Začátečníci a pokročilí v duchovním růstu

[Jana]

Maháriši učil tři věci,

Srdce, sebedotazování a odevzdání

To učil

Ale co sám dělal to si musíš zjistit jaksi bokem jeho učení...

Ano, když místo ustavičného kritizování toho, co udělali soudruzi v NDR špatně, se objeví poznání pravého Já, které je vším tím, co je, tak je tady úplně jiná perspektiva.

Všechno je absolutně dokonalé, Boží a není co kritizovat.

Je to jen zábavná podívaná, ve které není šance, aby se s pravým Já mohlo cokoliv dít, aby mohlo být jiné, než šťastné, protože štěstí pravého Já je naší přirozeností.

Takže v iluzi oddělenosti jsme kritiky, protože to neznáme celé, netušíme, o čem to celé je, preferujeme nevědomost a osobní úhel vidění. Jsme-li zabedněni ve svém snění, tak nás Nisargadatta vyhazuje a na Poradně jsme banováni. A jestli jsme opravdovými hledajícími a toužícími po probuzení, pak nás Probuzení navigují. A když se probudíme, tak stejně jako Probuzení se radujeme s každým probouzejícím se a Probuzeným. Naše existence je probouzejícím se k službám, protože každý je Já.

Proto jestli bokem chceme zjistit, co dělají Probuzení, tak Probuzení nedělají introspekci, ale navigují probouzející se, protože jsou ukotveni v Já.

[Návštěvník]

Tyto úrovně – málo chápaví (manda), středně chápaví (madhyama), zralí (tivra) a zcela zralí (ati tivra) – ukazují různé pohledy na vnímání světa a vlastní identity. Podívejme se na to podrobněji:

1. Málo chápaví (Manda)

Lidé na této úrovni jsou velmi silně ztotožněni se svým egem a smyslovým vnímáním. Jejich mysl se stále nachází v dualitě, ve které vnímají sebe jako oddělené od ostatních. Posuzování druhých, kritizování a hledání chyb jsou na této úrovni časté, protože jejich identita je založena na srovnávání sebe s ostatními.

Proč posuzují a kritizují: Na této úrovni jsou jednotlivci velmi fixováni na dualitu – vidí svět jako rozdělený na „já“ a „oni“. Posuzování druhých jim poskytuje pocit nadřazenosti nebo alespoň ujištění o vlastní hodnotě. Kritizováním druhých si posilují vlastní ego a brání se vnitřní nejistotě. Hledání chyb u druhých je tak projekcí jejich vlastních nejistot a obav.

Jak na druhé pohlíží: Vnímají druhé lidi jako samostatné entity a jejich motivace a činy často přehnaně analyzují, aby si ujasnili svůj vlastní postoj. Vidí svět skrze prizma „já proti ostatním“.


2. Středně chápaví (Madhyama)

Lidé na této úrovni začínají chápat, že jejich myšlení a reakce na svět jsou odrazem jejich vlastní mysli. Stále jsou však částečně uvězněni v dualitě a jejich ego má stále vliv. Jejich posuzování druhých se stává jemnější, ale může být přítomno, i když v méně intenzivní formě.

Proč posuzují a kritizují: I když si začínají uvědomovat, že kritizování druhých vychází z jejich vlastních nevyřešených vnitřních konfliktů, mohou stále upadat do zvyku kritiky nebo hodnocení, protože jejich mysl není ještě úplně pročištěná. Mohou také posuzovat druhé jako prostředek k učení se, ale tento postoj je stále smíšený s vlastními nevyřešenými připoutanostmi.

Jak na druhé pohlíží: Začínají vidět druhé jako zrcadla, která odrážejí jejich vlastní slabiny a chyby. Přesto stále mohou vnímat rozdíly mezi sebou a ostatními a mohou být náchylní k srovnávání.


3. Zralí (Tivra)

Lidé na této úrovni mají hlubší pochopení toho, že jejich mysl vytváří vnímání světa a že posuzování druhých je produktem jejich vlastního ega. Vidí druhé více jako projevy stejné univerzální energie, i když mohou v určitých chvílích ještě cítit oddělenost.

Proč posuzují a kritizují: Na této úrovni se posuzování stává méně častým, ale může se ještě objevit jako součást procesů spojených s jemnějšími formami ega nebo nevyřešených tendencí mysli. Tito jedinci si však stále více uvědomují své motivace a mohou se rychle vracet k vnitřnímu klidu a pochopení, že posuzování je zbytečné.

Jak na druhé pohlíží: Vidí druhé jako aspekty stejného vědomí a kritizování či posuzování je pro ně spíše poukazem na jejich vlastní nevyřešené záležitosti než na chyby druhých.

4. Zcela zralí (Ati Tivra)

Lidé na této úrovni dosáhli hluboké realizace pravého Já. Pro ně je dualita překonána a neexistuje žádný „jiný“, kterého by bylo možné posuzovat. Vidí všechny bytosti jako projevy stejného vědomí, jako odrazy jednoho Já. Pro ně je posuzování, kritizování a hledání chyb v druhých nesmyslné.

Proč neposuzují a nekritizují: Na této úrovni posuzování druhých jednoduše neexistuje, protože neexistuje oddělenost mezi „já“ a „oni“. Tito jedinci se neztotožňují s egem ani s tělem, takže nemají žádnou potřebu někoho kritizovat či posuzovat. Vidí svět a všechny bytosti jako projevy Božského vědomí a jednají s láskou, soucitem a přijetím.

Jak na druhé pohlíží: Tito lidé vidí druhé jako součást své vlastní bytosti. Nevidí žádný rozdíl mezi sebou a ostatními. Jejich pohled je zcela sjednocený a vnímání ega a rozdílů je překonáno.


Zájem o posuzování a kritizování druhých vychází z úrovně ega, která se projevuje především na nižších duchovních úrovních. Čím více se jedinec ztotožňuje s egem a myslí, tím více se angažuje v posuzování druhých. S růstem duchovní zralosti se posuzování postupně vytrácí, až je na nejvyšší úrovni zcela rozpuštěno v poznání, že všechny bytosti jsou projevy jednoho jediného vědomí, Já.

Duchovní cesta tedy zahrnuje nejen sebezpytování a překonávání vlastního ega, ale také rozvíjení soucitu a lásky k druhým, kteří jsou v konečném důsledku jen odrazem naší vlastní podstaty.

[Návštěvník]

Zájem o posuzování a kritizování druhých vychází z úrovně ega, která se projevuje především na nižších duchovních úrovních.

Stejně tak odpor k posuzování a kritizování druhých.
Kritizování a posuzování straší v hlavě právě těm, kteří se nevymanili z "nižších duchovních úrovní" ze sevření a zatemnění sebestředného ega

Ten kdo se vymanil z lpění na vlastní osobě a nezatížen svými představami a sebestřednými psychologickými potřebami, žádné kritizování a posuzování osob v projevech lidí nevidí a nedělá, vidí projevy druhých lidí a vidí i za projevy druhých lidí a pokud něco z toho popisuje, nějaký ten zádrhel,tak to není nějaká kritika či posuzování i když to tak potrefené sebestředné ego může cítit, vnímat.

[Návštěvník]

Je pravda, že kritizování a posuzování jsou projevy ega, ale i odpor vůči nim nebo popírání jejich existence mohou stále pramenit z nevědomého připoutání k dualitnímu myšlení.

Kritizování a posuzování druhých, stejně jako odpor vůči nim, jsou stále projevy ega. Ego vždy vytváří dualitu – já a druhý, správné a nesprávné, kritika a chvála. To vše se odehrává v rovině mysli, která je poháněna touhou po sebestřednosti a rozlišení mezi subjektivními prožitky. Dokud existuje jakýkoli pocit rozdělení mezi "já" a "druhý", přetrvává ego, a tím pádem i posuzování, ať už je to ve formě kritiky, odporu k ní, nebo dokonce vnímání její absence.

Skutečné osvobození od ega nastává, když ztratíme identifikaci s tělem a myslí a plně se ztotožníme s Já – čistým vědomím. V tomto stavu neexistuje rozlišení mezi "mnou" a "druhým", tudíž ani kritizování, posuzování nebo hodnocení nemá smysl.

Ego pracuje na základě rozlišování a posuzování. Zájem o kritiku i odpor k ní jsou stále aspekty ega, které vytváří iluzi oddělenosti.

Pocit, že někdo "vidí za projevy druhých lidí" a že to není kritika, může být jemnou formou nadřazenosti ega. I když je vědomé, stále je to ego, které rozlišuje a vymezuje sebe vůči druhým.

Skutečné osvobození znamená, že už nevnímáme druhé jako oddělené od sebe. Není zde žádné já, které by se mělo dívat na "druhého", protože vše je vnímáno jako jedno – jako projev Já.

Když člověk skutečně transcenduje ego, nevidí "idioty" nebo "blbce". Vidí pouze bytosti, které procházejí různými stavy vědomí, a projevuje vůči nim soucit. Není zde potřeba kritizovat, odsuzovat ani hodnotit, protože je jasné, že všechny tyto projevy jsou součástí jedné božské hry vědomí.

Zatímco se může zdát, že někdo, kdo popisuje určité projevy druhých, jen sdílí své poznání, pokud stále existuje pocit "já" jako pozorovatele a "druhého" jako objektu pozorování, jedná se o projev ega. Skutečné uvědomění vede k tomu, že ve všem a ve všech vidíme jedno jediné vědomí, a kritika či posuzování zcela ustává, protože není "kdo" by kritizoval "koho".

[Jana]

A jelikož je tenhle web pro duchovně pokročilé, tak sem žádné posuzování druhých už nepatří.

[miroslav]

Takže Ježíše bys tady taky zabanovala, kyby spustil to jeho posuzování farizeú a pokrytců.

[miroslav]

Zatímco se může zdát, že někdo, kdo popisuje určité projevy druhých, jen sdílí své poznání, pokud stále existuje pocit "já" jako pozorovatele a "druhého" jako objektu pozorování, jedná se o projev ega. Skutečné uvědomění vede k tomu, že ve všem a ve všech vidíme jedno jediné vědomí, a kritika či posuzování zcela ustává, protože není "kdo" by kritizoval "koho".

Ano, už se to nebere "osobně" už to není "kritizování někoho" ale rozlišování a popisování jevů. Třeba schizofrenie, hysterie, deprese, lež, pravda,omyl, správné řešení, morální jednání, amorální jednání, sebestřednst, soucit, sen, správná cesta k vytčenému cíli (třeba do Brna), nesprávná cesta k vytčenému cíli atd. a v tom všem a ve všech vidíme jedno jediné vědomí.
Samozřejmě kdo má problém s kritizováním, za tím může cítit kritizování své osoby.
Co říkáš třeba tomuhle:
Běda vám, zákoníci a farizeové, [vy] pokrytci, protože se podobáte obíleným hrobům, které zvenčí vypadají opravdu krásně, ale uvnitř jsou plné mrtvých kostí a veškeré nečistoty.
Je to také kritizování, jak ho popisuješ - pocit "já" jako pozorovatele a "druhého" jako objektu pozorování a tedy projev ega?

[Jana]

Takže Ježíše bys tady taky zabanovala, kyby spustil to jeho posuzování farizeú a pokrytců.

Ježíš byl bytost, která transcendovala ego a žila v úplném uvědomění Božského vědomí. Jeho slova a činy nebyly vedeny osobními emocemi, záští nebo egem, ale čistým soucitem a láskou. Když "posuzoval" farizeje a pokrytce, nešlo o osobní útok nebo snahu je shazovat, ale o probuzení jejich vědomí. Jeho slova byla nástrojem pro odhalení pravdy a ukázání na egoistické chování, které bránilo těmto lidem dosáhnout hlubšího spojení s Bohem.

Naopak kritika, která vychází z ega, má zcela jiný účinek. Když někdo kritizuje druhé z pozice ega, jeho záměrem je často odsouzení, potvrzení vlastní nadřazenosti nebo obrana svého postavení. Ego se cítí oddělené od ostatních a má potřebu hodnotit, posuzovat a kritizovat, aby se upevnilo ve svém vlastním přesvědčení o své důležitosti.

Tato kritika prohlubuje iluzi oddělenosti, protože zdůrazňuje rozdíly mezi "já" a "druhými". Namísto toho, aby vedla k poznání jednoty a Lásky, podporuje egoistické myšlení, které vytváří konflikty, soudy a pocit separace. Kritika poháněná egem tak není nástrojem probuzení, ale spíše projevem sebestřednosti, který odděluje jednotlivce od ostatních.

Egoistická kritika často není založena na soucitu, ale na touze někoho napravit nebo shodit. Tento postoj udržuje iluzi, že existuje nějaký "já" jako pozorovatel a "oni" jako objekty hodnocení, čímž se upevňuje pocit oddělenosti.

Ježíšův přístup vychází z pochopení, že naše pravá podstata je Láska, a tato Láska je jednotou, která přesahuje jakékoli osobní zájmy, úsudky nebo oddělenost. Kritika z této perspektivy neodděluje, ale osvobozuje. Umožňuje lidem prohlédnout své egoistické tendence a přiblížit se k jednotě Boha.

Naopak kritika z ega udržuje jednotlivce ve světě iluzí a oddělenosti, kde vidí chyby v druhých a nevnímá, že všichni jsou projevy jednoho vědomí. Tento druh kritiky tak udržuje oddělenost a nepřináší žádné skutečné duchovní probuzení.

Při rozhovoru na fóru o tématu by měla být snaha o sdílení názorů, hledání pravdy a vzájemné porozumění. Když však diskuze sklouzne k osobní kritice a posuzování účastníků, ztrácí se smysl debaty. Osobní útoky, hodnocení druhých nebo jejich motivací odvádí pozornost od samotného tématu a vede spíše k emocionálním reakcím než k duchovnímu růstu nebo nalezení pravdy.

[miroslav]

Takže Ježíše bys tady taky zabanovala, kyby spustil to jeho posuzování farizeú a pokrytců.

Ježíš byl bytost, která transcendovala ego a žila v úplném uvědomění Božského vědomí. Jeho slova a činy nebyly vedeny osobními emocemi, záští nebo egem, ale čistým soucitem a láskou. Když "posuzoval" farizeje a pokrytce, nešlo o osobní útok nebo snahu je shazovat, ale o probuzení jejich vědomí. Jeho slova byla nástrojem pro odhalení pravdy a ukázání na egoistické chování, které bránilo těmto lidem dosáhnout hlubšího spojení s Bohem.

No vidíš. Ja jsem také bytost, která transcendovala ego a žije v úplném uvědomění Božského vědomí. Moje slova a činy nejsou vedeny osobními emocemi, záští nebo egem, ale čistým soucitem a láskou. Když "posuzuji" třeba tebe, nejde o osobní útok nebo snahu tě shazovat, ale o probuzení tvého vědomí. Moje slova jsou nástrojem pro odhalení pravdy a ukázání na egoistické chování, které ti brání dosáhnout hlubšího spojení s Bohem.

A ty si do toho mého projevu promítáš nějaké ego, shazování ("na rozdíl ode mne") a podobně a nakonec mne zabanuješ (Ježíše ukřižovali)

Takže když se ti snažím ukázat přirovnáním, že seš jako ti farizeové, tak se se zlou potážu. Taková ty seš.

[Jana]

Miroslave, je Ti přáno, aby všechna Tvá slova vycházela z uvědomění Lásky a vědomí, že jsi Já, že jsi Já, které je absolutně vším.

[miroslav]

Miroslave, je Ti přáno, aby všechna Tvá slova vycházela z uvědomění Lásky a vědomí, že jsi Já, že jsi Já, které je absolutně vším.

Přesně tak

[Jana]

[Hopeee]

Maháriši učil tři věci,

Srdce, sebedotazování a odevzdání

To učil

Ale co sám dělal to si musíš zjistit jaksi bokem jeho učení...

Ano, když místo ustavičného kritizování toho, co udělali soudruzi v NDR špatně, se objeví poznání pravého Já, které je vším tím, co je, tak je tady úplně jiná perspektiva.

Všechno je absolutně dokonalé, Boží a není co kritizovat.

Je to jen zábavná podívaná, ve které není šance, aby se s pravým Já mohlo cokoliv dít, aby mohlo být jiné, než šťastné, protože štěstí pravého Já je naší přirozeností.

Takže v iluzi oddělenosti jsme kritiky, protože to neznáme celé, netušíme, o čem to celé je, preferujeme nevědomost a osobní úhel vidění. Jsme-li zabedněni ve svém snění, tak nás Nisargadatta vyhazuje a na Poradně jsme banováni. A jestli jsme opravdovými hledajícími a toužícími po probuzení, pak nás Probuzení navigují. A když se probudíme, tak stejně jako Probuzení se radujeme s každým probouzejícím se a Probuzeným. Naše existence je probouzejícím se k službám, protože každý je Já.

Proto jestli bokem chceme zjistit, co dělají Probuzení, tak Probuzení nedělají introspekci, ale navigují probouzející se, protože jsou ukotveni v Já.

"Protože jsou ukotveni v Já"

Pokud mohu psát sám za sebe, pak za těch 30 let praxe, jsem nikdy nevyhraňoval své Já. Květoslav Minařík psal, že lidé mají být nesobečtí a mají praktikovat to; "Ve všem sama sebe poznávaje, jsem šťastný".

Pokud v této metodě, zaznívá jakési Já, pak to má být Já jako "všejá", které je vším co žije. Je to trochu komplikované, ale ne zas tak moc... Pokud se člověk stane vším a koná boží vůli, pak se stane vesmírným Já, které uděluje harmonii všemu stvořenému. To je cesta k vysvobození

[Hoplááááá]

Všechny techniky a metody, včetně zaměření na srdeční čakru, jsou užitečné jen do určitého bodu. Pomáhají ti, dokud nejsi schopen vidět to, co je za nimi – za myslí, tělem, dokonce i za vědomím těla. Uvědomování si těla, chodidel a celého prostoru kolem tebe je krok na cestě, ale ten krok by tě neměl zdržet od poznání toho, kdo si tělo uvědomuje. Jakmile to poznáš, celé tělo, mysl a techniky se rozplynou jako iluze.

Mettá nebo jakákoli jiná praxe lásky je krásná, ale nesmí se stát další nálepkou pro to, co jsi. Otevři se celému bytí, ale nezapomeň, že konečná svoboda je mimo všechny formy a praxe. Vědomí, které se rozšiřuje, je stále jen vědomí. Ale ty jsi to, co si vědomí uvědomuje – nekonečné, neměnné a beztvaré.

[Pedriito]

Všechny techniky a metody, včetně zaměření na srdeční čakru, jsou užitečné jen do určitého bodu.

No proto tu pozornost hledač zaměřuje, na čakry třeba... Aby ji vzal těm zvyklostem a naučenostem, co jí vládly. To je jistě první a důležitý krok. On je to jaksi přirozený energetický systém, ty čakry a nádí, to na z čeho je bytost postavená..
A druhý krok přirozeně následuje, uvidět z čeho jsou postavené ty čakry...
Takže je to jako učit se chodit - vnímat přirozeně.

[Hoplááááá]

Všechny techniky a metody, které zahrnují zaměření mysli na určité body nebo centra energie, jako jsou čakry, slouží jako pomocníci na cestě. Slouží k ovládnutí mysli, soustředění a meditaci. Protože mysl je často rozptýlená vnějším světem a musí se naučit zaměřovat dovnitř, aby se odpoutala od smyslových dojmů a podmíněných zvyků.

Čakry a energie jsou také pouze prostředníky. Konečným cílem je, když praktikující uvidí, že všechny formy, včetně čaker a jemnohmotných struktur, jsou projevy dynamické energie, a že za nimi leží čisté vědomí, které je skutečnou podstatou bytí. Konečným cílem jógy je osvobození, což je stav, kdy je mysl plně očištěná od všech překážek a je dosažen stav čistého vědomí, které nepotřebuje žádné vnější opory, techniky, metody.

[Pedriito]

Metoda musí ztratit své hranice, to je její účel...

[Hoplááááá]

Hranice metody jsou jen dočasné – jakmile splní svůj účel a mysl je čistá, metoda odpadne.

[Pedriito]

K tomu je např ten příměr, jak jede poutník na oslu do chrámu.
Akorát, když tam přijede, tak kouká, že je moc vysoko a neprojede bránou...
Sesedne nesesedne.. kdo ví...

[Jana]

Hranice metody jsou jen dočasné – jakmile splní svůj účel a mysl je čistá, metoda odpadne.

Mysl je čistá, ano, to je ono. Čistá mysl, prázdná mysl.

Je to přesně ta tichá přítomnost pravého Já.

Eduard Tomáš: Ticho bylo krásné a my vnímali, že všechno je, jak má být. Nořili jsme se do toho božského ticha, aniž bychom ho hledali, a já byl svobodný, bez podoby, nekonečný... Nevěděl jsem tehdy, že právě žiju v univerzálním JÁ, ale bylo to tak.



Bez podoby, bez formy, bez těla, bez nálepek, bez myšlenky....