Mír

[Návštěvník]

Vnitřní mír není stavem mysli. Vaše mysl může být rozrušená, ale náš přirozený míruplný stav je bezpodmínečný a nezávislý na podmínkách. Je to podstata bytí. Není to stav mysli, protože stavy mysli přicházejí a odcházejí. Mír je pozadí mysli, podobně jako je obloha vždy přítomná za mraky. Někdy je obloha zakrytá mraky, ale stále tam je.

Co brání tomu, abychom tento mír cítili? Je to nesoulad mezi současnou zkušeností a tím, co chceme. Když je mezi tím, co máme, a tím, co chceme, rozdíl, tento nesoulad nás tlačí do představ o budoucnosti. Pokud nemáme rádi to, co je nyní, a chceme něco jiného, vytváří to napětí, které nás nutí hledat to, co chceme, v budoucnosti.

Co skutečně chceme, není účast na nějakém duchovním hledání, ale mír. Ale dokud nebudeme chtít to, co máme nyní, a budeme si projektovat, že to, co chceme, je v budoucnosti, odvracíme se od našeho vrozeného míru a představujeme si, že mír najdeme až při nějaké zvláštní příležitosti. Jakmile se to, co máme, a co chceme, shoduje, není žádná projekce touhy do budoucnosti. Zůstáváme v přítomném okamžiku a náš vrozený mír, který je pozadím, začne zářit.

To se stalo ve tvé zkušenosti. Na začátku jsi měl odpor k současné situaci - "Nechci to, co mám teď, chci něco jiného," což tě frustrovalo. Tato frustrace zastřela tvůj vrozený mír. Pak, v určitý okamžik, jsi spontánně přijal svou současnou situaci. V okamžiku, kdy jsi přijal svou současnou situaci, přestal jsi projektovat mír do budoucnosti. Byl jsi spokojený s tím, co máš, a nebyl žádný rozdíl mezi tím, co máš a co chceš. V ten okamžik, kdy jsi řekl "ano" své současné situaci, začal zářit mír, který je pozadím. Najednou jsi pocítil oceán míru, který tě zaplavil, a uvědomil sis, že to je ten stav, pro který jsi chtěl vytvořit tu zvláštní příležitost, ale ten mír byl celou dobu přítomen v pozadí.