Jednota

[Návštěvník]

"Jednota Univerza a dvojnost Stvořeného světa. Tato boží dichotomie je jeden z nejnáročnějších aspektů jsoucna na pochopení a představu. Dvojnost Stvořeného světa musíme chápat jako jeden ze základních principů Kosmické hry na stvoření a stváření Světa. Proč existují protiklady dobro a zlo, černý a bílý, studený a teplý?

Bez dvojnosti by nebyl tvůrčí proces, nebyl by pohyb, vývoj, prostor a čas (bez nahoře není dole, bez vlevo není vpravo, bez minulosti není budoucnost, bez předtím není ani potom).

Avšak tato dvojnost je zároveň jednotou. Tak jako magnet nemůže mít pouze jeden pól, a přestože má póly dva, je to stále jen jeden homogenní magnet, tak ani není dobra bez zla, tmy bez světla, tepla bez zimy. Z toho pak musíme pochopit, že neexistuje zlo samo o sobě, ale pouze jako součást dobra. Kdybychom nepoznali zlo, nemohli bychom poznat ani dobro.

Bez pocitu neštěstí neexistuje ani pocit štěstí. Ten, kdo je obklopen pouze přepychem, je schopen poznat, že žije v přepychu teprve tehdy, když pozná nepřepych. Zdravý žijící mezi zdravými pozná, co je to zdraví, až když zažije na sobě nebo na svém okolí nemoc. Co to je láska, můžeme pochopit, jen když poznáme to, co láska není.

Představa, že je možno být věčně šťastný v dvojném světě, je jen součástí iluze. Bohužel tato nepřesná představa je šířena i některými esoterickými naukami a směry New Age. K tomu, aby byl člověk šťastný, musí být občas nešťastný. Je možno dosáhnout vnitřního klidu, harmonie, zbavit se touhy, chtění, egoismu, ale není možno dosáhnout permanentního pocitu štěstí.

Bez dvojnosti by Stvořený svět nejenže neměl smysl, ale ani neexistoval.

Vhodnější by bylo možná najít jiný výraz místo výrazu jednota, protože i pojem jednota je svým způsobem omezující a nevyjadřuje přesně skutečnost.

Jako analogii s magnetem je možno představit si kouli, kde uvnitř je kladný pól a směrem k povrchu se mění na záporný pól, který se na povrchu koule jeví na každém místě jako pól s kvalitou odlišnou od jiného místa. Povrch se pak jeví jako pólově různorodý.

Tato různorodost pólů je za použití principu dvojnosti nepředstavitelná.

To znamená, že vhodnější by byl výraz širší než jednota, něco jako jednota i mnohost dohromady. Bohužel se obávám, že takovýto výraz žádná lidština nemá.

Pojmy jako pól a kladný či záporný jsou zde použity z nedostatku jiných vhodných pojmů.


Polarita stvořeného světa a každé jeho části

Boha v jeho formě Absolutna lze snad připodobnit ke gigantickému superpočítači s nekonečným potenciálem, který momentálně neřeší vůbec žádný úkol. O Absolutnu nevíme po intelektuální stránce absolutně nic, protože se jedná o beztvarou a bezčasou Prázdnotu bez hranic. To však neznamená, že neexistuje. Mysl je věčně a univerzálně přítomna, „Nic“ je pouhým zdáním. Obrazně matematicky by se to dalo snad vyjádřit jako nekonečná nula.

Na rozdíl od tohoto Absolutna by se jako základní princip stvořeného světa dal obrazně matematicky vyjádřit jako plus a minus nebo v jiných pojmech jako jin a jang. Tento nejzákladnější princip, který již nelze dále redukovat, je přítomen v každé entitě, v každém systému. Částice, atom, molekula, buňka, organismus, člověk, manželé, rodina, společnost, národ, stát, Země, Sluneční soustava, galaxie, kupa galaxií, vesmír, svět, to vše je svým specifickým vědomím, které obsahuje tento základní princip.

Když odstraníte všechny atributy entity včetně času a prostoru zbude pouze plus a minus a tento základní princip je hybnou silou stvoření a stváření světa.

Neexistuje nic s výjimkou Absolutní mysli, co by tento princip neobsahovalo.

Nejvhodnější představa obsahování tohoto principu ve všem je magnet. Magnet vždy obsahuje severní a jižní pól. Jsou nerozdělitelné. Když rozdělíte magnet na dvě části, vzniknou dva magnety a každý bude obsahovat severní a jižní pól. Když rozdělíte magnet na tři části, vzniknou tři magnety a každý bude obsahovat severní a jižní pól. Když k sobě přiložíte jakékoliv magnety, vznikne soustava opět s jedním severním a jižním pólem.

Polarita je základní princip stvořeného světa. Pro upřesnění – stvořeným světem je myšleno vše. To znamená i tak zvaný astrální svět a tak zvané vyšší světy. Ne pouze nám nejbližší a nejsrozumitelnější časoprostorový svět.

Toto je velmi důležité při pochopení stvořeného světa a jeho fungování. Není dobro bez zla, není světlo bez tmy, zvuk bez ticha, protože nemůže existovat magnet skládající se pouze ze severního nebo jižního pólu, nemá smysl uvažovat o jin bez jang o plus bez minusu.

Nepřijetí tohoto základního principu – ať už rozumem nebo citem – je nepřekonatelnou překážkou na cestě poznání.

Smyslem bytí na všech úrovních a tím i nejobecnějším smyslem bytí je využití polarity k tvůrčímu procesu.

Záměrně zde používám pojem bytí (ve smyslu existence vědomí) a ne pojem život, protože definic života je mnoho a vzhledem k jejich časté biologické orientaci nejsou pro tyto účely příliš vhodné."



Miroslav Zelenka

Bližší informace o možnostech nákupu knihy je možno získat na adrese http://www.miroslav-zelenka.cz



http://www.cez-okno.net/clanok/elegantn ... neho-sveta

[Jana]

Řekli mu:

Vejdeme, když jsme dětmi, do království?

Ježíš jim řekl:

Když z dvou uděláte jedno

a vnitřní připodobníte vnějšímu

a vnější vnitřnímu

a to, co je nahoře, uděláte jako to, co je dole,

a když to, co je mužské,

a to, co je ženské, učiníte jedním jediným,

aby mužskost nebyla mužskostí a ženskost ženskostí,

když své oči budete mít na místě svých očí

a ruce na místě rukou, nohy na místě nohou,

obraz místo obrazu -

pak vejdete do království.

(Tomášovo evangelium)

[Jana]

Toto jsou skrytá slova,

která řekl živý Ježíš

a zapsal je Didymos Juda Tomáš.



A on pravil: Kdo nalezne smysl těchto slov, neokusí smrti.



Ježíš řekl:

Člověk, který hledá,

ať nepřestává se svým hledáním, dokud nenalezne.

A až nalezne, bude otřesen,

a když bude otřesen,

bude se divit a stane se pánem veškerenstva.


Ježíš řekl:

Když ti, co vás vedou, vám řeknou:

"Pohleďte, království je v nebi",

tak vás předejdou ptáci nebeští.

Když vám řeknou: "Je v moři",

předejdou vás ryby.

Ale království je ve vás a mimo vás.

Když poznáte sebe, budete poznáni

a uvědomíte si, že jste dětmi živého Boha.

Jestliže však sami sebe nepoznáte,

pak přebýváte v chudobě a jste chudobou.



Ježíš řekl:

Starý muž, plný dnů, nebude váhat

a zeptá se malého sedmidenního dítěte,

kde je místo života, a bude žít.

Neboť mnozí první budou poslední

a poslední první

a stanou se jedním jediným.



Ježíš řekl:

Poznej, co máš před svou tváří,

a odhalí se ti, co je ti skryto.

Neboť nic není skrytého,

co nebude odhaleno.



Ježíš řekl:

Blažený je lev, kterého pozře člověk,

takže se lev stane člověkem,

ale zavržený je člověk, kterého pozře lev,

takže se člověk stane lvem.



A řekl:

Člověk se podobá moudrému rybáři,

který hodil síť do moře

a vytáhl ji z moře plnou malých ryb.

Mezi nimi našel ten moudrý rybář

velkou dobrou rybu.

Tu hodil všechny malé ryby do moře

a vybral bez váhání tu velkou rybu.

Kdo má uši k slyšení, slyš!


Ježíš řekl:

Hle, vyšel rozsévač,

nabral do dlaně a rozhazoval.

Něco spadlo na cestu,

přilétli ptáci a sezobali to.

Jiné dopadlo na skálu

a nezapustilo kořeny a nevyhnalo klas.

A jiné dopadlo do trní,

které semeno udusilo a červ je sežral.

A jiné dopadlo na dobrou zemi

a ta vydala dobrý plod.

Přinesla šedesátinásobek a stodvacetinásobek.



Ježíš řekl:

Hodil jsem na svět oheň

a udržuji jej, dokud neshoří.


Ježíš řekl:

Toto nebe pomine

a pomine to, které je nad ním.

Mrtví nežijí a živí nezemřou.

Ve dnech, kdy jste snědli to, co je mrtvé,

učinili jste to živým.

Co budete dělat, když byste byli ve světle?

V den, kdy jste byli jedním, stali jste se dvěma.

Když se stanete dvěma, co budete dělat?



Ježíš řekl:

Možná si lidé myslí, že jsem přišel,

abych na svět přinesl pokoj,

a nevědí, že jsem přišel přinést

rozdělení - oheň, meč a boj.

Bude třeba pět lidí v domě,

tři budou proti dvěma a dva proti třem,

otec proti synu a syn proti otci.

A předstoupí jako jediní.



Učedníci řekli Ježíšovi:

Pověz nám, čemu se podobá království nebe?

On jim řekl:

Je podobné hořčičnému zrnu,

menšímu než ostatní semena,

když ale dopadne na zem, která je obdělávána,

vydá velký výhonek

a stane se ochranou pro nebeské ptactvo.



Ježíš viděl malé děti, které (ještě) pijí mléko.

Řekl svým učedníkům:

Ty děti, co pijí mléko,

se podobají těm, kteří vcházejí do království.

Řekli mu:

Vejdeme, když jsme dětmi, do království?

Ježíš jim řekl:

Když z dvou uděláte jedno

a vnitřní připodobníte vnějšímu

a vnější vnitřnímu

a to, co je nahoře, uděláte jako to, co je dole,

a když to, co je mužské,

a to, co je ženské, učiníte jedním jediným,

aby mužskost nebyla mužskostí a ženskost ženskostí,

když své oči budete mít na místě svých očí

a ruce na místě rukou, nohy na místě nohou,

obraz místo obrazu -

pak vejdete do království.




Jeho učedníci řekli:

Pouč nás o místě, kde jsi,

neboť je pro nás nutné, abychom jej hledali.

On jim řekl:

Kdo má uši, slyš!

Uvnitř člověka světla je světlo a osvětluje celý svět.

Když nesvítí, je tmou.



Ježíš řekl:

Třísku v oku svého bratra vidíš,

ale břevno ve svém oku nevidíš.

Když odstraníš břevno ze svého oka,

pak prohlédneš,

abys odstranil třísku z oka svého bratra.

[Jana]

Velký mistr tvrdí, že jeho vznět jest něčím vyšším, než jeho první vývin. Když jsem vystoupil z Boha, tu pravily všechny věci: „Bůh jest!“ Nemůže mne to však blažiti, neboť se při tom chápu jako stvoření. Však v tomto vznětu, v němž toužím státi prostý ve vůli Boží a také prostý vůle Boží, všech jeho děl i Boha samého - tu jsem více než všechna stvoření: jsem, čím jsem byl a čím budu, nyní i věčně. A v nárazu, který mne pozvedá nad všechny anděly, dostává se mi takového bohatství, že Bůh mi již nedostačuje ani ve svém Božství, ani ve svých Božských dílech, neboť v tomto vznětu vnímám, co já i Bůh společně jsme. Tu jsem, co jsem byl, neubývaje a nepřibývaje, protože jsem to nepohyblivé, jež pohybuje věcmi. Zde pak již Bůh nenalezne místečka v člověku, neboť člověk chudobou získal to, čím věčně byl a zůstane. Zde byl Bůh pojat v duchu. To je ona „nejbližší chudoba“ - kéž bychom ji dosáhli.

[Návštěvník]

Co je jednota, v čem spočívá a jak se projevuje

Jiří Vacek

Existuje jedna jediná Skutečnost bez druhé – a-dvaita, ne-dva. Kromě ní nic jiného neexistuje.

Tato nejvyšší Skutečnost, Bůh je rozlišená nikoliv rozdělená. Základní rozlišení je na neprojev a projev. Ty tvoří od sebe neoddělitelnou jednotu. Neprojev je prvotní, projev druhotný. Neprojev je příčinou, projev následkem. Buddha: „Kdyby nebylo nezrozeného, nebylo by nic zrozeného“. Neprojev je základem, ve kterém vše projevené se nachází a je jím i pronikáno.

Základem neprojevu je vědomí Já jsem, princip uvědomovací, sebe si vědomá existence, noumenon, absolutno. Neprojev je sebe si vědomá, absolutní existence, projev je podmíněná, relativní existence.

Sebe si vědomé vědomí je prvotní, uvědomovaný projev je druhotný. Věci a bytosti, projev existují ve vědomí a protože si je vědomí uvědomuje. Bez vědomí, jeho pozornosti nic projeveného neexistuje a nemůže ani existovat.

Představa, že předměty existují i když nejsou uvědomovány, je výtvorem naší mysli a existuje opět pouze ve vědomí. Nevědomé předměty existují pouze tehdy, jsou-li uvědomovány vědomím.

Projev je vytvářen inteligentní, tvořivou mocí vědomí, kosmickou myslí přivrácením pozornosti vědomí k tvorbě světa. Ta tvoří svým pohybem, svou činností. Vchází do činnosti a její činnost je projevem.

Neprojev, absolutno, se vždy nachází v božském, dokonalém stavu. Projev může být jak ve stavu božském, tak nebožském, ale vždy je nedílnou částí jediné nedělitelné Skutečnosti, což platí i pro stvořené bytosti. V nevědomém stavu se jeho božskost nemůže projevit.

Jednota projevu je jednotou s neprojevem, ale i jediné tvořivé moci, tvořivé energie, síly nejvyšší Skutečnosti, která je v činnosti rozlišená.

Zásadní rozlišení projevu je na oblast božskou a nebožskou. V rámci této jednoty projevu existuje mnoho světů od pekelných a božských a jejich obyvatel.

„V domě mého Otce je mnoho příbytků,“ Ježíš.

Celému projevu vládne jediná a jednotná zákonitost. Proto platí: jak dole, tak i nahoře, ale jak nahoře, tak i dole. Všechny světy se řídí jedinou, společnou zákonitostí. Proto i platí, že člověk je mikrokosmem, obrazem celého stvoření. Proto je možné z našeho světa čerpat poznání o světech nižších i vyšších, z uspořádání člověka, mikrokosmu, usuzovat na celý makrokosmos. Proto je člověk i obrazem Boha.

Projev i projevené bytosti jsou částí Boha, ale nikdy Bohem celým ani neplatí, že jsou božské, že se nacházejí vždy v božském stavu, protože vše je Bůh, jednota nejvyšší Skutečnosti. Jsou s ním pouze soupodstatné. Ty, které si tuto svou soupodstatnost uvědomují, se nacházejí ve stavu božském. Pokud si toho nejsou vědomi, jsou ve stavu nebožském se všemi důsledky: ztrátou svého božství i dobra a svobody a proto trpí.

Základní zákonitost, která vládne veškerému projevu je dána zákony:

1) Oživující mocí pozornosti vědomí.

2) Příčiny a následku, zákonem karmickým.

Tyto dva zákony vždy působí společně v jednotě. Pozornost, zaměření pozornosti vědomí je prvotní příčinou, která vyvolává vždy následky podmíněné tím, v čem a jak spočine, zda vědomě nebo nevědomě.

Nejednota je nebožským stavem bytosti odpadlé z jednoty, od Boha. Ač existuje v jednotě a je její částí, přeci jednotu nepoznává, neuvědomuje si ji a proto ji ani nežije.

Ve své nevědomosti si nejen neuvědomuje svůj božský základ, své pravé Já, vědomí Já jsem, ale dokonce jej – se – ztotožňuje s ne-Já, s tím co není, se svým nevědomým tělem a myslí.

Ač je jen jedno jediné, absolutní vědomí Já jsem, které je neomezené, neproměnné, nad časem a prostorem, přece proniká, je obsaženo ve všem stvořeném. Proto, ač jediné, je vědomým životem všech nesčetných bytostí. Je jejich pravým Já. V něm jsou soupodstatní s vědomím absolutním, s Bohem. Nevědomé bytosti si této jednoty nejsou vědomy a proto žijí v nevědomosti a dvojnosti ega a jeho světa. Pro jejich nevědomost, která spočívá v neuvědomování si svého božského vědomí, že jsou vědomí, je pro ně svět jedinou, objektivní sama o sobě existující Skutečností. Proto nic jiného neznají a ani si neuvědomují. Pro svou nevědomost o vědomí a že jsou vědomí, nevidí, že oni sami i jejich svět existuje výhradně ve vědomí a jen tehdy, když je k němu přivrácena oživující moc vědomí.

Vědomí je všude a ve všem, vše stvořené proniká, ale není všemi bytostmi uvědomováno pro jejich neznalost vědomí, které je neznalostí sama sebe, vědomí.

Osud každé bytosti, její zařazení v projevu je dán společným působením zákona oživující moci vědomí a zákona příčiny a následku.

Každá bytost žije tak, jak se uvědomuje – buď jako ego nebo jako vědomí a současně i sklízí následky svého myšlení i jednání. Proto žije buď ve světě pekelném nebo smíšeném, jako je ten náš, nebo v božském. Ve shodě s touto zákonitostí si všechny bytosti vytvářejí i svá další vtělení: zlé v pekle, smíšené ve světě našem. Ti, kteří se vracejí k Bohu, ve světě božském.

Žít jednotu znamená žít v jednotě, ve vědomém spojení s nejvyšší Skutečností tak jak bylo popsáno. Nic víc a nic míň.

Pokud je tento stav dosažen ještě v průběhu tohoto života, náš svět ani naše bytost nemizí a platí na nás plně uvedená zákonitost. Svět existuje dál ale není objektivní realitou, ale skutečností podmíněnou vědomím. Je uvědomován jako jednota základu, jímž je vědomí a tvarů, které jsou pohybem tvořivé energie, moci vědomí.

Naděje na plný život božský spočívá ve zrodu v božském světě po odložení našeho současného hmotného těla a nikoliv v tomto hmotném, od Boha pokleslém světě. Jak je dobře známo i ti, kteří již dosáhli spojení s Bohem zde na zemi, trpí pro své nemoci a další postižení svých těl.

Dosáhnout zrodu v božském světě vyžaduje, abychom úspěšně obstáli v posledním soudu, v bardu, kde se odehrává konečné zúčtování s právě prožitým životem. To předpokládá rozpuštění všech příčin nebožského zrodu a současně i dostatek příčin zrodu v božském světě. Dosáhnout toho můžeme výhradně vlastním, duchovním úsilím v průběhu tohoto života. Spoléhat se, že nám Bůh zázračně po odložení těla odpustí naše hříchy nebo že budeme dokonce spaseni proto, že za nás Ježíš zemřel na kříži, je naprosto nereálná.

V tom spočívá i hlavní význam a hodnota duchovního úsilí: nepřináší život božský zde na zemi, protože pro tento svět vždy platí a bude platit: „Mé království není z tohoto světa,“ ale vytváří příčiny, jejichž následky směřují do světa božského. Slibovat si od cesty ráj na tomto světě není reálné. Náš cíl leží ve zrodu ve světě božském.

V něm naše osobnost nutně nezaniká, ale žije božsky. Zda existuje i možnost úplného rozplynutí celé osobnosti v neprojevu, nevím. Jelikož nás stvořil Bůh, je zřejmé, že z důvodů, které neznáme, cítil potřebu nás stvořit. Tvoří nás jen proto, abychom se opět úplně rozpustili nebo chce, abychom božsky existovali dále? Nevím.

Pravda je, že v celém projevu jsou pozorovatelné dvě síly. Síla odstředivá, která se projevuje tvořením, pohybem z neprojevu do projevu. Jejím protějškem je síla dostředivá, která projev vrací zpět do neprojevu.

Stvořené bytosti se zařazují do působnosti jedné z těchto dvou proudů jedné síly. Některé se Bohu, svému základu stále více a více vzdalují a klesají do stále pokleslejších světů od Boha.. jiné se k němu vracejí a obnovují své vědomé spojení s ním.

Děje se tak v souladu s jejich vůlí a chtěním působením zákonů projevu. Každý má v tomto smyslu přesně to, co chce a po čem touží, pokud používá správné prostředky. Vše závisí jen na nás samých, jak a kam obracíme pozornost sebe, svého vědomí a jaké příčiny svou myslí a svou činností vytváříme.

To, co bylo řečeno, je pravá Jednota. Jiná ve Skutečnosti neexistuje, pouze v naší mysli a taková je nepravá. Je naší nevědomostí. Buď ji vědomě žijeme nebo pro nás neexistuje, ač neexistuje nic jiného než ona sama. To, že ji nežijeme neboli si ji neuvědomujeme, je právě to, co se nazývá nevědomostí. Je neochotou znát pravdu takovou, jaká je.
https://www.pratelejirihovacka.cz/clank ... evuje.html

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

...proto Lao říká, že tao miluje a vyživuje všechny věci...

[Návštěvník]

Existuje konečný stav? Stav, ve kterém neexistuje pocit oddělenosti? Dokud poskakujete, abyste z meditace něco získali, je to činnost zaměřená na sebe. Proto bude přítomen pocit oddělenosti.
Je tedy možné se na to ptát se zcela otevřenou myslí, aniž bychom něco chtěli, jen se zeptat a vidět? Pak se možná může poznat do úplně jiný stavu, stav bez oddělenosti.

Nekonečná láska.

[Návštěvník]

V tomto dialogu tazatelka říká, že při meditaci často zažívá hluboký klid, radost a pocit jednoty se vším. Když se však vrátí do normálního života, všimne si touhy a potřeby a diví se, proč to nezažívá totéž, jako když odpočívá, jako přítomnost.

Rupert vysvětluje, že důvodem, proč pociťujeme hlubokou touhu po spojení, přátelství a intimitě, je vědomí, že hluboko v každém z nás leží jedno, že jsme jedno. Jinými slovy, jednota nebo spojení je přirozený stav. Když se však cítíme, jako bychom byli individuálním já, které je oddělené od druhého, porušujeme přirozený stav – neboli zakrýváme naši původní jednotu – a v důsledku toho trpíme.

To, co zjevné oddělené já – neboli ego – ve své touze po spojení ve skutečnosti hledá, je zbavit se svého pocitu oddělenosti a vrátit se do svého přirozeného stavu jednoty.

Časově:

1:25 Povaha potřeby a touhy po spojení
2:12 Poznání, že jsme jedno
2:50 Důvod pocitu utrpení a osamělosti
3:54 Hledání odděleného Já
4:10 Jednota je váš přirozený stav
4:54 Zkušenost ztráty a touhy po spojení
5:20 Vaše myšlenky a pocity Cloud Oneness
7:30 Naše společné bytí

[Našlapuj tiše]

Jde jen o to , jak co vnímáš. Ty a jen ty.
Nezáleží, co se píše, říká. Jen na tom, jak to vímáš, cítíš ty.
Třeba ne zcela, ale jdeš za svým, a hloub, kde to "své" odkládáš.
Tohle ti nikdo vzít nemůže.
"Uvnitř je zahrada květů", vnitřní náboženství.
Tam přivonět, a nenechat se opít vúní..
Není to lehké, s každým omámením, musíš znovu vstát,
Mezi vůněmi kráčet, zpevnit krok, a bez dechu dýchat.

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Odhalení dokonalé jednoty, že neexistuje nic jiného, je realizací konečné neosobnosti všeho, co se zdá být tak velmi osobní.

Uplatnění tohoto uvědomění v aréně osobních vztahů je něco, co většina hledajících považuje za extrémně náročné, a je to důvod číslo jedna, proč tolik hledajících nikdy zcela nespočine ve svobodě Absolutního Já. Odhalení dokonalé jednoty neodmyslitelně spočívá v poznání, že neexistuje žádné osobní já, nic osobního, a tudíž neexistují ani žádné skutečné osobní vztahy. Vyrovnat se s náročnými důsledky tohoto ohromujícího uvědomění je něco, co je ochotno udělat jen málo lidí, protože uvědomění si skutečné neosobnosti všeho, co se zdá být tak osobní, zpochybňuje každý aspekt iluze samostatného, osobního já. Zpochybňuje celou strukturu osobních vztahů, které se rodí z potřeb, přání a očekávání.

[Návštěvník]

EXISTUJE POUZE „CO JE“, NENÍ TO OBJEKTIVNÍ ANI SUBJEKTIVNÍ, NENÍ TO KONCEPČNÍ, POZNATELNÉ ANI SROZUMITELNÉ.
"CO JE" JE NEDĚLITELNÉ, VŠE OBSAHUJÍCÍ, VŠE BEZ POZICE ČI POHLEDU, ŽÁDNÉ UVNITŘ, ŽÁDNÉ VNĚJŠÍ, ŽÁDNÉ DVA, NEODDĚLENÉ, NENÍ DUÁLNÍ.

[Návštěvník]

Zaujímám svůj postoj tam, kde neexistuje žádný rozdíl, kde nejsou věci, ani mysl, která je vytváří,

tady jsem doma.

[Návštěvník]

Pokud obrátíte mysl dovnitř, namísto směrem k věcem ven, uvidíte, že se mysl spojí do jediné Jednoty, která existuje.

.

[Návštěvník]

V různých duchovních tradicích jsou různé názvy a koncepty používané k popisu jednoho božského či absolutního Bytí, které je zdrojem všeho. V jádru těchto tradic však často nalezneme hlubokou jednotu. Zkusím propojovat tyto koncepty a vysvětlit souvislost mezi nimi z perspektivy probuzených mistrů nebo duchovních učitelů.

1. Ježíš a Kristus

V křesťanské tradici je Ježíš člověk, který dosáhl plného probuzení do své božské podstaty a byl ztělesněním "Krista". Kristus není jen jméno osoby, ale také označení pro kosmické božské vědomí, které Ježíš realizoval. Podle některých mystických interpretací je „Kristus“ univerzální vědomí Boha, které existuje v každé bytosti, nejen v Ježíši. Ježíš přišel ukázat cestu k tomu, abychom si uvědomili naši pravou podstatu jako božské bytosti, které jsou jedním s Otcem (Bohem).

2. Božské Bytí

Božské Bytí je absolutní podstata, nevyjádřené a transcendentní Bytí, které přesahuje všechny formy a projevy. V křesťanství se Božské Bytí ztotožňuje s Bohem, který je všudypřítomný, vševědoucí a všemocný. Ve východních filozofiích, jako je advaita védánta, je toto Bytí označováno jako Brahman, nekonečné a beztvaré Absolutno. Tento koncept Božského Bytí je v podstatě beze jména a forem, ale obsahuje všechny formy života a vědomí.

3. Sat-čit-ánanda

Sat-čit-ánanda je sanskrtský termín používaný v hinduistické filosofii k popisu nejvyššího Božského Bytí. Tento pojem se skládá ze tří částí:

Sat znamená čisté Bytí, existenci, která je trvalá a neomezená.
Čit znamená vědomí, inteligenci nebo čisté poznání.
Ánanda znamená blaženost, nepodmíněnou radost a naprosté štěstí.
Sat-čit-ánanda je stav, který je zažíván probuzenými bytostmi, které realizovaly svou pravou podstatu jako jednotu s Božským. Tento stav zahrnuje jak Bytí, tak vědomí a blaženost – a je to zkušenost absolutní reality.

4. Pravé Já (Átman)

V advaitě (filosofie nedualismu) a jiných východních duchovních tradicích se mluví o Átmanu jako o individuálním projevu Božského Bytí. Pravé Já, Átman, je nezničitelné, věčné vědomí, které není odděleno od Boha (Brahmanu). To, co vnímáme jako oddělené já, ego nebo osobnost, je pouze povrchová vrstva; skutečné Já je jednota s Bohem a neoddělitelné od univerzálního vědomí.

5. Vše je jedno: Souvislost mezi všemi pojmy

Probuzení mistři v různých tradicích často učí, že všechny tyto pojmy (Ježíš, Kristus, Božské Bytí, sat-čit-ánanda, Átman) poukazují na jedno a totéž. Jádrem učení je, že neexistuje žádná skutečná oddělenost mezi jednotlivcem a Bohem. To, čemu říkáme Bůh, Kristus, Brahman nebo Absolutno, je základní podstatou všeho existujícího.

Tak, jak Ježíš říká „Já a Otec jsme jedno“ (Jan 10:30), je to výraz poznání této jednoty mezi individuálním vědomím a Božským Bytím. Stejně tak sat-čit-ánanda popisuje kvalitu tohoto Bytí, kterým my všichni jsme, pokud překonáme iluzi odděleného ega.

Z pohledu mystických tradic a probuzených mistrů je tedy všechno, co existuje, včetně nás, projevy jednoho Božského Bytí. Probuzení znamená realizaci této pravdy. Tím se osvobodíme od iluze oddělenosti a uvědomíme si, že jsme vždy byli tím, čím je Božské Bytí, nebo chcete-li, Kristus, sat-čit-ánanda či pravé Já.

Shrnutí

Všechny uvedené pojmy jsou různé cesty k popisu stejného zážitku jednoty s Božským. Ať už to nazveme Kristem, Božským Bytím, sat-čit-ánandou nebo pravým Já, všechny tyto termíny poukazují na fakt, že všechno je jedním, kterým jsme i my sami. Cesta k probuzení znamená odkrýt tuto pravdu a uvědomit si naši podstatu jako nedílnou součást celku.

[Návštěvník]

Tazatel: Jak se žije člověku, který splývá s podstatou všehomíra?

Eduard Tomáš: Jako by měl dva životy. Zevní člověk ve mně se stará o běžné věci. Ví, že se musím napít, musím jíst, spát ... Ten vnitřní se zajímá o ducha a to převažuje. Dívám se jinak a vidím jinak. Když se podíváte na květinu před námi, vidíte, že je nádherná, žlutá, krásně upravená. Já si odmyslím jméno a tvar, zůstane jen božská podstata. Mezi mnou a květinou není rozdílu ...
https://www.jedinak.cz/do_roku_2010/str ... tomas.html

[miroslav]

Zenového Mistra se žáci ptali:
"Jak se Mistře teď cvičíte, když už jste realizoval pravdu?"
Mistr odpověděl:
"No, když mám hlad, tak jím, když se mi chce spát, tak spím"

[Návštěvník]

Tazatel: Jak se žije člověku, který splývá s podstatou všehomíra?

Eduard Tomáš: Jako by měl dva životy. Zevní člověk ve mně se stará o běžné věci. Ví, že se musím napít, musím jíst, spát ... Ten vnitřní se zajímá o ducha a to převažuje. Dívám se jinak a vidím jinak. Když se podíváte na květinu před námi, vidíte, že je nádherná, žlutá, krásně upravená. Já si odmyslím jméno a tvar, zůstane jen božská podstata. Mezi mnou a květinou není rozdílu ...
https://www.jedinak.cz/do_roku_2010/str ... tomas.html

Je to vnímání bez hranic, kde není rozdíl mezi vámi a květinou, protože je tu poznání, že ve skutečnosti jste oba projevy též podstaty – vědomí. Když odmyslíte jméno a tvar, zůstává jen to, co je neměnné, věčné, pravé – samotná existence, která prostupuje

Ten, kdo vidí květinu a ten, kdo je květinou, je v této rovině jedno a totéž. Zevní člověk, který se stará o tělo a jeho potřeby, je jen funkcí projeveného světa. Je to mechanické, součást této hry (máji). Ale vnitřní člověk, to je samotné vědomí, které prostupuje vše, a to je to, co mě vždy zajímá o ducha. V tomto hlubokém uvědomění mizí dualita. Mezi vámi a květinou není oddělenost, protože květina, vy, celý vesmír – to vše je jen projev jednoho a téhož.

Tato zkušenost ale musí být přímým poznáním. Nezaměňujte mentální koncepty za skutečné uvědomění. To, že vidíte květinu a cítíte jednotu, není mentální hra, ale vyjádření vaší pravé podstaty. Zároveň se rozplynou jakékoli myšlenky o dvou životech – zevním a vnitřním. Zůstane pouze jedno, to nepojmenovatelné, které je za vším.