Kdo jsi

[Jana]

Podle tebe byli Ramana, Nisargadatta a E. Tomáš nevědomí? Nebude to spíš naopak? Můžeš si být jistá, že to tělo, které ted vidíš, když se na sebe podíváš, do pekla nepřijde - at se s ním ztotožnuješ nebo ne. Ale v pekle jsi už byla, jak jsi sama vyprávěla. Měla jsi tam nějaké tělo?

Je to zajímavé zkoumat čím to peklo ve skutečnosti je.

Přímé zakoušení pekla byla temná temnota negativní energie. Bylo to tak strašlivé, že nebylo možné zoufalstvím ani plakat.

Byl tady osobní příběh i důvod nenávidět Boha. Takže to tělo, i když jemnohmotné, které si ten příběh neslo, tady bylo.

Byla jsem tím, kdo "věděl", co je zlo, smrt, nenávist, zloba, odpor, strach děs. Smrt nemilosrdně oddělovala mrtvé od živých.

Pak se v tomhle vědění objevilo nevědění a s ním otázka: "Jak mohla Panenka Marie milovat Boha, když dopustil umučení jejího syna?"

A tahle otázka otevřela oči. Rázem to bylo naprosto jasné.

Temnota byla jen neschopností vidět. Jako když máš za jasného bílého dne na očích šátek.

Temnota zmizela a všechno se rázem stalo světlem plným energie Boží lásky, blaha, krásy, štěstí, protože všechno je tím věčným nekonečným Bytím bez příběhu, bez připoutanosti k tělu, které by ten příběh mohlo mít.

Takže míra připoutanosti vytváří míru nevědomosti, temnoty, utrpení a možnost prožívání pekla.

A paradoxně ono nevědění je "vědění", co je špatně, a na druhé straně Poznání je bez myšlenky, kterou by bylo možné vědět.

[Jana]

Proto vždycky, když budeš mít chuť o komkoliv cokoliv říct pravdivého, ujisti se, jestli se nedíváš očima nevědomosti které má osoba, očima ega, ale jestli se skutečně díváš očima ničím nepodmiňované lásky, která jediná dokáže vidět a milovat pravdu.

No, já nepotřebuji "mít chuť" říct něco pravdivého ať o komkoliv či o čemkoliv či o sobě, prostě mluvím pravdivě,
A nedívám se žádnýma "očima" něčeho, skrz něco atd.
Až někdy poznáš tu podstatu a uvidíš - přímo ne skrz něco ty své duchovní iluze, tak se také budeš dívat přímo a mluvit přirozeně pravdivě. Nebude důvod, potřeba aby to bylo nějak jinak.

Dobře, Miroslave, řekni mi pravdivě, kdo skutečně jsem, když tu pravdu znáš. Jsem od té podstaty nějak oddělena a tím pádem, jsem něčím jiným, než podstata o které mluvíš a kterou, jak tvrdíš, neznám?

Díky

[Jana]

P.S. Dokud vnímáš něco, co můžeš banovat a banuješ to, - tak stejným způsobem můžeš zase prožívat peklo. Bude se to prostě dít jako to tvoje banování.

Dity, peklo je jen nevědomost a ta nevědomost je tady banovaná.

[miroslav zaban]

Proto vždycky, když budeš mít chuť o komkoliv cokoliv říct pravdivého, ujisti se, jestli se nedíváš očima nevědomosti které má osoba, očima ega, ale jestli se skutečně díváš očima ničím nepodmiňované lásky, která jediná dokáže vidět a milovat pravdu.

No, já nepotřebuji "mít chuť" říct něco pravdivého ať o komkoliv či o čemkoliv či o sobě, prostě mluvím pravdivě,
A nedívám se žádnýma "očima" něčeho, skrz něco atd.
Až někdy poznáš tu podstatu a uvidíš - přímo ne skrz něco ty své duchovní iluze, tak se také budeš dívat přímo a mluvit přirozeně pravdivě. Nebude důvod, potřeba aby to bylo nějak jinak.

Dobře, Miroslave, řekni mi pravdivě, kdo skutečně jsem, když tu pravdu znáš. Jsem od té podstaty nějak oddělena a tím pádem, jsem něčím jiným, než podstata o které mluvíš a kterou, jak tvrdíš, neznám?

Díky

Dyk ti to říkám pořád a ty místo abys to pochopila, tak mne raději zabanuješ.
Řákal jsem snad někdy, že jsi od podstaty oddělená???
Jsi zárověň podstatou a jejím konkrétním projevem. Ty sis usmyslela že projev neexistuje, že existuje jenom podstata tak z toho usuzuješ, že jsi jenom tou podstatou.

[Jana]

Radostná odpověď

Na každý citát probuzeného se dá najít proticitát jiného probuzeného. Kdyby nebylo citátů a proticitátů, nebylo by fyzické reality a nebo naopak, kdyby nebylo fyzické reality, nebylo by citátů ani proticitátů. Kdyby nebylo vědomí, nevěděli bychom o žádných citátech ani světě. Kdyby nebyl svět, neuvědomovali bychom si vědomí. Kdyby nebyla evoluce, nebyla by ani involuce.

Můžeme to vyzkoušet:

"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."
E. Tomáš

Proticitát by byl:

"Největší moudrostí, je nevědomost."

No vidíš, máš pravdu, protože moudrost znamená smrt mysli. Tím pádem není možné nic vědět.

Pokračujme dalším proticitátem: Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem, tedy je základem moudrosti.

No a teď můžeš zkusit najít, jestli někdo z Probuzených něco takového někde říká.

Pokračujeme:

"Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem,"
Proticitát by byl: "Vždycky si o sobě myslete, že jste tělem"
Tuhle citaci zase nikde u žádného Probuzeného nenajdeš.

" vždy si myslete, že jste nejvyšší pravdou."
Proticitát: "Nikdy si nemyslete, že jste nejvyšší pravdou"
To by se dalo uznat a určitě i najít, že si o sobě nemáme nikdy nic myslet, ale má tady být vždycky přímé uvědomění.

Jenže ono to paradoxně funguje. Nisargadttovi řekl jeho guru, že se Nisargadatta má soustředit na "já jsem" a také mu řekl, že je Brahman a Nisargadatta nu uvěřil.

Funguje to v podobě afirmace, podvědomí je mocná čarodějka a když se správně seštěluje, tak dokáže otevřít cokoliv.

Jinak můžeš sem, kdykoliv se tady objeví nějaká citace, dávat proticitace. Může to být zajímavé vidět to, o čem se mluví Probuzení, z různých úhlů pohledu.

[Pedro.]

P.S. Dokud vnímáš něco, co můžeš banovat a banuješ to, - tak stejným způsobem můžeš zase prožívat peklo. Bude se to prostě dít jako to tvoje banování.

Dity, peklo je jen nevědomost a ta nevědomost je tady banovaná.

A ty jsi v pozici, že rozlišíš peklo od ráje? To jsou pojmy pro mysl, v které trůní ego.
To jsou jeho pojmy. Srdce to vnímá, ale neváže se k významu žádného z nich.
Vidí beze slov. Je to nezaujatý svědek. Ale nezahazuje tím Šakti co z něj spontánně tryská.
A co v něm tvoří jeho svět. Není to snadné pro rozum pochopit. Musí se snoubit s citem. A společně usnout v laskavém neviném obětí.

O pekle a satanovi mluvil i Ježíš, jestli jsi zapoměla...

[Jana]

Dyk ti to říkám pořád a ty místo abys to pochopila, tak mne raději zabanuješ.
Řákal jsem snad někdy, že jsi od podstaty oddělená???
Jsi zárověň podstatou a jejím konkrétním projevem. Ty sis usmyslela že projev neexistuje, že existuje jenom podstata tak z toho usuzuješ, že jsi jenom tou podstatou.

Takže polopaticky, jsi přesvědčen, že jsem touto jednou jedinou oddělenou individualitou a Ty jsi jinou individualitou + naše podstata je stejná, ovšem není z Tvého pohledu podstatná, protože Ty jsi někdo jiný, než jsem, proto to, kým jsem můžeš posuzovat jinak, než sám sebe, je to tak?

Každý z nás je omezen na konkrétní formu, osobu, jméno, individualitu? Nebo jsi všemi individualitami, protože podstata všech je stejná?

[Jana]

A ty jsi v pozici, že rozlišíš peklo od ráje?

Jasně, je tady soucit a uvědomění, že prožívání pekla a utrpení, pokud je skutečně prožíváno, je skutečné, i když peklo a utrpení je jen naše nevědomost a není ve skutečnosti ničím skutečným.

Proto jsou tady všechny promluvy Probuzených. Tomu se říká soucit.

[Paradoxy]

Radostná odpověď

Na každý citát probuzeného se dá najít proticitát jiného probuzeného. Kdyby nebylo citátů a proticitátů, nebylo by fyzické reality a nebo naopak, kdyby nebylo fyzické reality, nebylo by citátů ani proticitátů. Kdyby nebylo vědomí, nevěděli bychom o žádných citátech ani světě. Kdyby nebyl svět, neuvědomovali bychom si vědomí. Kdyby nebyla evoluce, nebyla by ani involuce.

Můžeme to vyzkoušet:

"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."
E. Tomáš

Proticitát by byl:

"Největší moudrostí, je nevědomost."

No vidíš, máš pravdu, protože moudrost znamená smrt mysli. Tím pádem není možné nic vědět.

Pokračujme dalším proticitátem: Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem, tedy je základem moudrosti.

No a teď můžeš zkusit najít, jestli někdo z Probuzených něco takového někde říká.

Pokračujeme:

"Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem,"
Proticitát by byl: "Vždycky si o sobě myslete, že jste tělem"
Tuhle citaci zase nikde u žádného Probuzeného nenajdeš.

" vždy si myslete, že jste nejvyšší pravdou."
Proticitát: "Nikdy si nemyslete, že jste nejvyšší pravdou"
To by se dalo uznat a určitě i najít, že si o sobě nemáme nikdy nic myslet, ale má tady být vždycky přímé uvědomění.

Jenže ono to paradoxně funguje. Nisargadttovi řekl jeho guru, že se Nisargadatta má soustředit na "já jsem" a také mu řekl, že je Brahman a Nisargadatta nu uvěřil.

Funguje to v podobě afirmace, podvědomí je mocná čarodějka a když se správně seštěluje, tak dokáže otevřít cokoliv.

Jinak můžeš sem, kdykoliv se tady objeví nějaká citace, dávat proticitace. Může to být zajímavé vidět to, o čem se mluví Probuzení, z různých úhlů pohledu.

Každý aspoň trochu vnímavý člověk vidí, že ty jen cvičíš se slovama. Vůbec ti ty citáty a proticitáty neseděj jako opaky jeden druhého.

,,bůh ohně si jde pro oheň,,.

[Pedro.]

A ty jsi v pozici, že rozlišíš peklo od ráje?

Jasně, je tady soucit a uvědomění, že prožívání pekla a utrpení, pokud je skutečně prožíváno, je skutečné, i když peklo a utrpení je jen naše nevědomost a není ve skutečnosti ničím skutečným.

Proto jsou tady všechny promluvy Probuzených. Tomu se říká soucit.

Uvědom si laskavě, že na světě nejsi sama a můžeš děkovat Bohu, že jsi se narodila do celkem poklidné části světa.

A jen se modleme, ať to vydrží, ať i naše děti maj poklidné klima ke svému růstu

a kéž, požehná li jim Šakti, ať se znovuzrodí z ducha. Za života, ne v smrti.

[Návštěvník]

To, co nazýváš světem, je jen odrazem tvého vnitřního stavu. Uvědomění si, že není odděleno od celku, od samotné existence, je tělo opravdové svobody. Tvé tělo se mohlo narodit v poklidné části světa, ale skutečná podstata není vázána ani místo, ani časem.

Děkuj Bohu ne za místo, ale za uvědomění, že jsi. Modlitby, které volají po klidu a růstu, vycházejí z představ, že život je neustále v ohrožení. Avšak pravá modlitba není prosba, ale tiché vyjádření ve vědomí, že vše je dokonalé tak, jak to je.

Šakti, síla života, vždy proudí skrze nás. Znovuzrození není záležitostí budoucnosti. Pokud se chopíš pravdy o tom, kdo jsi, pochopíš, že jsi nikdy nezemřel, nikdy se nenarodil. Znovuzrození z ducha není událostí, je to stav bytí, který je přítomen právě teď. Pohleď za mysl, a zjistíš, že ty sám jsi tím duchem.

[miro zaban]

Dyk ti to říkám pořád a ty místo abys to pochopila, tak mne raději zabanuješ.
Řákal jsem snad někdy, že jsi od podstaty oddělená???
Jsi zárověň podstatou a jejím konkrétním projevem. Ty sis usmyslela že projev neexistuje, že existuje jenom podstata tak z toho usuzuješ, že jsi jenom tou podstatou.

Takže polopaticky, jsi přesvědčen, že jsem touto jednou jedinou oddělenou individualitou a Ty jsi jinou individualitou + naše podstata je stejná, ovšem není z Tvého pohledu podstatná, protože Ty jsi někdo jiný, než jsem, proto to, kým jsem můžeš posuzovat jinak, než sám sebe, je to tak?

Každý z nás je omezen na konkrétní formu, osobu, jméno, individualitu? Nebo jsi všemi individualitami, protože podstata všech je stejná?

Nejsi jednou jedinou individualitou, ale jednou z individualit a já rovněž a naše podstata je stejná. Je podstatná protože je naší společnou podstatnou, ale nedá se o ni nic moc více říci, protoře sama o sobě nemá jméno ani tvar, tedy ani žádný význam (jméno), je to jen sat-čit-ánanda. A když si konkrétní forma myslí (díky své individuální mysli), že je i podstatou, je to v pořádku, ale když si myslí že je vším, tak to už je na pováženou, podobně jako když si myslí vlna, že je celým oceánem. Ne jen jenom vlnou a zároven vodou, která je podstatou celého oceánu.
sat-čit-ánanda sama si nemůže nic myslet ani vědět ani si pamatovat, ani psát ani říkat, ani nic chápat, protože "nemá" mysl. Mysl má až jako výsledek tvorby - mysl je nedílnou součástí tvorby, skutečnosti. Bez jména a formy není ani mysl.
P.S.
Když se mne na něco ptáš, tak si mne laskavě napřed odbanuj. Jinak je to s tebou jako vždy - ptáš se, ale odpověď zřejmě slyšet nechceš a když ji dostaneš, tak reaguješ jako by nebyla.

[Pedro.]

To, co nazýváš světem, je jen odrazem tvého vnitřního stavu. Uvědomění si, že není odděleno od celku, od samotné existence, je tělo opravdové svobody. Tvé tělo se mohlo narodit v poklidné části světa, ale skutečná podstata není vázána ani místo, ani časem.

Děkuj Bohu ne za místo, ale za uvědomění, že jsi. Modlitby, které volají po klidu a růstu, vycházejí z představ, že život je neustále v ohrožení. Avšak pravá modlitba není prosba, ale tiché vyjádření ve vědomí, že vše je dokonalé tak, jak to je.

Šakti, síla života, vždy proudí skrze nás. Znovuzrození není záležitostí budoucnosti. Pokud se chopíš pravdy o tom, kdo jsi, pochopíš, že jsi nikdy nezemřel, nikdy se nenarodil. Znovuzrození z ducha není událostí, je to stav bytí, který je přítomen právě teď. Pohleď za mysl, a zjistíš, že ty sám jsi tím duchem.

To je možný, jen napřed musíš uvidět, ne vyčíst, co je mysl, co vědomí, co svět...
Jinak to bude jen hra intelektu. Já nevím, zda to jde vyčtením poznat.
Mě vyslyšené informace jen popsaly stav. Jinak by nebylo možné o tom mluvit.
I mysl je jen pojem, i vědomí, láska.. to co ti zní v hlavě.
Když nezní - říká se tomu meditace. Žádné slovo.
Tohle je avšak diskuzní fórum, jestli se nepletu.

[Jana]

Miroslave, vezmeme to od toho, s čím můžu souhlasit a s čím nepochybně souhlasí všichni Probuzení:

naše podstata je stejná. Je podstatná protože je naší společnou podstatnou, ale nedá se o ni nic moc více říci, protoře sama o sobě nemá jméno ani tvar, tedy ani žádný význam (jméno), je to jen sat-čit-ánanda.

To je skvělé.

Tohle je s probuzením vědomé stále. Proto je tady stále uvědomění jednoty všeho, jako to podstatné, co je. Tedy je tady uvědomění, že jsme tím celým nekonečným oceánem Bytí, který je absolutně vším, co existuje.

V iluzi oddělenosti sami sebe považujeme za individuality a jednota Bytí není vědomá.

Nejsi jednou jedinou individualitou, ale jednou z individualit a já rovněž

Abychom byli skutečně individualitami, museli bychom být těly (je jedno jakými, jestli fyzickými, jemnohmotnými, mentálními). Ovšem to by byla, jak říká Eduard Tomáš, nevědomost.

a naše podstata je stejná.

Ano, přesně tak. Podstatná je naše podstata, která je stejná. I když jsme jedineční, naše pravá podstata je univerzální a propojená s celkem. Individuální identita je jen povrchová vrstva, závoj iluze, maska, která zakrývá hlubší pravdu o naší jednotě s celým vesmírem.

Je podstatná protože je naší společnou podstatou, ale nedá se o ni nic moc více říci, protože sama o sobě nemá jméno ani tvar, tedy ani žádný význam (jméno), je to jen sat-čit-ánanda.

Je uvědomitelná, bez závoje máji vědomá a pokud o ní Probuzení mluví, tak o ní mluví celkem srozumitelně jako o skutečnosti, jako o tom, co je.

A když si konkrétní forma myslí (díky své individuální mysli), že je i podstatou, je to v pořádku, ale když si myslí že je vším, tak to už je na pováženou, podobně jako když si myslí vlna, že je celým oceánem. Ne jen jenom vlnou a zároven vodou, která je podstatou celého oceánu.

Tohle je trošku bujná představa. Forma si sama o sobě vůbec nic nemyslí. Ta myšlenka, že jsi formou, která myslí vzniká v mysli.
Ta myšlenka, že jsi omezenou vlnou, která vznikla a zanikne a která je jen částí celku, je iluze ega.

Bez ega jsi Brahman, absolutno, probuzený, celistvý.

S egem žiješ v nevědomosti, že jsi pouhá individualita mezi individualitami, ale chybí Ti spojení s vlastní podstatou.

[miro zaban]

Miroslave, vezmeme to od toho, s čím můžu souhlasit a s čím nepochybně souhlasí všichni Probuzení:

naše podstata je stejná. Je podstatná protože je naší společnou podstatnou, ale nedá se o ni nic moc více říci, protoře sama o sobě nemá jméno ani tvar, tedy ani žádný význam (jméno), je to jen sat-čit-ánanda.

To je skvělé.

Tohle je s probuzením vědomé stále. Proto je tady stále uvědomění jednoty všeho, jako to podstatné, co je. Tedy je tady uvědomění, že jsme tím celým nekonečným oceánem Bytí, který je absolutně vším, co existuje.

V iluzi oddělenosti sami sebe považujeme za individuality a jednota Bytí není vědomá.

Nejsi jednou jedinou individualitou, ale jednou z individualit a já rovněž

Abychom byli skutečně individualitami, museli bychom být těly (je jedno jakými, jestli fyzickými, jemnohmotnými, mentálními). Ovšem to by byla, jak říká Eduard Tomáš, nevědomost.

a naše podstata je stejná.

Ano, přesně tak. Podstatná je naše podstata, která je stejná. I když jsme jedineční, naše pravá podstata je univerzální a propojená s celkem. Individuální identita je jen povrchová vrstva, závoj iluze, maska, která zakrývá hlubší pravdu o naší jednotě s celým vesmírem.

Je podstatná protože je naší společnou podstatou, ale nedá se o ni nic moc více říci, protože sama o sobě nemá jméno ani tvar, tedy ani žádný význam (jméno), je to jen sat-čit-ánanda.

Je uvědomitelná, bez závoje máji vědomá a pokud o ní Probuzení mluví, tak o ní mluví celkem srozumitelně jako o skutečnosti, jako o tom, co je.

A když si konkrétní forma myslí (díky své individuální mysli), že je i podstatou, je to v pořádku, ale když si myslí že je vším, tak to už je na pováženou, podobně jako když si myslí vlna, že je celým oceánem. Ne jen jenom vlnou a zároven vodou, která je podstatou celého oceánu.

Tohle je trošku bujná představa. Forma si sama o sobě vůbec nic nemyslí. Ta myšlenka, že jsi formou, která myslí vzniká v mysli.
Ta myšlenka, že jsi omezenou vlnou, která vznikla a zanikne a která je jen částí celku, je iluze ega.

Bez ega jsi Brahman, absolutno, probuzený, celistvý.

S egem žiješ v nevědomosti, že jsi pouhá individualita mezi individualitami, ale chybí Ti spojení s vlastní podstatou.

A tohle vysvětluješ komu:
Mně jako individualitě nebo naší společné podstatě?

[Pedro.]

Miroslave, vezmeme to od toho, s čím můžu souhlasit a s čím nepochybně souhlasí všichni Probuzení:

naše podstata je stejná. Je podstatná protože je naší společnou podstatnou, ale nedá se o ni nic moc více říci, protoře sama o sobě nemá jméno ani tvar, tedy ani žádný význam (jméno), je to jen sat-čit-ánanda.

To je skvělé.

Tohle je s probuzením vědomé stále. Proto je tady stále uvědomění jednoty všeho, jako to podstatné, co je. Tedy je tady uvědomění, že jsme tím celým nekonečným oceánem Bytí, který je absolutně vším, co existuje.

V iluzi oddělenosti sami sebe považujeme za individuality a jednota Bytí není vědomá.

Nejsi jednou jedinou individualitou, ale jednou z individualit a já rovněž

Abychom byli skutečně individualitami, museli bychom být těly (je jedno jakými, jestli fyzickými, jemnohmotnými, mentálními). Ovšem to by byla, jak říká Eduard Tomáš, nevědomost.

a naše podstata je stejná.

Ano, přesně tak. Podstatná je naše podstata, která je stejná. I když jsme jedineční, naše pravá podstata je univerzální a propojená s celkem. Individuální identita je jen povrchová vrstva, závoj iluze, maska, která zakrývá hlubší pravdu o naší jednotě s celým vesmírem.

Je podstatná protože je naší společnou podstatou, ale nedá se o ni nic moc více říci, protože sama o sobě nemá jméno ani tvar, tedy ani žádný význam (jméno), je to jen sat-čit-ánanda.

Je uvědomitelná, bez závoje máji vědomá a pokud o ní Probuzení mluví, tak o ní mluví celkem srozumitelně jako o skutečnosti, jako o tom, co je.

A když si konkrétní forma myslí (díky své individuální mysli), že je i podstatou, je to v pořádku, ale když si myslí že je vším, tak to už je na pováženou, podobně jako když si myslí vlna, že je celým oceánem. Ne jen jenom vlnou a zároven vodou, která je podstatou celého oceánu.

Tohle je trošku bujná představa. Forma si sama o sobě vůbec nic nemyslí. Ta myšlenka, že jsi formou, která myslí vzniká v mysli.
Ta myšlenka, že jsi omezenou vlnou, která vznikla a zanikne a která je jen částí celku, je iluze ega.

Bez ega jsi Brahman, absolutno, probuzený, celistvý.

S egem žiješ v nevědomosti, že jsi pouhá individualita mezi individualitami, ale chybí Ti spojení s vlastní podstatou.

A tohle vysvětluješ komu:
Mně jako individualitě nebo naší společné podstatě?

Vysvětluje to sobě. Už asi pět a dvacet let :-)
A odpovím za ní, třeba jí ušetřím čas.

"Kdybys Miroslave byl pravdivý, bylo by ti jasné, že individualita je jen sen iluze oddělenosti.
V relativní realitě si můžeme myslet, že jsme oddělené jednotky, vlny na moři,
co ví, co je na kom dobře a špatně. Skrz hlubinu je nám ale jasné, že jsme tichem moře.
Které šmakuje a rezonuje slovy jako je ráj, boží, dokonalý. Už je ti to jasné?"
---
Sorry Honzame, asis mě nakazil.

[Návštěvník]

Mistrovo „já“

V nirvikalpa samádhi si Šrí Rámakrišna uvědomil, že brahma samo je skutečné a svět iluzorní. Udržováním své mysli šest měsíců na úrovni neduálního brahma dosáhl stavu vidžňánin, poznání pravdy ve speciálním a velmi cenném smyslu, vidění nejen brahma samého a v transcendentním absolutnu, ale v celém světě. V tomto stavu vidžňány na sebe někdy při ztrátě tělesného vědomí nahlížel jako na jedno s brahma, jindy si uvědomoval duální svět a považoval se za božího ctitele, sluhu nebo dítě. Aby mistrovi umožnila práci ve prospěch lidstva, Božská Matka v něm udržela stopu já, které popsal – podle rozpoložení – jako „já poznání“, „já uctívání“, „já dítěte“ nebo „já služebníka“. V každém případě toto mistrovo já spálené ohněm poznání brahma vypadalo jako spálený provaz. Často popisoval toto já jako „zralé já“, na rozdíl od spoutané duše, kterou popisoval jako „nezralé nebo zelené já“. Já spoutané duše se identifikuje s tělem, příbuznými, majetkem a se světem, ale „zralé já“, osvícené božským poznáním ví, že tělo, příbuzní, majetek a svět jsou neskuteční a zakládá samo vztah lásky s Bohem samotným. Díky tomuto „zralému já“ Šrí Rámakrišna odděloval svět a svou manželku. Jednoho dne, zatímco třela jeho chodidla se Sáradá Devi zeptala mistra: „Co si o mně myslíš?“ Dostala rychlou odpověď: „Matka, která je uctívána v chrámu je matkou, které porodila mé tělo a nyní bydlí v Nahabátu, a je to ona, která v této chvíli zase tře má chodidla. Vlastně tě vždycky vidím jako personifikaci blažené Matky Kálí.“

[Návštěvník]

Sáradá Devi zeptala mistra: „Co si o mně myslíš?“ Dostala rychlou odpověď: „Matka, která je uctívána v chrámu je matkou, které porodila mé tělo a nyní bydlí v Nahabátu, a je to ona, která v této chvíli zase tře má chodidla. Vlastně tě vždycky vidím jako personifikaci blažené Matky Kálí.“

A pak ji pro jistotu zabanoval. Teda tu její nevědomost.

[Návštěvník]

O praxi

Jeden žák řekl Matce: "K... nám říká: "Pracujte tvrdě na plnění svých povinností, a pak dosáhnete všeho, co Bůh určil."

Svatá Matka mu odpověděla: "Bezpochyby musíte plnit své povinnosti. To udržuje mysl v dobrém stavu. Je však také velmi nutné praktikovat džapu, meditaci a modlitbu. Tyto disciplíny je třeba praktikovat alespoň ráno a večer. Takové cvičení je jako kormidlo lodi. Když si člověk večer sedne k modlitbě, může přemýšlet o dobrých a špatných věcech, které během dne udělal. Pak by měl porovnat duševní stav toho dne s tím předchozím. Dále by měl při provádění džapy meditovat o svém vyvoleném ideálu. Při meditaci by měl nejprve myslet na tvář svého vyvoleného Božstva, ale meditovat by měl o celém těle od chodidel nahoru. Pokud nepraktikujete Meditaci ráno a večer vedle své práce, jak můžete vědět, zda děláte žádoucí, nebo nežádoucí věc?".

Sri Sarada Devi

[Návštěvník]

Karma a guru

Lidé získávají možnosti a příležitosti podle své minulé karmy. Člověk sem přijde několikrát, ale nemá příležitost mě vidět, buď proto, že jsem nemocná, nebo z nějakého jiného důvodu. Je to jeho smůla. Co mám dělat? Možná řeknete, že to pro něj znamená velké výdaje, a každý nemá peníze. Guru však může člověka, který se chce stát jeho žákem, opakovaně odmítat. Ten, kdo opravdu touží po požehnání od Gurua, však k němu přijde i s prosbou. Pravda je taková: Ten, kdo opravdu touží překonat oceán světa, se nějak vymaní z pout. Nikdo ho nemůže spoutat. Finanční potíže, čekání na odpověď, strach z návratu s nenaplněnou touhou - to jsou pouhé výmluvy.

Svatá Matka Šrí Sarada Déví



Více zde: https://ramakrisna.webnode.cz/products/karma-a-guru/