O štěstí

[Návštěvník]

Jakmile mysl objeví své vnitřní štěstí, už nebude putovat ven.

[Návštěvník]

"Svobody dosáhneme, když celá naše bytost, povrchní i hluboká, je očištěna od minulosti. Vůle je
přání. Je-li tu nějaká akce ze strany vůle, snaha obnažit se, osvobodit se, pak tu nemůže být svobody.
Teprve když všechny vrstvy našeho vědomí ztichnou úplně, teprve potom dostaví se ono
nezměřitelné, štěstí, které není v čase; pak nastává obnova tvůrčí."

J.Krishnamurti

[Návštěvník]

Prsten vychází z legendy o králi Šalamounovi, nejmoudřejším z lidí. Příběh se objevuje v mnoha různých verzích v mnoha kulturách po celém světě, a to díky tomu, že princip, který se za prstenem skrývá, se týká všech našich lidských životů.

Král Šalamoun měl velitele armády jménem Benjahu Ben Jehojada. Bylo to v době svátku Pesach, kdy se Šalomoun a ministři království sešli na svátky. V době slavnostního jídla se král Šalomoun rozhodl popíchnout svého velitele armády, který byl domýšlivý muž. "Benjahu," oslovil Šalomoun velitele armády, "potřebuji zvláštní prsten, prsten, který má zvláštní moc. Je to prsten, který při pohledu na něj učiní ze smutného člověka šťastného a šťastného smutným. Vím, že takový prsten můžeš najít jen ty. Takový prsten potřebuji do předvečera příštího svátku, který začíná za půl roku. Tak budeš mít dost času prsten najít." Velitel armády ani na okamžik nezapochyboval o svých schopnostech a odpověděl, že prsten najde.

Čas plynul a Benjahu hledal prsten na všech možných místech, posílal agenty, radil se se staršími a přes všechno úsilí se mu nepodařilo najít ani náznak, že by takový prsten existoval. Nakonec nastal předvečer svátku stánků a Beniahu se ocitl na jeruzalémských trzích. Slunce začínalo zapadat a trhovci měli plné ruce práce se zavíráním svých stánků. Ve svém zoufalství ministr oslovil starého zlatníka a řekl mu o prstenu, který hledal. Zlatník ho vyslechl a pak vytáhl jednoduchý zlatý prsten, vyryl na něj tři písmena a předložil ho veliteli armády. Benjahu se na prsten podíval a okamžitě se usmál; byl to přesně ten prsten, který hledal.

Nastal předvečer svátků a Šalomounův lid se sešel. Šalomoun se s úsměvem obrátil na Beniahu a zeptal se ho, zda prsten našel. K Šalomounovu překvapení vytáhl velitel vojska prsten a předložil ho králi. Král se na prsten podíval, prohlédl si krásu a nádheru, která ho obklopovala, pak se rozhlédl po svých ministrech a úsměv mu zmizel. Na prstenu byla hebrejsky vyryta tři písmena ג.ז.י, I.T.P., iniciály pro "I TO POMINE"...

Příběh nám říká, že vše je pomíjivé, a veškerá naše moc, bohatství a vliv zde jsou dočasné. Toto poznání přivedlo krále Šalamouna k napsání knihy Kazatel, která se zabývá filozofickými otázkami ohledně smyslu života a hledání štěstí.

Král Šalamoun byl muž, který měl všechno, velkou moc a bohatství. Na sklonku svého života také prohlédl iluzi, že hromadění bohatství a moci není zdrojem štěstí. Obrátil se proto k duchovnímu hledání.

[Návštěvník]

Co je nazýváno štěstím, je pouze svarúpa ['vlastní podstata' nebo esenciální přirozenost] átmanu [pravého Já];
štěstí a átma-svarúpa [naše vlastní, esenciální pravé Já] nejsou od sebe odlišné. Átmašukha [štěstí pravého Já] existuje sama o sobě; ona sama je skutečná.

Štěstí neleží v žádném z předmětů tohoto světa. Jen kvůli našemu nedostatečnému rozlišování si myslíme, že jej lze získat ze zevních předmětů.

Když [naše] mysl vychází ven, tak zakouší nedostatek štěstí.

Avšak vždy, když jsou naše myšlenky [nebo přání] naplněny, [naše mysl] se stočí zpět, do místa kam náleží [středu našeho
bytí, našeho skutečného, pravého Já, které je místem, odkud mysl vyvstala] a zažívá pouze štěstí
[našeho skutečného] pravého Já.

Podobně i během spánku, samádhi [stavu intenzivní kontemplace či absorpce mysli ], při mdlobách, když je získáno to, co je žádoucí nebo se skončí nežádoucí [tj., když se naše mysl vyhýbá nebo je zproštěna nějaké zkušenosti, kterou nemá ráda], [naše] mysl se stane introvertní a zažívá pouze štěstí pravého Já.

Takto [naše] mysl bez odpočinku bloudí, vychází ven a opouští [naše esenciální] pravé Já a [pak] se stáčí [zpět] do sebe sama. U paty stromu je slastný stín.

Venku na slunci panuje prudký žár. Člověk putující venku vchází do stínu, aby se ochladil. Po krátké chvíli znovu vyjde ven, ale není schopen snášet žár, a tak se vrací zpět k patě stromu. Tímto způsobem pokračuje dále, vychází ze stínu do žáru slunce a vrací se [zpět] ze slunce do stínu.

Člověk, který si počíná tímto způsobem, nemá dostatek rozlišování. Ale kdo rozlišuje, neopouští stín.
Podobně mysl džňánina [člověka s pravým sebe-poznáním] neopouští brahman [základní a absolutní
skutečnost, která je naším vlastním, esenciálním bytím či pravým Já]. Ale mysl adžňánina [osoby
postrádající pravé sebe-poznání] stále trpí strádáním, když se potlouká po světě a jen na krátkou
chvíli získává štěstí, když se vrací k brahman. Co je nazýváno světem, je pouze myšlení, [protože vše,
co jako svět poznáváme, není nic jiného, než série mentálních představ či myšlenek, které naše mysl
vytváří svojí silou představivosti]. Když zmizí svět, tj. když ustane myšlení, [naše] mysl zažívá štěstí;
když se svět objeví, zažívá neštěstí.

http://www.rudolfskarnitzl.cz/ramana/do ... m_ja_2.pdf

[Návštěvník]

Všechny bytosti touží po neustálém štěstí a osvobození od neštěstí. V každém je projev největší lásky k sobě samému motivovaný touhou po štěstí. Aby člověk dosáhl pravého štěstí, které zažíváme v hlubokém spánku, kdy je mysl nepřítomná, musí se poznat. Hlavním prostředkem, jak toho dosáhnout, je sebedotazování s otázkou: "Kdo jsem?"
- Bhagavan Sri Ramana Maharshi

[Návštěvník]

Každá bytost touží po neustálém štěstí a osvobození od utrpení. Opravdové štěstí je vlastní naší povaze a je zřejmé ze spokojenosti, kterou pociťujeme během hlubokého spánku. Lidé však mylně hledají štěstí v hmotných statcích a požitcích, ignorujíce jejich pravou podstatu. To je odvádí od cesty ke skutečnému štěstí.

.

[Návštěvník]

Nedělám nic, všechno se prostě děje. Neočekávám, neplánuji.

Jen sleduji události, které se dějí.

Vím, že jsou neskutečné.

.

[Návštěvník]

Dokud člověk nezničil svou mysl, nemůže získat mír a být šťastný.

[Návštěvník]

Co nám dává zážitek štěstí?

Je prožitek štěstí výsledkem činnosti, osoby, předmětu nebo jiné úžasné události, nebo je v tom něco jiného? A čeho si na štěstí zvláště ceníme?

Rupert říká: „Prvkem na uhašení žízně v každém nápoji je jeho obsah vody. Vše ostatní je jen zbytečná chuť, která nás k nápoji přitahuje – ale je to voda, která skutečně uhasí naši žízeň.

„Stejně tak, když nás přitahuje jakýkoli úžasný zážitek, myslíme si, že tento zážitek uhasí naši žízeň po štěstí. A skutečně, když tuto zkušenost získáme, zjistíme, že naše žízeň po štěstí je uhasena, protože cítíme štěstí. Ale to, co nám ve skutečnosti dává zážitek štěstí, je aspekt vědomí. Je to voda ve víně. A hodnota nebo význam, který z toho odvozujeme, je ánanda – mír nebo tichá radost.“

0:00 Ananda
0:58 Blaženost
1:56 Čeho si skutečně vážíme
3:31 Zkušenost štěstí
4:57 Voda ve víně

[Návštěvník]

Štěstí není v hledání

Jakmile si to uvědomíme opravdu jasně, nejen mlhavě, ale opravdu jasně, že je naprosto nemožné, aby nás objektivní zkušenost přivedla ke štěstí, náš projekt hledání štěstí ve světě ztrácí svou sílu a prostě vyprchá. Pamatujte na T. S. Eliota a Čtyři kvartety. Řekl jsem si: „Buď klidný, protože naděje by vždy byla nadějí na špatné věci, láska by vždy byla láskou ke špatné věci, cokoliv, v co doufáš, je vždy nadějí na špatnou věc.“ Jen to je třeba jasně vidět, abyste nemohli uniknout pravdě. Naděje je vždy nadějí na špatnou věc, jen mít odvahu čelit tomuto faktu a nechat toto pochopení pracovat ve vás.

Naděje není opravdu naše vědomí, je to v podvědomí, ale je to velmi hluboké. Máte pravdu, i ti z nás, kteří se těmito záležitostmi zabývají dlouho a rozumí tomu, potřebujeme jít velmi hluboko do sebe a položit si otázku: „Jen přijímám pochopení, že nic objektivního mi nemůže přinést štěstí, nebo toto dobrodružství hledání štěstí ve světě bylo opravdu rozbito tímto pochopením, nebo stále je ve mně tento hluboký impuls jít směrem k někomu nebo něčemu?“ Musíme být upřímní sami k sobě v tomto ohledu, protože máte pravdu, když povrch naší mysli přestane hledat štěstí ve světě, je tu hlubší vrstva, tento podprahový impuls jít směrem k něčemu.Tento dynamismus může být zbytkem našich starých vzorců chování a myšlení, které nás vedly k hledání štěstí nebo naplnění mimo nás samotné.

Je to jako neustálá vnitřní síla nebo touha, která nás žene k hledání nebo dosahování něčeho, ať už je to vztah, úspěch, nebo jiná forma naplnění. Tento zbytkový dynamismus může být odhalen a pochopen prostřednictvím hluboké meditace a sebepoznání, kdy si uvědomujeme a zpracováváme tyto hluboké impulzy.

Je to velmi hluboké a máte pravdu, není to jen v našich myšlenkách, je to na energetické úrovni a právě to jsou ty hlubší vrstvy, tento hlubší podprahový zbytkový impuls hledání, který je odhalen v našich meditacích, v dlouhých tichých obdobích našich meditací. Proto je ticho opravdu důležité. Když tyto vrstvy vyplouvají na povrch, musí vyplout na povrch. Potřebujeme být velmi upřímní sami k sobě a dovolit tomuto pochopení proniknout nejen do našich myšlenek, ale opravdu hluboko do těla, hluboko do našich pocitů, do těchto hlubokých impulsů, které máme, jít směrem k někomu nebo něčemu.

Cílem je tedy skutečně se zastavit v uvědomění přítomnosti a nerozbíhat se za něčím dalším. To znamená, že bychom měli nejen rozumově pochopit, že štěstí není ve vnějších objektech, ale také hluboce procítit a prožít tuto skutečnost, aby přestala existovat ta vnitřní tendence stále něco hledat.

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Ten, kdo je šťastný, když se všeho vzdává, získá blaženou radost z vlastního života.

.

[miroslav]

Ten, kdo je šťastný, když se všeho vzdává, získá blaženou radost z vlastního života.

.

Něco za něco?
Někdo se všeho vzdává,
něco tím získává,
radost z vlastního života...

Pořád pod taktovkou ega.
A co takhle se vzdát opravdu všeho i té blažené radosti a toho "vlastního" života?

[Jana]

Výrok Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadže Ki Džej a Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadže Ki Džej:

"Ten, kdo je šťastný, když se všeho vzdává, získá blaženou radost z vlastního života",

obsahuje hlubší vrstvu významu.

Tedy hlubší vrstvu významu, který přesahuje běžné pochopení ega ohledně „dávání a přijímání“.

Ten, kdo je šťastný, když se všeho vzdává, získá blaženou radost z vlastního života. Jenže tohle vzdání se není akcí ega, není to obchod, kde někdo něco dává a něco jiného získává.

Vzdávání se všeho v tomhle případě je pochopením, že nic, co považujeme za své, ve skutečnosti nikdy nebylo naše.

Tím pádem se to přirozeně nechá být, což přináší hluboký klid a radost, protože je to osvobození od falešného břemene připoutaností.

Blažená radost z vlastního života není radost ega, které získalo něco nového. Je to stav čistého Bytí. Přirozená radost vyvěrá z pochopení vaší skutečné podstaty.

Je to život, tak, jak je, a ne takový, jaký ho chce ego.

Vzdáním se všeho, dokonce i myšlenky na osobní já, zůstává jenom čistá přítomnost bez ega, naplněná a svobodná.

Tahle radost je blažená právě proto, že nevychází z ničeho pomíjivého, z žádného objektu, vztahu, myšlenky nebo pocitu.

Vychází z toho, co skutečně jsme, bez iluzí ega.

A přesto, jakmile se objeví, přichází uvědomění, že tady není nikdo, kdo by ji mohl vlastnit.

Je to paradox, ale právě v tom spočívá krása a pravda.

[Návštěvník]

Štěstí je přirozeností Já. Štěstí není v žádném předmětu na světě. Díky své nevědomosti si představujeme, že štěstí získáváme z předmětů. Když se mysl vydá na cestu ven, zažívá utrpení. Ve skutečnosti, když jsou její touhy naplněny, vrací se na své místo a užívá si štěstí, které je v Já.

Když svět zmizí, tj. když neexistuje žádná myšlenka, mysl prožívá štěstí; a když se svět objeví, prochází utrpením.