rosada píše:Petra píše:
Snad by také stačilo řict: Je to čin z připoutanosti.
Jo stačilo.
Ale i tady se dá říct, že to někdo posuzuje.
Já "změkčila" slovo hřích, ty slovo "nezralost", kdyby to tak šlo dál nezbyde než mlčet.
To bych neřekla. "Připoutanost" je výraz pro to, co se děje. Tvrzení, že připoutanost je nezralá, známkou nezralosti je posouzení.
Vidět se jako činitel, je popis toho, co se děje. Říct, že je to nezralé, je posouzení.
rosada píše:Tím že používáme slova, automaticky posuzujeme, co tím kterým slovem popíšeme a co už ne. Nebo spíš naopak jaké slovo použijeme na to, co chceme popsat, zachytit. Slovy chytáme dění...
To právě vidím jinak. Mezi pouhým popisem a posuzováním je značný rozdíl.
Ale ty zřejmě máš na mysli, když není jednoznačný popis možný pro všechny.
rosada píše:Obě se, ale shodneme (snad) na tom, že Marpa, když požadoval krupobití nejednal z připoutanosti. Je to však něco, co se spíš vycítí, vně to poznat není a proto je kolem tolik nedorozumění (viz. Teonikův příklad se psem).
Např. jestli je něco bílé, na tom se obvykle shodnou všichni, ale u činu z připoutanosti je to zcela jinak.
Pokud vím, tak bylo Teonikovi úplně jedno, jestli se jednalo o připoutanost nebo o nepřipoutanost.