Oddanost po Seberealizaci

[Návštěvník]

1. Předmluva Šrí Nisargadatta Maharadže (z knihy ´Oddanost po Seberealizaci)´)

Předmluva Šrí Nisargadatta Maharadže

Toto je druhá část knihy Adhjátma Dňánača Jógéšvar. První část byla publikována dříve, 4. listopadu 1961, v Bagewadi. To, co je popsáno v druhé části, je Poznání, nazývané také jako „Absolutní Poznání“. Vydavatel a jeden můj spolužák (žák mého Mistra Šrí Siddharaméšvara Maharadže) mě pobídli k tomu, abych napsal k této knize předmluvu. Jakkoliv odvážit se udělat to, je velmi obtížné, protože předmět této knihy je mimořádný, hluboký, rozsáhlý a svým způsobem nekonečný. Pokud nazýváme toto Poznání „Duchovním Poznáním“ či Vidžňánou, slova, která hodláme použít, je lépe nechat nevyřčená. Nevědomost značí „žádné poznání“ neboli nepřítomnost Poznání, zatímco Poznání naznačuje, že je zde uvědomění Nevědomosti. To, co je poznáno, je Nevědomost, a protože jako taková nemá žádnou existenci, zanikla. Poznání, které ví, že „Toto není Toto“, už nemá co poznávat, a z toho důvodu utichlo. Poznávací schopnost zde nezůstala. Protože se řeči nedostávalo žádného slovy popsatelného objektu, ustala. Poznání spolu s řečí utichly. Díky „Síle Já“ zůstalo Poznání bez objektu, pouze v „Já“.

Pokud řekneme, že Poznání musí mít něco, co by znalo, tím poznaným je Nevědomost, a tudíž se pro to začal používat pojem Poznání. Nyní, protože tu žádný jiný objekt není, zůstalo Poznání samo se sebou, bez soustředění se na jakýkoliv objekt. Takže úloha poznávání pominula. Vjem „Já jsem To“ také není fungující. Ten, kdo zjistil, že Poznání nemá žádné postavení, ve skutečnosti ztratil svou schopnost vidění, a poté uviděl. A tedy Životní síla (Čajtanja) nemá žádné postavení (status). Vidžňána je „Síla“, která toto vše pochopila. Ztrácí-li Poznání svou schopnost poznání díky duchovnímu nahlížení, je to Vidžňána. Je to čirá původní Životní Energie, a podstupuje přirozenou transformaci, kde nemá vůbec žádný koncept, jež vede k uvědomění si sebe sama jako pěti elementů, nebo Boha, či Brahman.

Nyní je tato Vidžňána svědkem Poznání, které ztratilo svou dualitu. Je také svědkem stavu bez ega a vzniku forem jako vlnek na vodě. Takže toto definujeme jako Vidžňána. Ve Vidžňáně není žádný konatel ani zakoušející, ani podněcující zprostředkovatel obou. Je zde pouze přirozené Bytí, které je „Sebe-znalé“. Nemá pocit bytí ničeho, co je směsicí pěti elementů, formy, jména, tvaru či žáka nebo Avatára anebo jakéhokoliv činného principu. Jedině tato Čajtanja, „Síla“, která transcendovala všechny stavy, je Vidžňánou.

Požehnaní jsou ti, kteří byli šťastní natolik, aby mohli naslouchat těmto promluvám, které byly jako záplava Nektaru plynoucí z úst Satgurua Šrí Siddharaméšvara Maharadže, jenž byl ztělesněním tohoto Nejvyššího Poznání, Vidžňány. Rovněž tak budou požehnání ti, kteří budou číst a naslouchat těmto promluvám, a stanou se samotným Nektarem nesmrtelnosti. Nikdy nebudou mít strach ze smrti, ani nezemřou. Ti, kdo se oddají Satguruovi jako nejzdárnějšímu ztělesnění Absolutního Brahman, mohou obdržet toto Posvátné Poznání a realizovat, že nejsou tělem, ale Životní Energií, která tělem hýbe.

Postupně, ale taky narůstajícím uvědomováním si této „duchovní Sebe-Existence“, tu je nepopsatelné uvědomování si tohoto Čirého Uvědomění.

Jakmile pochopení prostoupí celou vědomou existenci, i duchovní aspekt života ztratí v „Celku Pochopení“ svou existenci. Jakýkoliv příměr zde není dostačující, ale nelze to zanechat nevysvětlené, a tudíž uvedu příklad člověka konzumujícího jídlo. Když člověk pozře jídlo a ono je stráveno, jsou různé části jídla smíchány v trávícím systému, a člověk je spokojený, protože získává výživu a nabývá sílu. Podobně je duchovní aspekt Vědomí smíchán do „Celku Pochopení“, když mu je dodáván klid, potrava a spokojenost. Tudíž to, co je nazýváno – Vědou Sebe-Poznání, Skutečností, která je Paramátman, Absolutní Parabrahman – zůstává nepřetržitým přirozeným transcendentálním stavem, jenž má věčnou, ničím nedotčenou Spokojenost.

Světec Džňanéšvar řekl: „Oceán Štěstí je naším Otcem, manželem Rakhumadévi (manželka Vithaly).“ A tak dokonce, i když se zapojí tvůrčí síly vesmíru, zůstane toto tělo s poznaným pochopením nedotčeno. Přestože má vícerozměrné síly plné činnosti, zůstává za všemi kvalitami. Je nečinné a neměnné, jako Skutečnost zcela naplněná samotnou Esencí Přírody. Je Plností Klidu nevídaným způsobem. Čtením těchto promluv plných Nejvyššího Poznání ti, kdo jsou nevědomí, nabydou moudrost a dosáhnou Nejvyššího stavu díky hluboké Oddanosti k Satguruovi. Je mým pokorným přáním, aby všichni lidé na světě, kteří jsou sami jako Bohové, byli potěšeni čtením a studiem této knihy. Nyní končím svou předmluvu.

Drazí čtenáři, i když si to neuvědomujete, jste původně jedině Brahman. Proto vám na základě naší osobní zkušenosti a přesvědčení říkáme, že přestože jste nyní Brahman, aniž byste si to uvědomovali, můžete být Brahman vědomě na základě přímého poznání prostřednictvím čtení této knihy.

S úctou!

Nisargadatta

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

69. Naslouchejte znakům Poznání

Poznání je Skutečné Poznání. Existují dva druhy poznání. Jedno je Pravé Poznání (Vidja), jež je poznáním „Já“, a to druhé je falešné poznání, které má povahu nevědomosti (Avidja). Měli bychom upustit od falešného poznání a rozpoznat Pravé Poznání. Jakmile zcela odejde pocit „já“ a „moje“, je to Pravé Poznání. Když se mysl a intelekt dostane za smysly, logické uvažování přestane mít své opodstatnění. Toto je tajemství, v němž nejsou mysl a intelekt za účelem pochopení potřeba. Má povahu Sebe-zkušenosti. „Já“ je samo-zřejmé. Zná ostatní věci a samozřejmě zná Sebe samo.

Co to znamená, když říkáme, že On zná Sebe Sama? Značí to, že On již zde je. Pouze ten, kdo už tu je, může znát „ostatní“. Jak může ten, kdo není existující, znát cokoliv jiného? Zrovna tak je tomu, když člověk neexistuje; jak může vědět ten, kdo zde není, zdali někdo přichází či odchází, nebo být schopen o tom něco říci? Kdo je tu, kdo říká „Já nevím“? Takto se má pravda o „Já“. Můžeme říci, že je člověk zmaten, není ale pravda, že může být zmaten jedině tehdy, pokud je zde? Je tedy dokázáno, že před jakýmkoliv zmatením zde byl stav bez zmatení či stav jasnosti. Ve skutečnosti zde není žádná jiná existence kromě „Já“. Ti, již jsou synové Gurua (Guru-putrové), nepotřebují nad tímto bodem nadále rozjímat.

Je tu pojem „Já jsem“. „Já jsem“ je nepřetržitě každým dnem a nocí opakováno. Bez vyřčení slova je neustálým uvědoměním. Slovo džapa znamená v sanskrtu „opakování“, ale v marátí má ještě jiný význam, a to „starat se“, „ochránit“ či „vyživovat“. Toto vše je samočinné.

V tělech všech bytostí s dechem nepřetržitě koluje tichý zvuk „sóham“ a „hamsa“. Jeho pochopením se člověk oprostí od veškerého otroctví. Ve všech bytostech je uvědomění „Já jsem“ neměnné. Hlas „Já jsem“ je tu ve dne v noci. Nejprve byl individualitou, džívou, a poté se stal Šivou. Pak se obojí vytratilo a pojem „Já jsem“ setrval jako „Ty jsi“. Nikdo nemá zkušenost, že není. Říci „Já nejsem“ znamená říci „Já jsem“. Student napsal svému učiteli lístek, v němž stálo: „Dnes nejsem přítomen.“ Učitel se během čtení vzkazu usmál. Pomyslel si: „Tento student vlastnoručně píše, že není přítomen.“ Někdo jiný řekl: „Nemám ústa, nemluvím. Nemohu mluvit.“ To byl schopen říci jedině mluvením. Zkušenost „bytí“ je za (před) počátkem řeči (para řeč), bez potřeby zmínky. Svět poznání je vize pochopení. Jak můžete vědět: „Já jsem mrtvý?“ Pravda je tato: „Já nikdy neumřu, nejsem mrtev.“

V okamžiku smrti špína odejde a to, co zbude, je čiré. Pomysleme si, že dojde k zániku špíny. Tělo je špína. Intelekt připoutaný k tělu je špína. Nemějte žádnou připoutanost ke špíně. Jestliže jste odpoutáni, kdo umírá? Jak umírá?

Snažit se poznat je nevědomost. Oči jsou zde, ale nemohou spatřit sebe sama. Když si je „Já“ vědomo sebe sama, je Sebe-zářné. Má povahu Sebe-zkušenosti. Ten, kdo se snaží poznat, je v nevědomosti. „Já“ není objektem poznání, neboť je to On, kdo zná vše. Všechny věci jsou objekty Jeho poznání. Vše, co je známo, je znáno Jím. Cokoliv je poznáno, nazývá se objektem. Takže to, co nelze poznat objekty, zůstává prosté objektů. On předsedá všemu kolem. On je prvotním a původním okem. On je okem, které vidí vše. Nikdo či nic na světě Ho nedokáže zavřít. On je neustále bdělý. Nikdy nezapomíná. On je Sluncem, které zná vše. Slunce se v sanskrtu řekne súrja, což také znamená, že je nekonečné, neomezené a vše prostupující. On si je vědom bez pozornosti. Ať už tu zaměření pozornosti je nebo není, On plně prostupuje vším. On ví, zda je zde pozornost či soustředění na cokoliv, a pokud zde nic z toho není, zůstává tiše.

Je bláznovství snažit se spatřit slunce pomocí světla baterky. Stejně tak bláznivé je snažit se spatřit slunce poznání pomocí baterky mysli a intelektu. Toto poznání je čiré neposkvrněné poznání. Poznání, které pozoruje svět, se nazývá světské poznání. To ale není pravé poznání, to není skutečnost. Je to zaměření pozornosti neboli vrutti.

Všichni lidé říkají, že jednoho dne musíme zemřít, nikdo ale neví, co toto „umírání“ je. Měli byste umřít jednou provždy tak, že nebudete muset umřít znova. Poznání, jež je čtvrtým tělem, turíja stav, Sat Čit Ánanda, není čirým poznáním. Značí, že „vy“ zůstáváte. Turíja stav si je vědom, že „vy“ a Brahman jsou dvě oddělené věci. Turíja značí dualitu. Turíja končí, není věčné, ale Brahman nekončí. Turíja je čas a čas značí konec. Konec něčeho je známkou času. Brahman nemá žádný konec. Jedině Brahman je skutečné. Toto je čiré poznání.

Mahávákja je „nejvyšší stanovisko“, „konečné stanovisko“. Má správný význam a je vskutku velké samo o sobě. Tvrzení „Aham Brahmasmi“ značí „Já jsem Brahman“. I jen jeho vyslovení je velmi mocné, vy ale musíte pátrat po jeho významu, jeho zkušenosti. Pouhé opakování „Já jsem Brahman“ nezničí kouzlo iluze. Význam tohoto tvrzení nelze uchopit žádným jiným způsobem než pravým učením Satgurua.

Ten, kdo vůbec nepřemýšlí, není víc než zvíře. Nestará se o poznání a pochopení života, který žije. Je tedy hlupákem. Pokud předvádíte hrdinské skutky ve světě, ale neznáte sebe sama, je to k ničemu. Je to stejné, jako když se slepý vydá na cestu kolem světa. Znáte-li z první ruky svůj život a máte-li v něm vlastní prožitky, jedině pak jste jej zužitkovali plodně. Meditovat na nejvyšší duchovní tvrzení „Já jsem Brahman“ je známkou moudrosti. Získat Sebe sama Sebou samým je jako odečíst od čísla jedna jedničku. To, co v rovnici jedna mínus jedna zbývá, je Nejvyšší „Já“, Paramátman, které je beze jména a formy. Musíme naprosto umřít, a přesto zůstat bez umírání. Toto je ojedinělý stav Moudrosti. Když se setkáte se sebou samým, jedná se o „Skutečné poznání“. Všechny vazby jsou náhle zničeny. Pokud nad tím nadšeně dumáme, odhalí se nám, že tato zkušenost vejde sama v existenci. Vědět, že zdroj veškerého pohybu a nepohybu je Jeden, se ve Védántě nazývá „Absolutní Poznání“. Pak jsou všechny rozdílné argumenty pryč. Když pátráme v sobě samých, je zde znalost všeho. Skrze jemné a vnímavé myšlení se setkáváme se sebou samým. Jakmile jste nabyli skutečný vhled, vše je pouze Brahman, třebaže ho můžete nazývat různými jmény. Pak lze pojmenovat hada hadem, škorpióna škorpiónem, a přesto budete vědět, že to je pouze Brahman. Když pozorovatel nabude pravou zkušenost, práce je u konce. Jakmile zmizí oblast poznání a její znalec, zůstává pouze nejvyšší skutečnost, Parama Puruša. Jedná se o zakoušení bez zakoušejícího či pozorujícího. Můžete si povšimnout, že se pozornost směrovaná ven obrací zpět do sebe sama. Patrný i skrytý význam, vše je pryč. I jen nepatrná představa „Já jsem někdo nebo něco“ je také pryč. Lampa namalovaná na obrazu tmu nerozežene. Z tohoto důvodu musí být rozsvícena skutečná lampa.

Když zmizí představa „Já jsem“, to co zůstane, je naprosté stažení se do sebe sama. Představa „Já jsem omezené bytí“ je koncept, omezené pojetí. Je to omezené konceptuální ohnisko Vědomí. „Já jsem“ je konceptuální stav. Jakmile je odhozen, zůstane samotné Brahman, Absolutno.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

70. Chvála Guruovi, který je Šiva

Se sepjatými dlaněmi se žák klaní před svým Mistrem, který je Šiva. Takto vzdav úctu, řekne svému Gurovi: „Ty uděluješ tomu, kdo se Ti klaní, stav Šivy. Tento „stav“, který předáváš, je Tvé Vlastní Bytí. Jak by zde mohla zůstat totožnost s tělem, když nepovoluješ setrvání oddělené entity – džívy? Nenarušuješ náš život, ale přijímáš naši službu Tobě. To znamená, že žák ve fyzickém těle je zdánlivě stejný jako všichni ostatní. Životní, hnací princip v žákovi je běžný jako u ostatních, Ty ale měníš vnitřní vědomí do šíře Šivy. Ty dáváš Svému oddanému vrcholný stav „Já“, který překračuje tělo, ale nějakým způsobem Ti fyzické tělo pořád slouží.“

Mocný démon pochybnosti je to, co si myslí, že jste individualita, ačkoli jste popravdě Brahman. Poté, co zabijete démona pochybnosti, nosíte toto mrtvé tělo. Jakmile zanikne nesprávný pohled, že jste džíva, nosíte jeho tělo a udělujete mu (tělu) statut Brahman. Pak Višnu jako vše prostupující Bůh drží tělo pohromadě a koná skrze něj. „Ty zůstáváš v těle jako Džanardan (Guru Eknátha). Nyní Eknáth odešel. Není zde nikdo, kdo je vlastník, pojmenovaný Eknáth, v tomto těle. Je tu pouze Guru, Mistr, jímž je Džanardan. Zvuk lastury je zřejmý díky tomu, kdo do ní fouká. Je-li toto tělo schopno mluvit, je tomu pouze díky Tobě, jenž ho k tomu přiměješ. Toto tělo se pohybuje a vykonává své činnosti díky Tobě. Všechny činnosti jsou možné jedině kvůli Tobě, protože to, co bylo „moje“, odešlo spolu se „mnou“.

Nyní jsou všechny činnosti konány Tebou. Pocit ega, jenž přebýval v těle, je pryč a je nyní nahrazen Tebou. Království džívy pominulo a Ty, Šiva, jsi vládcem. Díky Tvé práně pracuje i prána v těle. Oči, které vyhlíží, jsou Tvými a je to Tvůj nos, který zaznamenává vůni. Ty jsi ten, jenž vnímá nos i oči. Uši slyší jen proto, že Ty si přeješ, aby slyšely. Jazyk ochutnává jen díky Tvé vůli a intelekt chápe Tvou mocí. Cokoliv mysl řekne, je díky Tvé moci. Bez Tebe mysl není schopna nic říci. Rozlišování a oddělování nepodstatného od podstatného je možné díky Tvé vůli. Řeč je Tvá ozdoba. Pochopení je možné jen díky Tobě. Ať už jsem bdělý či mám sny, je to vše jen díky Tvé moci. Dokonce i hluboký spánek je zakoušen jen díky Tobě. Cokoliv je zažito, je díky Tobě. Jsi zde, nazývaje se mnou. Díky Tvé Milosti lidé rozeznávají toto tělo jako Eknátha. Toto jméno je nyní Tvé. Namísto toho, aby Ti říkali Džanardan, nazývají Tě Eknáthem, ale jsi to jen Ty, který koná, nikoliv Eknáth. Přijmutím jména Eknáth, stal ses „panovníkem“.

Jsi to Ty, jenž dává život všemu v tomto světě. Jsi životem světa. Umožňuješ veškeré dění. Jsi Velký Satguru, Džanardan. Chvála Tobě, pomocí Tvé vlastní Síly! Aráti lampy jsou nabízeny Slunci, ale světlo lampy je uděleno Sluncem. Uctívat Šivu znamená stát se Šivou. Takové je Jeho uctívání. Tímto způsobem jsi to Ty, kdo řídí tělo. Hoří-li dům, vzplanou všechny kusy dřeva a stanou se samotným plamenem. Podobně kvůli Ohni Poznání se „Já“ s tělem staly Poznáním. To znamená, že „Já“ přestane existovat a nyní zůstaneš pouze Ty jako Poznání. Díky Tvé Síle nadále pokračuje kniha života. Spánek, jezení, příprava jídla, vše je možné jen díky Tobě. Tvá čirost není nikdy poskvrněna. Pojem příznivý i nepříznivý jsou v Tobě jedním, Pane Rámo.

Kdo je ten, kdo říká: „Jsi konatelem všeho?“ Jaké jméno by Ti mělo být uděleno? Jsi to Ty, kdo takto mluví, jsi to Ty, kdo si uvědomuje uvědomění. Jsi „Já“.“

Řeknete-li, že začala existovat dualita, musíte pečovat o to, co je viděno, a o to, co spatřit nelze. Je-li zde pouze ryzí zakoušení, trojice pozorovatel, pozorované a pozorování začne existovat kvůli darebáctví mysli. Pokud jste snědli něco sladkého, proč rozlišovat a říkat: „On to snědl?“ Musí být pro vás zcela zřejmé říkat „Já jsem Brahman“ a „Já si užívám všechny radosti.“ To znamená, že Brahman si užívá Brahman. Poté, co jste poznali svět a zakusili jej, vy („Já“) jste stále zde, ale nejste entitou. Pociťovat toto je nezbytné. Je to samotný Guru, který přebývá v těle.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

71. Musíte být uvnitř bdělí

Jakkoliv jste ve světě vzdělaní či učení, to vše je vnější atrakce. Vaše Vědomí by mělo být uvnitř neochvějné. Ten, kdo si ve světě vydobyl velkou slávu, ale uvnitř není svobodný a bdělý, mrhá svým životem. Ten, kdo si nechal ujít Jediného Boha, zahodil celý svůj život. Jaký má smysl být slavným ve veřejném životě? Jestliže nemáte Sebe-Poznání, jste nevědomí vůči „Já“. Jste-li oddanými Boha, místo, kde jste nyní a i po smrti, je Božím světem. Pokud jste dychtiví po světských věcech, vrátíte se zpět do světa. Když jste oddaní „Já“, zůstáváte v „Já“, zajedno s Ním. Důvod, proč vám toto vše říkám, je ten, že musíte spálit všechno nepotřebné smetí a být zajedno s Celistvostí Absolutna. Pokud jste rozpustili tělesné touhy a elementy vytvářející tělo splynuly s rozsáhlými elementy vesmíru, pak jste osvobozeni, zatímco máte stále k dispozici vnější tělo (džívanmukta). To samotné je Svoboda. Muž, který nepřetržitě myslí na ženy, se v příštím životě narodí jako žena. Stáváte se tím, na co myslíte a meditujete. Ten, jehož pozornost je neustále obrácena na světské věci, musí znovu a znovu přicházet na tento svět.

V ostatních tvorech je toto Poznání nepřítomné. Pouze lidské bytosti mají Poznání, a tudíž jen v lidském životě lze praktikovat tento druh meditace. Není pravdou, že naprostým ukájením množících se tužeb se nakonec stanete bezžádostiví. Ne! Touhy tímto způsobem nikdy nezaniknou, jen přibudou. Tužby toho, kdo nemá možnost si je vyžít, též velmi přibývají. Každý příležitostně říká, že je znechucen životem, ale to je pouze proto, že není schopen najít řešení svých problémů. To je frustrace, nikoli skutečná bezžádostivost (virakti). Nemůžete mít sen takový, jaký ho chcete. Snové zkušenosti jsou způsobeny kvůli nějakému neustálému chtění. Díky své touze se musí Brahmín opět narodit v rodině ševce. Vkládáte-li energii do určitého pocitu, nabýváte jej. Pokud se soustředíte na Brahman, jenž je prosto atributů (nirguna), zakusíte jej. Zde atributy či guny končí. V případě, že se guny (nebo touhy) neustále opakují a znásobují, nabývají pak formu vesmíru. Toto je Původní Iluze, Mula-Mája neboli iluze produkující vědomí.

Meditací na To, co je prosto atributů (Nirguna Brahman), dosahujeme rozpuštění atributů (gun). Tímto způsobem se můžete stát Jedinečnou Jednotou. Je pravidlem, že sanjásin, ten kdo se všeho zříká, se musí nechat ostříhat dohola. To znamená, že musí být odstraněna pýcha na atributy. Symbolizuje to, že jakýkoliv porost musí být z „Já“ odstraněn. To, co zde bylo původně, zdá se, že se stalo něčím jiným. To „jiné“ je nutno odstranit a to, co by mělo zůstat, je původní Bytí. Původní stav neměl žádné kvality jako jsou satva, radžas nebo tamas. Poté se objevila jedna z těchto gun. Podstatou guny je síla představivosti. Přijetím této guny ji „Já“ mylně zaměnilo za Svou podstatu a zapomnělo svou původní Podstatu. Tady došlo k záměně. „Já“ zde musí být velmi bdělé. Musí si uvědomit, že síla představivosti není Jeho skutečnou Podstatou, a že On („Já“) je bez duality. Nemá žádné kvality. On je zcela svobodné bytí.

Konečným ovocem tohoto všeho je poznat jediného Boha. Poznat Boha značí přemýšlet o tom, co jste. Přemýšlení je jen v rámci iluze, jaký má tedy význam? Znamená to myslet si „Já jsem nic“ a „Já“ přetrvá. Alespoň toto by mělo být pochopeno. Poznat Pravdu se nazývá správné poznání. Jakmile je ukotveno přesvědčení „Já jsem To“ (Sóham), víme, že jsme nic. Cokoliv je, je pouze Brahman. Nač tedy bojovat s logikou? „Já“ je na svém pravém místě. Je možné bez „Já“ říci i jen své jméno? Řekne dítě, aby mu bylo uděleno konkrétní jméno? Tomu, co nemůže být popsáno, nelze udělit žádné jméno. To, co se mělo stát, se již stalo, vešlo v existenci a poté mu bylo skrze představivost uděleno jméno. Jméno bylo vybráno z čehokoliv, co si mysl zvolila. Bylo tomu pouze kvůli společenským konvencím, že se jméno udělilo užitím konkrétního slova. Jméno Wadhi je dáno dívce, která přichází, aby servírovala jídlo. Slovo wadhi představuje toho, kdo servíruje jídlo. Podobně je tomu se jménem Šende, jež znamená poslední. Uděluje se tomu, kdo je poslední. Jména prostě vycházejí z představivosti. Někdy adekvátně znázorňovala vlastnosti osoby a někdy nebyla dostačující, tudíž se přidělilo příjmení.

„Já“ je tam, kde je. Nenáleží mu žádný pocit těla. Pět elementů je na svých místech. Tělo tu není. My tu nejsme. Tělo je falešná forma. Nikdo opravdu neměl skutečné tělo. Brahman také nemá žádné skutečné tělo. Nikdo nemůže nabýt skutečné tělo. Nikdo není skutečný důsledkem těla. Ať se jedná o jakoukoliv formu, tělo je falešné. Vše je opravdu bez formy. Každý by měl hledět na sebe sama a dosáhnout, co má být dosaženo. Ten, kdo říká, že tělo je skutečné, je velký hříšník. Je jako vrah Brahmína (znalce Brahman). Bůh je bezforemný. Nyní žádné další dohady prosím. „Já“ jako takové je již dokonalé (Siddha). Jakou další duchovní praxi (sádhanu) potřebuje? Jakmile je hlava kompletně oholena, jak může být oholena znova? Měla by být sama odříznuta? Jak může být svázaný ten, kdo je svobodný? Duchovní praxe má pro nás svůj účel, a to nalézt naše „Já“. Jaký má smysl, když už je „Já“ nalezeno? Stane-li se z hrnčíře král, bude se nadále starat o osly? Proč by se měl starat o přípravu hlíny? Všechny různé druhy úsilí a duchovní praxe jsou výsledky našich schopností (vloh, nadání). Proč byste se o ně měli starat, jste-li před nimi?

Ten, kdo je hříšník, by měl vykonávat dobré skutky. Domníváte-li se, že je konáno něco špatného, uděláte něco dobrého. Toto je mentální postoj. Proč by však upadal do náladovosti mysli ten, kdo se jí zřekl? Co má být zde skrze různé praktiky získáno? Jakého ovoce je dosaženo pozorováním pravidel chování? Když se sami stanete Tím, což bylo cílem sádhany, a To je uvnitř zakoušeno a hluboce vstřebáno, pak můžete z lásky ke svému Gurouvi setrvat jako Jeho Oddaný. Nicméně to by mělo být bez touhy. Vy už jste zajedno s Brahman. Za účelem připomínání si toho, co pro vás Guru udělal, můžete zpívat na Jeho chválu. My jsme To. Tělo náleží pěti elementům. Jedinec je ve skutečnosti pouze Brahman.

Přemýšlejte hluboce o tom, „kdo“ jste a „kde“ ve skutečnosti jste. Čím cítíte, že jste, bez záměrného přemýšlení? Zamyslíte-li se, zjistíte, že nejste nic. To, co je, je „Já“. Sloveso je vyjadřuje přirozené Bytí. Pokud si řeknete, že jste individualita neboli džíva, tak zakoušíte džívu. „Já“ je skutečný Bůh, Lakšmí Nárájana. Ten, kdo proniká všemi, neboli Nárájana, je podstatou „Já“ a velké štěstí neboli Lakšmí je kvalitou „Já“. „Já“ je Rádha Krišna. „Já“ je To, můžete jej nazývat jakkoliv. Pokud řeknete iluze, tak je iluzí.

Celistvost „Já“ je Vším, a ten, kdo je opravdu moudrý, pátrá po tom, kdo je. Člověk zkoumá vše, ale nemůže poznat sám sebe. Ten, kdo nedokáže rozpoznat sebe sama, nemůže mít Realizaci. Jakmile je odhozen záměr říkat „Já jsem“, není zde „žádná věc“. To, co zůstává, je Brahman, což je doopravdy to, co jste. Přesvědčení o tom je velmi hluboké a nazývá se realizací duchovna a vědou o duchovnu. Není to tak, že jsme odděleni od těla a od Boha. Ovoce není odděleno a my nejme odděleni. My jsme ovocem. Cílem je Konečné Absolutno, které je zajedno s námi. Člověk se stal ovocem během toho, co se jej snažil získat. Zatímco se obával chudoby, stal se králem. Tak proč by se měl nyní kvůli chudobě nadále strachovat? My už jsme Tím, čeho se hledající i Mistr snažili během praktikování horečné sádhany dosáhnout.

Všechny stezky jsou zanechány, setkáme-li se se Sebou samými. Nyní jsme To. To je prokázáno. Toto je Realizováno. Nyní už je otázka týkající se dělání či nedělání něčeho bezpředmětná. Ti, kteří se obávali příkazů krále, se sami stali králem. Strach se vytratil spolu s chudobou.

Jaké studium by měly Védy provádět o Védách? Jak může poutní místo vejít do sebe sama? Jaký Bůh by se měl setkat s Bohem? Jaký nektar či nesmrtelnost by měl vypít nektar? Co nezměrného by mělo být uctíváno nezměrným? Co prosto kvalit by mělo být objektem uctívání toho, co je prosto kvalit? Jaká Skutečnost by se měla těšit ze Skutečnosti? Jak může neposkvrněné Brahman zakoušet Samo Sebe? Jak může objekt meditace meditovat sám na sebe? Když realizujete sebe sama, vše je za slovy. Nepopsatelné je nyní prokázáno.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

72. Nevěřící Tomáš

Sádhu se stal Skutečností. Koho bychom měli nazývat Sádhuem (Světcem)? Pouze Toho, kdo se stal Skutečností. Existují tvrzení ve smyslu „Člověk se stal Skutečností“, „My jsme Brahman“, „Vše je Brahman“ atd. Říkat nebo domnívat se, že se člověk někým stal, a že se mění na někoho jiného, není nic než hra ega. Náš postoj být dobrým nebo špatným je druhem svázanosti, jež nás nutí zůstat v těle. Ve skutečnosti je zde pouze Brahman. Stejně tak, jako je pro králíka nemožné mít rohy, je též nemožné, aby existovalo něco jiného než Brahman. Tudíž lze po pravdě říci, že pochybnost byla vypuzena za vesmír. Pochybnost sama je přirozenost individuality (džívy). Džíva odešel a spolu s ním odešla i pochybnost. Základní pochybnost náleží otázce „Kdo jsem já?“, neboli „Čím bych měl být?“. Poté, kdy jsem přesvědčen o tom, „kdo jsem“ a „jak jsem“, pochybnost zanikne. Překročí vesmír.

Ve Skutečnosti je pochybnost neexistující. V jistém smyslu je králem Dhrutaráštrou (z eposu Mahábhárata) a jeho synové jsou Kuruovci (rodina, která válčila proti Ardžunově rodině). Dhrutaráštra (pochybnost) je představa vytvořená mentální projekcí. V Puranách je také nazývána majsur. Ten, kdo pochopí, že pochybnost neboli majsur je neexistující, je Světcem. Je Paramátman. Védy o tom hovořily po celou dobu stejně. Ten, kdo realizuje tuto skutečnost, se stává Dokonalým Jedincem (Siddhou). Existuje příklad, v němž se tvrdí, že Světec je jako cukr. Nezáleží na tom, jak je držen, zda vertikálně nebo horizontálně či převráceně. Ať je jeho pozice jakákoliv, stále je pouze cukrem. Podobně i Světec může být v jakékoliv situaci, je však pořád Světcem. Není ani svěží ani starý, ani čirý ani nečirý. „To“, co je čiré, se nemůže stát nečiré. Světec je touto Čirou Věcí. Jakost jazyka nebo žaludku se nezmění, ať je chuť jídla jakákoliv – zatuchlá nebo již ochutnána někým jiným. Podobně, když hledí na celistvost existence Světec, nerozlišuje, zda je něco příznivé či nikoli. Lidé si myslí, že je příznivým znakem to, když nevěsta vkročí do domu pravou nohou. Takovéto koncepty jsou pověrami a pouze množí pochybnost. Pochybnost, která je v péči Světce, je naprosto vypuzena. Ten, jehož rozhodnutí je neochvějné, je Siddha neboli Mistr.

Synové Gurua, kteří nabyli Poznání, jsou zvyklí získávat zkušenosti na základě svého odhodlání nebo víry. Dosáhnout přesvědčení o všem je možné dvěma způsoby. Jedním je naprostá oddanost Guruovi, a druhým intenzivní prostota nebo asketické praktiky. Tyto přísné praktiky musí být pevně ukotveny v záměru. Takto jasně to stojí ve Védántě. Pokud je i jen jednou uděleno pochopení od Gurua, vaše Vědomí je proměněno, je Brahman. Světec je zajedno s Absolutnem. Ten, jehož pochybnosti zmizely, je Světec. Musíte mít víru v učení Gurua. Pokud nemáte Sebe-Poznání a nevíte, kdo jste, musíte se snažit koncentrovat svou mysl na Sebe-Poznání s veškerým svým odhodláním. Jestliže si myslíme, že učení Gurua není pravdivé, je to kvůli této pochybnosti, že přetrváváme jako džíva. Co je nakonec zde, pokud to není Brahman? Někdo by to měl dokázat. Nenechávejte narůstat pochybnosti bez určitého základu. V počátcích má žák v mysli jistý sklon pochybovat, ale ten se postupně vytrácí. Světec nemá žádné pochybnosti. Ten, kdo ví, že je Brahman, jehož přesvědčení je neotřesitelné, je pravý Světec.

Cesta rituálů (cesta karmy) je plná různých druhů pochybností. Vezměme si například Brahmína, který se vykoupal v řece a kráčí domů. Pokud mu někdo řekne, že se vody, v níž se právě koupal, dotkl člověk z kasty nedotknutelných, okamžitě pro něj ztrácí tato koupel smysl! Mnoho lidí trvá na tom, že mantra musí být v jazyce sanskrt. Říkají, že pokud není v sanskrtu, není pravdivá anebo je nesprávná. Vše toto je zde kvůli sklonu pochybovat. Domácí mouchy sedají na špinavé věci, a pak letí směrem k dobrému jídlu a posadí se na ně. Pochybnost učiní jídlo zbytečným. Je to pouze podezření, ale příliš důkladní stoupenci rituálů jídlo vyhodí. Je velice obtížné vykonávat nějaký rituál, aniž by v něm nedošlo k chybě, protože je kolem mnoho lidí, kteří vytváří pochybnosti ve vaší mysli. Je téměř nemožné z toho utéci. Musí dojít k opuštění karmy. Je nutné si uvědomit, že nejste konatelem, aktérem. Toto je velmi důležité. Pocit, který je vytvořen v naší mysli, že činy způsobují následky a že my kvůli těmto následkům musíme trpět, je velice mocným jedem.

Ve skutečnosti nejsme konateli. Semena zrození jsou tu v důsledku činnosti. Ovoce, které nemá semeno, není ovocem. Kde je činnost, tam je ovoce, a ovoce neustále obsahuje semeno. Tento řetěz nepřetržitě pokračuje. Tudíž musíte s velkou péčí opustit koncept, že jste konatelem činů. Neměl by zde být ani nepatrný pocit „Já jsem konatel“, „Udělal jsem toto“, „Konám ono“ atd.

V důsledku činnosti vyvstává pocit konatelství a kvůli němu vyvstane pochybnost. Zřeknutí se činnosti nebude pochopeno bez oddanosti k Satguruovi. Bez tohoto pochopení nebudete schopni se zcela zbavit karmy. Příběh žáka, který opustil pevnou zemi a seděl na stromě ve snaze utéci od nečistého, byl již dříve vyprávěn. Cesta činnosti a rituálních praktik je plná nástrah pochybnosti. Nicméně Poznání je prosto pochybnosti.

Jednou seděl svatý Jogín poblíž výkalu. Lidé se mu smáli. On však řekl: „Dobře teda, držte mě na místě, kde žádné výkaly nejsou. Nacházejí se i ve vašich střevech. Kde je pak tedy pro mě místo?“ Neexistuje nic vzácnějšího kromě Poznání. Poznání je čiré a posvátné. Ostatní se vás snaží donutit, abyste něco dávali na charitu, anebo se obětovali (ohni) a to za cenu možného pohodlí! Toto vše je pouze ve smyslu očisty mysli. Skrze nepravé je pravé (Pravda) postupně odhaleno.

Mít Sebe-Poznání je největší ze všech úspěchů. Poté odpadne veškerá obtížná práce egoismu. V jiných zemích ani nevědí, co znamená skutečné naplnění lidského života. Vše, o co se snaží, je narodit se jako kterékoliv další zvíře a neustále těžce pracovat až do své smrti. Je pravda, že lidé dostávají radu, aby vykonávali náboženské rituály a obřady, protože skrze ně je postupně odhalována skutečná cesta ke svobodě.

Oceán je rozlehlý, ale je také plný vnitřních rušivých podnětů, jež jsou nepřetržité dnem i nocí. Světec nemá žádné pochybnosti. Poznání, ve kterém se ukrývá pochybnost, je falešné poznání. Bezžádostivost či asketismus s pochybovačnou myslí je velmi nízké kvality. Oddanost s pochybností v mysli je falešná. Zatímco jste-li zajedno s Brahman a nadále zpíváte oddané písně, pak To je skutečné. Být zajedno s Brahman znamená být bez pochybnosti. Není žádných pochyb o tom, co jste a jaká je vaše přirozená podstata. Taková oddanost, v níž je oddaný, který existuje odděleně, je dualitou. V onom druhu Oddanosti neexistuje jednota.

Brahman je Jediné, tudíž když jste Brahman, jste bez pochybností, a takováto oddanost je skutečná. Pokud jsou zde přítomny nějaké pochybnosti o Bohu, takový Bůh je falešný, protože vy sami jste Bůh. Jestliže přetrvávají pochybnosti, Bohem jste se nestali. V případě pochybnosti je tomu tak. Pocit pochybnosti činí vše marným. Ten, jenž má naprostou oddanost, je velkého kalibru. Požehnaný je ten, který má úplnou víru. Požehnaný je ten, kdo si myslí, že je zde Bůh, a kdo má naprostou víru v Boha.

Mezi věrným oddaným a jiným člověkem je obrovský rozdíl. Život jiného člověka a život oddaného není tentýž. Inteligence oddaného a schopnost nahlížení obyčejného člověka nejsou stejné. Život oddaného Bohu zcela závisí na Boží vůli a ať je jeho osud jakýkoliv, oddaný je s ním spokojen. Skutečně, rodinný život oddaného je jen na oko. Poté, co mají oddaný a Bůh dokonalé vzájemné Pochopení, vše je již usazeno. Nezáleží vůbec na tom, zda je život oddaného ideální anebo je rušen dle pozemských standardů. Člověk, který popírá, že by se měl jeho rodinný život podobat životům jiných lidí, není ještě hoden víry v Boha.

Božská víra se velmi liší od přízemního intelektu, takže oddaný Boha by v Něj měl mít naprostou víru. Požehnaný ať je tento druh víry. Zvyk o všem pochybovat je k ničemu. Bez přesvědčivé víry nemá duchovní život žádný smysl. Nejdůležitější věcí je to, že musíte mít víru sami v sebe. Zeptal jsem se mysli: „Proč neodejdeš?“ Mysl odpověděla: „Kdy jsem tu byla?“ Je to vaše mysl, která je proti vám. Obtížnost problému je ve vás. Prakticky je to jako hrad, který musí být dobyt. Ptám se vás, narodili jste se? Kdy? Kdy jste ztratili svou neposkvrněnost? Opravdu se tyto věci staly? Kdy se narodilo to, co nemá žádné zrození? Kdy a jak jste se narodili, kdy a jak jste se zkazili?

Tento výklad má jediný význam, a to abyste změnili svůj světský postoj. Vaše učebnice jsou zde bezvýznamné. Mějte víru. Buďte Brahman a zakoušejte Ho. Jakmile jste přesvědčeni, neztrácejte se v pochybách. Neničte sami sebe. Nepochybovat po nabytí přesvědčení je nazýváno jasnou vírou. Potvrďte to, co zakoušíte a mějte pevnou víru. Opravdu, pravá víra není nic jiného než toto pevné přesvědčení.

Každý by měl mít víru ve Světce, který realizoval Brahman, a získat tak své vlastní osvobození. Individualita, která je pouhým nic, neustále vymýšlí věci, které neexistují. Dokonce ani u rodičů si nemůžeme být jisti, zdali jsou to skutečně naši rodiče nebo rodiče někoho jiného. Člověk, který zabil démona pochybnosti, obdržel veškerou moudrost Véd. Náboženstvím Véd je „vědět“.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

73. Stav vítězství

Žádná dokončená práce není hodna svého jména, dokud si nejste jisti sami sebou. Celý svět je zničen proudem pochybnosti. Jistotou neboli přesvědčením je míněno přebývat jako své „Já“. Musíte si být jisti, čím jste. Jinak je vše zbytečné. Jsme „Já“, ale jaký smysl má o tom hovořit, aniž bychom o tom nebyli zcela přesvědčeni? Musíme si být ve své mysli jisti a pak můžeme dělat cokoliv. Další studium bude užitečné jedině tehdy, pokud je žákovo srdce zcela čiré a plné úcty ke svému Mistrovi. Je to tato důvěra v Gurua, která nám přinese plody duchovního úsilí. Veškerá další řeč je nesmyslná. Pochopitelně, cítíme, že bez plného přesvědčení a jistoty je vše směšné. Ale jaký má smysl o tom hovořit? Takováto řeč nebude nijak užitečná. Tam, kde je Poznání zbaveno pochybnosti, je Spokojenost. Tato Spokojenost není na ničem závislá, není výsledkem žádných rituálů nebo činností, které jste vykonali. Spokojenost, která závisí na nějaké jiné věci, není Skutečnou Spokojeností. Nezávislá Spokojenost je možná jedině díky Realizaci. Když jste přesvědčeni, že jste Brahman, to samo je Spokojenost. Spokojenost je náznak dosažení Skutečnosti. Nepřítomnost pochybnosti by měla být známa jako známka Spokojenosti.

Posluchač si žádá, aby mu bylo řečeno, co je znakem přesvědčení, a Guru mu odvětí, aby zjistil, kdo je jediné, všemocné Absolutno a ujistil se o Něm. Bůh je Síla, jejímž přičiněním začal existovat svět. Nyní máte v sobě To, díky čemu se svět hýbe, a teď to používáte. Pouze za pomoci Toho zakoušíte sami sebe a svět. Pochopte, co máte!

Jelikož je tu To, je zde svět. Přičiněním Toho je svět krmen a vyživován. Díky Tomu bylo stvořeno Slunce, Měsíc, Hvězdy a pět elementů (země, voda, oheň, vítr a prostor). Toto vše se děje bez jakýchkoliv zádrhelů, bez spousty těžké práce spojené s tvořením či zničením. Taková Síla je ve vás. Je to díky Ní, že nabýváte zkušenost světa. Dokud o tom nejste přesvědčeni, vaše mysl není v klidu. Bohové vyrobení z mědi a mosazi nejsou Bohy. Co znamenají různé inkarnace Bohů jako jsou v mytologických knihách například Brahma, Višnu a Mahéš (Šiva)? Jaká je míra jejich Božskosti? Jsou Bohy jedině do té doby, dokud je oživuje tato Síla.

Co je znakem Oddaného (Bhakty)? Musí poznat Boha, musí realizovat, kdo je. Co jsme? Nejsme nic. Zanecháním připoutanosti k tělu byste měli zůstat jedině Tím, Brahman. Tam, kde je „já“, tam je omezení. Jakmile se „já“ ztratí, odejde i omezenost. Koho bychom měli nazývat Oddaným? Ten, kdo hledá sebe sama a kdo najde sebe sama, je Oddaný. Vnitřně pátráme po svém „Já“, a pomocí jeho řeči meditujeme na Boha. Jsme ponořeni do hledání „Já“ a pomocí vyřčených slov jsme zabráni meditací na Boha. Nalezneme-li „Já“, eliminujeme vše ostatní a vybereme si to, čím jsme. Nabudeme přesvědčení o svém „Já“ a jsme si jisti. Jisti o čem? O Skutečnosti. Zde, naprostá jistota byla možná díky vyřčenému slovu. A takto přišla velkolepá chvíle Realizace Boha!

Oceán je takový, jaký je. Pouze vlnka vyvstane a zmizí. Co je Svoboda? Poznat své „Já“ je Svoboda. Elementy jsou zrozeny skrze elementy, ale jsou také zrozeny z Životní energie (Čajtanji). Cesta přesvědčování i cesta rozlišování jsou obsaženy v rámci této Životní energie. Původní přístup zahrnuje metodu rozlišování a vylučování (zbavování se nepodstatného od podstatného). Toto je pevně stanoveno za účelem dokázat, že vše, co se jeví, je falešné. V Siddhantě, neboli konečném tvrzení, je řečeno: „Vše je Brahman.“ Základní čtyři stavy vědomí (manas – mysl, budhi – intelekt, čita – myšlení a aham – pocit Jáství), tři stavy (bdělý stav, snění, stav hlubokého spánku), tři kvality (radžas, tamas, satva) a deset smyslových orgánů (a různých druhů a dalších cest, v nichž jsou věci zakoušeny či prožívány), to vše dohromady není nic jiného než Čajtanja, která je Džňánou, neboli Poznáním. Toto stejné Jediné Poznání je ve chvíli vědění zakoušeno jako celý svět. Poznání je zakoušeno, a před Ním jej nemůžete zakusit či opustit, stejně jako nemůžete zařídit, aby bylo uměle vynulováno. Ve chvíli vědění (uvědomění si) je tato zkušenost možná pouze kvůli Sebeexistující Čajtanji. Když je tu díky pronikavému a intenzivnímu neustálému pozorování jistota a konečné přesvědčení, nazývá se to Siddhanta neboli Konečná Pravda. Pak je zde zcela zřetelně jistota o Bohu. Je tu Realizace, že je zde pouze Jedno, a nic víc. Nicméně tvrdošíjnou připoutaností k tělu jsou klid a spokojenost zničeny. Proto byste měli říkat: „Pověz mi, kdo jsem!“ Démon pochybnosti by měl být dotázán: „Řekni mi, kdo jsem?“ Pak se však utiší, protože jak může ukazovat na něco jiného než Brahman?

Neměli bychom se odchylovat od přesvědčení o své Skutečné Podstatě. Tělesné vědomí přináší cosi jiného. Pouze zvyšuje pochybnost a obavy a snaží se vás svrhnout. Nepadejte. Bohové a různá božstva, to vše je iluze. Jsou naší vlastní představivostí. Nechovejte v mysli falešné myšlenky či pochybnosti. Příběh o králi Nalovi z města Nišhadha vypráví o tom, že si král po vykonání přirozené potřeby neumyl chodidla. Vešel do domu se špinavými chodidly a kvůli této chybě vstoupil do jeho těla a mysli démon či Kálí. V této příhodě představují chodidla základnu neboli kořen, jenž má být očištěn. Je třeba prozkoumat, co je u kořene všech věcí. Pozorujte to. Pokud se doberete ke kořenu a odstraníte pochybnost, tak je zde pouze základní čirost, průhlednost. To, co je v základu čisté, je mocné. Pak je tu záruka, jistota a žádný prostor pro pochybnost. Dokud zde není základní čistota, tak zajisté vstoupí zlo či pochybnost. Vše je plné pochybností, a je to sklon mysli obracet se směrem k tělesnému vědomí. Proto se říká, že by se aspirant neměl odchylovat od „Já“.

Tělo má určitý tvar související s jeho věkem (dětství, mládí, stáří atd.) Nemůže se držet svého tvaru ze své vůle. Má tvar kvůli zázračné síle Životní energie, Čajtanji. Vědomí, třebaže se nachází v těle, nemá žádnou příslušnou formu či tvar. Vědomí má ve své přirozenosti schopnost přimět nás něco cítit či vnímat. Tato kvalita se nazývá Čajtanja jakožto Poznání. Tato Životní energie jakožto Poznání se domnívá, že je tímto nebo tamtím tělem, a funguje podle toho ztotožňujíc se v té době s nějakou formou. Bez zamyšlení se nad tím, že je „Já“, považuje Vědomí za pravdivé vše, co je viděno, anebo vše, co se jeví existovat, a funguje s tímto nedorozuměním. Ve skutečnosti, ať už ovládá tělo či ne, je Životem bez omezení či jakékoliv formy. Je dokonalé, ale domnívá se, že má formu nebo přesněji řečeno, že ono samo je formou těla, což je hrubý omyl. Na základě pevně držícího konceptu, že je tělem, dožaduje se vnějšího bohatství a vlastnictví, o němž si myslí, že mu náleží. A tak, protože si je nevědomé Své Skutečnosti, stává se okouzlené tělem, které je pomíjivé. Klade tělu mimořádnou důležitost a zbytečně trpí mnoha bolestmi.

Tělesná forma není naší Původní Existencí. Je to jen chvilkový nechtěný stav. Pokud na něj důkladně pohlédnete, můžete spálit síť žádostí a tužeb bez ohně. Světci vám říkají: „Nenechte se zlákat tělesným vědomím. Nic nepotřebujete.“ Proto by se aspirant neměl odchylovat od bytí „Já“. Neměli byste nikdy dopustit, aby došlo k vyrušení vaší spokojenosti. Vaše Sebe-jistota by měla být takto silná. Jaký den či doba je příznivá či nepříznivá pro To, co je Brahman? „Já“ je silou, která je za časem. Tak jaká pak špatná doba pro „Já“?

„Já“ je samo zásluhou v chvályhodném čase. Vše, co je nazvané zlým časem, s Ním nemá nic co do činění. „Já“ je Bůh Bohů, který dává všem to nejlepší. Tělesné vědomí vás nutí zapomenout rozlišení Čiré Příčiny. Tudíž musíte být velmi bdělí. I když spíte ve své posteli, musíte myslet na to, že jste Brahman, Bůh Bohů, a mít klid. Nikdy nezapomínejte na oslnivou Pravdu, že jste bezforemní, čistí, čiří a bez poskvrny. Musíte být usazeni v Spokojenosti, jež setrvává ničím nehnuta. Ztrácí Bůh Vittala přesvědčení, že je Brahman kvůli Rukmíni (to se týká spojení mužského a ženského principu, bezforemného a projevu), která je poblíž něj? Oba jsou skrz naskrz jen čirou, bezforemnou, posvátnou Životní energií. Setrvávejte jako Vittala. Držte krok s konceptem, že jste „Já“, Átman. Zde slovo Átman značí bezforemné Vědomí, Čajtanja. Neustálé přesvědčení, že jste Nejvyšší „Já“, je Osvobození či Svoboda. Svoboda je věčně existující a nepotřebuje být kultivována. Být „Já“ znamená Být Svobodný.

Neměli byste nikdy zapomínat, že jste „Já“. Říkám vám to, ale toto tvrzení nebude vštípeno do vaší mysli, dokud se nebudete držet společenství Světců. Odevzdejte se Světcům. K čemu vám bude váš souhlas, jestliže navenek souhlasíte a jste bdělí, ale vnitřně chováte pochybnosti? Naslouchejte nyní jednomu Velkému Principu. Ten, kdo nemá absolutně žádné pochybnosti, je Siddha, Mistr. Existuje příběh o Visoba Khečarovi, který spal s chodidly směrem k Šiva lingamu. Když byl na tuto troufalost dotázán, odvětil: „Je tu nějaké místo, kde by Šiva nebyl? Celá tato země je Šiva lingam. Moje chodidla jsou také Šivou. Nejsou ničím jiným. Celý svět je Šiva.“ To nesmí být nikdy zapomenuto. Toto stanovení by nemělo ochabnout. Ten, jenž byl dříve nazýván Namja (jméno individuality, která se stala Světcem Namdévem, který navštívil Mudrce Visobu a byl seznámen o Vše-prostupujícím Bohu), již ve stádiu Siddhy není. Není zde nikdo další. Není tu nikdo jako druhý či jiný. Druhý zde není. Slovo jiný už tu není podstatné. Ten, kdo toto pochopil, je Siddha. Ten, kdo má ještě pochybnosti, je pořád hledající, aspirant. Hříchů a zásluh není ve světě nedostatek. Jakmile se ztotožňujete s tělem, oceán hříchů a zásluh je naplněn. O tomto všem se hovoří ve Védách. Védy nás učí, jak vykonávat činnosti, zatímco si myslíme, že jsme fyzickým tělem. Když lidská inteligence předčí omezenost těla, Védy nedokáží dát žádné instrukce tomu, kdo je Bhakta, Oddaný. Co může být řečeno o někom, kdo se nachází za svým fyzickým tělem, za schopností vnímat? Jaké jsou jeho znaky? Znaky jsou pouze výrazy či kvality. „Já“ je prosto jakéhokoliv tvaru. Když realizujeme, že jsme „Já“, jak můžeme popsat „Jeho“ kvality či nekvality?

Ten, kdo chápe sebe sama jako „Já“, je za hříchem nebo zásluhou, a transcendoval hranice viditelných forem. Je Vítězem. To je den Vítězství (Vidžaja Dašhamé). Tento den je „Šťastným (zlatým) dnem“. Je pohárem Nektaru Nesmrtelnosti. Zrození a smrt zde nejsou. Není tu stav bytí jako individuality. Samotné Védy postavily své vlastní meze.

Pokud jste je překročili, tak jste bez pochyb o „Já“, a nejste tělem. Pocit „já“, který byl v těle, se stal Šivou. On je Vítězem. On je nyní Mistrem s Absolutní Silou Brahman, Silou „Já“, Skutečností o Sobě. Parabrahman, Nejvyšší „Já“, Ráma znovu získal Své Království. Toto dosažení je stavem Vítězství.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

74. Vysvětlení Neduálního (Advaitového) Brahman

Neduální (Advaitové) Brahman není nic jiného než samotné „Já“. Není tu nic dalšího. Není zde potřeba si něco představovat. My „jsme“ bez představování si. Každý zakouší sebe sama bez představování si čehokoliv. To, co je, a to, co se jeví, je vše pouze Brahman. Posluchači řekli, že díky tomuto učení Véd jsou spokojení. Přesto posluchač neustále vznáší dotaz: „Díky tomuto vysvětlení jsem se sjednotil s Absolutnem. Nyní budu přetrvávat v Brahman. Cítím, že by do mé mysli neměla vstoupit žádná myšlenka o rodině a světském životě a zatím co naslouchám učení, stávám se Brahman. Nicméně znovu si vzpomenu na něco, co se týká mého domova a stane se to, že si džíva začne být vědom rodiny. Takže je zde zmatení a mysl se potuluje. Prosím řekni mi, co bych měl dělat. Cítím, že bychom neměli mít žádné vzpomínky na tyto věci nebo přesněji řečeno, neměli bychom mít toto tělo. Dokud si pamatuji, že mám tělo, nemohu souhlasit s tím, že jsem se stal Brahman. Jak se může ten, kdo je Brahman, vrátit zpět do rodinného života? Buď by zde mělo být Brahman anebo ten, kdo vede rodinný život. Prosím, pověz mi, jak to sloučit v jedno? Dokonce i touha a zlost pořád přetrvávají. Co by mělo být uděláno?“

Posluchač tvrdí, že jakmile je realizováno Brahman, tak by měl klidně nehnutě spočinout. Guru se táže: „Jestliže se ti, kteří realizovali, stanou nehybnými jako kámen, přišli ostatní světci jako Vjása či Šuka nazmar? Šuka a Wamadéva jsou osvobozeni, ale ostatní propadli. Jak můžeš říci, že pouze dva jsou osvobozeni? Pak tedy ani Guru Šuky by neměl být považován za toho, kdo zničil iluzi. Pokud se dostali za Iluzi pouze dva, proč by pak měly být nadále následovány Védy? Tudíž, toto vše není argument. Mnoho rišijů, Vjása, Yadnyalkya atd., ti všichni byli osvobozeni. Ten, kdo tvrdí, že pouze dva došli ke svobodě, je hloupý. Když říká někdo vědomě hloupé věci, je chytrým hlupákem. Například: Váš soused může být chytrý, ale vyplývá z toho, že ostatní jsou hloupí? Skutečně moudrý člověk s tím nebude souhlasit. Nyní, pokud řeknete, že pouze dva jsou osvobození, tak kde je pak síla Véd? Je nepravdivé to, když světec o Védách prohlásil, že pokud je pochopeno i jen jediné slovo z Véd, je člověk chvályhodný? Pokud žádný třetí aspirant nebude osvobozen, kdo bude respektovat Védy? Ty si myslíš, že jedině ten, kdo se stal tuhý jako dřevo, je osvobozen, a dokonce souhlasíme-li s tvým tvrzením, jak to, že se světec Šuka nestal nehybný jako dřevěná kláda či kámen? Šuka dával instrukce králi Parikšitovi. Učil-li krále Parikšita, jak můžeš říci, že se stal Šuka podobný kamenu? Kdyby se stal kamenem, nemohl by vysvětlovat Védy.

Jestliže ten, kdo poté, co realizuje Brahman, zůstane jako kláda dřeva, kdo by tu nadále zůstal, aby ukazoval cestu k Osvobození? Kdo by uděloval Poznání ostatním? Kdo by mohl učit toho, kdo realizoval Brahman? Pokud leží jako kláda dřeva, kdo by učil ostatní? Všechno Poznání by zaniklo. Během vysvětlování je nutno hovořit o všech věcech, ať už trvalých či pomíjivých. Proto není možné být v jednom momentu duševně bdělý a v momentu druhém bez pohnutí. Takový člověk by byl také v omezenosti. To je důvod, proč bychom během samádhí neměli upadnout jako kláda dřeva, a měli bychom mít Poznání Brahman, zatímco jsme bdělí a činní v řeči atd. Brahman je Samo-existující, bez představování si. Nicméně poté, když je vše Brahman, vaše představivost je rovněž Brahman a světský život je také Brahman. Kdy vás potkal tento takzvaný světský život? Kde je a kdy je? Vše je Brahman. Ani vy nejste mimo Brahman. Kde je oddělená existence světského života jako takového? Samotná podstata Realizace Brahman je jako toto.

Jak se může někdo vydat hledat tmu, zatímco drží v ruce rozsvícenou baterku? Zhasněte baterku, pak je tma poblíž vás. Ten, kdo hledá, je sám Brahman. Jestliže se někdo potuluje po světě bez poznání sebe sama, nepotká Brahman ani po staletích. Na druhou stranu, jestliže hledající ví, že on sám je Brahman, pak je mu to tou nejbližší věcí. Může jít kamkoliv, přesto je Jediný (sám o sobě). Brahman naplňuje veškerý prostor. Bude zakoušet, že zde není nic kromě Brahman. Baterka symbolizuje zrak, který vidí. Pokud je samotný zrak Brahman, na cokoliv se podívá, je automaticky Brahman. Vedle toho, pokud je tento zrak, síla vidění, nevědomá, tak vše, co vidí, je také nevědomost, iluze. Vše je již bez zádrhele. Člověk si může lehnout po probuzení ze spánku, přesto je za všech okolností bdělý. Jakmile realizujete Brahman, tak i když se na něj snažíte zapomenout, nezapomenete ho. Naopak si toho budete hluboce vědomi v Jednotě.

Existuje příběh, ve kterém učitel předá Šiva mantru aspirantovi s varováním, že by během jejího opakování neměl myslet na opici. Co se poté stalo? Aspirant během opakování Šiva mantry neustále myslel na opici. A nejen to, opici viděl i během snění. Upadl do iluze a viděl opici ve všem, ve své ženě, dětech, ostatních lidech, dokonce i ve svém domě. Tudíž, dá se říci, že to, co je zakázáno, přijde v první řadě do naší mysli. To, co se očekává, aby bylo zapomenuto, je pamatováno dvojnásob. Zapomenout je velmi složité. Tak dlouho, dokud máte tělo, je zde zapletení. Jak se tomu lze vyhnout? Seskupujete věci za účelem požitku. Nahromadili jste si věci vlastními touhami a nyní to je pro vás těžko snesitelné. Ničíte svou Spokojenost. Prosím, pamatujte si jednoduchý fakt. Zpravidla nikdo neudělá nic pro druhé zadarmo. Stručně řečeno, nedoufejte, že se zbavíte své zapletenosti v budoucnu, a posléze budete svobodní. To se nestane. Vše, včetně rodinného života, je Brahman. Jak můžete tvrdit, že je Brahman v hlubokém spánku, ale že ve vašem bdělém stavu žádné Brahman není? Život vedený konceptem, že jste tělo a individualita, je nebezpečně destruktivní.

Nicméně když jste Brahman naprosto v každé činné chvíli, pak život sám je Brahman a je zde pouze Blaženost. Jedině tehdy, pokud žijete s totožností fyzického těla, je život zhoubný.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

75. Nárájana dovádí v mnoha formách

Vše je Životní síla a nic jiného než Životní síla. Jakmile Životní síla, Čajtanja, vyjádří sebe samu, stává se Větrem (Vájů). Vzdáváme poctu Bohu Větru, Bohu Ohně, Bohu Vody nebo Bohu Země. Když se Čajtanja projeví, dáváme jí mnoho jmen. To, co je výstupem něčeho, je v podstatě vlastností něčeho. To, co je projevem Životní síly, je pořád jen Životní síla. Žena a děti jsou pouze Životní silou, ale my je nazýváme Iluzí či Májou. Je konceptuální a tudíž nazývána Májou. Je také označována jako individualita neboli džíva. To znamená, že vše toto je falešné. Uvnitř tohoto falešného je něco dobré a něco špatné. Dokonce se říká, že i zlatý ornament je dobrý nebo špatný. Tento zvyk nazývat věci dobrými či špatnými bývá aplikován dokonce i na Základní Věc. Životní síla je Základní Věcí, takže je nazývána různými jmény. Žena může být označena jako dcera, manželka, švagrová, sestra manžela, manželka bratra, sestra, teta, teta z matčiny strany, teta z otcovy strany, babička, prababička, atd. Takže co toto vše je?

Bůh na sebe bere mnoho forem a ten, kdo si je vědom této skutečnosti, se nazývá aspirant. Pokud jde o zlato, zlaté obrazy Boha Khandoby a zlatý obraz prasete jsou si rovny, cena za gram zlata je stejná. Cena se vztahuje k základnímu kovu a tomuto kovu je dávána hodnota. Skutečná hodnota náleží původní věci. Ta je připravena nabýt různé formy a celá hra pokračuje. Je to zábava. Je to pobavení. Je to hra oddávání se představivosti ve volném čase. Je to hravý postoj, představa potěšení. Není zde žádné zvažování, zdali existuje zisk či ztráta, vhodné či nežádoucí. Je to prostě veselost Vědomí. Není třeba se z toho cítit provinilý či šťastný. Je to jen veselé rozpoložení Vědomí. Nicméně ten, kdo toto rozpoložení bere, jakoby se jednalo o pravdu, upadá do oceánu utrpení. Věci a čísla jsou symbolickými emociálními koncepty.

Žádná konkrétní věc, osoba či scéna nemají skutečnou podstatu, a ten, kdo je za skutečné považuje, je hlupák. Opravdu, je naprosto poblouzněný.

Toto poblouznění je zničeno v přítomnosti společenství Světců. Poté si plně užíváte Brahman. Co to znamená? Znamená to, že setrváváte ve zrodu, u základu všech zkušeností, beze změny.

Zlatník se zajímal o cenu zlata. Nezajímalo ho, zda jde o zobrazení Boha či prasete. Toto je stanovisko moudrého člověka. Iluze značí změnu ve formě věcí. Ten, kdo vidí stejné Vědomí ve všech bytostech, je Světec. Toto je Iluze Ghatotkača. Ghat znamená tvar a otkat znamená nejlepší nebo pravda. Když je věc, která se jeví, brána za skutečnou či pravdivou, je to iluze. Zde ghat symbolizuje naše tělo. Myšlení typu „jsme svým tělem, je to naše vlastní bytí, já jsem, jak se zdá, tělem“, je naše iluze. To je Mája. Užitečnost mého těla, výrazné rysy mého těla a koncept, že tělo je pro mě prospěšné, je iluze. Žít s představou, že musím tvrdě pracovat, abych v budoucnu díky tělu sklidil výhody, z nichž se chci radovat a všech těchto potěšení si užít, je zapletením se do Ghatotkača Máji. Celá tato Iluze vyvstala z ghata, našeho těla.

V dávných příbězích řekl Pán Krišna svým oddaným: „Nepřijímejte nic nového. Staré věci, které máte, jsou skutečné.“ Zde „staré“ znamená to, co je první, původní, které je Jedním, přebývající ve všem. To je Brahman, setrvejte v Tom. Ghatotkača řekl lidem, aby si vzali nové oblečení, nové ozdoby a jemu odevzdali svůj starý oděv, staré ornamenty. Lidé s dychtivostí přijali krásné nové oblečení i ornamenty a dali mu všechny své staré šaty a ozdoby. Později se stalo to, že podivuhodně všichni ti, co přijali nové věci, zakoušeli různá utrpení; jejich ruce a chodidla byla bolestivě sevřena, mnoho z nich zešílelo a jiní ztratili svou paměť. V některých případech se jejich šaty staly neviditelnými a obnažily je; ztratila se jim pokrývka hlavy, někteří ztratili svou vrchní část oděvu, zmizela jim polovina ozdob a jiní zcela nazí se začali schovávat anebo běhali sem a tam hledajíce nějakou pokrývku. Proto byli všichni tito lidé zahanbeni. V době, kdy si lidé vyměňovali nový oděv za starý, je Krišna z dálky a v neviditelné podobě varoval, že by nový oděv přijmout neměli, protože se jedná o manipulaci Ghatotkači. Varoval je, že by neměli dávat své staré šaty, že je Ghatotkača klame používaje svůj ďábelský šarm, kouzlo. Nicméně lidé neposlechli jeho radu, a tak byli takto zesměšněni.

Popravdě, to „nejstarší“ je naším vlastním Bytím, což je „Já“, které je tu před všemi novými zkušenostmi. To je zlato. Toho byste se neměli vzdát. Ať už staré nebo nové, vše je bez pochyby pouze Životní silou, ale nenechte se oklamat novým kvůli jeho novosti. To, co je vytvořeno, je pomíjivé. Pán Šiva nařídil démonovi Bhasmasurovi, aby mu denně nosil nějaký popel. Význam toho je ten, že Šiva má rád vše, když je to spáleno a přeměněno na posvátnou Životní sílu. Celý svět, který je viděn, vejde nakonec do velkého boha Mahádévy (Šivy). Moderní věda věří, že vzduch je původem veškerého života. Za ním už nehledají. Za ním je Brahman, ale věda nemůže pokročit dál skrze chemii. Když se dvě věci spojí, vznikne třetí věc. Když se dají dohromady tesař s dřevem, je vyrobena židle. Tato kreativní moc lidstva se nazývá Badžigari, síla tvoření nových věcí. Tvůrčí síla, kterou praktikují démoni, se nazývá Wodumbari, a síla Boha, aby vytvořil tento svět, se nazývá „tvůrčí síla“. Ten, kdo přemůže všechny tři síly, je nazýván Znalcem Brahman.

Veškerá síla stavění, budování, tvoření nových věcí je svým způsobem silou hypnózy. Je to umění vytvořit falešnou představu před zrakem lidí.
Je zavázán se narodit a umřít, znovu a znovu. Ten, kdo není okouzlen těmito třemi druhy tvoření, je jako Všemohoucí Bůh. Ten, kdo zná všechny tři procesy tvoření, jde před ně a sedí na trůnu Paramátman. Bhava představuje oceán, který byl vytvořen, a vy jste rybou v oceáně. Abyste se vyhnuli návnadě, měli byste jít za oceán. Pokud si ryba pomyslí, že je oceánem, pak je oceánem. Je vytvořena z vody. Ten, kdo ví, že vše viděné vyvstalo z Paramátman, je od iluze osvobozen. Lidé za peníze nakupují hliněné sošky Lakšmí, Bohyně Bohatství, a poté tuto sochu uctívají. Je to správně? Vědět a pochopit, to je Správné Poznání. Když si král Džanaka vyslechl Správné Poznání, byl pln radosti.

Potkáte-li moudrého člověka, měli byste mu klást správné otázky a poučit se. Takový jedinec je moudrý, protože prostřednictvím správných otázek nabude svého vlastního bohatství. Král Džanaka se zeptal: „Prosím, vysvětli mi, co je to Brahman, kdo je nazýván Brahman, Vasudéva, Paramátman, Nárájana atd.“ To, z čehož toto vše bylo vytvořeno, se nazývá Brahman. Slovo Padartha má v sanskrtu zvláštní význam. Pada znamená pojem nebo slovo a artha značí smysl, význam pojmu. Vše toto, na co se Džanaka zeptal, se vztahovalo k Brahman. To je artha, význam pojmu. Vzhledem k tomu, že zde nebylo jediné slovo, které by dávalo význam „Prapůvodní Věci“, bylo to pojmenováno Brahman a člověk byl spokojený s tímto jediným slovem „Brahman“, které završuje vše, co bylo zamýšleno říci. Pojmy Krišna, Bhagaván, Višnu atd. jsou všechno jména této „Jedné Věci“.

Nyní naslouchejte podstatě této „Jediné Věci“. To, jenž naprosto vyplňuje vše ve vesmíru (je základem všeho), se nazývá Nárájana. Světci (Rišijové), kteří jsou zcela zběhlí ve Védách, tomu říkají Nárájana. Světec Pippalajan říká: „Ó králi, původní příčinou tohoto vesmíru je Nárájana. Když je On neexistující, vesmír zmizí. A On, který existuje uvnitř vašeho těla, hýbe vaším tělem a je pln radosti uvnitř vašeho těla, je Nárájana. Ten, který vytváří tělo a zůstává v něm, aniž by jím byl dotčen, je Nárájana.“ Jak byl vytvořen tento svět? Povím vám. Ten, kdo spí, ten, kdo sní, ten, kdo spatřuje věci ve snu a zná svět, jenž je viděn, je Nárájana. Jakmile se Nárájana stal prostorem, potom tam, kde byl v bdělém stavu, vznikl svět. Ať už na krátko nebo na dlouho, Nárájana je zkušeností bdělého stavu.

Zkušenost nenastává proto, že je po ní touženo, anebo že po ní touženo není. Nezmizí kvůli tomu, že není chtěná a v žádném případě se nepřihodí v závislosti na touze zakoušejícího. Svět vzniká a zaniká jako přirozený jev. Vězte, že zakoušející tohoto všeho je Nárájana. Ten, kdo říká, že sen je nepravdivý, je Nárájana. Ten, kdo říká, že sen je fiktivní, ten, kdo si je vědom uvědomění v bdělém stavu a ten, kdo si je plně vědom blaženosti hlubokého spánku, je Nárájana.

To, co rozeznává všechny stavy a všechny zkušenosti, je také nazýváno Nejvyšší „Já“, Paramátman. Je „Nejvyšší září Vědomí“, Nejvyšší bezforemností (Parama Puruša), Vše-prostupujícím Nárájanou. Nyní naslouchejte snadné cestě k dosažení Stavu Brahman. Pochopte To, jež je Úplné, To, jež je Veškeré. Toto Paramátman je ve zvuku Óm, který je ve vás. To, jehož silou fungují mysl a intelekt, je Paramátman. Tento Nárájana září ve vás jako hvězda. Nárájana je Životem ve všech bytostech. Je hybnou silou všech bytostí. Je bdělý v hlubokém spánku stejně tak jako v samádhí. Je nazýván Pánem Světa (Džagadéšvar nebo Džagadíša). Ten, kdo vidí tento svět, je Pán světa. Je Prapůvodním Pánem (Adhi Iša) světa. Kdyby On neexistoval, volný prostor v nosní dírce by nebyl schopen cítit žádnou vůni. Ten, jehož silou říkáte „Já jsem“, je Nárájana. Ten, kdo nás ochraňuje, je Bůh Nárájana. Nárájana je konatelem všech činností.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

76. Svět jako Poznání

Svět je trojrozměrný, což značí tři úrovně světů, neboli tři světy. Jsou jimi bdělý stav, snový stav a stav hlubokého spánku. Stav hlubokého spánku se nazývá Paataal. Nárájana je Ten, jenž přebývá uvnitř všeho. Ve snovém stavu zpočátku nic není. Kolik je tam lidí? Ten, kdo sní, a ten, kdo si uvědomuje sen, jsou jedním. Sen, který vejde v existenci, zmizí. Hluboký spánek také přichází a odchází, ale ten, kdo spí a sní, nemizí. On je vládcem tří světů. Je svědkem všeho. Je Parabrahman, Nejvyšším „Já“. Ten, kdo zná všechny tři stavy těla, je Paramátman. Ten, jehož silou funguje mysl, intelekt, prány a smyslové orgány, je Nárájana. Jestliže řeknete, že je závislý na smyslových orgánech, není to pravda. Je Král. Je Bůh, který není závislý na smyslových orgánech. Pokud se Ho snažíte poznat, budete oklamáni. On je zde, aniž by byl někým poznán. Jestliže se domníváte, že jste určitá bytost, konkrétní entita a snažíte se Ho poznat, nebudete toho schopni. Nesnažte se Ho poznat. On je Znalcem.

Aniž bychom se snažili Ho poznat, On je zde. Tato Jednota již zde byla. Je pouze znovu ustanovena. Realizovaná bytost (Džňánin) nemůže být znalcem či pozorovatelem, a snažit se poznat či pozorovat Sebe. Poznání je poznáno samotným Poznáním. To musí být tiše pochopeno. Je to samo o sobě. Je to jako když se vaše „Já“ dívá samo na Sebe do zrcadla. Skutečnost je viděna v Zrcadle Poznání. Schopností jazyka je ochutnávat, a to jedině ochutnáváním. Kniha Poznání je jako zrcadlo. Vědomí je pouze Jedno. Jak může jedno jediné Vědomí poznat cokoliv dalšího? Musíme to pochopit tím, že se to naučíme přímo od Gurua.

V našem srdci, Ten, kdo zná vše a každého, je Paramátman. To, co je, bez zaujímání jakéhokoliv stavu, je Brahman. Předpokládat nějaký stav znamená uvést něco druhé nebo další (koncept, že je zde víc než Jedno).

Voda v nádrži se vzedme do gejzíru, vytryskne k nebi, a vidí nebe. Jakmile spadne dolů, je opět zcela promíchána s vodou v nádrži. Pravdou je to, když voda ví, že je pouze vodou v nádrži. To by mělo být realizováno. Syn Gurua, Guru-putra, toto ví. Ostatní jen udiveně sedí. Jestliže se to snažíte poznat, přijdete o svou schopnost poznání. Ke Skutečnosti nemůžete dojít skrze proces objektivního smyslového poznání. Těmi, kteří setrvávají ve snaze poznat to prostřednictvím zkušenosti, je vytvářen zmatek. Opusťte tento přístup. Zanechte své úsilí dovést Skutečnost na úroveň zakoušení. Zanechte poznání i nepoznání. Oboje jsou pouhé koncepty, vaše postoje. Jakmile jsou oba ukončeny, setrvá jedině Existence, která je ryzím stavem Bytí. Jedině pak vyvstane pochopení. „To“ je naše „Já“. Jak může být „To“ poznáno? Denně sem chodíte a žádáte mě, abych vám řekl, jak můžete uchopit sebe sama, a já jsem to takto odsouhlasil. Vím, že nejste ztraceni. Vím to zcela jasně, a proto vás opatřím vaší vlastní adresou. Podstatou „Já“ je Být. Možná Ho nechcete, ale On je. On určitě bude, i kdybyste Ho nechtěli. On je Nejvyšší „Já“, Paramátman.

Je to mysl, která si představuje Příbytek Boha (Vaikuntha). Mysl si představuje „Já jsem Višnu.“ Nicméně mysl si nemůže představit nic o „Já“. Mysl, která si představuje tři světy, si nemůže představit „Já“. Pokud se snaží představit si „Já“, skončí. Oči nemohou spatřit samy sebe. Mohou vidět pouze ostatní. Džbán, který odměří litr nebo dva litry, může odměřit stovky hektolitrů, ale nemůže odměřit sebe sama. Podobně mysl nemůže změřit „Já“. Jak může řeč pochopit to, co není poznatelné myslí a intelektem? Nošením bederní roušky ani sezením v meditaci po tisíce let „Já“ poznat nelze. Je to On, „Já“, kdo si uvědomuje bederní roušku. Měli bychom znát způsob, jak Ho pochopit. Skutečný Mistr, Satguru, zná tuto cestu. Jestliže se pokoušíte svázat oblohu do kusu látky, všechny čtyři rohy látky zůstanou prázdné. Tělo funguje díky síle životních energií (nebo dechu), práně. Tato prána Ho nemůže poznat. Řeč Ho nemůže poznat. On je mysl mysli, intelekt intelektu, poznání poznání. Je okem očí všech.

Vědomí je samo podstatou Poznání. Je samo o sobě tělem Vesmíru. Je Životem ve všech žijících bytostech. Je Životem všeho. Fyzická těla jsou jako kožené panenky nebo loutky. Je to On, kdo v nich žije a hraje všechny hry.

Oči jsou marně obviňovány z vidění věcí. Je to pouze On, kdo vidí vše. Smyslové orgány jsou nadarmo nazývány orgány vnímání. Je to On, kdo poznává. Vymyšlená individualita, džíva, marně říká, že je. Individualita dojídá zbytky jídla, které jsou ve skutečnosti jedeny pravým „Já“. Skutečný vlastník jí, ale džíva říká, že jí on. Individualita tak pojídá již použité jídlo. Tento džíva, který je psem pochybnosti, štěká nadarmo.

Je něčí tělo břemenem někoho dalšího? Podobně Světec, který má Sebe-Poznání, se stal zajedno se světem. Vesmír je jeho tělo. Je Jednotou ve Své pravé podstatě. Jaké břemeno bude cítit? Protože je celý Vesmír jednou jednotkou, jsou Kompletní Celek, Souhrn Poznání, Vesmír a podstata Poznání Jedním. Vesmír bez Poznání a Poznání bez Vesmíru není možné. Poznání je Vesmírem, skrz naskrz. Celý Vesmír je obsažen uvnitř Poznání. Poznání značí Brahman a zdánlivý projev znamená Vesmír.

Proto říkáme „Brahman je Pravda a Svět je iluze.“


https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

77. Vystěhujte „já“ z domu

To, co dává světlo všem smyslovým orgánům, to, co jim uděluje život, to, co se těší prostřednictvím smyslů, a to, čemu jsou všechny smyslové orgány a jejich objekty podřízené, je „Já“. Třebaže „Já“ přijímá dojmy ze smyslových orgánů, zůstává od nich stranou (nezúčastněně). Čich je objekt nosu, ale nos není kontrolován čichem, čich je kontrolován nosem. Podobně je „Já“ kontrolorem všech smyslových orgánů. Objekty mají menší hodnotu, zatímco „Já“ má větší hodnotu a je vlastníkem. „Vlastník“ je slovo, které naznačuje „být většího významu“. Je nadřazený všem objektům. Je nadřazený všem zkušenostem, ke kterým dochází. Nadřazenost je označena slovem „vlastník“. Říci, že „Všechny věci jsou menšího významu než je vlastník“ znamená, že veškerá hmota, všechen majetek zahrnut v tom, co je zakoušeno, to vše je vlastněno Jím. On je tím, kdo se těší z veškerého vlastnictví. On má moc nad všemi objekty smyslů. Všechna hmota je v Jeho vlastnictví. Pro smysly nebude poznatelný. Je vládcem smyslů. Je jim nadřazen.

Objekty a smyslové orgány nemohou poznat „Já“. Objekty jsou věci určené k zakoušení. Zakoušející je ten, kdo se jimi těší. On zná objekty. Objekty neznají Jeho. Jak může mysl dospět tam, kam se nemůže dostat intelekt? Jak může kterýkoliv z těchto orgánů poznat Jeho?

Čtyři druhy řeči Ho neznají. Vitální dechy, životní energie (prány) Ho neznají. Pokud Ho nemohou poznat smyslové orgány, jak Ho mohou poznat orgány činnosti, jako jsou ruce či chodidla? Zvětšovací sklo (lupa) v sobě neobsahuje Slunce, ale když skrze ně projdou sluneční paprsky, vytvoří se žhavý bod, který může spálit jakýkoliv předmět, jež se nachází na druhé straně. Vlny nepojmou celý oceán. Oceán obsahuje vlny. Podobně není možné poznat Brahman pomocí smyslů. Smyslové orgány neznají Brahman, je to Brahman, které zakouší smysly. Může se stát, že banánovník vyroste z banánu, nebo že sůl vyprodukuje oceán (tyto věci jsou nemožné), ale smyslové orgány nepoznají Brahman.

Jestliže nemohou smyslové orgány poznat Brahman, je přirozené si myslet, že nevědomí, prostí lidé nepoznají Brahman. Takto to není. Pokud tvrdíte něco takového, řeknu vám k tomu víc. Aby bylo možno učit o Duchovním Poznání takzvaně prosté lidi, objevilo se posvátné slovo Óm. Toto slovo naznačí Brahman a poté se vytratí. Jinak lidé Brahman nepoznají. Slovo je zaslechnuto a akt poslechu je zajištěn ušima. Slovo, které je vyslechnuto ušima, zasáhne nitro, kde vibruje žijící Óm. Toto žijící slovo je vědění, umění rozpoznávání. Poznání je proces vědění. Je to jeho přirozená kvalita. Smysly vnímají všechny vnější věci a toto umění vědět je vrozenou kvalitou Vědomí. Vysvětlení Brahman je popisem „Já“, což znamená Poznání našeho vlastního „Já“, naší podstaty, funkce Vědomí v životě. Smyslové orgány to nevědí. Schopnost vědět užívá smyslové orgány k poznání vnějších objektů. Hlavní kvalitou Vědomí je vědět. Proto je nazýváno Brahman s kvalitami, neboli Saguna Brahman. Jestliže zde není kvalita vědění, jedná se o přirozené Brahman bez kvalit, Nirguna Brahman. Není pro to zapotřebí žádné zvláštní činnosti. Takto nás Světci učí, že „Já“ nelze být pochopeno prostřednictvím smyslových orgánů. „Já“ je Bůh, který zná smyslové orgány a kontroluje je. On zajišťuje Sílu, jež jim dává schopnost vnímat smyslové objekty. Světec se proto nazývá Tím, kdo dobyl smyslové orgány (Džitendrija).

Muž spatří druhého muže sedícího opodál. Nezná jeho jméno, a tak na něj slušně poukáže prstem. Když je na tohoto muže poukázáno slovem „ten“, slovo se vytratí, protože ztratilo svůj význam. Podobně nám slovo řekne, že toto a tamto není Brahman. Brahman je před veškerým zdánlivým projevem či objektem, jenž má jméno. Je to podobné muži, který chtěl povědět něco o náramkových hodinkách, ale zapomněl, jak se jim říká, a tak uvedl: „Ta věc utažená na našem zápěstí“. Takže díky popisu, v němž je použito obratného vysvětlení, slovo zaniká. To je důvod, proč Mistr vynesl tvrzení, že pokud porozumíte jednomu slovu, stanete se Bohem. Prostřednictvím Guruovy rady řečené v několika málo slovech, můžeme dojít k pochopení Boha. Z toho logicky plyne, že slova umožní setkání s Bohem. Slovo samo o sobě je velmi významné. Je to díky slovu, že známe minulost a současnost. Je to díky slovu, že nám jsou známi Ráma, Krišna a ostatní velcí Mistři. Je to určitý počet slov, jimiž Krišna učil svého žáka Ardžunu.

Život ve formě lidské bytosti je hoden svého názvu, protože rozumíme slovu (řeči). Díky slovu (řeči) se lidské zrození stalo významné. Slovo (řeč) činí člověka Bohem. Poznání Véd je předáváno slovy. Mějme například dialog mezi Šukou a Vjásou. Autor knihy ve skutečnosti hovoří k nám. Rozmluva je možná prostřednictvím slov. Knihy obsahují pouze psaná slova. Můžeme říci, že slovo převzalo úkol udělovat Poznání. Slovo odhodí jako iluzi mnoho věcí a nakonec učiní samo sebe zbytečným a němým. Pocit „já“ a slovo, obojí zmizí. Zde „já“ znamená ego, pýchu. Slovo dosahuje místa, z něhož vyvstalo, a poté oněmí. Je to slovo, které přísahalo, že nás bude učit Skutečnost, Brahman. Moucha zhyne v jídle a donutí člověka jídlo vyzvracet. Podobně, ale v dobrém slova smyslu, Védy si drží pouze jedno zamluvené slovo a odhazují vše ostatní. Říkají, že Brahman není ničím z toho, co o něm řeknete (Neti, Ne toto). To, co zůstává, je Brahman. Takže platí, že i Védy umlknou.

Znalci metafyziky říkají, že Brahman je to, co nelze přímo popsat. Ten, kdo rozumí předpokladu (premise) prostřednictvím obratného vysvětlení, je Syn Gurua. Je Synem Mistra. Když zmizí „vy“, to, co zbude, je Brahman. Tak jako kobra sedí na hromadě zlatých mincí, „já“ sedí na Brahman. Peníze si můžete vzít, jen když je kobra zabita. Podobně, jakmile zabijete „já“, je tu Brahman. Člověk, který zná To, co nelze být popsáno slovy, je Sám Brahman. To, co zbývá po odhození všeho, je vždy přítomné. Když Brahmasura položil ruku na svou hlavu, proměnil se na popel. To, co poté zůstalo, bylo pouze Jedním, jímž je Mahádév (Šiva). Ten, kdo nebyl, umřel. Na domě, v němž nebyl žádný nájemce, visela cedule „vykliďte dům do tří dnů“. Ve skutečnosti tam ale žádný obyvatel nebyl. Dům byl vyklizen. Stejná je natvrdlost v případě tohoto „já“. Když je existence „já“ zamítnuta slovem, co zbude, je Brahman. Ve slovech se božstva ráda schovávají. Dáváme jim božskost prostřednictvím našich slov. Všechno stvoření je práce slov. Celý svět je vytvořen skrze slovo. Slovo, zvuk, je kvalitou prostoru a svět je vyhlazen jedině slovem.

On přiměje otevřeně hovořit toho, jehož řeč nelze přinutit k mluvě. Ten, díky jehož síle oči vidí, ale kterého oči nemohou vidět, a Ten, kdo zná vše, ale kterého nemůže nikdo poznat, nemá nikoho druhého, aby Ho poznal. Ten, který je Sebe-znalý, nemá nikoho dalšího, kdo by ho poznal. Kromě Něho tu nikdo není. Mějme čich a akt čichání, ale odstraněním prostředního faktoru („já“ čichám) to, co zůstává, je Paramátman. Jestliže jsou vytvořeny tři faktory – pozorovatel, pozorované, pozorování, Jeho pochopit nelze. Pokud je člověk přirozeně tichý, je to On. Bez Něho je vše ostatní zbytečné. Pohybové orgány, smyslové orgány, ty všechny fungují, ale bez Něho jsou tyto orgány mrtvé.

„TO“, bez něhož jsou mrtvé, je Bůh. Nepoznávejte ani nepřijímejte žádnou další věc. Ponechte vaše poznání Toho stranou. Co je pak? Jedině On je. Ten, kdo existuje bez rozpoznávání jakékoliv jiné, objektivní věci, je On sám, ve své Velikosti, ve své vlastní Slávě. On dělá vše, On nepochybně existuje, ale „já“ by mělo vyklidit prostor.

Jakmile individualita, džíva, umře, zůstáváte jako Šiva. V marátí představuje slovo adži toho, kdo je současný, a madži toho, jenž je a odnepaměti byl tím, kdo je existující Sám o sobě. Jestliže trváte na tom nazývat džívu jen jako džíva, je to jen vaše přání. Nicméně jedna věc je jistá – je tomu proto, že vy existujete, že můžete zakoušet vše, co děláte. Zkušenost je možná díky Vědomí. Tudíž „Vy“ znamená Vědomí, a Vědomí je Poznání. To značí, že jste v podstatě Poznáním. Poznání se nazývá Brahman. Vy jste To, vy jste Brahman.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

78. Vyvstání světa

Slova udělují Poznání Brahman, ale to nastane jedině tehdy, až je vše, co má být řečeno, u konce. Poté, co slovo skončí, nastane Realizace a slovo utichne. Véda je králem všech písem, a dokonce i On („Já") setrval němý. Když Véda prohlásila o Brahman „Ani toto, ani toto" (Neti, Neti), ostatní písma nevěděla, co říci. Nemohla nalézt žádný znak či označení, co to Brahman je. Písma jsou produktem Véd, a jakmile Védy utichnou v kontaktu s Brahman, ostatní písma nemohou Brahman spatřit ani jen letmým pohledem. Ostatní písma jsou určena pouze k popisu, zatímco Védy se snaží ukázat Brahman přímo. Ten, kdo iniciuje svatbu, nemyslí na nic jiného, než na svatbu. Je zaměřen pouze jedním směrem. Toto je pro něj v životě hlavním cílem. Cukr je sladký. Sladkost poznáte, když cukr ochutnáte. Není zapotřebí zaměstnávat písma, aby nám popsala sladkost. Celý tento svět je Jedním. Je naplněn pouze Jednou Jedinou věcí a ničím jiným. Pochopit a zakusit to je tou nejdůležitější věcí v životě, které má být dosaženo. Není zde projev ničeho dalšího, jen Jednoho, všude.
S touto zkušeností je spleť ega uvolněna, skrytá svázanost k tělu povolena a všechny duchovní síly jsou Jedno. Ovoce nebo zásluhy z uctívání modly Boha Ganapatiho jsou stejné, ať už se jedná o modlu malou či velkou. Jaký je význam větší modly? Je v ní pouze více hlíny. Zobrazení Ganapatiho je v podstatě hlínou a modla tudíž není ničím jiným než hlínou. Rozdíl je v mínění dotyčného, jeho pocitu o tom. To, že modle Boha udělujeme zvláštní tvar a barvu hlíny, je pro naše mentální uspokojení. Chceme získat potěšení z modly. Celá věc je jen mentální představivostí. Hlína se nepromění v Ganapatiho a Ganapati se nestane hlínou. Uctívání je produkt rozpoložení naší mysli. Protože je projekcí mysli, není věčné. Světci přemýšlejí o tom, co je věčné, a proto nepodléhají jakémukoliv emocionálnímu zaujetí. Jsou přesvědčeni o Absolutnu, Nepomíjejícím.

Světec Pippalajan říká s úmyslem sdělit pravdu o tom, že celý projev je Brahman, následující: „Ten kdo pochopí, že on a Brahman jsou jedním, funguje jako ostatní, ale všechny jeho činnosti, pocity a chování nejsou ničím jiným než Brahman. Stejně jako Šuka či Brahmadév – jejich spánek je samádhí a nazývá se Brahman Samádhí."

Byl tu jeden falešný, vymyšlený člověk, který neexistoval, a byl pouze vyprojektován. Pracoval a následně byl anulován, prokázán jako neskutečný, nebyl žádnou entitou. Celý život toho, kdo si uvědomil falešnost „já", se stane Brahman. Jak se píše ve Védách, čistá voda pokropená na Pána Šivu, je pro Něho nečistotou. Znalec Brahman je sám Brahman. Ten, jehož pýcha odešla, a kdo má pochopení Brahman, je Nejvyšším Bohem, Mahádévou. Je velkým hříchem způsobovat problémy Synu Gurua. Člověk by neměl obtěžovat Oddaného, jenž plně uctívá Gurua. Kdo jiný než Šiva je ten, jehož ego odešlo, a který dosáhl vizi Všeprostupujícího Brahman? Všechny činnosti Realizované bytosti, Džňánina, jsou samotným životem Boha. Jeho tělo a rodinný život je příbytkem Šivy. Jeho řeč je nebývalé hodnoty, významnou mantrou. Jeho ženou je Uma (Parvátí) a Jeho synem je Ganapati (Ganéša, Bůh meditace a odstraňovatel překážek), Syn Gurua.
Uctívání Jeho je záslužnější než dělání pudži tisícům modlám Ganapatiho. Dobré a špatné není v Brahman rozdílné. Pro Něho je peklo a vchod do nebes jedno a totéž. Pro Něho je Šiva všudypřítomný jak v symbolu lingamu, tak v hmyzu žijícím v bahně. Jeho pohled, plný soucitu, je přímým požehnáním Pána Šivy.

Iluze, mája, je neexistující, ale vytvořila činy (karmu) pro celý svět. Pojala Paramátman jako mající tělo, a Šiva jí byl tudíž zesměšněn. Vytvořila jak Poznání, tak Nevědomost a rozmnožila světské činnosti. Stvořila muže a ženu a představila řetězec zrození. Způsobila zapomnění ve Vědomí Šivy a učinila ho oslem či prasetem. Vytvořila nesčetné množství forem pro to, co je bezforemné. Stejně jako jsou ve všech kusech oděvu jako např. v kalhotách, tričku, čepici atd. pouze vlákna, z nichž je vytvořeno mnoho forem a tvarů, podobně podivná je i hra máji. Lidé mají koncept, že žena stojící v lotosovém květu je Bohyně Bohatství, Lakšmí, a žena, jež stojí pod stromem, je přesný opak, ďábelský duch. Mája tímto způsobem představila mnoho vymyšlených bytostí a svět je takto všeobecně zformován.

V den svátku Divali (kdy lidé zapalují lampy pro Lakšmí), se též z kravského trusu vytváří podobizny Pána Krišny, Gópí, a ověnčují se květy. Hleďte, jak mája donutí kleknout individualitu i před kravským trusem. Co jiného je v podobizně Krišny kromě kravského trusu? Vše je založeno na vytvořené víře, vše je falešné. Pravda je ta, že vše je Brahman, ale hlupákům se jeví tato falešnost jako skutečná. Individualita zpívá stejnou píseň, jenž byla kdysi zpívána při pokládání dítěte do kolébky a při slavnosti na počest udělení jména dítěti. Džíva je lapen v řetězu zrození a smrti, je čím dál pevněji připoután k jménu a formě, a každou chvíli říká „já", „já". Toto způsobilo řetěz nekonečných zrození a smrtí.

V Brahman bylo vytvořeno mnoho tvarů a forem, jež jsou nazývány „toto je jako toto, toto je něco odlišného, toto patří tomuto atd." Ve hře šachy jsou královna, kůň, král atd. všichni vyrobeni ze dřeva. Vše je prostě dřevo. Přesto i ve hře dochází k nesmyslnému sporu. Čím více jsou lidé chytřejší, tím více soutěží. Podobně se v Jednom, což je Brahman, objevil falešný jev mnohosti. Toto je iluze. Toto je hypnóza. Tato iluze je hra na schovávanou. Je to hra, rafinovaná hra emoční představivosti. Ten, kdo ji pozná, ji okamžitě odhodí. Jestliže bude hra šachy či jakákoliv jiná hra prokázána za pravdivou, tak bude i svět prokázán za pravdivý. Svět není pravdivý. Je to zdánlivý projev ve Vědomí, projev iluzorních věcí, který jednou zanikne. Celý zdánlivý projevený svět je neskutečný.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

79. Buďte tiší jako Bůh

Brahman je „Já“, Átman, a „Átman“ značí samotné naše „Já“. Deset zkušeností z deseti smyslových orgánů není deset různých pocitů. Všechny jsou jedinou činností jednoho „Já“. „Já“ je Král, a on je tím, pro koho všechny orgány pracují. On („Já“) sám je nejvyšší. Tělesné ztotožnění je přirozeností individuality, džívy. Dokonce i pocit „Já jsem Brahman“ se v případě toho, kdo se stal Brahman, rovněž rozplyne. To je stav, kde není žádné „já“ a „ty“. Není existující ani neexistující. Je to něco za obojím. V „Já“ není ani pýcha na to, že „Já jsem Já“. Není zde nic takového jako „je“ a „není“. Vlnka mořské vody je pouze „mořem“, ale namísto toho, aby se oddělovala, musí být prostě tiše. Vysvětlení, že „To není věc“, je takovéto: „Vše, co má zdánlivý projev, není.“

Všechny rozdílnosti jsou vnímány ve vztahu k iluzi.

Ve vztahu k Pravdě zde nejsou žádné stupně jako špatné, nejlepší, střední, horší atd.

Realizovaná bytost byla dotázána: „Kdo jsi?“ Tato bytost zůstala tiše, protože Skutečnost nemůže být popsána. Pouze řekla: „Védami nám bylo řečeno, abychom byly tiše.“


Světec Pippalajan řekl: „Popíšu vám, co je to mája. Ona není, a to je to, co popíšu. Řeknu vám, kolik lodí bylo potopeno ve vodě fatamorgány.“

Uvnitř nás je něco, co dává odezvu na zvolání „O“. Tím je „Óm“. Tři hlásky A + U + M tvoří ÓM. K těmto třem hláskám jednotlivě náleží satva, radžas, tamas. Óm je síla vědění, což je Vědomí, Mahat princip. Nazývá se také Silou konání a Silou hmoty. Říci „Já jsem“ je Brahman, ale pokud tím míníte „Já jsem tělo“, tak nejste Brahman ale individualita, džíva. Poklad, který je uvnitř nás, je neocenitelný. Je to Brahman. Je to samo Božství. Jestliže přijme pýchu na fyzické tělo, pak je Jeho dokonalost pokořena a trpí velkým zármutkem. Nicméně odhodí-li bezvýznamnou pýchu na tělo, je Bohem.

Nikdy nezapomínáme, že jsme, ale nikdy neříkáme „Já jsem“. Zkušenost našeho bytí v existenci je tu, aniž bychom o tom něco říkali. Je takové, jaké je, a to je Brahman. Džíva během příchodu na svět pláče. Všichni přicházejí v pláči a jedině pro pláč. Jediným cílem zrození je brečet. Pláč je osudem toho, kdo přijal zrození. Vše pokračuje pláčem. Nikdo se neohlíží zpět. Pokud by se někdo ohlédl zpět (ke Zdroji), nebyla by zde žádná příčina pro pláč. To, co je zcela přirozené, je Brahman. Jaké studium provádíte? Veškeré studium není ničím jiným než pláčem. Ponechejte vše takové, jaké to je, nic neříkejte, a takové to je. Šruti (Védy) říkají, že nejste nic. Tak proč se násilím označujete za někoho?

Musíme být tiší, podobně jako mrtvý člověk. Být tichý jako Bůh značí být Bohem. Brahman je tichost. Naše koncepty jsou našimi nepřáteli. Ať už jsou vaše dosažení velká a bohatství nesmírné, nakonec se stanete bezvýznamnými. Všechny vaše úspěchy jsou k ničemu, neboť budete umírat s konceptem, že jste bezvýznamná individualita. Jako individualita nemůžete nabýt skutečné velikosti. Vše, co jste získali, přijde vniveč, ať už před vámi nebo poté, a vy umřete jako bezvýznamný džíva. Tudíž vlastně nic nezískáte.

Přestože je džíva popravdě částí Boha, dokonce i Bůh umírá jako bezvýznamný džíva, který každým momentem splácí dluhy svých činů se strachem ve svém srdci a bez realizace svého Božství. Veškeré jeho bohatství je prokázáno jako zbytečné. Vše, co se děje, je iluze, a to, co je takové, jaké je, bez bytí něčím, je Brahman. Znovu a znovu lidé propadají modlitbě k velké iluzi snažíce se něco dělat nebo se někým stát. Můžete se stát čímkoli, to však znamená stávání se něčím „dalším“ a „další“ je vždy bezvýznamné. Tichost je kvalita významné bytosti. Jakmile čemukoliv přiřadíte jméno, znamená to, že sestupujete ze Skutečnosti, takže se nesnažte někým stát.

Není větší autority než Brahman. Nesahejte po ničem „jiném“. Jakmile se dotknete (vezmete to za skutečné), je to znečištěné a vy jste poskvrněni. Protože vyřknete slova ve smyslu „Ano, jsem takový a onaký“, Brahman je nazýváno individualitou. Ať už se označujete jakkoliv, je to jméno, jímž vás budou nazývat druzí lidé. Můžete si říkat jakkoliv, ale říkat to, znamená úpadek. Je to pouze Zlato, jež je označeno názvem náramek. Věnováním pozornosti jménu zapomínáte na „to původní“. Zlato se nikdy nestane ornamentem. Je vždy jen zlatem. Kvůli jménu odstupuje původní věc za „oponu“. Je překryta nálepkou. Původní, originální věc se stane neviditelnou. Je používáno jméno a původní věc se stává zastíněná. Jakoby byla mimo zrak a úplně někde jinde.

V důsledku pýchy na jméno se jméno stává důležité a jeho říše se rozprostře. Původní věc zůstane zakryta. Taková je iluze. Na jazyku nejsou žádné chlupy. Říci, že na jazyku rostou chlupy, je iluze. Objekty smyslů dávají plody, které jsou bolestivé a útrpné a někdy trochu radostné. Individualita si myslí, že objekty jsou skutečné, a tak trpí bolestí a potěšením. Třebaže je individualita samotné „Já“, silou chtíče a tužeb se stává nicotnou.

Tři druhy sil: Poznání, Konání a Hmota, jsou v úplnosti Brahman jedním. Brahman je výhradně tím, co „Je“, od počátku. Pět elementů je pouze Brahman. Celkem vzato, je tu pouze Jedno. Také v tomto těle je jedině On, který je zde. Vše je On. Brahman je pouze jedno jediné. Jestliže je plod žakie (tropického ovoce) vytvořen z cukru, všechny jeho části – slupka, vnitřek a pecka – jsou jednoduše cukrem. Podobně to, co je nazýváno „tento svět“ ve svých nesčetných formách, je jedině Brahman. Forma těla roste díky síle Brahman. Je to pouze Brahman. Jako panenka vyrobená z látky, vše je pouze látkou. Podobně tělo není nic než Všemocné Brahman. Nachází se ve veškerém projevu a JE přirozené. Není vyrušeno žádným jevem a nikdy nebylo znehodnocené. Indické máslo (ghí) může být v tuhém či tekutém stavu, ale vždy je to pouze ghí. Nevědomí lidé je vnímají odlišně. Pro moudrého je ghí stejné, ať už tekuté nebo tuhé. Pochopit svou neznehodnocenou Existenci (jako toto ghí), znamená znát Brahman. Brahman zůstává ničím neposkvrněné a čiré. Jestliže máme bankovky v hodnotě tisíc rupií, a tisíc mincí v hodnotě tisíci rupií, pak hodnota obou se nemění. Tvar a forma jsou zkreslením základní hodnoty. Deformací másla je „být tuhé“. Tuhá forma je jen důsledkem procesu skladování.

Základní Existence je jedině Brahman. Člověk, který si myslí, že Brahman podléhá nějaké změně, je hlupák. Brahman nemá žádné rodiče, nemůže být vyčerpáno a nemůže narůst. Ateizmus ani teizmus v něm nemají žádné místo (opodstatnění). Je vždy takové, jaké je. Jedině to, co je vytvořeno, podléhá růstu a změně. Brahman neroste a nemění se.

Jestliže se vykoupete v řece, řeka nic neztrácí. Její voda se do ní vrátí zpět. Stavy dětství, dospívání, stáří jsou zakoušeny pouze tělem. Brahman se nestane dítětem, mladým nebo starým. Nejste muž ani žena.

Vaše Existence, třebaže je v těle, je od stavů těla odlišná. Vězte, že jste Paramátman. Ale dobře si pamatujte, že je to On, kdo zde je, nikoli „vy“. Jakmile je to potvrzeno, cíl je dosažen.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

80. Brahman je vždy bdělé

Pravou přirozeností „Já“ je Blaženost, v níž není nikdy žádná nemoc.

„Já“ je vždy bezpečné, je nezlomné a nic do něj nevstupuje. Všechny hmotné věci jsou náchylné k poškození či rozkladu. Když vnímáte poškození nějaké hmotné věci, myslíte si, že jste toto poškození zakusili vy. Individualita si představuje, že ona sama je nějakým způsobem poškozena. „Já“ v sobě žádné věci nemá. Není v něm nic, co může být zničeno, nebo co by se mohlo rozpadnout. Je bez jakékoliv nečistoty. To znamená, že v něm nejsou žádné hmotné předměty. To je důvod, proč je nazýváno čistým, a jelikož v něm není žádná nečistota, je nezničitelné. Zkáza je vlastností nečistoty. Nečistota je nucena podstoupit zkázu, zahnít a vrátit se zpět do země. Nicméně neposkvrněné „Já“ je nezničitelné. Třebaže On („Já“) je v těle a ve smyslových orgánech, není jimi ovlivněn. „Já“ nemá zrození ani smrt. Není nikdy znehodnocené a je bez částí. Není sestaveno z různých kousků ani není souhrnem nějakých částí. Jestliže chcete vědět, kdo On je, tak On je tímto „Já“, které žije ve vašem těle a zná toto tělo.

Řekneme-li, že poznání je dočasné, míníme tím, že dočasné je poznání v mysli. Řeč končí, ale Vědomí zůstává. Kdyby si člověk nebyl vědom sebe sama, po odchodu z práce by se nevrátil domů, protože by si nepamatoval, kde bydlí. Touhy náležící smyslovým orgánům nakonec vyhasnou, ale esenciální podstata Poznání, Vědomí, zůstává. Dětství, mládí, stáří atd. jsou stavy těla. Jsou to přirozené etapy každé hmotné věci. Prostřednictvím vitální energie, prány, jsou tyto stavy, jakmile se dostaví, pochopeny. Avšak samotná prána se nestane mladou či starou. Její kvalita energie zůstává stejná. Pokud ve svém stavu nemá žádnou změnu prána, jak by mohlo mít tyto změny „Já“, které je Pránou Prány, Životní energií Vitální energie?

Vajíčka, kombinace tepla a vlhka, placenta a semena – to jsou čtyři původy stvoření všech bytostí. Ve všech bytostech funguje prána pouze pomocí Síly „Já“. Stavy jako dětství, mládí, stáří atd. nemají na pránu žádný vliv, takže jak by mohly ovlivnit „Já“? Individualita svazuje sebe sama svým nesprávným konceptem. V touze je svázanost. Vysvětlím to. Vše, co chcete, se nachází na určitém místě. Pokud to chcete, musíte jít tam, kde je to umístěno. Musíte zůstat na tomto místě do té doby, dokud nezískáte to, co chcete, a někdy je touha vyplněna. Poté, co získáte to, co chcete, jste odkázáni zde zůstat, protože to nelze z tohoto místa odnést. Tomuto objektu se můžete těšit nebo ho využít jedině zde. Jestliže to nemůže jít s námi tam, kam máme namířeno, musíme se usadit poblíž tohoto objektu, protože ho potřebujeme. Toto je svázanost kvůli touze. Pokud si nepřejete být svázáni, musíte se vzdát své touhy. Jedině pak to (objekt) můžete opustit. Tam, kde je touha, tam je vazba, což značí vazbu k obydlí. Touha má za následek pobývat v blízkosti objektu. Jakmile touha zanikne, vazba odejde. Vzdáním se touhy je Osvobození zaručeno. Přechovávat touhu je ale samo o sobě svázaností. Když jsou navždy odhozeny všechny touhy, stáváte se Skutečností, zatímco individualita se svými tužbami, které ji svazují, padá dolů směrem ke zkáze.

„Já“ je všemi kvalitami a modifikacemi nedotčeno. Říká se, že v bdělém stavu je „Já“ omezeno hranicemi tohoto stavu. Nicméně kdyby toto byl ten důvod, On („Já“) by neměl poznání snového stavu a zůstal by připoután pouze k jednomu stavu. Pokračoval by v jedení pouze sladkých či hořkých věcí, ale On („Já“) takový není. To značí, že je nedotčen, třebaže On („Já“) je v těle. Ve snovém stavu funguje On („Já“) pouze pomocí mysli, bez pomoci fyzického těla či smyslových orgánů. Když se dostane za sen, do hlubokého spánku, zůstává sám, bez jakéhokoliv obalu či těla. Není zde rozčeření žádného druhu. Můžete říci: „Kde je tedy „Já“? Zde není nic,“ ale toto ve skutečnosti neplatí. Kdo je ten, kdo může říci, že spal blaženě?

Kdo je tím, kdo odpovídá někomu, jenž na něj zavolá jménem, které bylo uděleno jeho tělu? Toto by nebylo možné bez „Já“. Hluboký spánek a bdělý stav jsou pouze stavy fyzického těla, nikoli „Já“. On („Já“) jsa svědkem všech tří stavů, nemůže být „nic“. Je nejvyšším „Já“, Paramátman. Můžete se zeptat, jak je možné, že když se On probudí ze spánku, jak to, že si pamatuje znovu celé prostředí bdělého stavu. Naslouchejte důkladně vysvětlení. Životní okolnosti se týkají intelektu, mozku a nikoli „Já“. Jestliže je intelekt transformován, světský život se stane neskutečným. Pak už zde není svázanost ani osvobození od ničeho.

Světský život existuje, protože vy řeknete, že existuje. Pojmete ho jako takový. Je skutečný jedině kvůli vašim konceptům. Jestli řeknete „Odhodil jsem ho“, pak zmizí rodinný život i svázanost. Jsou zcela zničeny. Pokud ho zvětšujete, přibývá, jestli ho ničíte, je zničen. Mysl je zdrojem jak světského, tak duchovního života. Když jdete spát, odložíte všechny vnější svršky, když se probudíte, opět si je obléknete.

V hlubokém spánku si nejste vědomi těla přehozeného přes „Já“. Jakmile se probudíte, rozhlédnete se a pomocí své pozornosti si vše pamatujete. Pro toho, jehož nevědomost a egoismus zmizely, je vše pouze Brahman, dokonce i bdělý stav. Individualita se rozpustí a stane se Paramátman. Pak zde není žádná touha jakéhokoliv druhu. Není tu žádné možné přirovnání, jež by se dalo použít. Významem přirovnání je v tomto případě to, aby se ukázalo, že poznání přirozenosti pravdy je jako něco jiného. Neexistuje nic, co by s ním mohlo být srovnatelné, či tomu podobné, co lze ukázat. Neexistuje ani slovo, které by mohlo být plně a adekvátně použito k popisu tohoto stavu či jeho významu. Není zde žádná forma, objekt či slova, která by se mohla k tomuto stavu přirovnat. Proto je tento stav nazýván „za jakýmkoliv přirovnáním“, neboli se říká, že žádné přirovnání není schopno tento stav vysvětlit. Pro „To“ tu nejsou žádné další věci. Celý svět je jedině Parabrahman, Paramátman.

Když je Sebe-Poznání zřejmé, je tu jen samotné štěstí, radost být. Blaženost sama si libuje v Blaženosti.

Ten, kdo bude oddaným bez ega, získá tuto zkušenost, jakmile bude iluze odhozena. To je důvod, proč by měla Oddanost stále pokračovat. Neměli byste zapomenout být oddaní sami sobě. Nemělo by zde být žádné zapomnění. Jakmile individualitu zaujme jiný objekt či úspěch a ona tak myslí jenom na něj, zapomíná na svou Oddanost k Bohu. Tudíž Světci trvají na nepřetržité Oddanosti. Jakmile oddaný odhodí touhu po penězích, dětech, hmotném bohatství, slávě ve společnosti a odevzdá se zcela Oddanosti k Bohu, nečistota ve Vědomí je odstraněna a on se stane zajedno s Bohem, spočívaje ve své Pravé Přirozenosti (Svarúpa).

Jakmile Láska a Oddanost k Bohu vzrůstá, to, co se píše ve Védách, slouží Oddanému. „To“, co Védy prohlásily za Nejvyšší Pravdu, je oddaným zcela přirozeně vyslovováno. Existence je pak zakoušena jako Jeden naprostý celek. To je Oddanost nejvyššího stupně. Osvobozuje bez rozlišení každého – ženy, muže, nízkou kastu, Brahmíny. Nicméně není-li mysl čistá, nebude zde světlo „Já“. Ten, kdo má naprostou Oddanost, dosáhne Skutečnosti. Závoj přes jeho oči zmizí. Slunce a množství věcí jsou spatřeny všechny naráz. Jakmile odhodíte veškerou pýchu a mysl je zbavena pochybnosti, vše je viděno jako Brahman.

Král Džanaka se otázal: „Jak lze po Realizaci vykonávat své denní povinnosti a jak je odseknuta svázanost z konání či karmy? Jak zůstat oproštěným od všech znečištění i během plnění si svých povinností? Jakým lékem jsou odseknuty či uvolněny pouta karmy? Jak lze dosáhnout stavu nečinnosti, přestože vykonáváme činy? Jak se lze setkat s Nejvyšším Bytím, Bohem? Prosím řekni mi, proč je tomu tak, že Světec Sanaka a další neodpověděli na tyto otázky svých dětí?“

Odpovědět na ně je složité. Světec Avirhotra Nárájana tehdy řekl: „Otázka konání, nesprávného konání a nekonání není obyčejnou otázkou. Tvůrci práva, kteří se nad touto záležitostí zamýšleli, se unavili a velcí světci byli v rozpacích, jak tyto věci vysvětlit. Miliony proroků vyčerpaly své mozky a nakonec se mezi sebou kvůli své pýše pohádaly. Ani pro Brahmu a další nebylo snadné předložit patřičná dělení a analýzy konání. Konání je v Jádru Véd a Véda je nic než Nárájana. V tomto bodě zůstávají Védy tiše. Konání, nekonání a nesprávné konání jsou svým způsobem stejné. Jako v případě cukru. Cukr je stejný ať už máte cukr práškový, hnědý či bílý. Podobně konání je Jedno, přesto ten, kdo je do něj vtažen, v něm nachází různé odlišnosti. V konání tkví nekonání.

V nesprávném konání je opět obsaženo konání a nekonání. Pokud začne jakékoliv konání, nazývá se to činnost, karma. To značí konání od počátečního bodu. Je buď dobré, nebo špatné, nazývá se vikarma. Zanechání konání se nazývá nekonání, akarma, což znamená, že konání se jakoby ani nestalo. Ten, kdo ví, že nekonatel je skutečný konatel, se stal Světcem. Ten dosáhl Nekonatelství. Ó, králi, jestli dojdeš k pochopení, že konatel a ten, kdo zapříčiňuje konání, je v těle jeden a týž, jedině pak budeš Nekonající. Konatel, jenž je u zrodu všech činností, je sám příjemcem jejich výsledků. Stav osvobození od činů (konání) je dosažen jen díky požehnání Satgurua. Existuje mnoho činů vyvstávajících z jedné činnosti a jsou nazývány špatnými či dobrými činy. Nicméně díky učení Satgurua jsou všechny činnosti odseknuty.“

Tato otázka je velmi obšírná. To je důvod, proč světec Sanaka a ostatní neudělovali toto poznání dětem, které k tomu nedozrály. Tyto rozdíly mezi konáním nebo nekonáním by neměly být sdělovány těm, kteří nejsou zralí natolik, aby to pochopili. Paramátman je věčně, bez jakýchkoliv vyrušení a bez vad. Je neustále nezničitelné a dokonale čiré. Buďte si jistí, že jste To.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

81. Zanechte pochybnosti a rozlišování

Rozdělování značí odlišování neboli oddělenost.

To znamená nepřítomnost rovnosti. V rovnosti neexistuje pocit vyšší a nižšía žádný rozdíl jako špinavý a čistý. Rovnost představuje takové vnímání, v němž není žádné dotazování, jaký je někdo „další“. Na základě odstranění pochybnosti nerovnosti musíme poznat, že Brahman je Jedno ve všech. Respektováním všeho jako Brahman bychom se měli uklonit před všemi. To bychom měli učinit s naprostou lhostejností vůči společenské etice. O této sádhaně promlouval zcela jasně Pán Krišna. Měli bychom vidět vše, včetně svého těla, jako Brahman. Měli bychom pěstovat tento postoj až do té doby, než bude pevně vtištěn do našeho srdce.

Vše, co se jeví našim očím, a vše, co cítíme, že je zde, aniž bychom to spatřili, včetně mentálně vytvořených konceptů, je pouze Brahman, bez vynaložení nějakého úsilí. Toto by mělo být přesvědčení našeho Vnitřního Bytí. Vše je Životní energií, Vědomím, jež je svou podstatou Poznáním. Co mysl poznává a co oči vidí, je vše pouze Brahman. Naše sádhana by měla dojít do tohoto rozměru. Měli bychom být přesvědčeni, že představované i nepředstavitelné, jsou jen Brahman. To je poslední prověrka, zdali jsme pochopili správně či nikoli.

Jakmile jste si jisti, že to, co je představované myslí, a to, co je mimo dosah mysli, je vše Brahman, naše „Já“, Paramátman, jde o vyvrcholení konání vysvětlovaného ve Védách (Védik Karma) a všech činností našeho každodenního života.

Sádhana toho, kdo je přesvědčen o tom, že vše je Brahman, byla naplněna. Sádhana musí být praktikována tak dlouho, dokud se nám Brahman neprokáže. Ten, kdo je přesvědčen, že vše, co je zakoušeno v bdělém vědomí, ve snu nebo hlubokém spánku, není nic než jeho vlastní „Já“, nepotřebuje žádnou další sádhanu. Měli byste vnímat, že osoba, jíž jste pohrdali, je také pouze vaše „Já“, Paramátman. Pokud k ní pořád cítíte nepřátelství, můžete si být jisti, že vaše sádhana ještě není u konce.

Skutečně dokonalý je ten, kdo necítí oddělenost.

Všechny činnosti, které děláte, jsou činnostmi Paramátman. Ve světě není nic jiného. Měli byste mít takovou Oddanost, že cítíte, že vaše „Já“, Paramátman, je v každé bytosti. Pán (Krišna) říká: „Neobdržíte mou Vizi, mou Zkušenost, žádnou jinou metodou, ať se snažíte po věky věků.“ Znajíce toto, měli byste meditovat o tom, že Paramátman je všude. Zanechte svou vychytralou logiku a všechny další druhy triků mysli. Ten, kdo velmi jednoduše a přirozeně vidí Brahman všude, je na správné cestě Oddanosti. Řekl jsem vám zde pravou esenci klíče k dosažení stavu Brahman. Tímto opravdu budete realizovat své „Já“, které je Skutečnou Moudrostí. Toto by mělo být učiněno bezvýhradně tělem, řečí a myslí.

Mysl je velmi mazaná, ale dotknout se Paramátman, to nedokáže. Ve skutečnosti Mu ani nemůže vytvořit překážku. Paramátman je nevyrušeno a bez jakékoliv vady. Je bez poskvrny, což znamená, že neobsahuje žádnou hmotu. Hmota je odsouzena ke zkáze a rozkladu. Hmota se nemůže nikdy dotknout Paramátman. Neměli byste se snažit pomocí mysli dělat nic, jako např. domnívat se, že Paramátman je mladé nebo staré. Všechny aktivity náleží pouze mysli.

Neměli byste zneužívat vaši řeč pronášením zlých myšlenek, ba ještě horší je dusit v sobě závist.

Každý má nějakou slabost, ale nikdo nechce svou špatnou stránku odhalit. Snaží se ji ukrýt. Toto vše je záležitostí špatného pochopení. Přinejmenším byste se neměli snažit ostatní zastrašovat. Proč byste měli očekávat, že se vám má někdo druhý podřídit? Každý by měl mít svobodu. Stručně řečeno, proč by se měli ostatní chovat podle toho, jak si přejete? Proč by zde měla být taková tyranie? Proto nebuďte takoví. Považujte všechny své činnosti za vyjádření Paramátman. Pokud někdo cítí, že je v těle, řeči a mysli, jeho zkušenost bude odpovídat tomuto pocitu. Dokonce i koncept „Já sám nahlížím na všechny tvory tak, jako že jsou Paramátman“ by měl také odejít, protože co „jiného“ je tu pro „mne“ k vidění? Je tento celý svět Paramátman jen proto, že si to takto myslím já? Dokonce, i když si to tak nemyslíte, celý svět už od samého počátku není nic jiného než Paramátman. Není zapotřebí to prohlašovat. Skutečnost, že „Já jsem Paramátman“, by měla být velmi jasně a pevně pochopena. Jedině pak je mysl v „Tom Stavu“ bez jakékoliv příčiny. Brahman je tu vždy bez příčiny.

Ten, jehož Vědomí je ukotveno v „Já“, okamžitě pochopí, co je zde řečeno. Nicméně pro další to musíme znova a znova různými způsoby opakovat.

Měli bychom se poklonit před všemi bytostmi, respektujíce je jako Paramátman.

Pomocí pokory můžeme mít místo v srdci každého. Díky pokoře jsme vždy skromní a stáváme se čím dál tím ryzejší a oproštění od chyb. Tímto způsobem může náš nesobecký život prostoupit všemi bytostmi. Pokora je úžasná vlastnost. V pokoře leží obrovská síla. Zůstat pokorný vyžaduje velké hrdinství. V pokoře je vše Brahman a vytrácí se v ní také dokonce i myšlenka „Já jsem Brahman“. Co jiného je zde kromě Brahman? Jakmile je pocit tvoje, druhých a moje pohlcen, všechna přirovnání a porovnání se vytratí v Jednotě. Pak jste přesyceni snahou i jen mluvit o Brahman. Toto je stav, ve kterém Bůh a Jeho oddaný nezůstávají odděleni. Jak Bůh, tak oddaný, jsou pryč.

Bůh vytvořil po nějakou dobu iluzi a oddaný v ní pobýval, ale posléze se Bůh i oddaný vytratili. Původně (prvotně) ani jeden z nich vlastně vůbec neexistoval a dle toho zmizeli. To Jediné, bez duality, je takové, jaké je, věčně. Světec je často kritizován. „Cože je to za Světce? On není Světec.“ Dokonce i Světec sám říká: „Jaký Světec? Vše je jenom iluze“. Je si plně vědom marné snahy dávat Skutečnosti nějaké jméno. Aspirant by měl být velmi ostražitý a pozorný. Emoce a vášně budou prudce vyvstávat a poběží za potěšením smyslových objektů.

Musíme pochopit i tu nejjemnější žádost přebývající v našem Vědomí. Touha či žádostivost po smyslových radostech by měla být bez života, stejně jako kytky, které byly nabídnuty Božstvu a poté zvadly a byly vyhozeny. Toto by nemělo zůstat jen slovním prohlášením. Mělo by to být faktem v našem Vědomí. Jestliže není v našem bytí ani špetka či drobek touhy, touha samotná umírá. Jakmile touha umře, tato bezžádostivost se stane výrazem mysli a její esencí je Spokojenost, podstata „Já“. Není tu žádná potřeba, která by vyvstala za účelem užít si něco, protože zde není nic takového jako „něco dalšího“, co by nás přitahovalo.

Jedině když vyslovíme slovo „další“, vyvstane myšlenka „mít něco“, „užít si něco“. „Další“ značí něco mimo nás, něco objektivního, a vlastní „Já“ znamená, že jsme spokojeni v samotném „Já“.

V „Já“ dualita jedné věci těšící se z druhé nezůstává. Koneckonců tak jako není pocit potěšení ničím jiným, než postojem mysli, tak i jeho rozpuštění by mělo být možné opačným postojem mysli. „Já“ je Jedno, Samo-existující, bez jakéhokoliv vztahu, který by měl duální povahu. Je pravdou, že po zmizení pocitu světského života, je vše Brahman.

Nakonec takto tomu bylo již předtím. Koho je to iluze, tvoje či někoho jiného? Došlo k nedorozumění. Tato iluze obtěžuje toho, kdo se jí drží. Světský život je tu jen do té doby, dokud s ním zacházíte jako se skutečným. Jakmile jste si jisti jeho falešností, skončí.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

82. Dbejte o duchovní život

Jakmile odejde koncept, že provaz je hadem, provaz je takový, jaký je. Když zanikne falešná představa hada, provaz je jasně pouze provazem, aniž by byl něčím dalším. Stejně tak příčinou zapletenosti do světského života je nevědomost, což je ego. Když ego odejde, Brahman je již zcela zde. Podobně, protože je svět mylně považován za skutečný, je zapotřebí nahlížet na něj jen jako na Paramátman. Duchovní studium by mělo být tohoto typu. Můžete tedy naslouchat slovům Poznání, ale jsou to vaše emoce a tužby, které vnáší své výsledky do Vědomí. Mějme příklad. Král je v duchovním smyslu bezpochyby Brahman, když však jako král pracuje, musí být velmi bdělý ve svých povinnostech a jednat jako král. V celém zdánlivém jevu neexistuje nic než Brahman, tudíž byste měli vyvinout úsilí k dosažení přesvědčení, že „Vše toto je pouze Brahman“.

Syn Gurua (Guru-putra) může dosáhnout toho, čeho většina významných lidí dosáhnout nedokáže. Stává se Tím, co má v úmyslu poznat. Tato nezměrnost, které může být dosaženo po milionech inkarnací, je realizována jako vaše vlastní přirozenost.

Nikdy se nesmíme dívat na špatné nebo dobré vlastnosti druhých.


Musíme se vzdát veškeré lehkovážné činnosti. Individualita (džíva) si obecně myslí, že „Všichni ostatní jsou špatní a já sám jsem dobrý“. Džíva má ve zvyku hledat chyby u všech a ve všem. Nicméně v duchovní praxi vás tato kvalita do vyššího stavu nedovede.

Jakmile dochází ke kritice ostatních, zacpěte si uši.

Ten, kdo zveličuje malé ctnosti druhých, je skutečně velký. Je pořád lepší, pokud oceňujete a chválíte toho, kdo je proti vám, než když pěstujete jakékoliv nepřátelství. Zdá se být dobré poslouchat kritiku ostatních. Co jiného je pro individualitu sladšího než nektar v podobě pomlouvání druhých? Na druhou stranu pro toho, kdo je moudrý, je sladší než nektar neslyšet pomlouvání druhých. Hledající by měl dbát o svou duchovní stezku a nelibovat si v pomlouvání. Nikdy byste neměli mít ve svém srdci zášť vůči druhým. Jestliže nejste takto pročištění, nezakusíte všemohoucnost ve všech bytostech.

Abyste si byli vědomi, že „Vše je Brahman“, neměli byste mít žádnou stopu kritiky či záště směrem k druhým. Pokud děláte rozdíly, že někdo vám patří a někdo jiný není váš, nebudete nikdy Světcem. Tudíž ten, kdo je moudrý, by měl vždy vnímat, že všechny bytosti jsou naše vlastní „Já“, že zde nejsou žádné rozdíly. Svět má v oblibě neustále si všímat toho, zdali Světec hledí na dobré a špatné znaky u ostatních. Lidé ho budou cíleně obtěžovat, aby ho otestovali. Pokud cítíte, že každý, včetně těch, co vám způsobují potíže, je Paramátman, vše je v pořádku. Pokud zde „vy“ nejste, kdo by vinil koho? Jakmile toto pochopíte, všechny hádanky jsou vyřešeny. Hledající, který touží mít Poznání, by neměl číst noviny atd., protože tyto věci zaručeně narušují jeho duchovní studium.

K tomu, abyste dosáhli nejvyššího naplnění života, je nutné, aby bylo naše Vědomí čiré a jednobodové. Jedině když je jednobodové, může splynout se Skutečností. Během přibližování se ke Skutečnosti by zde nemělo být nic dalšího, co by ubíralo pozornost našeho Vědomí. Proto byste měli ponechat stranou noviny a všechny další výjevy světského dění. Aspirant by si měl neustále vtloukat do hlavy učení Gurua a meditovat na Nejvyšší „Já“, Paramátman. Proč bychom měli uvažovat o přivolávání dalšího neklidu vycházejícího z událostí ve světě tam, kde není rozrušení mysli námi žádáno?

Během meditace na „Já“ se musí aspirant pevně a rozhodně vyhýbat ukájení se v požitcích smyslových orgánů. Místo toho by měl zaměřit svou pozornost jiným směrem, a to k Paramátman. Stručně řečeno, zatěžovat se všedními událostmi světa je zbytečné. Žádný skutečný užitek z toho nezískáte. Oddanost a zpívání bhadžanů na chválu Boha jsou mezi všemi aktivitami tím nejlepším, co lze pro realizaci Boha udělat. Pán Krišna říká, že On sám se díky této sádhaně stal Bohem. „Stal jsem se Bohem všeho, protože jsem se sjednotil s pochopením, že pouze jediné „Já“, Brahman, přebývá ve všech bytostech. Můj stav Boha je založen na této Jednotě se všemi bytostmi (věcmi).

Díky síle Jednoty jsem zůstal nedotčený, nekonající, třebaže byly stvořeny miliony bytostí. Tak jako si je sochař, který vyrábí mnoho soch Pána Ganéši z hlíny, vnitřně vědom, že všechny tyto podobizny jsou pouhou hlínou, tak i Já vidím Brahman ve všech stvořených formách.“ Aspirant, který ví, že všechny věci jsou významné, že „Všechny jsou Brahman“, se stane Paramátman. Mít Realizaci svého Bytí, „Já“, znamená, zůstat v tomto stavu napořád.

Pán Brahma přišel ke mně, aby ve mně našel útočiště, protože se rozhodl osvobodit miliony lidských bytostí skrze takovéto Vše-prostupující Vědomí. Nicméně Poznání skutečné podstaty není možné dosáhnout pouhým recitováním veršů z Véd. Měli byste mít to štěstí setkat se s Mým Oddaným, to je jediná cesta k dosažení Úspěchu. Hledající mne pozná díky přebývání v blízkosti Mého Oddaného, a to jak fyzické, tak mentální.

Někdo může říkat, že bude provádět usilovnou sádhanu a realizuje Paramátman na základě vlastního odhodlání. Nicméně úspěšný nebude. Proč je tomu tak?

Toto je to nejtajnější tajemství. Konečného úspěchu bude dosaženo jen skrze přebývání ve společenství Světců. Jinak hledající mine cíl a bude si myslet, že jeho představa je Brahman.

[Návštěvník]

83. Átman a Paramátman

Když se stane něco, co se nám nelíbí, neměli bychom být smutní. Jestliže vše je Bůh, v čem a kde je potom nějaký rozdíl? Toto bychom měli plně pochopit. Vědět, že „vše je Bůh“, znamená opravdovou Oddanost dosahovanou prostřednictvím mysli. Člověk může patřit k nízké kastě, ke kastě takzvaných „nedotknutelných“, nebo může být velice zlomyslný, ale ve svém Původním stavu je stále Bohem. Všechno, co má v sobě, je Bůh. Bůh znamená, že my sami jsme výhradně Nejvyšší „Já“, my jsme Paramátman. Jsme podkladem, na kterém se odehrává jakákoli zkušenost. Paramátman nikdy nekončí. Zkušenosti mají začátek a konec. Ono vědomí, které je jemným uvědoměním začátku a konce zkušeností, se nazývá „Já“, neboli Átman, a pozadí, na kterém se všechny zkušenosti odehrávají, je Paramátman (Para znamená „za“ nebo „před“.) To, co zůstává i poté, kdy zkušenost odešla, jsme „My“, Paramátman. Paramátman existovalo už před vznikem zkušenosti a je tu i potom, co zkušenost skončí. Tento „Základ Všeho“ je nezničitelný.

Had i škorpión jsou jedno a totéž. I v nich pulsuje naše vlastní existence. Máme-li tento pocit, říká se tomu „Božské vědomí“. Ten, kdo ví, že všechna stvoření jsou Bůh, nebude nikdy na lidi hrubý. Lidé nikdy neuráží toho, koho milují, ale na ostatní jsou hrubí. Je to zvyk ega, které se považuje za individualitu.

Až pochopíme, že všechny věci i bytosti jsou Paramátman, nebudeme už o nikom říkat nic špatného. „Co je mi po něm? Nestarám se o něj!“ Všechno je naše „Já“, Paramátman. Ani za cenu vlastního života bychom neměli mluvit o nedostatcích druhých, nebo někomu ubližovat slovem či skutkem. Měli bychom jednat tak, abychom tím byli prospěšní ostatním.

Máme-li peníze nebo nějaký majetek, měli bychom je použít tak, aby to druhým přinášelo štěstí. Měli bychom se chovat tak, aby ostatní byli spokojení. Tomu se říká Fyzická Oddanost neboli Oddanost dosahovaná prostřednictvím našeho těla.

Měli bychom být laskaví dokonce i na toho, kdo nám škodí. Světec Vasištha odpustil světci Višvamitrovi. Ti, kteří jsou stále ještě hledající, se na druhé zlobí. Hledající, či ten, kdo studuje nějaký systém Jógy, nemusí mít dosud náležitý smysl pro sebekontrolu, a proto tito lidé mohou být stále ještě obtěžováni touhami a zlostí. Mohou někdy proklínat druhé a způsobovat jim řadu problémů, tak jako děti bohatých lidí, kteří provádějí sádhanu, nemají žádnou sebekontrolu. Měli bychom být schopni vidět Všemohoucího Boha, Nejvyšší Bytost, i ve svých nepřátelích, protože to je znakem nesobeckosti.

Opravdový Sadhuu (světec) je ten, jehož ego je pryč. Hledat chyby na ostatních je lidskou přirozeností, ale přirozeností světce není všímat si toho, co je na lidech špatného, nebo co jim schází. Jak může být světcem ten, kdo se stará o špatné a dobré stránky druhých? Světec se od takových lidí liší. Světcem může být jen ten, kdo se chová jinak než světští lidé. Špatný člověk nevidí na druhých nic dobrého. Mudrc či světec nemá žádné konkrétní kvality nebo znaky. Člověk, který je opravdu velký, vidí v lidech to dobré a ví, že to, co v něm září, je samotné „Světlo Boží“.

Buďte přívětiví ke všem, a nebudete cítit žádné potřeby. Soucit se všemi bytostmi je tím nejlepším prostředkem ke zničení sítě iluze. Neexistuje větší hřích, než šířit o druhých zlé klepy. Mluvte o lidech jen hezky, nikdy o nich nemluvte zle. Ten, kdo dává vinu druhým, nikdy nedostane k jídlu dobré jídlo. Chcete-li dostat dobré jídlo, měli byste říkat dobrá slova. Jsou-li vaše slova smetí, potom je smetí i to, co jíte. Jazyk, který nemluví sladce, nedostane sladké jídlo. V posvátných knihách je psáno, že člověk se zlým jazykem se zrodí jako prase, které žere hovna. Člověk, který říká dobré a správné věci, má „Sílu Řeči, která je vždy Pravdivá.“

Pán Krišna říká: „Zařídil jsem to tak, že cesta Oddanosti je velmi čistá. V Oddanosti nejsou žádné obtíže a oddaný člověk zaručeně uspěje. Přestože existuje mnoho náboženských a posvátných knih, cesta oddanosti je všechny převyšuje. Hledajícímu jsou všichni nápomocni a všechna neštěstí se mu proto vyhýbají. Ví, že on sám, i všechny bytosti na celém světě, a Parabrahman, jsou jedno a totéž.

Podobně jako se had bojí orla a člověk smrti, tak se i neštěstí bojí oddaného. Drahý Uddhavo, toto je má cesta Oddanosti, o které jsem neřekl ani své matce, ale teď jsem ji sdělil tobě."

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

84. Nabídněte vše Bohu

Chápete-li, že všude je jen Bůh, potom zakoušíte Brahman všude. „To“ je něčím takovým, co se nachází za pojmy „je“ a „není“. Jakmile jste si jistí, že jste člověk, nepotřebujete si neustále opakovat „jsem člověk“. Stejně tak by mělo být vaším konceptem rčení „Já jsem Brahman.“ Jedině pak se hledající stane Paramátman. Pochopí-li, že vše je Brahman, potom tu automaticky zůstane jen Oddanost zbavená žádostí. Nejvyšší sádhanou je přebývání bez znepokojení (strachu). Měli byste vědět, že vše, co se děje, je prospěšné a neměli byste se obávat. Stav Brahman znamená nepadat zpět. Činnosti (karma) mohou být vykonávány s touhou po zásluhách anebo bez takovéto touhy, ale vězte, že všechny činnosti jsou dělány výhradně Paramátman.

S tímto Poznáním jsou veškeré činnosti přirozeně odevzdány Bohu, Pánu Krišnovi. „Oddaný, který je se Mnou sjednocen, je skutečně Pravý Oddaný.“ Dokonce, není-li naše vynaložené úsilí v každodenním životě úspěšné, i to by mělo být nabídnuto Bohu. Hrajeme-li Holi (hra během hinduistického festivalu barev, kdy se lidé polévají barvami) a žertujeme, i to bychom měli nabídnout Bohu. Člověk se skryl před lupičem v lese a šťastnou náhodou tu našel zlato. Podobně pokud získáme něčí zásluhou určitý prospěch, měli bychom to nabídnout Bohu.

„Ten, kdo věří, že všechny činnosti jsou vykonávány Paramátman, se sjednotí se Mnou,“ říká Krišna. Uhodí-li manžel manželku nebo obráceně, ponechte to nabídnuto Bohu. Oblékáte-li si kabát, nabídněte tuto činnost Bohu. Obouváte-li si boty, nabídněte tento akt Bohu. Musíte nepřetržitě myslet na Boha. Všechny skutky jsou vykonávány Bohem, proto byste měli dělat všechny věci, jako byste byli Bohem. Dejme tomu, že někdo převrhne pohár s mlékem, měli byste si myslet, že to udělal Bůh a nabídněte toto mléko Krišnovi. Aspirant by měl definitivně pochopit, že vše je vykonáváno Bohem. Kaše připravená z hořké dýně by měla být též s největší upřímností nabídnuta Jemu. Jemu bude chutnat. Vysype-li se nám mouka, nabídněte ji Bohu. Stručně řečeno, ať se stane cokoliv, nemělo by vám to způsobovat žádné utrpení. Něco může být dobré, něco špatné. Nikdy se tím nesmíte zabývat. Ať už získáte nějaký zisk nebo utrpíte ztrátu, vaše mysl by měla být spokojená, a nikoli plna zármutku. Buďte vždy bez strachu. Jídlo, které jí osoba ztvárňující roli tygra, není konzumováno skutečným tygrem, ale člověkem, který roli tygra hraje.

Co to znamená, když je něco nabídnuto Bohu (Pánu Krišnovi)? Že vše je vráceno „Základní existenci“. I když něco spadne na zem anebo je něco rozlito, nic nepřijde vniveč. Vše se navrací do Původní Skutečnosti. Kam jinam to může jít? Kde tu je nějaké jiné místo? Jediným konatelem ve všech tělech je Samotný Bůh, Ráma. Toto je duchovní esence „Bytí“, Paramátman. Pochopit to je Pravou inteligencí či Moudrostí. Zvlášť tato inteligence by měla být nabídnuta Bohu. Není dobré vystavovat na obdiv nesobeckou Oddanost ve vnějším světě, a zároveň udržovat skrytou planoucí touhu uvnitř. Domníváte se, že tato Životní síla, Čajtanja, je jenom pro vás? A že není stejně tak přítomna i uvnitř ostatních?

Někteří lidé jsou velmi sečtělí a mají hromadu znalostí, ale kvůli pýše na své poznání se oddělují od ostatních. Mějme příklad. Sůl lze oddělit od vody, ale může být také s vodou opět smíchána. Avšak drahocenná perla je vyjmuta z vody (škeble) a připevněna na šperk umístěný na nose, čímž dochází k bolestnému sevření. Mnoho inteligentních lidí přísně studuje nějaký systém jógy a zvětšuje si svou karmu. Věty typu „toto se dělat má“ a „toto se dělat nemá“ jsou překážky na jejich cestě a oni jsou v těchto činnostech zcela lapeni. Jsou příliš úzkostliví, aby nespáchali něco zlého, a v tom se stávají velmi pyšní. Krišna říká, že Jeho Cesta Oddanosti je zbavena jakékoliv svázanosti. Ti, kdo odhodí pýchu z konání (karma) a zůstávají volní (osvobození), jsou Jeho Skutečnými Oddanými. Všichni ostatní kvůli síle „ega (pýchy) z poznání“ Realizace nedosáhnou.

Měli bychom rozlišovat mezi tím, co je posvátné, a co nikoli. Všechny činnosti mají za cíl získat Sebe-Poznání.Poté, co dojdete k Sebe-Poznání, tu už nejsou žádné povinnosti a žádné činy. Jakmile je dosaženo „Toho“, co je ovocem všech ovocí, pak žádné další činnosti nejsou potřebné. V případě Siddhy jsou činnosti, jež byly vykonány, činnostmi Vše-prostupující (energie) Čajtanji a jsou za jedno s Univerzální životní energií, Univerzálním Vědomím. Potom tu není žádné nutkání něco udělat či nikoliv. Činnost vytváří svázanost, dokud v mysli přetrvává koncept „Já jsem individualita“.

Jakmile získáte Sebe-Poznání, činnost se stane přirozeným vyjádřením Univerzální životní energie, a s tímto přesvědčením zmizí pocit oddělenosti individuality.

„Tudíž název daný takovým činnostem ve volnosti (osvobození) je Brahmakarmam“, „Činnost Brahman“ neboli „Niškarma“. Měli bychom být Niškarmou, což značí, že nejste více spoutáni žádnou činností.

Vrátí-li se člověk, který vystudoval práva, zpět na základní školu, bude považován za hlupáka. Stejně tak, je-li zde Realizace „Já“, kdo bude s rituálními předměty vykonávat púdžu před obrázkem Boha? Bude stačit, když si umyje Své nohy. To je lepší púdža. Jak může někdo uctívat kamennou sochu, jestliže pochopil „Skutečného Boha“? Manželka Uddhavy dala doma své služebné několik kusů banánů, aby je umístila jako prasád (jídlo nabídnuté Bohu) před obrázek Boha. Služebná odešla do svatyně a tam, místo aby je nabídla Bohu, banány snědla. V čase púdži se Uddhava dotázal na banány. Jeho manželka zavolala služebnou a zeptala se: „Kde jsou banány, které jsem ti dala?“ Služebná odvětila: „Nakrmila jsem Jeho (Boha) a On je snědl.“ Když se jí zeptala, koho ústy Bůh banány snědl, odpověděla: „Mými.“ Uddhava se vložil do rozhovoru a řekl své ženě: „Prosím, neměj proti služebné žádné námitky. Neustálým nasloucháním tomu, jak spolu mluvíme o Bohu, to musela pochopit Vědomím Krišny (dětské vědomí).“ Stručně řečeno, musíme pochopit, že ten, kdo nepřetržitě medituje na Boha, se stává Bohem. Jakého dalšího Boha pak můžeme uctívat?

Mnoho lidí uchovává v mysli pýchu na své minulé úspěchy. Avšak je to Ten, jehož pochybnosti zmizely, kdo ve skutečnosti provádí ranní a večerní modlitbu Bohu (sandhja). Pít v malých douškách svatou vodu z naší otevřené dlaně je skutečně pitím celého oceánu světského života. „Aachaman“ je sanskrtské slovo, které značí Toho, kdo polyká vše a radostně si užívá „Blaženost Zahrady Štěstí“. Realizovaná bytost je ta, která opravdu ví, co znamená slovo „Aachaman“. Ti, již jsou zcela pyšní na své aktivity spjaté s oddaností (rituály atd.), které vykonali, a v nichž nadále pokračují, se modlí k Iluzi a utrpí pouze ztrátu.

Ti, kdo jsou požehnaní, se stanou mými opravdovými Oddanými. Stanu se přímým vjemem Pravdy v jejich inteligenci a dovedu je k Sobě. Mému Oddanému uděluji tuto mentální schopnost (inteligenci). Nemá už pak nic co do činění s pojmy Východ a Západ! Proč? Protože není dotčen osmi směry ani konkrétní dobou. Všechny koncepty hříchu a ctnosti jsou v mém Oddaném zničeny. Pochopil, co je to být Realizovaný. Nyní odpočívá ve Mně. Pro něj je vše podstatou Brahman. Není jeho řeč, tedy vše, co řekne, také Brahman? Jeho hrubý jazyk, který zdánlivě nesmyslně blábolí, a všechny jeho dobré skutky, to vše je řečí Brahman.

Když jsou činnosti vykonávány tím, kdo je Dokonalý Siddha, nezůstávají jako individuální činnosti označené konkrétním jménem a formou. Co znamená, když řekneme, že nyní byste neměli provádět žádné individuální činnosti (karmu)? To značí, že Zdroj a podstata činnosti je nic než Univerzální Vědomí.

Pán Krišna říká: „Všechny činnosti jsou odevzdány mně.“ Nepochybujte o tom. Nikdo by neměl mít pochybnosti. Nejvyšší inteligencí je vidět vše jako Krišnu, pak nic jiného neexistuje. Takový intelekt ví, že toto je nejvznešenější intelekt, a mohou ho mít jedině věrní oddaní Satgurua. Všichni ostatní jsou lapeni v síti pochybností. Ti, kdož si myslí, že jsou svými těly, nejsou schopni realizovat Paramátman, a zaniknou se smrtí těla.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

85. Meditujte na božský strom

Všechny bytosti, vše co vidíme a vše, co cítíme, je ve své celistvosti pouze Brahman.

Ten, kdo si to uvědomuje, realizuje, že „Vše je Brahman.“

Banánovník je plný vody. Podobně všech pět elementů včetně země je pouze Životní energií. Všechny větry jsou Čajtanjou a Čajtanja je Bůh. Domy jsou zemí, lidé jsou zemí, lidé jedí zem a nakonec se navrátí do země. Stejně tak je celá tato iluze věčným pohybem. Můžeme namalovat řadu obrazů, ale není to nic než obraz. Poznání (Džňána) značí Správné Poznání.

Co je to Správné Poznání?

Poznat To, co je Původní Věcí, je Správné Poznání.

Bytosti zrozené z pěti elementů jsou všechny výmyslem. To, co zůstává, je Jedno Jediné, jež je Životní energií, Čajtanjou. Moudrý člověk by měl znát, co je v Jádru všeho. To, co pracuje uvnitř, je Čajtanja. Ten, kdo to ví, je ve všech elementech a v každé živé bytosti. On je opravdu Bohem, Krišnou.

Ve všech bytostech je to „Já“, které žije, a toto „Já“ je Bůh.

Toto je Jedna Jediná Kvalita. Je to přirozené Samo-Bytí, Skutečné náboženství či Přirozený stav. Jakmile tato kvalita vyhasne, to, co zbude, je za kvalitami či atributy.

Tato Jediná Kvalita neboli Existence, je Nejvyšším „Já“, Parabrahman.

On je Velký Bůh všech bytostí, všech jejich činností a úkonů a jejich Slávy. To je Jedno Jediné bez jakýchkoliv faktů či atributů. Je Původní, Vše-prostupující, Celistvé, vytvořené ze Sebe Sama, Sebe-zářné Paramátman. Je to Nejvyšší „Já“. Je to základním životem všeho, co se hýbe. Není možné popsat někoho Takového, kdo to realizoval a stal se Skutečností. Pochopení tohoto stavu je nejvyšším úspěchem naší inteligence. Poznání, jež si je vědomo Brahman, které je vším, je Nejvyšším Poznáním. Nezbývá nic dalšího k naučení.

Aspiranti, kteří studují tímto způsobem, se stanou Brahman. Obdrží toto Poznání, jež je vrcholem inteligence a Nejvyšší Moudrostí nejrozumnější bytosti. Zakusí, že zde není nic než tato Jedinečná Existence.

Domnívat se a trvat na tom, že vše v tomto zdánlivém projevu je rozmanité a skutečné, je největší hloupostí.

Brahman existuje ještě předtím, než jste se stali vědomi jakýchkoliv zdánlivých projevů. Vše je svou podstatou Brahman, jen lidé si začali myslet, že „Já“ je cosi odděleného a začali konat s iluzorním konceptem, že svět je skutečný. Co se stalo? Myš se veze na Pánu Ganapatim. Jakmile se ukloníte před Pánem, Ganapati řekne: „Děláš dobrou věc, ale prosím všimni si tohoto omylu a naprav jej.“ Pak to bude v pořádku, poté je iluze u konce. Hřích mnoha životů je vyhlazen. Ganapati zde ztvárňuje Prvotní mužský princip, Původní bezforemnou existenci (Adhi Puruša), ale podle vašeho nepochopení, místo aby se Bůh vozil na myši, myš se vozí na Něm. Je to tato myš, která vám diktuje to či ono. Veškerá Písma a Védy radí této myši (egu) dobře, ale ona neposlouchá.

Poté Satguru řekne svému žákovi: „Můj drahý, žádná myš tu není. Myslet si, že je tu nějaká myš, je chybné. Ego je falešné. To, co je skutečné, je tato původní bezforemná existence, Adhi Puruša. Odhoď tuto iluzi ega.“

Složíte-li slib zřeknutí se (sanjása) a necháte si holičem oholit hlavu, jedná se o pouhé zasvěcení holičem. To vás nikam nedovede. Činnost by měla být provedena tak, aby kořínky vlasů nikdy znovu nevyrostly. Brahman není držen ve vlasech na vaší hlavě, vlasy budou růst znovu a znovu. Praktikování různých vnějších úkonů na vašem těle vám realizaci Brahman neumožní.

Co je nezbytné, je společnost Velkého Gurua. Díky světlu, které Guru zažehne ve vašem srdci na základě udělení posvátné mantry, by mělo zmizet vaše samotné započetí v cyklu zrození a smrti i se svými zhoubnými následky. Po utnutí vašeho započetí v cyklu zrození a smrti můžete dojít k základnímu stavu svého Vnitřního „Já“. Ponechte své vlasy na hlavě. Vlasy pohnutek uvnitř vás (samskáry), které vás odvádějí do světa, by měly být odstřiženy Poznáním od Satgurua.

Mělo by dojít k odhození šesti neřestí: chtíče, zlosti, nenávisti, touhy, žádostivosti a pýchy. K čemu je vám nechat si vyholit hlavu u holiče?

Významem Klíče Poznání je toto: Jakmile je odhozeno „já“, zmizí také mrzutost. Dům by měl být vyklizen. To je to jediné, co je třeba udělat. Měla by se přihodit jen jedna věc. A tou je přijmout stav prostý „já“. Všeprostupující, všudypřítomné Brahman je takové, jaké je, jen „já“ nejsem. „Já nejsem“, a v tomto stavu bez ega je vše Brahman bez kvalit. „Já“ značí ego, pocit oddělené entity. Pýcha této oddělené existence by měla být vyklizena. Toto je nejvyšší mez skutečné Moudrosti. Tvar tohoto těla jednoho dne zanikne. Nicméně je to jedině pomocí těla, že se můžete stát na základě Realizace stavu Sebe-uvědomění věčným Brahman.

Není pochyb o tom, že iluze je neskutečná, ale toto tělo, jež je tolik potřebné, je vytvořeno díky iluzi. Ti, kdo jsou Mi za pomoci tohoto těla neustále oddáni, dosáhnou Brahman, což je začátek.

Pohleďte, jak obrovský může být zisk pomocí řádného využití lidského těla. Ti, kdo promrhají svou energii na bezcenné věci a ztrácejí tuto úžasnou výhodu, upadají do nevědomosti. Neměli bychom se nechat zlákat bezcenným ziskem a přijít o úplné naplnění našeho života. Kdo by byl takovým hlupákem, aby se těšil činnostmi, díky kterým je zaručeno další zrození? Kdyby bylo možné dosáhnout Brahman děláním pouze jedné bezvýznamné činnosti, proč by právě tuto činnost moudří nedělali?

Kdo by si nezajistil Strom plnící přání, Božský strom, vzdáním se „cáru“ vymyšlených konceptů? (Poznámka – v indických vesnicích lidé věší staré kusy oblečení na strom plnící přání, Kalpataru, s vírou, že jim budou splněna jejich přání.) Ten, kdo by to nedělal, by byl hlupákem. Kdo se nechá připravit o obrovský přínos být sjednocen s Krišnou tím, že neučiní jednoduchý akt, jakým je nabídnutí všech činností Jemu? Tato rada duchovního života byla Krišnou udělena Uddhavovi. (Slovo Uddhava znamená učinit přesvědčení pevným.) Toto je vrchol naprosté Oddanosti. Krišna řekl: „Toto Poznání Brahman je Mnou předáváno s veškerou mateřskou láskou, jako sladké sousto. Toto poznání je nedosažitelné pro ty, kdo se utápějí ve složitostech Písem (Šáster). Světec Gautam, který pouze kráčel (praktikoval pradakšínu) kolem krávy, dostal za ženu Ahilju. Všichni ostatní i Bohové neustále kráčejí kolem země. Višnu a Brahman se vydali hledat chodidla a korunu Mahádévy (Šivy). Přesto Višnu nenašel chodidla Mahádévy a ani Brahma nemohl najít jeho korunu. „Poznání tohoto druhu (velikosti Šivy), Ó, Uddhavo, je uděleno Mnou tobě.“

Ti, kdo následovali Védy a další písma, byli do nich jen zamotáni. Zbytečně se hádají bez poznání pravé podstaty věci, Absolutna. Mnoho významných lidí se hašteří kvůli jemným nuancím významů a interpretací různých Písem (Šáster), ale ani jejich rozebráním na kousky k Bohu nedošli. Neobdrželi Poznání Brahman, protože Brahman popsat slovy nelze. Védy popsaly Brahman na základě negace „Toto není Brahman“ (Neti, Neti). Jak pak tedy může Brahman někdo popsat? Ti, kdo to popisují, „na toto místo (město) nikdy nevstoupili“. Jak mohou popsat město, které nikdy nenavštívili? Pouze ti, kdo nerealizovali, se zaplétají do hojných popisů a nekončících debat. Učenci Védanty podávají mnoho argumentů o Brahman, ale Blaženost „Toho“ (Brahman) nezakusili. Toto je to podstatné, co v jejich případě chybí.

Udělil jsem vám Poznání, které nemá s Védami či Šástrami nic co do činění. Jedině Skuteční Guruové předají toto Poznání pomocí různých přirovnání a příkladů žákům, jež jsou toho hodni. Já jsem to předal vám, aniž byste podstupovali nějaké obtíže.

Získáním tohoto Poznání jsou všechny pochybnosti spáleny a oddaný se stane Absolutním Brahman. Toto, co jsem vám sdělil, se nazývá Králem Poznání. Ten, kdo mu naslouchá a čte o něm, je vskutku požehnaný. Jedině ten, kdo je požehnaný, naslouchá a přemýšlí o tom, co zde bylo řečeno, a obdrží toto Poznání. Není divu, že moudří budou díky rozjímání nad tímto Poznáním osvobozeni, ale vysvobozeni budou dokonce i ti prostě smýšlející. Lidé dostávají mléko krávy, které je popravdě určeno teleti. Podobně díky Oddanosti Uddhavy jsou obdařeni ostatní.

„Předal jsem vám otevřeně to, co bylo ukryto v Mém Srdci. Vstoupili jste do takové země, kde není znám ani pojem smrt. I Nektar nesmrtelnosti může snad mít nějaký konec, ale vy jste obdrželi takový stav, v němž lidé nemají zrození ani smrt, protože se napili z fontány tohoto nektaru – Poznání.“

Eknáth napsal v jazyce marátí knihu Bhagvat, která byla původně napsána v jazyce sanskrt. Brahmínští knězi mu proto začali vyhrožovat. Učinili z něho vyvrhele z brahmínské kasty, pak ale byla kniha poslána do Varánasí, kde někteří Brahmíni tuto knihu nesmírně chválili. Poté tito kritičtí Brahmínští kněží ztichli.

Kniha Eknáth Bhagvat je napsána formou otázek a odpovědí. Jestliže jsme v tomto světě přijali zrození, pak jediným cílem, jenž je před námi, je být bezvýhradně svobodnými. Nicméně jen pár, kteří jsou požehnaní, a ti skutečně šťastní, tento cíl naplnili. Tomu, kdo chová ve svém Srdci toto Pochopení, se Poznání stává samotným Brahman. Posluchač a Učitel jsou pak jedním.

Jakmile jednou obdržíte toto Poznání, tak už ve vás nikdy nezanikne. Stanu se služebníkem těch, kdo vysvětlují toto Poznání mým Oddaným. Následné předávání Poznání druhým je vyžadováno Samotným Pánem Krišnou.

„Toto Poznání by mělo být udělováno těm, kteří se Mi odevzdali tělem, řečí i myslí. Toto Poznání by nemělo být předáno tomu, kdo není oddaný. Toto tajemství by mělo být sděleno pouze oddaným, kteří ke Mně oplývají láskou. Já Sám se stanu služebníkem toho Oddaného, který je znamenitý v Oddanosti a Poznání.“

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

86. „Síla“, kde nezůstává Karma

Ti, kdo se odevzdali Guruovým chodidlům tělem, řečí a myslí, jsou stejní jako Bůh a jsou Guruy a Syny Gurua (Guru-putrové). Zužitkovali to, co jim je drahé, nabídnutím svého těla i řeči. Je zcela přirozené, že ten, kdo miluje Světce, je obdařen ctnostmi Světců. To je důsledek přebývání ve společnosti Světců. Nabídnete-li chodidlům Gurua svou víru, tělo, řeč a mysl, dosáhnete žádaného cíle. Být přitahován k duchovnu a být v duchovnu usazen je samo o sobě povznášející. Postoj, jenž je opačné povahy, je světský. Mnoho z těch, kdo přišli do kontaktu s Krišnou, nezávisle na tom, z jakého důvodu, stali se osvobozenými. Během Jeho života byli někteří proti Němu. Usilovali o potěšení prostřednictvím smyslových objektů a byli sobeckými. Ten, kdo je posedlý smyslovými objekty, touží jedině po tomto typu radosti. Drží se společnosti jemu podobných lidí, kteří se oddávají smyslovým radostem. Nechce se obrátit k Bezforemnému stavu, a tudíž nenávidí ty, kteří se rádi oddávají oproštěnosti od objektů. Tato nenávist má samozřejmě nějaký důvod. Takový člověk, který se narodí do prostředí plného objektů a je jimi podmíněn, má obavy z toho, že budou-li mu všechny věci odebrány, tak umře. Proto nadále zůstává připoután k smyslovým objektům. Bojí se nebýt zaujat objekty, a tak se začne ohrazovat a kritizovat ty, jejichž zájem spočívá v Neměnné a Bezforemné Existenci.

Obrátí-li se manžel na stezku Oddanosti, manželka ho nenávidí. Do jejího života totiž vstupuje nedostatek požitků ze smyslových potěšení. Na základě podvědomého postoje si osoba posedlá smyslovými radostmi z objektů myslí, že potěšení zakoušené prostřednictvím smyslových orgánů je tím nejlepším sladkým pokrmem, jaký může mít. Ten, kdo pevně věří tomu, že štěstí může být nalezeno ve smyslových radostech, se neobrátí na duchovní stezku vzdáním se těchto radostí. Bezžádostivost je jediná potrava, která nám pomáhá obrátit se ke Skutečnosti a dosáhnout Seberealizace. Je přirozené, že ten, kdo se stane bezžádostivý, bude nenáviděn příbuznými a známými, kteří jsou světsky zaměření. Ti, kdo hledali Poznání, se stali moudrými. Ti, kdo se kvůli dosažení Mne („Já“) vzdají veškerého bohatství, domova a všeho nashromážděného, spolu s tělem, řečí i myslí, budou zajedno se Mnou („Já“). Jedině ti, kdo nemají v oblibě nic než Sebe-Poznání, jej mohou dosáhnout. Ti, kdo jsou mými Oddanými až do této míry, vidí všude, kam se otočí, Brahman. Přemýšlejí-li, toto přemýšlení je samotné Brahman. Pohlédnou-li na sebe, spatří Brahman.

Světec Rámdás řekl své matce: „Duch zvaný Brahman se mne zmocnil.“ Toto je nejvyzrálejší stav Duchovního Pochopení. Správné, úplné poznání je to, když nemáte rádi nic dalšího. Ti, kdo udělují učení Mým Oddaným tak dokonale, že nezbude k naučení nic dalšího, jsou Mi drazí natolik, že jsem jim zavázán. Třebaže jsem Nejvyšší „Já“, Paramátman, jsem jim zavázán. Od této povinnosti nemohu být osvobozen. Takové postavení patří jen Světcům. Jsou Satguruy. Dokonce ani Bohové Brahma, Višnu a Šiva nemohou udělit takto vysokou pozici. Básník Waman Pandit žádal Višnua, aby ho vysvobodil z řetězu zrození a smrti, ale Bůh odvětil: „Toto není v mé moci. Já ti věnuji velké bohatství a vyvinutý intelekt, ale nemohu ti dát osvobození. Pro osvobození musíš jít za Světci. Oni ti budou schopni pomoci a pak se staneš dokonalým Siddhou. Božím konáním je hnát každého do úmorné práce. Zastavit lopotnou práci a udělit bytostem Osvobození je pouze v moci Světců. Je to jejich schopnost. Jedině oni ti udělí Sebe-Poznání.“

Není možné splatit velký závazek Světcům za to, co činí, nic nemá stejnou hodnotu jako Sebe-Poznání. Neexistuje žádný kapitál ani žádná cenná věc, která by posloužila jako odměna. Bůh říká: „Nabízím Světcům Svou vlastní formu a Bytí. Ani toto není správné, protože to ve skutečnosti nedávám jemu, neboť Světec sám dosahuje stavu Brahman. Já jsem v Jeho Vlastnictví! Spočíváním ve slovech vyřčených Světcem a řízením se jimi, dávám Svůj Vlastní stav Vědomí, Svoji Pozici, mužům, ženám i nedotknutelným.“

Slovo karma značí zahájit činnost a slovo vikarma znamená ukončení karmy. Z tohoto důvodu je nutno znát stav Niškarma, jenž se nachází mezi těmito dvěma stavy.

Měli byste poznat, jakým způsobem můžete provádět činnosti, a přesto zůstat nekonajícími. Popravdě jste nikdy nekonali, nekonáte a konat nebudete. Poznat a prožít to je nekonání neboli Niškarma. To znamená, že zde není konatel činnosti. V tomto stavu zůstáváte nekonatelem. Realizovat to se nazývá Niškarma Siddhi. Činnosti se v životě aspiranta projevují jako překážky, a proto bychom měli pomocí naslouchání učení Satgurua zakusit stav nekonatele nabytím Sebe-Poznání. Když všechny věci týkající se těla zmizí, zůstane něco, co je nezničitelné. Přestože bude vykonávána řada činností, nezničitelné setrvá jako nekonatel. Jak si může Brahman udělat představu samo o sobě a jak může provádět rituály? Ten, kdo ví, jak k tomu dochází, ukončil svou sádhanu a přebývá jako Brahman. Skutečný Mistr, Satguru, je ten, kdo toto vysvětluje.

Ten, kdo se stará o vše, je skutečným nekonatelem. Koho ovlivní iluze? Jedině toho, kdo se jí drží. Iluze uvádí individualitu do omezení tím, že jí nabízí potravu ve formě smyslového potěšení. Člověk je uznán vinným až tehdy, když dozná svůj zločin. Mája uvrhne džívu, který přijme svůj zločin, do spoutanosti a podmíní ho nekonečným zrozováním. Jaký je to zločin, který hlupáci přijali? Přijali otroctví k smyslovým objektům. Co je to za omezenost? Třebaže jste již možná zakusili množství smyslových potěšení, touha užívat si jich znova a znova přetrvává. Džíva se domnívá, že smyslové objekty jsou skutečné, a i když může mít částečné poznání, myslí si, že ze smyslových objektů vyzíská potěšení. Ačkoli mohou mít někteří lidé poznání, strachují se, a kladou otázky typu: „Co víc mohu dělat? Jak se mám nyní chovat?“ Chováte takovéto zbytečné pochybnosti a stáváte se otroky iluze. Ve skutečnosti otázky typu „Jak se chovat?“, „Co dělat?“ nepřichází v úvahu. Konání i nekonání jsou obojí nepodstatné. Je-li celý život Jednotou, proč se ptát na to, jak se chovat? Tato otázka je ukončena.

Pán Krišna říká: „Jsem služebníkem toho, kdo realizuje Niškarmu.“ Dodává: „Byl jsem také poučen Satguruem, který realizoval Brahman. Otázka spočívá v tom, proč a jak tato nezbytnost vyvstává? Já jsem Paramátman, Jediný Úplný Klid, Skutečnost. Je nesmyslné, aby bylo ode Mne něco oddělené. Můj život značí všude rozprostřenou všeprostupující Celistvost, Jednotu. To je důvod, proč bylo i pro Mne nezbytné jít za Satguruem, abych pochopil „Já“. Takové je ohromné tajemství „Já“.

Jsem tělem takto Realizované bytosti. On je Mé „Já“, Mé Átman. „Já“ všech Realizovaných bytostí je jedno a to je mé „Já“. „Já“ Satgurua a Mé „Já“ jsou Jedním. O tom není pochyb. Fyzické činnosti Světce jsou mými fyzickými činnostmi. Jsem nazýván Avatárem. Proč? Protože znám Brahman. Jinak tu existovalo a existuje mnoho dětí pastevců. Jsem nazýván Avatárem (inkarnací Boha, který sestupuje z Brahman) kvůli Svému Poznání Brahman. Podobně je Světec také v podstatě Mé vlastní „Já“. Je další inkarnací mne Samotného. Jeho poznání se také navíc zvýšilo, a proto je Džňánin významnější jež „Já“, stejně jako je řidič auta jasně na vyšší úrovni než ten, kdo jezdí na koni. Tak jako se ve světě rozvíjejí různé vědecké disciplíny, vyvíjí se také Duchovní Poznání. Tudíž ty Realizované Bytosti, které se ve světě objevily, jsou velmi významné a vy byste je měli chápat jako bytosti, které jsou Zajedno se Mnou. Nemohu splatit dluh Tomu, kdo učí ostatní o Poznání Brahman. Jak se Mu mohu odvděčit? Jsem mu věčně k službám. Stanu se domácím sluhou v jeho domě. Jsem to „Já“, kdo žije v jeho domě. Jsem služebníkem toho, v jehož těle a řeči nalézá Duchovní Poznání vyjádření.“

Křišna řekl: „Náš dialog se nazývá čiré duchovní poznání. Ten, kdo oslabí deset smyslů a mysl, a v tomto světle čte tuto Knihu Poznání, obdrží moudrost.“ Iluze považuje Sebe-Poznání za infekční chorobu, protože obdrží-li někdo toto Poznání, shromažďuje další, aby jim ho předal. Iluze je na Satgurua a Světce naštvaná, ale v jejich případě je neúčinná. Ten, kdo se upřímně drží chodidel Světců, osvobodí mnoho svých předků. Rovněž také, necítíte-li ke Mně žádnou Oddanost, ve vaší rodině jsou předci naštvaní, nadávají vám a přinášejí do života problémy.

I Bohové jako Brahma a další se skloní k chodidlům toho, kdo je ve společenství Sebe-realizovaného Světce, protože tento oddaný získá vysoké postavení. Ten, kdo prozkoumá iluzi, je Král, Parikšit. On je tím, kdo pozoruje a řádně soudí. Nabídne-li někdo Světci i jen džbánek vody, je jisté, že bude osvobozen z omezenosti. Nejen to, dokonce i býci, kteří jsou připoutáni k vozu, jenž veze Světce, jsou nakonec předurčeni k osvobození, protože byli pro Světce fyzicky prospěšní. Tak jako je světlo jednoho měsíce srovnatelné se světlem milionů hvězd, tak Ten, kdo je moudrý a stane se Realizovaným, zachrání celý svět.

V případě toho, kdo naslouchá, ale nepřemýšlí nad tím, co si vyslechl, se celé naslouchání stává neproduktivní. Rozjímání a meditace jsou po poslechu nutné. Povídání může být u konce, ale meditace by měla být neustálá. Aspiranti by se nepřetržitě měli věnovat meditaci. Spolu s meditací přibude zpívání bhadžanů, a ve vašem životě zaujme Oddanost velmi vysokou úroveň. To se nazývá Parabhakti, což značí Nejvyšší Oddanost. Oddaní Satgurua obdrží tuto Nejvyšší Oddanost.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

87. Semeno karmy

Jsem Para bhakti, Nejvyšší Oddanost. Co to znamená? Oddanost je dvojího druhu – vyšší a nižší. Vyšší Oddanost značí vidět sebe sama takového, jaký jsi. Díky vyšší Oddanosti může oddaný spatřit Mne (Boha). Ti, kdo jsou mými oddanými, nejsou nijak spoutáni. Ani jedna činnost nemůže svázat mé oddané. Toto je velké tajemství. Tato promluva je důvěrná a tajná. Je to promluva od srdce k srdci mezi Paramátman a jeho oddaným. Jedině upřímný oddaný a Paramátman tomu porozumí.

Poznání, které vede k osvobození, přichází samo od sebe tomu, kdo si opravdu přeje být svobodný. Touží-li někdo po něčem, získává k této činnosti sílu a odvahu a stane se v ní dokonalý. V lidském zrození mají lidé nespočet různých tužeb, ale jen velmi ojediněle má někdo tu správnou touhu, touhu po poznání. Ten, kdo má obrovskou víru a jehož Oddanost se stane neochvějnou, se může dokonce pokusit „Poznání Svobody“ odhodit, ale ono ho přesto neopustí. Poznání je místem odpočinku pro toho, kdo chce skutečně naslouchat.

Nejvyšší Oddanost, Para bhakti, je natolik mimořádná, že oddaný realizuje „Já“ pouhým nasloucháním. Nezískali jste Poznání tohoto vyššího druhu Oddanosti právě nasloucháním? Je-li vám dán cukr nebo nějaká sladkost, je přirozené, že i druzí jej shledají sladkým. Sdělil jsem vám tajemné Poznání v jeho čiré formě. Toto je „Nejlepší Poznání“ ze všech druhů poznání. Je esencí, jádrem Poznání. Díky němu jsou Védy považovány za důležité. Jedině inteligentní Brahmíni (znalci Brahman) mají k němu oprávnění. Já jsem předal toto Poznání, které nebylo vysvětleno ani učenci, ani Védami, všem. Na základě tohoto Poznání odejde nevědomost všech druhů a individualita (džíva) a Bůh (Šiva) nabudou odpočinku. Dal jsem vám tuto moudrost, která je za (před) myslí a intelektem. Předal jsem vám celé své bohatství.

To, co jsem vám sdělil, je nyní plně přítomné ve vašem vědomí. Jste přesvědčeni, že vše je Brahman, jak jsem vám již řekl? Máte v mysli pořád nějaké pochybnosti? Pokud jste to nezachytili, zopakuji vám to. Celá tato zdánlivá světská existence je pouze Životní energií, Čajtanjou. Vše, včetně vašeho těla, je Brahman. Ten, kdo je o tom přesvědčen, by nikdy ve své mysli neměl chovat dualitu typu „já“ a „ty“. Opravdu, tato dualita neexistuje. Jakmile je „já“ pryč, to, co zůstává, je stav Brahman. Dualita „já“ a „ty“ zde od začátku není. Vše, co vidíte očima, je forma. Je to viděno vámi, ale to není vaše „Já“. Je-li něco zakoušeno, že to není vaše forma, stanete se bezforemnými. Spolu s pocitem „já“ zmizí přirozeně i pojem „ty“. Pocit „já“ je egem, ale jakmile je vaše forma vyhlazena, ego také zmizí. Dokud zde není forma, ego nemá žádný základ. Bez formy zde není místo pro ego. Nyní jste se stali bezforemnými, takovými, jakými jste původně byli. Neexistuje nic, co by mohlo být k bezforemnému přivázáno, ani neexistuje žádný způsob, jak je spoutat. Bezforemné navždy zůstane osvobozené od spoutanosti. Nemá žádné vazby. Proto se nazývá nepřipoutané a bez ega. Nyní meditace, meditující a objekt meditace zmizely. Není-li tu meditující, kdo by na co meditoval? Jste-li si toho vědomi, nemáte žádnou karmickou svázanost.

Činnost je aktivita iluze a náleží individualitě, džívovi. V jejím zájmu je přemýšlet způsobem: „Z této činnosti získám prospěch nebo obdržím něco příznivého.“ Dobré a špatné jsou částmi iluze. Pro člověka se Sebe-Poznáním dobré a špatné neexistuje. Kdo bude vykonávat práci, není-li požadována odměna? Činností je míněno získání nějaké odměny. Kdo je ta entita, která obdrží odměnu? To, co bylo džívou, odešlo, a džíva se stal Brahman. Zákazník odešel. Vlastník zůstal. On je Úplný, Dokonalý a Celistvý. Neexistuje v Něm žádné chtění. Dokud jste pyšní na své činy, jste pokládáni za někoho, kdo si není jistý pravým „Já“. Stále máte pochybnosti. Poznání s pochybností je falešné. Vysvětlil jsem vám toto vše proto, že si nejste jisti tím, že vy sami jste Bohem. Je-li celá iluze v zásadě neskutečná, k jaké spoušti v ní může docházet, nachází-li se v ní nespočet falešných věcí? Jestliže je vše falešné nebo neskutečné, kde je v iluzi pravda? Co je v ní špatného, je-li „já“ prokázáno za falešné? Jak nebe, tak peklo jsou falešné. Nejsou ničím jiným než představivostí.

Nic nelze přirovnat k Sebe-přesvědčení. Pokud je toto Sebe-přesvědčení skutečně ukotveno, je to Paramátman. Sebe-přesvědčení by nemělo nikdy zakolísat, mělo by být nehybné. To je Všemohoucí Bůh. Neochvějné přesvědčení je Bůh. Díky přesvědčení je rozvíjeno další přesvědčení a nakonec je získána obrovská síla. Sebe-přesvědčení by mělo narůstat. Je-li kolísavé, je k ničemu. Dokud zde není stabilní Sebe-přesvědčení, řítí se na nás obrovská meteorická katastrofa, a tou je naše vlastní představivost. Nenechte se zastrašit, i kdyby na vás dopadalo mnoho takových meteorů. Nechť se děje, co se děje. Vždy se pevně držte svého Sebe-přesvědčení. Je snaha prokázat neskutečnou iluzi za skutečnou prohlášením Pravdy? Touto snahou iluzi zvětšujete a odchylujete se od své skutečné podstaty (svarúpa). Nesmí zde být žádný záměr dokázat Pravdu tím, co je neskutečné. Přesvědčení, že jste „Já“, by mělo být učiněno silnějším. Pád z „Já“ je ze všech pádů nejhorší. Je nutné, abyste měli velmi silné přesvědčení, že vy jste „Já“.

Známý Brahmín jednou řekl: „Dokud Slunce nepřijme mou oběť, nezapadne.“ Příběh dále pokračuje následovně. Byl večer. Brahmín, který byl znalý Véd a velký asketa, usnul. Protože byl večer, manželka ho budila se slovy: „Slunce se chystá zapadnout, je pravý čas vykonat modlitby (sandja), abychom je nepromeškali.“ Brahmín odvětil: „Nech mě ještě chvilku spát. Slunce nezapadne, dokud nevstanu.“ To byla jeho skutečná zkušenost. Tělo je jen naším stínem. Neměli byste být hrdí na tělo. Proto neměl tento muž, který realizoval Brahman, ani špetku úcty k rituálům. Všechny rituály jsou prováděny kvůli strachu. Pouze ti, kdo se strachují, vykonávají všemožné rituály. Ztráta je otcem a matka je strachem. Strach je jen bolestí ze ztráty. Nemáte-li žádný strach, proč byste měli vykonávat rituály? Důvodem všech činností je strach. Ten, kdo se nebojí, nemá strach ani karmu. Člověk zbavený strachu je za (před) tělem, je bezforemný.

Karma je zrozena z pochybnosti.

Pochybnost je semínkem karmy. Být bez pochyb značí být bez semen (karmy). Je-li zaseta opražená rýže, nevyroste. Podobně tomu, kdo je moudrý, karma nepřináší ani zisk, ani ztrátu. Jakmile je „Já“ realizováno jako bezforemné a beztělesné, Bůh je znám jako bezforemný. Realizovaná bytost je sama bezforemná. Bezforemnost je „Jejím Městem“ a bezforemnost je „Jejím Domem“. Je Sama pro Sebe vlastní potravou a výživou. Vše je „Já“. Toto je dosažení Skutečnosti, která je věčná.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman