Pro Miroslava

[miroslav]

Slova člověka, který se ve zdraví a duševní pohodě včera dožil 100 let:

"Mám všechny rád a dávám jim to najevo
a oni jsou spokojeni, že se s nimi počítá.
A máme se na co těšit a to nejlepší je před námi."

Pozitivní vztah ke smrti, jako k tomu nejlepšímu, co je před námi, je příkladný a obdivuhodný.

Máš, Míro, taky všechny rád a dáváš jim to najevo?

Má rád všechny, ale nerozmazluju je. Právě proto, že je mám rád.

A co ty návštěvníku?

[Návštěvník]

Rozmazlenost je termín, který nemá úplně jasnou definici, pro každého je to něco trochu jiného a často je označení „rozmazlené dítě“ používáno spíše jako bič k obviňování rodičů ze špatné výchovy. Právě obava z toho, že budu špatným rodičem a své dítě rozmazlím, může ale paradoxně vést k tomu, že dítěti rodiče neposkytnou dost lásky a jistoty.

„Rozmazlené dítě má dostatek toho, co nepotřebuje, například materiálního zabezpečení, ale nedostatek toho, co doopravdy potřebuje, což může být kvalitně trávený čas s rodiči, anebo to můžou být prachobyčejné hranice, které všichni potřebujeme,“ vysvětluje psychoanalytický psychoterapeut Michal Novák.

Varuje ale před tím, aby rodiče z obavy, že potomky rozmazlí, omezovali své projevy lásky a náklonnosti a nechávali třeba své ratolesti „vybrečet“. Příkladem může být třeba to, že matce i dítěti vyhovuje společný spánek v jedné posteli, zatímco prarodiče, zastávající „tradičnější“ výchovu, na ni tlačí, že má dítě dát do oddělené postýlky a nechat plakat, aby ho nerozmazlila a nebylo potom nesamostatné. „Moc lásky nemůže škodit. Může škodit maximálně nedostatek empatie, necítění toho, co dítě potřebuje,“ varuje psycholog.

Materiální dostatek přitom sám o sobě dítě nijak nepoškozuje a nerozmazluje, jiná situace ale nastává, pokud například dítě uplácíme materiálními dárky proto, že na něj například nemáme dost času a cítíme kvůli tomu výčitky či úzkost.

„To může vést k mnoha dilematům v psychice dítěte, což záleží na tom, do jaké míry jsou jeho citové potřeby deprivovány. Do budoucna by ale dítě mohlo mít problémy v oblasti sebehodnoty a dilemat o sobě samotném. Může si to překládat tak, že pro rodiče není dost důležité. Každé dítě dobře cítí, že je uplácené,“ dodává Novák.


Jedináčkovství není hendikep, ale dětem chybí zkušenost rovnocenného. Buďte kamarádi, radí psycholožka
Podle něj je důležité, aby rodiče nejednali v úzkosti a obavách z toho, že selžou a svého potomka třeba rozmazlí nebo nějak poškodí, a používá psychoanalytický termín „dost dobrý rodič“.

„Dítě určitě nepotřebuje rodiče, který je zničený vlastními nároky na sebe. Dost dobrý rodič je takový, který dělá to, co může v rámci svých možností. Každá honba za dokonalostí končí špatně. I pocit, že selháváme, je projevem dost dobrého rodičovství, protože reflektujeme, co děláme, pokud si ale udržíme příčetnost a netoneme ve výčitkách. Tím dítěti neprospíváme a je to problém rodičů, kteří se dneska snaží být ti nejlepší.“

[Tara]

Tož dobré, totok, dobře se bavíte :-) a já nemám zabalené ještě dárky, o pracovních povinnostech ani nemluvě, ale nic se nezblázní , že áno :-)

Pedrito, ty starý pse (promiň), nemůžu jinak, krásnou fotku jsi sem dal :-), ten Návštěvník, teda...

Miroslave, sice se ptáš Návštěvníka, jak je na tom s tím mít rád všechny a dávat jim to najevo, nebo jak to bylo a ty na to, že ANO, ale že je nerozmazluješ...jj, připomenul jsi mi jedno tvrzení, se kterým souzním, tuším je to i text v obrázku, zkusím pohledat...

Jinak jsem se dnes při pobíhání zamýšlela nad tím, čím to je, že.... spousta lidí si navzájem přeje pěkné Vánoce, zdraví, atd. atd., proč ne, i k narozeninám si přejeme, v rámci rodiny, kamarádů, přátel, kolegů v práci atd., rozesílají se SMS, na FB, whatsapu nebo jak se to píše a tak.J á to mám trochu nějak jinak, asi... když mi někdo popřeje pěkné Vánoce, odpovím a taky popřeji, ale sama nejsem iniciátorem tohoto přání např. k těm Vánocům... a zvlášť ne u těch, kteří jsou mi nejbližší, přišlo by mi, jako bych kohosi tím přáním safryš, jak to říct, urazila je špatný výraz... prostě bych šla sama proti sobě a tomu, co je mezi námi.
Nevím, jestli to tak někdo ještě jiný pociťuje???
Vždyť je to samozřejmé, že (vždy) přeji každému vše dobré, zdraví, lásku atd. Samozřejmé.

Nemám problém někomu popřát pěkné Vánoce, ale zdá se mi to takové zbytečně účelové, sentimentální, vždyť jsme spolu pořád a vždy... tak proč mám zrovna teď někomu přát k Vánocům... :-)

Tož nad tím jsem se dnes zamýšlela :-)

A proto: PĚKNÝ VEČER VŠEM

[Tara]

*

[miroslav]

Jinak jsem se dnes při pobíhání zamýšlela nad tím, čím to je, že.... spousta lidí si navzájem přeje pěkné Vánoce, zdraví, atd. atd., proč ne

Také si přejí dobrou chuť.

Jeden můj kolega v jídelně, když šel někdo kolem a řekl mu "Dobrou chuť", tak nenvrle odvětil "Ty mně taky"!

[Pedro.]

Pedrito, ty starý pse (promiň), nemůžu jinak, krásnou fotku jsi sem dal :-), ten Návštěvník, teda...

Zkus se zeptat správců, kdo je ten Návštěvník s intrikou za nechty ;-)

[Návštěvník]

Asi Al.