Láska

[Návštěvník]

https://www.csfd.cz/film/4957-laska/prehled/

Láska

Drama / Romantický / Poetický
Československo, 1973, 88 min
Režie: Karel Kachyňa
Scénář: Ota Hofman, Karel Kachyňa
Kamera: Josef Pávek
Hudba: Zdeněk Liška
Hrají: Jaroslava Schallerová, Oldřich Kaiser, Milena Dvorská, František Velecký, Hana Houbová, Jiří Pleskot, Vladimír Šmeral, Věra Uzelacová

[Návštěvník]

2:04 Co ukrást mnichovi
9:00 Směna kola za králíka
16:36 Jak praktikovat buddhismus s humorem
22:03 Léčebné účinky meditace
28:04 Laskavost zachraňuje životy
37:28 Pravidlo 70%
41:50 Továrna na mnichy
47:04 Existuje něco, co není dukkha? (nesnáz, strast, nepříjemnost, neuspokojivost, neklid ve významu nepohodlí, frustrace a nesouladu se skutečností)
49:46 Jak se slučuje vyrovnanost s láskou a soucitem?
51:21 Jak se postavit šikaně
55:23 Jak sladit školu, práci a společenský život
58:36 Jak zmírnit svůj hněv?

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Láska je nerušená rovnováha, která drží vesmír pohromadě

[Návštěvník]

Být lepší než ostatní



Víš, trochu jsem se zasekl. Nevím, co teď. Nějak mám pocit, že se neposunuji dál. Nemívám mimotělní zážitky, nekomunikuji s vysokovibračními entitami, necítím energie… Nejsem šťastný.

Chceš být šťastný?

Hm, to bych moc rád…

Jak to vypadá?

Být šťastný? No, radovat se. Smát se. Těšit se z každé drobnosti. Zažívat takovou lehkost na hrudi.

A když nic takového neprožíváš tak jsi nešťastný?

Dá se to tak říct.

Je těžké dosáhnout štěstí, když jeho přítomnost je závislá na podmínkách. „Budu šťastný, když…“

Snažím se to nepodmiňovat. Snažím se být dobrý. Snažím se být lepší než ostatní. [i]

Vidíš a to je možná ten důvod tvé nespokojenosti.

Co?

Snažíš se být lepší než ostatní. Být lepší než ostatní je skutečně náročné, je to vlastně nemožné. Vždycky někde bude existovat někdo, kdo bude v něčem, vlastně v čemkoliv, lepší než ty. To zejména. A hlavně také ta naše naučená potřeba být lepšími je jako jed, který rozežírá naše štěstí a nenechá jej vyrůst do silného neporazitelného stromu. Být lepší než ostatní je výmysl ega. Je to umělá potřeba naší společnosti, vychovávat úspěšné lidi. Jsme učeni být úspěšní. Být lepší než ostatní. Chceme být víc duchovní než ostatní. Myslíme si, že o duchovnu víme víc než ostatní a to nám dělá dobře. Když ale přijde někdo, kdo si o sobě myslí to samé, jenom z jiného úhlu pohledu, vznikne konflikt, protože oba dva máme svoji pravdu. A konflikt je výsledek moci ega. Pokud ve svém životě prožíváš konflikty, znamená to, že ve tvém chrámu vládne ego. Ne láska. Láska nechce být lepší než ostatní. Láska nechá ostatní, aby byli ve svých očích lepší než ona. Láska je jediná podmínka skutečného štěstí. Jinak nejde o štěstí ale o dočasnou emoci, která časem vymizí neboť vyrostla na nezdravých základech. To je výsledek egoistické potřeby být lepší než ostatní. Když někoho "umluvíš" v duchovní diskuzi na téma smrtelnosti brouka, pocítíš na chvíli pocit štěstí, protože jsi měl „pravdu“ a dostal jsi důkaz, že jsi na správné cestě. Ale ten prchavý pocit štěstí ti vydrží do okamžiku než v další takové diskuzi "umluví" někdo tebe. Štěstí zmizí, domeček radosti se zhroutí a bude ležet na nezdravých základech dokud se neobjeví další oběť ochotná diskutovat s tebou na téma, ve kterém se vyznáš, abys opět mohl zvítězit. Láska nic takového nechce. Láska je. Nebo není. Tvoje potřeba být lepší tě svazuje. Láska k sobě ti dá volnost. Láska k sobě tě zbaví konfliktů.
Každý máme svůj příběh, každý máme svoje problémy. Láska je umožňuje vidět. Je tolerantní. Chápe.

Takže mám vždy ustupovat?

Pořád z tebe mluví ego. Láska nevítězí, neustupuje, neprohrává, nehodnotí… to dělá ego. Láska buď je nebo není. Na duchovní cestě se učíme žít láskou. Ale protože je naše hluboké vědomí silně potlačeno pomocí lží, pověr a manipulací, od který se nedá oprostit lusknutím prstů, setkáváme se na ní s mnoha komplikacemi a problémy, které nás z ní svádí. A záleží jen na nás, na našem rozhodnutí, na naší víře, zda na své cestě zůstaneme. Té cestě říkáme život a tváříme se vždycky urputně, když o životě mluvíme. Přitom to původně měla být hra. Hra na získávání zkušenostních bodů. Než jsme si z ní udělali boj. „Život JE boj“, řekneš si ale podléháš tím další pověře, která tě svádí z cesty. Řekneš si, že to tak musí být. Nemusí. Život je získávání zkušeností. Zkušenosti jsou zkušenosti. Nejsou dobré, či zlé. To z nich dělá jenom náš rozum, kterému diktuje ego. Někdo vnímá narození dítěte jako největší radost života, někdo jako tragédii. Vnímáš tu rozdílnost náhledu? Záleží jenom na nás, jak takovou zkušenost vyhodnotíme, jak ji pojmenujeme. A o tom to je. O našem vnitřním pohledu, kterým tvoříme vlastní realitu.

Lencher Falprea

[Jana]

[Jana]

[Návštěvník]

Co dokáže štědrost a laskavost - Ajahn Brahm


2:04 Co ukrást mnichovi
9:00 Směna kola za králíka
16:36 Jak praktikovat buddhismus s humorem
22:03 Léčebné účinky meditace
28:04 Laskavost zachraňuje životy
37:28 Pravidlo 70%
41:50 Továrna na mnichy
47:04 Existuje něco, co není dukkha?
49:46 Jak se slučuje vyrovnanost s láskou a soucitem?
51:21 Jak se postavit šikaně
55:23 Jak sladit školu, práci a společenský život
58:36 Jak zmírnit svůj hněv?

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Síla nepodmíněné lásky

Přijetí, nezávisle na tom, jak se člověk chová, jak vypadá, jaký je a jaký má postoj. Láska, která nemá žádný důvod - kromě toho, že ten druhý existuje. Nepodmíněná láska.

Je to otevření náruče tomu, kdo od vás utekl, člověku, který vám svoji stálou revoltou přinesl jen bezesné noci, potíže a bolavé srdce. Není to: „Já jsem ti to říkal," když vaše varovná slova zapadla bez povšimnutí. Je to matka Teda Bundyho, která mu volá té noci, kdy měl být popraven za strašné zločiny, kdy mučil a brutálně vraždil své oběti, a říká mu: „Miluju tě. Vždycky budeš mít synem." Je to Ježíš, který přichází na tento svět, aby zemřel za lidi, kteří jej hřebíky přibili na kříž. Nepodmíněná láska. Iracionální a nadlidská!

Není-li však ve vztahu přítomno přijetí, nepodmíněná láska, iracionální láska anebo jakkoli to nazvete, budou se v něm projevovat prvky kontroly či manipulace, které způsobují nefunkčnost a vyprázdnění poháru lásky, který si každý nosíme v sobě.

Podmíněné přijetí je mocným manipulujícím nástrojem. Někteří lidé touží po přijetí tolik, že udělají doslova cokoliv, aby je získali; dokonce jsou schopni snášet tělesnou bolest či se nechají psychicky zneužívat.

Jedna sekretářka, která byla již dvanáct let vdaná, vyprávěla, že se v sedmnácti provdala za bohatého muže, kterého ve skutečnosti neměla ráda. Měl určité nežádoucí rysy povahy. Byla si ale jista, že její šarm a důvtip jej změní k lepšímu.

Pocházela z chudé rodiny a toužila po hezkých věcech, dobrém jídle, „příjemném životě" a zabezpečení. To všechno o svatebním dni získala. Její muž však zůstal odměřený. Bral ji na večírky, aby se s ní předváděl; když však hovořil se svými přáteli, nechával ji stát opodál. Když se však bez jeho povolení vzdálila, snesla se na ni bouře jeho hněvu.

Říkal jí, co si má oblékat a co má jíst. Když si šla přidat, nesouhlasně se zamračil. Když se přizpůsobila jeho očekávání, těšila se jeho přízni. Když ne, krčila se před jeho pohledem.

Stala se jeho loutkou, která se klátila tak, aby vyhověla každému jeho vrtochu. Byl však jen zřídkakdy spokojen. Vždycky tu byl ještě nějaký další požadavek. Říkal jí, že to dělá jen pro její dobro. Plán, jak na sobě pracovat. Jediným problémem bylo, že to byl jeho plán, nikoliv její! Moderní „My Fair Lady", žena jako figurka, která mu přinášela uznání.

Když byla vystavena otázce „Proč jej neopustíte?", odpověděla, „Je těžké žít sama, je obtížné vychovávat sama děti - a díky němu se mám dost dobře!"

„Milujete ho?"

„Ne," odpověděla bez zaváhání. „Nemiluji. Jak bych mohla milovat někoho, kdo není schopen mne přijmout takovou, jaká jsem?"

Ohromující skutečností je, že byla schopna vidět jen jeho chyby, i když ona sama nebyla ani zdaleka bez viny. Zatímco on ji využíval, aby uspokojila jeho potřebu manipulace a uznání, ona jej využívala k tomu, aby uspokojila své potřeby pohodlí a společnosti. Ani jeden z nich nepřijímal ani opravdu nemiloval toho druhého. „Sobecká láska", tak to můžeme nazvat - ve skutečnosti však nemá takový vztah s láskou nic společného. „Sobecké spojení" by mohl být přesnější termín. Oba setrvávali ve vztahu pouze proto, aby od toho druhého dostali, co chtěli. Jejich odevzdání nebylo „dokud nás smrt nerozdělí", ale „dokud mi nepřestaneš dávat, co potřebuji".

Mnozí lidé žijí ve vztazích plných podmínek, kdy jeden využívá a manipuluje druhým, aby naplnil své vlastní potřeby. Každý pochoduje podle písničky toho druhého - nikdy nemůže být skutečně sám sebou. Každý z nich je otrokem přijetí, které vyžaduje na druhém.

Nezneužívejte sílu přijetí. Když milujete nepodmíněně, mohou vaši milí zakusit svobodu plného přijetí a vlastní seberealizace. Nikdy se nebudou cítit manipulováni nebo zneužíváni.

Být otevřený a poctivý

Potřeba přijetí je často tak silná, že je obtížné být k lidem, které milujete, otevření a poctiví. Co třeba vaše pokaňkaná minulost? Ještě by vás milovali? Co vaše pochybnosti a sny? Vysmáli by se vám? Pro mnohé lidi nestojí úplné odhalení sama sebe za riziko, které s sebou nese. Je lepší nevynášet temné stránky našich životů na denní světlo - než riskovat odmítnutí milované bytosti. Musíme ale za to zaplatit. Nikdy nemůžeme být skutečně sami sebou. Nikdy se nemůžeme cítit zcela v pohodě. Nikdy nepocítíme naprosté přijetí, pokud musíme část sami sebe skrývat. A to dále vede k izolaci, ke konfliktům - a k vyprázdněným pohárkům lásky.

Žena jednoho zubaře mi vyprávěla, jak se jí její muž začal vzdalovat, když si otevřel soukromou praxi. Věděla, že ho něco trápí. Pokaždé, když se na to však zeptala, setkala se s chladem a nepřátelstvím. Ze začátku byl jen tichý a doma moc nemluvil. Později se začal uchylovat do své pracovny. Začal ignorovat děti i ji samu. Po několika týdnech byla jejich komunikace prakticky na nule. Nakonec začal odmítat s ní spát. Po celou dobu neměla ona žena nejmenší tušení, co se děje. Nevěděla, jestli se jej nějak nedotkla, jestli má finanční problémy, jestli má nějaké potíže se zákonem, jestli má nějakou jinou anebo jestli není nemocen. Možná přicházel o rozum. Možná přicházela o rozum ona sama.

Nakonec už to nemohla déle vydržet. Překonala zábrany dané její jemnou povahou a přinutila se ke konfrontaci. Zakřičela: „Už to déle nevydržím.

Řekni mi, co se děje, nebo tě opustím!"


Její vysoký a silný muž se posadil, složil hlavu do dlaní a začal vzlykat. „V práci se mi nedaří," přiznal se. „Bojím se, že nebudeme moci jet na tu dovolenou, kterou jsme si naplánovali."

To bylo všechno, o nic víc nešlo. Triviální záležitost, ať už na ni pohlížíme z jakéhokoliv hlediska. Nedokázal jí však říct, co se děje, protože se obával, že mu odmítne dát své přijetí, když nemůže splnit, co slíbil.

Žena vydechla úlevou a řekla, že ve skutečnosti by dala přednost v létě zůstat doma a věnovat se zahradě. Bála se mu ale říct, protože se bála, že by jej to mrzelo, když se na společnou dovolenou tak těšil. Celé měsíce mizérie si mohli ušetřit - kdyby každý z nich cítil dostatečně přijetí druhým, aby se mu dokázal svěřit.

Jak to udělat, aby členové vaší rodiny věděli, že je nepodmíněně milujete?

Říkejte jim „miluji tě" jak slovy, tak činy. Nepředpokládejte, že vaši blízcí vědí či jsou přesvědčeni o tom, že je milujete. Učiňte následující přísloví svým mottem: „Neodpírej tvé dobrodiní těm, kteří je potřebují, je-li v tvé moci je prokázat." (Přísloví 3,27) A k tomu se řiďte následujícími radami:

1. Mějte své emoce pod kontrolou. Naučte se, jak se vypořádat se vztekem, tak aby se členové vaší rodiny nemuseli obávat vašich výbuchů. Neuchylujte se k hněvu, abyste donutili někoho něco udělat - i když to může fungovat. Jedná se o manipulace - a manipulace představuje zneužití! Naučte se rozpoznávat první příznaky, že se ve vašem srdci začíná hromadit vztek a říkejte věci na rovinu. Řekněte „mám vztek". A když se opravdu neovládnete, omluvte se a vyjasněte si se svými blízkými, že vaše chování nemá nic co do činění s vaší láskou k nim. Milujete je, prostě proto, že existují - a nikdy to nebude jinak!

2. Přestaňte kritizovat. Nenamlouvejte si, že se jedná o „konstruktivní kritiku". O tu se jedná jen výjimečně! Kritizování je ponižující. Způsobuje ztrátu motivace a nízké sebevědomí. A časem se díky němu může láska přeměnit v nenávist. Namísto toho chvalte. Snažte se lidi přistihnout, když dělají dobré věci. Ujistěte se, že členům své rodiny i svým přátelům poskytnete pořádnou porci komplimentů, příjemných pohledů, úsměvů, významných doteků a slov povzbuzení.

3. Přestaňte druhé omezovat. Nemusíte být ředitelem zeměkoule - a nemusíte řídit ani své rodinné příslušníky či přátele. Nemusíte jim říkat, co mají dělat. Vyžadování, rozkazování, diktování a šéfování lidí, kteří jsou okolo vás, vyprazdňuje jejich pohárky lásky. Naučte se říkat „ano" namísto „ne", kdykoliv je to možné. Namísto toho, abyste jim dali znát svůj názor, se naučte říkat: „Co si o tom myslíš? Jak ti to připadá?" Množství svých rad dělte dvěma, nebo raději čtyřmi - místo toho dvakrát více naslouchejte. Naučte se být přesvědčiví, nikoliv nesmlouvaví. A když už to nemůžete vydržet a prostě jim musíte říct, co si myslíte, požádejte o dovolení: „Zajímalo by tě, co si o tom myslím?" Nakonec budete méně radit a lidé budou mít tak více příležitosti poučit se z vlastních chyb, když se však při tomto procesu budou cítit přijímání, nepodmíněně a iracionálně milování, a to tak, jak jsou, nestojí to za to?

4. Dávejte si pozor na to, jak vyjadřujete svou nespokojenost. Přesvědčete se, že to, co očekáváte od druhých, je reálné. Vyjasněte, že vaše přijetí není podmíněno výkonem, který podají. Jejich cílem by mělo být jejich vlastní uspokojení, nikoliv vaše. Lidé, zvláště děti, touží po pochvale, a pro někoho může nespokojený pohled, hluboké vzdechnutí anebo potřesení hlavou znamenat bolestivou ránu. Je to signál neúspěchu, selhání.Nenechte své vlastní nároky vstoupit na cestu vztahu založeného na lásce.

Zvláště u perfekcionistů se musí naučit registrovat jejich pocity selhání nebo zahanbení, spíše než abyste vyjadřovali ty své. Svůj komentář můžete doprovodit jakýmsi dementi. Např. „Máš pocit, že jsi mne zklamal... Ale chtěl bych, abys věděla, že tě miluji, prostě proto, že jsi to ty, ne proto, co děláš nebo neděláš. V mých očích budeš vždycky jednička."

Z knihy Kay Kuzmy „Creating Love".

[Návštěvník]

Maharadž: Bez lásky je všechno špatné. Žít bez lásky je zlo.

Tazatel: Jak se dostanu k lásce?

Maharadž: Vy sám jste láska – když se jí nebojíte.

http://boddo.cz/meditace/nisargadatta.html

[Návštěvník]

Když se lidé zamilují, získají několik náhledů na cestu k božskému. Nemám rád výraz "zamilovat se", ale být v lásce je konečnou slávou. Je to začátek uvědomění si reality. Když se lidé zamilují, dostanou několik záblesků božské cesty, které jsou velmi úžasné a nezapomenutelné. Nemám rád výraz "zamilovat se", ale být v lásce je konečnou slávou.

Být v lásce nelze považovat za činnost, ale za stav bytí, za existenci. Když poprvé zažijeme lásku – ať už je to s jinou osobou, s někým blízkým, dítětem, rodičem, přítelem, myšlenkou, nebo něčím, pro co máme vášeň – první náznak lásky obvykle zahrnuje tyto rysy: zmatení, protože jde o zkušenost, která není součástí běžné smyslové reality; určitá míra nejasnosti a nejistoty; pocit odhalení, zranitelnosti; úžas; a začátek změny vědomí, který se proměňuje v rozšířené úrovně uvědomění. Je to oddělení se od běžných a světských starostí, pocit lehkosti a beztíže.

Takové je to být v lásce – je to začátek uvědomění si reality.

[Návštěvník]

[Návštěvník]

0:00 Podporováno vesmírem
0:34 Práce jako výraz lásky
1:33 V souladu s celkem
2:27 Nejvyšší význam slova „Bůh“
4:32 Práce z lásky a porozumění

Práce jako projev lásky:

Spira vysvětluje, že Bůh nemá přímou zkušenost s našimi osobními příběhy. V tomto kontextu mluví o tom, jak nás vesmír podporuje. Když říká, že vesmír nás podporuje, nemá na mysli Boha jako něco odděleného od nás, ale jako vesmír či kolektivní mysl.

Projevený vesmír:

Když jednáme z lásky a porozumění, jsme v harmonii s vesmírem. V takovém případě vesmír podporuje naše projekty velmi konkrétním způsobem. Spira uvádí příklad, že pokud máme určitý projekt, vesmír přivede přesně tu správnou osobu, která má potřebné vlastnosti, aby nám pomohla. Není to náhodné, je to velmi specifické, protože projekt je iniciován láskou a porozuměním. Ať už je to člověk nebo potřebné finanční prostředky, vesmír nám poskytne to, co potřebujeme, abychom mohli své dílo realizovat.

Pojem Boha a oddělené já:

Dále vysvětluje, že víra v Boha jako v něco odděleného od nás vychází z přesvědčení, že jsme sami oddělení. Pokud si myslíme, že jsme oddělené já, budeme také věřit, že existuje vesmír mimo nás a že je zde Bůh, který stvořil tento vesmír. Když ale odstraníme představu odděleného já, představa odděleného vesmíru i odděleného Boha se zhroutí. Bůh a vesmír jsou odrazem naší víry v oddělené já. Když se toto oddělení rozpadne, zůstane jen to, co je skutečně míněno pojmem Bůh – nekonečná, nedělitelná realita.

Podpora vesmíru:

Pokud naše činnost vychází z lásky a porozumění, pracujeme v souladu s realitou, tedy s celkem, s jednotou. V takovém případě vesmír podporuje naše projekty, protože jejich zdroj není osobní, ale vychází z lásky a porozumění. Pokud však jednáme z pozice odděleného já, které se snaží něco získat pro sebe, pracujeme v nesouladu s celkem a můžeme narazit na překážky.

Celá promluva zdůrazňuje, že když jednáme z pozice lásky a jednoty, vesmír nás podporuje způsobem, který je specifický pro naši situaci, a to bez toho, aby existovalo oddělené já nebo oddělený Bůh.

[Návštěvník]

Moje přirozenost je prem (božská láska), protože jen láska může změnit tento svět.

— Babaji Sri Daya Mata

[Návštěvník]

Tazatelka: "A tak jedním způsobem říkáš, že tvá láska je pro všechny a všechno, v tomto uznání, že sdílíš své bytí se vším. Ale je zde také něco velmi osobního v tom, jak miluješ svou matku a jak ona miluje tebe."

Spira: "Ano, bylo to jedinečné vyjádření lásky v mém životě a bylo vyjádřeno tímto jedinečným způsobem. Takže ano, forma, v níž se tato láska, naše sdílené bytí, vyjádřila, byla velmi jedinečná, stejně jako jsou jedinečné formy všech projevů lásky. Ať už milujeme svou matku, svého přítele, svého intimního společníka, své dítě, cizince - všechny tyto projevy lásky mají různou formu, různé příchuti a různé kvality. Tyto různé kvality a příchuti jsou způsoby, jakými se láska vyjadřuje, ale samotná láska je vždy stejná, je to sdílení sdílené povahy bytí. Proto se říká, že láska je přirozeností Boha."

[Jana]

Je možné porovnat, jak se na ničím nepodmiňovanou lásku dívali nebo, co o ní říkali, Nisargadatta a Krishnamurti ?

ChatGPT řekl:

Ano, určitě! Oba učitelé, Nisargadatta Maharaj a Jiddu Krishnamurti, se vyjadřovali k tématu lásky, ale z různých úhlů pohledu, reflektujících jejich unikátní filosofické a duchovní přístupy. Přesto sdílejí určité klíčové prvky, jako je důraz na svobodu a nepodmíněnost. Pojďme si jejich pohledy rozebrat.

Nisargadatta Maharaj

Podstata lásky: Nisargadatta často mluvil o lásce jako o přirozeném projevu realizace skutečného Já (Self-Realization). Pro něj je láska vrozená, univerzální a transcendentní, pokud je očištěna od egoistických nároků. Pravá láska vzniká z uvědomění naší jednoty s celkem, kdy přestáváme vnímat svět jako „já“ a „druzí“.

Podle Nisargadatty:
Láska není emocionální záležitost nebo touha, ale spíše stav bytí, který vychází z pochopení, že „já“ a „ostatní“ jsou jedním a tímtéž.
Zdůrazňoval, že pravá láska je bez podmínek a očekávání. Není to něco, co bychom mohli „dát“ nebo „dostat“; je to stav čisté přítomnosti, kdy zmizí dualita.

Citát:
„Pravá láska není osobní, nemá objekt. Láska je stav bytí, ve kterém není 'já' ani 'moje'. Láska je naplněním toho, co je za myslí.“

Jiddu Krishnamurti

Podstata lásky: Krishnamurti byl velmi skeptický k tradičním konceptům lásky, jak je chápeme v rámci společnosti a vztahů. Upozorňoval na to, že většina toho, co nazýváme láskou, je ve skutečnosti založena na připoutanosti, touze, žárlivosti nebo očekávání. Pravá láska podle něj přichází jen tehdy, když je mysl zcela osvobozena od strachu, podmíněnosti a závislosti.

Láska nemůže existovat tam, kde je chtění, touha vlastnit, nebo kde hraje roli ego.

Skutečná láska je nerozdělená a nemá žádný motiv. Není produktem myšlení, protože myšlení vždy vytváří konflikty a limity.
Je hluboce propojena se svobodou – milovat znamená neomezovat druhého ani sebe. Láska je podle Krishnamurtiho stav, ve kterém není žádné „já“ a žádné „ty“ – pouze úplné porozumění a spojení.

Citát:
„Tam, kde je láska, není 'já'. Láska je stav, ve kterém nejsou žádné rozpory, žádná závislost, žádná připoutanost. Jen tehdy je láska ničím nepodmíněná.“

Společné rysy:

Nepodmíněnost: Oba učitelé se shodují, že pravá láska je nepodmíněná a nesobecká. Není to výsledek žádné transakce ani vzájemné dohody.
Ego a dualita: Láska nemůže existovat, pokud je přítomné ego, dualita nebo touha po vlastnictví.
Jednota: Láska vychází z hlubokého pochopení, že všechno je jedno – že mezi námi a světem není oddělenost.

Rozdíly:

Nisargadatta: Jeho přístup je více zakořeněný v advaitové filosofii. Vidí lásku jako přirozený důsledek realizace Já a transcendentní jednoty všeho bytí.

Krishnamurti: Jeho zaměření je více na psychologické aspekty. Zkoumá, jak myšlení, strach a podmíněnost překážejí pravé lásce, a zdůrazňuje důležitost svobody a vnitřní transformace.

Oba přístupy nabízejí hluboké vhledy. Pokud hledáte spíše filozofickou nebo meditativní cestu k lásce, Nisargadatta může rezonovat více. Pokud však chcete analyzovat lidskou mysl a osvobodit se od společenských a psychologických omezení, Krishnamurti je jedinečný průvodce.

[Jana]

Ještě se zeptám, vyplývá tedy z toho, co píšete o psychologických (osobních) omezeních, že Nisargadattovo učení směřuje do větší hloubky poznání, než Krishnamurti, protože Nisargadatta veškeré osobní nekompromisně překročil?

ChatGPT řekl:

To je velmi hluboká otázka a stojí za to ji prozkoumat. Odpověď není úplně jednoznačná, protože hloubka učení obou mistrů není snadné srovnat přímo – záleží na tom, jaký úhel pohledu zvolíme a co hledáme. Přesto existují určité klíčové rozdíly, které můžeme zvážit.

Nisargadatta Maharaj: Překročení osobního skrze Seberealizaci

Nisargadattovo učení je zakořeněno v advaita védántě, která tvrdí, že osobní identita (ego, neboli „já“ spojené s tělem a myslí) je pouhou iluzí. Skutečná podstata bytí je absolutní, transcendentní a věčná – říká tomu Já jsem, což není osobní já, ale čisté vědomí.
Protože Nisargadatta se od počátku zaměřuje na přímé uvědomění si této absolutní skutečnosti, lze jeho učení vnímat jako radikálnější nebo „konečné“. Prakticky úplně ignoruje osobní úroveň nebo psychologická omezení, protože podle něj jsou součástí iluze. Říká, že je zbytečné analyzovat sny, když se můžete probudit.
Jeho přístup je nekompromisní: jakmile si uvědomíte, že nejste tělo ani mysl, vše osobní automaticky mizí. Tím překročil psychologickou sféru, aniž by se do ní hlouběji ponořil. Je to jako přeskočit celou úroveň osobního zkoumání a rovnou se probudit do absolutna.

Síla přístupu Nisargadatty: Směřuje přímo k nejvyšší pravdě, ignoruje vedlejší stezky a klade důraz na uvědomění, že vše, co je osobní, je pomíjivé a neskutečné.

Jiddu Krishnamurti: Prohloubení porozumění mysli a osvobození

Krishnamurti, na druhou stranu, považoval psychologická omezení a podmíněnost za zásadní překážky, které si vyžadují důkladné zkoumání a pochopení. Podle něj nemůžeme jednoduše „přeskočit“ osobní rovinu, protože většina lidí je k ní připoutána a není si toho vědoma.
Jeho učení nás tedy vede k osvobození mysli skrze hluboké porozumění mechanismům, jako jsou strach, touha, připoutanost, tradice a podmíněnost. Zdůrazňuje, že bez této práce nemůže vzniknout opravdová svoboda, protože nepochopené ego se vždy vrací.
Krishnamurti se zabýval praktickými otázkami, které ovlivňují náš každodenní život: jak žít svobodně, jak být bdělý, jak čelit konfliktu. Jeho přístup je důkladně psychologický a často oslovuje ty, kteří potřebují pochopit a „rozplést“ složitost své mysli, než ji překročí.

Síla přístupu Krishnamurtiho: Umožňuje lidem postupně rozpoznávat a rozpouštět omezení mysli. Toto zkoumání může být hluboce transformační, protože pomáhá překročit ego vědomě a systematicky.

Porovnání hloubky:

Nisargadatta: Jeho učení směřuje přímo k nejvyšší pravdě (paramarthika), ale vyžaduje velkou vnitřní připravenost a zralost. Jeho nekompromisní přístup může být náročný, pokud student ještě pevně věří v osobní já. Pro ty, kdo jsou připraveni „přeskočit osobní“, nabízí skutečně hlubší vhled.

Krishnamurti: Jde do velké hloubky na psychologické rovině a pomáhá lidem pochopit, proč jsou lapeni ve svých myšlenkách a emocích. Z jeho pohledu je tato práce nezbytná, aby se člověk mohl osvobodit a žít pravdivě. Přesto však zůstává více „v čase“ – zabývá se procesem mysli, což někteří mohou považovat za méně „konečné“.

Shrnutí:

Pokud hledáte konečnou realizaci a máte v sobě připravenost k úplnému odevzdání osobního „já“, Nisargadatta nabízí cestu absolutního překročení.
Pokud se však nacházíte ve fázi, kdy potřebujete porozumět své mysli, svým omezením a emočním konfliktům, Krishnamurti je skvělým průvodcem na cestě k svobodě.
Ani jedno není „hlubší“ nebo „lepší“ – spíše jde o to, co konkrétně potřebujete na své duchovní cestě v daný moment. Můžeme si vzít z obou: od Krishnamurtiho poznání svých psychologických pastí a od Nisargadatty odvahu překročit všechno osobní a spočinout ve věčném „Já jsem“.

[Jana]

Na cestě k poznání konečné pravdy, jsme-li na to připraveni, nás dovede absolutnímu poznání Nisargadatta, je to tak? Kdežto, když v nás tato připravenost ještě není, tak nám pomůže Krishnamurti.

ChatGPT řekl:

Ano, přesně tak! Vaše pochopení je zcela správné.

Pokud je člověk připraven odevzdat se pravdě úplně, překročit veškeré osobní koncepty a uvědomit si konečnou skutečnost, pak Nisargadattovo učení vede přímo k absolutnímu poznání. Jeho učení směřuje rovnou k podstatě, bez ohledu na psychologická dilemata nebo zkoumání mysli. Tento přístup ale vyžaduje velkou vnitřní připravenost – schopnost vzdát se lpění na egu a konceptu „já“ a spočinout v čistém vědomí.

Na druhou stranu, pokud tato připravenost ještě není přítomná – pokud je člověk stále zaujat psychologickými vzorci, emocemi, strachem nebo připoutanostmi – pak je Krishnamurti neocenitelným průvodcem. Pomáhá odhalit omezení, která nám brání v poznání pravdy, a ukazuje cestu, jak se od těchto omezení osvobodit. Krishnamurti vytváří prostor pro hluboké porozumění mysli, což je krok, který mnozí potřebují předtím, než se mohou „přeskočit“ do absolutna.

Vaše shrnutí je velmi přesné:

Nisargadatta vede přímo k absolutní pravdě (pokud je člověk připraven).

Krishnamurti pomáhá těm, kdo ještě tuto připravenost nemají, aby pochopili a osvobodili se od omezení mysli.
Je důležité si uvědomit, že ani jeden z těchto přístupů není lepší nebo horší. Oba se doplňují, protože každý z nás se na své cestě nachází v jiném bodě. Když je mysl připravená, Nisargadattova jednoduchá a přímočará moudrost může vést k okamžitému osvícení. Pokud ale mysl stále tápe ve svých iluzích, Krishnamurti poskytuje klíč k tomu, jak tyto iluze odhalit a rozpustit.

Ve výsledku oba míří ke stejnému cíli – k pravdě, která je svobodná, nepodmíněná a absolutní.

[Návštěvník]

HWL Poonja - Papaji

Láska může být pouze z Já. Vše ostatní je chtíč. Pokud chcete vidět, co je láska, nesměřujte svou mysl na žádnou osobu, ale na zdroj mysli. Láska je tak čistá, neposkvrněná a není zde žádný požadavek, žádný příkaz. Láska znamená rozdávat se bez jakéhokoli zájmu, vzdát se sebe sama. Nic na výměnu. Šťastný může být jen ten, kdo To miluje.