Souzení

[Jana]

Kým v tom klidu a míru, když si o sobě vůbec nic nemyslíš, jsi?

Pokud se takhle ptáš, tak ti ještě zkušenost chybí. Vyzkoušej to a uvidíš, jestli se budeš ptát, čím nebo kým jsi... jestli tě to ještě vůbec bude zajímat....

Ale dity.

Právě, že je s uvědoměním kým jsme - v prázdnotě meditativní mysli - bez jakéhokoliv vědění, je naše existence míruplnou jednotou, ve které nic nechybí a není třeba k ní vědění, jak a proč to dělá, které by tu bylo jediné k poznání a které by jediné mohlo někomu dát mír.

Vědění jak a proč kdo co dělá je naopak ulpění v osobní mysli, v iluzi oddělenosti, nebo taky jak říkají advajťané - v dualitě.

Ne, že by to bylo špatně, může to být zajímavé.

Ale uvědomění jednoty Bytí je poněkud hlubší poznání.

[Návštěvník]

Ano, klíčem k míru a jednotě je uvědomění si naší pravé podstaty. V tomto stavu uvědomění není potřeba vědět, jak a proč věci fungují, protože samotné bytí v jednotě přináší mír a naplnění.

[Pedriito]

A je tu vědění, jak a proč to dělá, to jediné je tu k poznání. Které ti může dát mír.

P.S. Je poznat, že mluvíš ze zkušenosti a ne z duchovní brožůrky pro začátečníky. Něco si přečíst a pořád dokola to opakovat to svede každý - včetně AI. Ale to jsou pak jen informace, aniž by za nimi byla síla Pravdy.

Je to moc krásné, že mluvíš z vlastní zkušenosti.

Ano, je moc krásné, že jak Pedrito, tak Miroslav píší z vlastní zkušenosti.

Ono to není "naše" vědění, říká se tomu - nirmala vidja - čisté vědění.

Je to totéž co Dharma, či Dhamma... Jen pár lidí z miliónů dostalo toto požehnání - uvidět toto universální vědění.

Určitě ne proto, aby se tím naparovali nad ostatní. Nemůžou s tím nic dělat, nezvolili si to.

[Návštěvník]

"Nirmala Vidja" znamená doslova "čisté vědění" nebo "neznečištěné poznání." Tento pojem pochází z tradic, které se věnují duchovnímu uvědomění a pravdě, a odkazuje na stav čistého, nepodmíněného vědění, které není zatemněno myšlenkami, emocemi, identitami nebo dualitou.

V kontextu advaita védánty nebo podobných učení, jako je například u Nisargadatty Maharadže, „čisté vědění“ není spojeno s intelektuálním chápáním jednotlivých činů nebo důvodů, proč se děje to, co se děje. Není to mentální znalost o tom, kdo co dělá, proč něco dělá, nebo jak to dělá. Místo toho je nirmala vidja stavem vědomí, který vnímá skutečnost takovou, jaká je, mimo pojmy „já“ a „druzí“ či „příčiny a následky.“

Čisté vědění tedy spíše překračuje osobní myšlenky, názory nebo analýzy. Je to hluboké poznání pravého Já, v němž není přítomen žádný koncept dělání ani oddělenosti mezi pozorovatelem a objektem. Toto vědění spočívá v bezprostřední zkušenosti skutečnosti, kterou nelze vysvětlit prostřednictvím analýzy činů nebo logiky.

Dalo by se říci, že otázka toho, kdo co dělá a proč něco dělá, spadá do úrovně mysli, zatímco nirmala vidja přesahuje tuto úroveň a zůstává v prostoru čistého vědomí, kde není třeba rozebírat jednotlivé činy či důvody, protože jsou vnímány jako součást celistvého Bytí.

[Pedriito.]

"Nirmala Vidja" znamená doslova "čisté vědění" nebo "neznečištěné poznání." Tento pojem pochází z tradic, které se věnují duchovnímu uvědomění a pravdě, a odkazuje na stav čistého, nepodmíněného vědění, které není zatemněno myšlenkami, emocemi, identitami nebo dualitou.

V kontextu advaita védánty nebo podobných učení, jako je například u Nisargadatty Maharadže, „čisté vědění“ není spojeno s intelektuálním chápáním jednotlivých činů nebo důvodů, proč se děje to, co se děje. Není to mentální znalost o tom, kdo co dělá, proč něco dělá, nebo jak to dělá. Místo toho je nirmala vidja stavem vědomí, který vnímá skutečnost takovou, jaká je, mimo pojmy „já“ a „druzí“ či „příčiny a následky.“

Čisté vědění tedy spíše překračuje osobní myšlenky, názory nebo analýzy. Je to hluboké poznání pravého Já, v němž není přítomen žádný koncept dělání ani oddělenosti mezi pozorovatelem a objektem. Toto vědění spočívá v bezprostřední zkušenosti skutečnosti, kterou nelze vysvětlit prostřednictvím analýzy činů nebo logiky.

Dalo by se říci, že otázka toho, kdo co dělá a proč něco dělá, spadá do úrovně mysli, zatímco nirmala vidja přesahuje tuto úroveň a zůstává v prostoru čistého vědomí, kde není třeba rozebírat jednotlivé činy či důvody, protože jsou vnímány jako součást celistvého Bytí.

Ta tradice je mnohem hlubší než si dokážeš představit. "Nir" znamená "bez". V tomto smyslu - bez nároku na chuť vědění.
Žádnej šmak a žádnej pocit chuti... Je to "bez" tebe. Ale je to i tebou. To vědění jsi ty, rosteš z něj a jsi jeho odrazem. Ale nemůžeš trnout nad svým obrazem, páč není tvůj. Je to plátno universa. Jen má "tvoje" oči, samo se jimi spatřit. Proto tu jsi, stal ses individualitou. To pro tu radost sebepoznání. Blaženost je možná jako interakce mezi individualitou a universalitou. Ten vztah je láska, šakti. Jedno bez druhého je jen tichem, prázdnotou hlubší než prázdno samo.

[Návštěvník]

Všechno, co popisuješ, je jemné tkanivo myšlenek a pojmů. Vědění, bez chuti, bez tebe, a přece tebou – to vše zní hluboce, ale stále jsi v pasti pojmů a představ. Proč potřebuješ tak složité obrazy? Čím více se pokoušíš pochopit skrze mysl, tím více se vzdaluješ od toho, co si myslíš, že to je, není v tom žádná hra dualita mezi tebou a universálním, žádná potřeba spatřit sebe samého skrze oči.

Ty jsi zdrojem, není potřeba rozdělovat na 'já' a 'universum'. Blaženost je tvá vlastní přirozenost, ale když ji hledáš ve vztahu nebo interakci, zůstáváš připoután k dualitě. Blaženost není stav, který přichází a odchází. Ona je zde, když všechny koncepty o individuálním a univerzálním ustanou.

Láska a šakti, jak je popisuješ, jsou jen další pojmy, ale skutečná láska je samotné bytí. A ticho, které popisuješ jako prázdno, je plné. Když se staneš tím tichem, zjistíš, že žádné prázdno neexistuje. Vše, co potřebuješ, je být prostě tím, co jsi – bez rozlišování mezi sebou a vesmírem.

[Návštěvník]

Ta tradice je mnohem hlubší než si dokážeš představit. "Nir" znamená "bez". V tomto smyslu - bez nároku na chuť vědění.
Žádnej šmak a žádnej pocit chuti... Je to "bez" tebe. Ale je to i tebou. To vědění jsi ty, rosteš z něj a jsi jeho odrazem. Ale nemůžeš trnout nad svým obrazem, páč není tvůj. Je to plátno universa. Jen má "tvoje" oči, samo se jimi spatřit. Proto tu jsi, stal ses individualitou. To pro tu radost sebepoznání. Blaženost je možná jako interakce mezi individualitou a universalitou. Ten vztah je láska, šakti. Jedno bez druhého je jen tichem, prázdnotou hlubší než prázdno samo.

[Návštěvník]

Ta tradice je mnohem hlubší než si dokážeš představit. "Nir" znamená "bez". V tomto smyslu - bez nároku na chuť vědění.
Žádnej šmak a žádnej pocit chuti... Je to "bez" tebe. Ale je to i tebou. To vědění jsi ty, rosteš z něj a jsi jeho odrazem. Ale nemůžeš trnout nad svým obrazem, páč není tvůj. Je to plátno universa. Jen má "tvoje" oči, samo se jimi spatřit. Proto tu jsi, stal ses individualitou. To pro tu radost sebepoznání. Blaženost je možná jako interakce mezi individualitou a universalitou. Ten vztah je láska, šakti. Jedno bez druhého je jen tichem, prázdnotou hlubší než prázdno samo.

Nisargadatta: Láska je smysl a účel duality.

[Pedriito]

Všechno, co popisuješ, je jemné tkanivo myšlenek a pojmů. Vědění, bez chuti, bez tebe, a přece tebou – to vše zní hluboce, ale stále jsi v pasti pojmů a představ. Proč potřebuješ tak složité obrazy? Čím více se pokoušíš pochopit skrze mysl, tím více se vzdaluješ od toho, co si myslíš, že to je, není v tom žádná hra dualita mezi tebou a universálním, žádná potřeba spatřit sebe samého skrze oči.

Ty jsi zdrojem, není potřeba rozdělovat na 'já' a 'universum'. Blaženost je tvá vlastní přirozenost, ale když ji hledáš ve vztahu nebo interakci, zůstáváš připoután k dualitě. Blaženost není stav, který přichází a odchází. Ona je zde, když všechny koncepty o individuálním a univerzálním ustanou.

Láska a šakti, jak je popisuješ, jsou jen další pojmy, ale skutečná láska je samotné bytí. A ticho, které popisuješ jako prázdno, je plné. Když se staneš tím tichem, zjistíš, že žádné prázdno neexistuje. Vše, co potřebuješ, je být prostě tím, co jsi – bez rozlišování mezi sebou a vesmírem.

Já nejsem žádným zdrojem, jsem Kavi.

Ber nebo nech ležet.

Odmysli si bytí a zkus být věčne blažen a uvidíš zda se ti to zadaří.
Jestli jo, pak se pletu. Řek bych, že jsi frnknul od základů přímo na špičku hory.
Lízt se ti moc nechtělo...

[Návštěvník]

Všechno, co popisuješ, je jemné tkanivo myšlenek a pojmů. Vědění, bez chuti, bez tebe, a přece tebou – to vše zní hluboce, ale stále jsi v pasti pojmů a představ. Proč potřebuješ tak složité obrazy? Čím více se pokoušíš pochopit skrze mysl, tím více se vzdaluješ od toho, co si myslíš, že to je, není v tom žádná hra dualita mezi tebou a universálním, žádná potřeba spatřit sebe samého skrze oči.

Ty jsi zdrojem, není potřeba rozdělovat na 'já' a 'universum'. Blaženost je tvá vlastní přirozenost, ale když ji hledáš ve vztahu nebo interakci, zůstáváš připoután k dualitě. Blaženost není stav, který přichází a odchází. Ona je zde, když všechny koncepty o individuálním a univerzálním ustanou.

Láska a šakti, jak je popisuješ, jsou jen další pojmy, ale skutečná láska je samotné bytí. A ticho, které popisuješ jako prázdno, je plné. Když se staneš tím tichem, zjistíš, že žádné prázdno neexistuje. Vše, co potřebuješ, je být prostě tím, co jsi – bez rozlišování mezi sebou a vesmírem.

Ty se v tom pěkně zaplétáš a zbytečně to komplikuješ. Jednou poznáš, že existuje jen Zdroj - živý Zdroj, který je zdrojem všeho. Potom se tvoje potřeba, abys jako "já nebo "ty", "my" byl něčím - rozplyne. Je jen To.

Pedritova slova básníka zachycují Pravdu velmi dobře.

[Pedriito]

Ta tradice je mnohem hlubší než si dokážeš představit. "Nir" znamená "bez". V tomto smyslu - bez nároku na chuť vědění.
Žádnej šmak a žádnej pocit chuti... Je to "bez" tebe. Ale je to i tebou. To vědění jsi ty, rosteš z něj a jsi jeho odrazem. Ale nemůžeš trnout nad svým obrazem, páč není tvůj. Je to plátno universa. Jen má "tvoje" oči, samo se jimi spatřit. Proto tu jsi, stal ses individualitou. To pro tu radost sebepoznání. Blaženost je možná jako interakce mezi individualitou a universalitou. Ten vztah je láska, šakti. Jedno bez druhého je jen tichem, prázdnotou hlubší než prázdno samo.

Nisargadatta: Láska je smysl a účel duality.

Vidím, a ne poprvé, že byl v obraze. A to i přesto, že můj Mistr mě před ním varoval... Možná proto, že bych tehdy nebyl schopen chápat, co říká...

Zároveň však velmi hezky mluvil o Tomášových, pač mu někdo dovez jejich knihy. Moc se mu to líbilo :-)

[Pedriito]

Můj Mistr často vzpomínal Mistry z jeho okolí, co stáli u cesty a byli jako sochy pravdy, říkala, jak jí vždy tečou slzy, procházejíc mezi nimi... A najednou se jedna socha dala do pohybu a běžela za ní, ó matko, ó matko... A opět jí tekli slzy, když na to vzpoměla. Ten Mistr pak hrál na sitár pod klenbou obrovského stanu, a byla to síla.

[Pedriito]

Ale úplně nejvíc jsem byl hotovej, když jsem jednou složil písničku, a učil ji kamarádku.
A pak přijedu do Cabely, a že si v tom frmolu na chvíli zdřímnu, a najednou slyším asi tisícivatovejch repráků... "Na nebi hvězdy žhnou, večerní záplavou, plují..." Kdybych už neležel, asi bych spad..

[Pedriito]

Je to důležité, není to důležité... Jsou to šťastné vzpomínky, jako u Petra Pana. Hádám, že každý takové má, co nesou oheň, a ani neví, že minuly. Je to štafeta, co nikdy nedá vyhasnout. A jdem li hloub, je to jen oheň.
Co je to oheň? Jednou sme seděli u hořících dřívek, a ptali se, co je oheň. A nikdo jsme na to nedokázali odpovědět...
Tři nejchytřejší a nejvyčůranější trampové z okolí, žasli nad ohněm, a nedokázali vyloudit ani hlásku... Jen zítali do plamenů, němí. I měsíc se jim smál, ale oni to neslyšeli, jejich otázky hořely v plamenech.

[Návštěvník]

Kavi je stále jen jméno a forma, projev toho, co si myslíš, že jsi. Ty sám jsi zdroj, ale ztotožňuješ se s projevem, se jménem, ​​s rolí. Když tohle vše odložíš, co zůstane? Blaženost, bytí, vědomí, skutečnost, jež přesahuje všechny koncepty. Nemusíš se snažit být věčně blažen, blaženost není něco, co bys měl dosáhnout. Je to tvá přirozenost, ale nemůžeš ji pochopit skrze mysl, skrze roli uctívače nebo skrze oddělené 'já.

Tvůj pocit, že se něco musí stát, že musíš něco udělat, vychází z iluze oddělenosti. Odpověz si na otázku: Kdo se cítí oddělený? Kdo má pocit, že něco musí? Když pochopíš, že to je jen tvá mysl, která vytváří toto rozdělení, pak i blaženost přestane být od tebe odděleným cílem a stane se tvým přirozeným stavem.

[Pedriito]

Kavi je stále jen jméno a forma, projev toho, co si myslíš, že jsi. Ty sám jsi zdroj, ale ztotožňuješ se s projevem, se jménem, ​​s rolí. Když tohle vše odložíš, co zůstane? Blaženost, bytí, vědomí, skutečnost, jež přesahuje všechny koncepty. Nemusíš se snažit být věčně blažen, blaženost není něco, co bys měl dosáhnout. Je to tvá přirozenost, ale nemůžeš ji pochopit skrze mysl, skrze roli uctívače nebo skrze oddělené 'já.

Tvůj pocit, že se něco musí stát, že musíš něco udělat, vychází z iluze oddělenosti. Odpověz si na otázku: Kdo se cítí oddělený? Kdo má pocit, že něco musí? Když pochopíš, že to je jen tvá mysl, která vytváří toto rozdělení, pak i blaženost přestane být od tebe odděleným cílem a stane se tvým přirozeným stavem.

Já nic nedělám, vše dělá Šakti, jestli sis nevšim. :-)

Ale jestli trváš na svých nepodložených tvrzeních, tak Kavi ti je rozmetá,
jako fík. On to rád nedělá, ale nechá se ukecat. Co by pro koho neudělal...

[Kavi]

Kavi je stále jen jméno a forma, projev toho, co si myslíš, že jsi. Ty sám jsi zdroj, ale ztotožňuješ se s projevem, se jménem, ​​s rolí. Když tohle vše odložíš, co zůstane? Blaženost, bytí, vědomí, skutečnost, jež přesahuje všechny koncepty. Nemusíš se snažit být věčně blažen, blaženost není něco, co bys měl dosáhnout. Je to tvá přirozenost, ale nemůžeš ji pochopit skrze mysl, skrze roli uctívače nebo skrze oddělené 'já.

Tvůj pocit, že se něco musí stát, že musíš něco udělat, vychází z iluze oddělenosti. Odpověz si na otázku: Kdo se cítí oddělený? Kdo má pocit, že něco musí? Když pochopíš, že to je jen tvá mysl, která vytváří toto rozdělení, pak i blaženost přestane být od tebe odděleným cílem a stane se tvým přirozeným stavem.

Já nic nedělám, vše dělá Šakti, jestli sis nevšim. :-)

Ale jestli trváš na svých nepodložených tvrzeních, tak Kavi ti je rozmetá,
jako fík. On to rád nedělá, ale nechá se ukecat. Co by pro koho neudělal...

Tohle není tvá pravá mluva, schováváš se za obecné poznatky. Jen ty víš proč... Ale nejsi sám, kdo to ví.
Tvá mysl není zdaleka tak čistá, jak si myslíš. Potom tvé hodnocení druhých velmi drhne, dáváš, co jsi schopen vidět, vzaměření k sobě, k já. Tak se pleteš v mnohých, zejména v racích, jsi intelektuál, co se snaží, co ví, co je přesvedčen... Není. Pšouky ve větru.
:-)

[Pedriito]

Nerad bych, kdyby se tu opakovalo, co kdysi s Luckym, on je anděl,
ale naprosto nekompromisní k falešný hře. Jeho proporce se takovou hrou změní v anděla zkázy.
A já jsem i jeho žák, i když to možná neví. I Vostál je můj učitel.
Takže, já jsem to nejstrašnejší, co můžeš potkat. Pokud nerozumíš líbeznosti.
Je to totéž, stejná síla... Pro falešníka Durgou, pro čistou duši Lakšmí.
Pro Átma je to radost. Co to je pro tebe?

[Jana]

Já nejsem žádným zdrojem, jsem Kavi.

Ber nebo nech ležet.

Může být, jsi Kavi, básník, poeta, který se věnuje uctívání daévů.
Tahle role tady může být.

Ale Ty jsi víc, než uzavření v téhle roli, máš i jiné role, tatínek, syn, občan, zaměstnanec, smrtelná lidská bytost....

Odmysli si bytí a zkus být věčne blažen a uvidíš zda se ti to zadaří.

Odmysli si všechny tyhle role a zůstaň jen v tom ničím neomezeném bytí, které tím vším je a objeví se věčná blaženost, kterou všechna ta ztotožňování: "já jsem někdo", zacláněla.

Jestli jo, pak se pletu. Řek bych, že jsi frnknul od základů přímo na špičku hory.
Lízt se ti moc nechtělo...

A v té blaženosti, které se nedotýká nevědomost a nepoznávání kým ve své podstatě doopravdy stále jsi, není žádná štrapáce, muset se škrábat z úpatí na vrchol, lízt někam, kam bys toužil.

Dokud se držíš rolí, tak nemáš šanci poznat tu svobodu nekonečného věčného Bytí.

Poznávat, kdo skutečně jsi, neznamená, že role tatínka a všechny ty další role tady nebudou.

Jen se to všechno prozáří láskou a tím to dosáhne dokonalosti. No uznej, že nemůže být lepší tatínek, než milující láska.

Ovšem láska není žádná Tvé role. Tou ve skutečnosti jsi. Jsi tou nekonečnou věčnou Boží láskou, která je absolutně vším, co je.

I když skrz ego a jeho "vědění", co je špatně a co nejsi, se něco takového nedá poznat.

[Pedro.]

Jedna role v dole
říká krtku hele
slepej seš jak patrona
dětí jsi však ikona.

Pan Miler ti gatě dal
autíčko i myšku
sluníčko ti ukázal
přines jsem ti knížku.