Brahman a iluze

[miroslav]

Promluvy Probuzených jsou určeny pravé přirozenosti v tobě

Myslíš, že ty promluvy Probuzených ta pravá přirozenost ve mně, v tobě nebo v komkoliv jiném je potřebuje?

[Pedro.]

No vidíš. Tak co to je za nesmysl, že Tenhle web slouží k osvobození od nevědomosti, že nejsi Já, tedy k odstranění nejvyšší překážky, kterou je nevědomost. .
Jestli ty si náhodou nemyslíš, že na rozdíl od tebe takoví nevědomí jsou.

Promluvy Probuzených nejsou určeny k tomu, aby oslovovaly nějakou oddělenou bytost, která je nevědomá. Osvětlují, že samotná představa oddělenosti je iluze. Nevědomost je jen nepoznávání pravé podstaty.

Promluvy Probuzených jsou určeny pravé přirozenosti v tobě, která nikdy nezmizela. Ve skutečnosti nejsou žádné oddělené bytosti – je jen jedno Já, které je vždy přítomné. A pravé Já nezná nevědomost.

Není tady skutečná individualita, která by byla vědomá nebo nevědomá, ale nevědomost (sen, mája, že jsi individualitou) nebo uvědomění nejvyšší pravdy (že jsi Já, Brahman) tady být může.

Proto je tak nenahraditelné základní poznání, kdy si v tý meditaci (utišení), a říct že to dělá osoba je liché, ale říct že neosoba si to uvědomuje, je také liché. Je to v právě zrozeném vztahu mezi nimi. Uhodí mezi nimi blesk. To je první a základní poznání, osobno bylo rozlišeno od neosobna. A mezi nimi pozornost a energie... A dál je to dobrodrůžo na miskách vah. Hledání rovnováhy, páč ani jedno ani druhé nelze navzájem vyrušit. Svobodná vůle a pozornost je zákon. A jakýkoliv si to uděláš, takový to máš. Furt je tu však ta prvotnost, a pokud si to uděláš blbě, bude postupně v tobě a mezi ní růst tlak jak v papiňáku. Akorát bez výpustě páry. A nakonec to bouchne. A tomu se říká karma. Já za to nemůžu...

Aneb, proč by Mistr mluvil sám k sobě, světlo k světlu? Taková prostá věc.
Mistr sám k sobě mlčí, ke komu promlouvá, jsou zatoulaní a ztracení...
On je jejich duchem, a šeptat jen sám sobě? Ale kdeže, co to je fantas, co ovládl duchovňácké filozofie?
On promlouvá k egu, co se pokládá za individualitu. Udeřit do jejího středu bleskem a uvolnit pozornost....

[Jana]

Promluvy Probuzených jsou určeny pravé přirozenosti v tobě

Myslíš, že ty promluvy Probuzených ta pravá přirozenost ve mně, v tobě nebo v komkoliv jiném je potřebuje?

Ta pravá přirozenost v Tobě je stejná jako ve mně a promluvy Probuzených, které nezůstávají zachycené v mysli jako forma čehokoliv a mizí v Tichu srdce, rezonují stejným štěstím, blažeností Bytí. Není tady nikdo, kdo by něco takového potřeboval.

Nicméně může tady být nevědomost, nepoznávání, kdo jsi, kdo jsem, čím tohle všechno je. Může tady být ztotožnění s představou, že jsme oddělené individuality, že nejsi Brahman, ale jen pokročilý duchovňák. Může tady být tahle nevědomost a ztotožnění s myslí a z toho pramenící pocity nesvobody, vědění, co je zlé, prožívání utrpení a podobně.

Je to podobné jako ve snu, ve spánku se nikdy nestáváš někým jiným, nikam ve skutečnosti nejdeš, nic se Ti neděje, ale můžeš prožívat všechno možné. S probuzením je jasné, že vůbec o nic nešlo, nic se Ti nedělo, ve skutečnosti jsi nepotřeboval žádnou pomoc, žádnou záchranu, jen ses probudil a uvědomil si skutečnost.

[Jana]

Proto je tak nenahraditelné základní poznání, kdy si v tý meditaci (utišení), a říct že to dělá osoba je liché, ale říct že neosoba si to uvědomuje, je také liché.

Uvědomění je bez osoby, sat-čit-ánanda je neosobní.

Je to v právě zrozeném vztahu mezi nimi. Uhodí mezi nimi blesk. To je první a základní poznání, osobno bylo rozlišeno od neosobna.

Ano. Ten, kdo dokáže rozpoznat stálé od nestálého, je osvícená bytost.

Brahman, který je jen čirá sat-čit-ánanda, je stálý nedotčen časem, neomezen prostorem. Individualita je proměnlivá, časoprostorově omezená, proto je nestálá.

Uhodit blesk mezi nimi znamená vnímání duality, vztah mezi "já" a "ne-já," což je ve skutečnosti právě ten klam, který odvádí od pravého poznání a upoutává v iluzi oddělenosti. Nepramení to ze skutečného uvědomění jednoty, ale je dílem mysli, která rozděluje jednotu na protiklady.

A mezi nimi pozornost a energie...

Pozornost je v pravdě energií v pozornosti, je to jedním.

[Jana]

A dál je to dobrodrůžo na miskách vah. Hledání rovnováhy, páč ani jedno ani druhé nelze navzájem vyrušit. Svobodná vůle a pozornost je zákon. A jakýkoliv si to uděláš, takový to máš. Furt je tu však ta prvotnost, a pokud si to uděláš blbě, bude postupně v tobě a mezi ní růst tlak jak v papiňáku. Akorát bez výpustě páry. A nakonec to bouchne. A tomu se říká karma. Já za to nemůžu...

Aneb, proč by Mistr mluvil sám k sobě, světlo k světlu? Taková prostá věc.
Mistr sám k sobě mlčí, ke komu promlouvá, jsou zatoulaní a ztracení...
On je jejich duchem, a šeptat jen sám sobě? Ale kdeže, co to je fantas, co ovládl duchovňácké filozofie?
On promlouvá k egu, co se pokládá za individualitu. Udeřit do jejího středu bleskem a uvolnit pozornost....

Všechno tohle dobrodružství i snaha o rovnováhu s pocity, že "jakýkoliv si to uděláš, takový to máš," vychází z iluze, že jsi tím, kdo jedná, že máš nad tím kontrolu. Jenže svobodná vůle je v tomhle kontextu zase iluzí, protože skutečné Já je bez konatele a bez vztahování se k čemukoliv.

Karma je výsledkem ztotožňování se s iluzí individuality. Když se ztotožňuješ s tělem a myslí, vytváříš příběhy a následky, které tě tíží. Skutečné pravé Já je mimo osobu i neosobu, s tímhle uvědoměním karma ztrácí sílu, protože tady není není nikdo, kdo by byl k čemukoliv připoutaný nebo kdo by za cokoliv nesl odpovědnost.

Svoboda přichází s poznáním, že jsi to, co je nad všemi rozdíly. Nemusíš nic osobně a neosobně vyvažovat ani se bát "explozí." Tlak vzniká jen tehdy, když zůstáváme chycení v pasti duality. Ve skutečnosti je všechno Brahman, který je bez karmy. Karma tím pádem je jen hrou mysli.

Návrat k jednoduchosti (Jedno-Duchosti) je poznání, že jsi tím Jedním, co přesahuje všechny koncepty a vztahy.

[Pedro.]

Proto je tak nenahraditelné základní poznání, kdy si v tý meditaci (utišení), a říct že to dělá osoba je liché, ale říct že neosoba si to uvědomuje, je také liché.

Uvědomění je bez osoby, sat-čit-ánanda je neosobní.

Je to v právě zrozeném vztahu mezi nimi. Uhodí mezi nimi blesk. To je první a základní poznání, osobno bylo rozlišeno od neosobna.

Ano. Ten, kdo dokáže rozpoznat stálé od nestálého, je osvícená bytost.

Brahman, který je jen čirá sat-čit-ánanda, je stálý nedotčen časem, neomezen prostorem. Individualita je proměnlivá, časoprostorově omezená, proto je nestálá.

Uhodit blesk mezi nimi znamená vnímání nějakého druhu duality, nějaký vztah mezi "já" a "ne-já," což je ve skutečnosti právě ten klam, který odvádí od pravého poznání a upoutává v iluzi oddělenosti. Nepramení to ze skutečného uvědomění jednoty, ale je dílem mysli, která rozděluje jednotu na protiklady.

A mezi nimi pozornost a energie...

Pozornost je v pravdě energií v pozornosti, je to jedním.

Sat Čit Ananda je pojem, co popisuje stav Atman. A Atman je duše uvědomovaná v těle. K tomuto uvědomění dochází, když ego dozraje, páč ego není jen negativum ale je to taky pozitivum - mimo něj tyto protipóly nerostou.
A není v tvé moci se vyjadřovat mimo ego a jeho prostor mysli, jen se tím pozná, v jakém je stavu.
A ty nejsi Mistr této hry, který by to uměl hrát odpoutaně. Tak to je, ať to točíš tak či naopak.
Když musíš, tak musíš. Pohoda jazz.

[Pedro.]

Ale nezoufej. Tvor zvaný člověk je milovanou loutnou Boha. Jen se musíš vysoukat z futrálu pro jeho prsty.

[Tara]

N

ení tady skutečná individualita, která by byla vědomá nebo nevědomá, ale nevědomost (sen, mája, že jsi individualitou) nebo uvědomění nejvyšší pravdy (že jsi Já, Brahman) tady být může.

A obé současně může být?

Jani, možná jsi to přehlédla.

Obě dvě možnosti mohou existovat současně ? - v člověku, který žije zde na Zemi. Taky by mě tvá odpověď zajímala.

[Jana]

Není tady skutečná individualita, která by byla vědomá nebo nevědomá, ale nevědomost (sen, mája, že jsi individualitou) nebo uvědomění nejvyšší pravdy (že jsi Já, Brahman) tady být může.

A obé současně může být?

Jani, možná jsi to přehlédla.

Obě dvě možnosti mohou existovat současně ? - v člověku, který žije zde na Zemi. Taky by mě tvá odpověď zajímala.

To nejde. Nemůžeš věřit, že provaz je had, když jsi prohlédla iluzi a vidíš, že to je provaz. Nemůžeš zažívat skutečný strach z hada, když je jasné, že to není nebezpečný had, ale jen neškodný provaz.

Je tu buď iluze, nebo poznání.

Když jsi v nevědomosti, věříš, že jsi oddělenou individualitou, že jsi tělo a mysl, které prožívají své radosti a strasti. To je mája, iluze. V uvědomění, že jsi to nekonečné, nerozdělené Já, čisté Bytí, Brahman – pak iluze oddělenosti zmizí jako sen při probuzení.

Nemůžeš současně věřit iluzi a být si plně vědoma skutečnosti. To, co se může zdát jako současná existence obou stavů, je přechodný okamžik – záblesk uvědomění uprostřed nevědomosti – ale jakmile je poznání plné, sen mizí. Svět může vypadat, že stále existuje, ale ty ho vidíš takový, jaký ve skutečnosti je, jako pouhý projev ve vědomí.

[miroslav]

Promluvy Probuzených jsou určeny pravé přirozenosti v tobě

Myslíš, že ty promluvy Probuzených ta pravá přirozenost ve mně, v tobě nebo v komkoliv jiném je potřebuje?

Ta pravá přirozenost v Tobě je stejná jako ve mně a promluvy Probuzených, které nezůstávají zachycené v mysli jako forma čehokoliv a mizí v Tichu srdce, rezonují stejným štěstím, blažeností Bytí. Není tady nikdo, kdo by něco takového potřeboval.

Tak když to nikdo nepotřebuje, tak proč to ta tvoje snová osoba kopíruje do ve skutečnosti neexistující poradny?
Kdo to v tobě prožívá to rezonování a mizení?
Jinak pokud vím tak ty texty, co sem kopíruješ a ty videa nikde nemizí - jsou stále na těch vláknech, které si pro ně založila.

[Jana]

Sat Čit Ananda je pojem, co popisuje stav Atman. A Atman je duše uvědomovaná v těle. K tomuto uvědomění dochází, když ego dozraje, páč ego není jen negativum ale je to taky pozitivum - mimo něj tyto protipóly nerostou.
A není v tvé moci se vyjadřovat mimo ego a jeho prostor mysli, jen se tím pozná, v jakém je stavu.
A ty nejsi Mistr této hry, který by to uměl hrát odpoutaně. Tak to je, ať to točíš tak či naopak.
Když musíš, tak musíš. Pohoda jazz.
Ale nezoufej. Tvor zvaný člověk je milovanou loutnou Boha. Jen se musíš vysoukat z futrálu pro jeho prsty.

Pedrito, je nezbytně nutné rozlišit mezi pojmy a skutečným prožitkem. Pojmy jako "Sat-Čit-Ánanda" a "Átman" mohou být užitečné, ale pouze v okamžiku, kdy nás vedou ke skutečnému přímému prožitku, ale ne k mentální spekulaci. Skutečné Átman není omezeno na duši v těle, protože Átman není ničím, co by se dalo oddělit od absolutního vědomí, je to samo vědomí, které prostupuje vše. Vědomí se nenachází v těle, tělo i mysl se objevují ve vědomí. To si můžeš konec konců snadno ověřit. Všechno, čeho si seš vědom, se nachází ve Tvém vědomí, tudíž všechno jakožto vědomí přesahuješ. A to, co tohle tělo přesahuje, nemá šanci být lokalizováno jenom uvnitř těla. Stejně tak duše - pokud si něco takového uvědomuješ - v nevědomosti duše stažená strachem se jeví jako malá dušička v těle.

S realizací Ježíšova největšího přikázání splyne s Božím vědomím, protože mizí osobní nevědomost a objevuje se jednota s Bohem.

Co se týče ega, tak ego není nutně dobré nebo špatné. Je to nástroj, který nám umožňuje fungovat ve světě, ale jeho hlavní klam spočívá v tom, že nás uvádí do iluze oddělenosti. My sami nejsme egem, ale vědomím, které ego pozoruje. Probuzení neznamená, že ego musí úplně zmizet, může tady být probuzení do snu, ale s probuzením přestaneme být s egem ztotožněni. Jestli vidíš ego jako klíčovou součást svého já, pak jsi pořád ještě lapen v jeho hře duality. Pravý Mistr hry je ten, kdo vidí, že skutečná dualita nikdy neexistovala — byl to jen výtvor mysli.

Bůh hraje svou hru skrz všechny projevy. Ale skutečné vysouknutí z futrálu neznamená odněkud vyjít, ale spíše rozpoznat, že nikdy nebylo nutné se "vysoukávat", protože už jsi vždy byl tou prázdnotou, ve které se všechno děje — i prsty Boha jsou jen projevem v téhle prázdnotě.

Nejsi oddělen od Boha, nejsi oddělen od Sat-Čit-Ánandy. Všechno, co potřebuješ, je přestat se ztotožňovat s tím, co přichází a odchází – tedy s tělem, myslí i egem (s tím, co je nestálé, proměnlivé) – a spočívat v čistém vědomí (v tom, co je stálé).

Jelikož "ten, kdo dokáže rozpoznat stálé od nestálého, je osvícená bytost".

[Pedro.]

N

ení tady skutečná individualita, která by byla vědomá nebo nevědomá, ale nevědomost (sen, mája, že jsi individualitou) nebo uvědomění nejvyšší pravdy (že jsi Já, Brahman) tady být může.

A obé současně může být?

Jani, možná jsi to přehlédla.

Obě dvě možnosti mohou existovat současně ? - v člověku, který žije zde na Zemi. Taky by mě tvá odpověď zajímala.

Zdroj který tvoří, a zván je Bohem, je prostě Zdroj. Že jej lze najít a splynout... Tam už ego nesmí, nesmí tam nic, co by to mohlo ovlivňovat. A těžké o tom mluvit. Žádné osobní já nemůže vstoupit. Není to možné. A osoba, to není schopná prezentovat, ani buddhismem ani jógou a ani advaitou... Jsou to jen náčrty vyjadřující, co vyjádřit nelze. Zkušenost je jen dotek, a shoří, odtud teprv vzpomínka jako jiskra světélkující myslí... Málokomu z ní vyzní neslyšitelné. Úplně nemožné to není, ale je to naprosto vyjímečné. Jak o tom psal Thakur, zní to i když tak málokdy někým do morku doslechnuté, že i tak aspoň za to znění dostal nobelovku...

[Pedro.]

Ten kontakt nelze uskutečnit žádným učením, dokud se nepromění v umění, jiskřící linky barev, světel, stínů, tónin, rýmů...
Co tvůj zkamenělý úžas bouře do skal vytesá ...
Intelekt začíná i končí svůj rozmach myšlenkou. A cit je pramenem emocí. Obé v krásnu i ošklivosti.
Ukolébat je k odpočinku... Náhle ani pocit ani idea... Ticho. A náhle jsou obé čistými prameny, potůčky...
Co se setkaj v rybníčku z křišťálově čistou vodou. A krásně chladivou...

[miroslav]

To nejde. Nemůžeš věřit, že provaz je had, když jsi prohlédla iluzi a vidíš, že to je provaz. Nemůžeš zažívat skutečný strach z hada, když je jasné, že to není nebezpečný had, ale jen neškodný provaz.

Je tu buď iluze, nebo poznání.

To je tvoje zkušenost?

Já třeba když spím a něco se mi zdá, tak vím že se mi to zdá, podobně jako když se díváš na nějaký příběh.
A život v bdělém stavu vnímám stejně. Jako jednotu.
On ten provaz co vidíš místo hada je zase jiným způsobem také iluze.

Až opravdu poznáš tu podstatu a nebudeš sobě a druhým jen něco namlouvat, tak to taky budeš vidět zcela jasně a nebudeš se na druhé dívat jako na nevědomce a zároveň popírat jejich existenci.

[Pedro.]

Jestli vidíš ego jako klíčovou součást svého já, pak jsi pořád ještě lapen v jeho hře duality. Pravý Mistr hry je ten, kdo vidí, že skutečná dualita nikdy neexistovala — byl to jen výtvor mysli.

Dělá ti to dobře, takhle o druhých uvažovat? A pochopí Doďas tenhle klíčový okamžik, který rozehráváš už od JZ?

Přál bych mu to. Ale možná jsem se splet, žes ho zmanipulovala. Spíš už je takovej i bez tvýho přispění.

To co furt točíš, jsou představy prvňáčka o maturitě.

V Pravdě žádná nedualita ani dualita není, to jsou duchovňákovi sny.
Jako odvozeně iluze a skutečnost. Žádná nedualita, to je pojem mysli.
Žádný pojem. Žádná Jana. A žádná poradna. Ani nic.
Pozdrav od Šivy. Chceš pozdrav od jeho Šakti?

[Pedro.]

Pojmy jako "Sat-Čit-Ánanda" a "Átman" mohou být užitečné, ale pouze v okamžiku, kdy nás vedou ke skutečnému přímému prožitku, ale ne k mentální spekulaci.

Ani tvé partnerství s AI a ani sbírka všech Mistrů světa tě neaučí se sklonit a pít přímo ze zdroje.

Ta neschopnost meditace - ztišení - zprázdnění mysli - je u tebe patrná jak mastný flek na hladině.

Nezakreješ to nikomu, kdo z pramene pije.

Máš to marný, máš to marný, máš to marný...

[Jana]

Tak když to nikdo nepotřebuje, tak proč to ta tvoje snová osoba kopíruje do ve skutečnosti neexistující poradny?

Jestli mluvíš o snové osobě, tak je dobré si ji jako snovou opravdu uvědomit, s tímhle uvědoměním se z toho snu probudíš. Ve snu o osobách o individualitách probuzení jakožto snové postavy a jejich promluvy probouzejí, a s probuzením je jasné, že tady nikdy nikdo takový nebyl, kdo by někoho probouzel, byl probuzený nebo neprobuzený.

Nisargadattu rozzuřilo do nepříčetnosti nepochopení, když se na jeho slova: "Ve skutečnosti tu není nikdo, kdo mluví", se Alexandr zeptal: "Jestliže nemluvíte, tak proč potom nedržíte klapačku? Proč mluvíte?"
Nisargadatta mu hodil pod nohy jeho dárky se slovy: "Nic od vás nechci, NIC od vás chci."

Kdo to v tobě prožívá to rezonování a mizení?

Probuzením je zmizení nevědomosti - myšlenky, že je tady ten někdo, kdo to v nás prožívá. Je to zmizení nevědomosti - myšlenky, že jsme těly - individualitami.

Mimochodem, z pohledu ega je jeho zmizení tou nejděsivější představou smrti, ale když se něco takového skutečně děje v Boží milosti, tak mizení milovaného v milujícím je tím nepopsatelným dobrem, o kterém mluvil Eduard Tomáš, je to tím největším trvalým štěstím, které ve světě tvarů a forem není k nalezení. Z duality milujícího a milovaného se stává jediné Boží Já, které je nekonečné a věčné. Tedy ono se to tak jeví, že mizíme v milovaném, ale ve skutečnosti se probudí uvědomění, že jsme vždy byli a na věky jsme tím jedním, Láskou, která je vším, co skutečně existuje.

Není tady prožívání někoho, ale prožívání nikoho, není v tom žádná iluze oddělenosti, žádná iluze dvojnosti, žádná dualita, žádná nevědomost, že jsme "někdo" jiný, než ten "druhý".

Jinak pokud vím tak ty texty, co sem kopíruješ a ty videa nikde nemizí - jsou stále na těch vláknech, které si pro ně založila.

Tohle víš z té člověčí perspektivy, která je měřena představou míry životnosti těla.

V uvědomění Božské časoprostorové neomezenosti je jasné, že všechno, co vzniká, zaniká a je na rozdíl od Božství, kterým jsi, nestálé. A tohle uvědomění je osvícené, "ten, kdo dokáže rozpoznat stálé od nestálého, je osvícená bytost".

[Pedro.]

Jak se do hvozdu kvičí
tak to z hvozdu fičí
jak se do lesa kví
tak se z lesa fiiiiiii
jak se do lesa hrrr
tak se z lesa frrrrrrr

[Návštěvník]

Když vidíš mastný flek na hladině, uvědom si, že i ten flek je součástí oceánu. Ten, kdo soudí, i ten, kdo je souzen, jsou oba projevy jedné a té samé vědomé síly.

Pokud skutečně piješ ze zdroje, proč se zabýváš tím, co dělá druhý? To, co vnímáš u druhých, je pouze odrazem tvého vlastního myšlení. Když je mysl klidná, rozpoznáš, že není nikdo, kdo by se měl sklonit, ani nikdo, kdo by se měl pozvednout. Vše je takové, jaké to je – v jednotě. Skutečné ticho nevychází z porovnávání, ale z uvědomění, že není žádné oddělení mezi tím, kdo pozoruje, a tím, co je pozorováno.

[Pedro.]

Když vidíš mastný flek na hladině, uvědom si, že i ten flek je součástí oceánu. Ten, kdo soudí, i ten, kdo je souzen, jsou oba projevy jedné a té samé vědomé síly.

Pokud skutečně piješ ze zdroje, proč se zabýváš tím, co dělá druhý? To, co vnímáš u druhých, je pouze odrazem tvého vlastního myšlení. Když je mysl klidná, rozpoznáš, že není nikdo, kdo by se měl sklonit, ani nikdo, kdo by se měl pozvednout. Vše je takové, jaké to je – v jednotě. Skutečné ticho nevychází z porovnávání, ale z uvědomění, že není žádné oddělení mezi tím, kdo pozoruje, a tím, co je pozorováno.

To jsou sebeospravedlňující duchovňácký fantazie. A pokrytecký. Jedním vrzem je zde vkládán obsah učení Mistrů,
kde ti praví vzdávají hold svým Mistrům a božskému... A druhým tu páprdové tvrdí, že je to vlastně jen iluze oddělenosti. Tak jak?

Tak k čemu totoporadenský "fantas haló", když vše už je rychtik?

Co to je za směšnou frašku, tahle produkce?