Cesta k Pravdě

[Návštěvník]

Povrchní světské žití je neúplné, soustředí se a vidí jen povrch – zanechává v nás často pocit prázdna. Spiritualita-duchovnost naplňuje srdce, rozšiřuje perspektivu a přináší do našeho života jinou stupnici hodnot.

„Horizontální“ = světský život

obecná charakteristika: svět tužeb a strachů, smyslových požitků, ulpělostí, materialismu, ego-individuality, názorů, konfliktů, rivality, spekulací, pýchy, pomsty; svět dualit, plynutí času, sebestřednosti; svět chamtivosti, nenávisti, klamu;
světské zájmy: smyslové uspokojení, společenské postavení, majetek, prestiž, vliv, popularita, srovnávání s ostatními,
duality: zisk a ztráta, úspěch a neúspěch, příjemné a nepříjemné, obliba a odpor, láska a nenávist, respekt a neúcta, štěstí a smutek, chytrost a hloupost…

„Vertikální“ = spirituální vývoj (často protiklady „horizontálního“)

Duchovní hodnoty vycházejí z otevřeného, hlubokého pochopení života a existence, naplňují naše srdce
Duchovní vlastnosti a hodnoty: „velký obraz“, moudrost, soucit, důvěra, odpuštění, harmonie, jemná radost, mír, vděk, tolerance, spokojenost, milující laskavost, vhled, vyrovnanost, nezištnost, pravda, nelpění, čistota mysli, jednota, poznání, posvátnost, štědrost, klid, pokora, odevzdání ega, …
klesající význam: pojmů, názorů, společenského postavení, popularity, uznání, racionality, logiky, ...

[Návštěvník]

Tady a Teď, pokud nevynaložíme žádné úsilí, pokud neaktivujeme jedinou myšlenku, pokud nedovolíme ani myšlenku „já“, pokud se nebudeme držet pojmu času, pokud nic neodkládáme do dalšího dechu se to odhalí.

[Návštěvník]

Měl by existovat alespoň jeden člověk, který by vás mohl naučit tichu, míru a klidu a nasměrovat vás na to místo.

[Návštěvník]

Neexistuje ani stvoření, ani zničení,
ani osud, ani svobodná vůle,
ani cesta, ani úspěch.
Toto je konečná pravda.

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Geniální

[Vostálník]

S cílem je to stejné jako s tím blouděním medvídka Pú v mlze,

kdykoliv chtěl dojít domů (do cíle) vždy dorazil tam odkud vyšel,

až pak ho napadlo dojít tam kde už je,

a tak dorazil domů,

ale to není jen tak dojít tam kde už jste,

obvykle to dopadne tak, jak to i při tom umírání bývá,

člověk skočí do světla které je přitáhne,

místo aby naopak on sám byl světlem, které je všemi světly...


Nu co tedy dělat ?

Jedna z možností a cest je přesvědčovat sám sebe že už jste tam kde jste, že už jste v cíli,

no ale i to je cesta,

cesta sebevoblbování,

což asi není zrovna ta nejlepší cesta jak dojít tam kde už jste,

ta obvykle bývá popisována paradoxně,

např. že "musíte udělat to, co nelze udělat"

[Návštěvník]

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Být laskavý je důležitější, než mít pravdu,

protože nepotřebujeme inteligentní mysl,

která vždy mluví, ale někdy všichni potřebujeme trpělivé srdce,

které vždy naslouchá.

[Návštěvník]

Čtyři důležité věci pro zapamatování v životě:

1. Pokud máte pravdu, neztrácejte čas dokazováním, že máte pravdu.

2. Pokud se mýlíte, neztrácejte čas předstíráním, že máte pravdu.

3. Pokud potřebujete pomoci, požádejte včas o pomoc.

4. Život je příliš krátký, tak neztrácejte čas smutkem a negativitou.

[Návštěvník]

Jak si mohu uvědomit pravdu?

Kdo je ten, kdo zažije pravdu?
Je pravda objekt nebo něco úplně jiného, co nelze popsat?



Pokud vidíte pravdu, všechno utrpení končí, protože jste si jí vědomi.

[Návštěvník]

„Dialogy o pravdě“

V této očekávané epizodě podkastu „Dialogy o pravdě“ autor a hlasatel Simon Mundie moderuje nádherný rozhovor s Rupertem a Francisem Lucillem. Diskutují o širokém spektru témat, včetně neduality, jejích důsledků, podobností a rozdílů mezi Rupertovým a Francisovým přístupem a jak se jejich vztah vyvíjel z jednoho studenta a učitele na vztah založený na přátelství.

Ponořují se do jejich historie a vlivů, jejich různých stylů a způsobů vyjádření nedvojného chápání a různých aspektů základní reality. Zkoumají také osvícení, „těžký problém vědomí“ a projekci dokonalosti na ty, kteří jsou považováni za takzvané duchovní učitele. Ve skutečnosti tito dva tvrdí, že lidé je spíše než za učitele považují za přátele, kteří sdílejí pravdu s přáteli.

0:00 Rupert a Francis: Krátká historie
5:30 Role utrpení: Francis Lucille
10:49 Vlivy: Krishnamurti
12:25 Vlivy: Jean Kein
22:53 Role utrpení: Rupert Spira
32:09 Přátelé, ne-učitelé
35:05 Jak se Rupert setkal s Francisem
43:21 Porozumění založené na zkušenostech
50:46 Advaita Vedanta’s Otevřené tajemství
53:54 Základní realita našeho já
1:00:55 Co je osvícení?
1:07:15 Promítání dokonalosti na učitele
1:15:09 Evoluce přístupů k nedualitě
1:20:45 Pokusy na odstranění víry v odloučení
1:28:37 Nachází se vědomí v těle?
1:30:37 Je ego problém?
1:34:22 Sdílení nedvojného porozumění
1:41:26 Různé způsoby vyjádření nedvojného porozumění
1:43:03 Tvrdý problém vědomí
1:48:22 Další otázky o realitě

[Návštěvník]

Se mnou je všechno pouze hypotéza. Pokud mi můžete důvěřovat alespoň natolik, že jste připraveni prozkoumat a ptát se, tak to bude stačit. Nemám žádné doktríny, které bych vás učil, ale pouze metody, jak zjistit pravdu sami. Jakákoli pravda, kterou nenajdete, není pravda. Pravda je pravdou pouze tehdy, když ji najdete. To je základní kvalita pravdy, že jste ji našli sami, že je autenticky vaše, že můžete říci na základě vlastní autority, že tomu tak je.

[Návštěvník]

Když se podíváme na věc zvanou pravda a nezaměřujeme se na ni příliš abstraktním způsobem nebo z dálky, ani neztotožňujeme pravdu s myšlenkou pravdy, pravdivými pojmy, filozofií pravdy nebo skutečnými přesvědčeními, zjistíme, že v ničem z toho pravdu nenajdeme. Vše, co objevíme, jsou různé nápady, víry a pojmy. Když se ale podíváme na to, co je pravda z velmi blízkého, intimního pohledu, zjistíme, co je skutečně pravda teď a tady.

Z mé zkušenosti je pravda něco, co znám ze své vlastní zkušenosti právě teď. Když se ptáme, kde je pravda v mé zkušenosti, často se ani nezastavíme a nezamyslíme se nad tím. Jsme zaneprázdněni honbou za konkrétním stavem mysli nebo pocitem, který chceme mít, že si málokdy dáme tu práci zastavit se a zamyslet se: co je skutečně pravda v mé zkušenosti právě teď?

Když se na to začneme ptát velmi intimně a tiše, zjistíme, co je a co není pravda. Tato otázka nám pomáhá vidět, co v naší víře a přesvědčení není skutečné. Často jsme měli jistoty, které se později ukázaly jako nepravdivé. Člověk může mít emocionální nebo intelektuální jistotu o tom, co považuje za pravdu, ale to ještě neznamená, že je to skutečně pravda.

Například lidé, kteří jsou přesvědčeni o své pravdě natolik, že jsou ochotni položit za ni život, nám ukazují, že jistota ještě neznamená pravdu. Lidé mohou mít intelektuální nebo emocionální jistotu, která je velmi pomíjivá.

Když se začneme dívat dovnitř a zkoumat, co skutečně víme a co považujeme za pravdu, často narazíme na nejistotu. Tato nejistota není tajemná nebo mystická, ale velmi intimní a reálná. Je to stav, kdy si uvědomujeme, že mnoho věcí, které jsme považovali za jisté, nemusí být skutečně pravdivé.

Historie je plná velkých myslitelů, kteří hledali pravdu, a přesto mnoho z nich nedosáhlo konečné pravdy. I když měli velké intelektuální schopnosti, pravda jim stále unikal. To nám ukazuje, že hledání pravdy prostřednictvím intelektu nebo emocí má své limity.

V každé bytosti je touha po probuzení a sebepoznání. Pravdu a svobodu nenajdeme v mysli nebo pocitech, ale v hlubokém a upřímném zkoumání naší vlastní zkušenosti právě teď.

A právě zde leží krása tohoto hledání, které je v každé bytosti existence. Je to touha probudit se a uvědomit si sebe sama. Součástí tohoto uvědomění je pochopení omezení, ve kterých jsme obvykle hledali pravdu. Toto uvědomění nás vede k svobodě.

[Návštěvník]

„Člověk pak přijímá skok do prázdna. Většina lidí na to připravena není, i když pak by se jim žilo úplně úžasně. Život se totiž stává obrovským dobrodružstvím a zároveň je o každého postaráno vyšší vůlí. Lidé se však zatím rádi drží toho, co mají jisté, a vše chtějí zadržet a udržet, a proto trpí, protože některým změnám stejně nezabrání. Kdyby vše, co přichází, přijímali, pocítili by obrovskou vnitřní svobodu, radost a vděčnost. Když se člověk nechá vést, raduje se dvacet čtyři hodin denně, ale chce to zkusit. O ničem nemá předem žádnou představu, a tak ani nemůže být zklamný. A ještě něco: vše se mu pak ukazuje takové, jako to doopravdy je. Proto přesně ví, kdy má na co kývnout, a co má odmítnout. Je to, jako by mu někdo zametal cestičku.“

[Návštěvník]

"Něco, co dnes fenomenálním způsobem vnímáš jako Pravdu, v příštím okamžiku to zpochybníš. Může být Pravda něco, co je pravdivé jednoho dne a ne jindy? Nemůže. A pravda, o které mluvím, nemá žádný opak. Pravda je jen bytí. Je tu již předtím, než ve vás povstal svět."

[Návštěvník]

„Ať uctíváme jakékoliv jméno či formu, vede nás to k poznání bezejmenného, beztvarého Absolutna. Avšak vidět své pravé Já v Absolutnu, ponořit se do něj a být s ním jedno – to je skutečné Poznání Pravdy.“

– Bhagavan Sri Ramana Maharši

[Návštěvník]

Chci, abyste věděli, že si velmi vážím našeho setkání zde. Zdravím vás a beru vás jako někoho, kdo je zvědavý na to, co znamená žít skutečný život, život v pravdě. Když jsem se poprvé začala zajímat o duchovní záležitosti, bylo to v raných letech a byla to pro mě volba životního stylu. Zdálo se, že to byla hlubší než jiné volby, ale stále to zahrnovalo určité způsoby oblékání, chování a myšlení. Když jsem potkal svého učitele Papajiho, ukázal mi, že jsem zjednodušovala a zlehčovala svou hlubokou touhu po poznání pravdy. Znala jsem celou teorii, ale snaha přizpůsobit jí svou touhu bylo povrchní a nesmyslné.

Řekl mi, abych se zastavila tam, kde jsem, a jen byla tichá a uznala to, co je vždy zde. Říkal také, abych přestala přizpůsobovat svůj život představě o tom, jaký by měl být, nebo představám někoho druhého. Když mě požádal, abych přišla a promluvila k vám, nechtěl, abych vás něco učila nebo vám něco nabídla. Chtěl, abych jen potvrzovala to, co je ve vás živé a významné.

Můžete se přestat snažit přizpůsobit svůj život nějakému životnímu stylu nebo systému víry. Můžete se přestat snažit kopírovat život někoho jiného. A jediný způsob, jak je to možné, je být ochoten být tichý a nevědět, co byste měli myslet nebo cítit. Můžete zastavit ten tlak na hromadění životního stylu a věnovat svůj život objevování toho, co je život.

Otázka "Kdo jsem?" nikdy nemůže být uspokojivě zodpovězena tím, že řeknete, že jste muž nebo žena, osvícená nebo neosvícená osoba. Odpovědi jsou věci, které jsou nám dány, ale nemají žádnou podstatu. Vaše ochota skutečně se ptát na tuto otázku a věnovat jí plnou pozornost je tam, kde je vaše svoboda a pravda.

Ramana říkal, že otázka je "Kdo jsem?", Papaji říkal, abychom se zastavili. A já vás zvu k tomu, abychom společně objevovali, jak je otázka "Kdo jsem?" relevantní pro to, kdo jsem v tomto životě. Jak to znamená žít vědomě, svobodně a otevřeně v objevování? To samozřejmě nikdy nemůže být vyučováno, protože pokud existuje učení, jsou zde věci, které byste měli a neměli dělat.

Neexistuje žádný závěrečný stupeň, je zde jen neustálé prohlubování, osvěžení a poznávání toho, co znamená být skutečně sebou samým. Nemluvím o vašem pohlaví ani o vaší historii. Nemluvím ani o vašich problémech, protože to může být zajímavé jen pro vás. Mluvím o pravdě toho, kým jste, a o vaší schopnosti to objevit a být tím uchváceni.

Zvu vás k tomu, abychom si navzájem věnovali plnou pozornost a zapojili se do rozhovoru, který má možnost prolomit závoj osobní identity a zbytečného utrpení. Nečiním žádné sliby ohledně bolesti ve vašem životě; všechny životy mají někdy bolest. Utrpení je ale to, co přidáváme k této bolesti vyprávěním o tom, co by mělo nebo nemělo být. Toto je zbytečné.

Ve své ochotě zastavit tento příběh, být tichý a ptát se "Kdo jsem?" jste ochotni odložit vše a objevit to přímo. Říkám, že je to velmi jednoduché, ale není to snadné. Je to výzva na celý život a jediný způsob, jak víte, že jste na tuto výzvu připraveni, je, pokud cítíte nějaké vnitřní volání.

Zvu vás být sami sebou.

A pokud najdete možnost být sami sebou, zvu vás k tomu, abyste odhalili, co si myslíte, že vám v tom brání.

[Návštěvník]

Nekonečný úhel pohledu

Nic nevyčnívá z Božího nekonečného Bytí se svou vlastní nezávislou existencí. Myslím, že většina, ne-li všichni z nás chápou, že to není popření vzhledů (tvaru, formy). Všechno je to zdání, ale čeho zdání? Nekonečného Vědomí nebo Boží nekonečné bytosti. Myslím, že s tím jsme v pohodě. Ale pak naznačit, že nic se ani nejeví? No, co teď zažíváme? Jak může někdo říci, že z nejvyššího pohledu nic neexistuje, když to očividně odporuje našemu současnému zážitku?

Máme tedy říci, že Gaudapada, autor Mandukya Upanišad, Ramana Maharši a Buddha se mýlili? Ne. Jak tedy můžeme tuto myšlenku pochopit? Proto jsem se pokusil naznačit, že z nekonečného pohledu, a pokud je nekonečno všechno, co skutečně existuje, pak jeho pohled musí být jediným skutečným pohledem. Z jeho pohledu nemůže nekonečno oddělit sebe od sebe a poznat sebe nebo cokoli jiného jako objekt. Nemůže se oddělit od sebe a poznat cokoli, protože jakmile rozdělíme do vztahu subjekt-objekt, oba subjekty a objekty musí být omezené. Subjekt je omezený a objekt, který poznává, je omezený. Ale nekonečno nemůže přestat být nekonečným a stát se něčím konečným.

Takže z jeho pohledu nemůže existovat nic jiného než ono samo a nemůže zažívat ani zdání čehokoli jiného, protože zažít zdání vyžaduje konečný pohled. V čistém zážitku sebe sama není žádná manifestace ani zdání jakékoli manifestace. Z našich konečných omezených lokalizovaných pohledů však rozhodně existuje zdání světa, i když pak zpochybňujeme realitu tohoto zdání, jak to děláme zde a teď.