Jména a tvary

[Jana]

. Nicméně, v konečné realitě, všechny tyto rozdíly a úrovně porozumění jsou pouze aspekty iluze. Skutečnost je nad všemi koncepty a slovy. Skutečná pravda nemůže být plně zachycena žádným pojednáním nebo vyjádřením, protože je mimo všechno relativní rozdělení. Co zůstává, je čisté Bytí, které je tím, co skutečně JSME. V této nejvyšší úrovni není rozdílu mezi různými úrovněmi poznání; vše se spojuje v jednotě.

To už se zase jen mysl zmítá v konceptech...

V tichu žádné koncepty nejsou...ale je v něm Poznání...nepopsatelné...pro mysl a její koncepty nedosažitelné....

Pustit všechny koncepty a ponořit se do ticha...

Ale kdy dokáže mysl pustit všechny své oblíbené koncepty, když na nich tolik lpí...

Ponořená v tichu osobní mysl mizí, kde by se vzal někdo druhý, kdo by to měl nějak jinak, když všechno je Láska, sat-čit-ánanda, pravé Já?

A i když zde mysl zmizela a s ní zmizelo ztotožňování s pomíjivým, je tady Láska všech Probuzených, která se z povrchního pohledu jeví jako nekonečné množství konceptů o Probouzení, ale při hlubším poznání je spojnicí ticha, které probouzí.

Osobní mysl - ego - Tě může posuzovat, hodnotit, vidět v Tobě rozmanité kvality, ale v Boží Lásce máš vždycky jen tu nejvyšší kvalitu absolutně všeho, co existuje.

V tichu srdce není nic osobního, co by Tě mohlo posuzovat, hodnotit, dehonestovat, chtít, abys byla jiná, než jsi.

Všechny ty "oblíbené koncepty" o tomhle v tichu srdce promlouvají tichem dokonalosti, kterou jsi.

Je to štěstí pravého Já, že jsi Já všech Probuzených.

Nekonečné, věčné, blažené, nezávislé na ničem.

Dokonale Boží.

[Jana]

Dokud nepoznáváš, že skutečnost, kterou jsi, je neměnná, tak Ti sem můžu dát citace všech Probuzených, a marně, nevezmeš je v potaz.

Na tobě je nejlépe vidět, že k poznávání skutečnosti nestačí ani sebelepší, sebedokonalejší citace.
Ve slovech to není.
Jak říká Tara "Bůh není slovo, ale i slovo je Bůh"

V iluzi oddělenosti, když je tady ta nevědomost - myšlení, že jsme tělem, tak povrchní smyslové a mentální poznání nemá šanci poznat nejvyšší pravdu, kterou jsme.

Protože skrz smyslové vnímání se jeví, že to, co je, je jenom to, co vnímají tělesné smysly, skrz osobní mysl se jeví, že to, co je, je to, co si o tom myslíme, že víme.

Kdežto uvědomění sat-čit-ánandy, kterou to, co je, je, je nejvyšší pravda vším, co je. A co bys chtěl na ní s tímhle poznáním posuzovat, hodnotit, měnit...?

Leda nechat mizet nevědomou osobní mysl v tichu a nechat ji znít tichem všech Probuzených.

[Jana]

Samo sebou je možné si o komkoliv z nás cokoliv myslet a věřit, že to je konečná pravda.

Ale mysl konečnou pravdu nezná.

Konečná pravda mysl přesahuje.

[miroslav]

Dokud nepoznáváš, že skutečnost, kterou jsi, je neměnná, tak Ti sem můžu dát citace všech Probuzených, a marně, nevezmeš je v potaz.

Na tobě je nejlépe vidět, že k poznávání skutečnosti nestačí ani sebelepší, sebedokonalejší citace.
Ve slovech to není.
Jak říká Tara "Bůh není slovo, ale i slovo je Bůh"

V iluzi oddělenosti, když je tady ta nevědomost - myšlení, že jsme tělem, tak povrchní smyslové a mentální poznání nemá šanci poznat nejvyšší pravdu, kterou jsme.

Ani v iluzi ve které vidíme citíme všechno jako "jednotu" "lásku" jako sebe, jako to, o čem mluví podle tebe probuzení či v jakékoliv jiné iluzi.
Oni farizeové toho v synagogách také hodně krásného napovídali, nacitovali a naprožívali...

[Jana]

Ani v iluzi ve které vidíme citíme všechno jako "jednotu" "lásku" jako sebe, jako to, o čem mluví podle tebe probuzení či v jakékoliv jiné iluzi.

To, že tady je někdo, kdo vidí, cítí není samo uvědomění, které je blažeností, štěstím pravého Já, nejvyšší pravdou.
Je to pořád osobní mysl -ego, které ví, jak to ten druhý má, je to iluze ega, že zná o těch druhých pravdu.

Oni farizeové toho v synagogách také hodně krásného napovídali, nacitovali a naprožívali...

Farizeové toho mohli napovídat, nacitovat, naprožívat, ale nejvyšší pravda není tím, co si o nich myslíme.

Nejvyšší pravda je uvědoměním přímo v nás samotných a ta je jednotou Bytí, nikoliv iluzí oddělenosti, iluzí ega, že ten druhý je něco jiného, než nejvyšší pravda.

[miroslav]

Je to pořád osobní mysl -ego, které ví, jak to ten druhý má, je to iluze ega, že zná o těch druhých pravdu.

Ne ten kdo ví, ale ten, kdo se pořád musí ubezpečovat, že ten druhý to nemůže vědět.
Jako třeba ten Ježíš a farizeové.

[Jana]

Je to pořád osobní mysl -ego, které ví, jak to ten druhý má, je to iluze ega, že zná o těch druhých pravdu.

Ne ten kdo ví, ale ten, kdo se pořád musí ubezpečovat, že ten druhý to nemůže vědět.
Jako třeba ten Ježíš a farizeové.

V uvědomění nejvyšší pravdy, kterou jsi, nikdo takový není.

[miroslav]

Je to pořád osobní mysl -ego, které ví, jak to ten druhý má, je to iluze ega, že zná o těch druhých pravdu.

Ne ten kdo ví, ale ten, kdo se pořád musí ubezpečovat, že ten druhý to nemůže vědět.
Jako třeba ten Ježíš a farizeové.

V uvědomění nejvyšší pravdy, kterou jsi, nikdo takový není.

Ani Ježíš, ani Nisargadatta, ani farizeové, ani Jana, která se potřebuje ubezpečovat, že to druhý nemůže vědět, ani strýček Jedlička...

[Jana]

Ovšem, ta nejvyšší pravda, kterou jsi, tady, je, ne?

[miroslav]

Ovšem, ta nejvyšší pravda, kterou jsi, tady, je, ne?

I ta nejnižší pravda, kterou nejsi, i ty tvoje iluze. Žádný strach. Všechno je v pořádku, brambory jsou v řádku.

[Jana]

Ovšem, ta nejvyšší pravda, kterou jsi, tady, je, ne?

I ta nejnižší pravda, kterou nejsi, i ty tvoje iluze.

Ten, komu by měly patřit iluze, je tou iluzí, nejnižší pravda není skutečnou pravdou, tudíž je nesmysl něco takového brát vážně.

Žádný strach. Všechno je v pořádku, brambory jsou v řádku.

Jasně

[Hopeee]

Takže pořád v té iluzi oddělenosti, přeplácnuté iluzí dokonalé jednoty, co nemá chybu?

Iluze oddělenosti je nevědomost - víra, že jsme smrtelnými těly, individualitami. V téhle iluzi nežiju, rozplynula se v uvědomění sat-čit-ánadny.

A nevíš kde se vzala?
Mně se třeba nic takového, co stále dokola popisuješ "Život v iluzi oddělenosti se jeví jako náročný, těžký, s příměsí příchuti veškeré negativity jako je odpor, strach, nechtění," nestalo.
A když se mi zdá sen, tak vím kde se vzal, proč je takový jaký je a nevnímám ho jako těžký, náročný, s příměsí veškeré negativity atd.

Takže vnímáš všechny ty války, násilnosti, o kterých dáváš citace na VP, jako něco, co se Tě ve skutečnosti nijak nedotýká?

Píšeš to předpokládám z vlastní zkušenosti o tom "životě v iluzi oddělenosti", nebo si to tak jenom představuješ?

Iluze oddělenosti není nic skutečného, to, co je právě teď skutečné, je tahle přítomnost, která nemá chybu. Tedy pokud je Tvá mysl právě teď meditativní a nic si o tom, co je, nemyslíš.

Neměla ty si náhodou nějaké těžké dětství? To by mohlo být příčinou těch tvých problémů a následných útěků od reality do nějakých duchovních iluzí, do toho "světa Probuzených", podobně jako se toho teď chytá třeba ta Peková.
Nezneužíval tě někdo, nebo nešikanovali tě třeba solužáci a spolužačky?

Konkrétně tyhle představy o druhém, že by to zrovna takhle mohl mít, máš ze své zkušenosti, nebo jak?

Zdravím Jani...

Kdysi dávno jsme se potkali na Jitřní zemi. Já jsem měl masku "Pohody". Jak se máš? Pořád jsi ve střetu s protichůdnými názory?

[Jana]

Zdravím Jani...

Kdysi dávno jsme se potkali na Jitřní zemi. Já jsem měl masku "Pohody". Jak se máš? Pořád jsi ve střetu s protichůdnými názory?

jééééééééééééé

Zdravím Tě Pohodo, moc ráda Tě tady vidím.

Nemám pocit, že bych byla s čímkoliv ve střetu. Řekla bych, že to je jen vývoj, kdy se to, co se probouzí, probouzí.

S takovou láskou sem dávám všechny ty citace Probuzených, protože je v nich láska se kterou ti Probuzení probouzejí, je v nich i moc probouzet.

A je ve mně radost z téhle možnosti.

Ale vždycky to nemusí fungovat a je možné, že si to každý pobere po svém.

A co ty? Jak se daří Pohoda?

[Hopeee]

Zdravím Jani...

Kdysi dávno jsme se potkali na Jitřní zemi. Já jsem měl masku "Pohody". Jak se máš? Pořád jsi ve střetu s protichůdnými názory?

jééééééééééééé

Zdravím Tě Pohodo, moc ráda Tě tady vidím.

Nemám pocit, že bych byla s čímkoliv ve střetu. Řekla bych, že to je jen vývoj, kdy se to, co se probouzí, probouzí.

S takovou láskou sem dávám všechny ty citace Probuzených, protože je v nich láska se kterou ti Probuzení probouzejí, je v nich i moc probouzet.

A je ve mně radost z téhle možnosti.

Ale vždycky to nemusí fungovat a je možné, že si to každý pobere po svém.

A co ty? Jak se daří Pohoda?

Hahaha. Jak se daří? Záleží od pohledu. Je to již řádka let, co jsme plkali na Jitřní zemi Za mne? Tím neustálým pozorováním těla jsem dospěl k tomu, že u mne odumřela pocitovost! Nelíbí se mi příroda (Dřív jsem byl unesen, když jsem u cesty viděl čekanku, když jsem viděl červené plody šípku, plody dubu, podzimní listí, čerstvou trávu na jaře, houby v lese, sněhem zavátou krajinu), nelíbí se mi vánoční koledy (které kdysi rozechvívaly moje nitro), nelíbí se mi sex, nelíbí se mi společnost lidí, nelíbí se mi svět... Postupně odumírám světu, a tak to asi má být. Asi spěji k mystické smrti, k onomu 4 buddhistickému vnoru, ke spáse.

[Jana]

Hahaha. Jak se daří? Záleží od pohledu. Je to již řádka let, co jsme plkali na Jitřní zemi Za mne? Tím neustálým pozorováním těla jsem dospěl k tomu, že u mne odumřela pocitovost! Nelíbí se mi příroda (Dřív jsem byl unesen, když jsem u cesty viděl čekanku, když jsem viděl červené plody šípku, plody dubu, podzimní listí, čerstvou trávu na jaře, houby v lese, sněhem zavátou krajinu), nelíbí se mi vánoční koledy (které kdysi rozechvívaly moje nitro), nelíbí se mi sex, nelíbí se mi společnost lidí, nelíbí se mi svět... Postupně odumírám světu, a tak to asi má být. Asi spěji k mystické smrti, k onomu 4 buddhistickému vnoru, ke spáse.

Ou, jsem ráda, že jsi tady, líbí se mi, že tu jsi. Líbí se mi, že píšeš, že základem je mettá.

Podívej se na mě, co to se mnou udělalo.



Líbí se mi, že to, co je, je láska a že to je všechno, co je.



Je to štěstí, že jsi, fakt, že jo.

[miroslav]

Líbí se mi, že to, co je, je láska a že to je všechno, co je.

Kdyby to nebylo láska, to, co je, tak to by se mi teda nelíbilo.

[Návštěvník]

Zdravím Jani...

Kdysi dávno jsme se potkali na Jitřní zemi. Já jsem měl masku "Pohody". Jak se máš? Pořád jsi ve střetu s protichůdnými názory?

jééééééééééééé

Zdravím Tě Pohodo, moc ráda Tě tady vidím.

Nemám pocit, že bych byla s čímkoliv ve střetu. Řekla bych, že to je jen vývoj, kdy se to, co se probouzí, probouzí.

S takovou láskou sem dávám všechny ty citace Probuzených, protože je v nich láska se kterou ti Probuzení probouzejí, je v nich i moc probouzet.

A je ve mně radost z téhle možnosti.

Ale vždycky to nemusí fungovat a je možné, že si to každý pobere po svém.

A co ty? Jak se daří Pohoda?

Hahaha. Jak se daří? Záleží od pohledu. Je to již řádka let, co jsme plkali na Jitřní zemi Za mne? Tím neustálým pozorováním těla jsem dospěl k tomu, že u mne odumřela pocitovost! Nelíbí se mi příroda (Dřív jsem byl unesen, když jsem u cesty viděl čekanku, když jsem viděl červené plody šípku, plody dubu, podzimní listí, čerstvou trávu na jaře, houby v lese, sněhem zavátou krajinu), nelíbí se mi vánoční koledy (které kdysi rozechvívaly moje nitro), nelíbí se mi sex, nelíbí se mi společnost lidí, nelíbí se mi svět... Postupně odumírám světu, a tak to asi má být. Asi spěji k mystické smrti, k onomu 4 buddhistickému vnoru, ke spáse.

Ještě že je ten 5. ...

[Návštěvník]

Líbí se mi, že to, co je, je láska a že to je všechno, co je.

Kdyby to nebylo láska, to, co je, tak to by se mi teda nelíbilo.

Naivní, důvěřivé děcko.
Tak akorát na zneužití nějakým namachrovaným strejcem.

[miroslav]

Líbí se mi, že to, co je, je láska a že to je všechno, co je.

Kdyby to nebylo láska, to, co je, tak to by se mi teda nelíbilo.

Naivní, důvěřivé děcko.
Tak akorát na zneužití nějakým namachrovaným strejcem.

Ty máš takovou vlastní zkušenost, že tě to k tomu obrázku hned napadlo?

Vidíš ten svět a druhé lidi nějak černě, když píšeš jako návštěvník od srdce.

[Návštěvník]

Ne Miroslave, naštěstí takovou zkušenost nemám, ale bohužel mám i povědomí o těch, kterých se tato slova týkala, lítaly od stěny ke stěny ve své slepé dětské důvěřivosti a pak jsem viděla slzy, zklamaných a důvěřivých žen, dívek..

Nevidím svět nějak černě, ba naopak a tady velké díky tvé osobě s nicky různými.
Vidím ho jako parcelu, kde mají možnost se učit. Co je důležité, co klišé, co rezonuje s mým nitrem, co nikoli, a dobře, tvé vystupování často působí tlakem, až násilím, co a jak je třeba vnímat, chápat a to je = podle mne = to odtrhávání skořápky z vajíčka...

Přeber si to, jak chceš.

Co je pro vývoj, důležitější, lepší, změna vynucená, nebo přirozená.

Zanechej to "šití" podle tebe, do duší stále pomýlených.