Pro Miroslava

[miroslav]

Nisagadatta: Láska je smysl a účel duality.

Proto není pro realizovaného na dualitě nic chybného.

Vědomí v klidu, Vědomí v pohybu.

Zajímavé je, proč tohle Jana nedokáže pochopit, přijmout. Tam musí být nějaký nevědomý blok, strach, že by to tak mohlo být.

[Pedriito]

Nisagadatta: Láska je smysl a účel duality.

Proto není pro realizovaného na dualitě nic chybného.

Vědomí v klidu, Vědomí v pohybu.

Ano.

Jak to pojímá Jana, že skutečnost je pevná, neměnná, věčná a já nevím jaká, (i když to asi nevidí, ale tím si odporuje v tom svém teď, teď, teď) - odporuje životu.
Životu.

Jana to pojímá ukázkově... Už to řek Miroslav a další, Mája je hlas duše.
A schovat se předním, není ani to varování z Upanišad,
co říkají ve smyslu; Kdo jen se tetelí s projevy těla, spočívá v temnotě a nenalezne mír.
Ale kdo spočívá jen v meditaci, blahu, oddává se větší temnotě, mír je mu jěště vzdálenější...

[Jana]

Nisagadatta: Láska je smysl a účel duality.

Proto není pro realizovaného na dualitě nic chybného.

Vědomí v klidu, Vědomí v pohybu.

Zajímavé je, proč tohle Jana nedokáže pochopit, přijmout. Tam musí být nějaký nevědomý blok, strach, že by to tak mohlo být.

Pro realizovaného není na dualitě absolutně nic chybného.

Pít v malých douškách svatou vodu z naší otevřené dlaně je skutečně pitím celého oceánu světského života. - je ve své podstatě dualita.

Veškerá dvojnost, ať se jeví jako dobrá nebo zlá skutečnost, ztrácí bez připoutanosti k mysli svůj náboj a stává se neutrální. Nic neposuzuješ, nic si o ničem nemyslíš. Hlavně nic nekritizuješ, protože to dobré spolkneš rád, kdežto to špatné se Ti vzpříčí v krku.

Ať se objeví cokoliv, všechno je v realizovaném stavu skutečně pitím celého oceánu světského života bez ohledu na to, jak se co jeví. Ale jelikož tady není žádná připoutanost, aby se cokoliv zachytilo v osobní mysli - v hlavě osoby, zůstávalo to dál dualitou a zanechávalo to otisk, veškerá ta zdánlivá dvojnost putuje ke zdroji Pravdy a mizí v duchovním Srdci.

A tady žádná dualita není. V hloubi Ticha srdce je klid a mír, láska, sat-čit-ánanda, což je tím, čemu říká Nisargadatta užívání si „Blaženosti Zahrady Štěstí“, Tomáš - trvalé štěstí, nebo Ramana - štěstí pravého Já.

Není to tak, že by s uvědoměním Pravdy tady dál zůstávalo ego, které by po něčem takovém toužilo. V Boží lásce veškerá iluze duality mizí.

[Pedriito]

Halo halo co se stalo
Taru nic nepotrlalo
až ji něco potrká
bude z toho divoká.

Trky trky, růžky, uši
vám to ale dneska sluší
eniky benuky mušle žužu
znám já kytku jménem růžu.

A taky pár hub, nejsem lilipud
nejhezčí je podzemí
lanýž, čuník, fík
z kmene sovy mžik.

Něco se mi vykadilo narameno
typ je veverka
Kdybych tě tu měl má Mahuleno
řekla bys, to jen hovno, nešil Peterka!

[Pedriito]

No to je hrůza
jednou spim a
šimry šimry
přes čuňu mi lezl
obrovskej pavouk
to je Taruš, teď bez příkras,
ale mě se dosud zdálo
že líbám rty mé Gabriely
A najednou se žužlání rtů
změnilo v uvědomění ve snu
že je to jen sen, páč Gabča v lázních...

A přes celou hubu jsem měl pavouka,
co snad ani nebyl zdejší, jenže jsem se lek a
rukou ho smet... A jen v ohníčku karmy (kamna)
vidím jak mizí do nějakých tajných prostor.

Byl fuč. No pustil jsem si z toho šoku televizi,
a zrovna tam byla scéna, jak ten kokon vetřelce
se přisál někomu na držku...

Tak říkám, sranda Bože, žejo?
A zhasla karma, a cejtil jsem divnej smrad.
On tam asi ten sklípkan vzplál...

[Tara]

To jsme měli trošku podobně,
v noci jsem špatně spala
i všimla jsem si, že na stropě straší asi komár.
Nějaký černý malý flek.
Při řádnějším pohledu jsem zjistila, že je to pavouk,
ale takový ten s tenoučkýma nohama
a trošku silnějším tělem.
Šla jsem pro mop, který dosáhne na strop
a že ten černý flek naberu na rohy (na mop).
Ale ejhle,
ani na mopu, ani nikde pavouk nebyl.
Oni jsou strašně rychlí a zpakoval se,
kdo ví, kde :-)

[Pedriito]

No ale už bylo dávno...
Kdepak je Gabče konec...
Ona měla takovou zvláštní čuničku
Takovej zvláštní tvar nádhernej
jako by si furt hvízdala...
Byla trochu podobná Lence Dusilové.
A byla velká srandistka.
Navíc jsem posunem času zjistil
že její táta byl můj mistr na učnáku, ou jé..
A ten mi dával kapky tenkrát i pak

[Tara]

Kdepak ten Miroslav je? Jestli on už neumřel na tolik ockovani
Docela by mi chyběl...

[miroslav]

No vidíš, prstíčkem budeš hrabat ...

Nene, akorát z té Jany už nic nového evidentně nevypadne ani do ni nezapadne. Takže nic inspirativního k reagování. A skoro nikdo jiný sem nepíše.
A tak asi budu více na inspituj nebo vp.inspiruj, kde to, co sesmolím, tam zůstane a nikdo to nemaže ani mi tam nebrání v přístupu.

[Tara]

Ráda tě vidím
Já tam moc nechodím, no..., vidím, že podle posledních příspěvků se to tu fakt stává panoptikem citací někde vyčtených nebo zkopírovaných... Především advaity, kde vše je Já... (a je to!)...

[Jana]

Především advaity, kde vše je Já... (a je to!)...

A není?

[Návštěvník]

Především advaity, kde vše je Já... (a je to!)...

A není?

IGNOROVANO

[Návštěvník]

BYL JSEM TADY, FANTOMAS

[Návštěvník]

Podle tebe, Míro, není Jana ani začátečník, ani hledající, Tara je hledající, co je podle tvé teorie Pedrito?

[Pedro.]

Pedrito je on the road ;-)

[miroslav]

Pedrito je on the road ;-)

Tak tak

[Návštěvník]

Pedrito je on the road ;-)

Tak tak

Starý pes ;-)

[Návštěvník]

Slova člověka, který se ve zdraví a duševní pohodě včera dožil 100 let:

"Mám všechny rád a dávám jim to najevo
a oni jsou spokojeni, že se s nimi počítá.
A máme se na co těšit a to nejlepší je před námi."

Pozitivní vztah ke smrti, jako k tomu nejlepšímu, co je před námi, je příkladný a obdivuhodný.

Máš, Míro, taky všechny rád a dáváš jim to najevo?

[Návštěvník]

Jak jinak? Léta praxe a odříkání, a výsledky jsou tady.

[Pedro.]

Starý pes ;-)