Zamyšlení

[salmo1cz.]

Další taková ožehavá potravina je med.
Med vyvolává pocení.Tedy před procházkou v zimních měsících med nepožívejte.
Po aktivitě pak k uvolnění a dalším benefitum med je skvělá volba.
Prostě vše má svůj čas a určení.

[Tara]

Salmo, díky za tvé postřehy. Jako bys věděl, že jsem v neděli vařila zelňačku z nejlepšího kysaného zelí u nás -- zelí Otice (u Opavy) a další den jsme měli zase zelnou polívku a plněné bramborové knedlíky uzeným se zelím :-)
A aniž bych věděla, že zelí v tomto období je velice vhodná potravina :-)
To je ta (asi) podprahová intuice, která se u mě semo tamo objeví.

To mi připomnělo jednu věc. Když pominu covid, očkování, dobu celkem nedávnou, kdy jsem byla když vezmu jen naši nejbližší rodinu černou ovcí hlavně u mladých (našich dětí a jejich partnerů), že jsem měla svůj jasný názor na celou tu dobu covidí včetně očkování, distrukcí, nařízení, zákazů, příkazů, tento prodloužený víkend jsem opět ve stejné situaci stran voleb v USA - Trump nebo Kakamila.
Seděli jsme takhle celá rodina s dětmi, vnoučaty po obědě ve svých křeslech, sedačce, na svém místečku, jak ty slepice v kurníku, já samozřejmě na svém místečku u PC a v TV šly asi zprávy, moc to nevnímám, bo bych se zase musela rozčílit a to mi nestojí za to. I zrovna tam cosi říkali o volbách a padly jména Trump a Kamila, příjmení nevím.
Naše 12-ti letá vnučka se od mobilu odlepila (doslova celý víkend byla k němu přilepená), hrála nějaké hry, černá mikina, kapuca na hlavě, v obýváku kolem 23 stupňů, odlepila oči od svítícího displeje, otočila se na nás všechny a povídá: "Koho byste volili, Trumpa nebo Kamilu?"
Pro nás to byl moment absolutního překvapení, že vnučka ještě žije, že umí i mluvit a pak nám pomalu docházelo, na co se ptá.
Chvíle ticha a já: "No jasně že Trumpa.", vyhrkla jsem spontánně, jak to cítím...
Ten pohled všech ostatních na mne opět nezapomenu. Říkal asi toto, ten pohled: "Chuděra babička, už má svoje roky, v hlavě se jí to už dočista pomotalo."
Syn, otec vnučky: "Samozřejmě, že Kamilu!".
Naše dcera: Kamilu.
Starší syn i jeho přítelkyně: Kamilu.
Manžel se stabilně k něčemu takovému (docela dost důležitému, co ovlivňuje - očkování..., nyní výsledek voleb v USA ) nevyjadřuje a myslí si svoje. Myslí si, kdo ví co, nevím, ale řekla bych, že taky asi by byl pro Kamilu, když dokázal volit Fialu a generála PP.

Dnes jsem se o té situaci voleb v USA bavila s naší dcerou, byli jsme na společném rychlém obědě, už bez emocí a říkala, dcera, že jsem v okruhu jejich známých (vesměs mladých lidí kolem třicítky) jediná, kterou zná, co má tak úplně jiný, až pro ni ortodoxní názor, názory.
Řekla jsem jí a ona mě zná, zná moji spontánní povahu, že to tak opravdu vnímám, cítím, i s tím očkováním, i teď s tím výsledkem voleb, že je pro lidstvo jako takové důležité - že to nijak nehraju jen proto, abych se nějak odlišovala, ale že to tak skutečně cítím, to je zlo, to je dobro.
Toto ano, toto ne.
Samozřejmě, že sama a nejsem sama s takových vnímáním, ale asi je nás menšina - že já to neovlivním, co bude dál, ale....


Měla jsem potřebu to napsat, vypsat se z toho.
Tož tak.
Děkuji za vyslechnutí.

[Tara]

DUŠIČKY – PAMÁTKA ZESNULÝCH
.
Bylo mi vyčteno, že zde propaguji amerikanismy a nečeské tradice. Jen připomínám, že než se v kotlině mezi Šumavou a Krušnými horami usadil kmen hodně později přisuzovaný Čechům, tak tady byli podle našich archeologů Keltové, Bójové, Markomani a další. Ale protože Dušičky jsou pro nás přece jen výrazně bližší, než svátky jiných národů, pojďme se spolu – dnes netradičně hodně podrobně, abych uklidnil rozjitřené city svých kritiků – podívat na Památku zesnulých z hlediska ČESKÉ A KŘESŤANSKÉ TRADICE.
.
Svátek všech svatých a Dušičky, které připadají na 1. a 2. listopadu, jsou po staletí zvláštním způsobem oslavované svátky. Jejich rituály a zvyky pocházejí z pohanských dob a křesťanské víře se přizpůsobily až v pozdějších staletích. Svátek Všech svatých pochází z oslavy uctění mučedníků, kteří obětovali svůj život za Krista. Ve 3. století našeho letopočtu existovala tradice přemisťování ostatků svatých nebo jejich částí na jiná místa. To zdůraznilo skutečnost, že svatí jsou majetkem celé církve. V roce 610 obdržel papež Bonifác IV. od císaře starověký pohanský chrám Pantheon, kam nařídil umístit četné relikvie, a poté tuto stavbu vysvětil na kostel zasvěcený Panně Marii mučedníků. Od té doby byl 1. květen dnem památky všech zesnulých mučedníků. Papež Řehoř III. v roce 731 přesunul tuto slavnost na 1. listopad a v roce 837 papež Řehoř IV. nařídil, aby 1. listopad byl dnem zasvěceným památce mučedníků a všech svatých církve. Oslavu dušiček inicioval v křesťanství v roce 998 sv. Odilon, jako protiváhu k pohanským obřadům, kde byly uctívány duše zemřelých. Název svátku pochází z modliteb za duše zesnulých - Dušičky. Ve 13. století se tato tradice rozšířila v křesťanském světě.
Během 1. a 2. listopadu se praktikovalo mnoho starých a někdy zapomenutých pověr a zvyků. Mezi nejdůležitější obřady související s Dušičkami patří KRMENÍ DUŠÍ A OHŇOVÉ RITUÁLY. Oba zvyky vyplývají z předchozí pohanské víry, později přijaté křesťanstvím a někde se vyskytující dodnes.
.
KRMENÍ DUŠÍ
Až do počátku 20. století se na různých místech v Evropě odehrávalo mnoho rituálů souvisejících s přípravou jídla a krmením duší zesnulých blízkých, kteří v prvních listopadových dnech navštívili své bývalé domovy. Pekl se chléb, vařila se krupice, fazole a mnoho dalších jídel. Ve východních oblastech evropských zemí byl zvyk připravovat pro tuto příležitost speciální jídla. Všechno nádobí spolu s lahví domácí pálenky bylo ponecháno na stolech a dveře domu byly v noci otevřeny, aby duše zesnulých mohly v klidu navštívit byty a dosyta se najíst. V Pomořansku (odkud pocházela také manželka císaře Karla IV. Alžběta Pomořanská) bylo běžné nechávat oblíbená jídla zesnulých členů domácnosti na prahu a parapetu. Ráno se nejčastěji nacházely zbytky jídla (které zřejmě snědla hladová zvěř), což v představách obětujících nevyhnutelně znamenalo návštěvu a hostinu duchů z posmrtného života. Věřilo se, že všechny duše touží po blízkosti svých příbuzných, odpočinku a uspokojení hladu a žízně. Povinností smrtelníků bylo zajistit uspokojení potřeb zemřelých a jejich rozhněvání nebo urážení mohlo mít za následek neštěstí, nemoc nebo dokonce předčasnou smrt některého z členů domácnosti.
Kromě hostování mrtvých existovalo mnoho zákazů týkajících se návštěv duší domů. Bylo zakázáno tlouct máslo, mandlovat, šlapat zelí, plést a spřádat, řezat plevy, plivat a vylévat škvarky. Všechny tyto zákazy sloužily k uklidnění blízkých zesnulého. Bylo dbáno na to, aby se duše navštěvující dům nepořezaly, nepohmoždily nebo jinak nepoškodily. Během svátků nebyly sbírány žádné spadlé předměty, protože se věřilo, že si je na chvíli odnesly duše. Spadlé věci bylo možné vyzvednout až po 2. listopadu. Pokud byly náhodně sražené předměty nutné, za účelem omluvy zesnulému byl na místo odebraného předmětu položen kousek chleba, aby se „host“ uklidnil.
Přesvědčení související s krmením mrtvých lze vidět v i v jiném rituálu. V mnoha regionech se silným tradičním náboženským cítěním se uplatňoval zvyk hodování na dušičky. Byl to pozůstatek staroslovanských smutečních hostin.
Tryzna - pořádaná u hrobu v den pohřbu a radunica - kladená na hroby předků ve dnech zimního a letního slunovratu („na Kupalu“) a („na Kolada“). Během těchto svátků konaných na počest zemřelých byli žebráci a staří bezdomovci často zváni, aby se na jejich přímluvu a společnou oslavu modlili za milosti pro blízké z posmrtného života. Ve východních oblastech Evropy (hlavně v Polsku) se jedlo na hrobech zesnulých, ale tento zvyk na počátku 20. století zanikl.
.
SVĚTLO PRO DUŠE
Další skupinou zvyků souvisejících s dušičkami byly rituály spojené s ohněm. Od nepaměti je oheň spojován se smrtí a duchy. Věřilo se, že kromě jídla potřebují duše světlo k nalezení cesty domů a teplo k zahřátí, proto se o svátcích zapalovaly ohně na křižovatkách, na hřbitovech a na hrobech zesnulých blízkých.
Oblíbené bylo také zapalování ohňů na hrobech sebevrahů a na hrobech tragicky zesnulých lidí. Kartáče a dřevo se na takové ohně pokládaly po celý rok. Oheň z těchto hrobů měl podle představ věřících očistnou moc a poskytoval také ochranu před zlými silami a duchy, kteří často přebývali v hrobech sebevrahů.
Rituály spojené se zapalováním ohňů jsou již dávno zapomenuté, jejich jediným projevem je dnes pálení svíček na hrobech blízkých. Oheň ze svíček už nemusí duším ukazovat cestu, zahřívat je a nemá zázračnou moc, je to prostě způsob, jak zavzpomínat na ty, které jsme měli rádi.
.
S ÚCTOU KE STÁŘÍ
V dávných dobách se svátek Všech svatých a Dušičky nemohl konat bez modliteb starců, kteří se podle víry stýkali s mrtvými. K žebrákům jako k velmi tajemným lidem, přicházejícím odnikud a jdoucím neznámým směrem, se po staletí přistupuje rezervovaně. Jejich specifický vzhled a požehnaný věk naznačovaly možnost kontaktu s posmrtným životem. Věřilo se, že jejich modlitby k předkům jsou velmi účinné. Zvláštní postavení „prosebných prarodičů“ bylo vidět během dušiček. Během této doby jim byly udělovány zvláštní laskavosti a výsady. Mohli klidně zůstat v kostele a na hřbitově a bylo s nimi zacházeno s úctou. Během tohoto konkrétního období bylo vyhnání nebo urážení žebráka považováno za vážný akt neslušnosti, mohlo to zahrnovat nevyslyšení modliteb za mrtvé a žádostí k svatým. Za své zvláštní modlitby dostávali „vyžádaní prarodiče“ malé částky peněz, jídlo a chléb speciálně upečený pro tuto příležitost.
Až do 20. let 20. století se v některých oblastech Evropy uplatňoval zvyk pečení speciálního chleba, který měl podobu rolničky podlouhlého tvaru s křížkem a iniciálami zesnulého otištěných uprostřed. Hospodyně se mezi sebou předháněly v umění upéct tento zvláštní chléb a podle svých možností a schopností jej všemožně zdobily. Takto speciálně upravený chléb dostávali žebráci jako almužnu
s prosbou o modlitbu za duši zesnulého, v jehož jménu se chléb upekl. Chléb se také připravoval pro ztracené a neznámé duše, kladl na opuštěné hroby a dával prosícím lidem prosícím o modlitby.
Od zapálení posledního ohně na hřbitově uplynulo mnoho let, slavnější „dědečkové“ nejsou a žebráci žádající o almužnu na venkovských hřbitovech také nejsou. Tradice a pověry spojené s prvními listopadovými dny jsou zapomenuty a pomalu je nahrazují zvyky naší kultuře cizí. Stále častěji slyšíme o halloweenských večírcích, děti chodí po ulicích a sbírají sladkosti a v oknech našich domovů se objevují svítící dýně.
Doufejme, že cizí zvyky nikdy nenahradí domorodé tradice a na hrobech blízkých se budou zapalovat svíčky, nikoli oranžová zelenina s dutými a svítícími zuby. Dušičky, oficiálně nazývané Svátek všech věrných zesnulých, se slaví 2. listopadu a jsou obdobou svátku věnovaného vzpomínce na zesnulé. Tento svátek, zakořeněný hluboko v křesťanské tradici, má dlouhou historii a je provázen řadou tradic, které se postupně prolínají s lidovými zvyky a moderními vlivy.
.
V českých zemích se Dušičky slaví od raného středověku a byly spojeny s pohanskými tradicemi, kdy se věřilo, že se na podzim otevírá svět mrtvých, a duše zesnulých přicházejí navštívit živé. Tato víra, spojená s pohanským kultem předků, se přirozeně prolnula s křesťanskou tradicí modliteb a vzpomínek na zemřelé.
.
TRADICE A ZVYKY SPOJENÉ S DUŠIČKAMI
Dušičky jsou v současné době především dnem vzpomínání na zesnulé. Lidé navštěvují hřbitovy, kde zapalují svíčky, přinášejí květiny a věnce na hroby svých blízkých. Svíčky, často rozsvícené večer, symbolizují světlo, které má zesnulým osvětlit cestu na věčnost. Tento zvyk pochází z dávných dob, kdy světlo mělo chránit proti zlým duchům a zároveň přivítat ty, kteří se na krátký čas vracejí mezi živé.
Hřbitovy se v tomto období plní atmosférou ticha a úcty, ale také krásnými podzimními dekoracemi – věnce jsou často zdobeny chvojím, podzimními květinami jako jsou chryzantémy, a barevnými listy, což umocňuje důstojnost celého svátku.
.
VÝZNAM A POSELSTVÍ DUŠIČEK V DNEŠNÍ DOBĚ
Dušičky jsou obdobím klidu a ticha, kdy si lidé připomínají své blízké, kteří už nejsou mezi nimi. Tento svátek nabízí příležitost k zamyšlení nad smrtí jako přirozenou součástí života, a zároveň podporuje rodinnou soudržnost – lidé často navštěvují hroby společně jako rodina a sdílí své vzpomínky.
Dušičky jsou jedním z mála svátků, který nám umožňuje v dnešní uspěchané době zastavit se a zamyslet se nad křehkostí a pomíjivostí života. Ať už je slavíme jen symbolicky nebo dodržujeme všechny tradiční zvyky, Dušičky nám připomínají, že i smrt je přirozenou a neoddělitelnou součástí našeho bytí, a že vzpomínky na ty, kteří už odešli, jsou stále živé v našich srdcích.
Věřím a doufám, že jsem těm, kteří se ohradili proti obsahu mých nedávných příspěvků, dal dost informací o ČESKÉM tradičním prostředí.
.
S přáním tichých a laskavých Dušiček Váš Mirek.
.
P.S.
Slibuji, že moje další příspěvky budou zase přijatelné kratší.

Miroslav Musil

[Tara]

Blíží se zima ...

Nemoc - Zajímavý názor lékaře:

“Západní koncept vitamínů nemá k imunitě žádný vztah." V chladných měsících bychom si měli především chránit oslabenou energii a posilovat vnitřní teplo. Základem je vhodná vyvážená strava a dostatek tepla a odpočinku,“ říká MUDr. Jozef Lucký z TCM Clinic, jeden z největších odborníků na tradiční čínskou medicínu.

1. Zaměřte se na povrch těla - nejen na teplé oblečení, ale i péči zevnitř. Tělo je na podzim a v zimě náchylnější k onemocnění, protože jindy expanzivní energie se ukládá k spánku a regeneruje se. Z toho důvodu je třeba dostat energii na povrch a cíleně vytvářet energetické brnění.
2. Vařte zázvor a vězte, že ty opravdové léčivé účinky se nevypaří.Číňané vypozorovali, že vařený zázvor má lepší zdravotní účinky, než ten syrový, navzdory tomu, že tento proces ničí některé vitamíny. Ideální je zázvorová voda ze sedmi plátků. Bez medu a citrónu!
3. Když jste nemocní, na citrón zapomeňte.Kyselost citrónu totiž energii, kterou chceme dostat na povrch, naopak vtahuje dovnitř. Proto po odeznění hlavních příznaků nemoci třeba kašleme. Myslíme si, že na nás vlezlo zase něco jiného, co bychom měli léčit jinak. Podle Číňanů je to ovšem stále tatáž nemoc a my jsme ji nezvládli.
4. Dopřávejte si teplé snídaně. Více než na nadměrný vitamínový doping bychom se v zimě měli zaměřit na vytváření vnitřního tepla.Základem jsou teplé snídaně ve formě vývarů a kaší, během dne pak lehce kořeněná jídla.
5. Nezapomínejte na skořici. Že skořice zahřívá, to je známá věc. Pozor! Skořice zvyšuje tlak !Opravdové imuno-stimulační účinky nemá ovšem kůra, která se běžně prodává, ale pouze větvičky. Ty seženete ve formě léčiva.
6. Čerstvé ovoce a zeleninu jezte v zimě jen výjimečně. Opravdu to s těmi vitamíny není tak horké, jak se říká. Čerstvé ovoce a zelenina ochlazují organizmus a to je přesně to, co v zimě nepotřebujeme. Způsobují totiž, že se naše cévy dostatečně neprokrvují a takto nedávají průchod imunitě, když potřebuje vyrazit do boje.
7. Nepotlačujte pocení.Když se tělo potí, znamená to, že se uzdravuje – vytlačuje energii zanesenou škodlivinami (bakteriemi či viry) na povrch kůže a odtud z organizmu ven. Pokud tento proces potlačíme, aby nám nepřekážel v aktivním životě, koledujeme si o nepříjemné následky v podobě vleklých bronchitid nebo rým.
8. Chraňte si celé tělo, nezapomínejte na ruce.Zatímco v létě do nás podle Číňanů vnikají bakterie a viry přes nos a ústa, v zimě je to kůže. Stačí tedy málo ponožek nebo vycházka v mrazu bez rukavic a máme nevítanou návštěvu.
9. Zchlaďte svou mysl. Čínská medicína upozorňuje, že v chřipkovém období bychom si měli dát pozor na emoční vypětí. To totiž přehřívá náš systém a když do takového terénu vtrhne chlad, exploduje nemoc i při sebemenším impulzu mnohem silněji.
A na závěr - příliš nepracujte. Dovolte si více odpočinku.Na podzim se celá příroda připravuje k spánku a i my bychom měli v aktivitách polevit. Těžko tohle vysvětlíte svému zaměstnavateli, ale pokud to vaše situace aspoň trochu dovolí, odsuňte náročné povinnosti na jaro.

Autor: MUDr. Jozef Lucký

Skoro by to i šlo.
Prakticky to znamená, že ovoce tedy i jižní ovoce ochlazuje a otvírá kožní póry.
Kdežto zelenina uzavírá póry a tedy tělo ohřívá.
Pro naši zeměpisnou polohu králem chladných a zimních měsíců je zelí.Zelí na všechny způsoby.
Dobrou chuť.

Dnes jsme měla na tom rychlém obědě s dcerou segedinský guláš se 4 knedlama :-)))))

[salmo1cz.]

A dobře děláte.Zelí bylo vysoce ceněno už ve starověku.Ve starém Egyptě bylo posazeno na roveň božstva, podobně jako třeba kočky... vzpomínka na Alaju.
Já mám podobně vyobcování...no jo náš důchodec
Já jsem vyobcovaný rád, něco jako kníže a plukovník Alexandr Megalrogov z Konce starých časů.
Zdraví, pohyb, dobrá mysl a taky trochu blázen.

[Tara]

Nikdy si nemyslete, že jste „ubozí červíčkové", jak radí církev. Ne! Nikdy nesmí mít člověk strach před Bohem. Jak v jedné upanišádě stojí: „Nebojte se mne, neboť vy jste já." (Átman). Když upadlo pravé poznání, začal člověk klekat, spínat ruce a plazit se před tváří Hospodinovou. Dokud byl v poznání, tu stál člověk zpříma a rozpínal ruce.

Fráňa Drtikol

[Tara.]

"Mniši, dejme tomu, že přijde člověk s hořící pochodní a řekne, 'Touto hořící pochodní zapálím a spálím řeku Gangu.' Co myslíte, mniši, mohl by ten člověk zapálit a spálit řeku Gangu hořící pochodní?"
"Ne, vskutku ne, nejctihodnější pane."
"A proč ne?“
"Protože, nejctihodnější pane, řeka Ganga je hluboká a nemá míru. Řeku Gangu není možné zapálit a spálit hořící pochodní. Naopak, takový člověk sklidí jen únavu a zklamání."
"Stejně tak, mniši, ostatní mohou při rozhovoru s vámi používat pět způsobů řeči - řeč včasnou nebo nevčasnou, pravdivou nebo nepravdivou, mírnou nebo hrubou, s motivem dobrým nebo zlovolným, s láskyplným srdcem nebo nepřátelstvím. Takto byste se měli, mniši, cvičit, 'Naše mysli nebudou tímto ovlivněny, ani kvůli tomu nevyřkneme zlá slova, ale zůstaneme plni péče a soucitu, s myslí naplněnou láskou, a nepodlehneme nenávisti. Naopak, budeme žít tak, že myšlenky univerzální lásky budeme promítat právě do tohoto člověka a učiníme jej stejně jako celý svět předmětem našich myšlenek univerzální lásky - myšlenek, které narostly do velikosti, vznešenosti a nezměrnosti. Budeme vyzařovat tyto myšlenky, které jsou bez nepřátelství a zlé vůle.' Tímto způsobem byste se, mniši, měli cvičit."

Kakačúpama sútra - Kázání o přirovnání k pile

[Pedriito]

"Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným."

-Vladislav Vančura-

[salmo1cz.]

"Mniši, dejme tomu, že přijde člověk s hořící pochodní a řekne, 'Touto hořící pochodní zapálím a spálím řeku Gangu.' Co myslíte, mniši, mohl by ten člověk zapálit a spálit řeku Gangu hořící pochodní?"
"Ne, vskutku ne, nejctihodnější pane."
"A proč ne?“
"Protože, nejctihodnější pane, řeka Ganga je hluboká a nemá míru. Řeku Gangu není možné zapálit a spálit hořící pochodní. Naopak, takový člověk sklidí jen únavu a zklamání."
"Stejně tak, mniši, ostatní mohou při rozhovoru s vámi používat pět způsobů řeči - řeč včasnou nebo nevčasnou, pravdivou nebo nepravdivou, mírnou nebo hrubou, s motivem dobrým nebo zlovolným, s láskyplným srdcem nebo nepřátelstvím. Takto byste se měli, mniši, cvičit, 'Naše mysli nebudou tímto ovlivněny, ani kvůli tomu nevyřkneme zlá slova, ale zůstaneme plni péče a soucitu, s myslí naplněnou láskou, a nepodlehneme nenávisti. Naopak, budeme žít tak, že myšlenky univerzální lásky budeme promítat právě do tohoto člověka a učiníme jej stejně jako celý svět předmětem našich myšlenek univerzální lásky - myšlenek, které narostly do velikosti, vznešenosti a nezměrnosti. Budeme vyzařovat tyto myšlenky, které jsou bez nepřátelství a zlé vůle.' Tímto způsobem byste se, mniši, měli cvičit."

Kakačúpama sútra - Kázání o přirovnání k pile

Přesně tak.Nakonec si to musí každý urovnat sám.

[Tara]

Snad nejvýše bych kladla pokoru srdce. Jen si nemysleme, že když se nám nějaké vědění otevřelo, že jsme někde výš nebo něco víc než ostatní. Je to jen povrchové rozlišování, které je jenom zdáním, pouhou pěnou na oceánu bytí. Pravá pokora srdce je naprosté utišení mysli v láskyplné bdělosti a naprostá sebe odevzdanost božské podstatě. Pak teprve je tu svoboda ducha.
Je nutno vymýtit ze své mysli všechno to, co člověka odděluje od druhých, co ho povyšuje nad druhé, neboť to jej také odděluje od Boha.

Míla Tomášová, Světlo vědomí