tu nezůstane, neboť to vše existuje v iluzi, a tudíž pomine.
Narodí se dítě, a jestliže zemře, jeho tělo pohřbíme. Uděláme to, protože dítě je mrtvé a už je zkrátka pryč. Takže pochopte, že dítě, jeho báječnost, radost a péče, kterou jste mu dali – to vše je pomíjivé, smrtelné, tedy ve sféře smrti, v iluzi. Vše, co je v této sféře, vše, z čeho se těšíte, vše, co lze zakusit, i poznání – to vše není nesmrtelné, tudíž je to mrtvé. Prý si sečtělí lidé, překypující poznáním, užívají nektaru nesmrtelnosti, ale všechny jejich vědomosti, spolu s poznáním Vaikunthy a Kailás, jsou mrtvé, neboť oni sami nejsou nesmrtelní. Pouze realizovaná bytost, tedy On, Džňánin, který dosáhl Sebe-poznání, se těší z „Nektaru Nesmrtelnosti“.
Narodilo se dítě, které vidíme před sebou. Jenže vzápětí onemocnělo a nakonec umřelo, tudíž se objevilo jen na krátkou dobu. Náhle bylo k ničemu. Pouze Džňánin pije Nektar nesmrtelnosti. Měli byste se také napít tohoto nektaru. Guru je Já, jež je ve všech bytostech. Když to takto prohlásíte a zakusíte, váš úkol je hotov. On je ve všem. On je To, co je nesmrtelné. Měli bychom realizovat, že On je věčný a měli bychom být jen Jemu oddáni.
Pouze On je důvěryhodný. Měli bychom věřit pouze Jemu. On je ve všem. On existuje před vším a On tu stále zůstává, když vše zmizí. Pochopit to značí opravdové uctívání Boha. Znát jemný princip se nazývá Sebe-poznání a ten, kdo jej zná, se nazývá Džňánin neboli Mistr Sebe-poznání (On). Všechny zkušenosti jsou pouze Bůh, Šrí Hari (Višnu). Uctívat Ho jakožto Toho, kdo je ve všem a pořád, se nazývá Skutečné Uctívání.
Pán třech světů přebývá ve všem. Nejvyšší Já, Paramátman, je tu vždy ve Svém nedotčeném prapůvodním Bytí. Neříkejte: „To, co je uvnitř mne, je Bůh, ale v tobě Bůh není.“ On je ve všech tvorech. Proto jednejte s pocitem Jednoty se vším. On byl před vším stvořeným, a když v Něm nastal určitý pohyb, stal se vzduchem, větrem. Všechna těla byla stvořena až poté. Já, Átman, je Bůh a nezapomeňte, že vy jste Átman. Meditujte na to.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
- Návštěvník
Re: Šrí Siddharaméšvar Maharádž
od Návštěvník » úte 24. zář 2024 6:58:01
VŠE JE ILUZE
59. Bezforemné Brahman
Stejně jako je nebe (prostor) bezforemné, je i Brahman bezforemné. Prostor nemá žádný tvar ani kvality, nic. Nicméně je představitelný a důvěrně známý a proto existuje. Podobně Brahman je jako prostor. Během toho, co spíme, si nic neuvědomujeme, ale přesto existujeme. Prostor je stejně jako tento stav prázdný. Potom přichází vědomí a s ním nastává kvalita „vědění“. Toto vědomí je základní iluze neboli múla-mája. Jedná se o skutečný počátek. Tento Bůh se nazývá Íšvarou. S tímto vědomím přichází stav „vědění“ a s ním vyvstává dualita Puruša a Prákrti (tedy vědomí bez objektů a vědomí s objekty). Tomu se také říká Šiva-Šakti, což značí spojení mužského a ženského principu. Prákrti je prvotní činnost, první „kruti“. Tento stav se také označuje jako „Iluze s atributy“ neboli guna-mája se třemi gunami.
Višnu je vědomí. Brahma je prostřední aspekt (stvoření) a potom tu je Šiva (zničení). Být probuzený je přirozený úkaz. Během spánku jste napůl probuzeni a poté, kdy se probudíte, jste plně probuzeni. Když jste probuzeni, vytváříte si svůj vlastní svět. Tuto sílu v sobě máte vrozenou. Můžete vytvořit stovky takových světů. Původní vědomí je známé vyrovnaností všech gun; říká se tomu též „mocný princip“ (mahat princip). Nevíte-li nic o sobě a chcete-li poznat ostatní, je tento stav znám jako třetí tělo (kauzální tělo). Nevědomost neboli tama-guna je jeho kvalitou. Také se to nazývá akáša (prostor, ve kterém se objevuje svět). To, co to popisuje, lze označit jako mysl. Intelekt je název pro nástroj potřebný k přemýšlení o tom všem. Být na to pyšný je stavem označeným jako ego či ahankar.
Bůh je počáteční hnací síla, která v Brahman vyvstává. To samotné se nazývá Bůh, a jedná se o prvotní iluzi (múla-máju). Prvotní iluze, která je jemnými elementy a stavem, jenž porušuje vyrovnanost gun, je dosud stavem nehybnosti. Jakmile se začne hýbat, nazve se principem vzduchu neboli větru (váju). Je tu pět oceánů. Pět elementů (1. země, 2. voda, 3. oheň neboli světlo, 4.vzduch či vítr a 5. nebe neboli prostor) je těmito pěti oceány. Vědomí (mahat) je šestým a čajtanja sedmým oceánem. Takže se říká, že tu je sedm oceánů.
To, co je zjevné, je zničitelné. To, co si myslíte, že je, ve skutečnosti není. Není to něco, co si představujete, a nemůžete si ani představit, jaké to ve skutečnosti je. Měli byste to poznat takové, jaké to je, když je to přirozeně samo sebou. Potom to nebudete znát (vidět) prostřednictvím své touhy. Váš vnitřní pohled, „zření Já“, je Šiva-Šakti neboli kvalita Šivy, čili laskavost. Z tohoto „zření Já“ dochází ke stvoření vesmíru. V tomto stvoření vám není touha k užitku, neboť vy tu existujete předtím jako první, a až potom přichází pohlížení na objekty. Nezapomeňte, že celé toto stvoření probíhá uvnitř vašeho „zření Já“.
Můžete ukázat na dům tím způsobem, že se ho dotknete svým prstem, ale ve skutečnosti tu je pouze hmota (země neboli hlína, ze které byl postaven), a vy to označujete názvem dům. I když víte, že to je země, stejně to nazvete domem. Vidíte zemi a označujete ji svým domem, ale kdybyste dostal nařízení ho sníst, řekl byste, že se jedná o zemi a nesnědl byste ho. Dům je k tomu, aby se v něm bydlelo, nikoli k tomu, aby se jedl. Podobně tento svět je pouze k tomu, aby byl viděn, a není v něm nic, do čeho byste se měli prostřednictvím své přitažlivosti (touhy) zaplétat. Tento stvořený svět je nepochybně zemí, ale není možné, abyste vtěsnali všechny pozemské cesty do balíčku o hmotnosti pouhých 50-ti gramů a přinesli ji sem.
Cesta je jen jméno. Je to pouze země; to je to, čím je. Pokud se pokusíte přinést sem cestu, přinesete místo toho balíček o hmotnosti 50-ti gramů. Cesta je jen jméno, ale když jí sem chcete přinést, budete muset přinést hrst země. Vaše tvář je to samé. Nemůžete dokázat, že je to tvář. To je důvod, proč se říká, že svět je vytvořen jen ze země. Ze země vše vyvstává, do země se vše vrací a vše je nakonec zemí překryto. V jedné prastaré legendě byla Bhasmasurovi udělena schopnost přeměnit vše, na co položí ruku, na popel. On sám byl na počátku jenom zemí. Vše ve světě je v podstatě nic než země. Vědět, že vše se stane zemí (prachem), značí schopnost vidět okem inteligence. Jdete-li ještě hlouběji, vidíte, že celá země je pohlcena vzduchem a vzduch je rozpuštěn v nebi. Nebe (prostor) je životní energie. Jméno a forma jsou pouze představy. Základem je čistě jen tato životní energie neboli čajtanja. Pohlédněte na to, co se stane, když se země smíchá s vodou. Vytvoří třetí předmět, který se nazývá bahno. Když se květy a provázek spletou dohromady, dostaneme věnec. Tvar se mění, jména se mění, ale i tak tu je jen země. Hliněný hrnek, jakmile praskne, se nazývá úlomky či střepy. Nejste jednotlivými těly, vy všichni jste životní energie. Muž, žena, dcera, syn, to vše je pouze tato čajtanja. Všichni vzešli z Jednoho.
Počáteční číslice je jednička (1). Čísla se začnou postupně zvyšovat, jedno za druhým. Třebaže se čísla mohou rozrůst do nekonečna, základní číslicí je Jednička, která tu zůstává, jakmile dojde k zániku veškerého číselného vývoje. Takže pouze Jednička je tu, nikoliv něco dalšího. Vědět, že tu je Jednička, je moudrost, vědět, že tu je mnohočetnost, je nevědomost. Vítr, vody, Matka Země, Pán Vod, Pán Ohně, vše je „Jeden Nárájana“. Ve všem přebývá pouze Jedna životní energie. Mysl a intelekt jsou pouze čajtanja a není tu žádné „já“, které by na sebe bralo oddělenou existenci. Pouze to by se mělo odstranit. My to nechápeme, avšak je nutné, abychom pochopili, že toto „já“ je falešné. „To“, co ví, že „já jsem vše, co existuje“, a že to je pouze jedna životní energie, je Šiva. Když si myslíte, že to, co nazýváte „Mnou“, je jen tělo, pak se stáváte malými tvory, a to předznamenává rozpínavost světské existence.
Učitelé v iluzi, jenž jsou sami nevědomí, nás učili „já jsem ego“. Potom je zkušenost světa omezená touto mezí poznání. Kvůli tomuto učení se „já“ musí stát psem nebo kočkou. Prostřednictvím tohoto světského učení dojde k nárůstu touhy a individualita si založí rodinu, vede rodinný život, a když v tomto těle zemře, potřebuje další tělo. Opět vede rodinný život. Kvůli touze dostává jedno tělo za druhým a získá tolik zrodů v těle, kolik si určí podle svého přání. Podíváte-li se na to, co je pod mikroskopem, poznáte, že svět je plný nepatrných bakterií. Otec (matka) se hodně strachuje o svou rodinu a stává se více znepokojen, než někdo bez rodiny. Obává se třeba jen mravence. Snaží se ochránit sebe a ostatní před dotírajícími mravenci. Prosím řekněte mi, co je v těle tím, co zemře. Pět elementů nikdy nezemře.
Představte si, že se někdo narodí a dostane nějaké jméno. Jenže tento novorozenec už po dvanácti dnech zemře. Je pryč. Umřel, ale lidé zaevidují jeho jméno. Držitel tohoto jména je pryč. Nemůžeme ho potkat, protože byl pouze představou. Když lidé dají dítěti jméno, začne jim bujet fantazie, ale to vše je konceptuální myšlení. Dají jméno, které jim přijde na mysl. Nikdo nemůže říci proč, ale jsme velice posedlí jménem a společenským postavením. Jsme naplněni obavami, aby právě to naše dítě nebylo očerněno. Jeho věhlas by neměl být zhanoben. Jak usilovně se snažíme být opatrní na tyto věci. Veškerá tato pýcha se týká pouze něčeho, co je falešné. Pokládat to, co vidíme, za skutečné, je nevědomost. Chápat jako falešné vše, co vidíme, je Poznání. Třídit vše do různých skupin je nevědomostí a vidět vše jako Jednotu je Poznáním. To znamená, že nahlížet na vše pohledem Gurua, je Poznání. Vše je v podstatě Brahman.
Co je falešné? Jméno a forma jsou falešné. Obraz Poznání je obraz Pochopení. Ten, kdo to zváží, je „člověk se schopností rozlišovat“, tedy král. Ten vše prošetří. Odpozoruje veškeré pozorování. Pozoruje „pozorovatele“, který je pozorující. Také pozoruje moment pozorování. Když se pozorování dostane do krajního bodu, uvědomíte si zde přesný okamžik neboli počátek pozorování. Ten, kdo si to uvědomí, je „skutečný pozorovatel“, král (parikšit). Je nutné, abyste vše prošetřili. Zvážením všeho se dostanete k poznání. Když tu není podrobné prošetření, je tu nevědomost (avidja). Tato nevědomost je nepozornost, zvaná avidja. Správná pozornost (myšlení) je moudrost neboli „správné poznání“, zvané suvidja. Vidět a chápat vše takové, „jaké to je“, znamená mluvit pravdu. Lidé říkají něco jiného, protože pro ně je „skutečnost“ naprosto odlišná, a jsou na to pyšní; stejně prohlašují, že mluví pravdu. Všechny tyto světské řeči jsou jen mazané triky a klamy.
Pouze ten, kdo má „Skutečné poznání“ (vidžňána), může říkat pravdu. Je velice obtížné říkat pravdu. Pouze Bůh dokáže zpracovat a pronést pravdivou řeč. Jedině Bůh dokáže jednat podle toho, co je skutečně uvnitř. Lidé mluví falešně, když se vyjadřují hrubě o pravdě. Toto vše je klamavé jednání. Matka, otec, děti – to vše je Bůh, Ráma. Jestliže řeknete „pes“, je to pes, pokud řeknete „Bůh“, je to Bůh (Vitthala). Já je všemi bytostmi. Co se myslí zřením „celého vesmíru“? K „Jednomu Bytí“ je vše připojeno, tedy všechny tvary. Všechny podoby, nekonečný počet tváří, nekonečný počet rukou a veškeré jejich aktivity jsou oděny do „Jednoho Bytí“. Ardžuna to spatřil ve chvíli, kdy Pán Krišna odhalil svou „pravou tvář“.
Pýcha na své tělo (ego) je démonem Narakasurou. Zabít ho je obtížné a zároveň velice snadné. Není tu žádná smrt. Nic
v tomto světě není nikdy zcela zničeno. Kdyby se tak stalo, kam by to odešlo? Odkud přichází to, co ve skutečnosti není? Ze všech Panduovců pouze Abhimanju zemřel. Abhimanju je pýcha. Nicméně všichni Kuruovci, kteří měli zlou mysl, a byli připoutáni ke svému tělu, byli zabiti. Syn Gurua (Guru-putra) ví, že „Vše je Jedno“ bez druhého.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
59. Bezforemné Brahman
Stejně jako je nebe (prostor) bezforemné, je i Brahman bezforemné. Prostor nemá žádný tvar ani kvality, nic. Nicméně je představitelný a důvěrně známý a proto existuje. Podobně Brahman je jako prostor. Během toho, co spíme, si nic neuvědomujeme, ale přesto existujeme. Prostor je stejně jako tento stav prázdný. Potom přichází vědomí a s ním nastává kvalita „vědění“. Toto vědomí je základní iluze neboli múla-mája. Jedná se o skutečný počátek. Tento Bůh se nazývá Íšvarou. S tímto vědomím přichází stav „vědění“ a s ním vyvstává dualita Puruša a Prákrti (tedy vědomí bez objektů a vědomí s objekty). Tomu se také říká Šiva-Šakti, což značí spojení mužského a ženského principu. Prákrti je prvotní činnost, první „kruti“. Tento stav se také označuje jako „Iluze s atributy“ neboli guna-mája se třemi gunami.
Višnu je vědomí. Brahma je prostřední aspekt (stvoření) a potom tu je Šiva (zničení). Být probuzený je přirozený úkaz. Během spánku jste napůl probuzeni a poté, kdy se probudíte, jste plně probuzeni. Když jste probuzeni, vytváříte si svůj vlastní svět. Tuto sílu v sobě máte vrozenou. Můžete vytvořit stovky takových světů. Původní vědomí je známé vyrovnaností všech gun; říká se tomu též „mocný princip“ (mahat princip). Nevíte-li nic o sobě a chcete-li poznat ostatní, je tento stav znám jako třetí tělo (kauzální tělo). Nevědomost neboli tama-guna je jeho kvalitou. Také se to nazývá akáša (prostor, ve kterém se objevuje svět). To, co to popisuje, lze označit jako mysl. Intelekt je název pro nástroj potřebný k přemýšlení o tom všem. Být na to pyšný je stavem označeným jako ego či ahankar.
Bůh je počáteční hnací síla, která v Brahman vyvstává. To samotné se nazývá Bůh, a jedná se o prvotní iluzi (múla-máju). Prvotní iluze, která je jemnými elementy a stavem, jenž porušuje vyrovnanost gun, je dosud stavem nehybnosti. Jakmile se začne hýbat, nazve se principem vzduchu neboli větru (váju). Je tu pět oceánů. Pět elementů (1. země, 2. voda, 3. oheň neboli světlo, 4.vzduch či vítr a 5. nebe neboli prostor) je těmito pěti oceány. Vědomí (mahat) je šestým a čajtanja sedmým oceánem. Takže se říká, že tu je sedm oceánů.
To, co je zjevné, je zničitelné. To, co si myslíte, že je, ve skutečnosti není. Není to něco, co si představujete, a nemůžete si ani představit, jaké to ve skutečnosti je. Měli byste to poznat takové, jaké to je, když je to přirozeně samo sebou. Potom to nebudete znát (vidět) prostřednictvím své touhy. Váš vnitřní pohled, „zření Já“, je Šiva-Šakti neboli kvalita Šivy, čili laskavost. Z tohoto „zření Já“ dochází ke stvoření vesmíru. V tomto stvoření vám není touha k užitku, neboť vy tu existujete předtím jako první, a až potom přichází pohlížení na objekty. Nezapomeňte, že celé toto stvoření probíhá uvnitř vašeho „zření Já“.
Můžete ukázat na dům tím způsobem, že se ho dotknete svým prstem, ale ve skutečnosti tu je pouze hmota (země neboli hlína, ze které byl postaven), a vy to označujete názvem dům. I když víte, že to je země, stejně to nazvete domem. Vidíte zemi a označujete ji svým domem, ale kdybyste dostal nařízení ho sníst, řekl byste, že se jedná o zemi a nesnědl byste ho. Dům je k tomu, aby se v něm bydlelo, nikoli k tomu, aby se jedl. Podobně tento svět je pouze k tomu, aby byl viděn, a není v něm nic, do čeho byste se měli prostřednictvím své přitažlivosti (touhy) zaplétat. Tento stvořený svět je nepochybně zemí, ale není možné, abyste vtěsnali všechny pozemské cesty do balíčku o hmotnosti pouhých 50-ti gramů a přinesli ji sem.
Cesta je jen jméno. Je to pouze země; to je to, čím je. Pokud se pokusíte přinést sem cestu, přinesete místo toho balíček o hmotnosti 50-ti gramů. Cesta je jen jméno, ale když jí sem chcete přinést, budete muset přinést hrst země. Vaše tvář je to samé. Nemůžete dokázat, že je to tvář. To je důvod, proč se říká, že svět je vytvořen jen ze země. Ze země vše vyvstává, do země se vše vrací a vše je nakonec zemí překryto. V jedné prastaré legendě byla Bhasmasurovi udělena schopnost přeměnit vše, na co položí ruku, na popel. On sám byl na počátku jenom zemí. Vše ve světě je v podstatě nic než země. Vědět, že vše se stane zemí (prachem), značí schopnost vidět okem inteligence. Jdete-li ještě hlouběji, vidíte, že celá země je pohlcena vzduchem a vzduch je rozpuštěn v nebi. Nebe (prostor) je životní energie. Jméno a forma jsou pouze představy. Základem je čistě jen tato životní energie neboli čajtanja. Pohlédněte na to, co se stane, když se země smíchá s vodou. Vytvoří třetí předmět, který se nazývá bahno. Když se květy a provázek spletou dohromady, dostaneme věnec. Tvar se mění, jména se mění, ale i tak tu je jen země. Hliněný hrnek, jakmile praskne, se nazývá úlomky či střepy. Nejste jednotlivými těly, vy všichni jste životní energie. Muž, žena, dcera, syn, to vše je pouze tato čajtanja. Všichni vzešli z Jednoho.
Počáteční číslice je jednička (1). Čísla se začnou postupně zvyšovat, jedno za druhým. Třebaže se čísla mohou rozrůst do nekonečna, základní číslicí je Jednička, která tu zůstává, jakmile dojde k zániku veškerého číselného vývoje. Takže pouze Jednička je tu, nikoliv něco dalšího. Vědět, že tu je Jednička, je moudrost, vědět, že tu je mnohočetnost, je nevědomost. Vítr, vody, Matka Země, Pán Vod, Pán Ohně, vše je „Jeden Nárájana“. Ve všem přebývá pouze Jedna životní energie. Mysl a intelekt jsou pouze čajtanja a není tu žádné „já“, které by na sebe bralo oddělenou existenci. Pouze to by se mělo odstranit. My to nechápeme, avšak je nutné, abychom pochopili, že toto „já“ je falešné. „To“, co ví, že „já jsem vše, co existuje“, a že to je pouze jedna životní energie, je Šiva. Když si myslíte, že to, co nazýváte „Mnou“, je jen tělo, pak se stáváte malými tvory, a to předznamenává rozpínavost světské existence.
Učitelé v iluzi, jenž jsou sami nevědomí, nás učili „já jsem ego“. Potom je zkušenost světa omezená touto mezí poznání. Kvůli tomuto učení se „já“ musí stát psem nebo kočkou. Prostřednictvím tohoto světského učení dojde k nárůstu touhy a individualita si založí rodinu, vede rodinný život, a když v tomto těle zemře, potřebuje další tělo. Opět vede rodinný život. Kvůli touze dostává jedno tělo za druhým a získá tolik zrodů v těle, kolik si určí podle svého přání. Podíváte-li se na to, co je pod mikroskopem, poznáte, že svět je plný nepatrných bakterií. Otec (matka) se hodně strachuje o svou rodinu a stává se více znepokojen, než někdo bez rodiny. Obává se třeba jen mravence. Snaží se ochránit sebe a ostatní před dotírajícími mravenci. Prosím řekněte mi, co je v těle tím, co zemře. Pět elementů nikdy nezemře.
Představte si, že se někdo narodí a dostane nějaké jméno. Jenže tento novorozenec už po dvanácti dnech zemře. Je pryč. Umřel, ale lidé zaevidují jeho jméno. Držitel tohoto jména je pryč. Nemůžeme ho potkat, protože byl pouze představou. Když lidé dají dítěti jméno, začne jim bujet fantazie, ale to vše je konceptuální myšlení. Dají jméno, které jim přijde na mysl. Nikdo nemůže říci proč, ale jsme velice posedlí jménem a společenským postavením. Jsme naplněni obavami, aby právě to naše dítě nebylo očerněno. Jeho věhlas by neměl být zhanoben. Jak usilovně se snažíme být opatrní na tyto věci. Veškerá tato pýcha se týká pouze něčeho, co je falešné. Pokládat to, co vidíme, za skutečné, je nevědomost. Chápat jako falešné vše, co vidíme, je Poznání. Třídit vše do různých skupin je nevědomostí a vidět vše jako Jednotu je Poznáním. To znamená, že nahlížet na vše pohledem Gurua, je Poznání. Vše je v podstatě Brahman.
Co je falešné? Jméno a forma jsou falešné. Obraz Poznání je obraz Pochopení. Ten, kdo to zváží, je „člověk se schopností rozlišovat“, tedy král. Ten vše prošetří. Odpozoruje veškeré pozorování. Pozoruje „pozorovatele“, který je pozorující. Také pozoruje moment pozorování. Když se pozorování dostane do krajního bodu, uvědomíte si zde přesný okamžik neboli počátek pozorování. Ten, kdo si to uvědomí, je „skutečný pozorovatel“, král (parikšit). Je nutné, abyste vše prošetřili. Zvážením všeho se dostanete k poznání. Když tu není podrobné prošetření, je tu nevědomost (avidja). Tato nevědomost je nepozornost, zvaná avidja. Správná pozornost (myšlení) je moudrost neboli „správné poznání“, zvané suvidja. Vidět a chápat vše takové, „jaké to je“, znamená mluvit pravdu. Lidé říkají něco jiného, protože pro ně je „skutečnost“ naprosto odlišná, a jsou na to pyšní; stejně prohlašují, že mluví pravdu. Všechny tyto světské řeči jsou jen mazané triky a klamy.
Pouze ten, kdo má „Skutečné poznání“ (vidžňána), může říkat pravdu. Je velice obtížné říkat pravdu. Pouze Bůh dokáže zpracovat a pronést pravdivou řeč. Jedině Bůh dokáže jednat podle toho, co je skutečně uvnitř. Lidé mluví falešně, když se vyjadřují hrubě o pravdě. Toto vše je klamavé jednání. Matka, otec, děti – to vše je Bůh, Ráma. Jestliže řeknete „pes“, je to pes, pokud řeknete „Bůh“, je to Bůh (Vitthala). Já je všemi bytostmi. Co se myslí zřením „celého vesmíru“? K „Jednomu Bytí“ je vše připojeno, tedy všechny tvary. Všechny podoby, nekonečný počet tváří, nekonečný počet rukou a veškeré jejich aktivity jsou oděny do „Jednoho Bytí“. Ardžuna to spatřil ve chvíli, kdy Pán Krišna odhalil svou „pravou tvář“.
Pýcha na své tělo (ego) je démonem Narakasurou. Zabít ho je obtížné a zároveň velice snadné. Není tu žádná smrt. Nic
v tomto světě není nikdy zcela zničeno. Kdyby se tak stalo, kam by to odešlo? Odkud přichází to, co ve skutečnosti není? Ze všech Panduovců pouze Abhimanju zemřel. Abhimanju je pýcha. Nicméně všichni Kuruovci, kteří měli zlou mysl, a byli připoutáni ke svému tělu, byli zabiti. Syn Gurua (Guru-putra) ví, že „Vše je Jedno“ bez druhého.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+
- Návštěvník
Příspěvků: 69
• Stránka 3 z 4 • 1, 2, 3, 4
Zpět na Šrí Siddharaméšvar Maharádž
Kdo je online
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník