Ahoj milí přátelé, mohu Vás zde poprosit o pomoc,radu, Vaše zkušenosti, cokoliv,..? Děkuji
před 3 lety a 3 měsíci jsem skončila v práci - byla jsem tam rok a čtvrt,..-nemám už tedy žádné peníze-na účtu mám dluh, u mamky mám dluh..
Hned den na to se se mnou "rozešel" Pavel - po 6 letech vztahu,ve kterém nebyl sex - já sex neměla dosud nikdy v životě - asi v něm mám několik bloků - zkoušela jsem je už odstraňovat, ale asi to nemám ještě úplně "vyčištěné". A já se sice s Pavlem chtěla přibližně v tu samou dobu také "rozejít",..ale to,že od něj bych toto v žádném případě nečekala, mě úplně šokovalo a naprosto zasáhlo - najednou jsem ho začala "chtít" ,.. já na Pavlovi měla strašnou závislost,která se projevila a ukázala hodně právě poté,co se se mnou "rozešel". Po rozchodu jsme byli stále v kontaktu,..až loni od února se přestal ozývat úplně - aniž by mě na to připravil - naopak stále psal,že chce být kamarád, že napíše více a přijede,.. a doteď se nic z toho nestalo, naopak se odmlčel úplně..Byla jsem z toho také dost špatná a dosud nevím co za tím je,,,ale pak se ozval na můj svátek loni v prosinci ..,po 10 měsících..tedy přes 2 roky jsem se trápila "kvůli" Pavlovi,..a loni asi od května mě začaly trápit situace s tátou a začala jsem se více zabývat tátou, tak Pavel přešel v mých myšlenkách jakoby do pozadí, ale uzavřené v sobě to s ním ještě nemám, ..
Žiji s rodiči v rodinném domku,oba jsou už v důchodu, takže jsme spolu celé 3 roky všichni doma, máme ještě psa,..je mi 30 let.
Další můj problém loni byl:
V poslední době(několika měsících) - stále "řeším" v hlavě další "problém" - s tátou - nastávají s ním různé situace,ve kterých mi kolikrát řekne slovíčka,která se mě dotknou,nebo i celkově se chová tak,že se mě to bohužel dotýká a pak se tady tím vším moc trápím.První situace,ve které řekl slovo,které se mě dotklo a které si stále pamatuji, mi řekl už před rokem-situaci mám sepsanou,takže si jí i pamatuji.
-řekl mi jedno slovíčko-sprosté,kvůli kterému jsem se trápila půl roku a stále ještě si ho pamatuju a podobná slova se mě dotýkají i teď..konkrétně řekl, že ho "seru"..
Pak,když jsem tátu "začala prožívat" už lépe, tak zase nastoupil "problém" s očima - jak jsem to všechno v sobě dusila tak dlouho,tak to napětí chtělo nějak ven a já jsem to "řešila" ŠILHÁNÍM, vypěstovala si na tom docela závislost a v jednom období to bylo docela intenzivní,že jsem se opravdu bála, zda s tím dokážu někdy přestat, ..to bylo období-loni kolem listopadu, kdy jsem se bála např. dívat se na Tv, udělat si v kuchyni třeba jídlo, dívat se do Pc,..protože všude mě to "svádělo" šilhat,..vysvobození byl jen spánek,..nejhorší bylo,když jsem se jednou probudila a už "automaticky" zašilhala do tmy na předmět,..byly to šílené okamžiky,i to bylo šílené-když jsem se bála,abych si tím šilháním nějak nepoškodila oči,aby mi to třeba nezůstalo,ale ubránit se tomu v tu chvíli moc nešlo-cítila jsem se z toho taky tak bezmocná,.. měla jsem dost i "sebevražedné" myšlenky nebo jak to nazvat..S tím šilháním už je to teď lepší,ale úplně venku z toho ještě nejsem,..Abych to upřesnila-když jsem v napětí,tak zašilhám na nějaký předmět,ale vzápětí to šilhání hned vrátím,..je to něco jak nám když jsme byli malí říkali:"nešilhej,nebo ti to zůstane", tak naštěstí se mi to zatím vždy vrátilo. Je to taková forma sebepoškozování, kdy mám nutkání zašilhat.Psycholožka i psychiatrička se shodly,že mám obsedantně-kompulzivní poruchu.
S dovolením,když toto vše shrnu:
Před 3 lety a skoro 3 měsíci se se mnou "rozešel" Pavel a snad den předtím jsem skončila v práci a od té doby žádnou ještě nemám - nějak se jí stále vyhýbám - tedy dosti pracem - bojím se např. ,aby na mě při práci lidé nekoukali, nebo se bojím,aby mě náhodou nepotkaly v nějaké práci třeba "na kase" spolupracovnice z bývalé práce,nebo se bojím jít do práce,kde je hromada lidí apod.-bojím se být viděna,raději jsem v "úkrytu"..tedy bez práce jsem už 3 roky a skoro 3 měsíce.Teď mám od listopadu loňského roku jen takovou malou brigádu, kdy chodím vypomáhat do domácnosti jednomu našemu vzdálenějšímu příbuznému-chodím k němu 2x týdně-konkrétně mu chodím uklidit a nakoupit.Za to dostávám 2tis.měsíčně-tedy to jsou od té doby mé jediné příjmy,ale vzhledem k tomu,že předtím jsem neměla vůbec nic,tak jsem i za toto neskutečně ráda a vděčná.
Loňský rok od narozenin do letošních narozenin jsem měla pro mě VELMI TĚŽKÝ - pro mou citlivou DUŠI - dostala jsem tolik " ran" a trápila se ať už kvůli těm nejbližším-tím jak se mě to dotklo a jak jsem to brala(hlavně od táty),.. tak i cizím,..a jedna má "přítelkyně" mě také hodně zklamala a zklamává dál,..
Dost jsem se kvůli Pavlovu chování v loňském roce natrápila, pak toto trápení "vystřídalo" trápení s tátou a na Pavla už jsem tolik nemyslela..
s tátou to"nejhorší"trvalo asi půl roku, teď už je to lepší, ale stále s ním podobné situace nastávají - jde o to, že se mě dotkne to,co v nich říká,protože používá "vulgární" slovíčka - tím,co mi řekl v té "první" situaci,jsem se právě trápila toho půl roku - možná zbytečně,..
Později se u mě rozjelo "šilhání" - z nahromaděného stresu z toho všeho jsem si ulevovala a stále ulevuji šilháním - dostávám tak ze sebe asi napětí..
Od listopadu loňského roku navštěvuji psycholožku a od prosince chodím i k psychiatričce - beru i antidepresiva,..se šilháním je to už lepší, ale nežiju svůj život, kontakt s lidmi nějak nevyhledávám, spíše mě zajímají osudy jiných lidí - ráda si o nich čtu,...Co se týče přátel, v poslední době mě právě ani nebavilo si s někým třeba jen dopisovat, natož se sejít, .. raději si čtu diskuze na netu, nebo hodně čtu teď knížky, nebo sleduji reality šou, .. to mě v poslední době nejvíce baví a dávala jsem tomu přednost před osobním nebo psacím kontaktem s někým.
Toto by bylo asi to nejdůležitější z toho,co se mi děje v posledních letech a v posledním roce.
Děkuji vám za přečtení a za vámi věnovaný čas mně.
Mohu-li se zeptat a poprosit vás - co na toto vše prosím říkáte?
Co bych měla prosím udělat,abych z toho začarovaného kruhu konečně vystoupila a žila život,který mě bude bavit? Děkuji vám moc