Oddanost po Seberealizaci

[Návštěvník]

88. Ti, kdo jsou hodni duchovního poznání

Jaký je znak realizace Brahman? Totožnost „Byl jsem takový a onaký“ musí dočista zmizet. Pak jsme to, co jsme, nikoli „někým“. Poté už zde není žádné trápení. Utrpení je osudem toho, kdo je ztotožněn s tělem. U toho, kdo má pocit, že je „někým“, jsou dozajista přítomny tužby a žal. Je-li realizováno Brahman, nepamatujete si, co jste. Jakmile si Uddhava vyslechl od Krišny tuto radu, jeho totožnost jako „Uddhava“ zmizela, a on byl zajedno s Klidem Skutečnosti. Jeho řeč zde již více nebyla. Jakmile realizoval Sebe sama, jeho „já“ bylo rozpuštěno. Totožnost s tělem skončila. Zmizel dokonce i pocit „Já jsem vším.“ Nebylo zde „já“ ani „ty“. Vyvstal nepopsatelný stav. Kdo by pak odpověděl na otázky pána Krišny? On sám se stal tazatelem; Krišna s Uddhavou splynuli. Zůstala plnost. Řeč skončila. Když viděl Krišna Uddhavovo rozpoložení, věděl, že Uddhava zcela splynul s Brahman.

Stane-li se žák zajedno s Brahman, Guru je velmi radostný, stejně jako je šťastná matka, když její syn zbohatne. Skutečný Mistr, Satguru, je velmi šťastný, jestliže žák realizuje Brahman. Jedině Guru může vědět, jaké obrovské štěstí pociťuje, zakusí-li jeho oddaný Brahman. Pán Krišna je pravou Úplností Štěstí. Největší radostí Satgurua je to, když se žák může těšit Klidu Brahman. Pokud by nebylo právě toto důvodem, celá tradice, ve které Guruové předávají duchovní instrukce žákům, by nemusela pokračovat. Jak tu může být nějaká zkušenost, jestliže zde není pochopení? Má-li žák zkušenost, Satguru je radostný. Krišna byl šťasten ze skutečnosti, že se Uddhava stal zbavený pochyb.

I když Uddhava realizoval Brahman, Krišna mu řekl: „Neuč toto Poznání ty, kdo nejsou mými oddanými, kdo jsou líní, a též ty, jež Gurua věčně obviňují. Toto Poznání by nemělo být předáváno dokonce ani ve snu těm, kteří mají rádi popularitu, kteří jsou chyceni ve světských činnostech, nebo těm, co nemají víru ve Védy, Šástry a v Gurua. Ani nevyužité části slupky tohoto Poznání by neměly být ponechány k vidění odpadlíkům. Věnovat jim i jen zrno nepřichází v úvahu. Těm, kdo nejsou oddaní, by nemělo být dovoleno dotknout se tohoto Poznání, protože by pouze rozmnožilo jejich ďábelské myšlenky a skutky. Ten, kdo navenek ukazuje, jak je dobrý, ale ve svém srdci nemá úctu, se nazývá ničema. Toto Poznání by nemělo být uděleno tomu, kdo nenávidí Gurua skutkem, řečí či myšlenkou, a ani tomu, kdo je pyšný na svou rodinu a vychloubá se vlastní vychytralostí. Nemělo by být dáno těm, kteří neslouží Guruovi, ani tomu, kdo je ochoten dát peníze, přitom však nevykoná žádnou službu Guruovi, anebo tomu, kdo je pyšný na svou slávu a snaží se povýšit vlastní namyšlenost.“

Někteří lidé považují vykonávání všedních drobných prací pro Gurua za nežádoucí a mají za to, že být ve vysokém rozpoložení Jednoty s Brahman je dostačující. Ti, kdo odmítají jednoduchým způsobem sloužit Guruovi, přestože mohou naslouchat nebo číst o tomto Poznání Brahman, Gurua klamou a nikdy nic nezískají. Ten, kdo neprokáže Guruovi žádnou službu, a místo toho navrhne, aby práci udělal sluha, nebo slíbí peníze, a místo jejich poskytnutí dává jen falešné naděje, by neměl být přijat za žáka. Říká-li někdo, že za získání Poznání Brahman zaplatí poplatky, pak by neměl být pokládán za oddaného. Ten, kdo neslouží Guruovi, jakmile si to situace žádá, by měl být vyhozen. Tomu, kdo nevěří, že získá osvobození prostřednictvím uctívání Gurua, by nemělo být dáno toto učení. Ten, kdo nevěří, že Guru je ztělesněné Brahman nebo že je Brahman samotné, by neměl být učen. Žádným způsobem to nepochopí. Toto učení by nemělo být předáváno těm, kteří nejsou oddanými, anebo těm, kteří nenásledují správnou radu, kterou dostali od Gurua. Pokud si někdo myslí, že je ryzejší než Guru, že je svatější než Guru, pak by neměl být dokonce ani přirovnán k tomu, kdo není oddaným. Ten, kdo není oddán Guruovi, je na nižším stupni vnitřního života než obyčejný člověk. Těmto lidem by nemělo být uděleno žádné Poznání. Necítí-li někdo lásku k „Já“, Pánu Krišnovi, jenž předává Učení, neměl by být učen tomuto Poznání.

Ti, kdo mají víru v Gurua, se zajímají o Poznání Brahman, ale těm, kteří jsou namyšlení, by nemělo být dáno toto Učení. Nemělo by být uděleno tomu, kdo uráží mé Oddané. Oddaní jsou mým vlastním životem a ten, kdo je uráží, by neměl obdržet toto Poznání. Dokonce i sluha Mého Oddaného je úctyhodný.

Ten, kdo uráží druhé, a poté jde za Světcem a klaní se mu, není hoden obdržet Poznání. Poté, co si vyslechnete tato slova, možná namítnete: „Takto potom není možné nalézt žádného hodného žáka“. Tento žák by měl být naléhavě bezžádostivý. Tato bezžádostivost by neměla být podobná bezžádostivosti blázna. Ten, kdo si zoškliví smyslové objekty po dobu čtyř či pěti dnů, a poté se náhle střemhlav ukájí v smyslových radostech, není úctyhodným člověkem. Ztratí-li někdo svůj postoj bezžádostivosti, začne nalézat chyby u druhých, protože se stává pyšným na své poznání, a dokonce se oddává kritice vážených lidí. Jakmile se intenzita bezžádostivosti zmenší, začne narůstat pýcha z poznání. V tomto světě existují dva stavy mysli. Jedním je stav bezžádostivosti a druhý je připoutanost k objektům. Není-li zde bdělá pozornost, není tu ani osvobození se od tužeb.

A tam, kde je bezžádostivost umenšena, vzrůstá lačnost po radovánkách. Dokud nedosáhnete Poznání Brahman, musíte se zcela držet stranou od hmotných tužeb. Ten, kdo je takto odměřený, je plně hoden tohoto učení. Prostí oddaní a loajální duše mají mnoho dobrých vlastností. Ten, kdo je nezaujatý v mysli, nemá potřebu s nikým soutěžit. On je opravdu Králem mezi Jogíny.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

89. Nadřazenost cesty Oddanosti

Ve světě existují dva stavy mysli. Jedním je bezžádostivost a druhým připoutanost ke smyslovým objektům. Připoutanost značí dávat vyšší hodnotu smyslovým objektům nežli duchovnímu životu, tedy mít je více v oblibě. Ten, kdo si spíše cení duchovní život, neprahne po smyslových objektech. Nemá žádnou touhu. Měli byste si vybrat, zdali se budete oddávat smyslovým požitkům nebo následovat duchovní stezku. Ten, kdo je zapálený pro duchovnost, vynakládá veškeré nezbytné úsilí k dosažení svého cíle, a stává se s ním zajedno. Váš život může jít jedním ze dvou směrů, a to buď směrem k bezžádostivosti, nebo k připoutanosti ke smyslovým objektům. Jakmile rozpoznáte smyslové objekty jako neskutečné, bezžádostivost přirozeně vzroste. Tam, kde narůstá touha, nabývá pýcha na fyzické tělo a smyslové objekty víc a víc na významu. Tímto způsobem budete ještě víc klamáni.

Někdo si bude na cestě k Sebe-realizaci klást překážky i tím, že vznese následující argument: „Lze být osvobozen během jednoho života?“ Toto prohlašuje a učí v podobném stylu i ostatní. Jeho bezžádostivost je pryč a on upadá. Odvrací se od cesty vzestupu k cestě pádu. Nicméně ten, kdo má odpor ke smyslovým požitkům, je již plně odevzdán Guruovi. Zůstává opravdu věrným. Je lidským klenotem, který je hoden dosáhnout duchovního Poznání a vysokého postavení. Bezžádostivý člověk se stává zcela zajedno se svým cílem. V předchozí přednášce bylo popsáno mnoho „nedobrých“ kvalit. Ten, kdo je od nich oproštěn, je opravdovým žákem.

Mysl má sklon přitahovat věci, které se jí líbí, a které jsou jí podobné. To je důvod, proč jedinec navazuje přátelství s lidmi podobné povahy. Herec má rád herce, darebák darebáky, Světec jiného Světce. Přátelí se s nimi. Pouze Ti, kdo jsou Znalí a Duchovně osvícení, jsou jedinými skutečnými Brahmíny, Znalci Brahman. Mají lásku jeden k druhému. Ten, kdo se odevzdal Guruovi, nahlíží na všechny bytosti rovnocenně, s vědomím, že jsou v podstatě Brahman. Pro takového adepta jsou Oddanost a stav zbavený žádosti po smyslových potěšeních propojeny.

Oddanost značí lásku.

Bezžádostivost znamená, že adept nic nechce. Stručně řečeno, ten, kdo je přímočarý, nachází vše snadné a přímé, a ten, kdo je pokřivený, shledává vše překroucené.

Guru bude žáka milovat, ale dokud žák není Guruovi z celého srdce věrný, Brahman nerealizuje. Ten, kdo je ve své povaze milující a oddaný, dosáhne toto Poznání. Jestliže někdo přikládá větší hodnotu penězům, ženě a dětem místo službě Guruovi, Svobodu v brzké době neshledá. Ten, kdo přemýšlí stylem, že jeho dům a žena jsou pomíjivé a falešné, je v podstatě osvobozený. Potom Guru, Pán Krišna, je ovocem, které obdrží.

Vskutku významný je ten, pro kterého je ctí být nazýván sluhou Gurua a vykonávat veškeré druhy příležitostných prací. Opravdovým žákem je ten, kdo nevěnuje tolik pozornosti bohům jako je Brahma (tvůrce), neboť veškerou pozornost dává svému Guruovi. Žák je též vskutku Světcem. Poznání Brahman obdrží jen oddaný, který o to horlivě usiluje, zanechaje všechny obavy typu ´co si o mně budou myslet ostatní´. Nikdy se nestrachuje o veřejné mínění. Ti, kdo jsou Védami zavrženi, ti, co nenásledují projevy Oddanosti stanovené ve Védách, nejsou opravdovými žáky. Jsou vskutku nízkou kastou lidí. Nicméně ti, kdo touží být osvobozeni od zrození i smrti, a učí se u nohou Gurua, dosáhnou Poznání Brahman.

Silná touha po Poznání Brahman je sama o sobě druhým jménem pro Bezžádostivost. Adepti s touto silnou touhou dosahují kvality Bezžádostivosti. Ať už člověk náleží k jakékoliv kastě, byť i nízké, pokud věrně následuje učení Gurua a má to jako svůj jediný cíl, a podle toho studuje, mělo by mu být poskytnuto Duchovní Poznání. Ti, kdo jsou zaměřeni jen na vydělávání peněz, a ti, kdo učí jen výše postavené, by neměli být považováni za Guruy. Nemají vůbec tento status a jejich učení je bezcenné. Pokud někdo učí lidi nižších tříd s jedinou touhou je osvobodit, nijak se neproviňuje.

Říká se, že ženám by nemělo být udělováno duchovní učení, protože v jejich zájmu obvykle není žít asketickým životem. Pohleďte však na Významné Světce, kteří udělili toto vrcholné poznání ženám! Světec Kapila předal Poznání své matce Dévahooti. Pán Šankara (Šiva) ho udělil Parváti. Nárada vysvětlil učení matce Pralhada a Pán Krišna ho předal ženám Brahmínů, které vykonávaly rituály (jadnja) poblíž místa Vrindavan.

Udělovat toto poznání ženám mohou jedině velcí Guruové, kteří mají takový stav mysli, jenž všude vidí pouze Brahman, a pro které jsou si všichni, včetně žen a dětí rovni, a kteří vidí ve všech bytostech prostupovat Paramátman. Tyto instrukce mohou být předány ženám, které nemají žádné touhy po světských smyslových objektech, jejichž víra vzrostla, které mají velký zájem o dosažení Duchovního Poznání, a které jsou dychtivé po Oddanosti k Bohu. Touha po tomto Poznání by měla být značná.

Můžete náležet k jakékoliv kastě, být mužem či ženou. Toto učení by mělo být uděleno těm, u nichž se projevila opravdová žízeň po Duchovním Poznání. Je-li Spasitel nepravý, jak těžká bude situace toho, kdo jeho učení obdržel? Učení by nemělo být předáváno osobě, která ho není hodna.

Má-li učitel pochyby, zdali udělovat učení či nikoli, předávat by ho neměl. Pochybnost je chyba. Chyba je s vámi a ne-chyba je také s vámi. Jedině tam, kde není žádná „objektivní věc“, je vše bezchybné. Protože tu není žádná hmota, není tu ani tvar, a jelikož tu není tvar či forma, nejsou zde dobré či špatné kvality, a protože zde nejsou žádné kvality, není tu možnost pro jakoukoliv chybu. Skutečnost nevlastní žádnou vadu či dokonce skvrnu. Nemá žádný vztah s pochybností typu „co by mělo či nemělo být uděláno“. Dokud u učitele nezmizí pochybnosti týkající se oprávněnosti dávat rady, neměl by je udělovat.

Otázka, zdali by měl realizovaný Světec učit ostatní či nikoliv, je hloupá. Pokud nejste zcela slepí vůči „Já“ a Skutečnosti, neměli byste klást takovouto otázku. Problémy hříšníků a nevědomců nejsou nikdy dořešeny a nikdy ani nebudou. Ti, kdo nejsou opravdovými žáky, neuvedou poznání, které jim bylo uděleno, do praxe. Jakmile je zde Pochopení, účel tohoto Poznání je pryč, a Poznání samotné se vytratí.

Je-li světský život zcela odhozen, proč se starat o to, zda je něco správné či nikoli? Pro Osvobozeného neexistuje žádná povinnost jako taková, která by měla být ještě splněna. Uddhava se zeptal: „Jestliže existuje mnoho různých cest k dosažení čtyř cílů – dharmy, majetku, naplnění tužeb a osvobození (dharma, artha, kama a mókša) – proč doporučuješ pouze jednu cestu?“

Na to Pán Krišna odvětil: „Dráha letu ptáka závisí na místě, na němž sedí. Podobně je Poznání jediným způsobem, jak přeseknout řetěz zrození a smrtí.“ Existují čtyři kroky či způsoby získání moci. Jsou jimi: přátelský přístup, finanční uspokojení, fyzický trest a skoncování se všemi vztahy (sama, dama, danda a bheda).

Pro ty, co nekráčejí po cestě Oddanosti, tu jsou různé druhy Jógy a rituálů. Jsou to aktivity, které jsou konány s lačností po dosažení světského postavení, moci, lepších životních podmínek, vyššího uznání, touze krok za krokem postupovat nahoru a překonat ostatní. Tyto činnosti jsou plny ega a chtivosti a jsou spjaty s pýchou z dosažených cílů a touhou po dalších úspěších. Toto vše je zakořeněno ve falešném pocitu ega. Dosažením veškerých těchto cílů klid nikdy nezakusíte, a ani jej nikdy plně nezískáte, protože ego neodhodí svou dychtivost, svou bezohlednou povahu.

Plni hrdosti se snažíte úmorně dosáhnout iluzorních úspěchů, které nejsou popravdě skutečné. Toto je ta pravá podstata kořenu Iluze. Ten, kdo to pozná, je na nejvyšší úrovni, a nemá žádnou potřebu těchto vymyšlených úspěchů. Moudrá bytost výše zmiňované čtyři cíle nepotřebuje. Na jiných cestách duchovního hledání dochází k nespočtu různých chyb, a výsledek je tudíž zmařený. Jedině prostřednictvím Oddanosti (Lásce) ke Mně („Já“), jsou všechny čtyři životní cíle, Purušarthas, automaticky realizovány.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

90. Brahman jako Skutečnost

Vyplním všechny tužby těm, kdo se ke mně zcela uchýlí. Čtyři cíle (dharma, majetek, touha a osvobození) jsou takové, že k jejich dosažení je zapotřebí nesmírného úsilí, a přesto nejsou dosažitelné. Dokonce ani stín Osvobození nemůže být spatřen.

Osvobození je přesvědčení ve rčení: „Dostal jsem se za veškerou karmu, nic nepotřebuji. Mám v sobě naprostý klid.“ Nicméně mí Oddaní, kteří mají pochopení, že jsou Brahman, dosahují všech čtyř cílů a mnoho Bohů přichází, aby jim mohlo sloužit. Spousta Bohů je v určitém smyslu nejvyšší ctností a dobrými vlastnostmi, které jsou v lidských bytostech spolu s duchovními silami vstřebány, a jsou sami ztělesněním Bohů. Toto je dosaženo pouze těmi, kdo se Mi odevzdali. Odevzdáváte se tomu, co máte rádi. Někteří jsou otroky světského života, a jiní přicházejí ke Mně. „Já“ jsem splněním žádosti, Osvobozením, penězi, Vším pro ty, kteří se mi sami odevzdali. Ti, kdo nejsou mými Oddanými, jsou připoutáni k radostem a smyslovým objektům a podléhají znovuzrození. Nicméně Mým Oddaným dávám Svobodu, i když se těší věcem ve světě. Mému Oddanému dávám vše, co si přeje, a také ho osvobozuji od spoutanosti. Drahý Uddhavo, všechny čtyři cíle tvého života nejsou oddělené. Já jsem pro tebe jimi všemi.“ Toto říkaje, zapomněl Krišna na svou totožnost Krišny a Uddhava zapomněl, že byl Uddhavou. Bylo to celkem jiné objetí (splynutí). Oba se stali Čajtanjou, Životní silou, a důvod či úkol v jejich mysli – učit (Krišna) a naučit se (Uddhava) – zmizel. Bůh a Oddaný se stali Jedním. Pocit duality učitele a žáka odešel, a veškerý pocit povinností a vykonávání činů se vytratil. Pocit oddělenosti i neoddělenosti pominul. Pochopení odešlo díky udělení přesvědčení.

Je velkou iluzí cítit „Stal jsem se Brahman neboli Parabrahman.“ Kdy tu byla taková doba, kdy jste Parabrahman nebyli? A proč říkáte „Nyní setrvávám v Tomto stavu?“ Není to nějaký nový, vámi dosažený stav. Skutečnost je taková, že vy již Brahman jste. Můžete říkat „Díky tvému učení iluze odešla, ale jak setrvávat ve stavu Brahman?“ K tomu, abyste zůstali či pokračovali v Tomto stavu, není zapotřebí rozumově hloubat o přijetí nějakých důkazů. Vy jste už přirozeně To. K tomu – být zde nepřetržitě – není zapotřebí dělat nic. Neexistuje žádné stávání či nestávání (se). „To“ značí být Takoví, jací jste. Není zde ani stávání, ani nestávání (se). Co se zde má stát? Jakým způsobem se (něčím) stanete?

Neexistuje žádná Pravda, která by se přihodila. Kdybyste se Jí stali, pak by to nebylo pravdivé. Proto neplatí, že se musíte stát Brahman, už tomu tak je. Iluze nás přepadla až poté, kdy už tu s námi náš Stav „Já“ byl. To, co se „stalo“, byla jen iluze, a dokonce, i když se může stát cokoliv, nebo budete zakoušet, že jste se něčím stali, jde pouze o iluzi. Je-li zde určitá představa, že máte přímou „Realizaci Brahman“, je to klam zmatené mysli. Zmatení značí posílení iluze, která je již zde. Je to pouhé divadlo, oslava iluze.

Každá tzv. „Realizace Brahman“ je iluzí. Brahman nezačalo existovat, a ani neskončilo. Je vždy takové, jaké bylo, ve svém naprosto čistém Bytí. Je Tím, co nelze odděleně zakusit, a nelze se Tomu vyhnout. „To“ je věčně v přítomnosti jako Skutečnost.

Zanechaje všeho dalšího úsilí, ten kdo se Mi odevzdá, bez jakékoliv touhy po čemkoliv, má to, co se nazývá Naprosté Odevzdání. Ten, kdo je ve své víře absolutní, má to, čemu se říká Nedělená Absolutní Oddanost. Pouze on je tím zcela věrným Oddaným. Udělil jsem mu Sjednocenost se Mnou. Naplním všechny jeho čtyři cíle – dharmu, majetek, touhu a osvobození. Osvobození není relativní svoboda, ale Naprostá Svoboda.

On není konatelem, přestože může vykonávat své běžné povinnosti v sociální sféře. Činím ho při tomto konání bezžádostivým. Uděluji mu pochopení jedině zevnitř a obdaruji ho svým bohatstvím. Všechny čtyři druhy Osvobození mu leží u chodidel. Ten, kdo ví, že je „Já“, zasel na svém pozemku „strom svobody“. Šťastný je ten, kdo pěstuje takovýto strom. Pán Krišna plní touhy svých Oddaných a obdarovává je Absolutnem. Pán Krišna říká: „Ten, kdo zanechá všeho úsilí a odevzdá se Mi, obdrží ode Mne vše, po čem touží, a „Já“ ho osvobodím.“ Den, kdy přijmete útočiště u Guruovych chodidel, je dnem, kdy skončí vaše sestupy. Nestrpím sebemenší ublížení mému Oddanému. Tudíž se Mu zcela vydávám. Jsem ochráncem Mého Oddaného. Jeho utrpení je rovnocenné s Mým utrpením. Není ode Mě oddělen. Nechť Můj Oddaný pohlédne s blaženými myšlenkami na jakoukoliv osobu, a Já osvobodím i ji. Jak může můj Oddaný utrpět nějaký úpadek? Nedokážu snášet dokonce ani slova, že „Můj Oddaný trpěl“.

Protože jsem jeho Ochráncem, vím, že nemá žádné touhy. Nikdy nemine příležitost vidět Mě, protože jsem ve skutečnosti ve Svém Vlastním Stavu. Ať je stav mého Oddaného jakýkoliv, osvobodím ho. Ti, kdo jsou Mi oddáni tím, že nechají stranou objekty radosti těla, řeči a mysli v hmotném světě, jsou Mnou řádně ochráněni, protože se o ně plně postarám.

Co to znamená zanechat stranou tělo, řeč a mysl? Značí to, že Oddaný má jedinou touhu, i když se mu nic dobrého či radostného v jeho mysli nepřihodí. A jeho víra ve Všemohoucího není vyrušena, ani když vše, co se stane, je proti jeho přání. Jedině Jeho pokládám za toho, kdo se vzdal svého těla, řeči a mysli pro Mne. Taková je nejvyšší Absolutní Oddanost.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

91. Důležitost knihy Dasbódh

Slovo Šrí značí bohatství a hojnost. Předchází všemu. Ti, kdo touží po znovudosažení své původní vznešenosti, obdrží požehnání bohyně Sarasvátí. Sarasvátí znamená intelekt, intelekt „Já“. Ten, kdo obdrží tuto „inteligenci“, je tím, kým je Sarasvátí potěšena. Nicméně aby tomu tak bylo, je zapotřebí Guru. Ten, kdo touží po požehnání Sarasvatí, by měl jít za Skutečným Guruem (Satguruem) a sloužit Mu. Jakmile obdržíte Guruovo požehnání, Sarasvátí tančí na špičce vašeho jazyka. Takové je požehnání Satgurua. Vše toto je modlitbou a chválou Ganapatimu a to samo o sobě je formou Ganapatiho, Jeho Skutečného Bytí. Je jak s počátkem, tak bez počátku.

Poznání není pouhou informací. Je též rozvážností. Hovořit o tématu Seberealizace může jedině ten, komu je uděleno požehnání Satgurua. Pouze ti velmi šťastní jsou schopni obdržet tuto sílu díky milosti Gurua. Tyto záležitosti mohou být vyučovány pravými žáky Gurua (Guru-putrami). Jiní nemají moc ani sílu o nich hovořit, protože toto učení je hodno člověka lvího srdce. Proč je tomu tak? Protože ostatní přemýšlí způsobem, že jejich totožnost s tělem a tento světský život jsou zcela skutečné.

Syn Gurua se pojí s tělem a bere tělesný život za skutečný v rámci běžných zvyklostí, ale duchovně řečeno, tělo i tělesný život jsou neskutečné, což je prokázaný fakt. To je důvod, proč individualita (džíva), která žije bez požehnání Gurua, podléhá depresím a sklíčenosti. I při sebemenší ztrátě bude trpět. Nicméně syn Gurua už tělo a všechny jeho aktivity zpopelnil – včetně svého přirozeného fungování a konání. Neobává se, že utrpí ztrátu nebo získá nějaký prospěch. Spálil úplně vše, co spálit lze, ohněm Moudrosti, který obdržel od Gurua, a stal se svobodným a čirým. Proto síla a moc, kterou nabyl Syn Gurua, a síla dosažená běžným člověkem, není stejná. Takto se skutečný Světec liší od darebáků, kteří podvádějí druhé. Není možné vzdát se čehokoliv bez výslovného nařízení Satgurua. Krysy nemají schopnost vykládat příběhy lvů, ani na to nemají kapacitu. Rčení „Já jsem Já“ je jako řev lva.

Existují tajemství, která jsou bezpečně uchována Satguruem. Je to u chodidel Gurua, kde se můžete dovědět, co to je Skutečné Poznání a Oddanost. Právě od Satgurua se můžete naučit způsob, jak provádět Oddanost. Jedině milostí Gurua, učením, které uděluje, je možné poznat, co to je „Devět druhů uctívání“ a jak je praktikovat. Kniha Dasbódh byla napsána za tímto jediným účelem – oddaní by měli realizovat Všemohoucího Boha.

V rozhovoru mezi Gurem a žákem je zde dáno to nejzákladnější učení. Dasbódh nám nabízí poznání toho, co jsme, a jaká je naše skutečná přirozenost. Vysvětluje Stav Odpoutanosti a to, kdo je jediným Skutečným Bohem. Říká nám, co je to džíva neboli individualita, a co je Šiva neboli Bůh. Ukazuje nám cestu k Brahman a nakonec nás vede do naší vlastní Pravé Přirozenosti (Svarúpa). Kniha rovněž obsahuje návody, jak se z hlupáka stane moudrý, vysvětluje podstatu iluze a její vznik. Je tu objasněn původní počátek Máji a je vyloženo, že Mája (iluze) je naší představou. V této úžasné knize jsou všechny pochybnosti na cestě vyjasněny. Chcete-li opravdu vědět, co je učeno v této knize, je lepší, když si sami tento text prostudujete.

Slovo dášaka (kapitola) je název početnějších kapitol v knize. Dasbódh se skládá z 20 dášak a každá z nich obsahuje deset podkapitol, které se nazývají samasas (podkapitoly). Slovo dášaka ukazuje 10 smyslových orgánů a orgány činnosti. V jazyce marátí lze otočit slovo dášaka na dahashat, což znamená strach. Dhasti znamená strach neboli daha-asti, což značí velmi horký pocit, který je zakoušen kvůli světskému životu. Tento strach, tento horký pocit, by měl odejít; musíme ho odhodit. Nevědomost by měla odejít. Měli bychom ji odhodit. To se nazývá dášaka. Předmluvě neboli úvodu se říká uppodhat, což znamená „vzbudit zájem, abychom poznali, co je předáváno“. Podněcuje záměr poznat.

V Dasbódhu se říká, že dášaky jsou rozděleny do podkapitol (samas), aby vysvětlily Cestu ke Svobodě. V této knize je vyučována Seberealizace. Věci v ní popsané mohou být vyzkoušeny a ověřeny v našem životě. Říká se, že ten, kdo kvůli závisti a pokřivenému pohledu vyřkne, že tato kniha není pravdivá, je jako člověk, který říká, že nemá nos, ačkoli ho má. Ten, kdo povídá, že kniha obsahuje hloupá tvrzení, je jako člověk, který nazývá své předky hlupáky. Našimi předky jsou významné bytosti jako Brahma, Višnu, Mahéš, Guru Dattatréja, Pán Krišna, Šrí Ráma a všichni Světci, kteří se na tomto světě dosud objevili. Protože se narodili v minulosti, nazývají se předky. Ti, co se narodili v minulosti, se znovu-objevili nyní. Není tomu tak, že přišli nějací noví Světci. Ti, co už existovali, nepřetržitě existují. Musíme nalézt tuto Původní Existenci, „původ všech věcí“. Musíme znovu spatřit „To“. Protože jsou z minulosti, jsou našimi předky.

Dasbódh obsahuje poznání vyřčené ve všech Gítách (významných duchovních knihách; Geeta nebo Gíta značí zpěv) jako Bhagavadgíta, Hansagíta, Šivagíta a další. Jsou to slova Samotného Boha. Ten, kdo tvrdí, že obsah Dasbódhu je falešný, je již odsouzen k záhubě, je padlou bytostí. Bůh, který přebývá ve světě ve formě moudrosti, je Ganapati, Nejvyšší „Já“, Paramátman. Ten, kdo má tuto moudrost, se nazývá Bódha, což je Vědomí, které je Poznáním neboli Pochopením. Ten, kdo realizuje, že on sám je „To“, skoncoval již jednou ranou s veškerou svázaností. Zároveň k němu přijdou všechny duchovní síly. Dasbódh je tak významná kniha, že je nazývána „Králem duchovních knih“ (Granta Rádža).

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

92. Co se stalo, je pryč

To, co se událo z nevědomosti, je pryč. Nyní od té doby, co je tu pochopení, byste z něj měli získávat přínos. Jakmile jste si vědomi toho, co je správné, měli byste vyhledávat společenství Světce, sloužit Mu a postupně se naučit Moudrosti, kterou má. Měli byste od Světce vypozorovat Jeho smysl života a poznat Jeho Osvícení; zároveň Ho těšit a rozpoznat Jeho způsob myšlení. Často se s Ním potkávejte, klaďte Mu otázky a objasňujte své pochybnosti. Proto byste měli snášet veškeré nutné problémy. Ve svém životě jednejte podle uvážení, jako to dělá On, a pokud vůbec toužíte po společnosti, pak vyhledávejte společnost Světce a pracujte tak tvrdě, jako pracuje On.

Ve společenství Světce jsou získány dvě důležité věci – popis „Já“ a sebe-odevzdání. Na základě popisu „Já“ se dovíte, jaká je přirozenost „Já“. Sebe-odevzdání znamená chovat se tak, jak se chová Světec, hovořit tak, jak hovoří Světec a vést svůj život tak, jak to dělá Světec. Měli byste naslouchat slovům moudrosti a uvést do praxe to, co jste pochopili. Měli byste poznat, jaké jsou Jeho strategie. Měli byste vypozorovat způsob, jakým učí, a pochopit Jeho přirozenost, což znamená, pochopit svou vlastní přirozenost.

Měli byste se dovědět o Jeho vnitřním myšlení a Jeho logice. Naučte se Jeho promluvy a Jeho cíle, Jeho bystrost, Jeho způsob vyjadřování. Naučte se Jeho slova, jejich sladkost, laskavost a různé nuance slov, které vybírá. Měli byste se naučit, jak dobrosrdeční Světci jsou, a měli byste následovat jejich příklad. Měli byste se dovědět, jak Světec zužitkovává Svůj čas. Poznejte skutečné zřeknutí se. Naučte se, jak meditovat a zjistěte, jak je Světec k ničemu nepřipoután, a jak se nachází za tělesným vědomím.

Vnitřní „Já“ je „znalec“. Nikdo nedokáže poznat hranice Jeho možností. Dialog s vaším „Já“ by měl být nepřetržitý. To přináší nesmírnou Radost. Čím budete hloubavější, o to víc budete spokojeni. Všemohoucí Nejvyšší „Já“, Paramátman, vytváří celý svět, a přesto je neviditelné. Lze Ho poznat díky hlubokému přemýšlení a soucitnému postoji. Setká se s vámi prostřednictvím neustálé meditace. Něco získáte jedině tehdy, když jste o tom pevně přesvědčeni. Ten, kdo odstraní světské myšlenky, a přemýšlí pouze o „Já“ se silným odhodláním, dosáhne Tohoto stavu. Neustálým kontaktem s falešným nabýváte jen to falešné. Vidíte či cítíte pouze to, nad čím mysl pořád přemýšlí. Proto byste vždy měli myslet na Boha a hovořit pouze o Něm. Ten, kdo je pevně odhodlaný Ho realizovat, je pravý Oddaný. Není-li zde toto odhodlání, pravým Oddaným nejste. Vrcholem veškerého uctívání je to, když se Bůh stane oddaným a oddaný se stane Bohem.

Lidský život je velmi cenný a vzácný, takže jej nepromarněte. Vytěžte z něj to nejlepší. Ti, kdo tak nečiní, jakoby svůj život zahazovali, páchali sebevraždu. Nepromarněte život v lidském těle, jelikož je velmi vzácný. Jakmile přijde smrt, nebudete schopni se již ani jednou nadechnout. Nemrhejte svým dechem. Bude vám užitečný. Neztrácejte čas zbytečnými plytkými řečmi. Měli byste se oddat sami sobě, odevzdejte své „Já“ tímto způsobem. Přemýšlejte hluboce a trpělivě a chovejte se podle precizního uvážení. Ten, kdo řádně nepřemýšlí, mrhá svým životem, a ničí sám sebe lehkomyslností. Mnozí se zkazili skrze špatnou společnost. Padli. Lehkovážným hlupáctvím se snesl závan zkázy a tito lidé byli zničeni. Co lze říci o tom, kdo i přes to, že se narodil jako člověk, sám sobě neprospívá?

Ten, kdo nezná důležitost ničeho, jehož mysl se nezabývá Sebe-zkoumáním, a kdo nestuduje „Já“, je skutečně hloupou osobou.

Je tím, kdo viní druhé a není důsledný ve své řeči a myšlení. Nečeká ho žádná příznivá budoucnost. Měli byste svou mysl soustředit s veškerým úsilím a provádět duchovní sádhanu přinucením se, je-li nutno. Zeptejte se Světce, kde chybujete. Odhoďte všechny neřesti a rozvíjejte ctnosti.

Díky zkoušce opravdového života se učíte a stáváte se moudrými. Měli byste hovořit s důkladným uvážením. Není dobré říkat vše, co cítíte, bez obezřetného rozlišování. Strávíte-li celý svůj život povídáním o světských věcech, promrháte ho. Rozmyslete si dobře, jak chcete se svým životem naložit. Popravdě nikdo není ve své podstatě zlý. Veškeré nepřátelství je v důsledku „nedorozumění“. Všechny hádky nejsou nic než nedorozumění. Nejlepší je o nikom nemluvit. A pokud vůbec mluvíte, vyjasněte si své pochybnosti a nedorozumění. Jste obdarováni řečí, myslí a intelektem, takže ve svém projevu jednejte podle uvážení. Buďte velmi opatrní na to, co říkáte o ostatních. Váš jazyk je jako rýč! Neměli byste jím nikoho uhodit. Odstraňte všechny své předpojatosti a veškeré pokřivení vycházející z mysli. Jedině pak budete svobodní. Jaké úsilí vynaložíte, takový výsledek obdržíte. Ovoce úsilí je zaručené. Upasána je úsilí neboli neustálá praxe jakékoliv činnosti; mít stále v mysli určitý cíl. Výsledek je stejné podstaty jako úsilí. Měli byste poznat, jaké úsilí je správné vynaložit. Podle toho, jakým způsobem přemýšlíte o ostatních, takový bude důsledek. Nikdy proto nemyslete zle o ostatních.

Znalost kombinací tónů v hudbě (rága) je podobná tomu, co je ve vaší mysli. Poznání tlukotu je vaším skutečným chováním. Dhrupad značí dojít k pravidelnému rytmu svého dechu (zpěvu), a to se rovná neustálému navracení se k vašemu původnímu záměru (intenci). Když je tohoto dosaženo, hledající se raduje z naplnění blaženého Klidu. Měli byste si uvědomit nehmotnost (oproštěnost od světa) svého „Já“. Uvědomte si to pomocí Sebe-pozorování.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

93. Parabrahman je nevnímatelné

Parabrahman nelze vnímat pomocí smyslů, přesto existuje. „To“, co není vnímatelné, je Parabrahman. Skutečné je „To“, co existuje, avšak není viditelné. Řekne-li někdo, že „To“ není, pak i tato osoba, která to říká, není sama nic jiného, než Parabrahman. Pokud je zde forma, pak její tělo a tvar jsou poznatelné, a lze tuto formu poznat, vnímat a pochopit. Nicméně tvar neboli forma „Já“, jež je samotné „Já“, které je zcela beztvaré či bezforemné, je nevnímatelná. Své zkoumání zakončíte prohlášením, že „To“ je nepoznatelné, přesto je s vámi vždy zajedno. Tragédií je, že vy existenci „Toho“ nepřijímáte. Nepřipustíte ani skutečnost, že „To“ existuje výhradně jako vaše „Já“.

Pochopení, že „Já jsem Pochopení, Já jsem Šiva, Já jsem Šiva“ (Šivóham, Šivóham), je vnímatelné okem „Vnitřního vhledu pochopení“, jenž je Šivou. Pochopení je vjem. Země je podporou pro vše živé. Je nazývána zemí neboli bhumi. Stejně jako jsou všechny věci objevující se našim smyslům na zemi, podobně vše, co je viditelné, je vnímáno na podkladě neviditelné existence Parabrahman. Je to díky „Tomu“, že vše začíná a končí. Nemůžeme se dostat nikam jinam mimo „To“. Nelze „To“ opustit. Vše končí, je zničeno, ale „To“, které nemůže nikdy skončit, přetrvává, a co zůstává, je „To“. Za každé situace je stejné.

„To“, co je nepopsatelné, nepředstavitelné, a co nemůže být uchopeno logikou a domněnkou, je „To“. „Ono“ existuje. Bude-li se někdo snažit říci, že „To je jako toto nebo tamto“, jeho tvrzení budou falešná.

O „Tom“ není možné hovořit. Ať už o „Tom“ něco vyřknete, přesto „To“ těmito slovy neuchopíte. Takže ať už řeknete cokoliv, i kdyby to bylo plné moudrosti, „To“ popsat nelze. Proto byste k této záležitosti měli přistupovat velmi jemně, s odhodláním. Víru ve skutečnost tělesné existence a domnělou skutečnost zdánlivé existence vesmíru musíte prohlásit za neplatnou. Jedině pak „To“ pochopíte.

O Brahman se říká, že je „všeprostupující“, ale jestliže je „vše“ neskutečné, jak tím Brahman může prostupovat? To, co vidíme, není skutečné, jak tím tedy může Brahman prostupovat? V hlubokém spánku není „nic“, co je vnímáno či prostupováno. Když jste bdělí a přítomní, to, co vidíte, je viděné, forma. Forma je to, co je spatřené. Říci, že je to viděné, znamená tvrdit, že je to poznané či vnímané. Jedině potom je řečeno „zřím to“. Nicméně vše, co je viděno, je ve skutečnosti zřeno smyslovými orgány, a ty jsou poznány prostřednictvím intelektu, stejně jako „Poznáním“. Nyní prosím dávejte dobrý pozor. Kdo vnímá „Poznání“? Stav „vědění“, „Poznání“, je sám o sobě vnímán, ale Toho, kdo to zří, popsat nelze. Tohoto pozorovatele nelze popsat, přesto je o „Něm“ zmiňováno. Takže „zřít“ značí „znát“, „vnímat“, a to, co je takto vnímáno, je vnímáno či prostupováno samotným Brahman. Jedině to, co je takto prostoupené, je poznatelné či vnímatelné. Dokud je vše poznané ve viditelném stavu, je prostoupeno. Nicméně jakmile zdánlivé (viditelné) věci zmizí, co je tu k prostoupení? Má-li být pomocí Brahman něco prostoupeno, musí to být viděno či poznáno. „Vědění“ skončí a potom tu nezbývá nic k prostupování.

Součástí mléka je jak smetana, tak mléko. Jakmile se smetana oddělí, jeví se našim smyslům jako odloučená. Je důležitou složkou mléka. Oddělíme-li ji, stane se separátní, jinak je součástí mléka. Prázdná expanze a kvalita prostupování jsou falešnými pojmy. Ten, kdo zůstává poté, kdy představivost zmizí, je „Já“. Nenachází se uvnitř oblasti představivosti. Jakmile jsou zakoušeny koncepty, představivost, schopnost pohybovat se, pohyb, pochopení, vědomí atd., pak jedině tehdy si začneme uvědomovat mužský a ženský princip (Puruša a Prakrti). V nich jsou obsaženy tři guny, pět elementů, stavy vědomí, různé okolnosti a nespočet vlastností hmoty. „To“, co si toto vše uvědomuje, se nazývá „Přirozenost existence“, „Hlavní cíl“, „Síla Za“, „Síla Poznání“, „Záblesk Úplnosti či „Kosmické Bytí“ nebo „Záblesk nezměrnosti Brahman“, „Prvotní Bůh“ atd. Pochopení, které vyvstává z tohoto jména a formy, je prostou a tou nejpřirozenější zkušeností Bytí, které pociťuje prvotní Purušotama (ryzí nedualita), přesto je to druh přímého vnímání, jež nelze představivostí uchopit.

Nejryzejším, nejjednodušším duchovním úsilím, je naslouchání (šravana). Poté následuje rozjímání, které je naslouchání nadřazené. Když tu není žádný „znalec“, buď jako bytí nebo jako kvalita pochopení, mysl je sjednocena se svým vyšším stavem. Kde končí stav úsilí či sádhana, tam je „Duchovní Poznání“ neboli Vidžňána. Váš život je naplněn, jakmile duchovní úsilí vyvrcholí v „Konečné Dosažení“. To, co je za kvalitami (gunami), je věčné, nehybné, ničím nevyrušené. Nemůže být zničeno. Je tou nikdy nekončící a nikdy se nevytrácející nejneproniknutelnější pevností (plností). „Vy jste To“. Toto pochopení zaručuje, že „To“ nikdy nekončí. Potom je problém iluze vyřešen, protože již není více viděna. Iluze je pryč. Vezměme si příklad. Svobodnému muži se zdá sen, ve kterém je ženatý a má děti. Ale jakmile se probudí, kde jsou? Kde je bude hledat? Kde se s ním setkají? Když je muž probuzen, sen je prokázán za falešný. Vnímání jiných věcí se dělo v důsledku nevědomosti, a tato nevědomost byla snem. Sen byl touto nevědomostí, a ta byla světským životem. Byla spatřena rozsáhlá obloha, rozlehlá země, kde žilo mnoho lidí, kteří se zdáli být šťastní. Mnoho rodin zde žilo radostně a mezi nimi se nacházela i moje rodina. Nicméně tato rodina, nepatrná tečka, zde z hlediska Duchovního Vědomí neboli Uvědomění nebyla. Celá tato scenérie byla představena nevědomostí. Princip rodiny není obecně vzato nikým pochopen ve své Skutečnosti. Ten, kdo zná Skutečnost, je zcela ojedinělý; jelikož „znalec“ je Paramátman. Znáte-li Skutečnost, jste probuzeni. Sen je pryč. Co to znamená? Co je probuzení? Značí to, že je tu nyní Poznání Skutečnosti. Probuzení je Poznání a Poznání značí, že jste probuzeni.

Zakoušení světského života je samo o sobě zakoušením nevědomosti. Člověk si může užívat šťastný, luxusní život, je však ponořen v nevědomosti. Na druhé straně může mít v životě samé problémy, těžce pracovat, ale to, co zakouší, je také nevědomost. Světský život může být jakýchkoliv kvalit. Je to pouhá nevědomost, které se jedinec těší. Nevědomost se projevila sama od sebe. Nevědomost je To, co je zjevné. Pak přichází změna. Objeví se Poznání a s ním přichází probuzení. Člověk se probudí a řekne: „Ó, jaký světský život to byl. Nyní se toto vše ukázalo jako falešné.“ Jakmile se probudí, tak stále vidí, avšak vše je nepopsatelné, nevyslovitelné. Toto je nutné pociťovat na základě jemného a ostrého rozlišování (vivéka – rozlišování mezi skutečným a neskutečným). Zkušenost probuzení musí pochopit své vlastní rysy, svou vlastní přirozenost. Kniha Dasbódh byla sestavena na základě „Učení Já“. Ten, kdo medituje na Parabrahman, zná tuto Knihu života.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

94. Důležitost Milosti Gurua

Poté, co se Uddhava od Krišny doslechl o vznešenosti cesty Uctívání, byl velmi rozradostněn. Jeho oddělená totožnost Uddhavy (individuality) zmizela. Uddhava byl opravdu požehnaný. Světec Šuka, pravé „Moře Blaženého Klidu“, řekl králi Parikišitovi: „Máš štěstí, že můžeš získat toto Poznání nasloucháním. Samotné poslouchání je velké a opravdové štěstí. Nyní si uvědomuješ Všemocného Boha. Je velmi málo těch, kteří mají příležitost naslouchat tomuto učení.“ Jakmile se král Parikšit dověděl o své nevyhnutelné smrti, nalezl cestu k Naprosté Svobodě. Požehnaný ať je král Parikšit, který obdržel nejhodnotnější klenot, jímž je Svoboda.

V knize Vičáraságar je příběh krále, který se k tomuto vztahuje. Nic se nemůže vyrovnat Radosti Duchovního Života. Osmidílný projev (nebe, vítr, oheň, voda, země, kvality radžas, tamas a satva) je osm ministrů krále. Král by neměl jednat podle jejich nařízení. Oni mu dávají jen špatné rady. Ten, jehož sláva je neustále popisována Jogíny, a prach z jeho nohou, jenž je uctíván všemi Bohy, Sám přislíbil tuto Oddanost. Tento velký Bůh řekl, že není nic užitečnějšího, než Uctívání. To se nazývá Bhakti jóga. Cesta Bhakti jógy je Čirou Láskou. Jsou-li ve vaší mysli nějaké pochyby ohledně Čiré Lásky, nebude tato stezka pochopena.

Když si Uddhava vyslechl tato slova, byl přemožen extází Lásky. Jeho dech se zpomalil, oči zůstaly na půl otevřené. Uddhava byl na pokraji samotného zničení, ale pán Krišna na jeho extázi dohlížel. Uddhava řekl: „Můj život je naplněn. Získal jsem samotnou esenci veškerého duchovního bohatství.“ Začal přemýšlet nad tím, jak by mohl Pánu Krišnovi oplatit jeho Požehnání.

Nemohu to Guruovi splatit tím, že mu dám majetek. Zvážím-li, že bych mu odevzdal své tělo, pak tělo je jen dočasné. Když se vzdáte pomíjivého těla a na oplátku získáte Boha, pak jak to vůbec budete schopni splatit? Je-li Guruovi odevzdána individualita, tak individualita je jen konceptuální. Není skutečná, je falešná, a tudíž není možné oplatit Guruovi jeho Požehnání, dokonce ani vzdáním se těla, řeči, mysli, peněz či života samotného.

Protože žák nebyl schopen odvděčit se prostřednictvím toho všeho, tiše se před Guruem poklonil. Uddhava si na svou hlavu položil kousky země z pod chodidel Pána Krišny a modlil se k Bohu různými způsoby, říkaje „Ty jsi ten nejvyšší ze všech moudrých lidí znalých Brahman. Jsi oporou světa, ochráncem světa a tím, kdo svět rozpouští. Byl jsem hozen do temné noci nevědomosti, ale tvé učení podobné nektaru zničilo můj žal i tužby a zachránilo mne vytažením z bažin (nevědomosti). To by bez tvé síly nebylo možné. Jak mi nyní mohou touhy a ego činit problémy? Chlad nevědomosti byl rozehnán Ohněm Poznání.

Jestliže se setká Pravý Mistr, Satguru, s žákem, žák zakusí, že veškeré jeho pozemské touhy se vytratily. Přesto, jakmile se vrátí domů, iluze ho opět mate. Iluze je zničena pouze v případě žáka, který pochopí učení Gurua. Jedině zbožní žáci znají tuto skutečnost. Tyto věci nikdy nebudou poznány těmi, jejichž zrak je zaslepen iluzí, a kteří se pyšní svými úspěchy.

Důležitost společenství Světců je známa jen oddaným, kteří mají Lásku k Bohu. Uddhava pravil: „Ó Pane, zachránil jsi nespočet oddaných prostřednictvím svého učení, které bylo, jak se zdá, určeno pro mne. Nicméně učení vyžaduje víru posluchače. Jedině pak může žák utrhnout příznivé plody učení.“

Proto by měl být žák bystrý. Čím větší má víru, tím hlubší poznání získá. Víra je jako dobrá lampa. Dvěma knoty této lampy jsou rozlišování (mezi podstatným a nepodstatným) a bezžádostivost. Díky těmto dvěma knotům je zažehnut plamen Poznání. Nicméně duch naděje (touha po světském štěstí) lampu uhasíná. Duch naděje by neměl být vpuštěn do vaší blízkosti. Jedině potom velké „Světlo Čajtanji“ ozáří celý vesmír. Nejlepší oddaný, Uddhava, se nyní stal „Zajedno s Vesmírem.“

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

95. Svoboda a oddanost

Neexistuje žádná další užitečná cesta ke Svobodě, než je přebývání ve společenství Světců. Jakmile spatříte nějakou formu či objekt, objeví se vůči této formě jistý pocit. Stejně tak, pohlédnete-li na svou matku či otce, máte náležitou emoci, která odpovídá tomuto vztahu. Nicméně spatříte-li Gurua (obdržíte Jeho daršan), srdce je zaplaveno pocitem úcty. Tímto způsobem je Svaté Společenství tím nejvýznamnějším. Pokud jde o Svaté Společenství, být u Satgurua je nejvíc očišťující. Iluze u Něho nemá žádné místo. Iluze v blízkosti Satgurua nepřebývá. Většina lidí žije své životy marně. Kladou důraz na zbytečný světský prospěch, jen aby se stali nešťastnými a plnými obav. Individualita hloupě přikládá důležitost objektivním věcem, které vůbec důležité nejsou, a je lapena iluzí. Ale jste-li v blízkosti Satgurua, takováto zbytečná přitažlivost automaticky zmizí.

Uddhava řekl Pánu Krišnovi: „Udělil jsi radu k rozehnání temnoty takzvaného poznání ubohých nevědomých lidí. Knot lampy „Skutečného Poznání“ je zažehnut s použitím ghí Rozlišování (vivéka) a Bezžádostivosti, zatímco neoblomná víra v smyslové radosti je jako můra, která se snaží uhasit lampu (uspokojením tužeb) svým vlétáním do plamene. Soustředí-li se oddaný na Tvou Božskou Přítomnost, touha je zničena. Jedině Satguru, který přetrvává jako Pochopení v srdci oddaného, může dosáhnout Jednoty s Tvým Skutečným Bytím. Nyní jsem přesvědčen, že jsi mi udělil Naprostou Totožnost s Tebou. Protože Ty jsi nejniternějším přebývajícím ve všech, Tvá forma již vždy zcela přirozeně přebývá ve mně, ale tato forma byla zastřena. Díky józe Oddanosti (Bhakti józe), jíž jsem následoval, jsi mnou plně potěšen. Udělil jsi mi Vnitřní Moudrost, abych Tě pochopil v Tvé Vlastní Formě. Nyní je to mé vlastní Původní Bytí. Přesvědčil jsi mne o této skutečnosti.

Světci a Mudrci nazývají tento zázrak „Vrácením se Zpět“ neboli „Správným Návratem“. Během tohoto konání jsi zvětšil intenzitu mé Oddanosti k Tobě. Dal si mi Poznání, které již bylo mým vlastním Sebe-Poznáním. Nyní už mne iluze a pochybnosti nikdy nebudou schopny překrýt. Jsi tak velkorysý a zvláště laskavý ke Svým Oddaným, kteří se stali moudrými a oddali se zpěvu bhadžanů na Tvou Chválu. Zpěv bhadžanů neznamená jenom bušení činelů nebo hraní na hudební nástroje. Lidé říkají, že ti, kdo opakovaně buší činely a hrají na hudební nástroje, jsou zbožní, nicméně tyto bhadžany, písně oddanosti, nejsou tohoto typu. Jsou velmi hluboké. Na cokoli světští lidé neustále meditují, to je jejich způsob uctívání, jejich oddanost. To, co přebývá v mysli, je objektem vašeho uctívání. Myslíte-li na světské objekty za účelem zakoušení radosti vyvozené z těchto objektů, je to způsob uctívání. Koncentrace na tento objekt je vaší meditací.

Je-li zde posedlost jakýmkoliv smyslovým objektem, tato posedlost je neustálou kontemplací. Naslouchání, kontemplace, meditace, posedlost a útěcha pociťovaná ze získání objektů není spokojeností „Já“ neboli skutečnou „Vnitřní Spokojeností“. Naopak, touha po dalších smyslových potěšeních jen roste, a hlad po požitku není uspokojen. Touha plodí touhu, a dokud je tomu tak, „Já“ nenabude Sebe-uspokojení neboli Spokojenost.

Proto je Pravým Uctíváním meditace a kontemplace, neboli jinými slovy řečeno, neustálé zaujetí Sebe-Spokojeností, která je nazývána vnitřní hnací silou. Je to sklíčenost či pocit nicoty, který bloumá nitrem oddaného, jakmile cítí, že je bez této Sebe-Spokojenosti. Z tohoto stavu prahnutí není cesty zpět. Takto je nazýván ten, kdo touží po prožitku Vnitřní Skutečnosti. Jakmile je zde toto nutkání, je tu zaručenost Spokojenosti „Já“ se Sebou Samým. Této Spokojenosti se říká Vnitřní Klid. Jakmile je dosaženo stavu Vnitřního Klidu, netrpíte již dále žádostmi po objektivních věcech. Nevyvstávají-li již žádné žádosti, tužby jsou zcela utišeny. Toto je pravá přirozenost Vnitřního Uctívání a to je způsob, jakým to funguje. Ti, kdo sejdou z cesty tohoto nezbytného uctívání, a oddávají se získávání radostí z objektivních věcí, prostě mrhají svým lidským životem.

Uddhava říká: „Ó Pane, ti kdo blábolí o zbytečnostech bez Uctívání Tebe, jsou pouhými dvounohými zvířaty v lidské formě. Nejenže jsou obyčejnými zvířaty, jsou to oslové první třídy. Jedině čas naplněný uctíváním Pána Hariho je řádně vyplněn. Veškerý další čas je spolykán iluzí, který iluze v zápětí využije k udělení nového zrození.

Pouze čas strávený v případě Sebe-dosažení je skutečně hodnotný. Veškerý další čas je promrhaný. Taktéž všechna snaha, která byla vynaložena k tomu, aby bylo ochráněno tělo, je marná. Nicméně to, co bylo učiněno v Oddanosti k Bohu Harimu, je skutečnou hodnotou. Lidský život je velmi cenný. Je-li využit k dobrým skutkům a Oddanosti, pak je užitečný. Ti, kdo znají znaky Božího Požehnání, jsou vskutku těmi požehnanými v mysli, řeči a těle. Tímto způsobem byla ode mě odseknuta spoutanost světského života.

Dříve zde byla přitažlivost k ženě a dětem, což pouze zvětšovalo zaplétání se do světa. Také jsem se domníval, že jsem se narodil v určité rodině, byl jí vychováván a myslel si, že členové této rodiny náleží mně. Nicméně jakmile se má mysl ukotvila v meditaci na Tvé Bytí, uvědomil jsem si, že všechny tyto věci jsou iluzorní. Tato přitažlivost je činí být zdánlivě skutečnými, ale není zde nikdo další, kdo může dokázat skutečnou přirozenost tohoto jevu. Ty jsi Silou, která rozšiřuje tento vesmír a Ty jsi Silou Poznání, která vtahuje toto vše do Sebe Sama. Ty jsi odstranil plášť přitažlivosti z mé mysli. Měl jsem již od dětství lásku k Tobě. Nyní budu odsekávat spoutanost všech dalších lidí pomocí „Meče Poznání“, který jsi mi udělil.

Naplnil jsem svůj život, ale dosud je tu nepatrné přání. Prosím, vyplň mi ho laskavě. Jedině Ty dokážeš učinit možným to, co je nemožné. Jsi také Velkou Májou, která sjednocuje vše živé a smrt (Bezforemné Vědomí a hmotu). Kontroluješ tuto Máju, která oklamala dokonce i Pána Šankaru (Šivu) a další. Ty jsi zničil tři faktory – znalce, poznávání a poznané. Oddělenost „já“ a „ty“, pocit oddělenosti Boha a oddaného je pryč. Zůstal jsem pln blaženosti díky Sebe-Poznání, ale použitím slov se to opět stane částí iluze. Nyní jsou všechny čtyři druhy řeči a čtyři Védy němé. Vše je prázdnota, příčina a následek zmizely.

Nyní s láskou, jakou chová matka ke svému dítěti, můžeš prosím učinit to, za co se modlím? Toto je mé poslední přání. Trpěl jsem tak velkou iluzí. Osvobození neboli stav Džívanmukta není tak šťastný stav, třebaže to takto můžeš říkat. Proto, uděl mi Oddanost k Tobě. Nechci Osvobození, které je suché a bez chuti. Osvobození je možné díky požehnání Satgurua a mít Pochopení Skutečnosti je nezbytné.

Prosím však, uděl mi Oddanost k Tobě. Dej mi oddanost k Tobě, jež je nadřazena Osvobození Sajúdža. V minulosti jsi mnohým udělil pouze Osvobození, ale nedal jsi jim Oddanost k Tobě. Ve skutečnosti jsi je obelhal tím, že jsi jim udělil pouze Osvobození. Prosím, se mnou tento podvod neudělej.

Můžeš prosím požehnat svou Oddaností ty, kteří dosáhli Skutečného Poznání? Ti, kdo zanedbávají Oddanost ke Guruovi a prohlašují, že dosáhli Osvobození, jsou oklamáni. Prosím, uděl nám Oddanost ke Guruovi. Neříkej mi, že Oddanost ke Guruovi není potřebná. Ty dokážeš učinit možným to, co je nemožné a učinit nemožným to, co je možné. Udělil jsi Osvobození dokonce i zvířatům v lese, které jedly pouze listy, udělil jsi Osvobození také pasačkám krav (gópí), které se staly natolik posvátnými, že je uctívá i sám stvořitel Brahma.

Opice ani ostatní zvířata nevěděly, že jsi Paramátman. Nevyzpytatelná je velikost Tvé Oddanosti. Ten, kdo se s Tebou stal zajedno, uchovává všechnu Tvou Slávu. Oddanost v sobě obsahuje Osvobození. Díky Oddanosti se stává Osvobození posvěcené. I když získám Osvobození, netoužím po ničem jiném, než být Tvým Oddaným.

Neměl bych trpět pýchou z dosažení jakéhokoliv stavu. Jakmile je dosaženo Osvobození, Oddanost nepřetrvává, a proto znovu opakuji, že toto je pýcha Poznání.

Prosím, můžeš mi udělit Oddanost k Tobě? Možná se mne zeptáš: „Proč žádáš Oddanost, jestliže jsem ti dal Osvobození, které je dosažitelné pouze po milionech zrození?“

Odpovím, že být nedbalým vůči Oddanosti ke Guruovi, je pro mne největší překážkou. Proto, prosím, uděl mi Oddanost, jež je za Osvobozením.“

Takto promlouvaje, držel Uddhava Krišnova chodila s naprostou úctou. Neodešel by. Pak ho Bůh požehnal. Jakmile bylo dosaženo stavu Naprostého Brahman, Oddanost spolu se svou vlastní dualitou nebyla dále zapotřebí.

https://www.youtube.com/results?search_ ... a+oddanost
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

96. Oddanost po Osvobození

Uddhava řekl: „Ó Pane, Pane Krišno, žádám tě, abys udržoval můj stav Svobody nepřetržitě, a přesto mi udělil Oddanost k Tobě bez jakéhokoliv sobeckého cíle. Neměl by zde být žádný sobecký cíl či podnět, nicméně Oddanost musí pokračovat. Můžeš říci: „Udělil jsem ti Věčnou Svobodu, Naprosté Osvobození, tak proč si stále přeješ pokračovat v Oddanosti?“ Na to odpovídám, že jsem již byl Svobodný. Není pravdou říkat, že Ty jsi mi jej dal. Udělil jsi mi to, co už bylo se mnou. Proto, neprohlašuj, že jsi „dárcem“. Dáš-li mi Oddanost k Tobě, jež je nadřazená stavu Osvobození, pak Tě budu nazývat skutečně velkorysým Bohem. Žádám tě o Oddanost k Tobě, ale zdá se, že ty se o to nezajímáš. Nejsi z toho moc šťastný. Pokud jde o to, tvá lakomost je zřejmá. Kdybych po Osvobození jakožto Džívanmukta zanedbával Oddanost ke Guruovi, pak toto Tvé Osvobození nechci! Svoboda je iluze. Odkud jsi přinesl tuto Svobodu, když zde není žádná omezenost? Nechci žádný druh Osvobození, ani věčný ani beztělesný. Obelhal jsi ty, kterým jsi ho dal. Nyní, prosím, uděl mi Oddanost ke Guruovi.“ Toto říkaje, držel se Uddhava uctivě chodidel Pána Krišny a zcela moudře žádal Oddanost ke Guruovi po Osvobození. Toto přivodilo Pánu Krišnovi nesmírnou radost. Řekl: „Můj Uddhavo, naučil ses správné věci. Žádáš správně. Jsi vskutku požehnaný.“ Pán Krišna poté udělil Uddhavovi Oddanost ke Guruovi. Oddanost za Osvobozením je esencí Pána Krišny. Učení Satgurua je založeno na zásadě, že Guru a Jeho oddaný jsou nerozdělitelní.

Oddanost po Osvobození je správný dar pro žáka, jenž je toho hoden. Oddaní, kteří přišli dříve, chtěli Osvobození, které jim bylo dáno, ale Uddhava je všechny předčil. Uddhava si přál nemožný stav a Pán Krišna mu ho udělil a poté řekl: „Oddanost po Osvobození je má vlastní síla se inkarnovat.“ Stanete-li se línými díky tvrzení, že jste Osvobození, je to nesprávné. Naproti tomu stav Oddanosti, kde žák cítí, že všechny věci ve světě nejsou ničím jiným, než jeho Guruem, je vyšší. To je Brahman bez jakýchkoliv rozdílností, což je to samé jako Satguru. Oddanost po Osvobození je sama o sobě pravým postavením Satgurua. „Stát se něčím“ je úpadek. To je funkce individuality, džívy. Pocit „Já“ je již zde. Ale v tomto stavu tu „Já“ není. Komu uděluješ Osvobození? Je-li zde jeden vlastníkem a druhý sluhou, pak jeden z nich může obdržet Osvobození. Oddanost po Osvobození značí, že vše není nic jiného, než jedna jediná jednota. Tato Oddanost je Mou Silou inkarnování. Já Sám jsem přijal zrození a dělám věci, abych dal lidem štěstí. Toto Bytí, které jedná tímto způsobem, se nazývá Avatár neboli Inkarnace Boha. Nazývá se Mou Inkarnací, ale je nezávislé. Není inkarnací někoho. Všechny věci, včetně těla, jsou pouze Brahman, Jediným Všemocným Bohem. Je třeba to jen nazývat Bohem s kvalitami, neboli s formou (saguna), ale není zde žádný prostor cokoliv říkat. On není inkarnací někoho jiného. Inkarnace Boha je pouze Bohem. S tímto pochopením, že vaše „Já“ je Brahman, byste měli setrvávat přirozeně takoví, jací jste. Nicméně v tomto případě to není ani existence ani neexistence. Není zde žádný „další“. Dualita poznávání a znalce, stejně jako zářivost formy, jsou všechno jen Jedním.

https://www.youtube.com/results?search_ ... a+oddanost
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

97. Oddanost a požehnání Satgurua

Uddhava vykonal významný čin a vysloužil si „uznání“. Žádal Oddanost po Osvobození. Prosil o něco, co nelze být dáno a Pán Krišna mu to udělil. Mnoho Světců se velmi těžce snažilo dosáhnout různých stavů – od Poznání Brahman až po Stav Osvobození. Označování těchto stavů za jediné žádoucí stavy v životě bylo známkou toho, že byli na tyto stavy pyšní. Pýcha, ke které byli připoutáni, se nerozpustila, a proto tito Světci, spolu se svou osobní hrdostí, zůstali od Brahman odděleni. Můžete si všimnout jejich dlouhých vlasů a hladkých vousů a považovat je za velké askety, to však není správné. Proto takto neuvažujte.

Poznání Brahman (Brahmavidja) není staré ani nové. Brahmavidja pro ně nebylo odlišné od toho, jaké je dnes. Poznání značí vědět a Jóga znamená jednotu neboli spojit se. To, s čím souhlasíte, relativně lehce získáte.

Ten, kdo pochopil klíč, snadno ví, co je to Brahman. Ten, kdo je moudrý, správně rozpozná Boha. Světci, kteří podstupovali jisté praktiky jako např. cviky a polohy různých forem jógy (jogíni), a ti, co vystavovali na odiv svá odříkání jako např. slib mlčenlivosti (munis), byli mentálně připoutáni ke svým tělům. Dávali hodnotu tělu, které je pouhým nástrojem. „Já“ a tělo jsou oddělené, ale oni se od „Já“ odklonili, protože se stali pyšnými na svá těla. A stalo se to, že Krišna, zcela uctivě, požehnal tyto světce, ale požádal je, aby odešli do lesa, postavili si tu chýše a zde žili. Takto si Sám užíval Svou Osamělost. Krišna poznal, že tito světci se zabývali různými přísnými asketickými praktikami – např. žili pouze ze vzduchu. Krišna jim řekl, aby byli oddanými Paramátman, jímž byl On sám. Řekl jim, že pouze On a Pán Mahádéva (Šiva) jsou Znalci Pravdy a nikdo další nedosáhl Úplného Poznání.

Ten, kdo dosáhl této Oddanosti po Osvobození, je přední inkarnací Boha. Krišna říká: „Toto je Má Síla Inkarnace,“ a je to díky této Síle, této Moci, tomuto Principu, že vše dělám, a přesto zůstávám nekonatelem. Těším se veškerému pohodlí či radostem, navzdory tomu však zůstávám nedotčen, nezakoušejícím. Jsem Tvůrcem, Udržovatelem, Ničitelem tohoto světa, a přesto zůstávám nevtažen do jakékoliv z těchto činností. Ten, kdo nemá žádné pochopení této Božské Jógy, pouze promrhal své úsilí a zbytečně trpěl.“ Pán Krišna říká: „Tato Jóga není dostupná v žádných knihách či Védách a jedině Já sám a Pán Mahádéva ji známe. Přechovávám tuto „Jógu Neomezené Kontinuity“. Nikdy není přerušena, nikdy zastavena a tudíž se nazývám Jogendra neboli Král Jogínů.“

Tato Jóga „Oddanosti po Osvobození“ byla tajemstvím a byla skrytá. „Já jsem ji však dnes odhalil. Toto je věčné požehnání Satgurua. Jsem tím stejným pasáčkem krav a jsem dnes také Jogendrou. „Bodh Avatar“ znamená, že jsem odhalil toto „Tajemství Poznání Božské Jógy“. Ti, kdo kladou důraz jen na rituální stránku uctívání a pouze vykonávají obřady, nedospějí k dosažení Duchovního poznání (Vidžňána). Brahmavidja, Poznání Brahman, je tím nejposvátnějším, dokonalým, nezničitelným, Nejvyšším Poznáním, které nikdy nekončí. Nejen že je nezničitelné, nikdy není zmenšeno. Je vždy úplným, bezchybným, nehybným, věčně existujícím, oslnivým, zářným Životem. Nepotřebuje být vyživován. Je naprostým štěstím. Je nejdražším příbuzným, nejvyšším „Já“, jež hledí s rovností na všechny bytosti ve viditelných i jemných světech a samo k nim získává přízeň. V „Tom“ neexistuje žádné méně či více důvěrnosti pro nikoho. To znamená, že je stejné pro všechny. V „Tom“ není pro nikoho nic takového jako více či méně. Být neustále ve stavu rovnováhy je jeho pravou podstatou, jeho vlastní kvalitou. Je nebližším příbuzným všech bytostí.

Pro toho, kdo je pyšný na své rituály, je nemožné meditovat na „Úplnost Brahman“, „Jeho Skutečnost“, a rovněž tak obdržet letmý pohled „Toho“ či získat „To“. Osoba, která provádí rituály, uchovává ve své mysli koncept. Drží se zkresleného konceptu týkajícího se určité podoby Boha s konkrétními kvalitami a podle tohoto konceptu získává ovoce svých činů. Forma či podoba, která je uctívána, je zformována v jemném světě. Forma značí to, co je viděno. Ve viděném je nejdůležitějším objektem kosmos neboli univerzální prostor. A v tomto prostoru má individualita tělo, které si vytoužila, aby mohla mít požitky, po kterých prahne. To vše vnímá na základě své silné touhy. Má zakořeněný koncept, že si užívá vše z tohoto světa a podle toho nabývá ovoce své praxe. Nicméně tato forma, tyto kvality, které jsou produktem představivosti, jsou odsouzeny ke zmizení, takže znepokojení o zisk a ztrátu narůstá. A pak znova – představivost, koncepty, silná touha, kterou jedinec nazývá odhodláním – tato opakování neustále pokračují kvůli individualitě, která je připoutána k činnostem (karma). Individualita se nevzdá připoutanosti k vášni nabízející pouze prchavá potěšení. Jestliže bude meditovat na Skutečnost a vzdá se snahy o naplnění tužeb, snadno získá přínos „Úplného Života“. Nicméně žádná individualita není obvykle připravena vzdát se připoutanosti k tužbám. Jestliže se nevzdá své touhy a zvyků, pýcha z činností taktéž nemůže být odhozena. A protože pýcha z činností neodpadne, nezmizí ani zoufalé utrpení tohoto krátkého života.

Úplné naplnění života je jinak zcela odlišné, a stejně tak jednoduché. Odhodíte-li tužby a zvyky, stanete se vlastníkem úplného a spokojeného života. Potom snadno nabudete zkušenost, že hra Vědomí nebo její nedostatek se odehrává na podkladě vašeho vlastního Bytí. Všechny druhy pýchy mohou být zanechány, ale odhodit pýchu z poznání je velmi obtížné. Tato duchovní věda byla dobře ukryta. Nyní bude zcela jistě rozšířena, protože stejní světci a hledající přišli znovu díky tomu, že přijali zrození. A jak budou přicházet, budou nabývat toto Poznání. Nelze jej dosáhnout pomocí množství obětí (jadnja). Všichni světci vysvětlili, co toto Poznání je, oni sami však zůstali Poznání zbaveni. Jedině Pán Krišna statečně prohlašoval, že je Bohem. On doopravdy žil jako Bůh. Světci neměli kapacitu, aby byli takto odvážní. Pouze Pán Krišna měl Skutečné Poznání bez jakýchkoliv pochybností. Šiva je tím druhým, kdo má toto Poznání. Pán Krišna řekl Uddhavovi, že poznání ostatních není srovnatelné s Jeho Poznáním. Uddhava byl o tom přesvědčen, a proto získal „Úplné Štěstí“.

Pán Krišna udělil Uddhavovi status Inkarnace. Kvůli této Slávě všichni tvrdí, že On je Inkarnace. Toto je typ ozdoby. Pán Krišna udělil Uddhavovi Poznání, které není známo žádnému člověku studujícímu duchovno, a dokonce ani tomu, kdo napsal Védy. Uddhava požádal a získal „Úplnou Sílu“ Pána Krišny a rychle odbyl Sílu přijetí Úmyslné Inkarnace.

Předal jsem toto Poznání Brahman, které bylo doposud utajováno, vám. Ten, kdo jej rozšíří, bude „oživovatelem“ Véd. Oddanost ke Guruovi je jediným posilujícím lékem pro udělování tohoto Poznání. Víra v Satgurua by měla být velmi hluboká. Toto Poznání bude prospěšné pouze tomu, kdo má naprostou víru a důvěru v Satgurua. Dokonce i hrouda hlíny bude přeměněna na zlato, bude-li ji držet Syn Gurua. Ten, kdo nebude sloužit Guruovi jsa pyšný na své tělo a poznání, nezíská žádný prospěch.

Dnes, v tento mimořádný den Divali, jsem vám předal tuto Sílu Přijetí Inkarnace, jíž je Oddanost ke Guruovi. Ten, kdo bude pečovat o toto Poznání, bude znám jako Inkarnace ve světě. Nejen to, bude dokonce oslavován jako Pán Krišna, Paramátman a lidé toho budou svědky. Tudíž všichni z vás by měli zanechat svůj pocit ega, a mít Oddanost ke Guruovi s jednobodovou pozorností. Ten, kdo zůstane věrný Mému učení, je zasvěcen Mnou, Mou Silou Oddanosti ke Guruovi, stejně tak jako Mne Samotnému, Mé Síle Inkarnace. Nechť je toto díky Milosti Satgurua Bhausaheba a pomocí Mého Požehnání ve vás plně zúrodněno. Vítězství toho, kdo chápe podstatu Oddanosti a přebývá v tom, co Guru nařizuje, bude všemi opěvováno.

https://www.youtube.com/results?search_ ... D+Satgurua
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

98. Přirozenost Avatára

Jaká je Síla vložená do Avatára? Avatár značí „sestoupení dolů“ neboli Inkarnaci Boha na zem. Kdo je nazýván Inkarnací Boha? Jedině Bůh, který již existuje, přijme Inkarnaci. Kdo jiný to může udělat? Ten, kdo plně realizoval Brahman, prochází svým životem v nespecifikovaném transcendentálním stavu, třebaže žije ve fyzickém těle. Proč bychom ho neměli nazvat Inkarnací? On je bezpochyby Inkarnací.

Říkat: „Já nejsem Já“ je nevědomost.

I když to nemusíte říkat, On však je to, co je. Ten, kdo chápe svou vlastní věčnou přirozenost, aniž by pro spočívání v tomto stavu cokoliv dělal, je „Samo-zřejmé Brahman“. Ať už se jedná o konzumování, pití, či těšení se objektům, vše je Brahman. Tato rozhodná jistota je Silou Inkarnace.

Inkarnace neboli „sestupující“ Bůh je představa pojatá myslí. Vše toto je záležitost emocionálního konceptu. Dokud je zde pocit, že je cosi v nepořádku, nebo když mysl obtěžují nějaké pochybnosti, je tu koncept, že je zde pořád něco chybného. Ten, jehož mysl není vůbec vyrušena, bez ohledu na to, co se může přihodit, je Tím, kdo je osvobozen dokonce i od jemného těla. Ten, kdo se necítí otřesen, i když ho postihne nějaká pohroma, je vskutku Brahman. On realizoval Brahman.

Dokud je zde konatel, bude zajisté něco vykonávat. Není-li zde žádný konatel, kdo bude jednat? Vše, co je uděláno, byste měli prozkoumat položením si následujících otázek: Kdy to bylo uděláno? Kdy se to stalo? Jak to začalo existovat ještě před tím, než to bylo poznáno a odkud to přišlo? Co bylo „Já“ v tom místě, kde došlo k činu? Jaké zde bylo mé jméno? Jaká byla má forma? Byli jste vy uvnitř toho, anebo se to přihodilo ve vás? Když konatel jedná, měli byste znát jeho tvar, formu atd. v té fázi, kde pocit jednání, či karmy vyvstává.

Konatel neexistuje. Jak může být to, co je bezforemné a bez kvalit, vůbec kdy dotčeno činnostmi? On je za radostí a smutkem. Nezajímá se, zdali jsou určité prostředky nutné, či není zapotřebí žádných prostředků. Můžete Jím být kdykoliv. On je vždy Králem. Měli byste se stát Šivou a následně být oddanými Šivy. Žít jako Šiva značí vést „Život Oddanosti po dosažení Osvobození“. Žít jako Bůh se nazývá Inkarnací Boha.

Oddanost značí Jednotu. Jméno oddaného může být jakékoliv. To, co je důležité, je, že se stal posvátným „Já“ a je Bohem, ať je jeho jméno libovolné. Je mnoho těch, kteří žijí v konceptuálním stavu, domnívajíce se, že jsou „Já“. Ve skutečnosti by zde však neměly být vůbec žádné koncepty. Dosáhnout Brahman a žít v tomto stavu – to jsou také chybná tvrzení. Není zde nic takového jako stávání se Brahman. Vy již jste Brahman. Otázka stávání se nebo nestávání je vyloučena.

Neměli byste činit jakékoliv prohlášení. Být jako To, aniž by to bylo řečeno, skutečně žít a chovat se jako To, se nazývá „Oddanost za Osvobozením“. Jakmile zmizí zdánlivý jev hada místo provazu, pak se vytratí i myšlenka hada a klamného jevu.

Samotné zlato se nemůže stát zlatem.

Šambhu (Šiva) je takový, jaký byl. Nestal se. On je Šambhu (Šiva), ať už dělá cokoliv. Během jedení, spaní, chození, je pouze Šivou, nic víc, nic míň. Říkat, že Sádhu (putující osvobozený asketa) by měl následovat zákony dané země, je řečí nevědomých lidí. Pro Sádhua neexistuje žádné pravidlo či zákon. Důležité je pouze to, jak vnímá sám sebe. Jak se jeví ostatním, je bezpředmětné. On je takový, jaký je. Odstranil všechny své svršky, psychologicky se rovněž zbavil obalu, kterým je jeho tělo. Vnější svršky, stejně jako vnitřní svršky konceptuální totožnosti, veškerý oděv, všechny vrstvy jsou jím odstraněny. Otázka, jak by se měl v životě chovat, je vyloučena. On je Brahman, On je Šambhu (Šiva), On je Višnu, „On je Vše.“

Bůh nemá žádnou normu, pravidlo, hřích či ctnost, jež jsou vytvářeny lidskými bytostmi. Král si stanoví svůj vlastní zákon a jím se řídí. Brahman není ani nehybné ani pohyblivé. Sádhu je Brahman a Brahman se neliší od Sádhua. Jak může mít „To“ nějaký stav, pohyb či svázanost? Jestliže jste prodali svého vola, jak ho můžete znovu zapřáhnout? Co je prodáno, je prodáno. Jak se to může vrátit zpět? Podobně, jakmile je ego pryč, Ten, kdo zůstává, je výhradně Bůh. Je mimo všechna pravidla. Jaká pravidla Mu náleží? Nemá na práci žádné povinnosti.

Lidé mohou říkat cokoliv, Sádhuové tím nikdy nejsou zneklidněni. Co jsou lidé? Lidské bytosti se nazývají lidmi, ale Sádhu není člověk. On je Bůh! Ten, kdo je Bůh, se chová jako Bůh, a ať se nachází kdekoliv, je vždy ve Své Vlastní Velkoleposti. Ten, kdo je Bůh, je ve Své Vlastní Moci. Slovo Samartha označuje „Toho, kdo zná Svou Vlastní Hodnotu“ v nejvyšším smyslu. Každý se chová podle vlastního pochopení svého „Já“. Sádhu si správně uvědomuje svou hodnotu, význam vlastního života. Ví, že je zvláštní povahy, je skutečně „To“ a bude takovým vždy. Nikdy se nezmění, dokonce ani na konci světa. Stal se „Tím“, co je trvalé. Nyní je dokonalý. Jeho stav je neměnný. Neprochází změnami či přerušeními.

Jelikož je jeho stav nenarušitelný, jeho přesvědčení o sobě samém je neměnné. Sádhu se nezmění. Je-li zde Správné Pochopení, žije ve Své Vlastní Síle. Nezajímá se o to, co o něm říkají ostatní. Není ničím dotčen. Když je člověk starý, lidé se mu smějí kvůli tomu, jak jí, protože nemá zuby. Když už je starý, jak by se mohl stát znovu mladým? Starý člověk se bude chovat náležitě k věku. Podobně, je-li Sádhu Brahman, bude jednat jako Brahman. Bude fungovat s Veškerou Silou Brahman. Pravidla tohoto světa se na Něj nevztahují. Pokud někdo, kdo se považuje za Sádhua, přemýšlí nad tím, jaké chování je správné, není realizovaný Sádhu, není Brahman. Ten, kdo je Svobodný, je Brahman, a to, co toto Brahman je, přirozeně funguje, Takové, jaké To Je. Takový Sádhu a Brahman jsou Jedno.

https://www.youtube.com/results?search_ ... D+Satgurua
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

99. Stav bezstrachovosti

Bůh říká: „Oddanost po Osvobození je Má Síla přijetí Božské Inkarnace.“ Oddanost po Osvobození je Silou Brahman. Síla Brahman a Oddanost nejsou dvěma. Jakmile je zde Realizace vašeho „Já“ jako Brahman, stav ztotožnění se s individualitou zmizí. Paramátman je jedinou existencí. Přetrvávání ve stavu Paramátman je Oddaností po Osvobození. Džíva je plný strachu. Bojí se. Nicméně Bůh, Šiva, se neobává ničeho. Buďte nebojácní. Tygr a myš nepřemýšlejí stejně. Myš se strachuje, protože čelí-li něčemu, znamená to pro ni smrt. Tygr je však vždy na lovu druhého zvířete. To, čemu tygr čelí, je jeho potravou. Realizovaná bytost, Džňánin, je výhradně tím, kdo se nikoho jiného nebojí. Nemá z ničeho strach. Strach je pouze psychologická záležitost. Jestliže člověk spí, neucítí strach ani tehdy, kdyby po jeho těle lezl had. Nicméně kdyby spatřil hada opodál během bdělého stavu, strach ucítí. Strach je mysl. Jste-li všemi věcmi, čeho se bojíte? Největší strach je ohledně hříchu a zásluhy, protože tento strach je spojený s Bohem. Avšak pokud jste sami Bůh, jaký je důvod k obavě? Jen co jste se narodili, začal existovat strach. Když jste byli v děloze, byli jste nevědomí, pak, když jste spatřili svět, polekali jste se, a tento strach setrval. Dítěti jsou na utišení dávány med a mléko, ale strach přetrvává. Nezmizí. Strach je rozehnán jedině díky učení Satgurua. Poznání je dáváno za účelem vašeho pochopení a poskytnutí správného objasnění. Takto vás Poznání činí Nebojácnými. Pralhad se modlil k Bohu, aby ho zbavil strachu. Sebe-Poznání je Bezstrachovost.

Muž může být velmi bohatý, ale pokud ráno o hodinu zaspí, je vylekaný pocitem „Dnes mám zpoždění, utrpím nějakou peněžní ztrátu.“ V tomto smyslu se obává každý. Před usnutím ženu požádá, aby ho ráno brzy probudila. Proč se bojí? Protože má strach, že nesplní své denní povinnosti. Někdo se budí z vlastního popudu. Nastaví si své vnitřní hodiny a probudí se díky svému uvědomění. Tento strach je vše-prostupující. Bojíte se během doby, kdy jíte a pracujete, a kvůli strachu je zde mnoho zmatku. Strach samotný je příčinou chaosu. Buďte nebojácní. Spěte šťastně, jezte s pocitem štěstí, vše dělejte radostně a klidně. Neobávejte se toho, co se stane v budoucnosti. Nebuďte zbytečně úzkostliví. Buďte klidní a mírní. Není snadné být přizpůsobivý a pokojný, ale snažte se být smířeni sami se sebou. Mysl začne být zmatená a zneklidní, ale jaký je problém? Zeptáte-li se jí, proč se bojí, ztichne. Jestliže se jí dotážete „Co děláš?“, zůstane tiše. Nikdo nedokáže zodpovědět či vysvětlit, kvůli čemu všechen tento rozruch či soužení je. Někdy, když se hosta zeptáte, jaký je účel jeho příchodu, odvětí: „Nic konkrétního. Zaskočil jsem jen tak neplánovaně.“ Je zvykem takto odpovídat, ale toto není pravdivá odpověď. Po nějakém čase host otevře svou mysl, sdělí svou potřebu a vyjádří své znepokojení.

Tygr řve nepřetržitě, což značí, že se nikoho nebojí. Je vždy beze strachu. Nemít strach značí Osvobození a těšit se tomuto stavu je Oddanost. Bezstrachovost znamená nikoho či ničeho se nebát. To je pravý stav Božství, ve kterém žijete neustále. Pořád žijete ve Stavu Paramátman. Tomu se říká Oddanost po Osvobození. Toto značí žít ve své vlastní Velkoleposti. Ti, kdo jsou skutečnými Inkarnacemi Boha, tuto Oddanost znají a po dosažení Svobody jsou Bohu oddáni. Jak mohou být v pravém smyslu Osvobozeni ti, kteří se nazývají Osvobozenými, a přesto mají strach z tělesné újmy či z důsledků běžných světských událostí? Ten, kdo je Svobodný, musí opravdu být Svobodný. Svobodná bytost by si nikdy neměla myslet, že v případě vykonání určitých rituálů tu je čistota, a v případě jejich nevykonání dochází k nečistotě.

Jakmile je zde Seberealizace a vy jste Osvobozeni během života, pak přebývání v této „Boží Velkoleposti“ je Oddanost po Osvobození. Toto je „Síla přijetí Božské Inkarnace“ nazývaná jako Avatár. Měli byste žít jako Bůh. Bůh nemá žádný strach. Pokud cítíte strach, jste džíva a přetrvává tu určité nepochopení. Touhy a emoce jsou příčinou následků, na základě nichž trpíte. Chová-li se někdo po dosažení Sebe-realizace stejným způsobem jako před ní, jaký užitek má takové Poznání? Ten, kdo jedná dle svého pochopení, je skutečně Osvícená Bytost. On je Bůh. Pán Krišna říká: „Stal jsem se Bohem všech bytostí kvůli jejich konceptu tvoření, existence a zániku.“ Bůh vytváří a ničí stovky světů, ale páchá tím nějaký hřích či získává z toho nějakou zásluhu? Kdo ho potrestá? Nikdo další tu není. Pak kdo Ho přiměje k obavám?

On je za všemi koncepty. Je bezforemný, neviditelný a zároveň je vším. Bez Něho nikde nic neexistuje. Vy jste zde kvůli Němu. Bez Něho byste neexistovali. „Jsem celý vesmír. Těším se všemu, konzumuji vše, ničím vše. Jsem svou vlastní hravostí.“ Když si olíznete vlastní jazyk, není to znečištění, avšak sliny ostatních nám připadají špinavé. Ten, kdo vlastní všechny olizující jazyky, kdo je všude, jediný a ve všech věcech, je zcela beze strachu, a proto žije jako „Inkarnace Boha“.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

100. Nejvyšší stav

Jsem zde proto, abych Vám pověděl o Oddanosti po Osvobození. Být Brahman je Osvobození. Brahman je naše rodné jméno a Oddanost značí zpěv oddaných písní (bhadžanů) na chválu Boha, Gurua. Ten, koho jsme nazývali jménem „pan ten a ten“, je nyní sám Brahman, a jeho chotí je Lakšmí. Nyní náleží veškeré jeho činnosti, včetně dýchání, Bohu. Bez Něho nemůže nastat žádný čin. Jakmile víte, že jste Brahman, všechny činnosti jsou přirozeností Brahman. Někteří lidé hlásají vhodnost aktivního života po Sebe-Poznání a fungují ve společnosti očividně chybně ve svém pochopení. Říkají, že je nezbytné chovat se jako nevědomá hloupá osoba, aby mohli lidi učit, avšak to není správné. Ten, kdo má Sebe-Poznání, se musí chovat „Tak, Jakým On Je.“ Jak může být moudrý, jestliže jedná jako nevědomá osoba? Jakým způsobem vedly svůj život a proč tak činily významné bytosti jako Pán Ráma, Krišna a král Džnanaka? Jak se chovali ostatní velcí Mistři? Čí chování bylo skutečně vhodné a čí pro všechny prospěšné? Ten, kdo má Sebe-Poznání, by o tom měl přemýšlet. Chovejte se jako Bůh; s kvalitami Boha.

Mějme příklad: Aby muž předvedl svůj duchovní stav druhým, dokázal si useknout ruku. Tím tu však byla pýcha „Já jsem si usekl ruku.“ Toto není způsob vzdání se ega. Ten spočívá v samotném pochopení, že „Já jsem nic.“ Víte-li toto, ego zmizelo. Někteří lidé si přes sebe nechají přejet auto, aby ukázali, že jsou nikdo, že jsou těmi, co se všeho zřekli, ale to je také ego. Jestliže se cíleně chováte výstředně, je to pořád ego. Je tu pocit ega z toho, že jste udělali něco zcela nezvyklého. Ten, kdo nejedná podivínsky, ale zcela přirozeně, je „Znalcem Pravého Poznání“. Nicméně tato cesta je poznána jedině díky instrukcím od Satgurua.Ego nelze odseknout zbraní. Ať se snažíte sebevíc, nemůže být odseknuto. Odejde jedině skrze pochopení. Ego je mýtus (výmysl). Jakmile poznáte jeho podstatu, zmizí. Toto je způsob ega.

Vše náleží Bohu. Není zde nic takového jako „moje“ či dokonce „já“. Je správné chovat se jako blázen za účelem vést druhé a prohlašovat, že po dosažení Sebe-Poznání fungujete ve společnosti? Nikoliv, toto není nikdy vhodné! Měly by se starší děti, během toho, co učí ty mladší, stát mladými? Proč byste měli zanechat moudrost a stát se nevědomými? Je pravdou, že samotný Bůh koná vše. Koncept, že práce, kterou dělá Bůh, a práce, kterou děláme my, je odlišná, je špatný koncept. Stejně tak je nemoudré si myslet, že bychom měli uctívat Boha, a tímto se nad námi Bůh slituje. Opravdu, vše je výhradně Bůh a On koná ze Svého vlastního popudu a podněcuje činnost. Je to On, kdo dovolí všem věcem, aby se staly. Bůh nemůže tolerovat pocit duality nebo to, že jsme od Něho odděleni. Ten, kdo je moudrý, sám pozná Pravé náboženství.

Lidé toho namluví mnoho, jako např. „Vykoupali jsme Boha, nakrmili jsme Boha, nemůžeme se najíst předtím, než bychom toto udělali nebo nemůžeme se nikoho či ničeho dotýkat.“ Existuje nějaká věc nebo předmět, který není v kontaktu s Bohem? Kdo je ten, co způsobuje nečistotu tím, že se něčeho dotkne? Kromě Boha zde nikdo „další“ není. Vše je vykonáváno samotným Bohem. Je to On, kdo jí a stoluje. Kdo jiný jí?

Jestliže se někdo skloní k chodidlům Světce, lidé se Ho ptají: „Proč jim dovoluješ tuto poklonu?“ Odpovědí je: „Podívejte, Já jsem výhradně Bůh. Tito lidé budou osvobozeni, jen když se mi ukloní. To není závazek ke mně. Jejich hříchy jsou odplaveny a oni jsou osvobozeni.“ Kdo je tím, jenž přiměje lidi uklonit se? Jedině Bůh může toto udělat. Nikdo nevzdává poctu druhému bez příčiny. On není Bůh pouze proto, že se Mu klaníte. On je Bůh, a On jí, On pije. Když On obdrží betelový list (vida), není tento list určený nějakému muži. Vědět, že je dán Bohu, je Oddanost po Osvobození.

Stanete-li se Bohem, musíte jednat jako Bůh. Měli byste fungovat jako duch? Ten, kdo se chová jako Bůh, je Bohem. Ten, jehož činy jsou jako činy Světce, je Světec. Ten, kdo se chová jako významní dávní lidé, je nazýván inkarnací té určité osoby. Jedná-li jako Bůh, je Inkarnací Boha. Pokud vystupuje jako jistá osoba z minulosti, je její inkarnací. Chová-li se jako Tukaram, je Tukaramovou inkarnací. Jedná-li jako Bůh po Osvobození, je Bohem. Ti, kdo se nazývali inkarnacemi, jednali jako „Já“. Ten, kdo je pravdomluvný, říká své pravé jméno.

Protože si byl Krišna jist, že je Bůh, neustále prohlašoval, že On je Bůh. Dokonce už od Svého dětství začal říkat, že On je Bůh. Nyní to musí být řečeno vám. A to proto, že se stydíte nazývat se Bohem. Měli byste se chovat podle toho, jací jste. Měli byste žít ve světle tohoto pochopení. Toto zajistí nepřítomnost konatele.

Nejste konatelem žádné činnosti. Poté, co jsem se těšil veškerým radovánkám, jsem osvobozen od pocitu být zakusitelem. Zůstávám osvobozen dokonce i po stvoření, zachování a zničení světů. Ten, kdo nepozná Tuto Jógu, trpí neštěstím. Je to Nekonečná Jóga, nikdy není ztracena. Ten, kdo ji pozná, je šťastlivec. Jedině Pán Šiva a Já známe tuto Jógu. Ostatní také tvrdí, že pochopili Jógu, to ale nebyla Tato Jóga.

Stav vědomí byl Uddhavou plně vstřebán. Řekl: „Narazil jsem na tuto mysteriózní, tajemnou stezku, kterou může ukázat jedině Skutečný Guru.“ Jak Uddhava, tak i Pán Krišna, byli Jedním Srdcem, Jednou Myslí. Uddhava obdržel veliký dar Oddanosti, Významný Klíč. Došel k poznání toho, co již Pán Krišna ve svém srdci věděl. Pochopil pravý Stav „Já“. Realizoval, že Skutečná Přirozenost „Já“, pravé Bytí „Já“, je Ryzí. Není s Ní smícháno nic dalšího. Je to On, kdo dosahuje Nejvyšší Realizaci Svého Vlastního „Já“, Svého Prapůvodního Bytí. Toto se nazývá Nejvyšší „Já“, Paramátman, Átmarám. Uddhava dosáhl „To“.

https://www.youtube.com/results?search_ ... C3%AD+stav
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

101. Rádža Jóga

Tomu, co je zde předáváno, se říká Královská Jóga. Je to Král všech Jóg. To je Rádža Jóga. Rádža Jóga značí Přirozený Stav. Brahman je Přirozená Existence. V Ní neexistuje žádná Oddanost k něčemu „dalšímu“. Nejvyšší Stav, původní Přirozený Stav, je moudrou bytostí nazýván Rádža Jóga. Je-li zde uvědomění Absolutní Celistvosti, nazývá se to Neomezenou Jógou. Otázka dělání něčeho, opouštění něčeho, či vzdávání se něčeho je vyloučena. To, co bylo vykonáno, bylo provedeno upřímně, a bylo Osvobozeno. Vše dále vykonané je nyní již ve Stavu Svobody. Tudíž to ani nemá žádný smysl, a ani to není beze smyslu. A co více, všechny uskutečněné činnosti jsou zcela nesobecké a oproštěné od tužeb.

Proto se tomu říká Sahadža samádhí neboli Vše-prostupující samádhí. Pro Tento Stav existují mnohá pojmenování, která lidé znají z různých knih; ve skutečnosti však nevědí, co to je. Jedině dva z nás to vědí, Já a Pán Šiva. V Této Józe je otázka konání čehokoliv bezpředmětná. Ten, kdo se snaží něco dělat, nemá důvěru v Sebe sama. Ten, kdo si je jistý, nemá v úmyslu něco dělat. Na vše, co se děje, se dívá pouze jako na přirozený sled událostí. Přihlíží, protože zde není zapotřebí vykonat nic dalšího. „Pozorování“ nastává. To je jediná věc, kterou dělá, a to je pro Něho dostatečné.

Vše, co plánujete, bude úspěšné, ale odhodlání by mělo být pevné v záměru a plné odvahy. To, co si usmyslíte s plným odhodláním, se stane možné. I když neřeknete nic, vše, co se má stát, se určitě stane. Všechno vychází z Paramátman, takže vše, co se děje, a v budoucnu se má stát, se určitě uskuteční. Není potřeba nic dělat či se něčeho držet. Když věc, která se má stát, je přirozeně hodně efektivní, otázka rozhodování či nerozhodování něco udělat je bezpředmětná. Rozhodnutí konat pouze vytváří pocit převzetí břemene, proto upusťte i od toho. Ten, kdo si myslí, že by se mělo dít vše přirozeně, bez jeho činné složky, by měl být tiše. Ilustruje to příklad. Byl kdysi muž, který usoudil, že si vezme jídlo, dá-li mu je Bůh. Jinak bude jen tak tiše sedět. Lidé mu radili, aby něco dělal, ale jeho víra v Sebe Sama byla neobvyklá. Pobídky ostatních nepřijímal. Mínil, že vše, co bude přirozeně dostupné, je pro něj dostatečné. Jeho cestou bylo tiše sedět. Jednoho dne odešel do lesa a jeho chodidlo šláplo na kámen, kde seděl. Toto způsobilo zvláštní zvuk. Přivolal tam další lidi. Když odvalili kámen, byl pod ním velký poklad. Muž všechny peníze rozdal. Nikdy nepocítil potřebu něco chtít. Jistota v Sebe Sama by měla být úplná. Ten, kdo zná Sebe Sama takového, jakým skutečně je, nikdy necítí žádný nedostatek.

Světec Tukaram řekl: „Síla odhodlání je svým vlastním ovocem.“ Cítíte-li, že úspěch není možný, aniž byste něco udělali, tak to samozřejmě učiňte. Pokud to tímto způsobem necítíte, tak to nedělejte. Máte-li víru, že vše dělá Bůh, opravdu to dělá Bůh. Jestliže cítíte, že konáte vy, tak rozhodně konáte vy. Ať už je vaše víra jakákoliv, je pravdivá. Záleží na tom, co zamýšlíte, co soudíte. Buď jednejte, jak jste si skutečně jisti, nebo pokud máte víru v Guruovo učení, tak následujte Jeho radu a nedopouštějte se porušení doporučení Gurua. Toto porušení by obojí zmařilo. Neměli byste být zmateni a trpět kvůli směsici nařízení. Odhodlání, výtečné rozhodnutí, je tím nejvyšším. Poté, co jste realizovali Brahman, můžete dělat, co chcete. Po realizaci otázka volby nezůstává. Zdali by si měl Král pro sebe stanovit nějaká pravidla chování, je čistě jeho záležitostí. Tudíž vše, co myslíte, se uskuteční. Měli byste přemýšlet o tom, co chcete, nebo co nechcete. Neměli byste být pyšní na to, že přinášíte užitek druhým. To také musíte zvážit. Jedině vy rozhodnete, zdali chcete zůstat svobodní, anebo ve spoutanosti. „Pouze Pán Šiva a Já známe Tuto Jógu.“ Toto tajemství předal Krišna Uddhavovi.

„Nejvyšší Poznání“ je Sebe-Poznání. Těšte se Blaženosti, když dosáhnete „To“. Nyní všechno trápení polevilo. Je tragédií, jestliže zakopete všechny peníze a procházíte strastiplnou námahou. Pokud jste realizovali Brahman, ať už se obáváte či ne, Realizace vám nic neřekne. Když je Král na trůně, jeho nařízení je automaticky pociťováno v Království. Ten, kdo není rozvážný, bude trpět žalem, přestože je osvícený. Chce-li někdo žít jako individualita, tak zajisté bude. Co může Duchovní Realizace dělat, pokud si dotyčný (džíva) vybírá hloupě? Pochopte, my jsme „Silou Vesmíru“. Tak jak potom může být chybou, když se rozhodnete dělat cokoli. Ten, kdo toto ví, z toho má skutečně užitek. Cokoliv usoudíte, se určitě stane. Proč by se to nemělo přihodit? V podstatě, vy jste Bůh. Jak se rozhodnete, to se určitě stane. Jedinou nezbytnou věcí je to, že musíte být odhodlaní.

Ten, kdo realizuje, že je Bůh a hovoří pouze Pravdu, vytvoří jiný Vesmír. Oddanost ke Guruovi má tento jediný účel. Musíte být nepochybní ve své mysli. Bude-li tato Oddanost naplněna, proč by vše, co řeknete, nemělo být úspěšné? Nicméně být o tomto zcela přesvědčen vyžaduje hlubokou Oddanost ke Guruovi. Vaše mysl je jako vaše manželka. Neposlouchejte mysl, která je jako vaše žena. Rozhodujte se sami za sebe. Vaše mysl by neměla mít žádné vnitřní rozpaky. Neměla by vás popichovat. Je-li plná odvahy, pak to je vše, co je zapotřebí. Mysl by neměla být nejistá. Stručně řečeno, vše závisí na vašem konceptu, vašem pocitu. Vaše mysl, vaše odhodlání, rozhodne o ovoci, které získáte. Mysl musí mít odvahu. U toho, kdo je zmatený, budou rovněž jeho výsledky zmatené. Bůh je takový, jak Ho vnímáte. Vy jste Bůh. Toto budete tvrdit, jste-li o tom přesvědčeni. Řeknete-li to, je tomu tak. Pokud máte za to, že tomu tak není, tak není. Ztratí na intenzitě vaše ctnost anebo bude spáchán hřích v důsledku přijetí či dávání něčeho? Nikoli, to není ten případ. Tvoření a ničení světa závisí na vás. Co ztratíte, dáte-li někomu své požehnání?

https://www.youtube.com/watch?v=Sf8zK26rDCc
https://www.advaita.cz/26765n-101.-radz ... erealizaci

[Návštěvník]

102. Radost z vnitřní Realizace

Jóga, která byla popsána, se nazývá Rádža Jóga. Tato Jóga je známa pouze Mně a Pánu Šivovi. Krišna odhalil tuto Tajnou Jógu Uddhavovi a Uddhava ji plně pochopil. Jak Krišna, tak Uddhava, měli stejnou Seberealizaci. Seberealizace znamená pochopení, že vaše vlastní „Já“ je Brahman. Brahman je Tvůrcem Vesmíru a „Já jsem Brahman“. Byla zde tedy Realizace, že „Já jsem tvůrce, udržovatel a ničitel tohoto Vesmíru.“ Nyní se Uddhava stal Krišnou. Jakmile se pastevec krav stane králem, jeho původní postavení přestane existovat.

Co je míněno tvrzením, že se Uddhava stal Krišnou? Železo se stalo zlatem. Hledající se stal Brahman. Je jím nyní držena Veškerá Síla Brahman. Hledající se stal Brahman. Celý Vesmír je On sám. Stal se vodou prostupující celý svět. Stal se světlem ve Vesmíru. Je vzduchem celého Vesmíru. Stal se Vše-prostupujícím Prostorem, který v sobě obsahuje mnoho rozlehlých vesmírů. Je Vědomím Vnímavosti, Silou Poznání, Kvalitou Vědění, samotnou Životní energií. Stal se tímto vším. Je onou Osamělostí, která přetrvává jako Klidná Existence po zmizení světa pěti elementů, jež se stala znavená po své mnohostranné vnitřní hře ve všem. Uchovává veškerou Sílu Brahman. Takto se hledající stal Brahman.

On sám činil veškeré činnosti Vesmíru pomocí smíchávání a spojování všech aktivit Vesmíru, a nyní je On Sám, zpívaje bhadžany Sám Sobě. Důkaz Oddanosti i užitek spirituality je poznán a plně jsou též poznány její plody. Jste-li opravdu svobodní, Oddanost po Osvobození je vaším chováním, neboť jste osvobozeni.

Žít jako oddaný značí žít v Jednotě s Bohem.

Uddhava tento fakt pochopil. Byl přešťastný. Jeho blaženost džívy, jenž se stal Šivou, neznala žádná omezení. Byla zde Nejvyšší Radost z bytí Zajedno s Brahman. Stal se Brahman a ovládal Sílu Brahman. Stal se Všemocným Paramátman. Pán Krišna mu udělil ornament v podobě Inkarnace Boha, stejně jako když matka ověnčí dítě všemožnými ozdobami nebo jako když je korunován král a jsou mu předány královské ornamenty a rovněž moc. Není pravda, že tento dar není dosažitelný všemi, závisí však na víře každého jedince.

Máte-li víru, že jste Brahman, získáte sílu, jako byste byli panovníkem všech, tvůrcem celého světa. Ovoce obdržíte podle svého přesvědčení. Rozhodnete-li se, že konkrétní směr je Západ, bude tomu tak. Zůstat ve spoutanosti po dosažení Svobody je chybný koncept.

Pán Krišna měl naprostou víru a věděl, že je Brahman. On je tvůrcem a užívajícím si Tohoto Stavu. Jedině pak může mít tuto Sílu a pouze poté může udělit „Sílu Inkarnace“. Tato Siddhi (Síla), kterou Uddhava dosáhl, je skutečně nejtajemnějším stavem, který nelze pochopit myslí a uvědomit si intelektem. Všichni interpretují a přijímají význam dle svých konceptů. I když dosáhnete Poznání Brahman a přestože (vám) Guru předal Poznání, původní chyba přetrvává. Jak lze opustit původní defekt, i když jste realizovali Brahman? Každý chce dělat to či ono, a tímto je zmaten a trpí ztrátou.

Místo přebývání ve Stavu a Síle Brahman jste postiženi pocitem bytí omezené individuality, džívy. Zůstaňte v Tom Stavu, ve kterém přirozeně jste. Když dosáhnete Stavu Brahman, spočiňte v něm. Nepřijímejte pocit individuality, džívy. Mnozí realizovali a mnozí mají zkušenost, ale každý zakouší podle svého konceptu. Nicméně Stav Inkarnace není znám všem. Panditi, kteří jsou zběhlí ve Védách, to neznali. Pán Krišna udělil toto Poznání Uddhavovi. Vy byste ho také měli znát a získat z něj užitek.

Někdo se dotázal: „Je-li realizováno Brahman, jak si to máme užít?“ Odpovědí na tuto otázku je: „Oddanost po Osvobození je Síla Inkarnace Boha.“ Vše je Brahman. Veškeré činnosti v tomto světě jsou výhradně Brahman. Kdysi zde byla osoba, pocit „já“, jež byla vymyšlena. Nyní nasloucháním učení Védánty vymyšlená osoba zmizela. Byla pouze produktem představivosti, přesto vás obtěžovala až příliš.

Tato individualita, která se nazývala jako „já“, zmizela díky instrukcím Gurua. Pocity „já“ a „ty“ oba zmizely. Vše toto je bezpochyby pouze Brahman. Veškeré činnosti, ať jsou jakékoliv, jsou výhradně Brahman. Je-li Jeden milion z Jednoho milionu odstraněn, jaká hodnota zůstane? Nic, počítání ustane. Zůstane pouze Nula. Kolik bychom měli napočítat? Pokud je napočítán jeden, budou muset být napočítáni mnozí. Kdo je pyšný na to, co je ničím? To, co je ničím, je Šiva. On může vstát, kráčet, dělat cokoliv, i tak je Šiva.

Pro Vnitřní Realizaci neexistuje žádné jméno. Původně to žádné jméno nemělo, ale za účelem sdělení o Vnitřní Realizaci jsme tomu nějaké jméno udělili. Je nezbytné dát tomu stovky, tisíce názvů, abychom to vyjádřili, ale tato Vnitřní Radost je taková, jaká je, nedotčena. Radost, objekt radosti a ten, kdo se těší, jsou všichni výhradně Šivou. Toto je Stav Inkarnace. Pochopte, jak to je.

Existuje příběh o oddaném, který přijal jako svou běžnou duchovní praxi a rituál to, že každý den chodil do chrámu, kde nabízel všechno své jídlo zobrazení Šivy (Mahálingamu), který se v chrámu nacházel. Poté rozdělil požehnané jídlo lidem a různým zvířatům poblíž chrámu, část z něj nabídl svým příbuzným, a zbytek nakonec odnesl své rodině a rovněž sobě. Takto každý den praktikoval uctívání a nabízel jídlo Velkému Bohu, Mahádévovi. Jednoho dne, když vešel do chrámu, spatřil vedle Lingamu Šivy sedět cizího člověka. Měl na sobě oranžové roucho, dlouhé vousy, přerostlé vlasy a v ruce držel hůl. Uklonil se před touto osobou a řekl nějaké modlitby dle svého poznání. Oddaný si byl jist, že tato osoba musela být potěšena modlitbou, a byl přesvědčen o tom, že musí být Samotným Mahadévou. Proto ji požádal, aby přijala jídlo nabídnuté Bohu. Osoba souhlasila a nabízené jídlo si na žádost oddaného vzala. Protože oddaný věřil, že osoba byla Šivou, nepřišlo mu nevhodné, že jedla poblíž Lingamu, a některé kousky jídla padaly mimo misku. Jakmile dotyčná osoba dojedla, požádala oddaného, ať zbytky posbírá. Ten, aniž by přemýšlel o tom, že již bylo jídlo ochutnáno, zbytky posbíral. Osoba požehnala oddaného slovy: „Všechna tvá přání budou vyslyšena. Nyní bys měl odtud bez prodlení odejít.“ Na to oddaný odešel domů a během cesty rozdělil malé množství jídla ostatním. Pak z chrámu odešla i dotyčná osoba. Nyní, jaký je rozdíl mezi tímto oddaným a Bohem?

Tento Bůh byl lidskou bytostí a oddaný byl rovněž lidskou bytostí a oba byli muži. Mezi těmito dvěma je však obrovský rozdíl. Vnitřní rozdíl je mnohem větší, než je vzdálenost mezi nebem a dolním světem. Pokud se podíváte všedním způsobem, oba byli lidskými bytostmi. Avšak Sebe-předsvědčení muže v chrámu je naprosté, úplné. Ale Sebe-přesvědčení oddaného je neúplné. Sebe-přesvědčení je u jednoho naprosté, stejně jako u druhého neúplné. Původ, zrození, vývoj a stav obou z nich je stejný. Nicméně protože je zde odlišná míra Sebe-přesvědčení, oddaný je ztotožněn s tělem a kůží, zatímco muž v chrámu je plně absorbován v Duchovnosti, Inteligenci a obrovském bohatství Sebe-realizace.

Ztotožnění neboli pýcha značí, že oddaný na sebe bere tělesné vědomí. Třebaže je přirozenost neboli Dharma stejná, je tu obrovský rozdíl. Jeden je smrtelným džívou dočasné existence, a druhý je vždy úplnou, nezničitelnou, Naprostou Radostí. Toto je důsledek Poznání, které je dostupné skrze učení Satgurua. Třebaže je Tohoto Stavu dosaženo, lidé se zdráhají říci „Já jsem Bůh“. Je mnoho Světců, kteří, i když jsou plně realizovaní, zůstávají v domnění, že jsou pouze hledajícími. Jedině Pán Krišna řekl: „Já jsem Bůh Bohů“. Jaký byl skutečný rozdíl mezi těmito světci a Pánem Krišnou? Pán Ráma pobýval se svou manželkou Sítou, jež seděla na Jeho klíně. Nikdo Ho za to nekritizoval. Pán Ráma (Šrí Rám) rovněž přešel za stav hledajícího a stal se Siddhou. Dosáhl stavu, kde Vědomí ztrácí svou oddělenost a je zde přesvědčení, že celý svět je prostoupen Bohem, a že všechno je ve své podstatě „Já“. To je důvod, proč vykonával všechny Své činnosti co nejpřirozeněji a snadno.

Proč tedy není možné, aby ti, kteří se považují za pouhé hledající, dosáhli tohoto stavu, kdy se člověk vzdá všech činností, ale zároveň je všechny naplno provádí? Příčinou je nedostatek Totální Radosti a Naprostého Přesvědčení o své Skutečnosti. Nejsou schopni rozhodnout se, co přijmout a co odmítnout. A to je důvod, proč zůstávají pyšní na své činnosti.

Ztotožnění Rámy s Karmou bylo ve své podstatě Brahman, a tudíž před lidmi sedával se Sítou na Svém klíně. Ostatní v sobě nemají takovou velikost. Šrí Ráma zvítězil nad iluzí. Řekl: „Já jsem Bůh. Vše se děje podle Mé Vůle. Tak koho bych se měl obávat?“ Iluze přemůže ty, kteří se bojí. Iluze byla Pánem Rámou kontrolována. On ji přemístil ze své hlavy na svůj klín.

Uvědomil si: „Tato mája (iluze) je Mým služebníkem. Všichni jsou Mými oddanými. Všichni Mne uctívají. Já jsem Pánem Všeho. Nevycházím ani nezapadám. Jsem vždy úplný a nepomíjející.“ Sebe-přesvědčení by mělo být takto silné.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

103. Proměňte hlínu ve zlato

Uddhava, žák Pána Krišny, dosáhl Oddanosti po Osvobození, což je Síla Brahman se Inkarnovat. Iluze, mája, udržuje sílu, aby řídila džívu, ale Uddhava iluzi ovládl. Převzal kontrolu nad májou. To znamená například, že jestliže máme nějakou představu čehosi nového, je možné, aby se tato představa přihodila. Vy máte tu sílu nazývat iluzi mýtem (klamem) a stanovit, že je falešná. Mája něco vytvořila, a jestliže po Osvobození toužíte vytvořit něco dalšího, je to díky této tvůrčí síle možné. Protože svět je „vymyšlený“, je možné ho měnit naší vlastní silou představivosti. Představy, které vyvstávají, jsou vzápětí ve snu zakoušeny. Pro Toho, kdo je zcela přesvědčený, že je Brahman, je tu síla dělat v tomto světě cokoliv. To se označuje jako „Síla kontrolovat máju“.

K tomu, aby byla do stavu Brahman přivedena úplnost, není zapotřebí nic dělat. Ať už vynaložíte jakoukoliv snahu za účelem něco získat, nebude to nic než nevědomost neboli avidja. To, co zůstává po Osvobození, je dokonalé Brahman. To, co nyní je, však neexistuje v oblasti zakoušení, protože ono je to takové, jaké to je, i bez našeho usilování se s tím setkat, či bez snahy si to pamatovat. Není to něco objektivního, co si lze pamatovat. Paměť zmizí spolu se zapomněním. Je to za pravdou i lží. Není to pravda, a ani nepravda. To, co je, je. Avšak jaké „To“ je, popsat nelze. Mysl a intelekt tam nedosáhnou. Slova to vyjádřit nedokážou. Jeho „barva“ či „nepřítomnost barvy“, jeho „písmeno“ či „nepřítomnost písmen“ (varna) nelze slovy vyjádřit. Není to možné. Pokud se to snažíte vyslovit, slova se stanou nesrozumitelná.

Kdo dokáže popsat to, kde slova zmizela? Význam slova je zde chápán pouze jako Poznání. Jestliže očekáváte, že by Vědomí mělo vyjádřit sebe sama, pak se Vědomí samotné vytratí. Poblíž Toho nic neexistuje. Není zde nic, což znamená, že jelikož tu poblíž nic není, je tu výhradně „Nevyjádřitelná Ne-existence“, „Tichost“. Tam kde jsou dva, tam může dojít ke zkušenosti. Kdo může mít zkušenost tam, kde je pouze jedno?

A zkušenost čeho? Bez přítomnosti faktoru zkušenosti je On „Velkolepostí Zkušenosti“. On je tím, kdo dává zkušenost všemu. On Sám o sobě je „Velkou Zkušeností“. On zná všechny, přesto nikdo nezná Jeho. Vše, co se zdá být poznatelné a slovy dostupné, je dočasné. Všechny věci vznikají a zanikají. On není podporován Časem a ani na Něm není závislý. Nelze říci, že Čas Ho zná, protože čas sem má vstup zakázán. Čas nemá žádnou moc žít svůj život s Ním. Čas končí, zapadá. Jak by Ho mohlo poznat něco, co je popsáno slovy? Jeho „Existence“ je zde neustále.

On je Velkým Zakusitelem (Mahánubhava), ale „věc“, jež existuje, značíc to, co má formu, Ho poznat nedokáže, protože je falešná. Jazyk nemůže ochutnat sám sebe. Zkušenost ve snu zmizela, ale Velký Zakusitel zůstává. Zkušenost v bdělém stavu a „zakusitel“ je Mahánubhava. Zakusitel snu je skutečný, ale snová zkušenost je falešná. Mahánu-bhava je Tím, čím vždy byl, a je Úplný. On je odjakživa zde, avšak pocit „mně“ jako oddělené entity, někoho dalšího, je nyní pryč. Pět elementů a ten šestý, což je pocit „já jsem“, byly všechny navršeny na „Já“. Pět jich bylo rozpoznáno jako falešných a „já jsem“, což je ten šestý, byl podříznut jako husa. Kdo nyní zůstává, aby byl spojen s Brahman? To, co se identifikuje, je samo falešné. Toto bylo prožito. Kdo bude dál něco studovat? Ten, kdo studoval, je mrtev. Bylo prožito, že je mrtvý. Podobně jako je pryč včerejšek, tak taková je i tato zkušenost. Pocit ega je pryč.

Existuje příběh o Namadévovi a Pánu Vittalovi. Namadév měl přátelský vztah s Vittalou. Když se sešlo mnoho Světců, včetně Namadéva, zjistilo se, že Namadév není tak dokonalý, jak se od Světce očekává, a bylo mu řečeno, že ještě není zralý. A tak Namadév běžel s pláčem za Vittalou. Vittala řekl: „Je to pravda, já tě však dokonalým učinit nedokážu. Musíš jít za Světcem Khečarou.“ Když odešel Namadév za Khečarou, Světec mu udělil Pravé Pochopení, a tak se stal dokonalým. Poté přestal Namadév navštěvovat Pána Vittalu v chrámu.

Pán se Namadéva dotázal: „Můj drahý Namadéve, proč si během těchto dní nezavítal do chrámu?“ Namadév odvětil: „Je třeba se starat o své „Já“ a potom je všude viděno jen To. Měl bych nyní zpívat své vlastní abhangy (verše na chválu)? Pokud nyní budu zpívat Písně oddanosti tobě, jsme oba opravdu dvěmi entitami? Jsou nyní dům a chrám dvěma? Odteď je chrámem celý svět.“

Vittala byl velmi šťastný, když si vyslechl tuto odpověď. Dokud je „já“ jako džíva odděleno, veškeré vědy, Védy, recitování oddaných písní atd. mají v životě své místo. Jakmile „já“ zmizí, vše jmenované skončí. To, co zůstane, je dokonalé Brahman. Kdo je tu, aby se modlil nebo nabízel Oddanost, a komu? Poté, co je forma ornamentu pryč, zůstává jedině zlato.

Viditelné, kvalitativní, Nejvyšší „Já“ s „Univerzálním tělem“ je Brahman. Nazývá se Saguna (s formou) anebo Sakšatkara Parabrahman, Sakšat-Parabrahman. Je-li zde pouze jedno bez druhého, jakým způsobem je tělo (či Univerzální tělo) oddělené? Jakmile je „já“ pryč, „ty“ rovněž zmizí. Buď přetrvává „já“ a „ty“, anebo žádné „já“ a „ty“ nezůstává. Jakmile není „já“, není „ty“. Uddhava tento stav realizoval. Představení si něčeho na Jediném Skutečném Brahman je mája. Každý si může představit cokoliv! Tato představa, které se oddáváte, vejde v existenci. Co je dobrého v tomto světě? To, co si představíme, je dobré. Protože svět samotný je představou, vše, co si vymyslíte, bude úspěšné. Toto je Kontrolující Síla, Síla Inkarnace, která byla Uddhavou pochopena. Zcela realizoval, že mája je falešná (neskutečná). Vše poznal jako neskutečné a v souladu s tím byl bezžádostivý. S touto bezžádostivostí vzrostla Oddanost ke Guruovi. Proč by se pak nemělo přihodit vše, co si oddaný představí? Pokud je zde naprostá Oddanost ke Guruovi, uvnitř nás úplná bezžádostivost, a naše přesvědčení je totální, Realizace je snadná a přirozená. Ten, kdo pochopí, že Guru je Jeho „Já“, Parabrahman, stává se tak šťastným, jakoby se setkal se Čtyřrukým Bohem samotným.

Jedině oddaný Gurua je tím, kdo je takto šťastný. Nemá již žádnou další žádost po čemkoliv jiném. Ten, kdo považuje peníze a špínu za totéž, obdrží tuto Sílu. Někdo možná nebude schopen nic opustit, protože si myslí, že vše náleží Guruovi. On je také oddaným Gurua. Je toho názoru, že Guruova Síla je všude. Zanechal dokonce i tělo a věnoval ho svému Guruovi. Cokoliv jí, když večeří, vše, co dělá, to všechno je pro jeho Gurua. Věří, že všechno se děje díky Milosti Gurua. Je-li zapotřebí, je připraven všeho se vzdát pro svého Gurua. Tomu se říká Oddanost ke Guruovi.

Kdo může kontrolovat iluzi, máju? Řídit ji může jedině Ten, kdo k ní nemá žádný respekt. Zlatu uděluje stejnou hodnotu, jakou dává špíně. Jedině On dokáže proměnit zem ve zlato. Ten, kdo je přesvědčený, že nazývat jedno zlatem a druhé hlínou, je koncept, je skutečně mocný.

Vytvořit máju a zničit máju je „Síla kontrolovat máju“, provokovat máju a odmítnout máju. Tuto „Sílu kontrolovat máju“ dal Krišna Uddhavovi.

Pouze ten, kdo uctívá Gurua, může poznat a rozpoznat, odkud toto vše viditelné vyvstává. Jedině on ví, proč a jak celá tato iluze začala existovat a jak dojde k vyhlazení. Výhradně ten, kdo již uctíval Gurua anebo je schopen Ho uctívat, ví, jaká je naše Skutečná Pozice, náš Skutečný Status a Skutečný Čas. Pouze takový oddaný ví, co jsme před počátkem času a na jeho konci. Jen On je vládcem máji.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

104. Hra šachy

Iluze neboli mája značí „to, co není“. Není něčím. Vše je Brahman. Mája je pouze představa. Mája je to, co neexistuje. V oceánu jsou bubliny a vlny, ale to vše je jen voda. Veškerý projev je vytvořen pomocí myšlenek. Rozšířit či pojmout ho není nic než koncept. Mnoho obrazů na zdi je v podstatě pouze pestrou škálou barev. Jejich pojmenování jako obraz je popudem iluze, a to vše je pouze myšlenka. Obrazy jsou malovány nebo kresleny jen díky představivosti. Podněcovat či ovládat je znakem „Kontrolující máji.“ Krišna udělil toto Poznání Svému žákovi Uddhavovi. Slovo Uddhava značí učinit přesvědčení pevným. Získal vše, a tudíž byl zbaven úzkosti. Jakmile se jednou stanete plně přesvědčeni, neodchýlíte se. Když jste upevněni v mysli, stáváte se sami Stavem Sebe-Přesvědčení. Přestanete být nadále vyrušováni. Uddhava již nezůstal, což znamená, že Uddhava se stal Paramátman (Pánem Krišnou).

Ve hře šachy není žádná zbylá minulá karma. Je tu základní materiál – dřevo, z něhož jsou vytvořeny různé postavičky a další figurky. Nicméně ve skutečnosti jsou pouze dřevem. V žádné z nich není vrozené nepřátelství, avšak šachová hra je virtuální válkou. Hráči volají: „Jezdec je mrtev, věž padla“ apod. Ale znamená to, že jezdec doopravdy umřel? Přemůže-li střelec krále, získá nějaké skutečné království? Ve figurkách žádný život není, ale hráči říkají: „Jezdec je mrtev.“ Jeden vyhrává a druhý je poražen, ale je tu opravdu nějaká smrt nebo vítězství? Ne, nic takového tu není. Ten, kdo hraje, činí vše ve hře. Všechno je to jeho koncept. Jestliže ve hře umře nějaká figurka, jaký je hřích tohoto hráče? Podobně „být spoutaný“ či „být svobodný“, to vše je zkrátka produkt představivosti. Ten, kdo koná své záležitosti ve světském životě s tímto moudrým postojem, nemá ani spoutanost ani osvobození. Pro něho je toto vše pouhý sen. V důsledku domnění, že sen v noci je tím, co se skutečně vyskytuje ve dne, jedinec koná jako nevědomý hlupák a lamentuje a naříká nadarmo.

Sen zdající se v noci nemůže být realitou dne, třebaže takto někteří nevědomí lidé mohou smýšlet. Je to sen během noci, a jakmile noc skončí, následuje den, a po snu tu nezbude žádná stopa.

V bdělém stavu jsou manžel, manželka, král a královna všichni stejně tak falešní, jako je tomu ve snu. Ten, kdo toto správně chápe, se nazývá Inkarnací Inkarnace. On sám je Bůh. Písma, Védy, vy, já, vše je pouhý výmysl. Tento svět je sen. Ten, kdo se probudí z tohoto snu, je skutečně probuzen. V zdánlivém světě opravdu nic nevlastníme. Říkáme, že bychom neměli umřít, a na základě toho musíme být opatrní. Takto to ve hře šachy nefunguje. V šachách není ten, kdo prohraje, pověšen, a ani ten, který vyhraje, nezíská žádné království.

Tato iluze je jako šachová partie. Jakmile hra skončí, hráči odcházejí pouze s tím, co si do ní přinesli. Jaké království či válečnou kořist si mohou vzít? Stručně řečeno, tento svět je šachová hra. Co je viditelné, je Brahman, ale já se vás ptám, co je za tímto jevem? Je to Parabrahman. Táži se vás: „Co a jak to je?“ „To“ je Šiva. „To“ je Brahman, jenž je Pravdou. Není tu žádný kůň, dům či člověk. Je tu pouze Jedno, nic víc. Nicméně „To“ nemá jméno ani tvar. Ono „je“, hotovo. Není zde žádné dotazování co „To“ je či jak „To“ je.

Nařízení Véd, to vše je jako sen. Spoutanost a osvobození jsou falešné. Ten, kdo toto pochopí, a žije přirozený život, netrvá na tom, že by nějaká věc měla či neměla být udělána. Dělat nebo nedělat je myšlenka náležející tělesnému vědomí. Existovalo mnoho těch, kteří byli schopni být naprosto a ustavičně svobodní důsledkem stažení se ze světského života, ale zároveň si drželi pocit, že jsou „někdo“. I když dosáhli vítězství – „být nehybným nebo hybným“ – jsou faktory náležící tělu. Takovýto jedinec ohodnotil sebe sama či pojal sebe sama pouze ve vztahu k tělu. Tento konceptuální klam by zde být neměl. Vskutku nejsme ničím a současně jsme vším. Nejsme jedním, dvěma, dokonce ani nulou. Slon, pes, kůň, to vše jsme my.

Zlato bylo dotázáno: „Co jsi?“ Odpovědělo následovně: „Nejsem určitým počtem rupií, a všechny různé ozdoby typu – nákotník a náramek – neexistují. Já jsem vším. Ornamenty a rupie nejsou. Jsem nic než zlato.“ Stejně jako v příkladu zlata, my jsme vším, ale nikoli nějakou konkrétní věcí. Já jsem ve všem. Ve mně není žádná věc. Dokonce ani „já“ tu není. Guru byl dotázán: „Jak jsi pronikl do všeho?“ Odvětil: „Jakmile „já“ ve mně zmizelo, vstoupil jsem do všeho.“ „Vše“ se stalo prostupující vším. Kde by to mohlo být nalezeno jako nějaká určitá věc? Když se někteří osvobodili díky zřeknutí se světa, byli dotázáni: „Kdo se osvobodil?“ a oni odpověděli: „já“. To je důkaz toho, že toto „já“ vůbec nezmizelo. Všechno, co zůstává po odhození „já“, je mimo dosah logiky. „Tento Stav“, který je nepředstavitelný, tato Oddanost po Osvobození, není nikým pochopena. Jedině ten, kdo realizoval, že je zde pouze Jedno bez druhého, dosáhl této Oddanosti po Osvobození. Smrt je jistá, takto všichni praví. Nicméně jednou byste měli být schopni umřít do té míry, že zde nebude žádná potřeba po dalším zrození. „Já“ jako takové vůbec neexistuje. Vše, co je, je pouze Brahman, nic víc. Ten, kdo toto pochopil, má Oddanost po Osvobození. Říká všem: „Domníváte-li se, že je zde něco jiného než Brahman, hledejte, najděte to a přineste to sem.“ On pochopil Jednotu Brahman, ale rovněž má Oddanost.

Někteří tvrdí, že kvalitativní Brahman neboli Brahman s kvalitami (Saguna) je pouze iluze, a to, co je za, je skutečné Brahman (Nirguna). Popravdě řečeno, je tu jen jedna jediná Existence. Svět je jako zamrzlá voda ve formě ledu, a Paramátman je jen voda v jiném stavu.

Toto je jediný rozdíl mezi Kvalitativním Brahman (Saguna Brahman) a Absolutním Bezforemným Brahman (Nirguna Brahman), nic víc. Činit rozdíly mezi dvěma je dualita, a realizovat to jako nic než jedno, je nedualita.

Světec Namadév řekl: „Saguna a Nirguna jsou jen jedním Bohem (Góvinda). Tak komu je třeba se klanět?“ Bůh říká: „Drahý Namadévo, nyní jsi opravdu pochopil. Jsi vskutku požehnaný!“ Jakmile jste svobodní, měli byste zůstat tak, jak jste. Všechny naše činnosti by měly být jako Vědomí Brahman. Veškeré aktivity jako jezení či stolování jsou pouze jednáním Paramátman. Toto by v nás mělo být velmi hluboce pochopeno. Ten, kdo je schopen to pochopit, dosahuje Oddanost po Osvobození. Džíva (živá bytost) je neustále připraven říkat, že je džíva, dokonce i po dosažení stavu Absolutního Brahman. Je vždy připraven tvrdit lži. Má jen tento zvyk. Džíva vzdoruje, jsa příliš nesmělý, říci Brahman. Tato nesmělost musí odejít. Brahman není nikdy ostýchavé (nesmělé). Ono je nic než Pravda.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

105. Vězte, že vy jste Paramátman

Již dříve jsem vysvětlil, že vy sami jste Paramátman. Není pochyb o tom, že vy jste tygrem, ale jaké jsou s ním spjaty znaky? Podobně, jaké je vaše pochopení být Paramátman? Prvním znakem je nepřítomnost zrození a smrti. Pojem džíva je kombinací dvou slov – dža plus iva, což značí, že je jakoby narozen, nikoli však opravdu narozen. Znakem Paramátman je to, že On nikdy nepřijímá zrození a ani neumírá. Zkušenost, že Paramátman je nezrozený a nesmrtelný, by měla být skutečně pociťována.

Slovo akáša znamená prázdnotu neboli prázdný prostor. Prázdný prostor je v hrnci, v domě a ve Vědomí. Přestože je hrnec rozbit, nebo dům zničen, prostor neboli vzduch, který je v nich obsažen, tím není dotčen. Podobně jako prostor (akáša), „Já“ také nemůže nikam přijít nebo odejít. „Já“ je před všemi atributy, tudíž On nemá žádné přicházení či odcházení. Ještě předtím, než tu byl prostor či voda, bylo zde Nejvyšší „Já“, Átmaram. Počítáte čas, roky, na základě vycházení a zapadání Slunce, ale tehdy zde nebylo žádné Slunce, žádná země. Átmaram je pradávné; bylo tu před tím, než začalo existovat pět elementů.

Dny a roky jsou všechny vymyšlené. I když se velké duchovní síly nebo zázraky mohou stát evidentní, všechny jsou pouhým snem. Tento svět není skutečný ani na okamžik, ale jeví se, jako by byl starý miliony let. Vše toto je neskutečné. Zamyslete se nad 15 minutami snu. Můžete v něm prožít zrození a smrt stovek bytostí. Naslouchejte. Vrcholem dokonalosti je poznat, že vše projevené je iluzorní, všechno je falešné, není tu ani přicházení ani odcházení, a ten, kdo má tuto velkolepost, je Paramátman.

Takže poté, co jste dosáhli Poznání, nebudete mu přikládat velkou hodnotu. Ten, kdo ví, že tu není ani spoutanost ani osvobození, je Paramátman, a je za kvalitami a formami. Ten, kdo toto zná na základě zkušenosti, je Paramátman s Úplnou Realizací. Jen se zamyslete nad tím, jaká Velkolepost to je! Není to nic obyčejného. Je to velice vzácné Poznání.

Uvědomění, že iluze a její svázanost jsou odseknuty, je potřebné pro Původní Stav Existence. Peníze a světské bohatství nejsou zapotřebí. Toto je bohatství Poznání, které náleží Paramátman. Jestliže se zeptáte, jaké jmění je v příbytku Paramátman, odpovědí je, že tímto vlastnictvím je Poznání. Pán Šiva byl dotázán: „Jaké jmění jsi získal?“ Odpověděl: „Já jsem jediný, dokonalý Šiva. Není tu nic dalšího.“

V domě džívy je nářek, jenž je chudobou a strádáním. Ten, kdo toto skutečně pozná, je Paramátman, a ten, kdo si myslí, že je tělem vysokým tři a půl lokte (délka hrubého těla), je džíva. Tak jako starý člověk z velmi bohaté rodiny, který říká: „Toto je celé mé jmění.“, třebaže nemusí mít na svém těle nic hodnotného, je velmi šťastný, stejným způsobem je toto pradávné Paramátman šťastné, říkajíc „Já jsem vším z tohoto světa.“

Ten, kdo toto realizuje, je Velkolepé Paramátman plné štěstí. Nikdo nezná toto Paramátman nebo to, jaká je jeho přirozenost. Nikdo nedokáže poznat jeho nejvzdálenější hranice. Jedině ten, kdo toto pozná, je Vše-Prostupující, Jeden Jediný, Paramátman, jenž je všude.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

106. Věčný domov – Sajúdža sadan

Vy sami jste Paramátman. Vaše „Pravá Přirozenost“ je toto. Nemáte žádné zrození, žádnou smrt, nijaké přicházení či odcházení. Věci, které mají formu, nejsou tím, čím jste. Voda nemá žádnou formu, vítr, oheň nemají formu. My jsme také tím, co nemá formu. Nirguna znamená – nemající žádné kvality. Slovo Ánanta značí „To, co nikdy nekončí.“ Paramátman je věčně existující, bez přestání. Ten, kdo ví, že jsme jako toto, kdekoliv a kdykoliv, je Paramátman. Jakmile poznáte skutečné kvality Paramátman, máte tyto kvality v sobě. Jsou ve vás vstřebány a musí být takto vstřebány. Protože Paramátman je vše-prostupující, nazývá se Vše-Prostupujícím neboli Vjapak. Ve všech různých věcech je pouze Jedno, které existuje, stejně jako je ve všech ornamentech pouze zlato. Všechna četná jména jsou používána za účelem usnadnit získání pochopení, Paramátman je však mimo jakýkoliv popis. Tyto Jemu přisouzené kvality jsou jednoduše Jeho jměním. Veškerý jev světa je bohatstvím Paramátman. To je Jeho faktický majetek. Ten, kdo má ozdobu těchto kvalit, je Paramátman. Díky Oddanosti je Jeho stav dosažen.

Devět druhů Uctívání neboli devítidílné Uctívání (Navavidha Bhakti) je takové, že se na jeho základě mnoho adeptů pročistilo. Mezi těmito devíti druhy je tím vrcholným „Sebe-odevzdání“, které se nazývá Átma Nivédana. Na tento devátý druh Uctívání bychom měli meditovat prostřednictvím naší vlastní vnitřní zkušenosti. Toto se popisuje jako „Stav Síly“, stav být „Svědkem“, stav Čajtanja. Podle toho bychom měli prozkoumat svou vlastní zkušenost.

Poté, co dokončíme pudžu (akt svého uctívání), musíme Bohu či Guruovi nabídnout svou hlavu (poklonit se). To znamená, že musíme opustit svou připoutanost k veškerému vlastnictví. Mezi oddanými je pouze pár těch, kteří meditují na přirozenost „Já“ a rozjímají o tom, co je jejich skutečné Bytí. Jen málo je těch, kteří se dotazují „Co jsem Já“?“ Podstata tohoto druhu Oddanosti spočívá v tom, že bychom měli pozorovat, kdo jsme. Jakmile je poznáno, že nejsme nikdo, pak kdo je? Někdo je! Tento někdo je Paramátman. Nejvyšší „Já“ je dokonalé a bez kvalit. On („Já“) je všemi objekty, všemi kvalitami, egem, vším. Jedině „vy“ tam nejste. Vše je Paramátman, ale když se stanete banálním, malým egem, jste individualita, džíva. Pak vás v životě čekají obavy a utrpení a stáváte se bezmocnými. Protože jste přijali stav individuality, džívy, stali jste se vězněm. To, co zůstává po rozpuštění stavu džívy, je Šiva. Všichni služebníci „Velkého Bytí“ jsou rovněž velcí. Višnu je Jeho mysl. Slunce a Měsíc jsou Jeho oči. Šiva je Jeho ego. Brahmadév je Jeho intelekt. Země je Jeho pokožka a vlasy. Vše toto je „Velkolepou Silou Pána“.

V tom není nic nedůležité. Jakmile odejde pocit džívy, zůstává pouze Šiva, a On je Paramátman. V tu chvíli jsou všechny smyslové orgány povzneseny do této velkoleposti a jsou jim udělena jména různých božstev. Má-li majitel dům, přirozeně pak vlastní také dveře a okna.

Objevem oddaného a Boha je Sebe-odevzdání (Átma Nivédana), neboli nalezení Své Vlastní Skutečnosti. Sám oddaný je pradávným, prvotním, původním Bohem. Nazývat ho oddaným je nesprávné. Vy sami jste Bůh. Oddaný se snažil rozpoznat Boha a sám se stal Bohem. Bůh a oddaný nejsou odděleni. Oddaný je Bůh. Protože není spoutaný, je svobodný; tato svoboda je „Přednostní“. Podle zásad určených v Písmech a na základě jeho vlastní přesvědčivé zkušenosti, On je výhradně Bůh. Před tím, než je toto rozpoznáno, jsou dvěma. Poté, co dojde k pochopení, je zde jen Jedno. Jestli máme názvy toop či ghruta, jména jsou dvě, ale představují pouze jednu věc, a tou je máslo (ghí).

Věc, existence, je jen jedna, rozdíl je pouze ve jménu a tvaru. Bůh se nazývá oddaným a oddaný zase Bohem. Jestliže toto prozkoumáte na základě své vlastní zkušenosti, jedině pak budete přesvědčeni. Jakmile zmizela pochybnost, vytratil se také rozdíl dvou jmen. Poté je zde skutečná zkušenost jednoho jediného Paramátman.

Oddaný, který si myslel, že byl pouhé tělo, začal uctívat Boha, a jakmile rozpoznal své Skutečné „Já“, on, jako oddělená entita, zmizel. Trojí jev – Existence, Vědomí a Blaženost (Sat Čit Ánanda) – to vše se stalo Jedním. Moudré bytosti zakoušejí konečný zánik, rozpuštění světa ihned, a třebaže žijí v těle, stávají se bezforemnými a přirozeností Brahman.

Jakmile je dosažen devátý druh Oddanosti, Sebe-odevzdání, je tu jednota s Bohem a naprostá svoboda neboli stav „Sajúdža“. Stav svobody „Salokata“ značí být v přítomnosti osvobozených a být znovu zrozen po Osvobození jako svobodný člověk. Stav svobody „Sameepata“ značí poznat Sebe Sama a čtvrtý stav svobody se nazývá „Sajúdžata“, jenž je možný díky odevzdání sebe sama, což vede ke skutečné „Sebe-Realizaci“.

Jestliže jste doteď opravdu následovali to, co jsem vám sdělil, pak toto je Sebe-Poznání.

Pochopili jste své vlastní Bytí. Potom jasně vidíme, jací jsme, bez jakýchkoliv předsudků. „Úplnost“, která není na ničem závislá, je naší Plnou Dokonalou Existencí. Je zde pochopení toho. Ten, kdo odevzdá „já“, stává se bezpodmínečně Svobodným. „Věčný Domov“ (Sajúdža Sadan) značí „Vše-Jednotu“, Osamělost. Tato „Absolutní Oddanost“ je nezničitelná. Oddaný odevzdal své „já“ Světcům a získal Sebe-Poznání. Je Sjednocený. Nemůže být nyní oddělen. Jestliže zcela neodevzdáte své „já“, Bůh Smrti (Jama) vám dá další zrození. Pak jste opět předmětem iluze. Pokud zapomenete na svou Skutečnou Přirozenost jakožto Šivy, Paramátman, pak On řekne, že je džíva. Je-li zanechána Oddanost ke Guruovi, je tu opět iluze. Proto byste se měli uchýlit k chodidlům Světce.

Bohatý muž spal a ve snu byl oklamán. Lidé mu řekli, že se zbláznil, že se stal choromyslným. Probudil se a začal žít jako žebrák. Díky požehnání Světce však jeho iluze zmizela. Opět si pak užíval svého bohatství a jeho falešná představa se vytratila. Měli bychom mít víru. Náš otec nás obdaroval půdou, proč bychom si neměli připomínat jeho jméno a těšit se z vlastnictví? Co je dobrého na jedení jídla, zatímco otce kritizujeme? Přijali jste majetek a měli byste si ho užít, ale připomeňte si Jeho jméno, a pak jezte.

Pokud si přejete těšit se svobodě a velkoleposti Paramátman, měli byste sloužit Guruovi. Mějte k Němu velkou úctu a těšte se této Velkoleposti. Jedině ten, kdo má takovouto víru, získá Sebe-Poznání. Ten, kdo má o tomto Poznání pochybnost, bude neustále a všude pronásledován pochybnostmi. Světci a Mudrci nám poradili, abychom považovali dokonce i malé mravence a hmyz za Boha. Ten, kdo viní Světce, bude určitě trpět velkým neštěstím. Jeho intelekt se pomate a jeho Poznání ho opustí. Jelikož jste Brahman, neměli byste obviňovat druhé. Opravdový Světec je ten, jehož pýcha zmizela. Ten, kdo je pyšný, nemůže být Brahman.

Poznání je jako mango, které když je zralé, hodnotíte na základě jeho vnějšího vzhledu a dalších znaků a chcete ho okamžitě utrhnout. Jestliže ho utrhnete v tento čas, je zajisté sladké. Chutná sladce.

Znaky Poznání jsou tohoto druhu: milujete všechny Světce a Mudrce, máte pocit Jednoty a jste láskyplný ke každému. Ten, kdo má Sebe-Poznání, projevuje úctu ke všem Světcům a Mudrcům a není na nic pyšný. Na spolužáky hledí stejně jako na Gurua. Myslí si, že celý svět je pouze Bůh.

Takový oddaný je jako mango, jež je připraveno k utrhnutí. Je hoden skutečné spokojenosti. Takže oddaný se Sebe-Poznáním by neměl být na nic pyšný. Ten, kdo nemá rád podřadnou práci, není Světec. Je-li oddaný Gurua jen a jen Bůh, pak je jeho povinností pečovat o blaho všech lidí. Není možné někoho nenávidět. Bůh je Vše-prostupující „Já“ všech a oddaný Gurua je jako Bůh. Ten, kdo má upřímnou úctu ke Světcům, bude samozřejmě ctít všechny lidi. Proto ten, kdo slouží Světcům, získá Věčný Stav, Sajúdža.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

107. Sebe-odevzdání

Když poznáme, kdo jsme, víme, že jsme ničím a není tu nic než „Já“ pozorující vše. To je Sebe-odevzdání neboli Átma Nivé-dana. Slovo Bhooma značí podporu. „Já“ je tato Bhooma (podpora), což je svou přirozeností Zkušenost. Domníváme se, že jsme individualitami, to však není správné. Iluze musí být odstraněna. Provaz byl od začátku pouze provazem, ale byla tu falešná představa hada. Poznání ničí nevědomost. Poznání „provazu“ zničilo klamnou představu (nevědomost) „hada“. Poznání nic nevykonalo, pouze odstranilo nevědomost.

Existuje příběh o deseti putujících. Během cesty chtěl jeden z nich spočítat, kolik jich je, ale zapomněl započítat sebe. Ostatní počítali stejným způsobem a vždy zapomněli na sebe. A tak se stalo, že šel kolem jiný moudrý muž, který jich napočítal všech deset a ukázal jim, kde dělají chybu. Podobně je zde iluze nazývající se individualitou, přestože jste ve skutečnosti „Já“. Poznání značí přesvědčení o tom, co je skutečná pravda. Poznání je nutné jen pro vystřízlivění. Poté, co už vaše iluze neexistuje, Upanišády, pětičlenné rozdělení principů přírody (pět elementů) a veškeré poznání již nejsou dále zapotřebí. Jakmile válka skončí, brnění, meč, ochranné štíty, naprosto vše musí být odstraněno. Pak je oslavováno vítězství. Podobně je to v případě Poznání. Jen co je dosažen cíl, nástroj není zapotřebí. Pro ty, co to nepochopí pomocí jednoho písma, je nutné napsat toho více. Jakmile vás potká Guru, dá vám instrukce ve formě jednoho prohlášení či fráze, jíž je „Ty jsi To“ (Tat Vam Asi). Vy jste to však nepochopili, a proto je nutné pochybnosti odstranit podáním širšího vysvětlení.

K čemu jsou zapotřebí různé druhy znalostí tomu, kdo realizoval Brahman? Ten, kdo díky milosti Gurua realizoval Ryzí Poznání, nic nepotřebuje. Vidžňána neboli Ryzí Poznání, je čiré mystérium. Někteří lidé radí, že tok pozornosti by se měl podobat tenkému proudu tekoucího oleje. Bude ale vůbec možné na základě jakéhokoliv konceptu realizovat Brahman? Jak může být Brahman nalezeno nějakým konceptem, když ho nelze získat studiem a ani uchopit intelektem? Toto může realizovat jedině ten, jehož ego-centrické myšlení zmizelo.

Když dojde k Sebe-odevzdání (Átma Nivédam), tento stav se nazývá Úplná Svoboda (Sajúdža Mukti). Vyhlazení či rozpuštění iluze metodou Rozlišování se říká Vivéka-Pralája. Jakmile k tomu dojde, zůstává Jediný Bůh. Ten, kdo se odevzdá Světcům, dosáhne díky jejich učení Jednoty. Nabude přesvědčení, že vše je pouze Jedno, a není zde něco dalšího. Pro toho, kdo nahlíží na svět jako na Brahman, je to Brahman, ale pro toho, kdo se na něj dívá jako na svět, je světem. Není to tak, že svět je nebo že není. Nevědomému se jeví jako svět, bystrému se jeví jako Brahman. Nikdy neexistuje chvíle, kdy ten, kdo je individualitou, neexistuje a není ani doba, kdy individualita existuje. Požehnaný je ten, kdo toto pochopí. Moudrý je ten, kdo má toto bohatství, protože to je bohatství Paramátman. Být opravdu vzdělaným značí vidět vše jako jediné Paramátman. Jakmile je zde realizace, že „vše je jedno jediné“, nelze se učinit odděleným, i když se o to pokusíte.

Stručně řečeno, jak může ten, kdo je zajedno se světem, být od světa oddělen? Může být někdo Vše-Prostupujícím Bohem (Višwambharou) prostě tím, že je tímto jménem označen? A co víc, jestliže je doopravdy tímto Višwambharou, přestane jím být, pokud ho tímto jménem nikdo nenazývá? Ten, kdo je Vše-Prostupující, bude takový vždy, není tu nikdo, kdo Ho může od Jeho celistvosti oddělit. Nebude odděleným, i když budete tvrdit, že je. Dejme tomu, že nějaký muž odešel do Varánasí a vrátil se. Bude tento fakt anulován někým, kdo říká, že tento muž do Varanásí neodešel? Podobně ten, kdo se jednou sjednotil s Brahman, nebude ponižovat sebe sama do stavu individuality. Síť iluze ho již znova nezasáhne. Mějme příklad: hořící lampa, která je namalována na obraze, není uhašena větrem. Brahman není ani existující ani neexistující. Není iluzí, individualitou, Šivou či Brahmou. Ať je to jakékoliv, takové to je, ale není to žádným způsobem určitelné. Oba pojmy „Ty“ a „To“ zmizely, a přesto tu něco „Je“, což je známo prostřednictvím pojmu „JSI“ v prohlášení „Ty Jsi To.“ Ten, kdo dosáhl tohoto stavu „Existence“, nebude (přece) „ničím“.

Ve světě jsou dva stavy, „je“ a „není“. Který z nich začal existovat jako první? Jak vešel v existenci stav „není“? Nejprve tu musí být jedna věc, která „je“, a tímto může vzejít ono „není“. Když je někdo přítomen, může říci, že někdo jiný je nepřítomen. Není-li nikdo přítomen, kdo tu bude, aby řekl, že druhý je nepřítomen? Jedině přítomný může něco říci, a proto slovo „je“ se stává platné. Jedině ten, kdo „existuje“, může prohlásit, že něco „není“, a tudíž je existence přítomné osoby prokázána jako fakt. Ten, kdo říká, že umřel, je lhář. Zlato může říci, že je železem, ale hodnota Zlata tím neklesla. Jeho hodnota zůstává fixní.

Ten, kdo „Realizoval“, se může zcela dobře vrátit do světa. Není špatné být zaneprázdněn světským životem poté, kdy dosáhnete úplného Poznání „Já“. Nicméně měli byste jednat náležitě, bezchybně. Opět se stanete tím, čím jste byli před Realizací. Nyní jste se vrátili zpět poté, kdy jste se stali tím, co jste již byli. Teď můžete svobodně jednat ve světě. Vůči tomu, kdo byl „Tam“ (Skutečností) a svobodně se vrátil zpět, nelze nic namítat. Není správné říkat, že Realizovaná Bytost, která je plná moudrosti, nepoužívá pojem já. Nicméně je si plně vědoma toho, že já je falešné.

On byl „Tam“ (Skutečností) a nyní se vrátil. Neexistuje žádné psané pravidlo, že by měl někdo po dosažení Čirého Poznání mluvit odlišným jazykem. Někteří lidé se dokonce i po domnělém dosažení Sebe-Poznání záměrně chovají jako ztřeštění hlupáci. Mají koncept, že se od ostatních liší.

Jaké připomínky lze uvést na adresu těch, kdo záměrně žijí jako otrhanci? Jediné, co o nich můžeme říci, je to, že je to jejich špatná karma, kterou si musí vytrpět. Ať je viděn jakýkoliv dobrý nebo špatný objekt, ve své podstatě je čirý. Není důvod, proč dělat výstřední věci, ale tito lidé je dělají. Není to nic než ničení moudrosti. Budou opakovat vše, co jim sdělil jejich Guru, ale nemají poznání ze své vlastní zkušenosti.

Jediná věc pro skutečné pochopení Brahman spočívá v tom, že „já“ zmizelo. „Já“ je odstraněno. Ten, kdo má toto Čiré Poznání, nemá žádnou iluzi. Jakmile se stal Bohem, je Bůh. Co na tom záleží, jestli je nazýván jiným jménem? Falešné zdání překrývající Skutečnost je pryč. Je poznáno, jak nastal tento fenomén falešného jevu, a co je to Skutečnost. Skutečnost nezmizí a iluzorní jev nepřetrvává. Přirozenost toho, co je, takové jaké to je, je poznána. Nyní je karma završena a došlo k Sebe-Odevzdání.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman