Dotaz pro autora této citace:

[Jana]

Tvoje poradna, tvoje psani, psani nas vsech je mozne prave jen proto, ze existuji jmena a tvary. Jak by tady nekdo mohl psat ve stavu, kdyz jeste neexistuji slova.... Ticho bez jmen a tvarü je stav, ktery Ramana popisuje jako neutralni. Ta blazenost vznika teprve, kdyz se to zacne hybat = zacnou vznikat tvary a jmena - tak to popisuji Tomasovi. Tedy beze jmen a tvaru nejenze bys nemohla psat, jak jsi blazena, ale ani bys to nemohla zazivat. Takze trochu respektu k tomu, ze i ta tebou opovrhovana maja je jen Skutecnosti.

Prosím, pro vyjasnění, můžeš sem dát odkaz na citaci a zdroj od Tomášových, kde tvrdí, že: "a blazenost vznika teprve, kdyz se to zacne hybat = zacnou vznikat tvary a jmena - tak to popisuji Tomasovi" ?

Dál, můžeš sem dát citaci Ramany, ze které by bylo jasné, že "Ticho bez jmen a tvarü je stav, ktery Ramana popisuje jako neutralni"? Má podle Tebe na mysli, že "neutrální stav" je stav bez blaženosti?

Prosím, pokud je to možné, dejte sem citace i s odkazem, aby byla jasná širší souvislost s tím, o čem dotyční mluví.

Sat-čit-ánanda je nejen uvědoměním jednoty všeho, která je naprosto celistvá, dokonalá, ale je zároveň i absolutním klidem, protože přesahuje mysl, tudíž je časoprostorem, kde by mohla vznikat projekce pohybu, nedotčená.

Nisargadatta může říkat: "Mou zkušeností je, že všechno je blaženost", a neznamená to, že by blaženost vznikla pohybem, nebo že by kvůli téhle zkušenosti nemluvil.

Docela bych měla radost, kdyby se tady objevilo vyjasnění výše uvedeného tvrzení.

Díky.

[miroslav]

Prosím, pro vyjasnění, můžeš sem dát odkaz na citaci a zdroj od Tomášových, kde tvrdí, že: "a blazenost vznika teprve, kdyz se to zacne hybat = zacnou vznikat tvary a jmena - tak to popisuji Tomasovi" ?

A jak to máš s tou blažeností ty? Ty seš blažená jen když se nehýbeš, když o ničem nevíš?

[Jana]

Prosím, pro vyjasnění, můžeš sem dát odkaz na citaci a zdroj od Tomášových, kde tvrdí, že: "a blazenost vznika teprve, kdyz se to zacne hybat = zacnou vznikat tvary a jmena - tak to popisuji Tomasovi" ?

A jak to máš s tou blažeností ty? Ty seš blažená jen když se nehýbeš, když o ničem nevíš?

Díky za optání, Miroslave. To uvědomění blaženosti je vědomé, protože se nehýbu, jelikož si nemyslím, že vím, že "já jsem tělem".

"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."
E. Tomáš

To dá rozum, ne?

[Pedriito]

Prosím, pro vyjasnění, můžeš sem dát odkaz na citaci a zdroj od Tomášových, kde tvrdí, že: "a blazenost vznika teprve, kdyz se to zacne hybat = zacnou vznikat tvary a jmena - tak to popisuji Tomasovi" ?

A jak to máš s tou blažeností ty? Ty seš blažená jen když se nehýbeš, když o ničem nevíš?

Díky za optání, Miroslave. To uvědomění blaženosti je vědomé, protože se nehýbu, jelikož si nemyslím, že vím, že "já jsem tělem".

"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."
E. Tomáš

To dá rozum, ne?

Proč hned myslet že všichni si to myslí.

Tebe nepotěší, když ti někdo řekne, tobě to ale sekne?

Je to důvod myslet si, že já jsem tělem?

Já má prostě tělo, jako vlašťovka má hnízdo...

[Jana]

Ptáš se krásně, Pedrito, díky.

Proč hned myslet že všichni si to myslí.

V okamžiku, kdy si myslíme, že jsme tím, kdo se hýbe, koná, si musíme myslet o sobě, že jsme tělem. Bez těla se nejsme schopni hýbat a ani nic konat, to je jasné?

Je to důvod myslet si, že já jsem tělem?

Já má prostě tělo, jako vlašťovka má hnízdo...

Je důvod, myslet si, že spadla na zem vlaštovka, když spadlo na zem její hnízdo, ve kterém vlaštovka zrovna nebyla?

Tebe nepotěší, když ti někdo řekne, tobě to ale sekne?

Když se vnímáme jako těla, jako oddělené individuality, osoby se vším tím, co k tělesnu osoby patří, tak se poznáváme jen povrchově, vlna se poměřuje s vlnou, která je vyšší, krásnější, pokročilejší, hloupější, které to sekne a tak...

Jakmile se objeví hlubinné uvědomění, kým jsme bez iluze oddělenosti, tak je nám celkem jedno, jak to které vlně sekne nebo nesekne. Je tady uvědomění ničím nepodmíněné lásky, kterou to, co je, JE.

Takže prakticky, když se potkáš s někým, s kým si seš nesmírně blízký, až tak, že je pro Tebe štěstí, že jenom existuje, bez ohledu na to, jak se jeví na povrchu a jak vypadá, tak spolu neřešíte, jestli vám to sekne nebo ne. Jste šťastní jen z toho setkání, jste šťastní, že jste.

V hlubině uvědomění téhle ničím nepodmiňované lásky je tohle štěstí, štěstím pravého Já, blažeností Bytí.

Ta bytost poznávaná z hloubi uvědomění je krásná, bez ohledu na to jak se jeví z pohledu smyslového vnímání. Protože to uvědomění té absolutní blízkosti v Já, je samo o sobě krásné.

[salmo1cz.]

To je ve vztahu k SČA.
Kdy říkal, SČA vzniká, resp.je nepatrným pohybem vědomí.Tedy prvním pohybem je SČA, který končí v projeveném jménem a tvarem
Nepochybujte tak to také je.
To ovšem neprožijete jako osoba.Osoba jako ego se zpětně pak vynořuje.
Je to takhle udělaný.

[Jana]

To je ve vztahu k SČA.
Kdy říkal, SČA vzniká, resp.je nepatrným pohybem vědomí.Tedy prvním pohybem je SČA, který končí v projeveném jménem a tvarem
Nepochybujte tak to také je.
To ovšem neprožijete jako osoba.Osoba jako ego se zpětně pak vynořuje.
Je to takhle udělaný.

Takže SČA končí v projeveném jménem a tvarem? Jakmile se vědomí připoutá k mysli, ve které se jeví jako skutečnost izolovaný tvar se jménem, které ho odlišuje od toho ostatního, je stvořena iluze oddělenosti a tím pádem SČA jakoby neexistovala, není, protože realita je vnímána skrz projekci ega, nikoliv v samotném uvědomění vědomí.

[Pedriito]

Ani dokonce v té běžné "předzačátečniké" rovině jsem přestal vidět Já jako tělo.

Takže u mě jsi na špatný adrese. Já mám k dispozici tělo, je domovem duše.

Ale pozornost jen tak nestojí jak socha, je to obrazně pravá ruka vědomí.
Levá je vůle... a odhrnují další a další závoj tý mysli, odkrývají nahé Já.
Já se odkrývá. A vidí, naprosto to vidí, co je tělo.

Ne že něco si o tom přečte a zaujme postoj.

Vidí to.
Kuk.

[Pedriito]

Takže se ptej, komu tu zaprvý furt tohle přisuzuješ, že se má za tělo

a za druhý, co to to tělo vůbec je... A to tak že neosobně.

[salmo1cz.]

To je ve vztahu k SČA.
Kdy říkal, SČA vzniká, resp.je nepatrným pohybem vědomí.Tedy prvním pohybem je SČA, který končí v projeveném jménem a tvarem
Nepochybujte tak to také je.
To ovšem neprožijete jako osoba.Osoba jako ego se zpětně pak vynořuje.
Je to takhle udělaný.

Takže SČA končí v projeveném jménem a tvarem? Jakmile se vědomí připoutá k mysli, ve které se jeví jako skutečnost izolovaný tvar se jménem, které ho odlišuje od toho ostatního, je stvořena iluze oddělenosti a tím pádem SČA jakoby neexistovala, není, protože realita je vnímána skrz projekci ega, nikoliv v samotném uvědomění vědomí.

Pan Tomáš mluvil jak vzniká SČA a z pohybu vědomí my pak běžně známe jenom jméno a tvar.
Podle toho co tu píšete je pak SČA Májou.
S tím se holt musíte nějak srovnat.

[Jana]

To je ve vztahu k SČA.
Kdy říkal, SČA vzniká, resp.je nepatrným pohybem vědomí.Tedy prvním pohybem je SČA, který končí v projeveném jménem a tvarem
Nepochybujte tak to také je.
To ovšem neprožijete jako osoba.Osoba jako ego se zpětně pak vynořuje.
Je to takhle udělaný.

Takže SČA končí v projeveném jménem a tvarem? Jakmile se vědomí připoutá k mysli, ve které se jeví jako skutečnost izolovaný tvar se jménem, které ho odlišuje od toho ostatního, je stvořena iluze oddělenosti a tím pádem SČA jakoby neexistovala, není, protože realita je vnímána skrz projekci ega, nikoliv v samotném uvědomění vědomí.

Pan Tomáš mluvil jak vzniká SČA a z pohybu vědomí my pak běžně známe jenom jméno a tvar.
Podle toho co tu píšete je pak SČA Májou.
S tím se holt musíte nějak srovnat.

Řekla bych, že pan Tomáš mluvil o tom, jak "vzniká" SČA z pohledu osoby, ve které vzniká probuzené uvědomění SČA, ale s uvědoměním toho, čemu říká pan Tomáš nejvyšší pravda, SČA nevzniká, ona je tím, co Skutečně JE, je samotným Bytím.

Sat-čit-ánanda (bytí, vědomí, blaženost) nevzniká ani nezaniká. Je to základní povaha existence, která je mimo čas a prostor, mimo vznik a zánik. Je to stav, který není podmíněn žádnou událostí, proměnou nebo procesem. Ve své podstatě je vždy přítomná, nekonečná a neměnná. To, co se může zdát jako vznik nebo zánik, je jen iluze vytvořená myslí, která funguje v rámci času a prostoru. To je také to, o čem mluvil pan Eduard Tomáš jako o vznikání.

Sat-čit-ánanda je jako podklad každé zkušenosti, ale nelze ho poznat skrz objekty, činnosti nebo vnější svět. Je to esence samotného Bytí, tedy vědomí, které zakouší vše.

[salmo1cz.]

Tohle já dál už neřeším.
Čistota v naukách se nedělá aby vás Bůh obdivoval, ta se učí pro vás.
Proto se tomu říká tanec po ostří břitvy.

[Jana]

Podle toho co tu píšete je pak SČA Májou.

Májou je iluze oddělenosti. Májou je rovněž i projekce mysli ve které vniká relativita času a prostoru.

Když mrkneme co o tom říká strýček Google slovy Probuzených:

Z pohledu máji, tedy iluze oddělenosti, se pohyb jeví jako něco, co probíhá v prostoru a čase. V tomto kontextu je každá činnost, změna či transformace vnímána jako pohyb jednoho objektu vůči jinému. Pohyb v této dimenzi vytváří iluzi oddělených věcí, bytostí a dějů – svět jevící se jako rozdělený do subjektů a objektů. Pohyb nás udržuje v této iluzi duality, neboť mysl neustále hodnotí a rozlišuje mezi tím, co je tady, a tím, co je tam, co je teď, a co bude později.

Avšak ze zorného úhlu Skutečnosti – Jednoty, která není podmíněná časem ani prostorem – pohyb jako takový neexistuje. Skutečnost je nehybná, protože v ní není žádná oddělenost, žádný prostor, který by bylo třeba překonávat, ani čas, který by měřil změny. Ve Skutečnosti všechno "je". Pohyb je jen projevem v poli máji, kde je mysl oklamána smyslovými vjemy a koncepty.

Takže zatímco z pohledu iluze můžeme hovořit o pohybu, v Absolutnu není nic, co by se mohlo pohnout, protože neexistuje nic, co by bylo oddělené od celku. Jak Nisargadatta Maharadž často zdůrazňoval: „Jsi nehybná přítomnost, v níž vše vzniká a zaniká. Pohyb, čas a změna jsou jen tvé dočasné projekce.

Když se člověk probudí ze snu máji, uvědomí si, že vše, co se zdálo jako pohyb a změna, bylo vždy jen projevem Jedné Skutečnosti – vždy nehybné, vždy přítomné.

Ještě k tomu dodám čistě prakticky, pohyb musí být vždy něčeho v něčem, jestli je tady uvědomění SČA, časoprostorové neomezenosti Bytí, nejvyšší pravdy, tak není ve skutečnosti co by se všem hýbalo.

[Jana]

Tohle já dál už neřeším.
Čistota v naukách se nedělá aby vás Bůh obdivoval, ta se učí pro vás.
Proto se tomu říká tanec po ostří břitvy.

Jakmile se skutečně objeví uvědomění SČA jako Bytí, které je vším, co JE, tak je to jasné. Do doby, než něco takového je možné si uvědomit, by to byly jen spekulace.

Nicméně všichni Probuzení se shodují na tomtéž, i když jsou k popisu používaná různá slova.

Nejhlubší uvědomění ničím nepodmíněné Lásky je SČA, proto pokud v nás tohle uvědomění není a je v nás ochota se tomuto uvědomění otevřít, tak je moudré nepoutat se k podmiňování mysli, která ví, co není láska, tedy k myšlence kdo je hlupák, idiot, co kdo udělal špatně a podobně.

[Jana]

Proto Probuzení radí, nevěnovat pozornost světu a snaze svět zachránit, vylepšit, hodnotit to, co nejsme, ale věnovat se introspekci, uvědomění, kdo skutečně jsme. Tím pádem pak to, co nejsme, zmizí, protože v Jednotě Bytí není možné být čímkoliv jiným, než tím, co JE.

S probuzením tohohle uvědomění je možné pak účastnit se probouzení bytostí, které prožívají utrpení, trápení, iluzi oddělenosti jako realitu.

Což je ve své podstatě jediná možnost jak pomoci trpícímu světu.

[miroslav]

S probuzením tohohle uvědomění je možné pak účastnit se probouzení bytostí, které prožívají utrpení, trápení, iluzi oddělenosti jako realitu.

Existují tyhle bytosti, které zmiňuješ, ve skutečnosti?

[Jana]

S probuzením tohohle uvědomění je možné pak účastnit se probouzení bytostí, které prožívají utrpení, trápení, iluzi oddělenosti jako realitu.

Existují tyhle bytosti, které zmiňuješ, ve skutečnosti?

Jasně, že ano. V iluzi duality se jeví jako oddělené individuality a jejich prožívání iluze je skutečné. Ve skutečnosti jsou však pravým Já, se kterým se absolutně nic neděje, ať se děje cokoliv.

Tedy ještě i jinak, to, co v iluzi dvojnosti jeví jako tvar se jménem, je ve skutečnosti uvědoměním lásky.

[miroslav]

S probuzením tohohle uvědomění je možné pak účastnit se probouzení bytostí, které prožívají utrpení, trápení, iluzi oddělenosti jako realitu.

Existují tyhle bytosti, které zmiňuješ, ve skutečnosti?

Jasně, že ano. V iluzi duality se jeví jako oddělené individuality a jejich prožívání iluze je skutečné. Ve skutečnosti jsou však pravým Já, se kterým se absolutně nic neděje, ať se děje cokoliv.

Tedy ještě i jinak, to, co v iluzi dvojnosti jeví jako tvar se jménem, je ve skutečnosti uvědoměním lásky.

Existuje třeba dodo jako člověk jen v iluzi dvojnosti? A ta iluze dvojnosti je tvoje nebo dodova nebo je to nějaká obecná iluze ve které zdánlivě spolu s námi existují třeba i Číňani a medvědi?

Já třeba v iluzi dvojnosti nežiju, tak by mne zajímalo, jak to vidíš ty.

[Jana]

Existuje třeba dodo jako člověk jen v iluzi dvojnosti?

V hlubinách uvědomění je čistým božstvím, pravým Já. Ta forma, kterou si můžeme představit, že jí je, je snová: Víš jak vypadá? Potřebuješ vědět, jak vypadá? Znáš jeho tvar? Nebo stačí uvědomění, že JE? Můžeš mu říkat dodo, ale také i úplně jinak a přitom to je pořád totéž.

Nicméně tou branou k uvědomění Skutečnosti tahle bytost je. Je to nepopsatelné, ohromné.

A ta iluze dvojnosti je tvoje nebo dodova nebo je to nějaká obecná iluze ve které zdánlivě spolu s námi existují třeba i Číňani a medvědi?

Podstata všeho, co existuje, je absolutně stejná. V relativní realitě iluze dvojnosti je osobní já něčím jiným, než osobní Ty. Nejsi medvěd, nejsi hlupák, idiot, Číňan, květina...

Když se podíváte na květinu před námi, vidíte, že je nádherná, žlutá, krásně upravená. Já si odmyslím jméno a tvar, zůstane jen božská podstata. Mezi mnou a květinou není rozdílu ...

Já třeba v iluzi dvojnosti nežiju, tak by mne zajímalo, jak to vidíš ty.

Více než sedm miliard lidí bude tvrdit totéž, co Ty. Ale když někoho pojmenuje hlupákem, idiotem, tak jasně "ví", že není tím druhým. Tohle je iluze dvojnosti, která v nepoznávání kým skutečně jsme, se nejeví jako iluze, ale jako skutečnost.

A jakmile se ze snu iluze dvojnosti probudíme, je tady uvědomění jednoty všeho. Iluze zmizela teprve s uvědoměním, že není rozdílu mezi mnou a květinou, Číňanem, medvědem a ani tím, co nazývá mysl hlupákem.

[miroslav]

Aha, takže dodo, co sem občas píše je jen snovou postavou. Podobně jako ta Jana i to co sem píše, je jen snovou postavou.
A je to úžasné.